Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
PROSINEC 2012
Ahoj holky, ahoj kluci, narodilo se nám další číslo Pavučiny. Tak směle otevřete a pěkné počteníčko. Mimochodem - bacha na čerty...
Mikuláš, anděl, čert Když někdo vysloví jména těchto tří osob, většinou si s nimi spojíme datum 5. prosince – den, kdy tato trojice chodí po setmělých ulicích od domu k domu a zpovídává děti. Zajímá je jejich chování v uplynulém roce. Jak ale celá tahle tradice vlastně začala? Navrhuji to vzít tedy úplně od začátku. Kdo byl svatý Mikuláš? Mikuláš byl biskup. Legenda vypráví o tom, že kdysi vzkřísil tři malé děti, a tak se vlastně stal jejich patronem. Zajímavost: Zatímco u nás rozdává Mikuláš dárky 5. prosince, tak např. v USA pod jménem Santa Claus roznáší dárky až o Vánocích. Jak ale už jistě víme, Mikuláš má i doprovod v podobě čerta a anděla. Anděl – překrásná osoba v bílém oděvu a s nádhernými křídly – tak si asi představíme hodného anděla se svatozáří na hlavě. Ne nadarmo se říká „je jako anděl“, protože sám symbolizuje klid, harmonii a krásu. Čert – jeho vzhled není zrovna dvakrát hezký – chlupatý ocas, na hlavě rohy a místo chodidla alespoň jedno kopyto. Spojíme si s ním peklo, ve kterém žije. Zlobivé děti si sem odnáší v pytli. Tak co, těšíte se? Nebo se snad bojíte příchodu Mikuláše, anděla a čerta? Đominika
Mikulášský průzkum Vyrazili jsme do terénu zjišťovat, kým by tázaní chtěli být, kdyby si mohli vybrat mezi Mikulášem, andělem a čertem. A kdyby opravdu tuto možnost měli, po škole by nám pobíhalo nejvíce čertíku, které by rychle doháněli andílci a na konci toho všeho by kráčel Mikuláš, ano opravdu jen jediný by si vybral Mikuláše, tak to ovšem má být, jak by asi vypadalo, kdyby k Vám pátého přišli Mikulášové tři?
Kdybyste si mohli vybrat mezi Mikulášem, andělem a čertem, kým byste chtěli být? A proč? Viktorie Machová, III.B: Andělem, protože má krásný křídla. Zuzana Růžičková, III.B: Andělem, protože je hezky oblečenej. Filip Škorpík, III.B: Andělem, čert se mi nelíbí a Mikuláš má fousy. Gabriela Magicová, IX.A: Čertem, protože mě baví strašit děti, líbí se mi červená a černá a stejně už vystrkuju růžky ☺. Gabriela Ambrožová, IX.B: Andělem, je to sympatická, veselá osobnost. Nikola Wolfspergerová, V.A: Čertem, protože se mi líbí čerti. Alex Sládková, VI.C: Čertem, Mikuláš se mi nelíbí, anděl je moc svatej. Marek Prokeš, VII.C: Čertem, protože straší děti. Ondřej Šlais, VII.A: Mikulášem, protože má hezký fousy. Petr Procházka, V.B: Čertem, protože je chlupatej. Natálka Lupoměstská, III.A: Andělem, protože anděl je nejhezčí a nejhodnější. Jakub Kožíšek, IV.A: Čertem, protože si všichni myslej, že je zlej, ale on je spravedlivej. p. uč. Jindřiška Navrátilová: Andělem, protože andělé nám dodávaj sílu a ochraňují nás. Denis Holub, II.A: Čertem, hodně zlobí, jako já ☺. p. uč. Šárka Ferešová: Čertem, baví mě zlobení. Matěj Vyhnánek, IX.C: Čertem, protože, víš co, prostě se můžeš vyřádit a vzít malí děti do pytle. p. uč. Lucie Vojáčková: Čertem, je mi nejblíž, nemusí se přetvař
Citáty o lásce „Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“ „Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ „Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene.“ „Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“ „Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.“ „Láska se ptá přátelství: “Proč jsi na světě, když existuji já?“ „ Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím.“ „Láska přichází po špičkách, ale při odchodu bouchá dveřmi.“ „Co je to láska? Tomu, kdo ji prožil, to vysvětlovat nemusíte, tomu, kdo ji neprožil, to nevysvětlíte.“ „Jizvy, které máš zvenku a jsou vidět, tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska, bolí mnohem mnohem víc.“ „Choroba je nakažlivá - kéž by byla i láska.“ „Milovat a zachovat si přitom všech pět smyslů pohromadě přesahuje schopnosti jedince.“ „Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím, a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“ „Milovaná bytost má nad námi větší moc než my sami.“
Týnka :)*
Armenia a její konec Armenia byla loď označena červeným křížem v bílém poli, která sloužila jako nemocnice v Černém moři, přesněji na převážení zraněných. Patřila Sovětskému svazu. 7.listopadu roku 1941 byla torpédována německými letouny He 111. Sestrojili ji v leningradských loděnicích roku 1928. Armenia přepravovala nejen zraněné vojáky, ale i civilní osoby za Velké vlastenecké války. Sevastopol je přístav, ze kterého převážela zraněné. 7. listopadu loď přistála v přístavu Jalta, kde přistoupilo na palubu pár set cestujících. V 8:00 hod. vyplula, po desítkách kilometrů začala být torpédována německými torpédonosnými letouny Heinkel He 111. Ponoření lodi nezabránily ani dva ozbrojené motorové čluny, ani další dva stíhací sovětské letouny I -153. Byla potopena v 11 hod. a 25 min., při tomto torpédování zahynulo přes 5 000 cestujících. Tato katastrofa se považuje za 3. nejhorší v dějinách lidstva. Rajče
Co je to doping - která jména v poslední době se nejvíce přetřásají Doping je používání látek a potravinových doplňků, které zvyšují sportovní výkon. Slovo doping se ve slovníku vyznačuje jako nedovolené užívání látek. Ukazuje se, že „bohatí“ sportovci mají větší šanci dosáhnout úspěchu. Vrcholoví sportovci – hlavně děti např. v gymnastice - velmi často trpí poruchami příjmu potravy a těžko si hledají kamarády. Lance Armstrong - americký profesionální cyklista- odebráno 7 titulů z Tour de France, zákaz účasti v závodech, zažalován australským výrobcem oblečení SKINS, UCI selhala, nechránila důvěryhodnost cyklistiky, vyšetřován nezávislou komisí. A co na to naši studenti? Tomáš Rabas, VII. B. - Zvýší výkonnost u sportovců… Libor Pilař, VIII. B. – Doping – jde o žití nepovolených látek ve sportu! Vojtěch Bureš, VIII. B. – Je to látka, která je zakázaná ve sportu, která podporuje svaly, aby nebyly tak unavené. David Formáček, IX. B. – Díky tomu podáš jiné výkony, jsi rychlejší. Matěj Javůrek, VI. B. – Zrychlí tě to, máš větší výdrž. Co znamená doping většina ví, ale jaké jsou zdravotní následky za pár let? To si z oslovených umí představit asi jen málokdo…
Co mě čeká za rok aneb taneční Taneční. Co mě čeká už přibližně vím, protože jsem se byla podívat na prodloužené. Jestli se těším? Jak se to vezme. Poznám nové lidi, z téhle stránky bych to mohla brát jako dobré, ale taky je to trochu náročné. Každé taneční jiné šaty. Také vím, že mě budou bolet nohy. Ale moc se mi tam nechce, nevím proč, ale mě taneční moc nelákají. (Co to, co to, holka a nechce tančit? – Pozn. redakce.) Týnka :)*
Co mě v Americe překvapilo? První, co nás ve Státech překvapilo, byla asi příroda. Přeci jen západní pobřeží osidlovali lidé později a jeho příroda si ještě zachovala svou divokost. Kalifornie je proslulá především skunky. Ti naštěstí jenom smrdí, ale zato pořádně a na velkou dálku. Často jsme je vídali přejeté na silnici, pak zapáchali ještě hůř, než když se cítí ohroženi. Pokud to však porovnám s dalšími obyvateli, skunk se může pokládat za jednu z nejlepších variant nebezpečných zvířat. Protože se Kalifornie nachází poměrně jižně, potkat hada není nic neobvyklého. A když had, tak proč ne jedovatý? Takový chřestýš, jehož typické varovné chřestění vám zježí všechny chlupy, je tam doma. Naštěstí jsme ho slyšeli jen jako nahrávku, pár příběhů od známých mi bohatě stačilo. Já osobně jsem se setkala s velkým tlustým tyrkysovým hadem, když jsem procházela zahrádkami kousek od našeho bytu. Ten díky bohu jedovatý není, to však nic nezměnilo na tom, jak mě vylekal. Ještě jednou jsme pak na stejné cestě narazili na už mrtvého krátkého tenkého hada s hnědými a žlutými pruhy. Pak už jsme na tu cestu opravdu NIKDY nevstoupili :D. Ještě k těm nebezpečným zvířátkům patří pavouk - černá vdova, který je velice jedovatý a schovává se ve skulinách, kam na něj nemůže světlo, proto tam používají pravidlo „kam nevidíš, tam nešmatej“. Žije tam také kojot nebo mountain lion (český knižní překlad: horský lev) a samozřejmě v moři
poměrně hojně žralok. Všude tam nežijí jen nebezpeční a jedovatí tvoři, ale i ti, kteří nám neublíží. Já s mamkou a bráchou jsme si užívali večerní procházky, kdy jsme počítali malé roztomilé králíčky, maličké ještěrky a rozmanité ptactvo. Když svítilo slunce, z děr v zemi vykukovaly zemní veverky s béžovým kožíškem a velkými zuby a podobně jako surikaty hlídaly s napřímenou hlavičkou okolí. Prý také mývalové navštěvují popelnice, tu naši naštěstí neprohrabávali. Na pláži jsme sledovali legrační ptáčky, co jedli zvířátka zahrabávající se do písku, kterým jsme říkali pískovrti, jak se s odcházející vlnou hrnou a sbírají „mňamku“ a když přicházela vlna, rychle utíkali pryč. V oceánu si plavali tuleni, co chvíli vykoukli a rozhlíželi se po pláži. Do vlnek skákaly své obloučky skupinky delfínů. Dokonce někdy v únoru migrují kolem pobřeží velryby. Málem bych zapomněla na naše krmítko pro kolibříky, co jsme si pověsili na balkón. Představte si, že se do něj dává cukr s vodou, vlastně jediné kolibří jídlo. Kolibřík saje svými zobáčky nektar z květů. Bohužel se z něj za nějakou dobu stalo krmítko pro všudypřítomné mravence a naše cukrářství muselo pryč. Taky by jistě stálo za zmínku něco, co nás tedy opravdu hodně překvapilo. Poprvé jsme se bosky procházeli po pláži, najednou koukáme, že máme něco černého lepkavého na nohou. Asi byste neuhodli, že se nám tam nalepil asfalt. Celou cestu domů jsme pak nadávali na ropný společnosti. Doma jsem zjistili náš omyl. Ten asfalt se totiž vylučuje na povrch sám od sebe. Už indiáni si s ním vymazávali loďky a dokonce tomu ropné věže pomáhají, protože snižují tlak a asfalt odčerpávají. Čekalo nás tam celkem hodně překvapení, pro mě byla příroda asi tím největším. Ela
Co ti v poslední době vyrazilo dech – doma, ve škole. Nebo snad kamarádi? Nela Seidlerová, VIII.A – On ♥. Robert Novotný, VIII.A – Bratránek loktem. p. uč. Kudláček – Skoro každá písemka. David Zobač, VIII.B – Asi nic ☻. Sára Janoušková, VIII.C – Písemka z chemie ☺. Terka Kusá, II.A – Kočka Licina. Vítek Lupoměstský, III.A – Jednička z matematiky. Jitka Řádková, V.A - Kluci pořád dolejzají. Jakub Pekař, VIII.B – FIFA 13. Ricardo Sobral, VIII.B – 10 gólů. (Pozn. Red. - vlastních??) p. uč. Svobodová – Báječné chování IX.A při hodině literatury. Sofie Vrančíková, II.A - Když jsem dostala 5 z prvouky. Verča Pilařová,II.A – Když mi táta přinesl kotě.
… Teď tu tak sedím a pořád mě nenapadá nějaké téma, o kterém psát. Hlavou se mi míhají myšlenky, ale kterou z nich vybrat a psát o ní... Napadají mě témata jako hudba, láska, Vánoce, ale ta už jsou tak ohraná, chtělo by to něco jiného, něco originálního! Co třeba takhle mé sny? No vlastně, co vám tu napsat .. V téhle chvíli je mým největším snem dostat se na školu, která mě bude fakt bavit. Sním o práci, při které nebudu každý den dělat pořád to samé a každý den bude originální. Nechci svůj život prožít tak, že si sednu v Kauflandu za pokladnu a tam “pípat“ potraviny. To je pak život k ničemu. Chci svůj život žít naplno. Vždy mým snem bylo být kadeřnicí, ale s přibývajícími roky mě toto povolání opustilo. Jeden sen o povolání pořád zůstává…Být fotografkou…
Deváťáci a co teď? Néé je to tady. Jsme deváťáci a brzy opustíme školu, rozejdeme se jako parta. Tohle pololetí je pro nás hodně těžký. Snažíme se co nejvíc zapracovat na známkách z prvního pololetí, do toho tu jsou přihlášky na střední školy. Je pěkně složité vybrat si správnou střední školu, která mě bude bavit. Ale to, co mě baví teď, mě už za pár let bavit nemusí. A jaká práce z toho bude? Všichni mi říkají: „Přemýšlej nad svojí budoucností pořádně! “ Jenže to se moc lehko řekne a těžko udělá. Když vlastně ani nevím, co mě baví a jakou práci bych chtěla dělat, tak jak se mám správně rozhodnout na jakou jít školu? Před tím, než člověk půjde na školu, si musí vybrat nějaký ten obor. Většina středních má speciální zaměření - ekonomika, překladatelství, chemik atd. A když ne, tak jsou to takové školy jako gymnázium Jenže co si vybrat tak, aby mě to bavilo? Abych to chtěla dělat celý život? Potom je tu další háček – přijímačky. No uf, ty bývají těžký. Teď se ještě rozhodnout, jestli chci na školu chodit ve svém městě, dojíždět nebo bydlet na intru. Tak jak si vlastně vybrat pořádnou SŠ?
Hudba Hudba… …je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků a jejich uspořádání určuje kvalitu, funkci a estetičnost působení hudby. …umění vyjádřit pocity. … rytmus, melodie, noty, tóny, pomlky, houslový klíč, basový klíč, hudební nástroje a další. Ale kolik lidí tohle ví, hodně lidí říká, že miluje hudbu, ale není to pravda, milují jenom poslouchání hudby. Lidé, kteří milují hudbu, se jí věnují, chodí do hudebky zpívat nebo hrát na hudební nástroj, dokonce i tancovat. To taky souvisí s hudbou, ale když si někdo doma pouští písničky na mobilu nebo počítači, neznamená, to že hudbu milují. Já chodím do hudebky hrát na violoncello i sólově i do souboru a stejně tak chodím zpívat jednak sama, jednak sborově. Taky chodím tancovat do tanečního studia MD dance Chrudim a doma se učím na kytaru s tátou. ☺ JÁ MILUJU HUDBU. Káá
I love you MUSIC ♥ Pro hudbu žiju. Bez svého mobilu a mých oblíbených sluchátek bych neudělala ani krok. Poslouchám ji při učení, při práci nebo i když jen sedím ve svém pokoji a přemýšlím. Hudba mi dodává elán do života. Když jsem smutná, tak si pouštím něco pro lepší náladu a přemýšlím nad tím, co jsem zpackala. Díky hudbě se dám zase dohromady. Třeba když se pohádám s rodiči, abych vypustila páru, tak si v pokoji pustím v repráčkách hudbu na plný pecky a vypnu se, koukám ven z okna a jen poslouchám do té doby, než vychladnu.
Jak se zrodila Petřínská rozhledna Členové klubu českých turistů v roce 1889 byli v Paříži a Eiffelova věž je tak nadchla, že se pokusili něco podobného v Česku vytvořit také. Navrhovali, hledali místo, kde by jejich výtvor mohl stát a rozhodli se pro vrcholek kopce zvaný Petřín u Prahy. Nadmořská výška 318 m. Roku 1891 začala stavba. Rozhledna se pyšní dvěma plošinami. Její výška sahá k 63,5 m. Je vybavena jedním výtahem. Na špici rozhledny 5.7.1938 nejspíš od zkratu elektřiny výtahu vypukl požár. Znova světlo světa spatřila v srpnu roku 1938.
Jak trávím svůj volný čas Vzhledem k tomu, že se mě dotkl depresivní dech podzimu, trávím všechen svůj volný čas doma, převážně u magického přístroje zvaného počítač. Většinou hraji online hru pro zoufalce s názvem World of Tanks, ale v poslední době jsem si oblíbil hororovku s názvem Amnesia. Její hororový, depresivní, psychothrillerový děj přesně popisuje moji náladu v posledních dnech. Opravdu mě nic nebaví a hlavě chodit do školy mě velice vysiluje. Školní docházka je poslední rok opravdu těžká, protože si člověk uvědomuje, že těch devět let, které zde strávil, jsou velice dlouhá doba. Proto se snažím odreagovat hraním her na počítači a komunikací se spolužáky pomocí čaromocného vynálezu, kterému se přezdívá skype. Když takhle strávíte celý víkend, není to vůbec špatné. Přes pracovní týden občas zajdu k nejmenovanému kamarádovi, který už základní školu nenavštěvuje, a zahraju si s ním nějakou pěknou vypalovačku na jiný kouzelný vynález, kterému se přezdívá akustická kytara. A takto poslední měsíc a půl žiji. Není to sice zlé, ale i tak je tento začátek podzimu a posunutí času pěkně na kohout.
(A jak to mají holky? .....pěkně na slepici? Nebo na hřebínek? Hochu, hochu, jak tě rozveselit, třeba nějakou pěknou písemečkou... Ještě, že jsme tady a můžeme ti poradit - zajdi do fitka a potrap tvarohové tělíčko, zaskoč do kina, jdi plavat - voda dělá pěkná těla, zahraj si s kámošem squash, přečti si knihu, dobrej časák, vyvenči svého psa - bude ti neskonale vděčnej, vyznej holce lásku, začni si psát deníček - co?, to ne, vždyť jsi unavenej a nic si nepamatuješ, zapomeň na to, obarvi si vlasy, změň svůj šatník, něco gurmánského uvař, začni chovat křečky - těmi se vždy začíná, jdi na brigádu, kup si nové lyže - popros Ježíška - za dobré vysvědčení - no to vlastně nepůjde, vždyť jsi říkal, že tě škola nudí a nebaví, tak si lyže nekupuj, začni fotit, lep z fotek koláže, pozvi přátele na párty - oslava nudy, jez banány, ty jsou dobré na mozek, udělej dobrý skutek, dej řeč s tátou a řekni mámě, že ji máš rád - čekají na to, vždyť už jsi velkej kluk :), přestaň naříkat a začni žít!)
JAWA Jawa je nejstarší česká firma zabývající se výrobou motocyklů. Její počátky sahají již do roku 1929, kdy ji založil pan František Janeček. Původní Janečkův podnik byla zbrojovka. Vyráběly se zde těžké kulomety a také granáty originální Janečkovy konstrukce. Kromě zbraní firma vyráběla v malých sériích i automobily Jawa 700 a později Jawa Minor, což byl dvoutaktní dvouválec 600ccm. Motocykly se začaly pod značkou Jawa vyrábět v Praze-Nuslích na Pankráci. V roce 1931 byla vybudována nová továrna v Týnci nad Sázavou. V letech 1963 až 1964 byla Jawa nucena z důvodu centralizace opustit moderní provozy v Praze a využívat motorárnu ČZ ve Strakonicích. Mezi nejznámější motocykly s logem Jawa patří Jawa 50 Pionýr, Jawa 500 OHC, Jawa 350 Pérák, Jawa 250 a 350 („kývačka“ a „panelka“, které se liší jen v detailech). Závodní jezdci na motocyklech Jawa vyhrávali jeden závod za druhým, což svědčilo o kvalitě těchto strojů. Například legendární František Šťastný získal mnoho titulů v silničních závodech. Nebo Václav Parus, který je několikanásobný vítěz Masarykova okruhu v kategorii do 175 ccm. V současné době se firma oficiálně nazývá Jawa Moto spol. s.r.o. a sídlí v Týnci nad Sázavou. Dále existuje firma JAWA Divišov a.s. Ta se zabývá výrobou plochodrážních motocyklů. Jawa se nyní jen velmi obtížně snaží svou novou řadou motocyklů o objemu 650ccm konkurovat značkám jako Honda, Yamaha, Suzuki atd. Firma spolupracuje se společností RODAR Motociclos S. A. na Kubě, kde probíhá montáž motocyklů Jawa. O této výrobě je však známo jen málo informací.
ToMaS
Kdo je to dyslektik? Jaké má potíže? Dyslexie: vývojová porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku, projevuje se nesnázemi při učení a čtení, dělí se na lehkou, těžší a těžkou formu Dyslektik: člověk, který trpí dyslexií Člověk s lehkou formou dyslexie se musí hodně snažit na sobě pracovat, protože pak většinou skoro bez problémů zapadne v kolektivu. S těžší formou už je to horší, člověk má větší problém s komunikací a psaným textem, např. vidí číslice a písmena zrcadlově. Těžká forma se vyskytuje výjimečně, člověk nerozeznává text. Člověk s dyslexií to má těžké, ale výsledek jeho těžké práce se určitě ve výsledku odrazí.
Korálky Korálky se prolínají naší historií již více než 50 000 let. Je až neuvěřitelné, že se vyráběly snad ve všech kulturách. Korálky měly znázorňovat moc a bohatství, přisuzovala se jim také ochranná a magická síla. Zprvu se na jejich výrobu používaly kosti, semínka, lastury, drobné kamínky, drápy či dokonce zuby. Dalším materiálem na jejich výrobu se stalo dřevo, které je jedním z nejstarších a přitom stále používaných materiálů. Dřevěné korálky se udržely díky své dostupnosti, lehkosti a celkem dlouhé trvanlivosti. Když lidé začali užívat dokonalejší nástroje, začali proděrovávat nerosty měděnými vrtáky. Pokud se jednalo o příliš tvrdý minerál, vyvrtávaly se do něj dírky vrtáky z velmi pevné směsice, jejíž složky zatím nebyli vědci schopni rozeznat. Převážně v povodí Indu se hojně obchodovalo jak s korálky, tak s materiály na jejich výrobu, hlavně tedy s minerály. Dále se začaly korálky vyrábět z fajánsu, který obsahoval křemenný písek s hlínou nebo vápencem a příměsí. Fajáns pokládáme za předchůdce skla. Nejstarší skleněné korálky pochází buď z povodí Indu, nebo z oblasti jižně od Kavkazu. Indická metoda tažení skleněných korálků umožnila zrychlení výroby. Nejen v Asii se úspěšně vyráběli a prodávali korálky, benátské sklárny okolo roku 1400 ovládly korálkový trh. Indiáni používali poníkové korálky na své výšivky, korálky
si ovšem nikdy nevyráběli sami, ale vyměňovali si je od evropských obchodníků. Název poníkové korálky vznikl buď tím, že korálky obchodníci vezli na ponících, nebo tím, že se k indiánům dostaly zhruba ve stejnou dobu jako koně. U nás se výroba soustředila především v podhorských oblastech jako je Podkrkonoší a Podkrušnohoří. Od 18. století se vyrábí skleněné perle a korálky také v Jablonci nad Nisou, kde bylo roku 1904 založeno jediné muzeum specializované na sklo a bižuterii v České republice. Korálky se staly nedílnou součástí našeho každodenního života, ať už je nosíme buď jako šperky, ozdoby oblečení, bot a peněženek, výšivky, přívěsky, nebo jako jiné doplňky. Ela
Město hříchu a Údolí smrti Jednoho jarního dne jsme vyrazili směr Las Vegas. Cesta se zdála nekonečná, všude samá poušť – ta se vám asi tak po půl hodině zaručeně okouká. Ne nadarmo se dálnici, po které jsme jeli, dodává přízvisko „nejnudnější na světě“. Ale pak se uprostřed pouště, pryč od civilizace, vynořila obrovská barevná (na rozdíl od pouště) hlučná „džungle“. „Las Vegas …“ řekl by si asi každý ještě dřív, než by bylo vidět ceduli oznamující tento fakt. Takový blázinec jsem tedy ještě opravdu nezažila! Proti tomuhle byl Manhattan pustá, osamělá tichá ulička. Když jsme se šli další večer projít po bulváru, připadala jsem si jako Alenka v Říši divů … Těch neonů, budov a hluku! Mohli bychom taky tuto procházku nazvat „Cesta kolem světa za dvě hodiny“. Každý hotel má nějakou svou tématiku a to nám umožnilo projít New York, Itálii, Egypt, Starověký Řím, Disneylandský hrad a bůh ví co všechno. Vlastně nejen cesta kolem světa, ale i zpět do historie, třeba Starověký Řím bychom už asi dneska tak úplně navštívit nemohli, pouze v Las Vegas. A konečně poslední den našeho výletu - ÚDOLÍ SMRTI, ano, chápu, ten název nezní příliš přívětivě … :D. No, že by to bylo kousek, to taky ne. V Americe, kór té západní, i jízda k nejbližší škole trvá čtvrt hoďky. Pokud už nám připadalo horko po cestě, poušť nám ukázala, že může být i hůř. Údolí smrti se stalo jedním z mých nejprapodivnějších zážitků. Zdálo se mi až neuvěřitelné, kolik druhů písku, štěrku a kamení se válelo na jednom místě. Od dun písku, přes ty zmiňované šutry, hory Malířská paleta až po Ďáblovo golfové hřiště vyschle slané pouštní jezero, po kterém zbyly už jen solné „sošky“- a to vše při 43 stupních Celsia. Na tenhle výlet asi ještě hodně dlouho nezapomenu ☺. Ela
Vtipy 1. Pepíček kreslí rodinu. Přijde k němu maminka a ptá se ho: „Pepíčku, proč jsi nenakreslil tatínka?“ Pepíček odpoví: „Když já nemám plešatou pastelku.“ 2. Ptá se paní učitelka Pepíčka: „Který pták je nejchytřejší?“ A Pepíček odpoví: „Vlaštovka.“ „Proč zrovna vlaštovka?“, ptá se paní učitelka. „Protože vždycky na začátku školního roku odlétá.“ 3. Kouká na mě přes pravítko a směje se mi, že jsem zelený. J. Zelenka 4. Utíká zajíc před liškou. Potká medvěda a říká: „Můžu se ti schovat do kapsy?“. „Ale jo“, odpoví medvěd. Po chvíli přiběhne liška a ptá se medvěda: „Neviděl jsi někde zajíce?“ „Neviděl.“ „Ukaž kapsy!“ Tak medvěd vytáhne klíče, peněženku, potom se bouchne do náprsní kapsy a řekne: „ A tady mám fotku zajíce.“
Migréna Je bolest hlavy, bodající bolesti, mžitky před očima, nevolnost a někdy i zvracení. Může trvat hodiny, den, dva. Způsobují ji výkyvy počasí, nepravidelný denní rytmus, nedostatek spánku a velká námaha. „Babské rady“ Konzumace vydatné kuřecí polévky Na 3 minuty naložit nohy do horké vody a hned potom do studené vody opakovat 3x. Převalování slunečnicového oleje v ústech. Víte, že.. První toto slovo použil Galénos → hemikrania → anglické megrim →migréna. Indiáni používali bylinky – durman, tabák virginský, merlík vonný, blín černý. Druidové proti ní bojovali cvičením. V Rusku používali ruskou lázeň → pára.
testík Je bolest hlavy doprovázena přecitlivělostí na zvuky, světlo a pachy? Cítíte bolest hlavy vycházející z jednoho místa? Zhoršuje se bolest hlavy při tělesné námaze? Doprovází bolest hlavy nevolnost nebo zvracení? Jsi kvůli bolestem hlavy unavený nebo podrážděný? Omezují bolesti tvojí schopnost vykonávat běžné každodenní činnosti?
Odpověděl/a jsi alespoň na 3 otázky ANO? Pak víš, co je to migréna, a trpíš na ni. ¨
Na čem jsem závislá Já jsem závislá na hodně věcích. Ta první je bohužel mobil, na kterém mám facebook. S tím bych měla začít něco dělat, protože už mě to štve. :/ Druhá věc je hudba. Bez hudby se neobejdu ani den. Jakmile přijdu domů a můžu, tak si pouštím písničky. Dalo by se říct, že s nimi dělám všechno. Domácí úkoly, vařím s ní, uklízím nádobí, učím se,… . Ta třetí věc jsou přátelé a mezi nimi i jeden úžasnýýýý kluk. ☺ Na těchto lidech jsem nesmírně závislá, nevím, co bych dělala, kdybych je neměla a na tomto úžasnééém klukovi asi nejvíc. Bez něho bych asi už v téhle době nemohla žít. ☺ Problém je, že on beze mě jo. :/ Další věc je moje rodina. Bez té bych se neobešla ani náhodou. Je u mě na PRVNÍM místě. Nevím, co budu dělat, až ji mít nebudu. No a ne naposledním místě je sladké. :D Když si pustím hudbu a otevřu si čokoládu, tak se dokonale uklidním. ☺ Jen při té představě čokolády se mi sbíhají sliny. Mňam. Týnka :)*
MUDr. Emil Holub
Se narodil roku 1847 v Holicích. Byl to významný český lékař, cestovatel, kartograf (kartografie – věda zabývající se tvorbou a zpracováním map) a etnograf (etnografie – věda zabývající se „chováním lidí“). Inspirovaly ho deníky o Africe Davida Livingstonea a krátce po dokončení studia se vydal do Afriky do Kapského města, kde pracoval osm měsíců jako lékař. Když si tam vydělal dostatek peněz, vypravil se na svou první a „zkušební“ expedici do vnitrozemí, aby posbíral nějaké zkušenosti. Z této výpravy poslal domů svou první přírodovědnou sbírku. Roku 1873 podnikl další cestu se zaměřením na sbírání etnografickým materiálů. O dva roky později podnikl třetí a nejvýznamnější safari až k Viktoriiným vodopádům, jejichž okolí jako první podrobně zmapoval. Také tyto vodopády jako první knižně popsal a roku 1879 vydal v angličtině. Po návratu do Prahy pořádal spolu s Náprstkem přednášky. Na svou poslední výpravu se vydal v roce 1883 i se svou 18ti letou manželkou. Měli putovat z Kapského města až do Egypta. Kvůli nepříjemnostem však museli cestu předčasně ukončit. Když se vrátili zpět, pořádal opět řadu přednášek a hlavně velkolepou výstavu ve Vídni. Zemřel roku 1902 ve Vídni po boji s malárií a dalšími africkými nemocemi. Některé jeho sbírky jsou v jeho muzeu v Holicích, jiné Holub rozdal do škol nebo prodal či daroval muzeím. Ela
Na co se těším v zimě Na co se těším v zimě? Já osobně se moc netěším, i když si užiju spoustu zábavy. Stačí přijet k babičce za kamarády. Jeden, druhý, třetí a hned koule letí. Parta jsme výborná, jen se sejít. Kluci nás hned vyválí, i když se bráníme. Sotva vstaneme, už zase ležíme. Čtyři holky a pět kluků je zajímavá kombinace. Ale není to jen sranda. Taky se může něco stát. Například si můžeme něco zlomit a přinejmenším narazit. Hlavně zadek. Ten mám naraženej každý rok. Stačí kousek nečekaného ledu a už ležíš. ☺ Nejlepší na zimě jsou Vánoce a Silvestr. To je teprve sranda. Sejít se na Silvestra s partou a pořádně oslavit Nový rok. Minulý rok to bylo hodně dobrý. Přišla jsem domů totálně zmáchaná, ale totálně šťastná a rozdováděná. Nikdy na to nezapomenu a chci to prožít letos znovu a ještě to něčím vylepšit. Už se těším. Jupí! Týnka :)*
Nejlepší přítelkyně☺ ☺ Mám hodně dobrou kamarádku, ale není to tak, že bychom si říkali Best Friends Forever. Já jí říkám všechno a mám pocit, že ona mě taky, nebo mi teda aspoň říká o svých problémech v rodině i v osobním životě. Jsme spolu skoro denně venku, chodíme spolu nakupovat, navzájem u sebe spíme, apod. Měla jsem i nejlepšího kamaráda a bylo to to samé, chodili jsme spolu ven i nakupovat, prostě všechno - pak jsem se ale podle něj prý „změnila“, takže už nebudeme nejlepší kamarádi. A proto už se radši nechci na nikoho vázat, stačí být jenom hodně dobrými kamarády, než vykřikovat na všechny strany, že jsme nejlepší přátelé navždycky. ☺ Káá
Nejoblíbenější PC hry Pavel Procházka Lukáš Meduna Marek Votava Tomáš Kalabis Jan Štěpán Adam Tejnecký Jakub Kalabis Adam Lowy Štěpán Jirotka Petr Švaha
CrossFire WorldofWarcraft WorldofWarcraft LeagueofLegends Countre Strike Call of Duty-MW3 LeagueofLegends WorldofWarcraft LeagueofLegends LeagueofLegends
Polští sousedé na World of Tanks Polská komunita je bezpochyby nejpočetnější na evropském serveru této online hry. Možná je to dobře, že se propojí více národností a budeme pracovat v kolektivu s občany jiných států. Taky že ano, ale v týmu s polskými „kamarády“ se po dobrém vyjít nedá. Už jenom proto, že nerespektují neznalost svého jazyka, kterou trpí všichni, krom nich. Další věc, která mě neuvěřitelně irituje, je jejich namyšlenost. Na začátku každé bitvy se objevuje jakýsi slang, který jsem byl schopen volně přeložit jako „Když Poláci hrají, je skóre 15-0“. To se mi opravdu nelíbí, protože to psychicky rozhodí mou osobu způsobem, že jsem přehnaně agresivní. Největší potupa je, když vás potom nějaký polský hráč zničí. Nechci Poláky nijak urazit, ale opravdu to přehánějí. Už jejich pozdravy jsou velice provokativní. Úplně nejhorší zlozvyk těchto chlapíků je to, jak zneucťují samotná vozidla. Není nic horšího než pohled na Tiger P s ošklivou hnědou kamufláží. A já nejsem sám, kdo si to myslí, zatím všichni hráči, se kterými jsem se o této problematice bavil, měli podobný názor, jako tady uvádím já. No, berte to s nadhledem, hráčská vášeň je hráčská vášeň, i oni jsou přeci jenom taky lidé a chovají se přirozeně, ale nic by se nemělo přehánět.
Proč sbírat starý papír? Milí čtenáři, když budete sbírat použitý papír, nebo třeba i noviny, lze to klasifikovat jako pomoc druhým. Škola s vaší pomocí sbírá papír. Pokud něco přinesete, pomáháte škole přispět na nová okna, interaktivní tabule, zkrátka k nakoupení pomůcek do školy. Ale dá se také ze starého papíru vyrobit další papír, kterému se říká recyklovaný. Z tohoto recyklovaného papíru se dá vyrobit nový papír, toaletní papír atd. Hlavně přírodě to pomůže, protože jak víte, tak papír se dělá ze dřeva. A čím méně pokácených stromů, tím lépe, jelikož my a i jiní tvorové naší planety dýcháme vzduch a stromy ho vytvářejí. Všechno souvisí se vším. Tak nezapomínejte na druhé a pomáhejme si. Jde i o dobrý skutek. Rajče
Prší Prší je česká upravenina z karetní hry mau-mau. Může ji hrát 2-5 hráčů. Používají se mariášové karty (žaludy, srdce, listy, kule). Hra probíhá po směru hodinových ručiček. Vyhrává hráč, který se první zbaví všech karet v ruce. Hrací pole: Každému hráči se rozdají čtyři karty. Do středu hracího pole se položí startovní karta, na kterou se následovně odkládají použité karty. Vedle je balíček (zbytek nerozdaných karet), ze kterého si doplňujete karty. Startovní karta: Náhodně rozdaná karta, na kterou se odkládají karty každý tah tak, že lze položit na sebe jen karty se stejným počtem obrazců nebo se stejnou barvou. Balíček karet: Zde si berete karty. Jednu, když nemůžete odehrát tah, nebo dvě, když hráč před vámi položí sedmičku. (viz. AK) Akční karty: Sedmička - Položí-li hráč před vámi sedmičku, ihned si berete dvě karty a dále nehrajete. Eso - Ploží-li hráč před vámi eso, toto kolo již nehrajete. Svršek - Hráč má po vyložení možnost změnit svoji barvu svrškem, nelze ho položit ani na eso, ani sedmičku. Cannab
Sofiin svět Taky se poslední dobou více zabýváte filozofickými otázkami? Pokud ano, vřele doporučuji knížku Sofiin svět od Josteina Gaardera. Její podtitul „Světově nejžádanější dějiny filosofie“ vás možná lehce odradí, ale nebojte se, žádná učebnice to není! Knížka popisuje zajímavý příběh Sofie Amundsenové, kterou začne neznámý filozof pomocí dopisů provázet kurzem filozofie. Protože jde o folozofii, jedná se samozřejmě o ,,přemýšlecí" a náročnější knížku. Dozvíte se zábavnou formou spoustu věcí o filozofii i o historii, možná si uvědomíte, že člověk je opravdu pozoruhodný tvor. Možná, že vás kladené otázky přivedou k novému pohledu na svět, možná zjistíte, že nejste jediní, kdo přemýšlí nad samotným já, nad vznikem světa, nad tím, zda existuje nějaká pralátka, z níž je vše utvořeno, nebo proč je lego nejgeniálnější hračka na světě, možná jste naopak nad tím nikdy nepřemýšleli, pak možná dostanete chuť s tím začít. Jak už jsem nakousla, knížka vás nenásilně bude učit. Užijete si přitom pěkné chvíle soukromí a někdy se z různých důvodů v duchu usmějete. Takto podaná filozofie vám zaručeně probudí všechny šedé buňky mozkové, ať chtít budete nebo ne. Protože přemýšlet rozumem zvládneme na světě jako jediní, tak kdo by neododlal? Tady krátký úryvek: „Sofie odhodila školní tašku a nachystala Šerchánovi misku s jídlem. Pak si sedla na stoličku s tím záhadným dopisem v ruce. Kdo jsi? To snad ví. Je samozřejmě Sofie Amundsenová, ale to je kdo? Na to ještě pořád nepřicházela. Co kdyby se jmenovala úplně jinak? Třeba Anna Knutsenová. Byla by v tom případě někdo jiný? Náhle si vzpomněla, že tatínek původně chtěl, aby se jmenovala Sylvie. Sofie se pokoušela představit si, jak podává někomu ruku a představuje se jako Sylvie Amundsenová, ale nešlo jí to. To by přece byla úplně jiná dívka.“ Jestli vás tato ukázka zaujala, neváhejte a knížku si přečtěte. Jelikož hlavní hrdinka bude slavit patnáctiny, ten kdo chodí do devítky, má nejvyšší čas. Neznamená to, že by tomu mladší nerozuměli, já jsem to poprvé četla asi v šestce nebo sedmičce a už tehdy mě knížka nadchla. Všem přeji zábavné čtení ☺!
(P.S.: V textu se objevuje jak filozofie, tak filosofie. První výraz je počeštěný, novější. Oba jsou správně, použila jsem ten zastaralejší v podtitulu kvůli doslovné (dopísmenné ☺) citaci.) Ela
Stolní tenis Stolní tenis nebo také ping-pong (podle zvuku, který vydávají při hře údery míčku) je bezkontaktní míčový sport hraný s pálkou. Na rozdíl od podobných sportů jako jsou tenis, badminton nebo squash tvoří hrací plochu deska stolu, která je rozdělena síťkou na dvě poloviny. Kolem stolu se pohybují hráči. Hraje se buď ve dvou (dvouhra) nebo ve dvou soupeřících dvojicích hráčů (čtyřhra).
Já a stolní tenis Všechno to začalo náhodou…. Jeden kamarád mého bratra hrál pingpong. Vyvstala otázka, jestli by brácha chtěl s ním chodit na tréninky. Šel to hned vyzkoušet, začal ho tenis bavit a dnes hraje už přes 3 roky. Já, jeho sestra, jsem mu tiše záviděla. První turnaj v Dobrém. Jeli jsme celá rodina bráchovi mu fandit a podívat se, jak hraje. Říkala jsem mamce, že bych to ráda zkusila i já. Následující týden mi začaly mé první tréninky, byl to horor, myslela jsem si, jak to je jednoduchý sport, ale vybrat míčky s rotacemi bylo opravdu těžké, nedokázala jsem se strefit do míčku. Byla jsem z toho smutná. Chodila jsem ne k jednomu trenérovi trénovat, byli to hned tři. Jeden byl trochu starší, dva mladší. Dokázali nás naučit všechno, co jsme potřebovali. Se starším trenérem jsme hráli jenom turnaje mezi sebou a nebylo to ono. Proto jsme chodili k mladším trenérům, kde jsme trénovali podání, skákali jsme přes překážky, závodně běhali atd… Když jsem byla v sedmém ročníku, mladí trenéři se odpojili od klub stolního tenisu u plaveckého bazénu v Chrudimi. Asi přes 30 hráčů si vzali s sebou, mezi nimi jsem já a bratr. Sportujeme o sto šest, moc mě to baví, na tréninky chodím s úsměvem a nadšením. Už jsem měla dvě druhá místa společně s kamarádkou a jedno první. Stolnímu tenisu se věnuji už skoro třetím rokem. Když na nás trenéři vidí, že nám něco je, hned se starají, připadá mi to od nich pěkné. ☺ Poradí nám, jak co máme hrát, prostě super, co víc si přát. Doporučuji všem, kteří mají rádi tento sport, nebo už ho hrají, zůstaňte u toho, je to fakt super sport…Myslím si, že s tímhle sportem jen tak neskončím. ☺
Verísek☺
Sweet dreams Je to jen sen opakovala si. Tak proč jí dělá problém se vzbudit. A ještě jednou se štípla. Teď byla úplně vzhůru. Konečně. Ten sen ji už trýzní několik dní, pořád se opakuje podle stejného scénáře. Jako by do toho snu byla lapená. Vždy se z toho snu vzbudí zpocená, zadýchaná a s křikem, ale sen si nepamatuje. Nemůže si na něj vzpomenout, nikdy si nevzpomněla ani na úryvky. Neví, co ji vlastně děsí, proč je ten sen tak strašidelný. Kéž by alespoň věděla, o čem ty sny jsou, aby se jich mohla zbavit, vyvarovat. Ty sny musí přestat, už teď vypadá jako chodící mrtvola. Má černé kruhy pod očima, které ani make-up nezakryje, napnutou vysušenou pleť bílou jako křídu a tak nějak zvláštně hubne, přitom jí až až. Vždycky po strašidelném probuzení se vydává na procházku po kuchyni, tam se dosyta nají. Tak proč hubne? Každou noc se budí, všechno je stejné, někdy se navíc klepe. Sny neovlivní ani to, kdy jde spát, co předtím dělá, kde spí. Jednou se sen ale změnil. Probudila se s křikem jako vždy, hlava jí třeštila, ale pamatovala si jednotlivé útržky. Pamatovala si, jak utíkala lesem, zakopla, něco ji honilo. Jen zjistit co… může být ten sen varováním?
Transporta Chrudim Transporta byla založena někdy mezi lety 1853-1855, jejím zakladatelem byl František Wiesner. Hlavní sídlo bylo u nás v Chrudimi, ale její poboční závody byly téměř po celé republice. Původní starý závod, jehož budova byla v Čáslavské ulici, zakládal ještě František Wiesner nejstarší, kdežto závod nový, který stával u dnešní Integrované školy, už zakládal jeho syn František. Zajímavé je, že mezi novým i starým závodem vedla pro propagaci transportního výrobku lanovka pro zaměstnance. Lanovky ovšem nebyly hlavním výrobkem Transporty, hlavním výrobkem byly podvalníky (vyráběné pro armádu). Transporta vyráběla také vleky, váhy, (které vyráběl závod v Úpici), výtahy, mechanické lopaty, dopravníkové pásy pro doly, mostní
konstrukce a podobné výrobky. Chrudimská Transporta dodávala své výrobky nejen na tuzemský trh, ale i do zahraničí a tímto se stala nejprestižnějším strojírenským závodem ČR. Bohužel po roce 1999 zbyl po nové i staré Transportě už jen nápis na komíně……. Všem lidem, kteří v Transportě pracovali, patří obrovský dík, protože nás proslavili po celém světě. Pekkyna
Vtipy UFO: Co má společného UFO a chytrá blondýnka? O obojím se často mluví, ale nikdo to ještě opravdu neviděl. Na nádraží: Dvě blondýnky v zimě postávají na nádraží a jedna nelibě konstatuje: „Člověče, mně je nějaká zima na ruce.” „Tak si je strč do kapsy,” radí jí druhá. První zavrtí hlavou: „Já nemůžu, mám v ní rukavice.” Auto: Vystoupí dvě blondýnky z auta a zabouchnou si vevnitř klíč. Jedna se zkouší dostat dovnitř pilníkem a druhá rukama. Vtom začne hřmít a jedna říká: "Ježiši Jano, začíná pršet a my jsme nezatáhly střechu!" Před zrcadlem: Co to znamená, když blondýnka stojí před zrcadlem se zavřenýma očima ? …Chce se podívat, jak vypadá, když spí. Polévky: Proč blondýnky nevaří sáčkové polévky? Protože ještě stále nepřišly na to, jak do sáčku nalít litr vody. Hodiny: Blondýnka veze v autě hodiny. Zastaví ji policajt a ptá se: „Kam s těmi hodinami jedete?” „Ke zvěrolékaři.” „Prosím vás, a kvůli čemu?” „Přestaly kukat.” Proti sobě: Co se stane, když jdou dvě blondýnky proti sobě ?? Rozbije se zrcadlo. Jak ten čas letí: Proč si blondýna pořád hází s hodinkami??? …protože chce vědět jak ten čas letí… Cannab
