Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
PROSINEC 2013 Ahoj všichni. Jupíííí! Vánoce! KONEČNĚ JE TO TADY. Nejde o dárky, ale ta pohodička… A pohádky…A přejídání… Tak pěkné prázdniny. A ať vás rodiče nezlobí.
Vánoce Když se řekne Vánoce, mnoho lidí skoro vůbec netuší, co Vánoce opravdu znamenají. Polovina lidí vám odpoví - každoroční tradice. Vánoce jsou svátkem, kdy se narodil Ježíš Kristus. Ještě než nastane 24.prosince, kdy slavíme Štědrý den, se čtyři týdny před Vánocemi odpočítávají adventní neděle. Nikdy jsem nepochopila, nač to je, ale vždy je doma věnec se čtyřmi svíčkami a každou neděli se zapálí jedna svíčka. Vánoce jsou spojeny s různými tradicemi, k nimž se třeba řadí vánoční stromeček, vánoční výzdoba a vánoční cukroví, které mají děti nejraději na Vánocích - tedy po dárcích. Taková jedna zvláštní tradice je, že na Štědrý den se nesmí po celý den jíst maso, abyste viděli zlaté prasátko. Mezi české vánoční tradice patří třeba pouštění skořápek od oříšku se svíčkou uvnitř (lodička) po vodě, rozkrojení jablka, lití oliva a mou oblíbenou tradicí jsou štěstíčka. Mnoho lidí ji asi nezná, ale doma tuhle tradici děláme každý rok. Napíší se na papírky jednoslovná hesla (např. zdraví, štěstí, bohatství, svatba, dítě atd.) a ty se vloží do nějaké misky, sáčku, nebo nádoby a po večeři se potom losuje. Anet
Co nemám ráda Nemám ráda, nebo spíš nesnáším, když se mi mobil sám vypne, to na něj někdy začnu křičet, a když stále nejde zapnout, hodím ho na postel. No na zem radši ne ☺. Také nemám ráda lidi, kteří neberou ohledy na druhé a klidně udělají to, co nechci. Tato velmi nepříjemná záležitost se mi stala zhruba před třemi roky u nás na sídlišti, ale nebudu to dál rozmazávat. Další věc, kterou nemám ráda, je to, když se mi seká počítač. Také moc
nemám ráda, když venku prší. Ale také nemám ráda - a to jsem se opravdu naštvala - když vypadne v kině zvuk, obraz, proud. To se mi stalo pár dní před Silvestrem. Byla jsem s kamarádkou v kině na filmu Avatar a zrovna při té nejnapínavější scéně (asi v polovině filmu) vypadl obraz i zvuk. Uvaděči nám přišli oznámit, ať si uděláme malou přestávku. No malá přestávka se protáhla na 20 minut a z 2 a půl hodinového filmu se stal v okamžiku 3 hodinový. Nemám také ráda, když se například mojí sestře připálí jídlo, to pak do kuchyně ani nevkročím. ☺
Co nemám ráda Když mě někdo pomlouvá, protože hned začnu také pomlouvat. Když na mě někdo něco svádí, co jsem neudělala, protože to musím okamžitě svést na někoho jiného. Když se mezi sebou hádají kamarádky, nevím ke které se mám přidat. Když si ode mě někdo půjčí tužku a okouše ji, protože ji potom nemůžu okousat sama ☺.
Dárky pod stromečkem Byla zima, 24. prosince, v rodině Novotných žil malý Petr. Jednoho krásného rána se probudil a těšil se, až dostane večer k Vánocům hromadu dárků. Po ránu byl venku, jezdil na sáňkách z kopce, před jejich domem měl ze sněhu vytvořeného velkého sněhuláka, kterého stavěl se svými rodiči, a hned o kousek dál stálo velké sněhové iglú, ve kterém si zrovna hrál se svým nejlepším kamarádem Vojtou. Ale vtom
mamka vyšla z domu a zavolala Petříka domů na oběd. K obědu měli nudlovou polévku a řízek s kaší. Po obědě se rodina sešla v obýváku a Petřík přinesl ze svého horního pokojíčku hru Člověče, nezlob se. Malý Petřík byl po hře tak unavený a natěšený, že z toho všeho usnul. Tatínek odnesl Petra do své postýlky. Maminka už smažila kapra a tatínek vařil rybí polévku. Když vše bylo uvařeno, Petřík se probudil a pomalu sešel po schodech do kuchyně k jídelnímu stolu, kde se posléze posadil na krásně vyřezanou dřevěnou židli. Maminka poprosila svého malého potomka, aby připravil nádobí na stůl. Petr tedy šel a připravil příbory, které se leskly jako diamant, dále položil na stůl slavnostní talíře. Když bylo vše připraveno, všichni přisedli ke stolu a tatínek nalil do skleniček šampaňské. Následoval slavnostní přípitek a tatínkův proslov. Maminka dala na stůl polévku, která během chvilky byla pryč. Dále měli obalovaného kapra. Těsně po večeři zazvonil lehounce zvoneček. Malý Petřík vyběhl od stolu ke krásně nazdobenému stromečku, pod ním byla kupa dárků, jak si přál. Běžel ke krbu, jestli neuvidí Ježíška, ale bohužel Ježíšek byl rychlejší. Petřík se pustil do rozbalování. Když otevřel první dárek, našel v něm knížku se zvířátky. Balící papír byl všude. Na Vánoce dostal i svoje vysněné autíčko na dálkové ovládání, lego atd. Vše, co si přál, se mu splnilo. Petřík šel spát brzy. Následný den si hrál se svými novými hračkami. Třeba ráno si vzal autíčko na ovládání, položil ho na peřinu svých rodičů. Rodiče se probudili a s úsměvem na tváři se smáli na malého Petříka. A pokud Petřík ještě žije, dostává dárky od Ježíška stále. Že je to příliš obyčejný příběh? Ale není. Štěstí bývá právě v těch nejobyčejnějších věcech, které člověk možná tak snadno přehlédne. Tak se letos o Vánocích pozorně dívejte kolem sebe. Vlassta
Důvod názvu čajové svíčky Učitelé: p.uč. Průchová p.uč. Ferešová p.uč. Mikanová p.uč. Josíf p.uč. Lupoměská p.uč. Štěpánková
Odpovědi: Angličané si svíčkou ohřívali čaj zapaluje se k čaji pro pohodu zlepšuje atmosféru při pití čaje nejspíš se zapaluje, když si dáte čaj souvisí s ohřevem čaje rozsvěcuje se k čaji
Správná odpověď: Používá se k udržení teploty již uvařeného čaje. Zjištění: Většinu učitelů jsem naučil něco nového :)
Já a zubař Každý asi určitě znáte ten pocit, když sedíte u zubaře….klepete se strachy a čekáte jen na to, až na vás přijde řada a ze dveří se ozve to prokleté slovo: „Další, prosím!“ Teď už je to jasné, prostě vás to nemine! Usadíte se v křesle a dají na vás ten špinavý bryndák. To miluju☺ Pak už jen vidíte hodně stříbrných nástrojů, všechny se tak nepřirozeně blýskají, až je mi to divné. Jeden kázek sem, jeden kázek tam... Auuuu, to bolíí! Nevím, jak vy, ale já vycházím z toho: i přesto, že nám zubaři pomáhají, beru je jako největší trapiče na světě!!
Cannab
Dívka v ledu Kdysi dávno v jedné vesnici žila krásná a mladá dívka. Vesnice ležela vysoko v horách. Ta dívka milovala jednoho chlapce, ale ten žil v jiné vesnici za velkým skalním hřebenem. Přes jaro, léto i podzim za sebou chodili a užívali si vzájemného opojení lásky. Poté však nastala tuhá a krutá zima. To oba milence na dlouhou dobu od sebe odloučilo. Ve vesnici se tradovalo, že v horách jsou dobří duchové, a tak dívka každý den vzývala tyto duchy, aby sníh polevil na pár dní a ona mohla za svým milým. A stalo se. Sníh opravdu polevil pár dní před Štědrým dnem. Celá šťastná se za ním vydala do druhé vesnice. Ach, jaké to radostné shledání. Byli spolu až do Štědrého dne. Musela jít domů, aby o ni rodiče neměli strach a aby nebyli na Vánoce sami. Vyrazila však pozdě odpoledne, a tak ji na horách zastihla
tma. Tu se spustila strašlivá vánice a ostrý vítr jí bičoval tváře. Najednou s hrůzou zjistila, že se ztratila. Celou noc prokřehlá bloudila horami. Unavena a nehledě cesty šlápla vedle a propadla se do ledové jeskyně. Mráz ji začal prostupovat celým tělem. Než ji mráz celou pohltil, z posledních sil vykřikla jméno milovaného. Ten výkřik se nesl po horách jako strašlivá ozvěna. Duchové hor se obměkčili, dívku nechali obejmout ledem, ale stále žila. Několik dní po její návštěvě ji šel navštívit její milý. Když se dozvěděl, že se nevrátila, vydal se ji okamžitě hledat. Hledal a hledal, ale nemohl ji nikde najít. Zůstal v horách, kde se ji snažil stále najít. Časem ale zešílel. Na sklonku jeho života se objevil duch hory. Řekl, že ho dovede za jeho milou. Dovedl ho do jeskyně a on ji konečně znovu spatřil. Poklekl a dotkl se ledu. Zmrzl spolu s ní. A tak tam jsou dodnes. Oba mrtví a zmrzlí. To by asi nebyl pěkný konec. Obzvlášť na Vánoce. Tak ten konec změníme. Milý dívku dlouho nemohl najít. Nechal se bičovat vichry, mrazem, mnohé vytrpěl, nohy rozedrané do krve, ale ničeho si nevšímal a jen za svou láskou truchlil. I obměkčilo jeho chování ledové srdce ducha hor. Ten ukázal nešťastnému jinochovi cestu k jeho lásce. Mladík štěstím a dojetím se nad ledovou náručí rozplakal. Teplé slzy jako měkké dlaně pohladily mrazivé obruče svírající tělo dívky. Postupně jedna za druhou pukaly. Netrvalo dlouho a uslyšel první slovíčka své milované. Jaké to bylo shledání. A jak to bylo dál? Jeden bez druhého už nemohli být. Hoch galantně doprovázel svou milou na každém kroku. Pomaloučku prožili den za dnem svůj život ve štěstí a lásce. A jestli nezemřeli, tak je ve vesnici v horách určitě najdete. Hanik
Florbal Každý z nás ví, že florbal se hraje s hokejkou a míčkem, který má v sobě dírky. Pravidla by většina z nás taky zvládla, ale něco víc o tomhle sportu asi nikdo moc neví, proto Vám něco povím. Tento sport pochází ze Skandinávie, přesněji ze Švédska. Jeho první název byl innebandy a existuje od 70.let. Do Čech se dostal florbal poprvé v roce 1984, kdy studenti z vysoké školy byli na výměnném pobytu. Později florbal zmizel ze scény a opět se dostal na ni až v roce 1991. V této době se zde objevil díky bratrům Vaculíkovým, kteří přivezli do Čech florbalové hokejky. V Čechách se provozoval ve Střešovicích. V roce 1992 se střešovičtí hráči vydali na zájezd do Maďarska a přivezli s sebou domů pravé mantinely. Díky tomu se mohly konečně hrát opravdové turnaje. Velká centra tohoto sportu byla v Praze, Ostravě, Brně a Liberci. První mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1996 ve Švédsku. Finále mezi Švédskem a Finskem shlédlo 15 106 diváků. V této době je registrováno přes 160 000 hráčů ve více než 3000 klubech a čísla stále stoupají. Každoročně je pořádáno mistrovství světa.
Já a zlaté prasátko Každý rok jsem si říkala:„ Už chci konečně vidět zlaté prasátko.“ Jenomže vždycky jsem snědla nějaké to cukroví, nebo chlebíček. Minulý rok však vše dopadlo jinak. Ráda kreslím. A to nejen na papír, ale také na sklo. Jednoho dne jsem si předkreslovala konturou různé obrázky s vánočními motivy, které jsem poté chtěla nalepit na sklo. Vtom mě napadlo: „Co kdybych si nakreslila zlaté prasátko?“ Šablonu prasátka i barvu jsem měla. Tak jsem začala s kreslením. Asi po čtvrt hodině se předkreslené prasátko usušilo a já mohla začít vybarvovat. Vybarvila jsem ho krásně žlutou barvou, která po usušení trochu zezlátla.
No a zlaté prasátko bylo na světě. Od té doby se každý rok mohu na Štědrý den nacpávat, jak se mi zlíbí, a zlaté prasátko stejně uvidím - nejen při štědrovečerní večeři!☺ Haase
Jak skřítek Šikula vyzdobil vánoční stromeček Kdesi na Severním pólu v mrazivé tundře, jak všichni vědí, bydlí Santa Klaus. Ten spolu se svými skřítky vyrábí různé dárky pro děti z celého světa. Toto ale není jediný úkol skřítků. Jako lidé mají různé zaměstnání, skřítci mají své vánoční poslání. Někteří vyrábí dárky, další ze saní rozhazují běloučký sníh a jsou také skřítci, kteří zdobí vánoční stromečky. Jednou Santa Klaus poslal skřítka, jenž se jmenoval Šikula, aby ozdobil vánoční stromeček na náměstí v Kanadě ve městě Ottawa. Skřítci, stejně jako spousta dalších pohádkových bytostí, nesmějí být spatřeni, a proto se Šikula na náměstí Ottawy objevil přesně o půlnoci, kdy všichni lidé už spí. Na náměstí stál vysoký statný smrk a kolem něj krabice s ozdobami, které si Šikula přivezl s sebou. Ozdoby byly různých tvarů a velikostí. Skřítek si nejprve vše rozmyslel a následovně své myšlenky uskutečnil. Nejprve ozdoby na nejnižší větve, asi dva metry nad zem pověsil největší ozdoby. Byly kulovitého tvaru, různých barev a měřily asi 40 centimetrů v průměru. Nad ně rozvěsil ozdoby ve tvaru rampouchů - bílé a světle modré barvy. Byly sice tenké, ale dlouhé alespoň 80 centimetrů, možná i metr. Na nejvyšší patro umístil ozdobičky ve tvaru kostelní věže, ale ve žluté barvě. Úplně na špičku stromu nasadil velkou zlatou hvězdu, posypanou třpytkami, aby se za svitu žároviček nádherně leskla. Tato světélka se po rozmístění plazila kolem větví jako had. Nakonec uklidil všechny krabice od ozdob, nasedl do svých malých saní a kouzlem rozsvítil stromeček. Když lidi vzbudilo světlo stromku, které hrálo všemi barvami, Šikula už byl pryč. Lidé byli ze stromku nadšení, ale nikdy se nedozvěděli, kdo tento skvostný stromeček ozdobil. Pro veškerou vánoční pohodu začali další skřítci rozhazovat sníh. Možná si říkáte, jak to náš skřítek Šikula za jednu noc všechno zvládnul? Popravdě, to bych taky sám rád věděl, ale to, děti, je to pravé kouzlo Vánoc. Cannab
... Každému z vás se určitě líbí, když se každé zimní ráno probudíte a rozespalí zamíříte k oknu. Vidíte tam ty krásné zasněžené stromky a rampouchy visící z okapu. Pak se pěkně připravíte na cestu do školy, vezmete si bundu, šálu, rukavice a vyrazíte na dlouhou cestu. Ti, kteří bydlí od školy pár metrů, to nijak neřeší, ale jestli někdo bydlí tak daleko jako já, tak chápe mou situaci. Jen co vyjdu před barák, tak se musím vyhýbat všem těm nebezpečným nástrahám. Kdyby ty rampouchy, co visí nade mnou spadly, tak by to pro mě asi nebyl moc příjemný pocit. Proto se jim raději vyhnu, ale moc mi to asi nepomůže, protože skoro pokaždé, když vyjdu z branky, jsem okamžitě na zemi. Během sekundy mně promrzne zadek a pak se jen modlím, abych dorazila do cíle už bez sebemenší újmy na zdraví. Všichni to ale znáte, přijdete před školu, vrhne se na vás pár inteligentních lidiček, shodí vás do sněhu a s burácejícím smíchem odběhnou pryč. A vy tam jen sedíte celí obalení sněhem a drkotáte zubama. Tak takto vypadá skoro každá moje cesta do školy.
Knížky Karen Mc Combieové Nevíte co číst? Váháte, co si vybrat za knížku? Pro mě osobní spisovatelskou hvězdou je Karen McCombieová. Od této spisovatelky jsem přečetla už spousty knížek a různých dílů, i když zdaleka ne všechny. Mám však v plánu dočíst i zbývající díly spisovatelčiny tvorby. Její knížky jsou jak o lásce, tak jsou v nich vtipné historky, dojemné příběhy a dětské zážitky. Úplně se vidím v té roli 15leté holky Stelly, která má ve všech knížkách hlavní roli. Je krásná, romantická a každý kluk ji má rád. Ovšem přišel obrovský zvrat a ona se musela přestěhovat do New Yorku, kde se jí samozřejmě nelíbilo. Ale našla si tam kamaráda Thomase, který byl pro ni kouzelný princ, o kterém se jí ani ve snu nezdálo. Prostě jako ve filmu, zamilovali se a v dalších dílech spolu prožívají krásné, ale i krušné chvíle, smích, slzy. A co dál? Přečtěte si sami ty napínavé příběhy Stelly a jejích kamarádek a kamarádů ☺.
Typy na čtení: K.Mc Combieová: Stella a…Šíleně nadutá Ráchel Alice a dóóóst dobrý rande Alice a dóóóst dobrej úlet Stella a…Její potrhlí kámoši
Kočička Dora Byla kdysi jednou jedna kočička jménem Dora. Britská kočka. Bydlela v malém domečku s rodinou. Tam měla svůj vlastní pelíšek a plno zajímavých hraček. Uvnitř jejího kočičího domečku bylo krásně a útulno. Dora byla moc čistotná kočička a měla ráda krásné věci. V rohu jejího pokojíčku stál velikánský vánoční stromeček. Vedle stromečku malinkatý stoleček, na kterém svítila lampa, a z židle se smála její panenka Beruška. Dora byla celá zrzavá, očička měla průzračně modrá a tlapičky mrňavé. Dora se ráda smála, všichni ji měli rádi, proto jí říkali Dorinko. Jednoho prosincového zimního večera se šla Dorinka podívat ven na jasnou oblohu. Padá hvězda, přej si něco, napovídal jí rozum. Dora zavřela oči a v duchu vyslovila své přání. Přála si, aby k Vánocům dostala od Ježíška kamaráda. Kočička se opět vrátila zpět do domu, šla si lehnout do svého pelíšku, protože byla unavená. Ráno se probudila a skákala radostí, že je konečně Štědrý den. Nemohla se totiž dočkat večera, kdy přijede Ježíšek nadělovat dárečky. Den utíkal velmi pomalu, povzdychla si. O chvilku déle přišla za ní její maminka. Když viděla, že vzdychá, pochopila, že se nemůže dočkat večera. Řekla jí teda: „Doro, nechceš mi jít pomoct s vánočním cukrovím? “Aspoň ti ten den uteče. Dora se usmála od ucha k uchu a běžela mamince pomoc. Vůbec se nesoustředila na čas, než se nadála, byl tu. Dora se honem rychle šla s rodiči převléct do svátečných šatů. Rodiče sešli schody a uviděli velikánský dáreček. Maminka kočičky přečetla krátký text, co na dárečku byl napsán. ,,Doro? To je pro tebe od Ježíška." Dora sešla schody, přišla k dárečku a vysunula své drápky. Rozdrápala vánoční papír a do náruče jí skočil roztomilý pejsek s hnědýma očičkama. V té chvilce se Doře rozzářily průzračně modré oči ještě víc a se štěňátkem vyběhla ven, kde právě padal sníh. Dora se zhluboka nadechla a vykřikla: „Děkuji ti, Ježíšku!“. Od té doby kočička nikdy nebyla smutná, protože měla nejlepšího přítele - pejska Alíka. Mišák ☺
Krtek a zima Konečně je tu zima, řekl si krtek a vytáhl sáňky. Ale co to? Bílo je všude, ale sníh to není, jen jinovatka. Copak se dá na jinovatce sáňkovat? Na obloze je jen jediný mráček, mráček chudinka, z toho chumelit nebude, postěžoval si krtek. Ale když se krtek se sýkorkou postarali, aby se mráček napil vody, mráček rostl, mohutněl, až se z něj začaly sypat vločky - jedna pěknější než druhá. A sníh se sypal a sypal, až jim sáňky v závěji téměř zapadly. Teď jim teprve začala sáňkovačka a koulovačka a ty pravé zimní radovánky! Lucisek☺
Můj pohled na Vánoce a Mouřenínci Už se moc těším na Vánoce. Nejen, že nepůjdu do školy, ale také dostanu hromadu dárků, také se uvidím s příbuznými a kamarády, na které jsem neměla dostatek času, ale hlavně bude cukrovííí!!! Pro někoho to může být jenom slovo nebo jídlo. Pro mě je to úžasný požitek, přecpu se na Vánoce vždycky, ale na cukroví se najde pokaždé v mém žaludečním sklípku místo. Bez cukroví si Vánoce nedokážu představit, je to prostě taková tradice. Perníčky pečeme na první adventní neděli, potom přichází na řadu pečené cukroví a nakonec vánoční štola. Není tedy divu, že naše štědrovečerní tabule se prohýbá jako kočka před vodou. Mouřenínci - jsou z oříšků, mouky, másla, cukru a kakaa, můžete přidat třeba mandle. Celý recept si můžete najít na internetu. Přeji Vám úžasné prožití Vánoc a hodně napečeného cukroví, třeba mouřenínků. Ráďas
Nový přírůstek Ve Stáji Markovice, blizoučko Chrudimi, kam chodím jezdit na koni, chovají koně Kinské. Minulý rok na jaře se tam narodila dvě nádherná hříbátka tohoto plemene. Tája s Maruškou se tak staly vzornými maminkami.
Všichni už se ve stáji na příchod nových malých koníků moc těšili. Když už se termíny kobylek blížily, Jirka, majitel stáje a náš trenér spal každou noc u boxu ve spacáku a klisničky hlídal. Maruščino hříbátko, kterému se asi moc nechtělo z bříška, se narodilo o tři týdny déle, než se čekalo. Marien Kinská, jíž se začalo říkat Marijánka, byla zvědavá a plná energie. Tája zanedlouho taky porodila krásné hříbátko - Taru.
Pohádka o hodném žebrákovi Jednoho dne, v jednom malém městečku jménem Hodnov, žil starý žebrák. Dejme tomu, že ten žebrák se jmenoval Adam, protože oslovení žebrák se mi moc nelíbí. A ten žebrák Adam žil v malém zničeném domě. No, dalo by se říci, že spíše v chatrči. Každý den chodil na ulici žebrat. V tomto městečku byli lidé velmi hodní a štědří, a tak Adamovi dávali nějaké jídlo a peníze. Tedy skoro všichni, až na samotného pana krále. Pan král byl lakomý, zlý a hlavně nepřející. Nastal jarní den, žebrák Adam právě snídal suchý chléb, co si vyžebral. Najednou uslyšel z venku tiché pípání. Vyjde ven a co nevidímládě vlaštovky. Opatrně ho zvednul a zjistil, že má poraněné křidélko. Vzal ho tedy do domku a dal mu zbytek suchého chleba. Adam byl rád, že tu někoho má. Za pár měsíců vyrostla z malé vystrašené vlaštovky vlaštovka velká a silná. Pomalu začínal podzim. A jak známo, vlaštovky na zimu odlétají do teplých krajin. Vlaštovka se chystala odlétnout. Žebrákovi Adamovi to bylo líto, že by ho tady měla nechat samotného, ale bránit jí nemohl. Nastal první jarní den. Žebrák se právě chystal jít žebrat. Když v tu chvíli uslyšel to známé zapípání. Ohlédl se a uviděl svoji vlaštovku. Zaradoval se. Vlaštovka k němu přilétla a ze zobáku jí vypadla tři semínka. Žebrák ji poděkoval a šel je zasadit. Za nějakou dobu ze semínek vyrostly tři obrovské dýně. Vzal tedy jednu dýni do domku a nožem ji rozkrojil. A ty dýně byly plné drahokamů, oblečení a peněz. Adam nemohl uvěřit svým očím. Ale protože byl velmi hodný, nebyl lakomý a hlavně byl vděčný lidem za jejich ochotu, tak šel a každému z nich, co mu někdy něco dali, zaplatil drahokamy. Dalšího dne žebrák zase vzal dýni a rozřízl ji. V této dýni se nacházelo jídlo a nové oblečení. Adam byl šťastný. Po delší době si lidé v městě začali povídat o hodném žebrákovi. V tuto dobu jel okolo zlý král a doslechl se o tom, jak se žebrák dostal k bohatství. Poslal své sluhy, aby dýni ukradli. Sluhové tak učinily. A další den měl král dýni u svého trůnu. Vzal nůž a rozkrojil ji. Ale dýně byla určená jen pro dobré lidi. Tak
se z dýně vyvalil obrovský drak a krále spolkl. A v ten den skončilo zlo v království a na trůn usedl hodný žebrák Adam. A po celé zemi byl klid a mír. Terka ☺
Příprava kapra na Vánoce Budeme potřebovat: 8x kousků kapra sůl hladká mouka 2x vejce 1x lžíci mléka strouhanka olej máslo citron Postup Potřeme dílky kapra citronovou šťávou, osolíme a dáme je do ledničky. Zatím nasypeme do misky hladkou mouku, do další rozšleháme mléko s vejcem a do třetí strouhanku. Postupně kousky budeme obalovat v mouce, vejci a strouhance a to samé ještě jednou. Odložíme je na talíř tak, aby nebyly přes sebe. V hlubší pánvi rozpálíme olej, vložíme plátky kapra a smažíme po obou stranách, dokud nezíská zlatavou barvu.
Vánoce Pomalu se blížil Štědrý den a já doufala, že bude všude sníh. Každý rok si představuji, že Vánoce budou jako na obrázku Josefa Lady, ale zatím skoro každý rok to bylo tak, že k nám do oken panelového domu svítilo slunce jako v létě. Představuji si, že na Vánoce bude všude krásný bílý sníh, zasněžené domy a stromy a všude bude ticho jako v kostele. Představuji si, že venku bude sněžit a budou to ty nejkrásnější Vánoce pod sluncem. Je 3.12.2013 a zatím nenapadl žádný sníh. Myslím, že ač dítě, puberťák, nebo dospělý, ti všichni by ocenili, kdyby už konečně na Vánoce sníh byl. Uplynul týden a stále žádný sníh, uplynul druhý týden a
stále nic. Blíží se Štědrý den a stále nic. Představuji si, že se vzbudím, podívám se z okna a nadšeně vykřiknu : „Jééé!“ Sen se mi dozajista splní, chci tomu věřit. Vánoce na blátě se mi totiž vůbec nelíbí. A tak se mi snad splní i ten „ladovský sen“. Anet
Vánoce Vánoce. Přestože Vánoce jsou v zimě, já si představím teplo. Teplo pokoje, hřejivé barvy a vyhřátý dům s roztopeným krbem. Vybaví se mi, jak sedím na hnědém gauči zachumlaná pod dekou a místo na televizi koukám do plápolajícího ohně. A na druhou stranu je to pro mě čas zimy, mrazu a nekonečného oblékání a navlékání milionů vrstev oblečení. Ale zima má i světlé stránky. Koulovačka před školou, kterou omylem začne nějaký malý kluk, když se netrefí do své spolužačky, ale do někoho od nás ze třídy. Potom se všichni začnou shazovat a házet po sobě sněhové koule. Smích a radost, takhle se dají shrnout Vánoce.
Vánoce z pohledu Santy Ahoj děti. Tak co si ode mne budete přát? Já už začínám nakupovat dárky na Vánoce. Cestou vždycky vyzvednu váš dopis, co necháte za oknem nebo na balkonech. Už se těším na 24. prosince, až vám budu nadělovat dárečky. V domech vždycky sklouznu komínem. V panelácích mi vaši rodiče otevřou dveře nebo balkon. A pak už jenom z mých krásných červených sání vezmu hnědý pytel, ve kterém mám dárky a s radostí je dám pod stromeček. Letos jsem si koupil nové červené sáně, abych u vás byl co nejrychleji. Moji sobové se už nemohou dočkat, až mě budou moct vozit po obloze s vánočními dárky. Vždy, kdy letíme po té krásné obloze, tak je to nádherný výhled. Ještě hezčí než z letadla. Když se koukám z okna, tak už sněží. Stejně všichni uznáte, že nejhezčí Vánoce
jsou ty, které jsou zasněžené. Sobům jsem ušil krásné červené kabátky, aby jim nebyla zima. Sobě jsem si taky udělal maličkou radost. Ušil jsem si krásný červenobílý kabátek. Stejně nejhezčí jsou dárky ty, co se dostanou z lásky. Lepší malinký dáreček , který ti člověk daruje z lásky, něž když si vůbec nevzpomene. Až vaše maminky nebo tatínkové, babičky budou dělat předvánoční úklid, nezapomeňte jim s tím úklidem pomoct! Vaší pomoc určitě ocení. A já také. Všechno sleduji a všechno slyším. Slyším dokonce i to, zda zlobíte, nebo jestli jste hodní a pomáháte rodičům. Určitě se už těšíte, až budete péct vánoční cukroví. Nebo až ho budete ochutnávat. Linecké cukroví, vanilkové rohlíčky, včelí úly a spousty dalších pamlsků. Denča ☺
Vánoční cukroví Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina z vánočního cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi tradiční patří cukroví z lineckého těsta. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, kořením pak je skořice. 87 % Čechů si peče alespoň část cukroví sama doma 26 % Čechů přiznává, že jim alespoň část cukroví peče někdo jiný zdarma 8 % českých domácností dostává zdarma všechno cukroví (většinou mladí „singles“) 19 % Čechů si alespoň část cukroví objednává (z toho 5 % všechno cukroví) Verísek:)
Vánoční hvězda Vánoční hvězda je rostlina z čeledi pryšcovitých, která pochází z Mexika a Střední Ameriky. Je obzvlášť známá pro své červené a zelené listy, díky kterým je spojená s vánoční výzdobou. Její druhé známé jméno poinsettia má původ v příjmení prvního velvyslance USA v Mexiku Joela Robertse Poinsetta, jenž rostlinu do Spojených států přivezl roku 1825.
Náboženské a jiné tradiční spojení "Květina, která roste ve zbytcích či půdě." Aztékové rostlinu používali k výrobě červeného barviva. V současné době je v Mexiku a Guatemale známá jako Noche Buena, tedy Štědrý den. Její asociace s Vánocemi má kořeny v Mexiku 16. století, kde pověst vypráví o mladé dívce, jež byla příliš chudá na to, aby mohla Ježíškovi dát dárek na oslavu jeho narození. Příběh vypráví, že dítěti anděl poradil natrhat obyčejný plevel z okraje cesty a položit je před kostelní oltář. Verísek :)
Vánoční koleda (K tomuto článku mě inspirovala dnešní hodina angličtiny s paní učitelkou Brandstillerovou. Za nápad tímto děkuji.)
Všichni určitě znáte pohádku Vánoční koleda od Charlese Dickense. V pohádce navštíví starého, lakomého a mrzutého lichváře tři duchové – jsou to duchové minulých, současných a budoucích Vánoc. Díky tomu se z dříve necitelného lakomce stane dobrosrdečný obchodník, kterého si všichni oblíbí. To je teď ale vedlejší. Při pohádce mě napadlo, co by bylo se mnou, kdyby mě tito tři duchové navštívili. Jaký obraz by se mi asi naskytl do minulých, současných a budoucích Vánoc? Je pravda, že jako čtrnáctiletá holka jsem si toho ještě moc nezažila, ale přesto by mě zajímalo, jaké by to bylo vrátit se zpět do minulosti nebo cestovat do budoucnosti. Myslím, že kdybych cestovala do svých minulých Vánoc, viděla bych zde malou baculatou holčičku s culíčky z dlouhých hnědých vlasů a pravdomluvnýma hnědýma očima, natěšenou na příchod Ježíška. Když nad tím tak přemýšlím, všechno jsem to jako malá nevinná holčička měla jednodušší. Co duch současných Vánoc, kam by mě asi zavedl? Tuším, že do psychiatrické léčebny. Pokud hlásáte, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody, mluvte, prosím, za sebe. Já to o těchto Vánocích rozhodně říci nemohu – hádka stíhá hádku a já jako vždy nechávám všechno na poslední chvíli, což mi na pohodě moc nepřidává. Přiznejme si, že letošní Vánoce se mi trošku vymykají z rukou. Když se na to ale tak dívám, všechno zlé je k něčemu dobré. Snad mi letošní Vánoce poskytnou poučení a příští rok se vyvaruji chyb, které jsem stihla spáchat teď. A co poslední duch, tedy duch budoucích Vánoc? Pokud mám myslet na jeho návštěvu, nejsem si jistá ale vůbec ničím. Nevím, co bude zítra, jak mám jen tušit, co bude příští rok, nebo za deset let? Rozhodně doufám v to, že budoucí Vánoce se vydaří lépe, než letošní a budu je opravdu moci nazývat svátkem klidu a pohody. Co myslíte, jaký obraz by se naskytl vám, kdyby vás navštívili duchové minulých, současných a budoucích Vánoc? Đominika
Vánoční trendy roku 2013 Ve Frankfurtu nad Mohanem se na přelomu letošního ledna a února konala přehlídka Christmasworld, kde se určují trendy pro rok 2013. Podle designérů jsme se vrátili k výrobkům z přírody a handmade výrobkům (rozuměj ručně vyráběné výrobky). Adventní věnec si tedy můžete vyrobit sami a ještě ušetříte. Postačí vám 4 svíčky, sušené pomerančové kousky, celá skořice, kytičky z badyánu, skořápky nebo klidně i celé oříšky, jeřabiny, mašličky ze stuhy, tavící pistole, věnec samozřejmě: D Hlavní barvou na stromečku letos má být bílá a pastelové barvy, které doladíte pistáciovou nebo mátovou barvou. Modrá, která byla loni hlavní barvou, letos ustupuje do pozadí. Stejné trendy jako loni budou třpytky a umělý sníh. Jen pozor, byste to nepřehnali a nevypadalo to jako cetka ;) . Vánoční stromek byste mohli ozdobit andělíčky, postavičkami, hvězdami a baňkami, nemusí chybět řetězy. Tak pěkné a stylové Vánoce Ráďas
Zimní období Sněží a sněží, zima dál běží. Vločky na zem padají, krásou svou se netají. Každá vypadá jinak krásně, ty vločky ve světle září tak jasně. Na zemi už závěje, kdo ty vločky ke mě zavěje? Bílé vločky a bílý sníh, jen oni vidí ten můj smích. Mám radost, že je zima bílá a všechna tajemství v sobě skrývá.
Vánoční žertíky Pes „Dal jsem manželce pod stromeček pejska.“ „A proč zrovna psa?“ „Už se totiž těším, až mě s ním bude posílat ven.“ Lakomá tchyně Stěžuje si po Vánocích manžel manželce: „Ta tvoje matka je pěkně lakomá, dali jsme jí pod stromeček bačkory a ona nám na auto dala jen 80 tisíc!“ Svíčky Maminka pošle Pepíčka, aby zapálil stromeček. Za chvíli se Pepíček vrátí a ptá se: „Svíčky taky?“ Úděl manželů Ženatí muži to nemají vůbec lehké, vánoční stromeček vidí jednou za rok, ale prskavku každý den. Přání „Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.“ „A splnil tvoje přání a očekávání?“ „No ano, koupil mi atlas hor.“ Slovo Matka se ptá syna: „Kdo tě naučil říkat slovo zatraceně?!“ „Ježíšek.“ „Nelži mi!“ „Ale opravdu, když procházel pokojem, praštil se o roh a řekl zatraceně.“ Hanik ☺
Zima Cupy — hupy — • na mou věru, zima táhne od severu, vítr skučí u chalupy, ušákům se ježí chlupy, dětský svět však juchá, jasá: "Zima přišla! Jaká krása!"
Z deníku štěněte Sedím na pohovce a zamyšleně pozoruji náš nový kus nábytku. Upřímně, vůbec se mi nelíbí. Za ten rok, co tady bydlím, jsem si stihl zvyknout, že tahle věc se v našem bytě ocitá vždycky jednou za rok, v zimě a jen na pár dní. Opravdu vůbec netuším, co tady dělá. Podle mě totiž ten vánoční stromeček, jak tomu říkají lidé, patří do lesa a ne do obýváku. Víte, už od narození mám takový zvláštní dar všechno ochutnat. A když píšu všechno, tak tím myslím všechno. A tak jen seskočím z pohovky a ženu se zakousnout do jedné z větviček našeho stromečku. Po pár soustech mě ovšem přejde chuť. Jehličí stromečku mě nesnesitelně píchá v tlamičce a vůbec mi nechutná. Radši ho rychle vyplivnu a utíkám pryč. Panička se bude zlobit, tak se hlavně musím tvářit nenápadně. Když už mluvíme o mém zvláštním ochutnávačském daru, nesmím nepodotknout, že na Vánoce to v kuchyni obzvlášť voní. Opatrně se rozhlédnu. Na blízkém obzoru nikoho nevidím, všichni snad spí, nebo se dívají na televizi. Teď, nebo nikdy, řeknu si v duchu a vyskočím na židli, ze které se odrazím až na stůl. Normálně po stole nechodím, ale letošnímu cukroví odolat opravdu nedokážu. Jak už jsem stačil vypozorovat, lidé se o Vánocích těší víceméně z dárků. Ovšem pro mě lepší dárek, než je jídlo v podobě vánočního cukroví neexistuje. Co to slyším? Snad se do kuchyně neblíží moje panička? To bych měl totiž pěkný průšvih. Radši rychle seskočím ze stolu s posledním kouskem cukroví v tlamičce a běžím se ukrýt pod postel. „Willis, nástup!“ slyším najednou křiče paničku. Zůstanu ve svém úkrytu a ani nedutám. „Dělej, vím, žes to cukroví sežral ty!“ „Myslel jsem, že ti to nedojde,“ zamumlám tiše a poraženě se loudám k prázdnému talíři, který byl ještě před chvílí plný cukroví. „Jak mi to vysvětlíš?“ zeptá se mě přísně. Tiše před ní sedím a upírám na ni svůj štěněcí pohled. Snad to zabere. „Pojď sem, potvoro,“ zamumlá nakonec a pohladí mě po hlavě. Vím, že se na mě nezlobí a to cukroví mi dávno odpustila. Nač se taky hněvat? Je přece čas Vánoc, čas klidu, lásky, pohody a naplněného žaludku dobrým jídlem. Willis
Tak šťastné a veselé! Zamyšlení nad Vánocemi Jako malá jsem prahla po dárcích, které byly bezvýznamné a nepotřebné, ale můj dětský chtíč je prostě potřeboval ke svému bytí. Samozřejmě, že všechny věci nebyly bezúčelné, abyste si nemysleli. Ale stále toužím po dárcích, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji hodnotu věcí, které chci a potřebuji. Když se mě ptají, co bych chtěla k Vánocům, tak popravdě nevím… Vše, co potřebuji, mám a vyhazovat zbytečnosti je opravdu hloupost. Také je těžší vybrat dárek někomu jinému, abyste se mu trefili do noty. Čím dál víc mě těší, když udělám někomu radost svým dárkem. Ale stále se potýkám s otázkou: „Co tomu dotyčnému dát?“ Stejně pokládám za nejdůležitější sejít se v podvečer u večeře, podívat se na nějakou krásnou pohádku a vychutnat si tu atmosféru klidu a pohody, i když třeba přes den panuje stres a možná občas hádky. Přeji všem krásné a klidné Vánoce se spoustou dárků a cukroví. Hanik☺
Zlatá rybka Určitě znáte všichni pohádku o rybáři a zlaté rybce. Nás zajímalo, co byste si přáli, proto jsme obcházeli pár tříd a ptali se na tuto otázku: Představ si, že jsi rybář a chytíš zlatou rybku, která ti nabízí tři přání, co by sis přál? Kuba Dachovský, II.B křečka, psa a vlka playstation 4 a X Box letět do vesmíru s prezidentem Milošem Zemanem
Žanetka Zaoralová, II.B abych všemu vládla, mohla bych být princeznou tablet mobil Ondřej Bohuněk, II.B mobil a tablet letět do vesmíru mít doma obrovského krtka P. uč. Svobodová setkat se s Bradem Pittem slyšet se svými dětmi na živo One Direction jet se svými kamarádkami na mejdan do Las Vegas Patricie Kupková, III.A aby moji babičku nebolely nohy aby moje mamka měla víc peněz koníčka David Preisler II. B letět do vesmíru notebook letět do Afriky Adéla Zaoralová II.B mobil tablet chytit zlatou rybku Anička Vtipilová II.B vlastní dotykový mobil tablet velkou discokouli Verča Pilařová III.A aby nám pořád neumíraly kočky abych se nikdy nenudila abych měla všechny módy do minecraftu
Honza Makeš III.A abych byl nesmrtelný abych byl bohatý abych byl prezident Adam Šalda III.A milion přání miliony peněz abych byl nejlepší malíř na světě P. uč. Markup mít milion přání napodruhé chytit něco k jídlu mít VIII.A na matematiku celý život
