Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
LISTOPAD 2011 Čauky děcka, tak co, jak jste se těšily do školy? Doufáme, že hodně, protože my (redaktoři) jsme se na vás těšili dost. Už jenom proto, že máme pro koho psát ☺ a vy máte co číst ☺. Až na některé výjimky, co si z našeho časopisu dělají jenom vlaštovky. Ale i tak je to záslužné. Trénují zručnost a jednou z nich budou dobří truhláři, zedníci či rytci stříbra. Ti všichni musí mít šikovné ruce a prstíky. A vy ostatní - budeme vás bavit, vzdělávat, budeme vám radit, uspávat. Přejeme vám tedy dobrou čtenářskou chuť při louskání prvního čísla Pavučiny roku 2011-2012. Mějte se a učte se. Třeba i s naším časopisem.
Moje prázdniny Moje prázdniny začaly o něco dřív než ostatním dětem. Jela jsem totiž do Jánských Lázní, protože mám nemocná záda. Jednou jsme jeli do Dvora Králové nad Labem. Do ZOO. Byla tam hlavně exotická zvířata. Líbili se mi lemuři, gepardi, zebry, žirafy. V neděli jsme vystoupili na Černou horu a dolů sjeli na koloběžkách. Ani plačtivé počasí nás neodradilo. Pěkný zážitek, to vám řeknu. Když jsem přijela z lázní, byla jsem týden v Pardubicích. Byli jsme s taťkou, bráchou Marťou a Vojtou na Šmoulech. V Chrudimi o víkendu jsme se s partou super lidí nechali vyvézt autobusem na Seč. Dolů jsme sjížděli na kole. Bylo to úžasné. 30 km za 7 hodin. Pak jsme jeli k moři do Chorvatska. Byli jsme v Živogošce Dole a měli blízko k moři, asi 50 m. Každý den jsme chodili do Živogošce Blato na úžasně velké zmrzliny nebo na palačinky. Absolvovali jsme taky výlet lodí na ostrov Hvar. Jedli jsme uzenou makrelu a zelí. Pak jsme se ještě stavili v Sučuraj - pěkné město. A hurá domů. V neděli v Chrudimi jsme si vyměnili tašky a hurá do Pardubic. V Cinestaru jsme viděli film Auta 2. A pak dvouhodinová jízda do Plzně. V Plzni bydlí babi s dědou, sestřenka s bratránky, tety, strejdové … Pak na chalupu do Bezděkova, kousek za Klatovy. Na tu jsem se taky hodně těšila. Slavili jsme dědovy 65. narozeniny. Přijeli i příbuzní z Brna. V Bezděkově mám kámoše , který s bráchou skáče salta. Ještě hra se sestřenkou - Petanque. Prázdniny skončily, ale babi s dědou slíbili, že brzy přijedou na návštěvu. Ráďa
Irsko Letos na konci prázdnin jsem navštívila s rodiči Irsko. Konkrétně hlavní město Dublin. Irsko je kouzelná země… Dublin je specifický tím, že je to hlavní město , ale přitom se tam nachází hned několik parků, hodně přírody. Oproti České republice mají málo památek. Ve středu města se nachází cca 150 metrů vysoká „jehla“. V Dublinu je velká Trinity knihovna. Knihy jsou na policích od země až ke stropu. Také tam je slavný Temple Bar s živou hudbou
(do 18 let nepřístupno - byla jsem uvnitř s rodiči - ochranka mne vyvedla, musela jsem čekat na rodiče venku…), pro ty, co rádi pijí pivo - v Irsku mají své pivo Guinnes (černé pivo se skoro hustou šlehačkovou pěnou). Počasí je tu sále stejné, teploty se tu pohybují okolo 15-22 stupňů, jen někdy v létě se tu teploty vyšplhají nad 22 stupňů. Mají svůj národní znak trojlístek. Jejich národní zvíře je bílá ovečka s černou hlavou. Skřítek Leprechaun….Jejich národní barvy jsou oranžová, zelená, bílá. Z Irska jsou třeba zástupci světově známých kapel…U2 (Bono Vox), The Corrs. Jediné, na co si musím stěžovat, je městská doprava….. Kiki☺
Jak si představuji dva roky prázdnin Na začátku bych byla štěstím bez sebe. Dělala bych blbosti, byla bych do noci vzhůru, chodila bych na různé párty, byla bych doma, jela bych na dovolenou s rodinou někam k moři, k babičce atd. Jenomže to by mě asi tak po jednom roce omrzelo a pak bych nevěděla, co mám dělat, tak bych se nudila a nudila a byla bych vděčná za nějaký nápad, který by někoho napadl. Pak by mě zase omrzelo tohle, tak bych zase chodila na diskošku, spala do dvanácti hodin dopoledne a užívala bych si života. A pak by přišel nástup do školy a já bych byla v prčicích, protože bych nebyla schopná vstávat tak brzo a tak dlouho být ve škole a sedět na zadku, to by pro mě bylo utrpení, a tak bych nikdy nechtěla mít dva roky prázdnin. Vím, že někteří si teď budete říkat, co jsem to za blázna, ale je to tak. Kikinka ♥
Co mě zaujalo v TV Vybral jsem si seriál ,který se jmenuje Americký choler. Je z USA vyroben roku ( 2003 – 2004 ). Paul Teutel a jeho synové vyrábí motorky na míru , které jsou fakt cool . Pokaždé, když sleduji, jak motorka vzniká, probudí se ve mně srdce motorkáře. Je to nádhera. Každý díl sestavované motorky je unikátní originál. Nejspíš i k nezaplacení a to doslova. Doporučuji sledovat.
Co s jablky, když jich je tolik?? Začíná podzim a dozrávají jablka. Mnoho lidí si dělá starosti, co s nimi jíst či nejíst? Nejlepší způsob, jak s nimi zatočit, je udělat si něco dobrého (záviny, štrúdl…). Tady je pár receptů ;-)
Zapečená jablka s drobenkou Ingredience:6 jablek, 150 g moučkového cukru, 180 g polohrubé mouky, 1 lžíce mleté skořice, 150 g másla + kousek na vymazání Postup:Jablka omyjme, oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a odstraníme jádřince. Pak nakrájíme na tenké plátky a vyskládáme do zapékací misky, která je předem vytřená máslem. Z moučky, másla, polohrubé moky a skořice uděláme drobenku, kterou rovnoměrně posypem jablka. Dáme do vyhřáté trouby na 180°, pečeme 15 minut. ☺
Štrúdl z listového těsta Ingredience:12 jablek, 500g listového těsta, rozinky,1 vanilkový a skořicový cukr, hladká mouka Postup: Nejdříve si připravíme jablka, která omyjeme, oloupeme a zbavíme jádřinců ☺. Očištěná jablka nastrouháme na hrubém struhadle a promícháme s rozinkami, skořicí a vanilkovým cukrem. Pak vyválíme listové těsto na 2 díly. Aby se listové těsto nelepilo, posypeme vál hladkou moukou a následně vyválíme z těsta obdélníkové placky. Na rozválené listové těsto rozprostřeme nastrouhaná jablka a srolujeme, přičemž konce zabalíme pod štrúdl. Přeneseme štrúdl na plech, který jsme nejdříve vyložili pečícím papírem. Před tím, než dáme štrúdl do trouby, potřeme jej rozšlehaným vajíčkem. Jablečný štrúdl pečeme v rozehřáté troubě na 190°C přibližně třicet minut. ☺
Je tak krásné zakousnout se do ještě teplého štrúdlíku, který si navíc uplácáte rukama.Tak dobrou chuť ☺
vlastníma
A dny se zkracují… Tiše sedím ve svém pokoji. Jsem zabalená do teplé mikiny. Mlčky zírám ven z okna. Nebýt lamp osvětlujících temné ulice, neuvidím nic. Jen tajemnou tmu. Zima pomalu, ale jistě klepe na dveře. A není sama. Spolu s ní přicházejí krátké dny, zachmuřené počasí… Při ranním vstávání už z okna nezahlédnu zářivé paprsky slunce dopadající na zem. Už neuvidím nebesky modrou oblohu. Ráno mě bude vítat pouze černočerná tma. Ven už nebudu moci vyběhnout jen tak, v krátkém tričku. Nejsem blázen (možná občas), abych se promenádovala po sněhu v plavkách. Přichází období, kdy budu muset sáhnout hluboko do své skříně a vytáhnout nějakou huňatou teplou mikinu. Jak tak přemýšlím, obnovení mého zimního šatníku by taky nebylo k zahození. Pevné zdraví a nervy při odhazování sněhu (pokud tedy letos nějaký bude) z chodníků.
Proč jezdit v létě k moři V létě se potřebujeme ochladit a utřídit si myšlenky. Můžeme se projet na parníku, surfovat, jet na šlapadlech …Myslet není třeba, ale užít si to a vypustit energii ven. Jezdíme k moři i proto, abychom si odpočinuli od práce a různých starostí. Vezmeme si s sebou kamarády a hrajeme volejbal nebo se opalujeme. V moři můžeme vidět různé druhy ryb. A v Chorvatsku je pověst o zapadajícím slunci, že když ho uvidíme, můžeme si něco přát a ono se to splní.
Letní taneční soustředění Letos o prázdninách jsem byla na pětidenním soustředění v Pustých Žibřidovicích v penzionu Later. Samý ženský!!! Babinec. Byly jsme tam už podruhé. Počasí se nám sice moc nevyvedlo, ale i tak jsme si to moc užily. Každý den jsme tancovaly a každý den jsme chodily do sauny a bazénu. Hrály jsme různé soutěže o papírky, za které jsme si mohly na konci pobytu vybrat různé ceny. Například tam byla soutěž, kdo nejdál doplave pod vodou. Ta se mi docela povedla. Doplavala jsem nejdál jako druhá. No zkrátka to shrnu, moc se mi tam líbilo a příští rok určitě pojedu znova.
JACHTING Pro někoho ježdění na lodičce, pro jiného vrcholový sport. Že ještě pořád nevíte, o co jde? Nevadí, všechno vysvětlím. Jachting je vodní sport. Plachetnice (jachta) je loď s jednou nebo více plachtami. Je jich opravdu hodně. Mají různé tvary a velikosti. Jachting můžete brát jako víkendový koníček nebo jako vrcholový sport. Možná se to nezdá, ale po pár hodinách strávených na plachetnici máte pocit, že jste byli půl dne v posilovně. Plachetnice mají dlouhou historii. Byly to vlastně první lodě, na kterých se nemuselo pádlovat. Používaly se velké několika stěžňové koráby - jako obchodní lodě, nebo pro badatelské výpravy do neznámých končin světa. Dnes už se takové koráby nepoužívají, je to spíše kuriozita takovou loď vidět. Zato si můžete třeba pronajmout jachtu a strávit na ní dovolenou někde u chorvatských břehů. Můžete na plachetnicích závodit. Určitě ale daleko lepší je na nich jen tak jezdit o víkendech na přehradě. ToMaS
Co bych ve škole změnil No tak to je těžká otázka. Vzal bych to spíše tak, co je na škole dobré a co špatné. Špatné je určitě to, že škola vůbec existuje ☺. Ale zároveň je to i to dobré. Protože bez školy bychom na tom nebyli moc dobře. Počítání, čtení, zpěv, tloušťka,... Jinak ve škole se mi docela líbí (teda pokud se zrovna neučíme). Škola je poměrně dobře vybavená. Je tu kantýna, dvě tělocvičny, venkovní hřiště, japex atd. Navíc je to asi ta nejlepší škola v Chrudimi. Jsou tu dobří učitelé (teda až na některé výjimky ☺, které tímto v dobrém zdravím). Tak jsem došel k závěru, že bych tu snad ani nic neměnil. Vlastně jo, mohli by mít v kantýně coca-colu nebo kofolu ☺. ToMaS
Arakain na Seči Bylo 17.9. 2011, když jsme se rozhodli jet se podívat na Seč, kde hrála česká kapela Arakain. Vyrazili jsme asi v půl deváté a dorazili na místo chvíli před devátou. Čekali jsme půl hodiny, Předkapela Ascendancy nastolila teror v podobě zvláštní hudby ve stylu Nightwish. Doteď mám pocit, že hráli z playbacku. Přetrpěli jsme Ascendancy a po konci jejich vystoupení jsme se asi 15 minut dívali, jak si bubeník Arakainu Lukáš Doksanský dává dohromady svou rozlehlou soupravu od Gibraltaru na velké ocelové rampě. Potom přišla zvukovka a koncert začal skvělou peckou z nové desky Homo Sapiens..? s názvem „Marat“. Potom několik starších i novějších písní. Samozřejmě nechybělo sólo na bicí a rychlá instrumentálka, pár starších pecek a konec. Najednou někdo začal řvát Arakain, tak jsme se přidali. A výsledek? Arakaini přišli zpět na pódium, zahráli svoje nevětší hity a pecku Apage Satanas na závěr koncertu. Trash metal v Čechách ještě nevymizel …
Co mě chutná a nechutná ve školní jídelně (anketa) 1. Jaké jídlo ti nejvíce chutná a nechutná? 2. Jaké ovoce ti nejvíce chutná a nechutná? 3. Jaká zelenina ti nejvíce chutná a nechutná? 4. Myslíš si že ve školní jídelně umějí vařit, tak aby to každému chutnalo? Kristýna Hospodková VIII.B. 1. Chutná: Bramborová kaše s kuřecím plátkem. Nechutná: Brambory s hodně omastkem a filé. 2. Chutná: Hrušky. Nechutná: Kiwi. 3. Chutná: Čerstvý hrách. Nechutná: Olivy.
Nikola Zdražilová VIII.B. 1. Chutná: Rizoto. Nechutná: Filé. 2. Chutná: Pomeranč. Nechutná: Jablko. 3. Chutná: Mrkev. Nechutná: Brokolice. Eliška Valentová II.A. 1. Chutná: Svíčková. Nechutná: Hrachová kaše. 2. Nejím ovoce. 3. Chutná: Petržel. Nechutná: Rajče. Patricie Šťovíčková II.A. 1. Chutná: Palačinky. Nechutná: Ryba (kapr) 2. Chutná : Pomeranč Nechutná: Žádný, jim všechno ovoce. 3. Chutná: Mrkev. Nechutná: Česnek. Sára Novotná II.A. 1. Chutná: Šišky s mákem. Nechutná: Špenát. 2. Chutná: Jablko. Nechutná: Kiwi. 3. Chutná: Paprika. Nechutná: Petržel. Kristýna Postupová II.A. 1. Chutná: Špagety. Nechutná: Palačinky. 2. Chutná: Hruška.
Nechutná: Mango. 3. Chutná: Rajče. Nechutná: Česnek. Radka Volopichová VII.A. 1. Chutná: Smažený sýr. 2. Chutná: Hruška. 3. Chutná: Mrkev. 4. Ne. Kateřina Štursová IX.A. 1. Chutná: Špagety. 2. Chutná: Pomeranč. 3. Chutná: Okurka. 4. Ne. Roman Jeníček VI.A. 1. Chutná: Špagety. 2. Chutná: Jablko. 3. Chutná: Okurka. 4. Ano. Marťa♥☺
České lesy - rarity Víte, že u nás v lesích žije datlík tříprstý? Ale kdybyste ho chtěli vidě, museli byste jet na Šumavu nebo do Moravskoslezských Beskyd. Proč zrovna tam? Protože v ostatních horách v České republice se moc nevyskytuje. Žije v tajgách, což jsou jehličnaté lesy. Samička datlíka tříprstého je bíločerná, zato hlavička samečka je krásně žlutá. Datlík je ve srovnání se strakapoudem zhruba stejně velký, ale daleko rychlejší. Strakapoud se vyskytuje ve stejných lokalitách jako datlík. Potkáte -li datlíka v přírodě, zcela určitě vás překvapí, že není plachý. Já jsem ho sice neviděl, ale moc rád bych jel za ním. Vlasta Rajče
Dagmar Pecková Dagmar Pecková je nejenom v Česku známá jako operní pěvkyně (mezzosopranistka), ale uspěla i v Drážďanech na operním studiu. Působila v drážďanské Semperově opeře a státní opeře v Berlíně. Vystupuje na pódiích ve Vídni, Madridu, Londýně, Tokiu, Curychu, Montrealu, Moskvě a řadě dalších měst, zpívala též v newyorské Carnegie Hall. Vystupuje i na mezinárodních festivalech v Bregenzu, Salcburku, Praze či San Sebastianu. Spolupracovala s dirigenty z České filharmonie (Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Richard Hickox, Libor Pešek ad.). Roku 1999 obdržela cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen v inscenaci pražského Národního divadla. Nyní je ženou německého hudebníka Klause Schiessere. Má dvě děti - syna Theodora a dceru Dorotheu. A proč o ní píšeme? Pochází totiž z Medlešic u Chrudimi a do Chrudimi chodila do školy. Takže zpívejte, pacholíci, ať uděláte taky díru do světa. Cannabis
FINGERBOARD Fingerboard je složenina anglických slov finger (prst) a board (prkno). Jde o napodobeninu klasického skateboardu. Je spousta značek, které vyrábějí tyto zvláštní hračky. Pokud jste se již s fingerboardem setkali, tak to byl nejspíš plastový shit od TechDecku. Dá se s nimi slušně jezdit, ale nemají ten správný odpich jako kvalitní dřevěná prkna, například značky Berlinwood. Všechny mají normalizovanou délku 96mm. Jezdí se na nich dvěma prsty (ukazováček a prostředníček) na zmenšených napodobeninách skutečných ramp. Na fingerboardu se dělají stejné triky jako s klasickými skateboardy. Základem je samozřejmě „ollie“ (prostě výskok z místa nebo při jízdě). Ne všechny triky lze na fingerboardu provést. A naopak. Rampy jsou převážně dřevěné. Asi nejznámější výrobce je +blackriver+. V této branži máme i českého zástupce, je jím značka BIG CONSTRUCTION. Fingerboardy údajně vznikly tak, že jedna firma vyrábějící skateboardy vymyslela přívěsek na klíče v podobě zmenšeného skateboardu. A pak už jen stačilo zprovoznit kolečka a byl na světě první fingerboard. Někdo si vyráběl „fingry“ slepením a vytvarováním několika baseballových karet nebo ohnutím kreditní karty. Podvozek byl vyroben z mazacích gum z tužek a kolečka s osičkami byla použita z modelů aut angličáků. Pokud se chcete dozvědět něco o terminologii, podívejte se na Net.
Hamzova odborná léčebna Košumberk Mnoho lidí sem jezdí, mnoho lidí tady vyléčili, ale také mnoho lidí a hlavně dětí neví, co to vůbec odborná léčebna Košumberk je! Proto vám to v tomto článku chci přiblížit. Když už vám někdo řekne název Hamzova odborná léčena Košumberk, vybavíte si dozajista nějaký „ústav“! Ale není to tak. Je to místo, kde vyléčili spoustu lidí a já sama vám mohu potvrdit, že tam pomáhají. Mně tam pomohli hodně. Mám skoliozu zad…Ale určitě nejsem jediná na této škole, která do léčebny jezdí. Proto sem pro vás připravila rozhovor se žáky, kteří mají stejný nebo podobný úděl jako já. Radka Volopichová, VII.A 1. Do Košumberku se jezdí léčit především osoby po různých zraněních, operacích vadami vrozenými. Co sem přivedlo tebe? • Problémy se zády. 2. Kolikrát do roka vyrážíš směr Košumberk? • Čtyřikrát. 3. Co to obnáší? • Prohlídku, cvičení, vložky do bot… 4. Kolikrát denně musíš cvičit? • Šestkrát denně. 5. Kolik času taková rehabilitace zabere? • Asi hodinu. 6. Je takové cvičení bolestivé? • Některé ano. 7. Zkus nám popsat nějaké pomůcky, které při rehabilitaci používáš. • Balón, malý balón s ostny, overball,… 8. Co nesmíš? • Skákat, běhat, jezdit po nerovném povrchu… 9. Můžeš cvičit? • Ne, jenom plavat. 10. Jezdíš jenom na kontroly nebo pobýváš také delší dobu na léčebném lůžku? • Ne, jenom na kontroly. Ale je tady spousta dětí, které nejedou domů i několik měsíců.
Chlouba Paříže – Eiffelova věž Paříž – město zamilovaných. Město módy, dobrého jídla a kvalitního vína. Co by ale byla Paříž bez známé „Eiffelovky“? Určitě téměř každý z vás o této ocelové ikoně Paříže slyšel, ale víte že… • …francouzsky se řekne La Tour Eiffe? • …věž je vysoká 324 m? • …na vrchol vede 1 655 schodů? • …Eiffelova věž se stavěla 2 roky, 2 měsíce a 5 dní – tj. až do roku 1889? • …až do r. 1930 byla věž nejvyšší moderní budovou. Tehdy ji překonal Chrysler Building? (tj. mrakodrap v New Yorku) • …původně měla zůstat v Paříži jen 20 let? • …obyvatelé Paříže jí přezdívají „Železná dáma“? • …výška věže se může díky tepelné roztažnosti měnit až o 18 cm? • …pokud je ideální viditelnost, lze z vrcholu „Eiffelovky“ vidět až do vzdálenosti 67 km? • … Eiffelova věž byla postavena ku příležitosti Světové výstavy a 100. výročí od Velké francouzské revoluce? • …od roku 1889 až do 31. 12. 2007 navštívilo tuto pařížskou dominantu 236 445 812 návštěvníků? • …Pařížané nejprve věž nenáviděli? • …věž stojí na čtvercové ploše o délce strany 125 m? • …její replika v měřítku 1:2 je součástí hotelu Paris Las Vegas? Mon Scherry
Jessi pes – jak jsem ji dostal Začalo to tak, že moje sestra přivezla Jessi domů a máma to, že u nás zůstane, nechtěla dovolit. A táta taky ne. Tak jsme ji měli u babičky, kde se jí zalíbilo. Každý den jsme za ní chodili a hráli si s ní. Asi po dvou týdnech jsme přemlouvali mamku i taťku, abychom si ji nechali. Ale máma pořád, že ne. Přišlo mi líto nechat ji u babičky, ale nakonec nám naše škemrání vyšlo. Když jsme ji měli doma, spala vedle mé postele. Každý den ráno na mě skákala a byla šťastná. A já taky. Stali se z nás dvou dobří kamarádi. Je možná lepší kamarád než mnozí vrstevníci ze třídy. Nekecá, neřve, nepere se se mnou a vždy mě ráda vidí. Za nic na světě bych ji nikdy nevyměnil.
I.Březinová – Básník v báglu Tuto knihu jsem si vybrala, protože jsem četla již jednu knížku od I.Březinové. No a tato mě zaujala svým názvem. Ivona Březinová je česká spisovatelka. Narodila se v Ústí nad Labem, kde vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu Univerzity J. E.Purkyně, obor český jazyk - dějepis. Několik let se věnovala především české literatuře 19. a začátku 20. století, později pak i literatuře pro děti a mládež. V té době publikovala ve sbornících a časopisech odborné články. Další její knihy: Saxana a lexikon kouzel, Mít tak psa, Pomeranč v podprsence. Básník v báglu – vypráví vtipný letní příběh o třech dívkách (šestnáctiletých spolužačkách) prožívající různá dobrodružství s patřičnou dávkou šílených nápadů, romantiky, lásky a dobrodružství. Dívky, které se rozhodly podniknout výlet kokořínskými lesy přes zříceniny hradů až k Máchovu jezeru. Během cesty zažívají smutné i veselé chvíle, potkávají spoustu zajímavých lidí.
JMJ se Svatým otcem 2011 Možná že si říkáte, co to JMJ je. JMJ je španělská zkratka pro Světové dny mládeže – Jornada Mundial de la Juventud. Tento rok se konaly ve Španělsku a přijelo na ně 1,5 mil. mladých věřících. JMJ se skládaly ze dvou samostatných částí – z předprogramu a programu se Svatým otcem. Předprogram se konal ve všech diecézích Španělska (diecéze je územní církevní část, spravuje ji biskup). Česká mládež měla své centrum v diecézi Tarragona. Účastníci programu, který trval 5 dní , měli mnoho možností, jak ho smysluplně prožít. Byla zde možnost koupání v moři a možnost společné i osobní modlitby. Součástí byl i „Den otevřených dveří“, kdy mladí mohli navštívit historické památky Tarragony. Po takovýchto pěti dnech se všichni účastníci sjeli do Madridu, kde začal program se Svatým otcem. Program obsahovaly mše sv., Festival mladých, křížovou cestu s papežem. Pak se s ním konala vigilie (bdění) na letišti Cuatro Vientos. Zde účastníci přespali a další den s papežem slavili mši sv. Odpoledne Svatý otec odletěl a mladí se vydali na cestu domů. Já jsem se JMJ nezúčastnil, ale někteří moji kamarádi tam byli a přivezli si nezapomenutelné zážitky.
Kapacita plic Co je to kapacita plic? Donedávna jsem se o to ani moc nezajímal, ale je to opravdu dost podstatná věc. Moc to tak nevypadá, ale větší kapacita plic se nám hodí každým dnem. Využíváme ji při hraní fotbalu, tancování, plavání atd. Zvětšit kapacita plic se dá různým cvičením nebo zvětšováním fyzické kondice. Naopak hodně zmenšit se dá užíváním alkoholu a drog. Zkrátka, velká kapacita plic nám pomáhá dosáhnout větších sportovních úspěchů, pomáhá při dlouhé rychlé chůzi, v první pomoci člověku, kdy bychom museli dýchat z úst do úst atd. Po maximálním nadechnutí mají muži kapacitní průměr 5,6 litrů. U žen dosahuje 5 litrů. U vrcholově trénovaných sportovců dosahuje až 7 litrů. Vážení čtenáři, radím vám, abyste si u lékaře nechali přeměřit kapacitu plic. Je to podstatná věc pro úplné fungování těla. A je i dobré vědět, jak na tom jste.
Jaká móda letí podzimem Léto nám skončilo a přišel podzim. Společně s podzimem přišla starost o to, co si vzít na sebe. S tímto problémem se vám v tomto článku pokusím pomoct. Nemusíte ani odkládat pestré oblečky z léta. Tento podzim letí módou hlavně styl 90. let. Halenky s netopýřími rukávy, legíny k dlouhým topům, kalhoty s vysokým pasem a úzkými nohavicemi. Dále jsou v módě džínové vestičky a bolerka. Pohodlné dlouhé šaty s kašmírovým vzorem také nejsou k zahození. Ze vzorů na oblečení letí hlavně široké proužky a puntíky. Že budete jako beruška? A komu to vadí! Móda je móda. A beruška je šik. Když obleček doplníte výraznými doplňky, zaručeně budete IN. Snad vám těch mých pár rad stačilo a už si nebudete lámat hlavu s tím, co na sebe.
Kocourek Mourek
Už od malička jsem si přála koťátko. A pak nastal den, kdy se mi sen splnil. Od jedné paní jsem dostala malé koťátko, které jsem pojmenovala Mourek. Dnes je mu 10 let, stále je čilý a samozřejmě taky trochu přibral. Je to na něm hodně znát. Mourek přebývá u mojí babičky na vesnici. Má hezky barevnou srst, ale stářím už prošedivělou. Je velice přítulný, rád se nechává drbat. Často loví malé ptáčky, proto je vždy ve střehu. Vždycky když přijedeme k babičce, Mourek už tam na mě netrpělivě čeká a dožaduje se pohlazení. Svého kocourka mám moc ráda a doufám, že on mě taky. Káťa
Kritika Víte, jak tu tak sedím a přemýšlím o tom, jaký článek bych měl napsat, opravdu se mi brutálně namáhá můj mozek, což se mimochodem zas tak často nestává. Uvědomuji si, že žurnalistika není vůbec jednoduchá práce. Kritizovat dokáže každý, ale vytvořit něco, co má hlavu a patu, moc lidí neumí. A to je špatně. Kritika, ať už uměleckého díla, novinového článku, nebo školní práce, je dost jednoduchá. Ale té dřiny! Nic není dokonalé a všechno má nějakou chybu nebo nedostatek. Pokoušet se vytvořit něco, co je bezchybné, je hrozně těžké, až možná nemožné. A tak si o nás (rozuměj žurnalistech) nemyslete, že jdeme na dvě hodiny žurnalistiky jen proto, abychom seděli u počítače a ulejvali se. Zkrátka „žurnalistit“ není nic jednoduchého, tak prosím ty, kteří jen kritizují a nic pořádného nikdy nevytvořili, aby si zametli nejdříve před svým prahem.
Moderní pohádka o malých holčičkách mezi 7-8 lety En ten týky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky…. Rozpočítávaly se Patrička, Terezka a Hanička, kdo bude ve hře „maminkou“. Vyhrála to Hanička a Patrička s Terezkou byly její dcery. Hanička jim neustále rozkazovala. Patričce se nelíbilo, že Hanička je jako jejich maminkou. Terezce to nevadilo. Patrička se urazila, vzala svůj mobil a zavolala mamince, jestli pro ni nepřijede k Terezce a neodveze ji domů. Ta byla moc smutná, že její nejlepší kamarádka Patrička odchází domů. Terezka si pak s Haničkou už nechtěla hrát. Tak ji poslala domů. „Hani, měla bys jít už domů, chtěla bych být sama.“ „Jo, jistě, stejnak tu je nuda!“ odsekla Hanka a odešla. Po odchodu Haničky šla Terezka na počítač a hned na Facebook, kde zjistila, že Patrička zítra slaví narozeniny. Bude jí 8 let ☺ . Hned se vrhla na čilou internetovou korespondenci. Netrvalo dlouho a přišla od Hanky první odpověď. Nebyla zrovna příjemná, ale dalo se to vydržet. Vždyť se holky přece ani nevidí. A tak se stačily pohádat, hned zase usmířit, vyčíst si pár věcí a hned si zase mazat med kolem úst, až jednomu šla hlava kolem... V dnešním přetechnizovaném světě chodí na počítač snad už i mimina. Chybí mám cit, smysl pro realitu, snadno přes "zavařenou" klávesnici měníme své názory a ani nezrudneme. Jsem hrdá, že můžu pronést větu typu - promiň - z očí do očí a neschovávat se za neosobní monitor. Možná, že u toho trochu rudnu, ale ten hřejivý pocit, to odhodlání, ta odvaha a to uskutečnění stojí za to. Nenechte se vytlačit počítačem. Kdysi o tom všem psal už i Karel Čapek - jednou nás roboti přemohou . A já se obávám, že už to nastalo. Jsem hrdá, že jsem strávila dětství bez počítače ☺.
Na hlavu nám padá vesmírný odpad Malý Tony ležel v trávě a se zaujetím se díval na noční oblohu. Jako by se na nebi roztrhl pytel světlušek, pomyslel si. „Dědo… uvidíme i padající hvězdu?“ otázal se s nadšením v očích. „Možná ano, když budeme mít štěstí.“ Tonyho pozorování hvězd tak nadchlo, že se nezdráhal zasypávat svého dědečka otázkami. „A to se ta hvězda opravdu někde utrhne a spadne na Zem?“. Starý muž se zasmál a odpověděl „Ne. Padající hvězdy jsou vlastně velké kusy kamenů, které padají na naši Zem a při letu
shoří – to kvůli tomu září.“. Malý chlapec se zamyslel a tázal se dál „A co sem ještě může spadnout?“ „Třeba vesmírný odpad…“ Není to tak dlouho, co jsme si v novinách, na internetu i v televizi mohli všimnout reportáží o pádu starých vesmírných satelitů. Ano, i ony jsou tzv. „vesmírným odpadem“. Naše atmosféra se totiž vlastně stává takovou skládkou… Kolem Země dnes obíhá kolem 15 000 předmětů s průměrem větším než 10cm. Jsou to nepoužívané vesmírné družice, zbytky raket nebo další objekty, které byly do vesmíru vypuštěny lidmi. Menších úlomků jsou ale statisíce. Vědci odhadují, že v blízkosti naší planety se pohybuje kolem 3000 tun kosmického smetí. Problémem je, že se tyto úlomky mohou srazit s kosmickou lodí nebo jinou používanou družicí. Vědci odhadují, že vesmírný odpad bude do budoucna čím dál větším nebezpečím pro kosmické lety. Kdo a jak tuhle „skládku“ uklidí, tak to ještě není vůbec jasné… Víte, že… * za nejstarší kosmické smetí i nadále kroužící kolem Země se považují zbytky rakety Vanguard1, která opustila povrch naší planety už 17. března 1958? * od roku 1958 vypustili lidé na 4.000 lodí, družic a raket? * Donald J. Kessler již v roce 1978 předpověděl, že pokud bude lidstvo pokračovat stejným způsobem v zamořování okolí Země odpadky, bude ta obklopena vesmírným odpadem natolik, že bude problém jím proletět bez poškození vesmírné lodi? Mon Scherry
Nejbláznivější sen Můj nejbláznivější sen se děl jednoho obyčejného dne, který začal jako každý jiný. Ráno jsem vstal a oblékl se, nasnídal, umyl a vyčistil si zuby. Pak jsem šel do školy a odseděl jsem si tam osm hodin. Potom jsem spěchal na fotbalový trénink. Po jeho skončení jsem se táhnul unavený domů. Večeře, projet školu a dát ji do tašky. Pak jsem hodil sprchu a šel spát. Nevím, proč jsem měl následně tak divný sen. Možná jsem usnul se zapínáním povlečení u hlavy (prý to není dobré). V tom snu se mi zdálo asi tohle: Měl jsem pocit, jako kdybych spadl do nekonečné jámy a celý život se bál, že dopadnu na dno, i když to nejde. Pak jsem dopadl na měkký
polštář ze snů. Začalo to. Jel sem z tréninku na kole a proti mně vyrazil kamion. Ulice se zúžila a stěna za mnou se vůbec neoddalovala, jako kdybych jel na pásu. Nejhorší bylo, že ten, kdo seděl za volantem náklaďáku, jsem byl taky já. Pak ta moje podobizna vyskočila ven a kamion mne přejel. Tma. Asi po 2 minutách jsem se v tom snu převtělil do toho svého portrétu, který mne přejel a viděl jsem, jak přicházím ke svému tělu a to tělo na sobě nemělo ani jeden škrábanec a to bylo děsivé. Koukal jsem na svoje tělo jako tele na nový vrata. Zrovna mne přejel kamionem a já na sobě nemám ani škrábanec! Najednou tělo začalo krvácet na hrudi, jako kdyby ho někdo prostřelil. Zděsil jsem se a začal utíkat. Ne dlouho. Upadl jsem na kolena, obličej se mi zaryl do hlíny a srdce přestalo tlouct. Asi mne, teda moji podobiznu, která mne zabila, někdo zastřelil. Potom opět tma a převtělení. Úplně bláznivé to bylo teprve tehdy, když jsem zjistil, že ten, co mne zastřelil, jsem byl vlastně zase já. Mrazení v zádech! Naštěstí jsem se probudil. Byla sobota, tak jsem šel ven a pořád jsem o tom přemýšlel a díval se, jestli někde poblíž mne nepojede kamion...Teď se tomu jen směji.
Nejhezčí zážitek z prázdnin Prázdniny už jsou za námi, nikdo nejásá nad začátkem školy, mnoho z nás však strávilo úžasné prázdniny se spoustou nezapomenutelných zážitků, o které by se rád podělil s ostatními a které na nás zanechaly něco nového. Některý možná nic moc přes prázdniny nedělal, nebo nic tak zajímavého, aby to stálo za námahu vyprávět. Ale kdo ano, určitě toho nelituje. Možná to něco změnilo v jeho dosavadním životě, třeba nějaké nové rozhodnutí, objevil nějaké další kouzlo a zjistil, že právě to je ono, po čem podvědomě pátral. A o tom bych právě chtěla psát. Zas tak moc se toho o prázdninách sice nedělo, ne tak vzrušujícího, o čem bych mluvila. Ale stačily tři dny strávené na novém místě s těmi nejlepšími podmínkami, jaké by si má duše přála. Někomu to asi přijde směšné, mně také hodně zájmů jiných nic neříká, jenže KONĚ mně učarovali. Jela jsem za už dospělou sestřenkou. Slíbila mi, že když mi letos nevyšel tábor s jezdeckým výcvikem, mohu navštívit stáj, kde jezdí. Štěstí mi opravdu přálo. Do bytu jí zrovna k jejím třem kočičkám přivezli pět nemocných divokých koťat. Čistit těm divochům ouška, kapat kapičky a pokoušet se s nimi spřátelit nebylo nijak jednoduché, přesto zábavné i nebezpečné. Pokud jste očekávali ruce a nohy bez škrábanců, nezbývalo by vám, než se vzdát. No a koně? Ty mě naprosto nadchli. První den jsme zahájili sprchováním běloučké klisničky Leny, o kterou se sestřenka stará. Viděli
jsme trénink parkuru s opravdu skvělým parkurovým jezdcem. Přiváděli a odváděli koně z výběhu do boxu a opačně. Další den jsem dostala první lekci ježdění v jezdecké hale na už zmíněné klisně Leně. Jak by se na první pohled některým zdálo, že jízdu na koni zvládne každý, není to tak. V klusu se udržet v sedle, sedět správně, pobízet, aby kůň vůbec šel, no a další a další pokyny, vám dají zabrat. Ve chvíli, kdy jsem z koníčka slezla, nohy jsem pomalu necítila. Když jsem se doplazila k hadici, abych Leně opláchla nožky, okomentovala sestřenka můj postoj takto: „Ty máš ale ladnou chůzi … :D.“ Nazítří jsem si vyjížďku na tentokrát jiném koni moc užila. I nohy si začínaly zvykat. Na podkůvky čtyřnohých kamarádů se přišel podívat kovář, naživo jsem to ještě nikdy neviděla, opravdu se mi to líbilo. Další den na nás ovšem čekal nepříjemný úkol - najít podkovu jednoho koníka, kterou s radostí odložil ve výběhu. Zrovna jsem neměla co na práci, takže poslání se mi určilo samo. Ježdění není vše, co děláte kolem koní. Nejprve si koně musíte nakrmit, vykydat box a vyčistit. Musíte se o něj svědomitě starat, žádná brnkačka. Nijak mi to nevadilo, spíš naopak. Teď bych ráda začala jezdit. Už je vše v jednání, proto jsem celá nedočkavá, kdy se dozvím, jak to dopadne. Fakt se strašně těším. Třeba jindy napíšu článek taky o koních, ale z pohledu zkušenější jezdkyně. Ráda bych to uskutečnila, hlavně kvůli milovaným koním. Ela
Víš, proč se nešlo 28.9. do školy? VII.A - Adam Joska Protože byl státní svátek. VII.A - Adam Löwy Ne nevím . VII.B - Kamila Adamcová Protože byl státní svátek VII.C - Zuzka Toufarová Protože byl státní svátek. VII.C - Kateřina Slabá Měl svatý Václav svátek.
VI.A - Tereza Pekařová Byl státní svátek - Václava. VI.A - Tereza Urválková Ne, nevím. VI.B - Nikola Jenčíková Byl státní svátek. VI.C - Petr Daněk Protože byl státní svátek? VI.C - Sára Spívalová Jo, byl státní svátek.
Rovnátka Rovnátka jsou druhem lékařské pomůcky, která slouží ke srovnání zubů. Pro většinu dětí jsou strašákem. Kdo by taky byl nadšený z toho mít v ústech kovový aparátek. Můžu z vlastní zkušenosti říct , že i když mám rovnátka, tak to hrozné není. Přiznávám, že ze začátku to bylo nepříjemné. Po prvních konzultacích s ortodontistou mi museli vytrhnout čtyři zdravé zuby. Následovaly otisky, rentgeny a časté návštěvy lékaře. V současné době mám rovnátka na spodní čelisti. Nejdříve mi dali modré frajerské gumičky, aby mi mohli dát kovové kroužky na dolní a horní stoličky. Na horním patře mi vyrobili kroužky s podivnou kličkou. Při dalších návštěvách mi utahovali drátky, abych neměla po vytržených stoličkách velké mezery. Dva až čtyři dny mě pobolívaly zuby, měla jsem problémy kousat, jedla jsem ty nejměkčí potraviny (banány, jogurty, bramborovou kaši). Po této návštěvě mi začali lepit zámečky na dolní čelist. Deset minut jsem musela počkat, dokud lepidlo nezaschlo. Do dírek v zámečkách mi provlékli chirurgickou ocel (drátek), utáhli a šla jsem do školy. Příští návštěvu už mi začnou dodělávat horní patro. S rovnátky jsem už spokojena, myslím si, že to bude velký rozdíl, až mi ukážou, jak jsem měla křivé zuby. Verísek
Rozhovor s paní učitelkou Vojáčkovou 1. Prozradíte nám svůj věk? Dáma svůj věk nikdy neprozradí. 2. Odkud pocházíte? Z Heřmanova Městce. 3. Kde bydlíte? Teď v Pardubicích, ale nejraději bych bydlela někde hezky na venkově se spoustou zvířat ☺.
4. Jste vdaná, máte nějaké děti? Vdaná nejsem a děti taky zatím nemám. 5. Také jste prý žila nějakou dobu ve Francii. Jak dlouho, jak se vám tam líbilo? Bylo to před pěti lety přesně, to bylo v létě. Byla jsem tam jako oper skoro dva měsíce, takže ono se nedá říct, že bych tam žila, ale žila. Hlídala jsem tam děti. Líbilo se mi tam, Francie je krásná země, francouzština, to je nádherný jazyk, ale francouzské děti se neumí chovat. 6. Umíte kromě francouzštiny i jiné jazyky? Mluvím anglicky a v podstatě se domluvím i italsky, částečně portugalsky a španělsky, ale to je vše díky francouzštině. 7. O co se zajímáte, jaké máte koníčky? Koníčky? Největším koníčkem je teď momentálně orientální tanec a jízda na koni. Teď se ke koním nedostanu tak často, což je škoda, ale koně miluju už od svého dětství. 8. Co za hudbu posloucháte? (druh, interpret/skupina) No to je složitý, protože já neodsuzuju vůbec nic kromě jazzu, kromě punku. A nemusím teda dechovku, ale jinak si moc nevybírám, prostě když se mi to líbí… 9. Které barvy máte ráda? Tak to už jste si možná všimli, že fialovou, černou, to je vidět. 10. Žijí s vámi doma nějací domácí mazlíčkové? Jací? Jehé, celá spousta, když pominu myši a žáby ve sklepě, tak velkej pes německej ovčák, jeho jméno je Fifinka (Nerozuměli jsme… pozn. red.), je to činčila, který řikám Myšila od myši. Tý je asi 7 let a tu jsem vyhrála na plese tady v Chrudimi. A máme dvě kočky. Máme kočku černou kastrovanou. Z útulku jsem si ji vzala. A máme kocourka a teď asi půlročního a to jsem ještě nezačala mluvit o tom, co mám u rodičů. 11. Díváte se na TV, na co? Já na televizi moc nemám čas. Takže ne. 12. Zabýváte se nějakým sportem, máte nějaký oblíbený? Tak to už jsem řekla, že oblíbený je vlastně tanec, koníci a jinak jsem hrála skvoš, ale to hraju pořád, takže … 13. Chodíte do kina? Na co? Občas ano a poslední, co jsem viděla, byly Lidice. 14. Díváte se na pohádkové klasiky? (třeba o Vánocích) Bez pohádek by nebyly Vánoce. Bez Mrazíka, bez Pyšný princezny, bez Popelky … to si je fakt nedovedu představit. 15. Máte sourozence? Kolik? Sestra, bratr …? Mám dva sourozence, dva mladší, brácha a ségra. 16. Jak se dopravujete k nám do školy? Autem, jsem řidič aktivní, už řídím hodně dlouho.
17. Už jste se trochu zabydlela v naší ZŠ? To snad ano, už trefím do jídelny, do šaten a trefím do kabinetu a do ředitelny. 18. Jaké má podle vás naše škola klady a zápory? No tak určitě největším kladem je zavedení francouzštiny, to jsem fakt ráda, protože se na ZŠ moc neučí a myslím si, že vás i baví. Co jsem tak zatím stihla za ten měsíc poznat. A zápory jsem zatím žádný neobjevila, maximálně dojíždění, ale jsem zvyklá, takže to za zápor nepovažuju. 19. Co si myslíte o žácích? Jsou pilní nebo líní? Zlobí nebo jsou hodní? No tak záleží žák od žáka, teda to posuzovat, ale až na pár výjimek jsou hodní. Nosí úkoly, chodí více méně připraveni. Na minulé škole jsem byla spíš zvyklá, že chodili méně než tady. Takže rozhodně jsou lepší. 20. Znala jste tu někoho už dřív? Znala jsem už z dřívějška p. uč. Vojtíškovou, protože učila s mojí mamkou na stejné škole, znám i její dceru, která tady taky chodila do školy. Pak jsem tady ještě znala p. uč. Kudláčka, protože jsme chodili na stejnou školu, on chodil do A a já do C, každý k jiné učitelce. A osobně jsem se znala s panem ředitelem, než jsem sem nastoupila. 21. Oblíbila jste si nějaké třídy nebo žáky? A tak to se úplně až tak říct nedá. Třída vždycky nějaká je, že tam člověk učí, ale záleží i na momentální náladě a teda u mě i na typu učiva, který se bude probírat, že když třeba, vim. Teď docela ráda chodím do devítky, protože děláme jinou matematiku, zajímavější.To už je matematika, už to není jenom to kupecký počítání. Tak tam teď chodím asi nejradši, ne nejradši mám francouzštinu. Já jsem ještě neměla příležitost učit francouzštinu jako klasickej předmět, takže si to zkouším. 22. Jak vám chutná ve školní jídelně? Jo já jsem spokojená. Zažila jsem podstatně horší. Takže já si opravdu nemůžu stěžovat. Já nejsem vybíravá. Když jsem ochutnala žabí stehýnka a šneky, no tak se to opravdu nedá říct. 23. Která jídla jsou vaše oblíbená/neoblíbená? No tak já miluju francouzskou kuchyni, dostala jsem dokonce k narozeninám nádhernou tlustou francouzskou kuchařku, jinak italskou a českou kuchyni. (Přihlížející: „Já chci taky chodit na francouzštinu!“) 24. Slyšela jste už o naší Pavučině, než jsem vám přinesla tyto otázky?
Dokonce jsem si váš časopis přečetla na internetu, myslim poslední číslo z minulého roku, protože jsem hledala, jestli nějaký dítě znám. Potom zpětně jsem zjistila, že tu znám spoustu dětí, co chodily do ZŠ v Heřmaňáku, tudíž třeba prošly rukama mé maminky, takže Pavučinu znám. Dokonce jste vloni dostali nějaký ocenění, je to tak? Eli
Salvátorská legenda Slyšeli jste někdy o chrudimském obrazu sv. Salvátora? Jestli ne, tak nyní se vám ho pokusím převyprávět. Obraz sv. Salvátora namaloval německý malíř Lukáš Kranach. Po nějaké době se obraz dostal do obrazáren Rudolfa II. do Prahy. Tam dlel několik let. Po smrti Rudolfa II. vypukla třicetiletá válka. Švédové vtrhli i do české země. Zde plenili, ničili a kradli. Vnikli i do sbírek císaře a tam vzali vše, co se dalo. Vzali i obraz sv. Salvátora. Pak všechny kořisti složili na vozy a jeli zase dál. V ulici Na Příkopech jim obraz z vozu vypadl. Na tom místě ho našel sklepník a odnesl do nedalekého hostince U Černé růže. Tam ho prodal. Onen muž, který obraz koupil, ho později daroval příteli Janu Pfeifferovi. Mnoho občanů Chrudimi ze strachu před Švédy dočasně opustilo město. A tak učinil i J. Pfeiffer. Svůj dům dal do péče Doroty Skákalíkové. Později se v tomto domě ubytoval švédský důstojník a čtyři jeho vojáci. Důstojník byl často pryč a vojáci si proto užívali každý den ve hře v kostky a v pivu. Jednoho dne ale voják z nich prohrál všechny peníze, tak sáhl po obraze sv. Salvátora a vsadil ho do hry. Kostky padaly jedna za druhou ale stále padala stejná čísla. Tak se to několikrát opakovalo. Vojákům docházela trpělivost. Náhle však jeden z vojáků ze vzteku vzal džbán a udeřil na obraz ležící na stole. Několikrát na něj udeřil. Ostatní však začali dýkami do obrazu bodat. Při tom rouhavém zuření se však náhle v bodnutích objevila krev řinoucí se z tváře sv. Salvátora. Vojáci zůstali ohromeně stát. Najednou vkročila do světnice D. Skákalíková. Na její naléhání jí vojáci dali ten obraz. Druhý den ho chtěli zpět, ale Dorota jim ho dát nechtěla. Znenadání jeden z vojáků máchl po Dorotě, naštěstí se však meč zasekl v dubovém svícnu nad nimi. Dorota začala utíkat, ale onen voják po ní hodil dýku, která se zázrakem odrazila ode dveří a pak teprve zasáhla Dorotu. Brzy nato nastal mír. Zanedlouho po výslechu svědků byl obraz vystaven v kostele. Až budete mít čas, zajděte se podívat na tento (nejen) historický skvost. JaS
Šípek Jako každý podzim i letos budou šípkové keře obsypány červenými plody. V minulosti byly šípkové keře nedílnou součástí nejen venkovských zahrádek. Dnes se s nimi setkáváme skoro všude. Od 11. století je známo, že je šípek zdraví prospěšný. Má vysoký obsah vitaminu C, vitaminu A a mnohých dalších. Jejich kombinace obsažená v plodu pomáhá lidskému tělu při ledvinových chorobách, horečkách, paradontóze, zánětu dásní a v prevenci infekčních onemocnění. Příznivého účinku se pak využívá zejména při zánětu křečových žil. Plody je nejlepší sbírat těsně před dozráním (vysoký obsah vitaminu C). Nevadí ani první mrazík (plody jsou měkké a sladké). Poté se z nich nejčastěji dělají omáčky, marmelády, čajové směsi, sirupy nebo víno. V posledních letech se ke sběru šípku hlásí čím dál více lidí. Šípek je dnes dostupný každému. Už naše babičky ho sbíraly jako zásobu vitaminů na zimu.
Jak ke kostičce AHOJ PRCKOVÉ, PŘIPRAVILI JSME PRO VÁS SUPER OBRÁZEK. DOKÁŽETE PORADIT ALÍKOVI? MÁ OBROVSKOU CHUŤ NA KOSTIČKU, ALE NEVÍ, KUDY SE K NÍ VYDAT :
Zumba Začal školní rok a s ním i pro některé z vás výběr kroužků. Tak to bylo i pro mě. Chcete-li změnu stejně jako já, zkuste zvolit Zumbu ☺. Pokud nevíte, co to je, já se vám ji pokusím představit. Zumba je něco mezi sportem a tancem. Vlastně to jsou posilovací cviky spojené s tanečními pohyby, které doprovází latinsko-americká hudba. Zumba používá některé ze základních kroků salsy, reggaetonu, merengue a curie. Zumba vznikla úplnou náhodou a to tak, že jeden z lektorů aerobiku zapomněl CD s hudbou, na kterou obvykle cvičili. U sebe měl pouze CD s latinsko-americkou hudbou, a tak mu nezbývalo nic jiného, než ji pustit a improvizovat. Lidem se tento typ cvičení zalíbil. Takto vznikla Zumba. Například mě Zumba velice zaujala, a proto jsem ji zvolila za svou náplň volného času. Vám ji mohu jen vřele doporučit ☺. ♥Domča♥
Podzim Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně podzim nemám vůbec ráda. Je sychravo, leje, leje a leje. Všude je bláto a spadané listí. Světlo ve dne se zkracuje, je dřív tma. Začíná být větší zima. Podzim je podle mě nejhorší roční období. Začíná škola. Jde vlastně o přechod mezi létem a zimou. Když to ale vezmeme z druhé strany, z té hezčí, tak na podzim je všechno barevnější, sklízí se ovoce a zelenina (jablka, brambory, hrušky), listnaté stromy ztrácejí své listí. Podzim začíná 23.9. podzimní rovnodenností a končí 21.12. zimním slunovratem. Tak proč se vlastně netěšit, až se nám to sluníčko zase vrátí. Kiki☺
