Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
Prosinec 2015 Hezké Vánoce, klid, pohodičku a spoustu radosti přejí vám všem redaktoři Pavučiny.
Vánoce Bylo nebylo, jednoho dne na Štědrý den jsem přemýšlel o Vánocích. Sedl jsem si k oknu a díval se na zasněženou krajinu. Venku byla zima. Byl jsem šťastný, že mám okolo sebe šťastnou rodinu. I když nejsme zrovna bohatí a nemůžeme mít všechno, tak i přesto jsme šťastní. Mám kamarádku jménem Teri, která má sice hodně peněz a rodiče jí koupí vše, co si přeje, ale není šťastná. Tátu skoro doma nepotkává a nemá s ním dobré vztahy. Vždy ji dá jen peníze a myslí si, že Teri bude šťastná. Mamka chodí často s kamarády pryč, a tak na ni nemá moc čas. Rodiče si myslí, že když jí dají k Vánocům to, co si přeje, že bude šťastná a spokojená. Neuvědomují si, že jí schází to nejdůležitější a to je RODINA! Vánoce nejsou jen o penězích. Jsou především o rodinném klidu a o tom, že se rodina sejde u jednoho stolu v příjemné atmosféře. Já mám skvělou rodinu, za kterou jsem moc rád. 24. prosince večer se sejdeme společně u jednoho stolu. Nedáváme si sice moc dárků, ale hlavní je, že jsme spolu. Podle mě je lepší šťastná rodina s malou vánoční nadílkou než rodina s mnoha dary, ale se studenými srdci. Deniskaa:-*
Advent Advent je období čtyř neděl před Vánocemi. V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídá životnímu stylu našich předků. Dříve bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní a třeba i háčkování. Advent začíná většinou mezi 27.11.- 3.12. v neděli. Adventní ozdobou je adventní věnec se čtyřmi svíčkami, svíčky by měly být tři fialové a jedna růžová. Dříve byly věnce zavěšovány na stuhách, v poslední době jsou položeny na stůl. Zapalování stále většího počtu svíček vyjadřuje splňující se očekávání a radost. Na první adventní neděli zapalujeme fialovou svíčku (proroků), tato svíčka je památkou na proroky. Na druhou adventní neděli zapalujeme další fialovou svíčku (betlémskou), reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíčku (pastýřskou), která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku (andělskou), ta představuje mír a pokoj. Na Štědrý den můžeme všechny svíčky zapálit.
Vánoční básničky Krásné svátky Krásné svátky vánoční, pěknou cestu z půlnoční. Pod stromečkem dárků dosti, však dávej pozor na rybí kosti, Na Silvestra veliký krok, a pak šťastný celý rok.
Hodně štěstí Hodně štěstí, neboť je krásné. Hodně zdraví, neboť je vzácné. Hodně lásky, neboť je jí málo a hodně všeho dalšího, co by za to stálo.
Nádherný pozdrav Nádherný pozdrav bílých vloček. Velmi dárků pod stromeček. Radost a klid na Vánoce, štěstí, zdraví v novém roce.
Chtěl/a bys mít mladšího nebo staršího sourozence? MLADŠÍ: Když se narodí malý sourozenec a ještě nechodí a moc vám nic nebere, tak to je dobrý. Potom když začíná lézt a začínají mu/jí růst zuby, tak toho využívá k obraně a kouše. Ale má to i dobrou stránku, mazlí se s vámi a má vás velmi rád. A vy ho/ji určitě taky. O rok později se učí chodit, mluvit, i když jen trochu mluvil. Potom začíná chodit do školky, dále do školy, můžete ho tam i vodit a chodit pro něj. Přitom si můžete užít i srandu. STARŠÍ: Vždycky vám může s něčím pomoct, ať už se jedná o bratra či sestru. Se starším bratrem se někdy můžete hodně hádat, ale zastává se vás třeba, když vám někdo něco udělá. Sestra... Různě se baví o holčičích věcech a tak dále. Hraje si s vámi třeba na kadeřnici, prodavačku, servírku a všechno možné.
Mikulášská nadílka Mikuláše, čerta a anděla mám moc ráda, nejen kvůli nadílce, ale také kvůli zasněžené krajině a těšení se stále více na Štědrý den. 5. prosince. Mikuláš, čert a anděl obchází domy, aby trochu postrašili zlobivé děti. K nám chodí jenom čert a to ho ani nepouštíme domů. Vždycky když je tma, všude krásně chumelí a praská v krbu, my popíjíme čaj a už jsme strašně nedočkaví, kdy už konečně přijde ten čert. Pro jistotu zamykáme dveře. Abychom se já a sestra bály víc, zhasneme světla, takže v obýváku svítí jenom krb. Potom se objeví na terase prskavka nebo tak něco a po chvíli přiběhne k francouzským oknům čert a začne do nich bušit a vydávat skřeky, které už asi všichni znáte. Čert vypadá vždycky strašidelně. Když konečně odejde, jdeme se podívat ven. Trochu se bojíme, ale hned když uvidíme velký pytel, strach přejde. V pytli najdeme různé sladkosti a mezi nimi i obrovský adventní kalendář od Lindt. 5. prosinec mám strašně ráda a vždycky mít budu.☺ Haase
Skrývačky Najdi ve větách skrytá slova: Děda telefonoval do práce. Pavel bloudí lesem a nemůže najít houby. Když jsem se myla, zbyla po mně mokrá vana. Myslivec má slovenského psa. Babka v kamnech zatopila.
Hádanky Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. (sníh) Každé ráno vesele, tahá spáče z postele. (budík) Čtyři rohy, žádné nohy. (polštář)
Advent Trvá čtyři týdny. Začíná první adventní nedělí, nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu se myslí západ slunce Štědrého večera a končí tedy dnem 25.12. - narozením Páně. Advent znamená zvýšené úsilí při shánění dárků a příprav na Vánoce. Dříve advent znamenal tajemnou dobu očekávání a půstu. Každou adventní neděli se zapaluje svíčka na adventním věnci. Děti dostávají od čerta, anděla a Mikuláše adventní kalendář, ze kterého si každý den vyloupávají čokoládku nebo nějakou postavičku. Advent je čas, kdy je vše jiné , nedá se to popsat, ale je to moc zajímavé období, které donutí každého nad sebou zapřemýšlet, co za ten rok mohl udělat a co neudělal. Myslím si, že lidé by měli být před Vánocemi na sebe hodní, milí a šťastní s těmi, které mají rádi.
Maminka Když mi je nejhůř, začnu vzpomínat na tvá slova útěchy, na to, jak jsi ke mně vstávala, když mne pokořila nemoc. Jak jsi dokázala odhadnout každou křivdu, kterou mi život přichystal, a jak jsi se mnou prožívala mé první lásky. Byla a jsi tou nejlepší osobou, které se mohu vždy svěřit a vyplakat na rameno. Škoda jen, že dítětem není člověk delší dobu, aby si užil tu možnost schoulit se u tebe v náručí a nechat si šeptat ty nejsladší slovíčka, která umí říkat pouze maminka.
Vánoční obyčeje - z knihy Český rok Po večeři se šly děti podívat, jestli na ně Ježíšek se svými andělíčky nezapomněli a přinesli jim nějaké dárky. Ty se dávaly k domácím jesličkám, teprve mnohem později přišel z cizích zemí zvyk ozdobit stromeček. Ten býval nejprve zavěšený od stropu a teprve nedávno se začal zasazovat do stojánku a stavět na stolek. Ozdoby na takovém venkovském stromku byly ze slámy, z perníku nebo upečené ze zvláštního těsta. Na větvičky se přivazovala červená jablíčka a oříšky někdy zdobené pozlátkem. Později se ještě přidávaly malé svíčičky. Potom se všichni sesedli kolem stolu a začalo se vyprávět a vzpomínat, co se v končícím roce podařilo a co ne. Byla to i chvíle pro různá štědrovečerní čarování a obřady. Roztavené olovo se lilo do studené vody a podle tvaru se každému předpovídala budoucnost. Rozkrojené jablíčko zase předpovědělo, jestli budou všichni v příštím roce zdrávi. Ve velké míse se po vodě pouštěly skořápky oříšků s malými svíčičkami jako lodičky. Ty věštily, kdo se dostane do světa podle toho, jak daleko doplula od kraje. Dívky házely ve světnici střevíce přes hlavu a té, které špička směřovala ke dveřím, se říkalo, že se příští rok vdá. Všichni společně zpívali koledy, které zvěstují, že se narodil Ježíšek. Některé se zpívají jako ukolébavky, aby Jezulátko klidně spalo. Vždyť všechny maminky milují svá batolátka, pečlivě se o ně starají a před spaním jim čtou pohádky a ukolébavky.
Spi, děťátko, spi, zavři očka svý. Pánbůh bude s tebou spáti, andělíčci kolébati, spi,děťátko,spi.
V půlnoční hodinu anděl se zjevuje, radostnou novinu pastýřům zvěstuje. Pastýři vstávejte, pospěšte k Betlému, zprávu tu povězte na cestě každému.
Naši učitelé Všimli jste si někdy toho, jak je každý učitel náladový? Určitě ano. Někdy zapomenete úkol a váš vyučující nad tím pouze zakroutí hlavou, jindy vám hned napaří pětku. A to není příjemné. Říkáte si: „Nemám úkol z češtiny. Ale co, zase mi to odpustí.“ A ono ne. Dnes vám učitel dá pětku a vy se nestačíte divit. Znáte ten pocit, když víte, že jste měli psát písemku, ale díky dobré náladě učitele ji psát nebudete? To je jeden z nejlepších pocitů, co kdy můžete zažít. Když se nestihnete naučit nebo se na to prostě vykašlete a doufáte, že vás učitel nevyzkouší. Krčíte se, jak jen můžete a jste tiší jako myšky, abyste na sebe upoutali co nejmenší pozornost. Pak přijde hodina, kdy se poctivě naučíte a dobrovolně chcete předstoupit před tabuli a hrdě si odnést jedničku. Jenže učitel vám řekne: „Dnes zkoušet nebudu.“ A ještě se na vás usměje tím jeho typickým úsměvem, kterým chce naznačit, že rozhodně nebude zkoušet, když jste se připravili. Počká si, až to nebudete čekat. Okamžik překvapení, to je to, o co učitelům jde. Přestávky, to je téma samo o sobě. Jsem si jistá, že každý z nás má nějaké mínění o každém učiteli tady. Víte, co si k němu můžete a nemůžete dovolit. Vykouknete na chodbu a zkontrolujete, kdo má zrovna dozor. Hned víte, jak moc velký bordel můžete dělat. Řešíte, jakou muziku zrovna pustíte na plný pecky do repráků. Chodíte všude po třídě a hledáte, co bude vaše oběť, čím si se spolužáky budete házet. Někdo třeba o přestávce sedí v koutě a pro jistotu se učí na další hodinu, protože co kdyby vás náhodou dotyčný učitel vyzkoušel? Vy si přece nechcete zkazit průměr. Náladovost našich učitelů je až někdy otravná. Často přijdou do hodiny už naštvaní z minulé hodiny a sprdnou vás za úplné maličkosti. Jindy přijdou veselí a vy jste ti, kteří je naštvou, a taky zkazíte hodinu třídě po vás. Kolikrát to dotáhnete až k poznámce nebo nečekané a zastrašující písemce. Učitelé se vás snaží uklidnit, někdy dokonce i prosí o klid a on ne a ne přijít. Začnou vás rozsazovat, ani to vás nezastaví. Vlaštovky, psaníčka, penály, propisky, bačkory,tohle všechno lítá po třídě během hodiny. Někdy mi připadá, že některé naše hodiny se dají přirovnat ke hře Škatulata, škatulka, hejbejte se. Jen co se učitel otočí k tabuli, celá třída je v pohybu. Učitel se však otáčí zpět a vy máte desetiny sekundy na to se usadit. Ne vždy se to podaří, ale čím déle si zahráváte s ohněm, tím líp vám to jde. A brzo budeme všichni profíci. Pak jsou tady obědy. Ten, kdo nechodí do školní jídelny, neví, o čem právě mluvím. Ostatní se mnou třeba souhlasit nebudou, ale umí si to alespoň představit. Vidíte, jak vaši spolužáci z ročníku zase hrají tu nám moc dobře známou hru Škatulata, škatulata, hejbejte se. Předbíhají, jak jen
se dá. Někdy vám to nevadí, máte dobrou náladu a jindy máte chuť k nim přijít a jednu jim vlepit. Jenže přiznejme si to. Každý z nás minimálně jednou předběhl ve školní jídelně, no ne? Tady platí to samé pravidlo jako o přestávkách, záleží, kdo zrovna má dozor, jakou má náladu a jaký s ním máte vztah. Když vidíte, jak se všichni navzájem předbíháme a učitel dělá, jako že to nevidí, myslíte si, že to je určitě protekcí. Ale není. Jenom musíte umět hodit očkem po učiteli, obrazně řečeno samozřejmě. Někdy, i když víte, že je dobrý oběd, ale vidíte tu dlouhatánskou frontu, se na to prostě vykašlete. To jsme celí my. Řídíte se heslem risk je zisk a vždy něco zkusíte. Jenže i tohle může selhat a pěkně se vám to vymstí. Což už jsme určitě všichni aspoň jednou zažili, kdy nás prostě a jednoduše vyhodili z jídelny a my jsme si to vlastně zasloužili.
Anglie Už je to rok a půl, co jsem měla možnost navštívit Velkou Británii. Pro mě jako pro nadšeného fanouška britské hudby a kuchyně, dokonce i toho sportu a ostatně všeho, co se Spojeného království týče, to bylo něco neuvěřitelného. Celá natěšená jsem netrpělivě odpočítávala dny do odjezdu až do doby, kdy jsem seděla v autobuse a uvědomila si, že jsem doma nechala všechny svoje bundy. „Nevadí,“ řekla jsem si, pokrčila rameny a mávla rukou, „zmoklá nezmoklá, zážitek to bude obrovský.“ Moje maminka tuto okolnost nenesla úplně nejlépe a ano, mně bylo zatěžko si bundu od někoho vypůjčit, ale nebylo to nic, co bych nezvládla. Přijeli jsme do Londýna a mně se naskytl pohled na nádhernou metropoli, tolik památek, tolik objektů mně dosud známých jen z obrázků a televize. Žasla jsem nad tím, že mám možnost své vysněné město vidět naživo. Ovšem Londýn jako kulturní velkoměsto není zdaleka to jediné, nad čím mi zůstal rozum stát. Jednou se tam vrátím. Proč? Morálka těch lidí je na úplně jiné úrovni. Děvče ne zrovna hubené postavy se prochází v krátkém tričku a kraťáskách. A lidé? Těm je to jedno. Je 30 stupňů a ona se kvůli povrchním hlupákům nebude pařit v oblečení zakrývající její postavu. Lidé tu nemají žádné předsudky. Neposmívají se vám. Mají svůj život a to je to, o co jim jde, co je zajímá. Ne ten váš styl existence, to jde mimo ně, a pokud do toho příbuzensky či jinak vztahově nezasahují, je jim to zkrátka ukradené. Společnost v Anglii je v tomhle naprosto odlišná. U
nás jde holčina širší postavy v šortkách a lidé ji začnou pomlouvat a smát se jí, říkají si: „Proboha, jak si někdo takovej může vzít kraťasy?" Spousta lidí se taky pozastaví nad tímhle; někdo si prostě přijde na Václavské náměstí, kde se hlasitě začne bavit o nové písničce Justina Biebera, a lidé okamžitě tu osobu odsoudí, začnou nádávat na jejího oblíbeného interpeta a podobně. Kdybyste tohle udělali na Piccadilly Circus, každý si na vás udělá svůj názor a nikomu ho necpe. Nikdo se tam do nikoho nenaváží. Nikdo se tam nepomlouvá. Dokonce i bezdomovci jsou na tom mnohdy jak vnitřně tak zevnějšekem líp než u nás. Byla jsem tam jenom týden, ale vím, že ani Angličané to nemají jednoduché. Většina z nich jsou přistěhovalci. Kdybyste viděli ty malilinkaté domečky, ve kterých musí žít. A aby si přivydělali, do svých malinkých doupat si přizvou i cizince na ubytování, živí je společně se svou rodinou. Ale i přesto každý den vstávají s úsměvem a se svými problémy nikoho nezatěžují. Anglie je zkrátka skvělé místo se skvělou morálkou a ještě i výbornou kuchyní. Říkám vám, jednou jsem ochutnala fish&chips a už nikdy nechci jíst nic jiného. Někomu to přijde nechutné, měla zcela naprosto lahodné. A pokud se mi ještě někdy naskytne možnost navštívit Anglii, na nic nečekám a vyrážím vstříc novým zážítkům a zkušenostem.
Já a moje dredy Ke dredům jsem přišla na konci minulého roku. Vlastně patnáctého prosince to byl rok od mých prvních cmuchtů. Háčkování se táhlo několik měsíců až do 4. května, kdy můj poslední učesaný kousek hlavy zahltilo pekelně bolestivé dredování. Ze začátku kromě toho, že mě nesnesitelným způsobem pálila kůže na hlavě, jsem i musela čelit téměř nekonečným poznámkám typu: „Ty máš dredy? Určitě hulíš.“ „Nemáš trávu?“ „Proč sis tohle nechala udělat?“ „Bože můj, to je hrozný.“ „Takový krásný vlasy jsi měla, co jsi jim to udělala?“
„Do tohodle bych teda vážně nešel/nešla.“ Z toho člověka hlava zabolí taky. Po čase. Když vše pomalu ustálo a hladina rádoby urážek se uklidnila, nemělo to dlouhého trvání a v cuku letu tu bylo další tsunami. Kraken, Dred Pitt, Jack Sparow, Černovous, ano, to všechno jsem byla. Spolužáci dokonce tvořili koláže a fotomontáže obsahující mě jako různé osoby a zvířata s dlouhými chapadly či podobně zacuchanými vlasy. To vlastně trvá dodnes.Pak jsem taky všechny odbývala jednoduchými odpověďmi na všetečné otázky. „Jak se dělají dredy?“ „A jak hodně to bolelo?“ „A to už jako nerozčešeš?“ „Dredy, tyjo, hustýýýý, jak se to dělá?“ „A co když dostaneš vši?“ „To jako půjdeš do hola, jo?“ „Nebude tě to mrzet, až jednou budeš plešatá?“ Dny plynuly dál a moje okolí si pomalu začalo zvykat na mou odlišnost. Ale proč to tak trvalo? Proč, když se někdo něčím liší, je hned středem pozornosti? Proč, když na sobě změníte jedinou věc, všechny oči směřují na vás? Kdo ví, lidi milují smlsávání si na nových věcech a já jsem za poslední rok dostala jmenovku s nápisem změna. Jeden z mých nejmenovaných spolužáku se mi dokonce celého půlroku nebyl schopen ani podívat do očí, údajně jsem evokovala medúzu a kdo by riskoval zkamenění, že? Připadalo mi to nejdřív otravné, pak ubohé, posléze směšné a dnes se tomu s kamarády smějeme a já tuhle jejich hloupou hru o „Elišce, hlavě dredaté“ hraju s nimi. Další věcí bylo i roztahování ušních dírek, při prvních expandovaných milimetrech mě spolužáci rádi cvrnkali do uší, neboť věděli, že to bolí jako čert a dnes (kdy se mohu pochlubit svou jednocentimetrovou rourou) čelím propiskám, tužkám všeobecně, štětcům a ostatním školním předmětům v uchu. Nakonec přišel další skok. Obarvená hlava. Doby, kdy jsem byla Dred Pitt skončily, nyní jsem vodníkem, Modrou paní, azurovou kebulí a vším možným. Avšak byla jsem přijata taková, jaká jsem a za to nemůžu nikomu dostatečně poděkovat. Kamarádi, spolužáci i učitelé, všichni mě berou a ostatně - změna vzhledu není změnou povahy. Jsem jaká jsem a taková i budu, nikdo to nezmění a já jsem na to patřičně hrdá.
Vánoční nálada Taky máte pocit, že čím jste starší, tím vánoční nálada klesá? Já tedy ano. Když je člověk ještě malé dítě, vnímá Vánoce jako něco úžasného, prožívá je už měsíce dopředu, počítá dny a noci do Vánoc, nemůže se dočkat a netrpělivě vyjídá den po dni čokoládu z adventního kalendáře.
Dokud věří na Ježíška, prožívá je ještě silněji, ale jakmile přestane a je starší, Vánoce už pro něj neznamenají to samé. Už nejsou o tom, že píše dopis Ježíškovi, počítá dny, ale začne řešit jiné věci, například co komu koupit pod stromeček a podobné věci. Dokonce třeba nevnímá ty Vánoce jako dřív a vánoční nálada přichází déle, než když byl malým dítětem. Pro většinu lidí to ale pořád je čas strávený se svou rodinou, pro malé děti to je hlavně o dárcích, ale někdo má o Vánocích třeba v oblibě pohádky, cukroví, vánoční výzdobu. Přesto jsou Vánoce krásné období a každý si na nich najde něco, co má rád.
Vánoční obchody, reklamy,… Taky vám vadí, když před obchodem Tesco vystaví umělý vánoční stromeček už někdy v říjnu? Taky vás už přestaly bavit ty hloupé vánoční reklamy v listopadu? Taky vás už nudí ty „vánoční slevy“ na bůh ví co? Věřte, že nejste jediní.Jednou v listopadu sedím v autě a mám zapnuté rádio: „A jako nejlepší vánoční dárek pro zaměstnance i pro celou rodinu vám chceme představit vánoční dobrý koš! www.dobrykoš.cz,“ ozve se z rádia. A teď si jenom povzdechnu: „Ach jo, proč votravujou lidi už v listopadu. Vždyť tím úplně kazej Vánoce!“ Rodiče taky nadávají, ale bohužel to nepomůže.Další hrůza je, když se jednou takhle večer v říjnu vracím z kroužku a vtom mě u Tesca upoutá umělá zelená věc připomínající vánoční stromeček. Říkám si: „No to si snad dělají srandu, vždyť je teprve říjen!“ Stromek je jak jinak než umělý a na něm jsou přilepeny dárky, které připomínají spíše velké krabice od nanuků. Na stromku jsou též žlutá světýlka, která jsou asi to jediné, co na něm celkem ujde. Na samé špičce umělé věci je posazena zlatá hvězda. Kdyby alespoň nebyla nakřivo!Takových věcí je vážně spousta, ať to jsou vánoční reklamy jak v televizi, tak v rádiu, vánočně vyzdobené obchody už v říjnu nebo třeba SMS od Vodafonu, která vám přijde třeba dvakrát v podobě: „V našem e-shopu Vodafone.cz naleznete vhodné dárky pro své blízké, tak se nezapomeňte podívat. Hezký den. Vodafone“,…Nebo třeba ty „vánoční slevy“. Vždyť je „vánoční sleva“ na kdejaký Prostamol, Kamzíka, atd. Je to vážně hrůza a já doufám, že se to změní. Ale k lepšímu. Ne, že za 5 let budou dávat „vánoční slevy“ třeba na smetišti.☺ Nelča♥
