Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu LISTOPAD

Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu LISTOPAD

2010 Letošní první číslo vychází z redaktorské dílny, která se rozrostla o nové přírůstky. Náš tým tvoří : Eliška Bubíková, Tomáš Felt, Vojta Šakarov, Klára Salaqvardová, Dia Dvořáková, Dominik Lang, Míša Slavíková, Kristýna Krátká, Nikola Zdražilová, Kristýna Hospodková, Jitka Drápalíková, Míša Navrátilová, Martina Spilková, Tereza Mikulášová, Anna Bízová a Denisa Strnadová. (Foto viz zadní strana)

Zpověď prvňáčků 1. 2. 3. 4. 5.

Jak se ti líbí naše škola? Jak se jmenuje tvůj nejlepší kamarád? Co rád děláš ve škole? Víš, jak se jmenuje tvoje paní učitelka? Vrátil by ses radši zpět do školky?

Ondra Kopecký I.A 1.Líbí. 2.Max a Vojta. 3.Tělocvik. 4.Ne, nevím. 5.Ne, líbí se mi ve škole.

Tomášek Rossi I.B 1.Dobrá. 2.Lukin. 3.Zpívám. 4.Pecinová. 5.Líbí se mi ve škole.

Natálka Sokolová I.A 1.Líbí. 2.Lucinka. 3.Počítání. 4.Olga Bártová. 5.Ano i ne.

Adélka Dostálová I.B 1.Skvělá. 2.Leonka. 3.Počítat. 4.Pecinová. 5.Líbí se mi ve škole.

Lucinka Pošťáková I.A 1.Líbí. 2.Natálka. 3.Tělocvik. 4.Olga Bártová. 5.Líbí se mi ve škole .

Tomáš Šmahel I.B 1.Líbí hodně. 2.Jason. 3.Čtu. 4.Jana Pecinová. 5.Ne! Líbí se mi ve škole.

Matýsek Bubík I.A 1.Líbí . 2.Tomáš. 3.Čtení. 4.Olga Bártová. 5.Líbí se mi ve škole. Hanička Zlatohlávková I.A 1.Ano, líbí. 2.Eliška. 3.Maluji. 4.Bártová. 5.Ne, nevrátila.

Adélka Vltavská I.B 1.Dobrá. 2.Zuzka. 3.Počítám. 4.Jana Pecinová. 5.Ne, nevrátila. Nikolka Doležalová I.B 1.Dobrá. 2.Lucka. 3.Maluji. 4.Jana Pecinová. 5.Ne. Kiki☺,♥Niki♥

Plískanice Já plískanice nemám ráda. Prší-li, nebo je v zimě na chodnících ten rozmočený blátivý a špinavý sníh, tak to je pro mne POHROMA! Teď zrovna jsem si vzpomněla na moji příhodu s deštníkem. ☺. To jsem šla jednou domů a přihnal se vítr a déšť. Vyndám si deštník. Ujdu sotva 50 metrů, vítr se zvedne a deštník se mi začíná ohrnovat. Potom se stalo, že se deštníku zlomil drát. Já myslela, že už domů nedojdu. Byl to nový deštník! Kdo má rád plískanice, tak ať si je užívá, ale já teda ne. Klárča

Něco na zub pro ptáčky Co do krmítka nedávat: solenou, kořeněnou a vařenou stravu. Způsobují ptáčkům závažné problémy trávicího traktu, se kterými se nedokážou vyrovnat. Uvařený pokrm (třeba knedlíky) ze vzduchu přijímají vlhkost a rychle plesniví, topinky jsou zase plné přepáleného oleje. Co je pro ptáky vhodné: tvrdé pečivo, jako jsou rohlíky, chleba, pečivo z topinkovače bez přidaného oleje. Nejbezpečnější je však jejich přirozená strava. Jedná se o různé druhy olejnatých semen, slunečnice, proso a řepka. Vhodné je zavěsit do krmítka syrový hovězí nebo skopový lůj a raději se vyhnout vepřovému. V obchodech si lze zakoupit i předem připravenou směs. Kikinka

Pranostiky na září Pranostik na měsíc září je opravdu hodně, ale jen některé jsou opravdu hezké a tady jich pár máte: • Co srpen nedovařil, září nedosmaží. • Na dešti v září rolníků moc záleží. • Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče. • Divoké husy na odletu- konec i babímu létu. • Září, na léto jde stáří. • Svatý Matouš svačinu zakous. • Na svatého Václava mráz nastává.

• • • •

Po svatém Matouši čepici na uši. Svatá Edita pilně podmítá. Svatý kříž- ovčí stříž. Po svatém kříži, podzim se blíží.

Na co ses nejvíc těšil do školy Jason Za Nzambi-I.B Na všechno.

Matyáš Vích-I.B Na nic.

Vojta Žák-I.A Na učení.

Mates Bubík-I.A Na čtení.

Veronika Kučerová-I.A Na učení.

Míša Kábel-I.B Na čtení.

Mikoláš Vích-I.B Já jsem se netěšil.☺

Dominik Pavlata-I.B Na nové kamarády. Dianka =* a ♥ Mishka ♥

Školní mluva – čert aby jí rozuměl Už hodně dlouho se v dětském kolektivu používají jiné výrazy než v běžném životě. U mnoha slov děti užívají různé zkrácené verze slov, někdy dokonce jen pár písmen, nebo si vymyslí úplně jiné slovo. Díky této slovní „mutaci“ pochopí význam slova jen žáci a učitelé z jedné školy. Kvůli tomu by v dnešní době měla mít každá škola svůj slovník, aby noví učitelé vše pochopili. V prvních třídách to tak ještě není patrné, děti se teprve rozkoukávají, ale postupně se jejich slovník mění, stupňuje a tříbí na slovní zásobu užitečnou, neužitečnou, možnou, trapnou či „cool“. Někdy se školní mluva hodí i doma. Například když si s někým píšete přes počítač a nechcete, aby rodiče věděli, co píšete, stačí napsat pár zkratek a už se v tom nevyznají. No a na závěr jen to, že dnešní školní mluva je natolik rozmanitá, že je těžké i pro samotné žáky se v ní vyznat. Zkrátka –„čert aby jí rozuměl“. ToMaS

Prvňáčci- jací jsou a jací jsme byli my… No, když se nad tím tak zamyslím, opravdu se toho za tu dobu hodně změnilo. Ale to je tím, že je jiná doba. Dneska je mnohem běžnější, aby měly děti mobil klidně už v první třídě. Jednou jsme dělali rozhovor s prvňáčky a musím říct, že na to, jak jsou staří, znají už docela hodně sprostých slov. Když jsme byli my prvňáčky, neznali jsme skoro žádné sprosté slovo. A teď? Prvňáčci dnes taky mnohem víc odmlouvají. No, ale to není všechno, co se za tu dobu změnilo. Mají taky mnohem větší kapesné. Někteří mají třeba i dvě stovky a to mi přijde trochu zbytečné pro prvňáčka, který má většinou svojí svačinu i pití a nic si nepotřebuje kupovat, leda tak nějakou sladkost, ale ta je může stát maximálně dvacet korun. Díky rozvinutější elektronice a tím, že počítač má doma dnes už skoro každý, tráví děti víc času u počítače a u televize, zatímco my jsme se možná dívali na Večerníček a na Kouzelnou školku, ale jinak jsme si třeba hráli venku s kamarády nebo doma s hračkami… Každopádně jsem ráda, že jsem prožila dětství relativně bez televize a počítače…

Jak dobře znám svoji sousedku (souseda) z lavice Já sedím se svou kamarádkou Klárčou, kterou znám opravdu dobře. Kamarádím se s ní už od 2. třídy. A to je dost dlouhá doba na seznámení. Jsem ráda, že sedím s ní a ne s nějakým klukem. Klárča je prima kamarádka. Jsme sice hodně rozdílné a to nejen vzhledem, ale i koníčky. Říká se přece, že protiklady se přitahují. Většinou je to myšleno u partnerů. Podle mě může stejné pravidlo platit i u přátelství☺. Mezi Klárčiny koníčky patří balet. Ani ke zvířátkům nemá daleko. Hlavně pokud jde o křečky nebo kočky. Já jsem do zvířat úplný blázen. Mezi moje nej zařazuji především ptáčky, ale také různé chundelaté chlupáčky☺. A jinak se věnuji kreslení, malování a různému tvoření. Styl hudby posloucháme podobný, ovšem rozhodně ne od stejného zpěváka/skupiny. Opravdu nelituji času stráveného s ní. Je bezva mít komu se svěřit. A já těch kamarádek mám dokonce víc☺. A jednu, která toho o mně ví snad ještě víc než já sama. Ta osoba se jmenuje Jíťa a je z VIII.A. I když Klárča je mi opravdu blízkým člověkem, Jíťa je mi asi ještě o něco víc… Jsem mocinky ráda za všechny kamarády a kamarády, se kterými si rozumím. Ela

V lavici sedím s Jitkou Drápalíkovou. S Jíťou se znám už od 1. Třídy. Nyní jsme sousedky i doma, bydlíme naproti sobě. Jitka miluje koně, má je prostě všude, na sešitech, na tužkách, má s nimi i plakáty v pokoji. Dřív jezdila jen v Markovicích, ale nyní začala jezdit ještě na závodišti v Pardubicích, kam dojíždí třikrát týdně. Jitka má někdy hodně praštěné nápady. Jednou jsme byly na procházce s našimi psy a já jsem Jitce jen tak ze srandy hodila trs trávy i s hlínou za mikinu. Ona vzala nějaké shnilé hrušky, které ležely na chodníku, a začala je po mně házet. Já jsem taky jednu vzala a rozplácla jsem jí tu hrušku na vlasy. Jitka mě začala honit a dopadlo to tak, že mi tu shnilou hrušku hodila do pusy. Hmm, mňamka, co? To už bylo i na mě trochu moc a tak jsem vzala hadici a postříkala jsem Jitku vodou (mimochodem, v ten den bylo tak maximálně 15 stupňů). Už ani nevím, jak to skončilo. Nebo jsme jednou byly spolu na kolečkových bruslích a rozhodly se, že si sedneme na lavičku na hřišti. Chvilku jsme tam jen tak seděly, ale najednou jsme po sobě začaly házet písek. Po chvilce jsme se začaly do toho písku vzájemně shazovat. Dopadlo to tak, že jsem si musela několikrát čistit zuby a umývat vlasy, abych ze sebe ten písek vůbec dostala. Jedno je jasné. Jitka je dost praštěná, ale je s ní i legrace. Smajlík☺ Já svého souseda moc dobře neznám, protože spolu sedíme teprve měsíc, ale něco o něm vím. Jmenuje se Lukáš Secký a je mu 13 let. Hraje fotbal. Nevím, kolik je mu let. Při vyučování je docela potichu, pokud se ho na něco nezeptám ☺, ale taky má své čertí růžky. Je docela fajn, dělá skoro všechno, co mu řeknu ☺. Myslím, že má velké hnědo-zelené oči, ale to je jenom odhad. Určitě je majitelem hnědých vlasů. Víc už o něm opravdu nevím. Kikinka

Můj soused (přál si, aby nebyl jmenován) má hnědé vlasy. Jeho nejoblíbenější barva je modrá.Sedíme spolu od druhého školního dne. Rád hraje fotbal, právě proto taky chodí do fotbalové třídy. Baví ho airsoft stejně jako ostatní kluky. Často mě štve, že skoro vylítávám z kůže. Je to

prostě hrůza.  No a někdy, když se píše písemka, tak opisuje. Omlouvám se mu, ale jinak toho o něm víc nevím. Už i tohle mě stálo hodně času a úsilí, než mi konečně o sobě něco řekl. Kiki☺ Můj soused se jmenuje Dominik. Jeho vlasy jsou hnědé a krátké. Je střední postavy a je mu 12 let. Navštěvuje sedmou třídu zaměřenou na fotbal, který má moc rád. Rád hraje airsoft s klukama na Větrníku. Někdy mě dost štve, protože do mě stále něco hučí!☺No, ale co mám dělat, prostě ho asi musím ignorovat.☺To je vše, co o něm vím, protože ho znám jenom jeden rok. Vlastně, když si to tu po sobě čtu, tak o něm skoro nic nevím. Budu s tím muset něco udělat… ♥Niky♥ Moje sousedka z lavice se jmenuje Míša. Je super, že vedle mě sedí, protože je chytrá a umí poradit =D. S Míšou se skoro nikdy nenudím. Mám ji moc ráda, ale nemyslete si, že se neumí naštvat. Je poměrně dost urážlivá, ale na druhou stranu je hodná a usměvavá. Venku hrává fotbal a přehazovanou. Každou středu chodí na hudebku. Preluduje na klavír, ale moc ho nemiluje. Naše nejlepší slovo, které používáme hlavně při angličtině, je PLÁÁWA X D ♥. Myška má dva sourozence, Anetku a Lukáše. A ještě pejska Sáru. Bydlí kousíček ode mě. Je to má nejlepší kamarádka. ♥♥♥♥♥♥♥♥♥ Dianka =* Moje sousedka se jmenuje Dia. Někdy jí říkám různými přezdívkami. Sedíme spolu od šesté třídy, což jsou necelé dva roky. Je mocinky hodná a srandovní. Barva vlasů - špinavá blond, hnědé oči. Chodí každé pondělí a středu na Bestu a v úterý na tenis. Když píšeme písemky, tak občas od sebe opisujeme……♥♥ Jsme nejlepší kámošky, smějeme se, děláme blbosti, chodíme spolu ven a hrajeme přehazovanou. Máme-li pracovat ve škole v týmu, tvoříme ho právě my dvě.☺Náš nejlepší zážitek byl…..už ani nevím, měly jsme jich vlastně hodně. Mám ji ráda jako sestru a jsem šťastná, že je mou kamarádkou. ♥ Mishka ♥

Já sedím s Eliškou Slavíkou. Je to holka v pohodě, hezká, hodná, veselá. Eliška má středně dlouhé kudrnaté blond vlasy, modré oči a na nich top brýle, který jí zdobí pěkný obličej. Vždycky jí můžu všechno říct, aniž by něco vykecala ☺. Eliška hraje na klavír a klarinet. Taky bych to chtěla umět. Půjde na konzervatoř, takže jí mocky držím palečky, aby jí to vyšlo. Je jí 14 let. Její asi nejlepší kamarádky jsou Anetka Siřištová, Magda Čudovská a Káťa Průšová. Terez Týzza ♥

Eliška B. má hnědé vlasy i oči. Je chytrá, ale není to šprt, jak byste si mysleli. Není namyšlená a ani zlá. Je jedna z mých nejlepších kamarádek. Dost často spolu vymýšlíme trhlé nápady. Její mazlíčci jsou kočka Čoko, kanár Adámek a v neposlední řadě kocour Felix, kterému snad věčnost trvá, než se někam dohrabe. Ela má mladšího bráchu, který ji zlobí, když píše úkoly,…. Chodí na kroužek do základní školy umění na kreslení. Elišky rodiče učí na vysoké škole v Pardubicích a její mamka píše knihy (napsala jeden román a ostatní knihy jsou naučné). Myslím si, že i její taťka píše knihy, ale nejsem si tím úplně jistá. Ela je dobrá kamarádka, ale i dobrá sousedka v lavici.☺ Klárča

A zase ta láska Láska je to nekrásnější slovo, které může být. Na světě je hodně druhů lásky. Mateřská, dětská, kdy vám připadá, že ten kterého milujete, je princ z pohádky, se kterým zůstanete navždy. Jenže potom se objevíte ve škole, potkáte další lidi, další novou lásku, až se dostanete do věku, kdy přijdou první slzy, první zklamání, první láska a první chvíle, kdy si budete muset sami vybrat partnera do života. I já si tímhle vším prošla, přišlo mi nekonečné to hledání, ale i já jsem nakonec našla toho, koho jsem celou dobu hledala… Jako asi u každého, moje první dětská láska se objevila ve školce. Celé dny ve školce jsme trávili spolu a pořád jsme si vypravovali, jak se vezmeme, až budeme dospělí. „Chodili“ jsme spolu celou školku. Potom ale nastal nástup do ZŠ. Každý jsme odešli na jinou školu a náš

„vztah“ se rozpadl. Já si ale našla nového kluka. Celou první třídu jsme po sobě koukali a ve druhé třídě jsme spolu – světe, div se - začali chodit. A byla tu zase ta dětská láska. Ale už to nebylo takové jako ve školce. Nastaly první problémy, starosti, slzy. A já zjistila, že se spolehnout má především každý sám na sebe. A pokud hledá někdo lásku, nesmí naléhat a jít „přes mrtvoly“. Ona se sama dostaví. Je prý nádherná, létá se při ní, černá barva je rázem barvou růžovou a vy jste tou nejkrásnější bytostí na světě. Už je to tady, myslím, že něco podobného právě zažívám. Kluk, kterého mám moc ráda, je zároveň i mým nejlepším přítelem. Že by to byl ten očekávaný princ na bílém koni…….. (Pozn.red. : Nebojte, zamilovaní, princů i koní je dost!)

CIHELNA 2010 Celým názvem DEN SIL PODPORY AČR Cihelna 2010 je přehlídková akce konaná městem Králíky a určená pro nadšence, které zajímá vojenská technika, historické boje a vše, co se toho týče. V tomto roce se přehlídky zúčastnila armáda České republiky, sbor dobrovolných hasičů města Králíky, celní zprava a psovodi z vojenské základny CHotyně, jejichž psi (tzv. „bombaři“) jsou nepřekonatelní v hledání výbušnin. Na louce, na které se akce konala, byla rozestavěná různá stanoviště AČR - např.stan na téma rakety země-vzduch, nebo vojenská technika, kterou si mohl kdokoli prolézt, což uvítaly hlavě děti. Dále stánky s občerstvením a hlavě to nejdůležitější předváděcí plocha, na kterou vjížděla stále nová technika. Konaly se zde i ukázky historického boje. Nejvíce mě však zaujala ukázka z ostravské operace 1945 a přelety vrtulníků mi-24 a W-3A SOKOL, což je vrtulník, který používají výsadkáři k seskokům a také horští záchranáři. Letošní Cihelna byla připomínkou dvaasedmdesátého výročí vyhlášení mobilizace československé branné moci z 23. září 1938 jako jednoho z největších vojenských vystoupení v dějinách naší země a ukončení výstavby opevnění na Králicku. Připomínala také 55. výročí konce II. světové války a 42. výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. ToMaS

Co já a gymnastika Na gymnastiku mě přihlásila mamka, protože už odmalička jsem byla ohebná. Chodila jsem tam celkem tři roky. Vyhrála jsem spoustu závodů a také mě všichni moc chválili. Byly jsme rozděleny na dvě skupiny, mladší a starší děvčata. Holky tam byly moc fajn, pomáhaly jsme si a byly jsme pořád jen spolu. Kolektiv byl super. Trenérky, ty nás hodně naučily. Po dvou letech jsem však měla úraz kolene a už jsem dál gymnastiku provozovat nemohla. Moc mě to mrzelo, ale našla jsem si náhradu - přihlásila jsem se na moderní tanec. Po další dlouhé době jsem přestoupila na Hip-Hop. Chodilo nás na tréninky hodně, a proto nás rozdělili do dvou skupin, abychom se vešli do místnosti. Potom jsem zase přestoupila na street dance. Stále jsem hledala to, co by mi nejvíce připomínalo mou milovanou gymnastiku. První pocit byl zvláštní, jako že mě to tam nebaví, ale potom se mi začal tento styl tance líbit. Vždyť gymnastika je vlastně také tanec. A mnohdy tanec gymnastikou. Marťa☺

Anketa 1.Máš kolo? 2.Jaké a kolikáté již? 3.Kdy ses naučil na něm jezdit? 4.Závidí ti ho kamarádi? 5.Ukradl ti někdy někdo kolo? 6.Jak by vypadalo kolo tvých snů? 7.Co by na kole nemělo chybět? 8.Co na něm zvládneš? 9.Ideální barva pro tebe? 10.Znáš módní trendy v cyklistice? Petr Zdražil, II.B 1.Ano. 2.Modrý, třetí. 3.Asi ve třech letech. 4.Ne. 5.Ne, jenom mi ho děda přejel☺. 6.Nevím. 7.Brzdy. 8.Smyky. 9.Černočervená. 10.Ne.

Ellen Slezáčková, III.A 1.Ano. 2.Červené, nevím. 3.Když mi byly 4 roky. 4.Ne. 5.Ne. 6.Nevím. 7.Brzdy. 8.Jezdit. 9.Je to jedno. 10.Ano.

Ach ta láska… Láska = jedno z nejprobíranějších témat hlavně 2. stupně. Nemám tím na mysli lásku ku příkladu mateřskou, nýbrž partnerskou. Hodně holek a kluků právě teď při čtení tohoto článku přemýšlí nad svým idolem ze třídy xy. Je úžasná, božská, myslí si kluci, je nádhernej, ty oči, to charizma! A jak se mě zastal před ostatními! To by jinej neudělal! Miluju ho čím dál víc!!! …♥ Láska je něco zvláštního, něco úžasného… Není to ale jen štěstí, bohužel i trápení. To k tomu prostě patří. U lásky se musí doufat a doufat, aby to dopadlo. V tomto případě věřit na zázraky není k zahození. Protože kdo věří na zázraky, tomu se dějí☺. Poznat, jestli je láska vzájemná, je těžké. Jak začít? Hmmm…Nápadně nebo nenápadně? Nápadně je samozřejmě jednodušší, ale kde vzít odvahu? Copak každá z holek dokáže při výtvarce utrhnout vodovodní kohoutek u umývadla tak dobře, až ji gejzír vody smáčí na nit, začne se klepat zimou a její princ zachránce přiběhne se svou mikinou, kterou jí zapůjčí do druhého dne, aby se proboha z nastuzení nevyklubala pořádná rýmička? (Ona s mikinou – jak jinak – bude večer usínat a snít…) Copak každej kluk má svaly na rukou jako ten namyšlenej pitomec z vedlejší třídy, kterej přestávku co přestávku pobíhá v tričku bez rukávů před největším hroznem holek a dává své bicepsy patřičně na odiv? Copak my, obyčejní kluci, kteří na svůj zázrak svalové hmoty teprve čekáme, můžeme konkurovat? A nenápadně něco vymyslet a navíc zaujmout je kumšt ještě větší…A ještě při tom něco nepokazit! To je skoro nemožné. Dere se mi do úst otřepaná věta – tatínek to měl jednoduché, vybral si maminku☺. Důležité je nic nevzdávat. ☺. Přeji vám v té vaší lásce hodně štěstí. Ať už v současné nebo té, co se teprve dostaví☺!

Brýle? Nevadí! 1. Jaké to bylo poprvé s brýlemi? 2. Smáli se ti kvůli brýlím? 3. Vybíráš si obroučky sám? 4. Ztratil jsi nikdy brýle? 5. Máš je pojmenované? 6. Kolikáté už máš? 7. Byl nějaký trapas s brýlemi? 8. Nosíš je rád? 9. Jak se o ně staráš? 10. Kdyby brýle mluvily, co by ti řekly?

Martin Volopich, III.A 1.Dobrý. 2.Ne. 3.Ne. 4.Ne. 5.Ne. 6.Třetí. 7.Ne. 8.Jo, docela jo. 9.Čistím si je. 10.Nevím.

Filip Nekovařík, VII.B 1.Normální. 2.Ne. 3.Ano. 4.Ne. 5.Ne. 6.První. 7.Ne. 8.Ze standy ano☺ 9.Hezky. 10.Nasaď si mě!

Tomáš Kudláček, V.B 1.Normální. 2.Ne. 3.Sám. 4.Ne. 5.Ne. 6.Čtvrté. 7.Jo,dostal jsem facku a vypadlo sklíčko. 8.Jo. 9.Normálně. 10.Nevím.

Karina Svobodová IV.B 1.Nesnášela jsem je.☺ 2.Ne. 3.Jo. 4.Hodněkrát. 5.Ne. 6.První. 7.Ne. 8.Moc ne. 9.Až moc pečlivě.☺ 10.Asi nic.

Jitka Drápalíková, VIII.B 1.Trochu divné,když jsem přišla do třídy, byl to zvláštní pocit.☺ 2.No,někdy jo… 3.Ano,ale vždy se mnou jede mamka a říká mi svůj názor. 4.Zatím ne. 5.Ne,to mě ještě nenapadlo. 6.Druhé. 7.Ne, s brýlemi ne.Ale než jsem je začala nosit, pořád jsem se ptala, co je na tabuli… 8.Jo, nosím je už od 3.třídy a za tu dobu jsem si na ně zvykla. Nejdřív jsem je moc nosit nechtěla ,ale teď je nosím fakt ráda.☺(Možná to zní divně, jsou to kámošky.☺)

Co určitě musíte vidět Po dlouhé době jsem se opět vydala do kina na premiéru filmu Karate kid. Nevěděla jsem pořádně,o co jde a co mám čekat, ale film předčil mé očekávání. Karate kid - hrají Jaden Smith (Dre Parker), Jackie Chan (udržbář pan Han). Premiéra filmu byla 11.9.2010. Hlavní hrdina filmu Karate Kid, dvanáctiletý Dre Parker (Jaden Smith), mohl klidně být tím nejpopulárnějším klukem v celém Detroitu, ale poté, co ho kariéra jeho matky zavede do Číny, má s navazováním přátelství se svými vrstevníky velké problémy. Nakonec se mu podaří najít si cestu ke své spolužačce Mej Jing, kterou, jak se zdá, Dre také zajímá, ale jejich přátelství záhy narazí na kulturní odlišnosti. A Dre si navíc znepřátelí třídního rváče Čchenga. Dre zná sice základy karate, ale v zemi kung fu mu to k ničemu není a Čcheng mu snadno dá za vyučenou. Dre, který se v cizí zemi cítí zcela osamoceně, nemá jinou možnost, než se obrátit s prosbou na údržbáře pana Hana (Jackie Chan). Ten o sobě tají, že je mistrem kung fu, ale začne Dreho trénovat na nadcházející kung fu turnaj, kde by se mohl Čchengovi postavit. Zatímco mu pan Han vysvětluje, že kung fu nestojí na úderech a chvatech, ale na rozvážnosti a klidu, zjišťuje Dre, že postavit se třídním rváčům bude úkol, jaký v jeho životě neměl dosud obdoby. Doporučuji, moc fajn film☺. Kiki ☺

Jak asi vypadá den premiéra Den premiéra si představuji takto. Vstane v 9 nebo 10 hodin a jde se nasnídat. Snídaně už je samozřejmě připravená. On si může vybrat z mnoha jídel - od jogurtu až po pizzu. Když se nasnídá, jde se určitě ještě natáhnout. Ve 12 hodin obědvá a ve 2 hodiny vyráží do Parlamentu ČR ve své limuzíně s osobním řidičem. Když dorazí na ostrahou chráněné místo, začne diskutovat s ostatními politiky. V 19 hodin se vrací do svého apartmá. Nebo je to jinak?

Co miluji a co nesnáším 1. Co miluji? 2. Co nesnáším?

Aneta Frídlová - III.B 1. Koně. 2. Vosy.

Stela Synková – III.B 1. Barbie Popelku. 2. Tomáše.

Petr Salaquarda - III.A 1. Televizi. 2. Miro Šmajdu.

Tereza Šustrová – VII.C 1. Kluky. 2. Lhaní.

Adéla Bibenová – II.A 1. Tancování. 2. Malování.

Vašek Svratecký – VII.A 1. Hokej 2. Fyziku.

Petr Antoš – II.B 1. Hry. 2. Když se na mě někdo naštve.

Vojtěch Šakarov – VII.A 1. Sám sebe. 2. ,,Bordel“.

David Rafaj – I.B 1. Když táta není doma. ☺ 2. Kreslení. Leona Dostálová – I.A 1. Tancování. 2. Zpívání. Matiáš Vích – I.B 1. Buchtičky. 2. Matematiku.

Adéla Kudrnáčová – VII.A 1. Čoko. 2. Pomluvy. Barbora Horáková – VIII.C 1. Tanec. 2. Učení. David Antoš - V.B 1. Plavání. 2. Český jazyk.

Dovolená na Kanárech Tak jsem zabalila poslední kousek oblečení, nasoukala se do top oblečení, nazula obuv, nasadila moderní brýle a šla jsem dolů k autu, samozřejmě s mamkou a taťkou. Nejvíc jsem se těšila na to, že s námi pojede můj nejlepší kamarád Filip (s rodiči). Chvilku jsme čekali u vchodu a vyhlíželi, jestli už jedou. Byla jsem nedočkavá. ,,Už je vidím, jupíííí !!!“ křičela jsem snad na celé okolí. Rychle jsem hodila batoh do kufru auta a skočila na zadní sedačku. Zkrátka jsem byla jako z divokých vajec. Začali jsme si s Filipem povídat a představovali jsme si, jak se koupeme v moři, potápíme se a opalujeme ☺. ,,Rodiče z nás jsou už teď na mrtvici“, říkal Filip. Já jsem s tím nesouhlasila, protože naši se těšili stejně jako já, akorát to hlasitě nevyjadřovali jako my☺….. Celou cestu jsme propovídali. Dorazili jsme na letiště. Vzala jsem svůj kufr. Mamka přinesla takový velký vozík, na který jsme zavazadla naskládali. Najednou slyším hlášení, že bude zpožděn let o hodinku. Ale na letišti se dá dělat spousta věcí – sledovat lidi, výlohy obchodů, akorát je to tam dost drahý. Když jsme s Filipem prohlíželi jídelní lístek, byl tam např. alkohol, který se běžně koupí v obchodě za 150 korun a na letišti to vyšlo na 850 korun. Uteklo to jako voda a už jsme stáli v řade s kufry a dávali je na běžící pás. A hned jsme stáli v další frontě, protože se tam mají ukazovat pasy. Ten pán na mě koukal jako na nějakého trestance, který chce zdrhnou za hranice. Docela jsem se bála, že mě nepustí. Nakonec to prošlo a my pokračovali krok sun krok do tunelu, díky němuž jsme se rázem ocitli v letadle. Byly asi 2 hodiny ráno, kroužili jsme už hezky dlouho a my stále ne a ne usnout. Až na posledních 20 minut jsme usnuli jako špalci. Vystoupili jsme z letadla. Před letištěm na nás čekal autobus, který nás dovezl rovnou před hotel. Vešli jsme dovnitř. Celá hlavní hala i s recepcí byla snad větší než naše škola. Hned nás ubytovali. Opět jsem nemohla jsem vůbec usnout, už jsem se těšila na další den, protože jsme měli plout ponorkou. Ani jeden den jsme se nenudili, měli jsme stále co dělat.!!! Skoro každý večer tam byla diskotéka. Co dál říct? Bylo to super, takový odpočinek od reálného světa☺.No a než jsme se nadáli, byli jsme zase na letišti a hurá zpátky domů. Dědeček

Co říkáš tomu, že zase začala škola? Bára Kalousová-V.A Je to divný pocit.

Valérie Dachovská-IV.B Nic, moc.

Anika Mašíková-III.B Dobrý.

Viki Ledvinová-VIII.C Kdybychom nepsali písemky a učitelé nás nezkoušeli, bylo by to fajn.

Radim Kozák-VIII.B Je to hrozný, neučit se byl vegáč. Domča Licková-VIII.B Je to …. (Redakce celou odpověď nemůže napsat.) Dominik Lang-VII.A Škola je na prd. Šimon Šustr-III.B Nevim, dobrý. Aleš Tománek-IV.B Nuda. Samuel Staněk-III.B Fůůj, je to hrozný.

Adéla Bibenová-II.B Nic, blbý. Filip Štefec-III.B Sakra!!! Kryštof Sédla-II.A Učení nesnáším. Melisa Collakogu-IV.B Těšila jsem se na kamarády. Kuba Kalabis-IV.A Nechci chodit do školy. Šárka Horníková-II.A No, moc ráda nejsem.

Komentář redakce : Děti, děti, co z vás jenom bude…Škola je základ života. Co neumíš, ve škole jako když najdeš☺.

Peklo Já si představuji vchod do pekla tak, že zlé bytosti někde na zemi našly díru a chtěly se do ní podívat, protože si myslely, že je tam ukrytý poklad. Tak do ní skočily a zjistily, že jsou v díře, kde je teplo a spousty velkých kotlů. Zjistily, že jsou v jakési místnosti, které se říká peklo. A tak si představuji vchod do pekla. Vnitřek : velký dlouhý stůl, na kterém jsou položené hrníčky jako postele zlých duší, které se ve dne různě pohybují po světě. Je tam teplo a světlo a hlavně veliký bordel. Kikinka

Jak prožívám volný den No, tak především vyspávám třeba do 11 hodin. I déle. A potom se zařídím podle počasí. To znamená, že když prší, tak bych nejspíš něco dělala na počítači, nebo bych se podívala na nějaký film, nebo bych šla k nějaké kamarádce. Kdyby sněžilo, šla bych asi se svým psem na procházku a s Jíťou bychom se vzájemně házely do sněhu. Když by bylo nádherně, tak bych se šla projet na kolečkových bruslích, šla bych na plovárnu. Nebo jen tak ven. Ono by se toho dalo dělat spoustu, ale jedna věc, kterou bych určitě nedělala celý volný den, je učit se. Promiňte, pane Komenský…. Smajlík☺

Jak mě vidí Justin Bieber Justin Bieber je podle 96 procent týnejdžrů to nejlepší, co je mohlo potkat. Zato pro mě je to katastrofa. Tak zvaný „Žastyn Bobr“ je podle všech 4 procent „rekordní teploušek“. Jeho fanouškům se říká Beliebers. A fanynku „Bobra“ poznáte následovně: „ Plís!!! Žastyne! Miluj mě!!! Ááááááá!!! Vřísk!!! Jes!“ (foneticky napsáno). Ale zároveň si musíme uvědomit, že každému se líbí něco jiného, ale podle 4 procent (včetně mě) je každý, kdo má stejné poznávací znaky jako jeho fanynky, psychicky nemocný. Nijak vás nechci urazit, ale vy, holky, co si ho chcete vzít, vzpamatujte se!!!!!!!!! Za a) je mu 15 let. Za b) možná jste ho slyšeli, jak zpívá bejby, bejby, bejby, co znělo jako kdyby to zpívala 3 letá holčička, ale až mu bude 18, změní se jeho „bejby“ na jiné bejby, které zní, jako kdyby Hagrid z Harryho Poterra začal pět svým hřmotným hlasem bejby, bejby, bejby. A proto si myslím, že Justin Bieber mě po napsání tohoto článku vidí jako nepřítele!

Jak mě vidí moje smrt? Má smrt mě určitě vidí jako další přírůstek do sbírky (další hrneček na poličce s dušičkou). Určitě už se na mě dívá a čeká na příležitost, na záminku a na jakoukoliv možnost vzít si mě k sobě. Pro svou smrt jsem jako kosa z limitované série posázená diamanty.

Co dělám, když nemůžu usnout Doma: většinou za to můžou písničky, buď ty, co jsem odpoledne hrála na kytaru, nebo které jsme zpívali při hudebce (ve škole), protože mi to zní v hlavě, a tak si tiše se zavřenýma očima zpívám a nemůžu usnout a přemýšlím nad jinou písničkou a ona se ne a ne vybavit, tak zavřu oči a počkám až usnu a…………CHRRRRRRRRR! U sestřenek: oni se ve dne nesnáší, ale večer by je jeden nezastavil, no hrůza, a když s nimi spím, pořád musím velet, aby bylo ticho, protože kecají, žvaní, tlachají a dělají ukrutné blbosti, a kvůli nim nemůžu usnout. Tak proto velím, aby bylo ticho, no jenomže jim to musím říct alespoň 1000 krát, aby poslechly, a když konečně jsou zticha, jsem tak unavená, že nenapočítám ani do pěti. A spím taky. KONEČNĚ! Kikinka

Jak využít volný den Můj nejvolnější a nejlepší den v týdnu je sobota. Chcete vědět proč?? Tady máte vysvětlení……☺☺V sobotu ráno si mohu vstávat klidně v jedenáct hodin. Když vstanu, rozkoukám se, což mi trvá asi půl hodinky. Dám si pořádně velkou a bohatou snídani, protože mně přes tu noc trochu vyhládne. Po snídani si jdu udělat ranní hygienu. Po ní zamířím na PC. Hraji různé hry, podívám se na Facebook, těch možností je hodně. Zhruba po hodině se jdu naobědvat a potom hupity dupity ven, tedy když je hezké počasí. Smůla je, že když prší nebo je zima, tak nevím, co mám dělat. Když je teplo, obvykle chodím ven s kamarády nebo se sestřenkami. Hrajeme přehazku, fotbal, vybiku. Je to zábava. Určitě lepší, než se válet doma na gauči, nebo dokonce hrát na počítači. Jsem-li venku, přicházím domů tak kolem šesté hodiny. První, co udělám, je, že si vlezu do horké koupele plné bublinek a užívám si hodinu klidu. Pak většinou slyším : „Vylez už z tý vany!“ Trošku mi rodiče hatí den svobody. Jako správná dcera si jdu chvíli sednout k telce, protože vždycky v sobotu dávají večer dobrý a někdy legrační filmy. Kolem desáté uuuunááááveeeenáááá skočím do postýlky, zachumlám se a už spinkámmmm.☻☻ ♥ Mishka ♥

Jak vidí kočka naši rodinu Jmenuji se Čoko. Jsem roční kočička a bydlím u prima rodiny. Rodina se skládá z kocoura Felixe, malého Matyáše, starší Elišky, jejich rodičů, babičky a dědy. A ještě bych úplně zapomněla na kanára a rybičky, které bohužel nemohu sežrat. No, u koho mám ale začít? Tak třeba u Felixe. Nevím, jestli jsem ráda, že je v mé rodině. Kdyby tu nebyl, neměla bych koho pošťuchovat, s kým si hrát, chodit do „pěveckého sboru“ apod. Zase bych ale měla všechnu pozornost pro sebe, jídlo by dávali jen mně, jen se mnou by se mazlili. Ale zase jen mě by trápil Matyáš. To už bych asi opravdu nepřežila! Další člen naší rodiny je tedy Matyáš. Jak už jsem nakousla, často mě trápí a potom se chce se mnou mazlit, nebo dokonce požaduje, abych mu dělala společnost v posteli. Má tam sice teplíčko, nejsem tak brzy vyhozena na mráz, zato mě kočičí sbor postrádá a kocouři, o těch ani nemluvě. Shání mě po všech čertech, včetně kocoura Čerta . Zkrátka, mohou se dočista zbláznit, ale neříkejte jim to. Asi by se na mě naštvali. Zpátky k Matyášovi. Matyáš kdy může, tak mě pozlobí. To si říká člověk? Prohání mě po domě, na zahradě, morduje mě různými způsoby. Nejhorší je na tom tohle: pokud mi náhodou chystá mé milované papů, tak mě nejprve s ním škádlí, nakonec mi ho zašoupne pod skříň. Musím pak svou mističku vyšťourat a trvá to děsně dlouho. Mám já tu famílii vlastně ráda? Jó, jó, jó, jó! Kdo by mě drbal na zádíčkách, kdo by mě něžně oslovoval, kdo by mě strpěl ve své posteli, když nemám umyté nohy? Je docela fajn, když vás má někdo rád…..

Knížka mě fakt bere.. Na knížku od Roalda Dahla jsem náhodou narazila v městské knihovně a vůbec toho nelituju:) Je to fakt srandovní knížka a má navíc jen 112 stránek plných obrázků, takže se rychle čte:) Co se stane, když je malý Jiřík se svou „povedenou“ babičkou čarodějnicí sám doma? Tak nějak spoustu zvláštních věcí. Tahle babička totiž není zcela normální babičkou… Dostává vždy medicínu, která jí nepomáhá. A tak se Jiřík rozhodne své babičce umíchat vlastní lék… Přidá do něj vše, co uvidí… Kečup, ředidlo, benzín, lak na vlasy, pastu, mléko. A jak to všechno dopadne? To a mnoho dalšího se dozvíte právě v této „potrhlé“ knížce. Ale hlavně: „NEZKOUŠEJTE TO!!!“ Další knížky od Roalda Dahla, které jsem četla, a dokonce se dočkaly i filmového zpracování: Matilda – Popletená knížka, kde je mnoho věcí naruby. Karlíkova továrna na čokoládu – Super knížka plná sladkých cukrovinek ☺ Tak příjemné čtení!

Jíťa

Knih, které mě berou, je hodně. Ale nejvíc mě asi vzala kniha Cesta do pekel. Je to dokumentární kniha. Pro mě byla dobrá tím, že měla kolem 700 stran (takže čtení na dlouho). Vždy, když jsem už nemohl číst, se tam objevilo něco, co mě nutilo číst dál (zajímavosti, napětí). Myslím, že je dobré vědět něco o historii. A v této knize jsem se toho o historii dozvěděl opravdu hodně. Tzv. jsem se našel.

___ Mají se holky malovat-očima holky Osobně si myslím, že přirozeně hezké holky by se neměly malovat, ale jak říkám, je to jenom můj názor a zároveň si myslím, že když je to jenom lehké malování, třeba řasenka, tak na tom není nic špatného ☺. Je to až přehnané, když se dívka maluje třeba ve dvanácti. Znám jednu dívku, které je 10 a podmalovává si oči tlustou černou čárou. To se mi opravdu moc nelíbí. Je to podle mě zbytečné. Klukům se stejně více líbí holky, které nejsou přeplácané make-upem a modrými stíny až pod obočí. Týzza :P

♥Krásné citáty♥ - Jednou mi někdo řekl, že člověk si nemá ubližovat....vždycky se najde někdo, kdo to udělá za vás..... - Vše co je na člověku krásné....je očima neviditelné.. - Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho vlastně miloval...... - Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví. Těžší je však milovat někoho, kdo o tom nechce vědět.... - Pro někoho je láska všechno, proto když ji ztratí, ztratí kus sama sebe i sílu žít. - Všichni jsme andělé pouze s jedním křídlem a létat můžeme jen tehdy, objímáme-li jeden druhého. - Nikdy nehledej pravdu v životě, ale život v pravdě… - Važ si každého vysloveného slova, protože může být tvým posledním… - Život je jen otevření a zavření očí…Záleží pouze na tobě, co během této krátké chvíle uvidíš… -Aby si byla šťastná, vždy ti musí něco ke štěstí chybět… - Přátelé jsou jako andílci…když se tvá křídla zlomí, oni tě podrží a nedovolí ti padnout… - Jestli nemáš světlo v srdci, nikde ho nenajdeš… - Jediný člověk na světě, kterého můžeš nenávidět, je ten, kterého miluješ, protože jen ten tě dokáže opravdu zranit… - Jestli máš něco rád, pusť to. Jestli se to vrátí k tobě, je to navždy tvoje, jestli ne, tak to nikdy nebylo tvoje. -Přátelství se má spíše pozvolna rozvazovat, než trhat… -Špatný přítel je jako stín. Za slunečného počasí se ho nezbavíš, ale když se zamračí, nenajdeš ho… -Chraň si své štěstí, nedus ho v sobě. Rozdej ho těm, co dali ho tobě. -Chraň si svůj život, nepřestaň milovat. Chceš lásku zažít? Musíš ji darovat… Terčík

Moje rodina Moje babička bydlí v paneláku s námi, jenom kousek od mojí školy. Každý den k ní chodím na obídek. Po škole k ní přijdu a povídáme si o škole a o babiččině práci. U babičky jsem moc ráda, protože je na mě hodná. Je to taťkova maminka a je to vidět. Babička je asi můj nejdůležitější člověk, kterého mám. Teď o mém zmiňovaném taťkovi. Můj tatínek pracuje v myčce aut, která patří jemu. Bývá tam od šesti hodin do osmi, takže se skoro nevidíme. A když je s ním v práci můj bratránek Péťa, pomáhá mamce s dokumenty. Teď mamka. Miláček, kamarádka, pohodářka, pevná ruka, dusno i záštita. Mám ji moc ráda, ale asi jí to málokdy říkám. Promiň, mami.

Morava Je 8.8. Dnes vyrážíme s celou rodinou na Moravu. Konečně jsme na cestě, ale je to pěkná otrava. Čtyři a půl hodiny a jsme tam. Donesli jsme si kufry do hotelu a vyrazili se projít po Mikulově. Zašli jsme do zámku, který je součástí života ve městě, na večeři. Na západ slunce jsme se byli podívat na Svatém kopečku. Výšlap nebyl zase tak hrozný, protože měl nadmořskou výšku jen kolem 470 metrů. Výhled byl nádherný, na chvíli jsme si sedli na kameny a dívali se na zapadající slunce. Až kolem deváté jsme šli dolů, takže když jsme procházeli lesem, byla skoro tma. Došli jsme do hotelu, šli se umýt a spát. Ráno jsme vstávali kolem půl deváté. Snídaně byla od sedmi do deseti. K jídlu byl výběr ze švédských stolů. V deset jsme vyrazili na kolech na zámek Lednice. I v Čechách je krásně.

Mají se holky malovat-očima kluka Každá holka si určitě někdy položila otázku - jaká rtěnka a jaký make-up je pro ni dobrý. Některé dívky prosedí denně hodně dlouho u zrcadla a fintí se, což mě vede k otázce: „Mají se holky malovat?!“ Odpověď je: „Dělejte, jak myslíte! Nám chlapům se budete líbit tak jako tak.“ Ale já jsem nikdy pořádně nepochopil podstatu malování se. Vždyť když se nějaká zmalovaná holka podívá na Titanik, je všechno fintění nenávratně pryč, ale to jsem odbočil. To mi připomíná jeden nejmenovaný seriál. Byla tam taková holka (sedmnáctka a docela pěkná) a ta se

malovala, protože jí to dodávalo sebevědomí. Ovšem myslím, že to má pár výhod i nevýhod. Docela citlivá nevýhoda je, že nic není zadarmo a to znamená, že jeden den se zmalovaným obličejem musí taky něco stát. Zajímavá věc je, že člověk je jediný živočišný druh, kde se fintí jen samička. Když se ovšem namaluje muž, ostatní se na něj dívají jako na jedince nenormálního a to dost kazí pověst a reputaci nás ostatních chlapů. Zato v říši zvířecí je to naopak. Takový chameleon se barví proto, aby nebyl vidět. Nebo co třeba takový páv, ten rozprostírá svůj veliký přenádherný ocas, aby naopak získal samičku. Samozřejmě, že i lidský samec se upravuje, například, aplikuje pomádu na knír. Vraťme se tedy k výhodám a nevýhodám. Výhodou je určitě, že obličej je hezky upraven a může zaujmout větší pozornost u mužů. Něco jiného je, když se to přežene například s řasenkou - řasy potom vypadají jako nožičky od švába…To mě tedy vede k větě: „Holky, je to vaše věc, ale nic se nemá přehánět“. Takže pozor na to!

Na co ses nejvíc těšil do školy Jason Za Nzambi-I.B Na všechno.

Matyáš Vích-I.B Na nic.

Vojta Žák-I.A Na učení.

Mates Bubík-I.A Na čtení.

Veronika Kučerová-I.A Na učení.

Míša Kábel-I.B Na čtení.

Mikoláš Vích-I.B Já jsem se netěšil.☺

Dominik Pavlata-I.B Na nové kamarády. Dianka =* a ♥ Mishka ♥

Pranostiky na září Pranostik na měsíc září je opravdu hodně, ale jen některé jsou opravdu hezké a tady jich pár máte: • Co srpen nedovařil, září nedosmaží. • Na dešti v září rolníků moc záleží. • Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče. • Divoké husy na odletu- konec i babímu létu. • Září, na léto jde stáří. • Svatý Matouš svačinu zakous. • Na svatého Václava mráz nastává. • Po svatém Matouši čepici na uši. • Svatá Edita pilně podmítá. • Svatý kříž- ovčí stříž. • Po svatém kříži, podzim se blíží.

Psi : zvířata nebo děti? Pes je u nás jedním z nejrozšířenějších domácích mazlíčků. Různí lidé mají různé psy. Některý pes je hlídačem, jiný zase farmářem, další třeba nejlepším přítelem a také jsou tu psi, kteří jsou jako taková „náhražka“ dítěte. Právě jim by měl být věnovaný tento článek. Většinou se ke psům jako k dětem chovají lidé, kteří nemají děti, nebo mají, ale jsou už velké a žijí se svou vlastní rodinou. A těchto lidí je v okolí mého domova hned několik. Sousedi, kteří bydlí hned vedle nás, vlastní velkého salašnického hafana, nosící jméno Agin. Jejich dcera už je dospělá a založila si svou vlastní rodinu, takže jim zbyl už jen pes. Když odcházejí do práce, přijde si pro Aginka babička s dědou a vezmou ho k sobě do takové psí „školky“. Večer, po návratu sousedů, ho zase odvedou domů. O půl osmé pak pejsek se svými páníčky vyráží na procházku a koupit Aginovy do obchodu rohlík. Jeho páníček je stále zamračený, když ho člověk pozdraví, zamručí jen pod vousy jakousi odpověď. Avšak svého psa vítá docela jinak: „Ahój, Aginku!“ volá a natahuje k němu ruce. Dokonce se i usmívá. Agin je hrozně žárlivý tvor,

třeba když si mamka povídá s paní sousedkou, nacpe se milý pejsek mezi ně a začne štěkat tak, až ani jedna z povídajících neslyší vlastního slova. Další takový tutlaný hafánek patří dvěma dámám. Obě už nejsou zrovna nejmladší. Jde o matku s dcerou. Dcera nemá vlastní děti, ty jí nahrazuje pes se jménem Žofinka. Žofinka je drobný uštěkaný černý psík, často navlečený do neroztodivnějších úborů. Obě paní s ním také rozmlouvají. Každý večer se ozývá zahradami naší ulice : „Žofinko, čůrej nebo nestihneme seriál!“ Pejsek též chodí na pravidelné procházky. Jednou takhle šla ta mladší paní s Žofinkou na vycházku, za naším plotem jsme zrovna já, babička a mladší bratr něco zahradničili a babička oznamuje : „Podívej Matýsku, támhle jde Žofka na vycházku.“ Paní se uraženě otočila a počala babičce vysvětlovat, že to není žádná Žofka, ale Žofinka a tak podobně. Člověk má různé důvody, proč si pořizuje pejska, kočičku, kanára. Myslím si ale, že by zvířátko mělo mít svou důstojnost a zůstat ve svém krátkém životě tím, čím je a ne tím, čím by mnohdy jeho majitelé chtěli, aby bylo. Jak tomu v mnoha případech je. (Takhle to nějak řekl i Jan Werich.)

Pranostiky na říjen Co naši předci na měsíc říjen vypozorovali? • Je-li déšť na sv. Diviše, bude mokrá zima. • Déšť na Havla, déšť na Vánoce. • Na svatého Havla kráva obyčejně v chlévě stává. • Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima. • Studený říjen - zelený leden. • Teplý říjen - studený únor. • V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc. Jíťa

Rozhovor s p. uč. Kudláčkem Vyrazili jsme ulovit rozhovor s někým pro nás neznámým. Tentokrát za novým objektem v učitelském sboru – p. uč. Tomášem Kudláčkem a položili jsme mu několik otázek. Pan učitel se bez zaváhaní chopil propisky a následně odpověděl:

1. Kolik Vám je let? 25. 2. Jak se Vám líbí u nás na škole? Zatím se mi tu líbí, až na pár zlobivých tříd. 3. Pracoval jste před tím ještě někde jinde? (Pokud ano, tak kde, jak dlouho apod.) Po ukončení školy jsem rok cestoval a pracoval – Paříž, Londýn, Edisnburg. 4. Těšíte se na své hodiny? Nebo to berete jen jako práci? Občas se těším, zvláště do některých tříd. 5. Máte nějakou oblíbenou /popř. neoblíbenou/ třídu? Oblíbenou – 7.A , neoblíbenou – 5.A - jako blechy. 6. Co Vám na žácích vadí? Nedisciplinovanost, nezájem o cokoli (neplatí u všech), občas málo spolupracují. 7. Jste ženatý? Ne. 8. Co posloucháte? Druh hudby, zpěvák nebo skupina. Rock, pop, jazz, klasická hudba. Nemám vysloveně 1 skupinu či interpreta jako oblíbence. 9. Na co se díváte v Tv? Animal Planet, Discovery, mám rád komedie (inteligentní humor)+ fantasy - Jára Cimrman, seriál Přátelé a Big bang terory. 10.Koukáte se o Vánocích na pohádky? A na jaké? Koukám a rád – S čerty nejsou žerty (číslo 1). 11.Co čtete? Fantasy literaturu, časopisy o zvířatech. Detektivky, Sci – fi. 12.Jaké jsou Vaše koníčky/záliby? Sport – fotbal, hokej, tenis, příroda, zvířata, cestování, přítelkyně☺. 13.Chodíte do divadla? Na co? Ano, dost často, hlavně komedie. Naposledy jsem byl v Praze na představení Careman, Svět Toltéků. 14.Chodíte do kina?

A ještě pan učitel Beneš Aby to dalšímu pedagogovi – novému v učitelskému sboru – nebylo líto, i jeho dostihl náš tým a lehce jsme ho proprali. Tady je to nejpodstatnější :

1.Na jaké škole jste studoval? A kde? V Liberci na pedagogické fakultě. 2.Proč učíte zrovna na naší škole? Líbí se Vám zde? Bydlím pět minut od školy a pan ředitel mě přijal. Líbí. 3.Chutná Vám jídlo ze školní jídelny? Chutná! 4.Jakou třídu máte nejraději? A proč? Zatím žádnou všechny. 5.Koho nejraději posloucháte? Miley Cyrus. 6.Jaká je vaše oblíbená barva? Tmavá. 7.Jaké je vaše oblíbené zvíře? Máte doma nějaké? Hroch. Hrocha nemám. 8.Jaký předmět jste měl na základce nejraději? Cizí jazyky. 9.Jaké máte koníčky? Fotografování, četbu, saunu, plavání. 10.Už jste se s nějakým učitelem spřátelil? A s jakým? S Pavlem Bírkem, Sandrou Mikanovou.(Pozn.red. – studoval s nimi.) 11.Zlobí vás děti nebo ve Vás vidí autoritu? Tak napůl. Smajlík☺, Kiki, Niki

Slapy Sotva jsme se včera vrátili, už zase odjíždíme pryč. Naštěstí na jiné místo, kde mě nikdo nezná a nic mně nehrozí. Zabalila jsem poslední kousek oblečení, rozloučila se s ostatními a společně s mojí rodinkou jsem odcestovala na Slapy. Cesta mi připadala až příliš dlouhá a nudná. Nebylo co dělat, tak jsem koukala z okna, myslela na Honzu. Zastavili jsme kousek od kýženého cíle na oběd a pak naše cesta pokračovala dál.Poté, co jsme dorazili na místo, postavili jsme stan a první, co mě napadlo, bylo, že to tam těch osm dní nevydržím. Ale během půl hodiny jsem názor změnila. Šli jsme se projít k vodě, a když jsem to tam viděla, jenom jsem stála, koukala a nemluvila. Bylo to nádherné místo. Loni jsem viděla poprvé moře. Vůbec mě neoslnilo, byl to pro mě

prostě jen „velkej slanej rybník“. Hodně vody, nic víc. Teď to ale bylo něco úplně jiného. Pode mnou setáhla dlouhá řeka a na ní pluly lodě, jachty, parníky. Byla to nádhera. Kolem byly skály a na jedné z nich stála hájovna. Naproti byl přístav s loděmi. Po procházce jsme se vrátili do kempu a já byla po dvouhodinové procházce tak unavená, že jsem si šla lehnout. A nastalo další čekání na telefonát od Honzy. Dočkala jsem se. V noci jsem toho ale moc nenaspala. Byla hodně velká zima a i přes to, že jsem měla hodně teplý spacák, vzbudila jsem se zimou a měla jsem zmrzlý obličej na kost. Pak už jsem moc ani spát nemohla. Ráno se všichni soukali do plavek, triček a průsvitných oděvů, zato já se zahalila do riflí, mikiny a teplé vesty. Vypadala jsem jako blázen, ale to teplíčko. Přimhouřila jsem oči proti sluníčku, přiblble se začala usmívat a bylo mi konečně blaze. Ráj. Tak tohle je ráj, honily se mi hlavou myšlenky a já poslouchala řev ptactva, vnímala jemný vánek na zbytcích odhalené kůže, které tu a tam vykukovaly z vrstev oděvu, a konečně jsem usnula jako špalek.

Slavíček Na větvičce sedí slavíček, volám na něj, chci mu dát chleba ždibíček. On mne ale nevnímá, jen o ptačí slečnu se zajímá. Hledá árie první notu, začnu mu tleskat do taktu. Zase nic, už pěje z plných plic, snažím se o pozornost ještě víc … Ptačí slečinka je celá bez sebe, slyším tlukot jejího srdce, zírám do nebe. Jeden holub se do písně zaposlouchal a hle, narazil do jakési jedle. Mám na slečnu hrozný vztek, praštím oknem až se slavík lek´. Žuchl ze stromu, slečna ječí : „Co je to za pohromu!?“ Vyběhnu ven, seberu slavíčka, „Ještě žije,“ povídá kytička. Sláva, je teď můj! Vezmu ho do svého příbytku, dám mu na ránu léčivou kytku. Ptačí slečna už na něho zapomněla, asi za jiným odletěla. Léčím a starám se o slavíka, vždy je třeba pomocná ruka. Je mi líto toho činu, snažím se to napravit a vůbec si neodpočinu. Konečně je slavíček zdráv, zamávám mu naposledy na pozdrav. Od té doby mi tu zpívá každý den, já vždy koukám se zaujetím z okna, občas jdu i za ním ven. Sedávám u slunečnice, kde jsou velká zrna. Mám ho ráda, on mě též, není to žádná lež.

Obrázky sms /)/) =(´;´)= ..(,,).(,,)..

Veselé Velikonoce

(( ;) (é

To byla jen sranda

((=:-)

To teda zírám

//////// (○ ○) -ooO-(_)-Ooo_

Kuk!

Snídaně Snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Každá snídaně by měla obsahovat tmavé pečivo, vitamíny (zelenina, ovoce). Samozřejmě bychom měli také dodržovat pitný režim, úplně nejlepší může být voda, zelený čaj, ředěný džus nebo méně tučné mléko. Pokud vynecháte snídani, klesne úroveň cukru pod normální úroveň a to znamená útok chuťových buněk a pokles energie. Znovu obracíte pozornost k jednoduchým karbohydrátům, abyste dosáhli rychlého zvýšení energie. Jednoduché karbohydráty způsobí rychlý vzestup hladiny cukru a tento přebytek musí být v organismu nějak vyrovnán. Přebytečný cukr se přeměňuje na tuk. Stejně jako v předchozím případě nesprávného jídelníčku má tento cyklus za následek opakování a znamená jednu z nejčastějších příčin vzniku nadváhy a mnoha dalších zdravotních obtíží. Dianka =*

Vall-i Film se odehrává na opuštěné Zemi kolem roku 2700.Na zemi zbude pouze jeden robot Vall-i s jeho společníkem švábem Halem. Vall-i má za úkol uklidit planetu od odpadků, kvůli kterým lidé odlétli do vesmíru. Ve vesmíru se lidem dostává péče, o které ani snad nesnili, ale to bychom přeskakovali. Vall-i začne v sobě objevovat city. Na Zemi přistane kosmická loď. A ta vyšle malou létající robotku Evu, do které se Vall-i zamiluje. Začne se o ní starat a pomáhá jí najít věc, kterou ona hledá.Když ji najdou (rostlina, co Vall-i našel) tak Eva znehybní a nic se s ní neděje. Poté přilétá opět kosmická loď a Evu si bere. Vall-i se za ní vypraví napříč galaxií na místo, kde uprchli lidé, a tam ji pronásleduje do jedné místnosti. Eva se probouzí a Vall-imu říká, aby se vrátil zpět na zem.Vall-i vezme s sebou i Evu. Jenže kolem jsou jiní roboti, kteří je honí kvůli tomu, že nesmí odlétnout na Zemi. Konečně nastupují na loď, kde je vypnutý automatický volant, a tak ho řídí do té doby, dokud nepřiletí na planetu Zemi. Na Zemi si už Vall-i nepamatuje na Evu. Eva je šikovná robotka a tak chytá Vall-iho za ruku, stejně jako to dělal on. Vall-i si začne vybavovat své vzpomínky a nakonec vykřikne: ,,Eva!“ Oba pak žijí šťastně až… Klárča

Vtipy Holčička se sluníčkem sedmitečným na prstě povídá: „Poletíš do nebíčka nebo do peklíčka?“ „Do prčic, dneska seš už dvacátá, co se tak blbě ptá!“ Zajíček jde do obchodu a ptá se prodavače: „Máte sto mrkví?“ „Nemáme,“ odpoví prodavač. Přijde druhý den a zase se ptá: „Máte sto mrkví?“ „Nemáme,“ odpoví prodavač. Přijde třetí den a znovu se zeptá. Prodavač se naštve a objedná sto mrkví. Další den přijde zajíček do obchodu a zase se zeptá: „Máte sto mrkví?“ Prodavač: „Ano, máme!“ a zajíček odpoví: „Páni a co budete s tou hromadou dělat?“ Jsou dvě zmije - Jája a Pája. Jája se ptá své starší sestry Páji: „Hele, ségra, jsme jedovaté?“ Pája povídá: „Jo!“ Jája se lekne: „A sakra! Já se kousla do jazyka!“

„Beruško, kam jdeš?“ „Na třešně.“ „Co blbneš, vždyť je zima!“ „To nevadí, já mám rukavice.“ Kiki☺ ZAJÍČEK Za sedmero horami, za sedmero zámky, za sedmero potůčky, žil jednou malý zajíček. A měl to všechno zatraceně daleko! PŘIKLÁDÁNÍ OBKLADŮ Muž se vrátí domů.A vidí manželku – blondýnu, jak přikládá na zeď mokré ručníky. Ptá se jí: ,,Proč máčíš tu zeď?“ „Ááále, doktor mi doporučil abych dávala studené obklady na místo, kde jsem se praštila!“ TRANSFORMENS Jdou Transformens z hospody a jeden říká: „Nesložíme se na taxíka?“ STONOŽKY Baví se dvě stonožky: ,,Kde je tvůj manžel, přece chtěl jít s námi?“ ,,Zůstal doma, musel si vyčistit boty!“ Klárča