JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Klavírní pedagogika
Rozvoj hudebnosti předškolního dítěte se zaměřením na přípravnou klavírní hru Bakalářská práce
Autor práce: Kamila Pospíšilová Vedoucí práce: doc. Vladimíra Sláviková Oponent práce: doc. Daniela Velebová
Brno 2016 Bibliografický záznam POSPÍŠILOVÁ, Kamila. Rozvoj hudebnosti předškolního dítěte se zaměřením na přípravnou klavírní hru (The Development of Musicality of a Preschool Child Focusing on Preparatory Piano Playing). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klavírní interpretace, 2016. 58 s. Vedoucí diplomové práce doc. Vladimíra Sláviková.
Anotace Bakalářská práce „Rozvoj hudebnosti předškolního dítěte se zaměřením na přípravnou klavírní hru“ pojednává o počátcích klavírní výuky dětí předškolního věku. Hře na klavír předchází samotný rozvoj hudebnosti dítěte, který se soustředí na jednotlivé složky. Součástí práce je dotazník pro rodiče „Průzkum rozvoje hudebnosti v rodinách“, seznam hudebních pomůcek při výuce a hudební nástroje vyrobené dětmi.
Annotation The bachelor thesis „ The Development of Musicality of a Preschool Child Focusing on Preparatory Piano Playing ” deals with the beginnings of preschool piano lessons. Piano playing is preceded by the development of a child´s musiciality which focuses on individual components. The thesis includes a questionnaire for parents called “A survey of the development of musiciality in families”, a list of teaching musical equipments and musical instruments made by children.
Klíčová slova dítě předškolního věku, hudebnost, zápis hudby, dítě u klavíru, improvizace, říkadla, hudební pomůcky
Keywords preschool child, musiciality, music notation, child at the piano, improvisation, rhymes, musical instruments
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 14. března 2016
Kamila Pospíšilová
Poděkování Děkuji doc. Vladimíře Slávikové za pomoc a odborné rady. Současně děkuji prof. Aleně Vlasákové za mnoho podnětů, které mě vedly ke zpracování této práce.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 1.
DÍTĚ A HRA NA HUDEBNÍ NÁSTROJ ................................................................................. 8 1.1 1.2
2.
DÍTĚ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU ............................................................................................ 10 2.1
3.
PRVNÍ KROKY K VÝUCE DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU ................................................................. 8 PROČ BY SE MĚLO DÍTĚ NAUČIT HRÁT NA HUDEBNÍ NÁSTROJ? .................................................. 8
PSYCHOLOGIE DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU .......................................................................... 10
HUDEBNÍ VÝUKA DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU SE ZAMĚŘENÍM HRA NA KLAVÍR ............................................................................................................................. 11 POHLED NA KLAVÍRNÍ VÝUKU PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ................................................................ 11 VÝUKA DĚTÍ RANÉHO PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU V ČESKÝCH ZÁKLADNÍCH UMĚLECKÝCH ŠKOLÁCH ............................................................................................................................................... 12 3.3 RODINA, RODINNÉ PROSTŘEDÍ ................................................................................................ 12 3.4 ŠETŘENÍ PRŮZKUMU ROZVOJE HUDEBNOSTI V RODINÁCH....................................................... 13 3.4.1 Průzkum rozvoje hudebnosti v rodinách ...................................................................... 13 3.4.2 Výsledky dotazníku ....................................................................................................... 13 3.4.3 Závěry výzkumu ............................................................................................................ 19 3.5 RODIČE ................................................................................................................................... 20 3.6 HUDEBNÍ PEDAGOG ................................................................................................................ 21 3.6.1 Osobnost pedagoga ...................................................................................................... 21 3.6.2 Vztah učitel - žák .......................................................................................................... 21 3.6.3 Vztah učitel - rodič ....................................................................................................... 22 3.1 3.2
4.
ROZVOJ HUDEBNOSTI ........................................................................................................ 23 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6
5.
METRO-RYTMICKÉ CÍTĚNÍ....................................................................................................... 23 TEMPO .................................................................................................................................... 25 VÝŠKA TÓNU, POHYB MELODIE ............................................................................................... 25 ZPĚV ....................................................................................................................................... 26 HUDEBNÍ VÝRAZ, DYNAMIKA ................................................................................................. 26 ZÁZNAM HUDBY ..................................................................................................................... 27
VÝUKA PŘÍPRAVNÉ NÁSTROJOVÉ HRY NA KLAVÍR................................................ 30 5.1 DÍTĚ U KLAVÍRU...................................................................................................................... 30 5.2 POČÁTEČNÍ HODINY PŘÍPRAVNÉ KLAVÍRNÍ HRY ...................................................................... 30 5.3 OKTÁVY ................................................................................................................................. 32 5.4 ORIENTACE PRAVÉ A LEVÉ RUKY, PRSTOKLAD ....................................................................... 32 5.5 SEZNÁMENÍ S BÍLÝMI KLÁVESAMI .......................................................................................... 33 5.6 POČÁTEČNÍ IMPROVIZACE U KLAVÍRU..................................................................................... 34 5.7 HRA ŘÍKADEL A JEDNODUCHÝCH PÍSNÍ ................................................................................... 36 5.7.1 Zápis melodie říkadla ................................................................................................... 37 5.8 ŘÍKADLA K POČÁTEČNÍ HŘE „IMPROVIZACI“ NA KLAVÍR......................................................... 39 5.8.1 Říkadla k upevnění tónů ............................................................................................... 39 5.8.2 Říkadla ke zhudebnění a písně k počáteční hře na klavír ............................................. 41 5.9 POHYBOVĚ POCITOVÁ CVIČENÍ ............................................................................................... 43 5.9.1 Příklady pohybových cvičení ........................................................................................ 44 5.10 HUDEBNÍ POMŮCKY ................................................................................................................ 47
6.
HUDEBNÍ NÁSTROJE VYROBENÉ DĚTMI ..................................................................... 51
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 54 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 55 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 58
Úvod Když jsem se zamýšlela nad tématem závěrečné práce, uvažovala jsem, jaká studie by byla pro mne největším přínosem. Vybrala jsem si studii o rozvoji hudebnosti dětí předškolního věku se zaměřením na přípravnou klavírní hru. Již po vystudování hudební konzervatoře bylo mým přáním takto malé děti učit. Tato práce nebyla na naší základní umělecké škole příliš vítána a já se k ní dostala teprve nedávno, kdy se mi vrátka k výuce pootevřela. Začala jsem učit kolektivní výuku zaměřenou na rozvoj hudebnosti dítěte „Malí muzikanti“ pro děti mateřské školy ve věku od pěti let. Jelikož mé dítě navštěvuje zdejší mateřskou školu, znám její silnější i slabší články. Myšlenka otevřít hudební obor pro předškolní děti učitelky nadchla a pozitivně můj návrh přijaly. Výsledkem mé snahy byla plodná spolupráce s učitelkami mateřské školy, vzájemná spolupráce na vystoupeních, dobrá komunikace s rodiči, připravenost dětí na přijímací zkoušky do hudební školy a především rozzářenost dětských očí. V následném školním roce jsem zpozorovala, že děti mají oproti dřívějším ročníkům napřed. Velmi dobře se mi s nimi pracovalo, reagovaly na mé pokyny, lépe cítily hudbu. Věřím, že hra na nástroj by pro ně byla v Malých muzikantech přijatelná a lehce zvladatelná. Třeba se k této výuce postupně po malých krůčcích dostanu a naše škola umožní studium hry na nástroj u dětí předškolního věku. Tato závěrečná práce by měla být jistou předlohou pro mou vlastní výuku, z které bych ráda čerpala a vytvářela přípravu do jednotlivých hodin.
7
1. Dítě a hra na hudební nástroj 1.1 První kroky k výuce dětí předškolního věku Již mnoho let se učitelé ZUŠ zabývají metodikou práce s dětmi mladšími 5 let. Na tomto základě vznikl nejenom kvalitní teoretický materiál používaný i v praxi, ale také řada klavírních škol pro děti předškolního věku. Přednášky Metodického centra JAMU se staly pro mne impulsem k prostudování tohoto tématu. Rozhodla jsem se ke zpracování bakalářské práce, kdy jsem čerpala z různých knih říkadel a písní pro děti, přednášek Metodického centra a Klavírní pedagogiky JAMU, z publikace Klavírní pedagogika od prof. Aleny Vlasákové. Výborným průvodcem mé práce byla také kniha Kdo si hraje, ten je zdravý od Marcely Slané a U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí od Judoviny – Galperiny Taťány Borisovny. Nemohla jsem opomenout prostudování Psychologie pro učitele od Jana Čápa a Jiřího Mareše, jelikož z dosavadní praxe vím, že dobrý pedagog musí být také dobrým psychologem. Novým, přínosným objevem pro mne byla klavírní škola Tastenzauberei od Aniko Drabon. Tuto klavírní školu jsem zařadila do své výuky.
1.2 Proč by se mělo dítě naučit hrát na hudební nástroj? V dnešním světě jsou děti vystaveny tlaku dosahovat výborných studijních výsledků a my se ptáme, zda má smysl ještě vynakládat čas, energii a peníze na zdlouhavý proces zvládnutí hry hudebního nástroje. Kromě samotné radosti z muzicírování však hudba často zlepšuje školní výkony dítěte. „Vzdělání je příliš verbální a zaměřeno na levou mozkovou hemisféru, hra na hudební nástroj rozvíjí pravou mozkovou hemisféru a přispívá k celkové vyváženosti.“1 Děti se hrou na nástroj učí soustředěnosti, vůli, kázni, disciplíně, vztahům mezi sebou i k dospělým, učí se vystupování, odpovědnosti za odvedenou práci, pěstují ctižádostivost, soutěživost a zdravé sebevědomí.
BEN-TOVIM, Atarah a Douglas BOYD. Hudební nástroj a naše dítě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 11. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-80-7367-206-5. 1
8
Děti, které jsou hudebně vzdělávány již v předškolním věku, jsou vystaveny většímu množství podnětů k rozvoji myšlení, fantazie, poznávání, tvořivosti. Ty jsou předpokladem pro zdárné studium na základní škole. Tyto děti si zvykají na jinou práci než je hra, rádi přijímají pochvalu a učí se přijímat i kritiku. Pro takové děti je mnohem snazší přechod z mateřské školy do školy základní.
9
2. Dítě předškolního věku 2.1 Psychologie dítěte předškolního věku Věk dítěte od tří do šesti let je velmi důležitý pro formování osobnosti a také pro formování intelektových schopností. U dětí se rozvíjí pohybová stránka, jemná motorika. Zdokonaluje se výslovnost, rozšiřuje se slovní zásoba. Myšlení na tomto vývojovém stupni se řídí názorným poznáním, ne logickými operacemi. Období předškolního věku můžeme označit za období hry, které se stává v této době hlavní činností dítěte. Děti se věnují rozmanitým hrám doma, venku, v mateřské
škole.
Hrám
pohybovým,
námětovým,
konstrukčním,
napodobovacím, hrám na někoho (na učitele, lékaře, zdravotní sestru, popeláře…). Děti rády pomáhají při domácích pracích, berou to jako hru, jsou rády ohodnoceny a cítí se důležitě, že dokážou to, co dospělí. Rýsují se rozdíly mezi mužskou a ženskou rolí. Dítě napodobuje dospělé. Pomalu si formuje svědomí. Dobré je to, co by dospělí - rodiče - schválili, opak je špatný. Pro předškolní dítě je velmi těžké dodržovat normy bez dohledu dospělého. Teprve ke konci předškolního věku dítě cítí vinu, že udělalo něco špatně. Morální vývoj dítěte závisí na způsobu výchovy, na emočním klimatu v rodině. Každé zdravé dítě je převážně aktivní a v tomto období se může jeho aktivita rozvíjet různorodými hrami, pohybem, komunikací s vrstevníky i s dospělými, řečí, myšlením, hudbou… Hra je jednou ze základních potřeb člověka ve všech společnostech, kulturách. Hra souvisí se svobodou člověka a s jeho tvůrčí, fantazijní a uměleckou schopností.
10
3. Hudební výuka dítěte předškolního věku se zaměřením hra na klavír 3.1 Pohled na klavírní výuku předškolních dětí Stále více pedagogů uznává názor, že vhodným věkem pro začátek hudební výuky je mezi třetím až šestým rokem dítěte. Již Jan Amos Komenský tvrdil, že dítě tohoto věku má být vystaveno vlivu hudby. Zpočátku má hudbu poslouchat, pozorovat, co nejdříve ji provozovat. Děti mají pískat, břinkat na nástroje a zpívat. Zpívání má být součástí denního režimu, zpívat k Pánu Bohu. V tomto věku u dítěte převažuje v citovém vývoji bohatost emocionálního prožívání. Do jeho chování proniká touha po aktivitě a samostatnosti. Fantazie se u dětí intenzivně rozvíjí a často převládá nad myšlením. Fantazie se týká všech smyslů, tedy i sluchu. Dítě vnímá nuance zvuků a tónů. Pokud má možnost slyšet častěji hudbu a zpěv, nejlépe v živém podání, rádo si zazpívá písničku, hudební nápěv či si samo nějaký vytvoří. Judovina - Galperina Taťána Borisovna doporučuje přípravnou hudební výuku s výukou hry na klavír již u dětí tříletých. Tvrdí, že začátek učení v raném věku má mnoho předností. U malých dětí se nejlépe formuje celý hrací aparát. Svalstvo malého dítěte je poddajnější. Návyky koordinace pohybů se snadno formují a upevňují. S dítětem se dobře pracuje, je citlivé, vnímavé, má bohatou fantazii. Je pro něj atraktivní seznamovat se s repertoárem pro začátečníky. Jsou to jednoduché melodie blízké jejich věku. Pro děti starší se může tento výběr zdát nudný a je třeba repertoár volit vhodněji. Předpokladem pro aktivní hudební výuku dítěte je řečová zralost. Dítě lépe reaguje, komunikuje s učitelem, lépe si rozumí a domluví se.
11
3.2
Výuka dětí raného předškolního věku v českých
základních uměleckých školách V českých hudebních školách jsou již metodicky vzdělaní učitelé, kteří by se rádi a s nadšením věnovali dětem raného předškolního věku, ale dodržování školských zákonů jim to neumožňuje. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanovilo, že přípravné studium je pro žáky od 5 let, kteří musí prokázat předpoklady pro vzdělávání. Na mladší děti nedostává škola státní dotace. „Podle § 2 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání je možné přijmout do přípravného a základního studia mimořádně nadané uchazeče, kteří nedosáhli stanoveného věku. Mnoho škol však k této výjimce nepřistupuje a děti odkazuje na výuku ve vyšším věku.“2 V některých základních uměleckých školách se navíc slučuje výuka dětí předškolního věku s výukou dětí školního věku, což osobně považuji za velmi nevhodné. Pokud má být taková výuka pro děti přínosná, hodina musí být promyšlená, aktivní, děti musí být stále zapojeny. Tato výuka je pro učitele velmi náročná.
3.3 Rodina, rodinné prostředí Rodina je prvním a velmi důležitým činitelem při výchově dítěte. Teprve později se dítě seznamuje s lidmi blízkého okolí a postupně vstupuje do společnosti, jejimž prostředím je ovlivňováno. Rodinné prostředí je důležité pro přijímání postojů, určování hodnot, motivaci. Má vliv na podmínky vzdělání, rozvoj schopností. Rodina je prvotním článkem, ve kterém se vytváří osobnost dítěte. Rodinné prostředí hraje důležitou roli při rozvoji hudebních schopností. Dítě je ovlivněno tím, zda se v rodině pěstuje hudba - zpívá-li se, poslouchá kvalitní hudba, zdali někdo ze členů rodiny hraje na hudební nástroj. Společné návštěvy koncertů jsou pro děti velkým přínosem, bohužel však výjimkou. Děti jsou většinou unášeny úžasnou atmosférou a mají přemíru otázek. Jejich neustálé SLANÁ, Marcela. Jde to učit? Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů. : www < http://clanky.rvp.cz/clanek/o/u/8711/JDE-TO-UCIT.html/> [online]. [cit. 2012-01-19]. 2
12
„proč“ u nich probouzí schopnost myšlení, jen je zapotřebí mít velkou zásobu odpovědí. Děti jsou návštěvou koncertu pobízeny, motivovány, mají chuť hrát a pracovat. Pokud je dítě vystaveno takovému hudebnímu vlivu, jeho rozvoj je kvalitní a snadnější.
3.4 Šetření průzkumu rozvoje hudebnosti v rodinách 3.4.1 Průzkum rozvoje hudebnosti v rodinách Zamyšlení nad pěstováním hudby v rodinách mě přivedlo na myšlenku vytvořit dotazník pro rodiče a zjistit, jak právě oni nahlíží na hudební rozvoj svého dítěte. (Příloha č. 1). Cílem průzkumu bylo zdokumentovat, zda jsou rodiče nakloněni k hudebnímu vzdělávání dítěte a zda považují hudební rozvoj dítěte za důležitý. Celkem jsem rozeslala 60 dotazníků, z nichž mi bylo navráceno 47 dotazníků vypracovaných. Oslovila jsem především rodiče z okolí mého bydliště a přátele, které mají malé děti. Rodičům jsem položila 16 otázek a s jejich výsledky vás nyní seznámím.
3.4.2 Výsledky dotazníku 1. Považujete za důležitý hudební rozvoj dítěte?
13
2. Myslíte si, že hudba ovlivňuje celkový rozvoj osobnosti vašeho dítěte?
3. Co přináší hudba dítěti?
4. Myslíte si, že rozvoj hudebnosti dítěte spadá výlučně do rukou pedagogů MŠ, ZŠ, ZUŠ?
14
5. Jste spokojeni s hudební výchovou vašeho dítěte v MŠ, ZŠ? Pokud ne, uveďte, co by se mohlo vylepšit.
6. Pěstujete ve vaší rodině hudbu?
7. Zpíváte si se svým dítětem?
15
8. Zpíváte především písně …
9. Je vaše dítě při poslechu hudby aktivní? (pochodování, tancování, tleskání, zpívání, pobrukování, břinkání do různých domácích „hudebních“ nástrojů)
10. Věnujete čas společnému poslechu hudby? Pokud ano, uveďte, o jaký poslech se jedná.
16
11. Navštěvujete se svým dítětem koncerty?
12. Hraje některý člen vaší rodiny na hudební nástroj?
13. Hrál někdo z vaší rodiny na hudební nástroj?
17
14. Přáli byste si, aby se vaše dítě věnovalo hře na nástroj či zpěvu?
15. Od kterého věku by mohlo navštěvovat vaše dítě kolektivní přípravnou hudební výchovu? (Jedná se mi čistě o váš názor s přihlédnutím na schopnosti a dovednosti vašeho dítěte)
16. Považujete za možné, aby vaše dítě hrálo na hudební nástroj již v předškolním věku?
18
3.4.3 Závěry výzkumu Velmi mě překvapilo, že téměř všichni rodiče považují hudební rozvoj svého dítěte za důležitý. Tvrdí, že hudba ovlivňuje rozvoj osobnosti dítěte a přináší mu jisté emocionální prožitky, posouvá dítě dál, zprostředkovává mu rozšíření obzoru. Rodiče si uvědomují, že jsou součástí hudebního vývoje dítěte. Uvědomují si, že jej do jisté míry ovlivňují zpěvem a volbou poslechové hudby. Děti poslouchají především takovou hudbu, jakou poslouchají rodiče. Rodiče zpívají s dětmi písně lidové i umělé, písně blízké jejich věku. Písně lidové i umělé zpívají ve stejné míře. Ty se také stávají jejich společným poslechem. Ojediněle poslouchají i hudbu klasickou. Poslech hudby je podmíněn hudebním zaměřením rodiče. Za poslechem na koncerty se nevydává mnoho rodin. Navštěvují je rodiny, kde se aktivně provozuje hudba. V rodinách, kde se na hudební nástroje nehraje, děti s rodiči hudební koncerty zpravidla nenavštěvují. Rozvoj hudebnosti je součást vzdělávání dětí v mateřských, základních a uměleckých školách. Většina rodičů je s hudební výukou spokojena. Líbí se jim, že děti zpívají a podotýkám „občas“ i hrají na hudební nástroje. Přesto by někteří z nich uvítali hlubší rozvoj hudebnosti dítěte pod vedením učitelů hudební školy. Za ideální považují možnost výuky přímo v místě mateřské školy. Od učitele rodiče očekávají odhalení a rozvíjení schopností dítěte. Výsledky z dotazníku ukázaly, že v mnoha rodinách alespoň jeden člen hraje či hrál na hudební nástroj. Rodiče mají velmi pozitivní postoj k návštěvě přípravné hudební výchovy a ke hře na hudební nástroj. Shledávají, že jejich děti jsou při poslechu hudby aktivní - zpívají, tancují, břinkají do nástrojů a nebrání se hudební výuce již od čtvrtého, pátého věku dítěte. Převážná část rodičů si dokáže představit, že by jejich dítě hrálo na hudební nástroj již v předškolním věku. Je to velmi příjemné zjištění, které se pro mne stává výzvou. Výzvou, abychom se v naší základní umělecké škole posunuli zase o kousek dál. Výuka hry na nástroj u předškolního dítěte není na naší základní
19
umělecké škole standardní, a proto by nebylo špatné, poukázat na požadavky rodičů a dětí tohoto věku.
3.5 Rodiče V hudební výchově dítěte hraje rodič velmi klíčovou roli. Rodič, který věnuje svůj čas dítěti při hře na hudební nástroj, pomáhá mu s přípravou na hodinu a nemá na něj přehnané nároky, je ideálním rodičem. Velmi často se setkáváme s rodiči, kteří dítě přihlásí do nástroje, vloží jej do rukou pedagoga a myslí si, že není zapotřebí jeho vlastní aktivity. Takový rodič často neprojevuje zájem o přípravu na vyučovací hodinu, nedohlíží na něj. V takové situaci by měl pedagog rodiči vysvětlit, jak je důležitá jeho podpora v hudebním rozvoji dítěte. „Podpora rodiny je vždy důležitým prvkem úspěchů dítěte a usnadňuje práci pedagoga.“3 Podle dosavadní učitelské praxe doporučuji, aby při počátečních hodinách výuky hry na klavír byl přítomen jeden z rodičů. Svou přítomností dítě prvotně motivuje. Ví, co se v hodině děje, jak dítěti pomoci s domácí přípravou, jak k němu přistupovat. Pro mne to znamená velkou úlevu od složitého zapisování a popisování práce na domácí přípravě. Navíc poznávám rodiče, jsem s nimi v kontaktu, všímám si, jak jednají s dítětem a alespoň přibližně vím, na jaký přístup je dítě zvyklé a jakým způsobem s ním mohu pracovat. Znát rodiče, znamená předpokládat povahu dítěte.
SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý--: rozvíjení hudebnosti, fantazie a tvořivosti žáků v předškolním věku, s cílenou přípravou ke klavírní hře a hře na jiný hudební nástroj. 2. vyd. Brno: LYNX, 2010, s. 11. ISBN 978-80-86787-80-0. 3
20
3.6 Hudební pedagog 3.6.1 Osobnost pedagoga Pedagog je velmi důležitou osobou v životě a ve vývoji dětí a mládeže. Ovlivňuje ho svou osobností, která je základem dobré komunikace a výchovného působení. Osobnost učitele by měla mít jisté vlastnosti a dovednosti. Ne každý vzdělaný člověk může být dobrým pedagogem. Učitel by měl být osobnost s lidským srdcem, se zájmem o dítě. Děti přivítají, když jim pedagog pomůže nejen s potížemi učení, ale i s jinými starostmi. Být dobrým dětským hudebním pedagogem není vůbec snadné a nemůže se jím stát každý. Takový pedagog musí znát dobře dětskou psychiku. Schopnost rozeznat povahu dítěte, vědět jak s ním pracovat, jak v daných situacích reagovat. Učitel musí odhadnout psychické rozpoložení dítěte, s kterým přichází do výuky. Výuka by měla vždy začínat pohodou. Pokud je dítě vzrušené, je zapotřebí ho zklidnit, dítě skleslé zase povzbudit a zaražené uvolnit. U dítěte je důležité udržení pozornosti propojováním různých činností. Dítě má být povzbuzováno a chváleno. Výuka má být aktivní, hravá. Děti lépe přijímají učivo hravou formou. Pro úspěšnost výuky je zapotřebí využívat různorodých hudebních pomůcek. Od hudebních hraček až po hudební media.
3.6.2 Vztah učitel - žák Za velmi důležité považuji vztah mezi učitelem a dítětem. Pokud je mezi nimi vztah dobrý, dítě pozitivněji přistupuje k učení a mnohdy se učitel stává pro dítě vzorem. Základem dobrého vztahu je komunikace. Učitel by měl vystupovat vždy s úsměvem, měl by mluvit laskavě, někdy tiše a jindy emocionálně zabarveně. Terminologii přizpůsobit věku dítěte. Při opakování učiva je vhodné terminologii obměňovat, aby dítě zůstalo stále ve střehu. Vyjadřování učitele se nerealizuje pouze slovy, ale také gestikulací a postojem.
21
Vzájemný vztah prohloubí opravdový zájem učitele o dítě. Pokud se učitel o dítě zajímá, zjišťuje jeho potřeby, co ho trápí, naslouchá mu, stává se pro něj důvěryhodným člověkem. „Opravdový pedagog je především skutečný přítel žáka.“4
3.6.3 Vztah učitel - rodič Při práci hudebního pedagoga s dětmi je také velmi důležitý vztah mezi učitelem a rodiči. Již jsem se zmiňovala o vhodnosti přítomnosti rodiče na počátečních hodinách při hře na klavír. Rodiče mohou pomoci učiteli odhalit povahu dítěte, naučí se, jak s dítětem pracovat, připravovat se na výuku. Je dobré, když jim učitel vysvětlí, kdy má a za jakých okolností nemá dítě cvičit. Nedoporučuje se dítě odtrhávat od oblíbené činnosti, pohádky či trvat na docvičení, když přijde návštěva. Časem by si tak dítě vytvořilo záporný vztah ke klavíru. Za vhodnou dobu cvičení se považuje doba, kdy dítě přijde domů z mateřské školy. Hrou se zbaví problémů z kolektivu a vstoupí do klidného domácího režimu.
JUDOVINA-GAL'PERINA, Tat'jana Borisovna. U klavíru bez slz, aneb, Jsem pedagog dětí. 1. vyd. v českém jaz. Brno: LYNX, 2000, s. 13. ISBN 80-902932-0-4. 4
22
4. Rozvoj hudebnosti Nepostradatelnou složkou pro klavírní hru je rozvoj hudebnosti. Hudební metrorytmus používá dítě velmi brzy. „Již v 1, 5 roce věku dítěte spojuje dítě hudbu s pohybem. Ke klavíru přichází s nadšením a hra celými dlaněmi je pro něj velmi přitažlivá. Kromě toho později zjišťujeme u dětí spontánní zpěv, který vyjadřuje jejich city a nálady a obsahuje i první hudební představy (dítě např. zpívá panence svoji písničku – ukolébavku.“5
4.1 Metro-rytmické cítění Metro-rytmické cítění je základem pro rozvoj hudebnosti. Pro děti je velmi důležité vycítit pulsaci hudby. Toho dosáhneme pomocí pohybového ztvárnění hudby. Učitel hraje jednoduché říkadlo či píseň a děti se kolébají ze strany na stranu, přenáší váhu z nohy na nohu v průběhu jednoho taktu. Pohybem tak vyjadřují těžkou dobu. (Vnímání těžkých dob ulehčuje dítěti orientaci v taktech a vycítit frázové členění). Následně připojí pohyb paží ve směru pohybu. Impuls vychází z charakteru hudby. Jakmile děti zvládnou vyjádření těžké doby, pohyb paží (oblouk) nahradí tleskáním. Děti tleskají metrum. Doporučuji tleskat s výrazem, který vychází z charakteru hudby. Těžkou dobu děti lehce zvýrazní, lehkou odlehčí. Jakmile děti zvládnou tento způsob, mohou metrické cítění ztvárnit pomocí pochodování. Doba = krok. V pomlkách se děti nezastavují a vyjádří je pohybem. Za důležité považuji dodržení vyjádření těžké doby a to pomocí vydupnutí, zhoupnutí v kolenou, či hrou na bubínek. Nejen předškolní děti přirozeněji přijímají již výše první zmiňovaný způsob, ke kterému se čím dál více přikláním. Jiným, u dětí velmi oblíbeným způsobem vyjádření pulsace hudby, je dirigování. Děti si hrají na dirigenta s barvitými gesty, aktivními pohyby, které jsou odrazem charakteru, nálady skladby. Cítění pulsace hudby je základem pro zdárnou interpretaci skladeb. Proto je důležité se věnovat této problematice poctivě a dostatečně dlouho. SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý--: rozvíjení hudebnosti, fantazie a tvořivosti žáků v předškolním věku, s cílenou přípravou ke klavírní hře a hře na jiný hudební nástroj. 2. vyd. Brno: LYNX, 2010, s. 41. ISBN 978-80-86787-80-0. 5
23
S metrickým cítěním úzce souvisí i cítění rytmické. Dítě nejdříve rytmizuje slovo, reaguje na obrázek a předměty, které jsou mu předkládány. Dítě je zrytmizuje hrou na tělo či různé rytmické nástroje. Úmyslně zmiňuji různé rytmické nástroje, jelikož děti mohou použít Orffův instrumentář, rytmické nástroje paní prof. PhDr. Jenčkové, nástroje, které si samy vytvořily a mnohé další. Od rytmizací slov dítě přechází k vyjádření rytmu říkadla a písně, které propojuje s metrickým cítěním. S dětmi může učitel pracovat různými způsoby. Ale musí si s nimi především hrát. Děti rozdělí na dvě skupiny, vybere říkadlo, které děti dobře znají a jsou si vědomy jeho obsahu. Jedna skupina říkadlo přesně deklamuje a rytmizuje, druhá skupina vyťukává rytmické ostinato podložené textem. Já vycházím z metrického cítění a volím zpočátku hodnoty čtvrťové, později osminové. Jakmile si děti zvyknou na takovou činnost, volím obtížnější rytmická ostinata.
Příklad: 1. skupina dětí vytleskává rytmus říkadla Byla jedna babka, prodávala jabka. 2. skupina dětí tleská rytmické ostinato bab-ka Při tomto cvičení děti opět vyjadřují rytmus hrou na tělo či užívají zvukově odlišných rytmických nástrojů. Při takovéto činnosti je vhodné pracovat s dynamikou a výrazovým přednesem. Říkadla jsou vhodná k zabarvené deklamaci s představou osob různého charakteru (jako král - vznešeně a důstojně, princezna - rozmazleně, princ - vesele, čaroděj - zle a zarputile…apod.). Metro-rytmická cvičení mohou být velmi zábavná, záleží na fantazii, aktivitě učitele, ale také na fantazii dětí, protože právě ony jsou velkým zdrojem nápadů pro učitele. Téma hry vybírá učitel z dětského světa. Velmi osvědčenou a oblíbenou metrorytmickou hrou se stala v mé výuce „Hra na třídu“. U malých dětí bych témata obměňovala a zahrála si na zvířátka, hračky, pohádkové bytosti. Hra spočívá v tom, že učitel ťuká pravidelné metrum a děti v této pravidelné pulsaci slova s danou tématikou rytmizují. Slova si nejdříve připraví, později tvoří v průběhu hry. Výběr dětí je nejdříve postupný podle pořadí, později náhodný, podle volby učitele.
24
Nejdříve je „Hra na zkušenou“, pak hra „Kdo vyhraje“. Vyhrává ten, který se plně soustředí a nesplete se. Hra rozvíjí nejenom metro-rytmické cítění, ale i soustředěnost, fantazii, pohotovost a soutěživost. Umění přijmout výhru a prohru.
4.2 Tempo Již malé dítě ví a cítí, že pomalé tempo pro píseň Skákal pes přes oves není vhodné a k písni nesedí. Dítě učitel seznamuje s obsahem, charakterem písně a vede ho ke zvolení vhodného tempa. Cit pro vhodné tempo rozvíjí učitel hádankami. Hraje dětem písně v kontrastních tempech a oni reagují slovně, pohybem či barevnými terčíky, zdali s tempem souhlasí či nikoliv. Samozřejmě jim zahraje i tu správnou možnost a děti si s radostí píseň zazpívají. Nejdříve v dětech učitel fixuje tempo rychlé a pomalé, později zrychluje a zpomaluje jako vlak. Nácvik zrychlení a zpomalení bych volila na jednoduchém zmelodizovaném říkadle (např. Jede vláček, jede krajem, my si také na vlak hrajem. Jeden vagón, druhý, třetí, zapojte se všechny děti. Pára syčí, vláček houká, pan výpravčí z okna kouká. Jede vláček, jede krajem, my si také na vlak hrajem. Jede vláček, jede domů, už se těší na údržbu.). Dítě v čele vláčku znázorňuje lokomotivu, ostatní děti - vagónky - se napojí chycením rukou za boky těla a jedou v určitém tempu jako vláček. Učitel hraje na nástroj zprvu velmi pomalu, rozjíždí se, vyjíždí z nádraží a už si houká a dívá do polí a lesů, ale v tom zjistí, že má zpoždění, protože se příliš zadíval do okolí a musí přidat. Děti zrychlují a smějí se. Už už se blížíme k cílové stanici, vjíždíme na nádraží a zastavujeme. Děti zpomalí, až se úplně zastaví. Podle mého názoru je potřeba, aby si dítě vnitřně prožilo, co představuje rychle, pomalu, zrychlit a zpomalit. Jinak se tyto výrazy stávají pro dítě pouze pouhými slovy, které mu nic neříkají.
4.3 Výška tónu, pohyb melodie Velmi důležitou složkou rozvoje hudebnosti dítěte je práce s výškou tónu. Již v počátku výuky dítě rozlišuje vysoký a hluboký tón. Malým dětem tuto problematiku přirovnávám k bručícímu medvědovi, který žije v hlubokém lese a k zpěvnému ptáčkovi, který zpívá na vrcholku stromu. Nejdříve dětem hraji velké 25
výškové rozdíly, které postupně snižuji. Děti reagují na výšku tónu pohybem. Při tónu vysokém se nadzvednou na špičky, při hlubokém podřepnou. Pro názornější výuku mohu dát dětem do rukou barevné terčíky s obrázkem medvěda a ptáčka. Při pohybu ukazují také jednotlivé terčíky. Po zvládnutí výšky tónu dítě rozlišuje melodii stoupající a klesající. Učitel hraje na klavír a děti na postup melodie opět reagují pohybem. Pokud melodie stoupá, děti vytahují ruce vzhůru, pokud klesá, děti ruce spouští směrem dolů a mohou klesnout až do podřepu. Když melodie zůstává stát, děti si dají ruce v bok.
4.4 Zpěv Zpěv je nezbytnou součástí výuky. Pro hru na klavír je velmi důležité, aby děti znaly písně, které budou hrát. Proto se je děti nejdříve naučí. Píseň nejdříve dětem učitel zahraje a zazpívá. Povykládají si, o čem se v písni zpívá, jestli je píseň veselá, smutná, rychlá, pomalá. Děti její obsah mohou také výtvarně ztvárnit, čímž se rozvíjí představa a fantazie dítěte. Navíc se obrázky stanou ozdobou společné třídy. Výtvarné vyjádření obsahu písně dítě vytváří v hodině či ho dostane za domácí úkol. V hodinách hudební výuky s dětmi nezpívám pouze písně, ale zmelodizuji jednoduché otázky, na které mi děti odpovídají. Zpočátku se některé děti ostýchají, ale časem si na takovou komunikaci přivyknou. Jednoduchá říkadla se v mé výuce stávají podkladem pro rozvoj rytmickometrického cítění, tempového a dynamického cítění. Stávají se takovými prvními klavírními improvizacemi na dvou tónech, později na tónech třech i více. Děti mohou melodii říkadla obměňovat a stát se tak malými skladateli.
4.5
Hudební výraz, dynamika
Při rozvoji hudebnosti by se měl učitel zaměřit také na hudební výraz a dynamiku. Reprodukce pocitově zabarvených vět bývá často oblíbenou chvilkou v hodinách výuky. Učitel a děti mluví jako lstivá liška, která láká Budulínka na ocásek, nebo nazlobeně jako Nanynka, které Pepíček rozšlapal košíček. Mohou si také hrát na rozmazlenou princeznu či lenivého medvěda, který si olizuje tlapy od medu. Nálada se tak přenáší do písně s ohledem na její obsah. Děti mohou být učitelem „testovány“, jestli je píseň správně zazpívaná a zahraná. Učitel úmyslně volí odlišný
26
výraz písně a umožňuje dítěti cítit se důležitě a spokojeně při odhalení špatné interpretace. S dynamikou se děti seznamují na základě velkých dynamických rozdílů - silně a potichu. Dětem učitel ukazuje různé obrázky, děti odpovídají, jak jsou předměty či činnosti hlasité. Osobně bych zapojila i sílu hlasu. Učitel děti velmi brzy seznamuje s výrazy forte a piano. Děti mohou pochodovat na hlasitý učitelův 2/4 doprovod a zpívat si for-te, na 3/4 valčíkový doprovod lehce našlapovat na špičky a zpívat pia-no. Za domácí úkol mohou namalovat písničku, kterou v hodině zpívali piano, nebo píseň, kterou zpívali forte. K procvičování piano a forte mohou sloužit pracovní listy s obrázky, které dítě barevně zakroužkuje podle toho, jak zní. Dítě může také zaznamenávat dynamiku barevnými puntíky podle učitelovy hry.
4.6 Záznam hudby Při počáteční hudební výuce dítě vyjadřuje hudbu zpěvem, pohybem a zaznamenává ji jednoduchým zápisem. „Zaznamenává jen to, co slyší: metrum, rytmus, směr melodie, melodii v relativní a potom ve skutečné výšce atd. Teprve poté, co žák poznal znázornění hudby, začne reprodukovat tištěný notový text.“6 Nejjednodušší je začít metrickým zápisem hudby. Metrum dítě zapisuje pomocí kolmých čar a oblouků. Kolmé čáry vyjadřují těžké doby, oblouky lehké doby. Poté následuje zápis rytmický. Pro práci učitel volí cvičení v podobě říkadel, slovních spojení a slov. Dítě na hudbu chodí. 1 krok = jedna nota čtvrťová. Té přiřadí učitel slabiku „tá“. Dvě krátké slabiky na jeden krok jsou noty osminové „ty - ty“. Pro notu půlovou volím „tájá“, celou „tájájájá“, šestnáctinové „di - gi - di - gi“ S dětmi si zahraji na jedno odpoledne, kdy jde tatínek s dětmi na procházku. Mají plná bříška, protože jim maminka uvařila dobrý oběd. Děti chodí na hudbu a zpívají „ tá, tá, tá, tá…“. Tak jako chodí tatínek. Táta má přece dvě čiperné děti, které běhají a trošku neposlouchají. On na ně volá „ ty - ty“. Později přidávám i notu půlovou. VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: první kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2003, s. 139. ISBN 80-7331-005-8. 6
27
Dědeček jde pomaleji, je starší. A protože babička není doma – je na kosmetice, neuvařil si a má prázdné bříško. Děti chodí a zpívají „tájá“. Nezapomínám na pomlky. Ty učím jako součást hudby. Děti pomlku vyjádří pohybem. Pro pomlku čtvrťovou volím rytmickou slabiku „sa“. K procvičování rytmu poslouží obrázkové kartičky dvou a víceslabičných slov. Nejdříve děti zaznamenají rytmus slova takzvaně „do vzduchu“ pomocí dlouhého a krátkého pohybu paže. Následně zapíší rytmus pomocí svislých dlouhých a krátkých čar. Dlouhá čára vyjadřuje slabiku dlouhou, krátká krátkou. K čarám domalují klubíčka - noty. Obdobně pracují s říkadly a písní. Děti nemusí rytmus pouze zapisovat, ale mohou také skládat celé rytmické říkadlo, píseň. Tato práce je pro děti atraktivní, mají ji rádi. Nadšeně mezi sebou soutěží, kdo říkadlo seskládá dříve. Při zápisu rytmu s dětmi vycházím z rytmických slabik, které jsou podle mého názoru jednodušší a přijatelnější nežli rytmické hodnoty na počítání. K těm přistupuji později. V kapitole 4.3 jsem se zabývala rozlišováním hlubokých a vysokých tónů, stoupající a klesající melodií. Děti rozlišují vysoký a hluboký tón. Barevně zaznačí do sešitu ten, který zazněl první. Pohyb melodie písní, které se děti právě učí, taktéž zaznamenávají. Učitel při zpěvu pohyb melodie zaznačí na tabuli a děti do sešitu. Pro každý pohyb si můžeme s dětmi zvolit určitou barvu (např. pro pohyb melodie vzhůru žlutý oblouk, hnědý oblouk pro pohyb melodie dolů, zelená čára pro melodii, která zůstává stát na místě). Malou odměnou pro děti je malý tematický obrázek, který si dítě nalepí k písni a vymaluje si ho (Příloha č. 2). Pokud dítě cítí pohyb melodie, je vhodné přejít k zápisu výšky not. Začala bych jednoduchým říkadlem, které je tvořeno dvěma tóny. Nejdříve bych děti vedla k deklamaci říkadla s různým citovým zabarvením, k rytmizaci říkadla, k vyjádření směru melodie pohybem a následnému zápisu melodie pomocí dvou barevně odlišných klubíček, - not. Dítě umotává klubíčka či klade magnetky ve směru melodie na vyšší a nižší linku bez označení konkrétní určité výšky. Pro vyšší notu zvolím například barvu červenou, pro nižší notu barvu modrou.
28
Následně učitel pracuje s „říkadly postavené na třech tónech se zápisem středního tónu mezi dvěma linkami, se skupinami tří a více tónů vedle sebe v pětilinkové osnově, ob linku nebo mezeru.“7 Dítě učitel seznámí s notou g¹, která se stává notou opěrnou a G klíčem. Pan G klíč je pro nás důležitý pán, který odemyká domečky takty, ve kterých bydlí celé rodiny – noty. Další opěrnou notou je nota c¹. Ta se píše na pomocné lince zpočátku společně pro G i F klíč. Učitel dítě učí číst notový zápis v desetilinkové soustavě. Další opěrnou notou je nota f. Pomocí ní dítě poznává F klíč (pan F klíč). Nota f se zrcadlí g¹, c se zrcadlí c² v G klíči. Postupně učitel notový rozsah rozšiřuje, pracuje s posuvkami. Dítě nečte notový zápis po jednotlivých notách, ale celých obrázcích, motivech. Vnímá intervalové vztahy.
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: První kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2003, s. 140. ISBN 80-7331-005-8. 7
29
5. Výuka přípravné nástrojové hry na klavír Ve výuce dítě uplatňuje získané dovednosti z kolektivní přípravné hudební výchovy. Dítě se seznamuje s klavírem, klaviaturou, úhozy, vytváří si vztah k nástroji. Bere ho jako svého kamaráda. Dítě se stává malým skladatelem, který na klavíru improvizuje.
5.1 Dítě u klavíru Aby hodiny klavíru byly pro dítě a učitele co nejpříjemnější, je důležité, aby byl mezi učitelem a žákem pozitivní vztah. Ten se pěstuje především opravdovým učitelovým zájmem o žáka. Již od prvních hodin klavíru učitel se žákem laskavě komunikuje, projevuje zájem o jeho osobu. První hodinu bych zaměřila na vzájemné seznámení, na seznámení se třídou, nástrojem a kamarády, kteří budou součástí klavírních hodin. V mé třídě je hudebním pomocníkem a kamarádem malý heboučký plyšový pes Punťa. Komunikace nemusí probíhat pouze mluvou, ale spojením slov se zpěvem. Učitel zpívá dítěti otázky a vede ho k tomu, aby zpěvem odpovídalo. Dítě tak učitel vede k tvořivosti, počáteční improvizaci. Takovou formu práce může použít při bližším seznamování, k navození odlehčené atmosféry v hodině, k odpoutání od náročné činnosti.
Př.)
Jak se jmenuješ?
Jak ti říká maminka?
Jmenuji se Jenda.
Ta mi říká Jeníčku.
Dítě učitel vede k tomu, aby odpovídalo celými větami. Takovýmto způsobem hry může vycítit, jak je dítě nápadité, jakou má slovní zásobu, zdali je bojácné a jaký má cit pro tóniku. U dítěte utváří hudební představy, které postupně realizuje na nástroji.
5.2 Počáteční hodiny přípravné klavírní hry Úvodní klavírní hodina by měla již umožnit dítěti hrát na klavír. Dítě se seznámí s nástrojem, s jeho částmi, prohlédne si ho a osahá. Nyní může dojít k primitivním improvizacím, kdy učitel poklepe na skříň klavíru otázku a vyzve dítě k odpovědi. Následně s dítětem přichází ke klaviatuře.
30
Učitel dítěti na klavír nejdříve zahraje, rozezní ho. Dítě slyší medvědy, ptáčky a je mu umožněno, aby se po klaviatuře prošlo. Dítě prochází hlubokým lesem, kde žijí medvědi, přes louku až na vysoký strom. Tam zpívají skřivánci a nad nimi svítí sluníčko. Dítě hladí klaviaturu oběma rukama, volným pohybem paží. Pro plynulý zvuk volím hru glissanda. Aby mělo dítě z této hry příjemný pocit, nasadím mu na ruku rukavičku či ponožku. Nyní by se mělo dítě seznámit s černými klávesami, které ve své praxi používám jako orientační klávesy pro klávesy bílé. U dětí předškolního věku bych nevolila skupinu dvou a tří černých kláves, ale mluvila bych o dvou sestřičkách a třech bratrech, kteří běhají po louce. Děti si dlaněmi pohladí všechny sestřičky a všechny bratříčky. Učitel dbá na volnost paží, které se překládají, ruce dítěti nestaví. Při hře doporučuji používat pedál, dětem se líbí, jak klavír nádherně zní. A jsou to právě ony, které klavír tak rozezněly! Děti si zahrají všechny sestřičky, které spí ve voňavých postýlkách a tiše oddychují. A také sestřičky, které jsou nazlobeny na bratry, když je brzy ráno probudí hrou na vojáky. Obdobně pracují i s bratříčky. Děti se takovýmto způsobem seznamují s dynamikou u klavíru. Záleží na fantazii učitele, jaký obsah a způsob výkladu zvolí. V počátečních hodinách bych se věnovala hře na černých klávesách. Učitel vybere jednoduchou říkanku, kterou společně s dítětem zhudební. Dítě přenáší váhu těla při deklamaci slov říkanky z nohy na nohu v průběhu jednoho taktu. Pohybem tak vyjádří těžké doby. Následně přistoupí ke klavíru, bere si volně do dlaní levé ruky 4., 3., a 2. prstem tři bratříčky a do dlaně pravé ruky 2., 3. prstem dvě sestřičky v rytmu houpání těla. Hraje těžké doby říkadla. Po této hře, učitel vyzve dítě k opětovnému kolébavému pohybu těla, k němuž přidá obloukovitý pohyb paží a následné metrické tleskání. Tleskání by mělo být aktivní, živé. Vycházet z charakteru říkadla či písně je podstatné, jelikož si žák přenáší tento prožitek do své interpretace. Dítěti také doporučuji vložit do rukou mé oblíbené drhlo, kdy delším pohybem drhnutí vyjádří těžkou a ťuknutím lehkou dobu. Po zvládnutí vyjádření metra říkadla dítě přistoupí ke klavíru a zahraje metrum říkadla na černých klávesách. Učitel říkadlo melodizuje. Dítě již cítí těžké a lehké doby, cítí pravidelnou pulsaci, hraje frázovitě. Nyní mohou společně tvořit. Pracují s dynamikou, předehrou, mezihrou, repeticí, dohrou. Dítě může ruce překládat. Součástí hry je i hra s pedálem. Zpočátku, v období
31
seznamování s nástrojem preferuji hru ve stoje. Velmi brzy je posazeno ke klavíru, pod nohy je mu vložena pevná stolička s pedálovým adaptérem. Hru s pedálem preferuji u malých dětí již od prvopočátku.
5.3 Oktávy Děti již dávno ví, že na klaviatuře je několik sestřiček i bratříčků. Ale jak to? Děti - sestřičky s bratříčky a kamarády si hrají venku nejraději na honěnou. Za nimi štěká pejsek a na strom vyskočila kočička. A kolik je na stromě ptáčků! Až na vrcholku zpívá překrásně ptáček, kterému se říká skřivánek. A když zvedne zobáček, pohladí ho sluníčko. Ale ten pes stále štěká, co tam vidí? Ano, na pastvě se pasou krávy, které pěkně bučí. Slyšíte je? A za nimi je hluboký les. Ten krásně voní! Cítíte ho? A kdo to tady je? Medvěd. Děti se takto orientují v oktávách. Označení pro oktávu jednočárkovanou jsou děti, dvoučárkovanou je kočička, tříčárkovanou ptáčci, čtyřčárkovanou skřivánek a pětičárkovanou oktávu sluníčko. Pejsek štěká v malé oktávě a krávy bučí ve velké. Hluboký les leží v kontra oktávě a bručící medvěd v subkontra oktávě. Každý učitel si může vymyslet jakkoliv barvitý příběh a oktávy pojmenovat podle sebe, ale hudebnímu označení oktáv bych se prozatím vyhnula. Děti si takto oktávy velmi rychle zapamatují a vyhledávají v nich různé tóny, hrají v různých oktávách říkadla, písničky, dvouhlasou imitaci a prvotní improvizace.
5.4 Orientace pravé a levé ruky, prstoklad Aby dítě dokázalo na klavír hrát, mělo by znát své tělo. Na hodinách je dobré procvičovat orientaci pravé a levé ruky. Opět by nemělo jít pouze o strohé procvičování, ale hrou vnést do činnosti radost a vtip. Děti zamávají pravou rukou, pohladí se levou rukou, vykopnou levou nohu, štípnou se do tváře pravou rukou, zamrkají levým okem. Vše v různých pozicích a postojích. Dětem položí učitel otázku, zda ví, co mají na rukou, a všechny prsty každé ruky společně očíslují. Děti ukazují z pěstičky pouze konkrétní prst - číslo, které učitel vysloví. Také mohou o sebe ťukat prvními, druhými, třetími, čtvrtými, pátými prsty či schovat ruce za záda a co nejrychleji ukázat požadovaný prst konkrétní ruky.
32
Postupně se děti naučí i grafickému znázornění čísel. Učitel obkreslí ruce na papír, očísluje nebo pouze přiloží kartičky s čísly. Na dalších hodinách děti opravují špatně přiložené očíslování prstů.
5.5 Seznámení s bílými klávesami Jak jsem se již zmínila, černé klávesy využívám k orientaci bílých kláves. Nikdy neučím bílé klávesy podle hudební abecedy. Orientace na klaviatuře se takto omezuje a je daleko těžší. Nejdříve děti seznámím s klávesou g¹ (kamarádka Gábinka), která leží mezi starším a prostředním bratříčkem. Děti si ji pohladí třetím prstem a zahrají všechny Gábinky po celé klávesnici se sešlápnutým pedálem. Takto postupuji i u ostatních kamarádů. Snažím se o to, aby děti „braly“ tón a netloukly. Pro navození pocitu jemnosti a pocitu „braní tónu“ může učitel položit na klávesy chomáčky vaty, které budou děti při úhozu sbírat a vkládat učiteli do dlaní jako do košíčku. Chomáčky nesmí být zmačkané - což je výsledek křeče a napětí v ruce dítěte, ale stále nadýchané. Na jednotlivém tónu děti zhudebňují říkadlo hrou třetím prstem. Děti ruce střídají, aby se ruce rovnocenně procvičovaly. Pokud dítě říkadlo hraje plynule, učitel ho podpoří jednoduchým doprovodem. Říkadlo dítě hraje portamentem. Učitel ho vede k uvolněnosti hry a ruku mu nerovná. Děti mohou hrát jako Veselinka (staccato p, f), jako Smutnilka (dlouhé tiché tóny) či jako Bručilka (hlasité tenuto). Předlohou jim mohou být emočně nakreslené květinky, které si nejprve děti výtvarně zpodobní. Jak budou květinky pojmenované, záleží na samotných dětech. Pro navození představy o květinách povypráví učitel dětem například o paloučku, kde kvete mnoho krásných a voňavých květin. A jak to bývá, některé jsou červené, žluté, jiné oranžové, modré, zelené a každá jinak voní. Žlutou květinku, která zářila a krásně voněla, každou chvíli někdo navštívil. Hned si na něj sedl motýl a ihned včelka a květinka byla velice spokojená, stále usměvavá. Modrá květinka byla schovaná pod žlutými kvítky, a tudíž na ni motýl ani žádná včelka nesedla. Květinka z toho byla velmi nešťastná a sem tam jí i stékaly slzy.
33
Děti, znáte zeleného koníka? Kobylku? Každý kvítek by byl pyšný, kdyby si na něj takový koník sedl. Ale na zelený květ přiskočilo hnědé saranče a kvítek byl pěkně nabručený, protože mu saranče překáželo a pěkně ho škrábalo na tvářích. A protože kvítek stále bručel, nikdo s ním nechtěl kamarádit.
5.6 Počáteční improvizace u klavíru Chvíle u klavíru by měly být pro dítě zábavné. Měly by v dítěti navodit stav radosti, zvídavosti a tvořivosti. Učitel by měl mít určitou zásobárnu klavírních atraktivních cvičení a úkonů. Velmi se mi líbí některé pracovní, improvizační listy z klavírní školy Tastenzauberei prvního dílu od Aniko Drabon8. Jedno z prvních cvičení je „Bouře“ (Příloha č. 3). Obrázek znázorňuje, co ji předchází, jak začíná, její průběh a jak končí. Dítě pracuje s glissandem s použitím pedálu, když se vítr žene krajinou, s clustery při hřmění v nízkých i vysokých polohách. Blesk vyjádří clustry ve sforzatu a střední poloze klavíru. Začíná pršet, padají první kapky, prší. Dítě nejdříve střídá jednotlivé tiché vysoké tóny, postupně zrychluje a zesiluje. Padají kroupy, hřmí, blýská se, dítě hraje glissanda s pedálem po celé klaviatuře. Přestává pršet, klavírní hra se zklidní, dítě zeslabuje. Už neprší, kape a na obloze se objeví nádherná duha. Dítě zahraje jemné glissando pravou rukou ve vysoké poloze. Tato improvizační strana klavírní školy je podle mého návodem pro učitele, jak si s dětmi hrát u klavíru. Je vhodné, aby měl učitel několik krásných obrázkových knih s poutavým příběhem. Společně s dítětem vybere jednu stranu a dítě může začít hrát. Učitel také vyzve žáka, aby donesl svou oblíbenou knihu na hodinu. Dítě si knihu postaví na notový pult, dívá se před sebe a zhudebňuje její určitou část. Tuto improvizaci by měl učitel volit nejen v prvotních hodinách. Díky ní dítě přestává být u klavíru ostýchavé, lépe s klavírem splyne. Užívá hru glissand, clusterů, dvojhmatů, akordů i drobné prstové techniky po celé klaviatuře s užitím pedálu a širokou dynamickou škálou.
8
DRABON, Aniko. Tastenzauberei. Klavierschule. Band 1. Hagendorn, Switzerland: Mitropa Music, 2006, s.16. ISBN 978-90-431-2466-9.
34
Již v předešlé kapitole 5.2 Počáteční hodiny přípravné klavírní hry jsem zmiňovala hru na černých klávesách. Nejdříve děti vyjadřují hrou clustery těžké doby, následně metrum říkadla. Postupně clustery různě rozkládají podle daného textu. Například tematické otázky a odpovědi mezi zvířátky, hračkou a dítětem. Děti hrají jednotlivými prsty, ruce střídají. Učitel dítě doprovází. Je dobré, aby se dítě pohybovalo po celé klávesnici a neupínalo se pouze na jednu oktávu. Jednou hraje pravá ruka o oktávu výše, jednou zase levá ruka o oktávu níže. Velmi jednoduše vypadá hra libovolných tónů po celé klaviatuře ve velmi pomalém tempu a v ppp. Dítě hraje například třetím prstem jedné ruky v pravidelné pulsaci „Vrána letí, nemá děti“9. Nejdříve zahraje tón učitel, následně žák. U větších dětí můžeme počítat do 4 dob. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že cvičení je docela náročné. Ihned odhalí temperament dítěte. Je výborným cvičením na soustředěnost a vnímání tónů. Ping – pong. Tak bych mohla nazvat další improvizační cvičení. Pro hru může a nemusí učitel vymezit určitou výseč tónů. Zde dítě opět odpovídá učiteli, ale tentokrát opakuje zahranou rytmickou figuraci. Vycházela bych z not čtvrťových, poté přidala noty osminové. U malých dětí bych hru podpořila rytmickými slabikami. Aby tato improvizace byla hravá, pro dítě zajímavější, učitel si vyrobí například karty s rytmickým schématem. Dítě si vybere z rukou učitele jednu či více karet. Schéma se stává vzorcem pro rytmickou figuraci, kterou zahraje učitel a dítě ji zopakuje. Dítě může také tleskat rytmus nehrající rukou o své stehno současně s hrou učitele. Úlohy si mohou navzájem vyměnit. Jednou z možností může být také improvizace dítěte podle rytmických karet na černých klávesách a podobně. Je zde mnoho možností. Záleží na fantazii a tvořivosti učitele. Velmi líbivé jsou pro děti improvizace na pěti tónech diatonické řady. Učitel hraje v nižších polohách opakující rytmický doprovod postavený na tónice, subdominantě, dominantě a šestém stupni tóniny. Dítě hraje libovolnou melodii z pěti tónů dané diatonické řady. Samozřejmě musí zapadat do rytmického doprovodu. Vznikají krásné melodie, které děti mile překvapí. KOLEKTIV AUTORŮ. Moje první říkadla. Nakladatelství František Beníšek, 2013, s.45. ISBN 978-80-87089-19-4. 9
35
Zajímavou a velmi užitečnou prací je práce s intervaly. U dětí učitel začíná s m. 2, v. 2, dále s m. 3 a v. 3. Každý interval je spojen s určitým pocitem, obrázkem. Učitel poskládá na magnetickou tabulku např. několik m. 2 (obrázků) za sebou směrem nahoru a dítě libovolné m. 2 v tomto směru zahraje. Dítě sekundy transponuje. Tak se pracuje i s ostatními intervaly. Intervaly se různě kombinují, tak jako i hra levé a pravé ruky. Při improvizacích doporučuji hru s pedálem. Improvizací se nebát a co nejčastěji je zavádět do vyučovacích hodin. Pro mne jsou tato cvičení stále novinkou, jelikož jsem tímto způsobem nebyla nikdy vedena. Díky hodinám klavírní improvizace doc. J. Šťastného získávám odvahu s dětmi na malých improvizacích pracovat. Otevírá se mi brána doposud nepoznaného. Pro mne někdy složitého, pro děti velmi přirozeného.
5.7 Hra říkadel a jednoduchých písní „Říkadlo je literární žánr, jehož prostřednictvím se malé děti učí mluvit. Snadno se mu učí zpaměti. Má jednoduchý a úsporný verš, často bez logického smyslu. Bohatě využívá citoslovcí nebo neologismů, mnohdy i obrazných rčení. Říkadla lidová i umělá rozvíjejí emocionalitu, dětský projev.“10 Zprvopočátku volí učitel hru říkadel na černých klávesách (kapitola 5.2 Počáteční hodiny přípravné klavírní hry), pomocí říkadel si také dítě osvojuje názvy bílých kláves a jednotlivé intervaly. Děti se pohybují po celé klávesnici nejdříve v m. 2, poté ve v. 2, které transponují. Následně intervaly kombinují. Zpočátku se jedná o třítónové motivky dur a moll, ty se postupně rozšiřují, „až dojde ke sluchovému i pianistickému pochopení transpozice dvou tetrachordů v nejrůznějším sekundovém pořádku a odvození všech stupnicových řad na základě sluchové představy, kdy i předškolní děti vyvodí poznatek, že např. všechny durové stupnice jsou transpozicí jedné řady.“11 Obdobně se pracuje s m. 3, v. 3. Přidají se sekundy a děti objevují zajímavé melodie. Dále se přidávají širší intervaly, které se začnou kombinovat s intervaly předešlými.
10
JENČKOVÁ, Eva. Tóny jara. 4., upr. vyd. Hradec Králové: TANDEM, 2013-, s. 3. Hudba v současné škole. ISBN 978-80-86901-15-2. VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: první kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2003, s. 101. ISBN 80-7331-005-8. 11
36
Nejdříve si učitel dítě sluchově připraví. Hraje mu melodické a harmonické intervaly, které dítě poznává. Poté dítě usedne ke klavíru a jedním prstem hraje chromatickou řadu tónů nahoru a zpět. Ruce mohou navazovat. Melodii transponuje, hraje na jeden pohyb, tvoří frázi. Nehraje po jednotlivých tónech. Od chromatických řad přechází ke hře říkadel na m. 2, pak v. 2. Následuje celotónová řada. Z kombinací sekund začne tvořit třítónové motivky, pak durové a mollové tetrachordy, které mu učitel podloží textem. Dítě hraje jednoduché písně. Pro počáteční hru učitel volí úhoz portamento, následně přechází ke hře legato. K pocitové přípravě legata poslouží pohybově pocitové cvičení z cyklu písní Petra Ebena
Elce,
pelce,
kotrmelce
zpracované
prof.
Alenou
Vlasákovou
„Medvěd“(„Psaní“). „Dítě přenáší váhu z nohy na nohu, potom z prstu na prst Při těchto cvičení je dobré využít nejprve prstů, které spolu nesousedí, potom dvojic prstů vedle sebe.“12 Dítě přechází ke klavíru, hraje legato mezi levou a pravou rukou, takto se sluchově připraví a může hrát malé legatové motivky v jedné ruce.
5.7.1 Zápis melodie říkadla Učitel zvolí říkadlo, které dítě dobře zná. Dítě zaznamenává to, co slyší. Umotává melodii barevnými klubíčky či skládá magnetky na dvě notové linky magnetické tabulky ve směru melodie.
Příklad zápisu melodie říkadla: Paci paci pacičky
Paci paci pacičky, táta koupil botičky. A maminka pásek, za myší ocásek.
Dítě si melodii rozdělí do pravé a levé ruky, hraje třetími prsty. Učitel může doplňovat značky např. 8va, repetici, podle kterých žák hraje. Při této práci se dítě
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: první kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2003, s. 118. ISBN 80-7331-005-8. 12
37
seznamuje i s počátky hudební formy. Dítě si všímá stejných motivů, které se opakují, posouvají. Navléká náramek z barevných kuliček. 1 motiv = 1 barva kuličky. Postupně učitel přidává notové linky a děti improvizují i s širšími intervaly. Práci s posuvkami učitel neodkládá, děti je lehce přijmou. Pro křížek může učitel použít přirovnání žebříček, po kterém si notička o kousek povyleze, pro béčko berličku, o kterou se opře. Grafický záznam melodie je zpočátku nerytmizovaný, děti pouze motají klubíčka nebo kladou magnetky. Časem říkadlo zapíší i rytmicky a doplní takty. Aby učitel podpořil tvořivost dítěte, vyzve ho ke zhudebnění libovolného říkadla za domácí úkol. Poté na hodině učitel uspořádá s dětmi koncert a děti poprvé vystupují se svou tvorbou. Učitel přitom vede děti ke vhodnému chování na koncertě. Interpret se ukloní, obecenstvo naslouchá. Malé dítě by mělo již od počátku hry co nejvíce vystupovat. Odbourává se tak stud, ostýchavost, tréma. Učitel by měl dítě vždy pochválit, vyzvednout jeho klady. O chybách by se měl zmiňovat taktně. Pokud se učiteli nelíbí tvrdý úhoz, může dítě pobídnout, aby zahrálo tak, jako když ho hladí maminka, či si vymyslet jiné, dítěti blízké pocitové přirovnání. Od říkadel děti přechází k jednoduchým písním, které také zapisují na magnetickou tabulku, označují stejné, opakující se části. Píseň mohou také sestavit z kartiček, na kterých je umotána část melodie. Kartičky podle zpěvu děti řadí k sobě a všímají si opakujících se částí. Takto zpracovanou píseň dítě následně zahraje na klavír. Zpočátku dítě hraje třetím prstem, postupně aktivuje i ostatní prsty. Melodii může také rozdělit do obou rukou, čímž si navozuje pocit legata. Časem učitel vede dítě ke hře písní s doprovodem. Dítě se nejdříve naučí vyhledávat tóniku, dominantu a naučí se základním tónem či dudáckou kvintou hrané písně doprovázet. „K vyhledání doprovodu je vhodná píseň Běžím na kopec, která v sobě skrývá tóniku i dominantu. Dudácká kvinta je velmi nápomocná pro vyhledávání dominanty, jestliže hrajeme písně v transpozicích.“13 Transpozice je v klavírní výuce velmi důležitá. Učitel s dítětem transponuje již od počátku klavírní hry. Transponuje otázky, říkadla, písně. Dítě si takto osvojuje vztahy mezi tóny. SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý--: rozvíjení hudebnosti, fantazie a tvořivosti žáků v předškolním věku, s cílenou přípravou ke klavírní hře a hře na jiný hudební nástroj. 2. vyd. Brno: Lynx, 2010, s. 82. ISBN 978-80-86787-80-0. 13
38
Píseň: Běžím na kopec
Bě-žím na ko-pec
a z kop-ce do-lů.
Na-ho-ru le-zu,
do-lů se sve-zu.
5.8 Říkadla k počáteční hře „improvizaci“ na klavír 5.8.1 Říkadla k upevnění tónů Každá nota, klávesa má své jméno, tak jako děti, které si spolu rády hrají. Inspirací pro říkadla k upevnění tónů se pro mne stala píseň Stupnice ze zpěvníku Rozhodly se noty aneb hudební teorie v písničkách pro děti od Jany Sniehottové. Píseň jsem s dětmi upravila a také pohybově ztvárnila. Pro klávesu G volím jméno Gábinka, pro E - Ema, pro F- Filoména, pro A - Anča, pro D - Dáša, pro C- Cyril, pro H - Honza. Ke každé považuji za vhodné přiřadit říkadlo, se kterým se děti seznámí, naučí se ho a interpretují ho na klavíru. Má říkadla vycházejí z charakteru dětí, se kterými jsem píseň nastudovala. O to větší radost byla, když si mohly děti zahrát sami o sobě a svých kamarádech. Text písně, která se stala inspirací pro má říkadla Pam pa dam, pam pa dam. Řekl Cyril Dáše, že k ní zaběhne, s Emou se prý sejdou v pravé poledne. Vezmou s sebou Filoménu s Gábinou, prý že Anču také trochu proženou. Pam pa dam, pam pa dam. Pam pa dam, pam pa dam. Zapomněli na Honzíka na tón Há, ten se k notám přidat neváhá. Honzu právě potřebují nejvíce, aby měli v domku správné pozice. Pam pa dam, pam pa dam. Pam pa dam, pam pa dam.
39
Osnova notová, ta je domkem pro nás noty hlasité, tichounké, dlouhé, krátké i ty rychlé. Osnova, notová, tam se pěkně notám spinká, v mezerách, na linkách, klíčem zručně odemčená. Pam pa dam, pam pa dam. Pam pa dam, pam pa dam. Cé – dé – é – ef – gé – á – há – cé Cé – dé – é – ef – gé – á – há – cé Cé – dé – é – ef – gé – á – há – cé. Říkadlo k procvičení a upevnění noty g Gábinka se každý den usměje před zrcadlem. Zatančí si maličko, přeje krásné raníčko. Říkadlo k procvičení a upevnění noty e Emička je holka hbitá, provaz, kotoul hravě zvládá. Poskočí si malinko, zde jsem moje maminko! Říkadlo k procvičení a upevnění noty f Filoména rady dává, pomůže vždy každému. Poradí, když jiný neví, pohladí, když slzy roní. Říkadlo k procvičení a upevnění noty d Dáša ta si pozor dává, aby byla pozorná, pohraje si, zazpívá si, je to holka šikovná.
40
Říkadlo k procvičení a upevnění noty c Cyril právě hádá, kdo to na něj mává. Je to přece kamarád, jdeme spolu fotbal hrát! Říkadlo k procvičení a upevnění noty a Anča právě zjistila, že má v kapse mobila. Zahraje si chviličku, pustí krásnou písničku. Říkadlo k procvičení a upevnění noty h Honza to je velký pán, je to prima kamarád. Když tu není, všem nám chybí, on se doma také nudí.
5.8.2 Říkadla ke zhudebnění a písně k počáteční hře na klavír Jakmile se dítě orientuje na klaviatuře, přechází ke hře malých improvizací tvořených z intervalů. Říkadla Na chromatickou řadu
Krtek leze podle meze, vyměřuje louku, sysel za ním pytel veze, že bude mlít mouku.
Na malou sekundu:
Malá vosička, píchla do bříška. Au, au, au!
Na velkou sekundu
Ježečku, pospěš si. Dupy, dupy, dup. Ježek, dupe. Dupy, dup.
41
Na celotónovou řadu
„Náš táta šel na houby, Jestli on tam zabloudí. Nezabloudí, těšte se, On vám houby přinese.“14
Kombinace velkých a malých sekund
Šnečku, šnečku, vystrč růžky
Na malou tercii
Musím sedět ve hnízdě, to mě nebaví. Paci, paci, pacičky
Na velkou tercii
Vylétla jsem z hnízda ven, proletět se za sluncem.
Na čistou kvartu
Ky - ky ry - ký, je nový den!
Na čistou kvintu
I – Á, I – Á, oslík jsem.
Na velkou sextu
Vánoce jsou tu, voní jedlička.
Na malou sextu
V lese zůstal jen, malý pařízek.
Na malou septimu
Sáně ty já mám, přece vážně rád.
Na velkou septimu
Bojím, křách!
Na čistou oktávu
„Velký krk má, dlouhé nohy, krásné oči, co to je? Žirafa!“15
Na zvětšenou kvartu
Teď už ani muk! Čury mury fuk!
Na durový tetrachord
Kočka přede, pes počítá, kolik nití, do desíti.
Na mollový tetrachord
Nechoď, nechoď nahoru, nedostaneš se dolů.
KOLEKTIV AUTORŮ. Moje první říkadla. Nakladatelství František Beníšek, 2013, s. 7. ISBN 978-80-87089-19-4. 14
LJOCHINA, Larisa. Cesta do země intervalů. Z ruského originálu Putěšestvije v stranu intervalov. Moskva: KLASIKA XXI, 2002, s. 5. Přeložila Martina Vlčková, studijní materiál MC JAMU Brno. 15
42
Písně Halí dítě, kolébu tě Běžím na kopec Sedí liška pod dubem Kočka leze dolů Běžela ovečka Káčátka se batolí V zahrádce na hrušce Volala kukačka Šel tudy, měl dudy To je zlaté posvícení Jaro je tu (Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře) Když jsem husy pásala Stála basa u primasa Ovčáci, čtveráci Maličká su
5.9
Pohybově pocitová cvičení
Pohybová průprava dítěte se snahou navodit odpovídající pocity při hře na klavír by měla být součástí výuky, a to nejen na počátku výuky klavírní hry. Pohybová cvičení jsou důležitá pro přípravu klavírní hry a také pro její stálé zdokonalování. Pohybovými cvičeními se dítě naučí ovládat své tělo, odstraňovat zbytečné napětí. Cvičení koordinují práci svalů, napomáhají k rozvíjení pianistických pohybů, správnému dýchání. Rozvíjí hbitost. Dítě takto získá povědomí o určitých pocitech, které jsou podstatné pro přirozený pohyb při hře na klavír k dosažení své sluchové představy. Cvičení by se měla postupně provádět od pohybů velkých k pohybům malým. Malé pohyby jsou pro děti daleko obtížnější. Schopnost uvědomění si pohybových pocitů
43
u dětí předškolního věku je menší, tudíž je vhodné, aby se tato cvičení zařazovala do výuky co nejčastěji. U temperamentních dětí by měl učitel klást důraz na plynulost, vláčnost provedení, u dětí bojácných, méně průbojných dbát na aktivní pohyby s výraznými gesty. Děti tato pohybová cvičení vítají, neboť jsou pro ně zpestřením výuky. Součástí pohybu by měl být také hudební doprovod. Pokud se jedná o píseň či říkadlo, děti si text zpívají, jelikož si jeho obsahem lépe navodí pohybový pocit a „zpěvem předcházejí zadržování dechu, který je pro klavírní hru nežádoucí.“16
5.9.1 Příklady pohybových cvičení Pro správné postavení těla si s dětmi může učitel zahrát na baletku, která se s nádechem postaví na špičky, zkříží ruce nad hlavu a následně ruce rozloží. S výdechem se dítě přesune do předklonu jako loutka s volně visícími pažemi. Ty může učitel rozhoupat, a zkontrolovat tak jejich volnost. Aby děti neměly strnulé šíjové svalstvo, učitel něžnými doteky teplých rukou pomáhá dítěti kroužit hlavou. Učitel vede dítě tak, aby uvolněný pohyb hlavou dokázalo vykonat samo. Pro lepší vnímání vláčnosti pohybu doporučuji zavřít oči. Krouživé pohyby paží z ramen jsou vhodným cvičením k uvolnění velkých svalů. Děti krouží pažemi jako kola mlýnu. Krouží střídavě a současně levou i pravou rukou. Směr pohybu se může měnit dopředu i dozadu. Učitel se s dětmi přenese do boxerského ringu, kde pomyslně boxují s protivníkem. Pozornost také věnují ramenům, která by se neměla zvedat. Cvičení je vhodné pro navození pocitu celistvosti paže. Děti si velmi rády hrají na dirigenta. Volnými pažemi hudbu dirigují, snaží se nezvedat ramena, nehrbit se a nezadržovat dech. Pohybová cvičení s šátečkem a míčkem poslouží k rozvoji rychlé reakce, hbitosti, koordinaci práce svalů s upevněním správného postoje a práce paží. Hra s míčkem je pro některé děti zpočátku náročná, proto je lepší začít hrami s použitím šátečku.
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: I. elementární stadium výuky. 1. vydání. Praha : H&H, 1992, s. 61. 16
44
Jednou z pohybových her je předávání šátečku za klavírního doprovodu (pochod, valčík). Děti si šáteček předávají volnými pohyby paží na těžké době v taktu. Mohou si představit šáteček, který tančí. Děti jsou soutěživé, a proto si rády zahrají, kdo nejrychleji uchopí položený šáteček. Vyhrává ten, kdo ho vezme jako první. Pohybovou reakci může učitel rozvíjet hrou, při které děti stojí v kruhu a nepravidelně střídavě hází šátečkem. Šáteček musí spoluhráč chytit. U dětí se při hře rozvíjí soustředěnost a rychlá reakce.17 Pro větší aktivaci konečků prstů může učitel zvolit hru s míčky. Hra s míčky aktivně rozvíjí dlaňové svaly a hbitost prstů. Dítě uchopí míček prsty a předává si ho volně z jedné ruky do druhé. Pro děti, které mají problémy s jemnou motorikou, volí učitel rehabilitační míčky s výstupy, které jsou snazší na uchopení. Další, poněkud hbitější hrou se stává ťukání s míčky. Dítě uchopí míčky konečky prstů a ťuká s nimi pružně o podložku v rytmu písně či říkadla. U tohoto pohybu dítě aktivuje konečky prstů. A to v okamžiku, kdy prsty míček upustí a opět chytí. Chtěla bych upozornit, že míček nesmí v žádném případě sloužit k formování postavení ruky. Míček učitel nevkládá dítěti do dlaně, jelikož by způsobil napětí jeho ruky. Pro navození pocitu při vykonávaném pohybu doporučuji pohybová cvičení zpracovaná prof. Alenou Vlasákovou na hudební předlohu písní Petra Ebena z cyklu Elce, pelce, kotrmelce. Dětem se tato cvičení líbí a rády se jich aktivně účastní. Učitel sdělí dětem obsah písně, zazpívají si ji a za doprovodu hudby se pokoušejí přenést do děje. Děti si například navozují pocit sedmikrásky, která je pevně zakořeněna v zemi a se zapadáním slunce se schoulí do travičky. Naopak ranní sluníčko sedmikrásku povzbudí, ta vstává, směje se a na motýly mává. Sedmikrásku jsem si ve své praxi velmi oblíbila, a pokud vidím, že je dítě roztržité, ztuhlé, jdeme se společně protáhnout a uvolnit. Sedmikráskou si také navodíme emoce a pocity tepla. JUDOVINA-GAL'PERINA, Tat'jana Borisovna. U klavíru bez slz, aneb, Jsem pedagog dětí. 1. vyd. v českém jaz. Brno: LYNX, 2000, s. 51-54. ISBN 80-902932-0-4. 17
45
Prof. Alena Vlasáková zpracovala třicet písní, které se jí nejvíce osvědčily v praxi. Některé z nich při výuce používám a jsem vděčna za jejich existenci. „Děti si pomocí nich naleznou ten správný svalový pocit, který mají mít při hře na klavír.“18 Samotná prof. Alena Vlasáková prozrazuje, že v období, kdy pracovala na pocitových cvičeních, se jí výborně hrálo na klavír. Přiznává, že by nebylo na škodu tato cvičení provádět i u dospělých klavíristů. Pohybová cvičení zpracovaná prof. Alenou Vlasákovou 1. Sedmikráska
16. Tunel
2. Zajíc
17. Kroupy
3. Kocour
18. Čáp
4. Paša
19. Vláček
5. Letadlo
20. Zámečníci
6. Zvony
21. Medvěd
7. Plavání
22. Stonožka
8. Kolíbka
23. Psaní
9. Větrník
24. Pejsek
10. Ryba
25. Žába
11. Divoká husa
26. Bolístka
12. Vlnky
27. Drbání
13. Prší
28. Husar
14. Prašná brána
29. Lakování
15. Kolo
30. Velbloud
18
HF JAMU, Metodické centrum. Přednášky a semináře z metodiky klavírní hry. Brno, 2010 - 2011. Prof. Alena Vlasáková.
46
5.10 Hudební pomůcky Pro větší názornost klavírní výuky doporučuji používat hudební pomůcky. (Příloha č. 4). Díky nim si dítě snáze osvojí jisté vědomosti a dovednosti. Dítě je na hodině aktivní a výuka je pro něj atraktivnější. Mnohé z hudebních pomůcek pomohou dítěti také navodit určitý pocit, který mají mít při hře na nástroj. Takovou první pomůckou pro dítě je jeho vlastní kamarád, hračka, kterou si chce s sebou na výuku přinést. Stává se pro něj oporou a také posluchačem. Dítě jí na hodině hraje, muzicíruje, tvoří, hračka ho poslouchá, pozoruje, chválí, ale také i vytýká. Vše záleží na fantazii učitele. Hračka se stává součástí výuky. V této kapitole chci udělat malý souhrn hudebních pomůcek, s jejichž většinou velmi ráda pracuji a mám již pozitivní zkušenosti. Chtěla bych podotknout, že práce s hudebními pomůckami má být pouhým pomocníkem a zpestřením výuky, ne její hlavní náplní. Tou má být samotná hudba, hra na klavír. barevné terčíky -
barevně odlišnými terčíky (žlutý – tón vysoký, hnědý – tón nízký) mohou děti reagovat na výškové rozdíly tónů
-
červený terčík označuje žákův nesouhlas, zelený souhlas
-
s terčíky v podobě šašků může dítě dirigovat
kartičky s obrázky představující piano a forte -
děti reagují na obrázky svým hlasem (potichu, nahlas)
kartičky s obrázky -
děti vytleskávají rytmus obrázku
rytmické kartičky -
děti tleskají zapsaný rytmus kartiček či skládají z nich rytmus hraný učitelem
rytmický vláček -
lokomotiva udává určitý takt, vagóny představují jednotlivé takty
-
vagón s pomlkou symbolizuje loupežník, který vagón vyloupil
-
děti tleskají či hrají sestavený rytmus vláčku
47
-
děti sestavují z vagónků učitelem hraný rytmus
rytmické kostky -
děti zatleskají či zahrají rytmus z předlohy rytmických kostek
kartičky s rytmem probraného říkadla -
děti přiřazují rytmus k probranému říkadlu (př. k rytmické kartičce přikládají děti kartičku s obrázkem vyjadřující říkadlo)
kartičky s úryvky umotaných melodií -
děti skládají z kartiček známou melodii, kterou učitel hraje, a rozpoznávají opakující se části
kartičky s notami -
děti určují graficky znázorněnou notu v desetilinkové osnově
kartičky s klávesami -
děti rychle reagují na jméno klávesy
barevné fólie -
rozložením barevných fólií na klaviatuře děti snáze vidí rozmístění oktáv
nákres rukou s číselnými kartičkami či čísly -
děti přiřazují správná čísla k prstům, či opravují jejich špatné očíslování
emocionálně zabarvené květinky -
děti pomocí nich hrají f, mf, p, vesele, smutně, staccato, tenuto
schůdky -
dítě na nich ukazuje postup melodie (krůček, skok, postáváni)
magnetická tabulka -
dítě motá klubíčka (noty), zaznamenává postup melodie, rytmus, tvoří takty, čte noty, hraje z listu apod.
intervalové kartičky -
slouží k práci s intervaly (rozlišování intervalů sluchově i vizuálně) 48
-
k improvizaci
-
k pohotovějšímu čtení not
kartičky s graficky znázorněným rytmem -
k improvizaci
-
k navození pocitu správné pedalizace
-
pro navození pocitu jemnosti při tvoření tónů
houba
vatička
šáteček, míček -
k pohybovým hrám
-
k rozvoji rychlé reakce, hbitosti, koordinaci práce svalů s upevněním správného postoje a práce paží
rytmické nástroje -
Orffův instrumentář, rytmické nástroje paní prof. PhDr. Evy Jenčkové, rytmické nástroje vyrobené dětmi
Boomwhackers (melodické trubky) -
8 různě dlouhých trubek laděných na určitou výšku tónu v tónině C dur
-
úderem o tělo, podlahu trubka vydává určitý tón
-
Boomwhakers slouží k odreagování od klavírní hry, relaxaci, navození vnitřní energie, improvizaci
obrázky hudebních nástrojů knížky s říkadly pohádkové knížky Klavihrátky -
pracovní sešity Ivy Oplištilové a Zuzany Hančilové
hudební cd -
CD Pohybová cvičení zpracovaná prof. Alenou Vlasákovou na hudební předlohu písní Petra Ebena z cyklu Elce, pelce, kotrmelce
CD Klasika před školou: Soubor 10 CD
49
CD Nebojte se klasiky CD Jak Hurvínek potkal Mozarta Hurvínkovy hudební pohádky CD Hurvínkovy hudební pohádky
50
6. Hudební nástroje vyrobené dětmi Výuku předškolních dětí bych ráda obohatila o netradiční způsob práce se zvukem a hudebními nástroji. Tento způsob práce spočívá v samotné výrobě hudebních nástrojů (Příloha č. 5), seznámením s jejich zvuky. Děti zjišťují, kde a jak zvuk vzniká. Vyrobené nástroje slouží k experimentování se zvukem, relaxaci, stávají se doprovodnými nástroji, nástroji k naslouchání, vyťukávání rytmu a vyjádření pulsace. Jsou součástí výuky. Výroba hudebních nástrojů není příliš náročná ani nákladná. K výrobě děti použijí například prázdné plastové obaly od Kinder vajec, prázdné plastové lahvičky actimelu, plechovky, ruličky toaletního papíru, kelímky, šňůrky, lepicí pásky, nafukovací balonky, zrnka rýže, čočky, krystalový cukr a další. Některé hudební nástroje méně náročné na výrobu uvedu. Ozvučná dřívka - děti poznávají zvuky bambusu či klacíků z různých stromů, které jsou zbaveny kůry - využívají se k rytmickým cvičením Husí krk
- jedná se o metr dlouhou ochrannou elektrikářskou trubici - dítě přejíždí pravítkem po rýhách trubice - učitel roztočí trubici nad hlavou a děti seznámí s jeho svištivým zvukem - poslouží ke zvýraznění těžké doby v taktu
Kelímek
- děti provlečou šňůrku otvorem dna kelímku - tahem namočenými prsty kelímek rozezní - děti tímto zvukem zvýrazní počátek fráze písně
51
Velký buben
- děti hrají na prázdný plastový kanystr jako na buben - slouží k metro-rytmickým cvičením
Bubínky
- pálené, ale i plastové květináče různých velikostí otočené dnem vzhůru poslouží společně s paličkami jako sestava bubínků - slouží k metro-rytmickým cvičením
Brnkačka
- ke hře na brnkačku poslouží krabice na vejce s navlečenou gumičkou - drnkání gumičkou na ploché a vyhloubené části víka vydává rozlišný zvuk - pomocí ní děti experimentují se zvukem, rozvíjí rytmické cítění a jemnou motoriku
Plechovka
- plechovku lze použít obdobně jako krabici na vejce s navlečenou gumičkou k drnkání - lze ji částečně naplnit luštěninami, cukrem či obdobným materiálem - slouží jako zvukově výraznější rytmický a doprovodný nástroj k písním
Vajíčka
- děti naplní do poloviny prázdné plastové obaly Kinder vajec krystalovým cukrem a spoj přelepí barevnou páskou - poslouchají jemný zvuk, hádají, které vejce je více či méně naplněno - slouží jako doprovodný nástroj k písním
Rumbakoule
- k jejich výrobě děti použijí prázdné plastové lahve od actimelu, které zčásti naplní rýží - otvor lahve uzavřou ruličkou toaletního papíru, spoj přelepí lepicí páskou a rumbakouli si děti ozdobí barevnou lepicí páskou - rumbakoule slouží jako rytmický doprovodný nástroj
52
Balónky
- do hrdla balónku pomocí trychtýře děti nasypou malé množství čočky, trychtýř vytáhnou, učitel balónek nafoukne a uzavře - při různých pohybech bude balónek vydávat odlišné zvuky - poslouží k experimentování se zvukem, doprovodu písní a k pohybovým cvičením
Dešťová hůl
- učitel připraví tubus vyplněný pletivem - děti do tubusu nasypou čočku, hrách, rýži, fazole, otvor uzavřou a povrch tubusu vyzdobí - slouží k experimentování se zvukem, relaxaci, jako doprovodný nástroj k písním
Igelitové sáčky
- dítě si vezme igelitové sáčky do dlaní a tře dlaněmi o sebe -
poslouží
k experimentování
doprovodný nástroj k písním
53
se
zvukem,
relaxaci,
jako
Závěr Ve své práci jsem se snažila nastínit způsob práce s dětmi předškolního věku. Zaměřila jsem se na rozvoj hudebnosti dítěte s aplikací na základy klavírní hry. Výuka dětí by měla být především názorná, hravá a atraktivní. Měla by rozvíjet dětskou osobnost. Zaměřit se na vnímání, představivost, fantazii, tvořivost a pohybové schopnosti dítěte. Velký důraz kladu na osobnost učitele. Jeho osobní i profesionální kvality a zájem o výuku i dítě je předpokladem úspěchu ve výchovném procesu.
54
Použité informační zdroje Literatura BARDAS, Willy. Psychologie klavírní hry. 1. vydání. Brno: LYNX, 2002. ISBN 80902932-9-8. BEAUMONT, Émilie a Marie-Renée PIMONT. Obrázky hudby. 1. vydání. Bratislava: Mladé letá, 1996. ISBN 80-06-01258-X. BEN-TOVIM, Atarah a Douglas BOYD. Hudební nástroj a naše dítě. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-206-5. ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. 2. vydání. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-273-7. ERBEN, Karel Jaromír. Říkej si a hraj. 5. vydání. Praha: Albatros, 1986. JENČKOVÁ, Eva. Hudba v současné škole. Tóny jara 1. díl. 4. upravené vydání. Hradec Králové: TANDEM, 2013. ISBN 978-80-86901-15-2. JUDOVINA-GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí. 1. vydání. Brno: LYNX, 2000. ISBN 80-902932-0-4. KOLEKTIV AUTORŮ. Moje první říkadla. Nakladatelství František Beníšek, 2013. ISBN 978-80-87089-19-4. LANGMEIER,
Josef
a
Dana
KREJČÍŘOVÁ.
Vývojová
psychologie.
3. vydání. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-195-X. PRUNER, Jaroslav. Klavírní quodlibet II.: Soubor článků klavírní pedagogiky a interpretace. 1. vydání. Brno: LYNX, 2005. ISBN 80-86787-03-6.
55
SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý...: Rozvíjení hudebnosti, fantazie a tvořivosti žáků v předškolním věku, s cílenou přípravou ke klavírní hře a hře na jiný hudební nástroj. 2. vydání. Brno: LYNX, 2010. ISBN 978-80-86787-20-6. VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: I. elementární stadium výuky.1. vydání. Praha: H&H, 1992. VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: první kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. přepracované vydání. Praha: NAMU, 2003. ISBN 80-7331-005-8.
Prameny DRABON, Aniko. Tastenzauberei. Klavierschule. Band 1. Hagendorn, Switzerland: Mitropa Music, 2006. ISBN 978-90-431-2466-9. EBEN, Petr. CD Pohybová cvičení. Učební pomůcka HF JAMU. HAVELKOVÁ, Karla. Domeček plný notiček. Brno: LYNX. HF JAMU, Metodické centrum. Kurz 3 K: Komunikace, kreativita a koordinace pohybu. Brno, 2012 – 2011. Mgr. Jaromír Synek, Ph. D. HF JAMU, Metodické centrum. Přednášky a semináře z metodiky klavírní hry. Brno, 2010 - 2011. Prof. Alena Vlasáková. HF JAMU, Klavírní pedagogika. Přednášky improvizace klavírní hry. Brno, 2014 2015. Doc. Jaroslav Šťastný. JANŽUROVÁ, Zdena a Milada BOROVÁ. Klavírní školička. Praha: Panton, 1992. ISBN 80-7039-154-5. LJOCHINA, Larisa. Cesta do země intervalů. Z ruského originálu Putěšestvije v stranu intervalov. Moskva: KLASIKA XXI, 2002.
56
MACEK, Vladimír. Zazpívej si písničku: lidové písničky pro nejmenší. Kladno: Delta Macek, 2010. ISBN 978-807-3511-319. MATĚJÍČEK, Zdeněk. CD Klasika před školou. 2R Production 2014. OPLIŠTILOVÁ, Iva a Zuzana HANČILOVÁ. Klavihrátky. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2009. ISMN 979-0-2601-0465-5. SNIEHOTTOVÁ, Jana. Rozhodly se noty aneb hudební teorie v písničkách pro děti. Studénka: Muzikálek 2002. ŠTÁCHOVÁ, Helena a Pavel CMÍRAL. CD Jak Hurvínek potkal Mozarta. Praha: SUPRAPHON, 2002. Stereo SU 5392-4. ŠTÁCHOVÁ Helena a Jiří MELÍŠEK. CD Hurvínkovy hudební pohádky. Praha: LOTOS, 2001. Stereo LT 00115-4 831
Internetové zdroje SLANÁ, Marcela. Jde to učit? Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online].[cit.2012-01-19]. Dostupné z: www:http://clanky.rvp.cz/clanek/o/u/8711/JDE-TO-UCIT.html/ >
http://www.nebojteseklasiky.cz/ Zdroj 19. 8. 2015.
57
Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Průzkum rozvoje hudebnosti v rodinách Příloha č. 2: Záznam pohybu melodie v písni Sedí liška pod dubem Příloha č. 3: Bouře Příloha č. 4: Hudební pomůcky Příloha č. 5: Hudební nástroje vyrobené dětmi
58
