LEDEN
– ÚNOR 2013
Co se děje v projektu Rozvoj technického vzdělávání na Děčínsku
Ačkoliv se může nezasvěceným zdát, že se v rámci projektu nic nového příliš neděje, opak je pravdou. Současná fáze projektu probíhá na úrovni všech partnerů projektu, tedy mezi zúčastněnými základními, středními školami a partnerskými firmami. Konají se dva druhy workshopů, které jsou určeny tentokrát především pro pracovníky škol, tedy všechny učitele 2. stupně, výchovné poradce a jejich ředitele. V rámci prvního typu workshopu vznikají podklady pro novou metodiku spolupráce mezi základními a středními školami s partnerskými firmami, všichni zúčastnění přinášejí své poznatky během řízených diskusí a jejich podněty jsou zapracovávány do vznikajících příprav dalšího kola workshopů. Jejich prostřednictvím budou i ostatní školy seznámeny se vzniklou metodikou, tedy jakýmsi návodem, jak napomoci rozvoji technického vzdělání v našem regionu a tím přispět k nižší míře nezaměstnanosti díky většímu uplatnění absolventů středoškolského vzdělání na trhu práce. Účastníci workshopů se v rámci diskuse shodují na tom, že při volbě povolání jsou nejdůležitějšími faktory především rodiče, ačkoliv se jejich přání někdy od přání dítěte liší, dále exkurze do škol během dnů otevřených dveří, reklamních akcí škol, nebo osobní návštěvy škol; nápomocen je také výchovný poradce, internetové stránky, ostatní
učitelé (třídní nebo vyučující oblíbeného předmětu) a svou roli hrají i vrstevníci a kamarádi.
Proč technické profese stojí mimo zájem nových uchazečů? Na tuto otázku si zkuste nejprve odpovědět sami. Shoduje-li se vaše mínění s názory zúčastněných partnerů, pak si myslíte, že technická řemesla jsou velká dřina, špinavá práce, která pro vaše manuálně nezkušené potomky není příliš vhodná či dostatečně sympatická, ačkoliv velká část práce ve strojírenských oborech se odehrává ve vytápěných krytých halách, probíhá na moderních strojích s užitím nejnovějších technologií a pracovníci se ENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY TT ENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
3/8
mohou uplatnit ve firmách, které vyrábějí produkty pro trhy z celého světa. Vždy je ale třeba přihlédnout při volbě povolání ke schopnostem a reálným možnostem jednotlivce, protože každý obor má svá specifika a nároky. Mnoho dětí dnes projde své dětství bez praktických zkušeností s manuální prací, častá rozvodovost jim bere otcovské vzory, od nichž by děti mohly získat vztah k ruční práci a případně také pracovní návyky, z matčiny strany se technické dovednosti přenášejí v menší míře. I tato fakta hrají roli při výběru dalšího vzdělávání pro naše děti.
Tři otázky redakce – tentokrát trochu jinak
Žena ve strojírenství. S jakými specifiky se v tomto povolání může setkat? Vyzpovídali jsme učitelku odborného výcviku paní Jarmilu Jeřábkovou, která řadu let pracovala ve strojírenských firmách jako obráběčka kovu. Jaké zvláštnosti byste mohla zmínit? Tato profese pro ženu přináší skutečně řadu nezvyklostí, s kterými se musí vypořádat. I když toto povolání nebylo mým vysněným, snažila jsem se už ve škole a pak i v praxi vykonávat ho co nejlépe. Pracovala jsem ve firmě, kde se nevyrábělo sériově. Kusová výroba přináší možnost se hodně naučit. Vyrábí se různé tvary, obraběč musí stále přemýšlet, jak obrobek upnout, jak dojít k požadovanému tvaru. To mě velice bavilo, bylo to svým způsobem i dost tvůrčí. Začátky ve firmě ale nebyly jednoduché, spíše připomínaly souboj mezi mužským a ženským pohledem na svět. Možná je to trochu předsudek, ale cítila jsem, že v očích mnoha příslušníků „silnějšího pohlaví“ není žena v tomto povolání partnerem a nikdy tomu nemůže „rozumět jako chlap“. Pro dámy se jedná o velkou výzvu. Musela jsem stále dokazovat, že na to mám, pracovat rychleji, přesněji a často i více. Nikdo mi nechtěl pomoci ani s těžkými věcmi. Naznačovali mi, že když jsem se rozhodla věnovat tomuto oboru, tak ať si také sama se vším pomohu a poradím. Což mělo svá pozitiva, opravdu jsem se hodně naučila. Snad byla důvodem jejich chování obava o pracovní místo či jen pouhá ješitnost, prostě mi nechtěli ani jako začínající pracovnici příliš poradit… Odsloužila jsem i řadu přesčasových směn a pohotovostí. Vše jsem se snažila zvládnout, i když v té době byla moje dcera TENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
5/8
ještě malá. Proto mě velmi mrzelo, že jsem za stejně dobře odvedenou práci byla téměř vždy finančně hůře odměňována než muži na ve stejném pracovním zařazení. Určitě bych se nechtěla měřit s opravdovými „obraběčskými špičkami“, ale domnívám se, že jsem kvalitou své práce mohla mnoha mužům konkurovat a mnohdy bych je i předčila. Domnívám se, že ženy jsou leckdy pečlivější a přesnější, což je ve strojírenských oborech rozhodně plus. Díky tomu jsem dostala ještě na starost veškerou administrativu týkající se provozu dílny, což byla zase jiná práce a také mě bavila. Na druhé straně musím říci, že mimo dílnu byli kolegové ochotní, galantní a neprobíhaly mezi námi žádné boje. Když se přesvědčili, že přece jen něco umím a nechci je zastiňovat, začali jsme si i rozumět. Vzpomínám na to ráda.
Co Vám škola „nedala“, co Vám pak v praxi chybělo? Já jsem toho názoru, že škola mi dala skvělé základy. Naučit se ve škole všechno není prostě možné, ani kdybych chodila do školy šest let. Každá firma má ve své výrobě jistá specifika, vyrábí jiné výrobky, používá jiné technologie či technologické postupy a také pracuje s jinými materiály. Dnešní dělník by měl mít pevné základy, měl by být přizpůsobivý, ochoten učit se nové věci, být si jistý při čtení technických výkresů a používat i zdravý selský rozum. Ve škole by měl dávat pozor, vyvíjet vlastní iniciativu a využít možnost si řadu věcí vyzkoušet.
Čím jste chtěla být? Jaké povolání bylo Vaším snem? Já jsem odjakživa měla ráda zvířata, zejména koně, a tak jsem přemýšlela, jak se k nim profesně dostat. Jednou z možností bylo stát se veterinářkou. Byl to můj velký sen, ale bohužel, i když jsem měla velmi dobré známky, nedostala jsem doporučení ze školy, které bylo tehdy ke studiu naprosto nutné.
Firmy spolupracující na projektu:
Opět vzhůru na cesty po krásách českých, ovšem nikoliv luhů a hájů, ale strojírenských podniků Děčínska. Pro tentokráte je cílem naší cesty nadnárodní kolos jménem Chart Ferox. Chart Ferox je dnes součástí nadnárodní společnosti Chart Industries a její hlavní náplní je výroba zařízení na skladování a transport zkapalněných technických plynů. Jak se tyto kryogenní nádrže vyrábějí a kdo na nich vlastně dělá, jsme vyrazili zjistit. Na obrovských výrobních halách na vás dýchne historie i moderní současnost, ale hlavně si člověk uvědomí křehkost tělesné schránky ve srovnání s mohutným strojírenským zařízením. Máme tendenci společně recitovat Wolkera: „Stanu se menším a ještě menším…“, ale nějak nám umrzne úsměv na rtech při pomyšlení, jak úžasné věci člověk dokáže. Cítíme se skutečně malí mezi strojírenskými obry z Jötunheimu. Při výrobě nádrží, které jsou odstupňované velikostí od skutečně malých až několik desítek metrů velkých, má z našich strojírenských oborů největší slovo svářeč. Abychom zbytečně neopakovali, co vlastně svářeč v Chartu dělá, odkazujeme na první rozhovor v Šanci 2012, kde jsme myslím důkladně jednoho místního šikovného svářeče vyzpovídali. TENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
7/8
S kolegou Jirkou Vrtákem jsme se dobrovolně nechali zavřít do zdejší vyhlášené svářečské školy. Průvodkyni nám dělá úžasná Ing. Černohlávková a Ing. Křížková a tady bychom se opět mohli zastavit a ukázat, že ženy do strojírenství vnášejí nejen své znalosti, zkušenosti a vysokou profesionalitu, ale navíc i šarm, vůni a nadšení. Zvědavě jsme vyslechli přednášku o všech moderních technologiích sváření a seznámili se s tím, jakými procedurami od nejjednodušších až po ty nejsložitější - musí všichni nastupující zaměstnanci projít, jakým způsobem jsou certifikováni a jak se zkouška vykonává. A po teorii vzhůru do praxe. Chopit se nástrojů a vyzkoušet si svou zručnost. Snad úplně nešikovní nejsme, že kolego Vrtáku… ale popravdě, moc nám to nešlo, chybí nám cvik a rutina. Tzv. zkoušku na rentgen (tedy rentgenovou kontrolu svárů) bychom asi neudělali, ale to nevadí, byli jsme nadšení. Práce svářeče je náročná a vyžaduje znalosti, zručnost, disciplínu, ale je velmi dobře finančně ohodnocena. Zaměstnanecká strategie Chartu Ferox přeje mladým absolventům strojírenských oborů, zejména preferují strojní zámečníky. Každý rok firma přijímá nové absolventy a to v dost vysokých počtech, což je pro výběr budoucího povolání pro mnohé dobrý ukazatel. Firmě popřejeme mnoho zakázek, stále dobré zisky a dobrou zaměstnaneckou politiku. Velké díky za čas strávený na provozu i ve svářečské škole a někdy zase na viděnou.
