Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
DUBEN 2012 Ahoj holky, ahoj kluci, už jsme zase tady. Stejně jako JARÓÓÓ!
Sníh Sníh přináší plno radostí, ale také starostí. O tom jsem se mohl naplno přesvědčit u prarodičů v Krkonoších. Byl jsem na dva dny uvolněný ze školy, vše potřebné bylo sbaleno v autě a já s rodiči a sestrou jsme mohli vyrazit. Sněhu už jsem se nemohl dočkat, ale když jsme přijeli na místo, byl jsem dost překvapen. Tolik sněhu jsem dlouho nezažil. Hned jsem popadl sáňky a vyběhl na kopec. Pak mě ale děda zastavil, dal mi lopatu a ukázal na zatarasený vchod do chalupy. V té chvíli začalo studené peklo. Ze začátku mě to celkem bavilo, ale postupem času už to bylo dosti unavující. „Konečně“, řekl jsem si, když byl průchod do chalupy uvolněn. Sotva jsem prošel dveřmi a zakoukal se na pekáč buchet - žuch! Ze střechy sjela hromada mokrého těžkého sněhu a já mohl začít zase od začátku. A takhle to šlo pořád dokola. Do toho téměř bez přestávky chumelilo a já na sáňky ani nepomyslel. Chvíli jsme lyžovali na nedaleké sjezdovce nebo u chalupy stavěli sněhuláka. Jenže odhazovat sníh se muselo pořád. Před odjezdem jsme ještě měřili výšku sněhu. Bylo to více než 120 cm. Po čtyřech dnech usilovné práce jsem byl docela rád, že odjíždíme. Takže to, že tady v Chrudimi není sníh, mi vůbec nevadí…
ToMaS
OMALOVÁNKY
2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí Kdysi dávno žili lidé oplývající značným věděním. Civilizace, jejíž poselství přišlo až z hlubin času a jejíž proroctví se začínají naplňovat. S téměř nulovou technikou dosáhli nebetyčných znalostí. Mayský kalendář nyní probírají desítky badatelů. Mnozí jsou přesvědčeni, že se v něm ukrývá poselství, které se dosud nepodařilo plně rozluštit. Mayové byli přesvědčeni, že každých pět tisíc sto dvacet pět let končí jeden věk a současně začíná nový. Podle několika předpovědí se podobná událost opět stane dvacátého prvního prosince roku dva tisíce dvanáct. Někteří lidé se domnívají, že toto datum přinese velké změny pro lidstvo a celou planetu. Je to pravda? Na jihu Anglie dochází už několik desetiletí k prapodivnému jevu, který je fascinující a znepokojující zároveň. Říká se mu kruhy v obilí. V posledních letech se tento jev stal ještě záhadnějším - v polích se začaly objevovat impozantní mayské obrazce. Je možné, že by spolu mayská proroctví a kruhy v obilí mohly mít něco společného? Cannabis
Oběť a vrahIII. Prof. Engl Kmitočet Když fyzikář Engl Kmitočet vstoupil do své třídy s náručí plnou opravených písemek, zdálo se mu, že snad ve třídě nikdo ani není. Ta upovídaná třída najednou zmlkla a pohyb ustal ve chvíli, kdy všechny hlavy zmizely pod lavicí. Testy si vždycky rozdával sám a s pobavením sledoval výrazy napjatých žáků. V té chvíli ještě netušil, jak se tato zdánlivě obyčejná hodina dostane do historie. Pak usedl na měkkou učitelskou židli a chystal se zapsat do třídnice. Než však stihl zapsat službu, ozval se radostný výkřik Frici Papejunové, jedné z nejmizernějších žákyň na celé škole. Ten ho polekal tak, že o pouhých pár sekund později ležel v nejnižším patře budovy. „Ach ta gravitace! Tohle tomu zpropadenému řemeslníkovi ještě spočítám … v nejhorším případě defenestrací.“ Zaklel svým pronikavým odporným hlasem. Vypotácel se do schodů, zabouchl dveře kabinetu a s defenestrací řemeslníka a hledáním nového, aby spravil těch pár děr po jeho pádu, nebo dokončením výuky se už neobtěžoval. Asi o týden později se Engl opět ve svém kabinetě připravoval na první hodinu fyziky 6. ročníků. Seděl tu už dlouho, venku byla tma jako v ranci a všude panovalo přímo hrobové ticho. Pouze Kmitočtovy prsty stále jezdily po klávesnici a psaly tato slova: „Vaše zamračené výrazy upřené na tucty vám nesmyslných vzorečků a nenávist
k tomuto předmětu mne přiměla, abych vás upozornil, že nenávidět fyziku vlastně znamená nenávist k celému našemu světu. Zemská přitažlivost, která nás provází každým dnem, budovy, rostliny, zvířata, Slunce i my jsme až po okraj naplněni fyzikou, dokonce jen tím, že jsme, že žijeme, kde žijeme a kdy…“ Byť chtěl pokračovat dál, vetřelecký zvuk ho přiměl, aby se poohlédl, zda je vše OK. Na dlouhých studených chodbách ale neuviděl ani nohu. Teprve chvíli nad ránem opouštěl svůj kabinet, ve kterém trávil snad více času než ve vlastním domě. Podle toho taky vypadal. Jako známka po nočním rachotu pronikalo ostré světlo z chemických laboratoří, kde bez váhání okamžitě zhasl. Tragédie dalšího dne ho v myšlence (co ulpívala celou noc v jeho mozku) o zatím neznámém pachateli ještě utvrdila. Do svého kabinetu a zároveň do svého druhého domova se už nedostal. To, co po něm zůstalo, rozhodně nevypadalo jako dříve útulný kabinet. Nikdo, kromě Engla, ovšem netušil, o co jde. Jen nahluchlý a tupý řemeslník prý zaslechl nějaký výbuch. Dorazil tam přesto už pozdě. Engl pomocí svých geniální šedých buněk mozkových si zanedlouho složil dvě a dvě dohromady: Fricina pětka, její výkřik, služba na pomůcky, ztracený klíč od laboratoří, podivný noční humbuk, nezhasnuté světlo a radostný úsměv Frici při pohledu na spáleniště neznamenal nic jiného než Fricinu práci. Protože si byl jist, že bez podloženého důkazu mu to nikdo neuvěří, potrestal ji sám. Propadnutí z fyziky by jí mohlo stačit. A nakonec ho vlastně inspirovala k napsání velké knihy o světu a fyzice. Zatím, co on přímo plaval ve světových vyznamenáních za svou knihu, Frica seděla nad učebnicemi. To jako pomsta Englovi stačilo. Ela
ALKOHOL JE METLOU LIDSTVA Milé děti, tyto druhy alkoholu nesmíte pít, protože škodí zdraví a je to něco jako jed, takže doporučuji vám nepozřít ani lok. (zbytky jsou voda a sacharidy) PIVO-světlé-má 5% alkoholu -tmavé – má 5% alkoholu RUM, VODKA, SLIVOVICE -mají 40% alkoholu - HRŮZA!!! CHUDÁK MOZEK!!! VAJEČNÝ KOŇAK -má 37% alkoholu VÍNO
-bílé, suché-20%, sladké- 10%, červené- 20% WHISKY -má 38% alkoholu TADY SI MOZEK TAKY NEULEVÍ!!! MARTHINY -má přibližně 10% alkoholu ABSINTHE -má 70% alkoholu TO NĚKDO PŘEŽIJE? ÚČINKY ALKOHOLU: -autonehoda -znásilnění -rozbíjení věcí -sprosté nadávky -vystupování za jízdy -špatná koordinace -nepatrná ztráta paměti -kocovina Sušík 17
Oběť a vrahIV. Žákyně Frica Papejunová „A zase za 5, to budou rodiče vyvádět,” pomyslela si Frica, když viděla svou pololetku z fyziky. „Takhle to dál nejde, musím s tím něco udělat a rozhodně se nehodlám učit.” Než skončila hodina, Frice se už rozsvítilo v dutém mozku. A jelikož to byl její nejlepší nápad, protože ji nikdy žádný nenapadl, tak musela samozřejmě vykřiknout tak nahlas, že se profesor Kmitočet lekl a propadl se až do nejnižšího patra školy. A až do konce hodiny se Kmitočet nehodlal vrátit do té „proklaté třídy,” jak sám dodal, když prchal do svého kabinetu. A protože se profesor chystal těsně před tím, než se propadl, napsat službu na příští týden, Frica se, mezitím co byl Kitočet ve svém kabinetě a čekal, až zazvoní, chopila pera, a protože má Kmitočtovo písmo už zmáknuté, napsala se na službu sama. Bylo jí jasné, že si nebude pamatovat, jestli vůbec zapsal. A splnila tak první část svého velkolepého plánu. Další týden, když měla Frica službu, ukradla učitelce chemie klíč od laboratoří. Ještě v noci téhož dne se Frica tajně vytratila ze svého pokoje a vydala se do školy. Nebylo jednoduché se tam dostat. Po škole se totiž potuloval řemeslník, který zpravoval všechna patra, která profesor probořil, a v kabinetě byl Engl Kmitočet. To však zatím netušila. Frica proklouzla kolem řemeslníka jen tak tak, že si jí ani nevšiml. Zatím co se Frica plížila do laboratoří, zaslechla hlas, vycházelo to z profesorova kabinetu, uslyšela jak říká „Kdo mě to tu ruší v tuto nekřesťanskou hodinu“?! Frica tedy raději pokračovala ve své cestě. Když došla do laboratoří, rozsvítila a vytáhla si svůj pracně vytvořený recept. Začala míchat lektvary. Ve chvíli, kdy už to skoro měla, přišel Kmitočet, nevědomky zhasnul a odešel domů. Když Engl odešel, Frica vykoukla z pod stolu, pod kterým se schovávala. Okamžitě vytáhla bibli z kapsy a začala se modlit, ať ten lektvar funguje. A takhle se modlila až do rána. Ještě než přišli všichni učitelé, Frica použila svůj lektvar a najednou začala tancovat radostí a myslela si, že zničila celou fyziku. Přitom jenom zničila kabinet Engla Kmitočta. Ještě před tím, než zničila jeho kabinet, uviděla na jeho počítači napsanou řeč, kterou chtěl dnes přednést žákům z 6. třídy. Bylo tam napsáno něco o tom, že fyzika je celý svět. Jen to Frica dočetla, tak se zarazila. Bylo jí divné, že by i ona byla zčásti tvořena díky fyzice. No co, nějak moc jí to netrápilo, prostě použila svůj lektvar a spálila kabinet na uhel. Jakmile přišel profesor do svého kabinetu, téměř omdlel, ale hned zase vstal, když uviděl svůj kabinet spálený na uhel. Mezitím se Frica tomu jen tak pošklebovala, jenomže ne
nadlouho. Engl Kmitočet je docela bystrý. Všechno si přebral v hlavě. Všechno nakonec vyřešil. I proč to Frica udělala. káťa
Byl to opravdu Yetti? Jarní prázdniny jsem tenkrát nestrávil doma, ale s přáteli v Orlických horách. Jeden z nich tam měl chatu, a tak jsem ještě s několika kamarády využil jeho pozvání. Jak jsem už napsal, chata ležela v horské oblasti, na okraji malé osady. Ležela poblíž Deštného v Orlických horách. Když jsme přijeli na nádraží, přivítal nás padající sníh. Díky své poloze bylo Deštné doslova zasypáno sněhem. Pro nás byl sníh vzácnost – v Chrudimi žádný nebyl. Protože chata byla postavena ve velmi vysoké nadmořské výšce, docela jsme se zapotili při výstupu k ní. Za hodinu zimního výšlapu jsme se konečně vyškrábali na vrch. Naskytl se nám nádherný výhled na Orlické hory. Chtěli jsme hned prozkoumat okolí, tak jsme vyrazili. Procházka nedotčenou divočinou byla krásná. Zanedlouho však krásné a trochu hřejivé slunce vystřídaly černé mraky a vítr a začala vánice. Ihned jsme začali hledat cestu zpět k chatě. Nebylo to snadné. Cestu nám komplikoval vítr, padající sníh, zasněžené kameny. Jediný, kdo znal místní prostředí, byl Honza, který nás na chatu pozval. Také se snažil najít cestu zpět, ale nedařilo se mu. Ani nám to nešlo. Drželi jsme se všichni u sebe. Náhle naši pozornost upoutal tmavý obrys jakési postavy před námi. Volali jsme na ni – neodpovídala. Šli jsme za ní. Za chvíli jsme v místě, kde jsme postavu viděli, našli něco červeného. Díky vypjaté situaci jsme si mysleli, že je to krev. Nebojte, nebyla. Byl to kus červeného fáborku. Mezitím, co jsme se zaobírali fáborkem, postava zmizela. Trochu to v nás vyvolalo napětí i strach. Postupovali jsme dál proti větru za Honzou. Po chvíli jsme uviděli ukazatel. Honza poskočil radostí a za čtvrt hodiny jsme se už hřáli v teple
chaty. Mnohokrát jsme se k oné postavě vraceli ve svých rozhovorech. Byla to vůbec postava? Nebyla to vidina? Český Yetti? Každopádně přes celé prázdniny ani nikdy jindy jsme ji už neviděli. Když jsme se vrátili domů, vyprávěl jsem o tom rodičům. Mysleli si, že mám horečku. Neměl jsem. Večer jsem se s tátou koukal na zprávy. Nejvíce mě zaujala zpráva: „Orientační běh překazila nečekaná vánice. Pořadatelé museli zrušit orientační běh u města Deštné v Orlických horách.“ V tu chvíli mě napadlo – co když ta postava byl jeden z pořadatelů? Fáborek tomu nasvědčoval. Nebo to snad nebyl fáborek? V tom šeru a vánici jsme se mohli zmýlit. Nebo to opravdu byl sněžný muž – český Yetti? JaS
Co je to Fimo ? Fimo hmota je něco jako modelína, akorát když ji dáte do trouby, ztuhne a už se s ní nedá modelovat . Když ztuhne, tak je lehce pružná a když vám upadne , nerozbije se nebo neotluče. Fimo hmota se prodává ve třech provedeních. 1. CLASSIC - je to klasická tvrdší fimo hmota. Tahle hmota je skvělá, pokud chcete dělat tenké falešné roztahováky, ale není vhodná pro nějaké složité modelování, jelikož je tužší. 2. SOFT - je to fimo hmota, která má různé efekty, např. vypadá jako mramor, zlaté třpytky nebo třeba svítí ve tmě. 3. EFFECT - je měkčí než classic. Není vhodná na tenké šperky ani tenoulinké roztahováky. Perfektně se s ní modeluje. Jak se s ní pracuje: Každou fimo hmotu, ať je to classik , soft nebo effect, musíte pořádně rozpracovat, aby vám změkla. V balení je ztuhlá a jen díky tomu, že ji promačkáte v ruce, bude při tvorbě krásně měkká a líp se vám s ní bude pracovat. Rozpracujte si více barev, ať můžete kombinovat. Můžete si vyrobit šperky, brože, roztahováky pravé i falešné, prostě co vás napadne, můžete ji vykrajovat jako cukroví. Neválejte ji na dřevěném prkýnku, ale na něčem z plastu, nikdy s nějakou dřevěnou věcí nesmí přijít fimo do styku, jinak se vám bude trhat a lepit. Někdo používá strojek na nudle. Ne ten, který fimo udělá na vlásky. :D, ale ten, co dělá pláty. Stojí okolo 400,-Kč. Fimo stojí 50,-Kč, ostatní info. najdete na Seznamu. POMŮCKY - nože, fimo, váleček (nudlovač, extrudér s různými tvary), destičku na krájení, troubu (elektrickou), vykrajovátka. Kde nakupovat: http.// korálek - obchod http.// fimo hmota
Čím asi budu? Tak abych to vzala pěkně popořadě. Už od malička si kladu otázku: Čím asi budu? Pokud si pamatuji dobře - to je přece jasné, že princezna. Často jsem si lehala pod postel, kde byl můj tajný palác. A řeknu vám, že to byl ten nejlepší palác na světě. Měla jsem tam spoustu poddaných a kamarádek princezen. Když jsem zrovna nebyla v mém paláci, byla jsem na pikniku se svými plyšáky. Časem jsem změnila názor, protože mi mamka řekla, že princeznou nikdy nebudu. To pro mě byla tvrdá rána. Rozhodla jsem se, že se stanu prezidentkou. To mi přišlo jako lepší povolání a hlavně snadněji dosažitelné. Ach jo, prezidentkou prý také nebudu. Začala jsem být bezradná, je mi 5 let a nevím, čím budu. Jsem beznadějný případ. Jednoho dne jsme šli ke kamarádovi a u něj jsme si hráli s autogaráží. Teď už vím, čím budu. Stanu se nejslavnější pilotkou formule 1. Doma jsem často sedávala do křesla a točila kolečkem v ruce jako s volantem. Ale náhle přišel zvrat. V televizi jsem viděla pěveckou soutěž. Asi víte, co to znamenalo. Ano, přesně tak. Chtěla jsem být zpěvačkou. Hned jsem začala trénovat na Šmoulí diskotéku. Pak jsem si to rozmyslela. Byla tu zase krize. Nevím, čím budu. Až nyní jsem si uvědomila, čím vlastně chci být. Vždy jsem měla moc ráda zvířata. Takže moje definitivní rozhodnutí je, že chci být ošetřovatelkou v ZOO. Tak mi držte palce, ať se mi to splní. ♥Domča♥
Déjà vu Byla noc. Peter otevřel oči. Vstal a vykročil k oknu. Venku svítily pouliční lampy a ani měsíc neprosvítal přes těžké mraky. Chlapec se otočil a ve dveřích zahlédl černý stín. Lekl se. V tmavé siluetě rozpoznal černou kočku. Vzápětí proklouzla dveřmi a byla pryč. „To už jsem jednou zažil! Už jsem to jednou viděl!“ Řekl si v duchu Peter. Zdálo se vám někdy, jako by jste už nějaký moment jednou zažili? Mně tedy ano. Právě tuto situaci označuje krásné francouzské slovo déjà vu. V doslovném překladu „již viděno“. Pokud si myslíte, že déjà vu má něco společného s magií, jasnovidectvím nebo jinými speciálními schopnostmi, asi vás zklamu. Ano, sice to je jedno z možných vysvětlení. Ale moment, kdy máme pocit, že už jsme něco jednou viděli, prožijeme díky drobné „nesrovnalosti“ v našem mozku. Máme totiž 2 hemisféry, které občas nemusí být úplně
v souladu. Jedna z hemisfér si obraz „uvědomí“ o chvilinku později a nám se tedy daný obraz „promítne“ 2 krát za sebou. Pokud tedy někdy na vlastní kůži okusíte déjà vu, nemusíte panikařit. Občas se to může stát… Nebo se přeci jen u vás začínají objevovat nějaké jasnovidecké schopnosti? Mon Scherry
Exkurze v Technickém muzeu Jednoho dne nám bylo při hodině fyziky řečeno, že pojedeme do Prahy, a tak jsme tedy jeli. Na chrudimském nádraží jsme nastoupili do malého osobního vlaku a odjeli do Pardubic. Z Pardubic jsme potom jeli do Prahy. Ve vlaku jsme se ve svém kupé zabavovali tvořením vět ve stylu pořadu „Partička“. V Praze jsme vystoupili na hlavním nádraží a šli jsme do Technického muzea. V něm jsme dostali přednášku o elektrické energii, a spoustu tipů, jak se zabavit pomocí fyzikálních pokusů. Jak sestrojit elektrické křeslo jsme se nedozvěděli, ale i tak byla exkurze zajímavá. Po skončení první části exkurze jsme měli krátkou pauzu, kterou jsme využili k výměně názorů s druhou skupinou a hledáním automatu s jídlem (nenašli jsme). Po skončení první části exkurze jsme se odebrali na pracoviště č.2. Dozvěděli jsme se spoustu informací o tepelné energii, pálili jsme líh a byla nám ukázána spousta předmětů, které na bázi této energie fungují. Poté jsme skončili se vzděláváním a dostali jsme rozchod, který jsem se dvěma nejmenovanými spolužáky strávil v bistru. Po rozchodu jsme se sešli a byli jsme seznámeni s plánem, který zněl tak, že pojedeme na jídlo do „mekáče“ a následně do Chrudimi. Šli jsme tedy na tramvaj. První tramvají jel nejmenovaný pan učitel s jednou skupinou a my jsme jeli s druhým panem učitelem o deset minut později. Poté jsme se najedli, nasedli jsme do vlaku se stejnou zábavou jako na cestě do Prahy a tradá do Chrudimi. Exkurze se mi velice líbila.
Héj, já jsem tady! V poklidu si cupitám po zemi, společně s mými kamarády. Když tu najednou v dáli zaslechnu strašlivé rány. Země se celá otřásá. A najednou to přijde, nečekaně a rychle jako vlna tsunami. Snažím se utéct, schovat se do škvírky mezi dlažebními kostkami. Zoufale se ohlížím po svých
kamarádech. Nikde je nevidím. S ohlušujícím dusotem se ke mně blíží obrovská černá bota. Vůbec nebere ohled na to, že já jsem pod ní. Marně se snažím upoutat její pozornost. Už už ji cítím na svých zádech. Z posledních sil se snažím upozornit na svoji maličkost, kterou se chystá zašlápnout. Nic. Ozve se můj zoufalý výkřik: „Héj, já jsem tady!“ ˙·٠•●….●•٠·˙
Jak bys nahradil/a známkování anonym, VIII.A Dávala bych jenom jedničky. p. uč. Ota Dušek Já bych ty známky nechal. Děti by se pak přestaly snažit. Marek Votava, VII. A Razítkem. Ondřej Letáček, VII. A Penězi. Milan Vaněk, VII.A Rozhodně razítkem. p. uč. Mikanová Paintball:-) Zuzka Toufarová, VII.C Jenom jedničky. Eliška Sedláková, V.B Sladkostmi. Nela Hafynec, V .A Sladkostmi. Sebastian Tkadlec, IV. A Hvězdičky. p. uč. Průchová Slovně. anonym, VII. B Zákaz chození do školy. anonym, VII.B Obrátit známky – jako v Rusku. Sláva, VII. B Smajlíky. Klaudinka Novotná, IV. A Hvězdičky. Jakub Růžička, V.B
Facky. Bára Tichá, VI.C Tresty. Mirek Horník, VI. C Peníze.
Jaké to je mít svého blízkého v nemocnici První týden, co víte, že je váš blízký v nemocnici, je ten nejhorší. Litujete hádek mezi vámi, všech špatných činů, co jste mu/jí provedli, ale nejhorší je, že je to vaše vina. Třeba já, mám taťku v nemocnici, a když jsem se to dozvěděla od mamky přes telefon, tak jsem v jednom kuse brečela. Nešlo nebrečet. Taťka se ráno, než odjel do práce, se mnou zase pohádal kvůli kravině, už ani nevím kvůli čemu. Pak, když mně to maminka řekla, tak jsem si zazlívala, že jsem na něj byla celou dobu hnusná. Teďka za ním chodím každý den ze školy a snažím se s ním cvičit, aby rozhýbal ochrnutou pravou ruku a pravou nohu. Pokouším se ho zase naučit psát, číst a počítat, protože když někdo dostane mrtvici, tak si nemusí skoro nic pamatovat. Číst ale trochu umí, spíš to neřekne. S řečí se mu snažím taky pomáhat. Nějaké pokroky už jsou znát, ale vážně minimální. Když jsem tam za ním byla poprvé, tak mě nepoznal. Prostě si mě vymazal ze svého života, ze všech vzpomínek a to už na mě bylo moc. Myslela jsem neustále jenom na něj a jaké to bude, když si na mě nevzpomene. Když jsem tam byla podruhé, taky nic, ale potřetí už si na mě vzpomněl. Měl radost, že jsem za ním přišla a omlouval se mi, že mě ze začátku nepoznal. Jméno si stále nepamatoval. Pak mu ho ale mamka řekla. Původně tvrdil, že to není moje jméno. Prý se jmenuju Jana, ale Jana stála vedle mě. Je to totiž moje starší sestra. O Janče si myslel, že je Pája a o Páje, že je to Péťa. Proste si to celé posunul a vzpomínal si jenom na na dobu, než jsem se narodila. No zkrátka hrůza, ale teď už mluví lépe. I ve větách, ale to minimálně. Začíná hýbat rukou i nohou, ale chodit zatím nedokáže. Ruku jenom zvedne a položí - nic víc, ale i to je pokrok. Doktor nám řekl, že by se z toho mohl dostat, chodit bude alespoň o berli, ale zatím je na vozíku. V nemocnici je už od 19.9.2011 a na to, že nenávidí nemocnice, se zatím drží a snaží se vyléčit. ☺ Nikomu bych nepřála tohle zažít. Kdo to zažije, tak hodně štěstí s nervama. ☺
K Zemi se řítí obří planetka! Evropa chystá vesmírný štít Asteroid Zemi nezasáhne a mine planetu v bezpečné vzdálenosti. I přesto ale vzbudil pozornost. V poslední době je to už několikáté těleso z vesmíru, které se k Zemi přiblíží. Naposledy kolem Země proletěl několikametrový asteroid. Asteroid 2012 BX34 měl v průměru 11 metrů a Zemi minul ve vzdálenosti 60 tisíc kilometrů. To je méně než pětina vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Kvůli stále častějšímu výskytu vesmírných těles v blízkosti Země připravuje Evropa proti nim ochranný program. Podle zpravodajského serveru Dnevnik.hr ponese název NEOShield a vyjde na 5,4 milionů eur. Jak se bude Evropa proti asteroidům bránit, ale zatím není jasné. Podle některých návrhů by se měly používat masivní střely nebo využívat gravitační záření. Nejradikálnější variantou v případě potřeby je použití jaderné hlavice.
Klavíristka-Barbora Hamáčková 7.B. 1)Jak dlouho hraješ na klavír? Asi 7 let. 2)Jezdíš na nějaké soutěže? Byla jsem na 13 soutěžích, z nich jsem 9 krát vyhrála. 3)Od kolika let hraješ na klavír? Od 6 let. 4)Tvoje nejoblíbenější skladba? Asi requium nebo nějaký Mozart. 5)Chtěla by ses tím živit? Nevím, baví mě to, ale do budoucnosti nevím, jestli bych v tom chtěla pokračovat. 6)Baví tě to? Jasně, že mě to baví. Je na tom něco divného? Je to koníček jako každý jiný. A když zažíváte ještě k tomu úspěch, co víc si přát... 7)Hraješ někdy ve společnosti? Pořád.
KŘEHKÝ SEN VÁCLAV LACINA Stěží zadržujíc slzy, které se zvědavě draly ze svého lůžka za dlouhými řasami, hleděla Jarča zoufale na kusy koflíku, ležícího na zemi. Její koflík! Její koflík se Sněhurkou, ze kterého pívala, když byla ještě malá! Jak mohla být tak neopatrná, tak roztržitá! Ach, Jarča, žába okatá, zná příčinu své roztržitosti, třeba se dovede tvářit tak naivně a nevědomě, když tatíček s mamičkou začnou pátrat…Ano, Jarča je…zamilovaná. Ten štíhlý hoch z protějšího domu, který studuje elektrotechniku, ten se jí usadil v srdéčku – jaký div, že srdéčko tak buší, když v něm skáče ten divoch, který nedávno zvítězil ve skoku dalekém. Zaklinkání zvonku ji vytrhlo ze snění. Běží ke dveřím, otvírá, ten drzý Vláďa tam stojí, líbá Jarče ruku, nečeká. Až ho paní domu pozve dál, ale vstupuje s takovou samozřejmostí…Ale Jarča ho přece nemůže nechat vejít, je sama doma, tatíček s mamičkou odešli na koncert komorní hudby, Marjánka má volno…no, počkej, panáčku, Jarča tě vyprovodí, ani se nenaděješ a budeš před domem… „Proč je smutná má krásná sousedka?“ „Nejsem vůbec smutná, jak víte, že jsem smutná?“ „Okno mého mládeneckého pokojíka je proti vašemu, pozoroval jsem tak trochu svůj sličný protějšek.“ Jarča se zděsila. Jak, on vidí do jejího dívčího pokojíku, což díval-li se také večer, snad stáhla pořádně záclony, aby ji tak viděl, když – horká vlna ostychu i okouzlení probíhala rychle jejím tělem. Vláďa to zpozoroval a v nitru mu bylo tak nějak slavně, jako by mu tam varhany hrály stavební pochod…Ale nedal na sobě nic znát. „Jsou to snad tyto střepy, které vehnaly chmury do vašich tváří? Nebuďte smutná, střepy přinášejí štěstí! Ostatně jste ten koflík rozbila dost obratně, slečno Jarčo, právě na tři kusy. To se dá spravit, chcete?“ „Vy byste to dovedl:“ „Jsem elektrikář, ale dovedu zacházet i s neizolovaným drátem, vůbec, někdy je to lepší bez izolace,“říká a potutelně se šklebí, co tím asi myslí? „Podívejte se, slečno Jarčo, takový krásný, tenký drátek, jako zlatý, otočíme jím sem, tam a šáleček je – ne sice jako nový, ale hezčí!“ Jarča se zadívala někam do neznáma…Ne nový, ale hezčí…snad je to pravda… „Co je vám, Jarunko?“ zeptal se Vláďa stísněným hlasem.
„Už nic, Vláďo. Ale ten šáleček – rozbila jsem jej dnes, když jsem myslila na tebe. Ten šáleček, to bylo mé dětství. Tys je rozbil, ty ošklivý, drahý, zlý hochu, ale stvořil jsi hned něco nového, krásnějšího, taky stejně křehkého, avšak aby se to nerozbilo, spoutal jsi to zlatým drátkem…“ „Stvořil jsi nový sen, novou pohádku,“ zašeptal Vláďa a Jarča sklonila hlavu na jeho hruď. Marťa☺
LYŽAŘSKÝ KURZ PRO 7. ROČNÍK Po roce je tu opět lyžařský kurz pro 7. ročník. Letos se konal dne 12.2.2012 17. 2. 2012 a jako vždy v Daňkovicích v Selském dvoře (jako každý rok). Jede se tam s fakt dobrými učiteli - Ota Dušek, Jitka Pavlíčková a Ivana Mikanová asi 1 hodinu. Jak se přijede, všichni se ubytují a pak se domluví, co a jak. Podle počasí se chodí na sjezdovky nebo na běžky. Ve čtvrtek se vám tam začne líbit a už se vám nechce domů. Kdyby tak šlo vrátit 7. ročník alespoň 5 krát za sebou. Jsme sice někteří jako Marvan na horách, ale té legrace...Lidi, neblázněte a jezděte na lyžák, zážitky vám nikdo nevezme. BIZON
Moje baskytara Zdravím. Jako baskytarista jsem dostal nápad - a to takový, že vám o své baskytaře něco řeknu. Hraju na čtyř strunnou baskytaru od japonského výrobce Ibanez, označenou logem SDGR (soundgear), které používá Ibanez pro špičkové baskytary. Její základní cena se pohybuje od 13 tisíc a její nejlepší verze potom vyšplhá až k 51 tisícům. Ale z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že tato baskytara za ty peníze stojí. Má baskytara používá aktivní snímače Bartonini a chromovaný hardware (ladící mechanika, korekce zvuku a hlasitosti, kobylka). Na baskytaře mám natažené středně tvrdé struny Elixir, které mají úžesný zvuk, i když zrovna není nástroj zapojen v kombu. Krk a hmatník jsou tak akorát tlusté a široké, pro výborné pohodlí při hraní. Po zapojení do komba, také Ibanez, má baskytara středně tvrdý zvuk – přesně podle svých strun. Proto se tato baskytara hodí pro všechny styly a já ji mám velice rád.
Na co se těšíte a netěšíte na lyžáku Zdeněk Bíza, VII. B. Těším se, až budu lyžovat. Netěším se na karneval. Kamila Adamcová, VII. B. Těším se – na karneval, bobování a na pana učitele Duška. Netěším se na Bízu. Denisa Rossiová, VII. B. Těším se na lyžování. Netěším se na běžky. Adéla Nováková, VII. A. Těším se na karneval. Netěším se na běžky. Veronika Hegenbartová, VII. A. Těším se na stavení sněhuláka. Netěším se na karneval. Vlastimil Hegenbart, VII. A. Těším se – na vše. Netěším se – na nic. ADAM
Na Venuši našli život tvora podobného škorpionovi Ruský vědec objevil další stopu při pátrání po životě na jiné planetě. Nejnovější zjištění pochází z fotografií, které udělala ruská sonda během přeletu nad Venuší, kde se prý pohybují škorpioni. Opět se otevírá otázka života na Venuši. Planeta je velikostí podobná Zemi a považuje se za nejžhavější planetu Sluneční soustavy s průměrnou teplotou kolem 460 st. Celsia. Vědci mají za to, že podmínky na Venuši a Zemi mohly být původně dost podobné a na dnes nejžhavější planetě se mohla vyskytovat spousta vody.
Nebezpečný facebook Ahoj. Jmenuji se Jana. Je mi 13 let. To jen tak okrajově o mně. Chtěla bych Vám říct svůj odstrašující příběh. Všechno to je vlastně kvůli facebooku. Stalo se to v létě. Místo toho, abych byla s kamarádkami venku, seděla jsem celé dny byla u facebooku. Prohlížela jsem si fotky kamarádek. Bylo mi líto, že jim fotky komentují i kluci a mně ne. Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Šla jsem do koupelny, udělala jsem si co největší výstřih, předklonila jsem se a vyfotila. Hned jsem utíkala k počítači a rychle si dala fotku na facebook. Tolik komentářů jsem nikdy v životě neměla. Po chvíli si mě přidal nějaký Tomáš. Jeho žádost o přátelství jsem přijala. Hned mi začal psát, jak jsem krásná atd.. Vyptával se mě, kde bydlím, kolik mi je a podobné otázky. Zjistila jsem, že mu je 17 let. Wow, zajímá se o mě 17-letý kluk. To je prostě hustý. Napsal mi, že se se mnou chce sejít a já souhlasila. V té chvíli mi to nepřipadalo nějak divné. Rychle jsem vypnula počítač a šla spát. Vzbudila jsem se a honem se začala připravovat na dnešní schůzku. Když byl čas vyjít, řekla jsem mamce, že jdu ven s kamarádkou. Dorazila jsem na místo a tam nestál 17letý Tomáš, ale nějaký starý chlap. Rychle jsem se dala na útěk, protože mi došlo, co se děje. Poblíž byl les a já honem do něj vběhla. Utíkala jsem co nejdál a schovala se za mohutný strom. Když už jsem měla pocit, že je neznámý muž pryč, utíkala jsem rychle domů a honem jsem si zrušila facebook. Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo…. Holky, neblbněte, jste všechny krásný a nepotřebujete anonymní komentáře k tomu, aby se vám zvedlo sebevědomí. Choďte běhat, jezte zdravě, užívejte si s kámoškama, bavte se s lidma a ne s PC!
Rozhovor - Adam Slavík, VII.A 1)
Od kolika let jezdíš motokros? Od malička.
2)
Kdo a jak se ti stará o motorku? Táta, dolévá benzín, olej, myje motorku atd.
3)
Kdo tě přivedl k motokrosu ? Děda.
4)
Jezdí s tebou rodina na závody, kdo? Jezdí se mnou oba rodiče.
5)
Na jakých místech končíš při závodech? Mezi první pětkou.
6)
Měl jsi už nějaký úraz? Před rokem jsem měl zlomenou kost.
7)
S jakou motorkou jezdíš? KTM 85sx
8)
Podle čeho se vybírá motorka? Podle výšky jezdce a výkonu.
9)
Kde trénuješ? Na motokrosových tratích v okolí Holic.
10)
Kolik vás jezdí při závodech? Kolem 25 jezdců.
11)
Kde jsi byl závodit? Holice, Třemošnice, Netolice atd.
klíční
Perličky ze žákovských knížek • Během vyučování si hrál se sousedovým pytlíkem. • Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila. • Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu. • Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium. • Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom. • Pravidelně chodí do školy nepravidelně. • Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později. • Poznámka: Neustále lítá po třídě a posedává na oknech a lavicích. Odpověď otce: Tomu nevěřím. Holub. • Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal. • Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který strašně dupe a funí. • Směje se mi za zády do očí. • Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů. • Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.
Tancování u tyče – Jíťa Drapalíková 1. Tancování u tyče… To se hodí spíš někam do bordelu ne? No, když se řekne tancování u tyče, nebo pole dance, je pravda, že si skoro každý představí nějaký noční klub. Je to trochu škoda, protože to může spoustu zájemců odradit. Ve skutečnosti to může být i skvělý sport. A občas pořád je to pěkná dřina. 2. Co tě na „tancování u tyče“ nejvíce oslovilo? Tenhle druh tance se naprosto liší od jiných, ať už street dance, zumba, nebo aerobik. 3. Kde se tenhle druh tance učíš? Tancovat chodím do studia Intimate v Pardubicích. Jde o takovou malou tělocvičnu. 4. Jak si se k tomu vlastně dostala? Pole dance (tancování u tyče) u nás není příliš známým sportem a já jsem chtěla zkusit něco nového. Jedno jsem na youtube viděla video
z MS v pole dance. Ty holky snad překračovaly zákony fyziky! Řekla jsem si, že by to nemuselo být špatné a pustila se do toho. 5. Jak dlouho se věnuješ tancování u tyče? Už je to skoro půl roku. 6. Plánuješ v tom pokračovat i do budoucna? Momentálně mám v tancování na chvilku „pauzu“ – z důvodu nedostatku času, ale na jaře zase začnu. Už aby to bylo! ☺ 7. V čem tancujete? A co k tomu potřebujete? Tancujeme v krátkých kraťasech a tílku. Samozřejmě potřebujete tyč a dobrého trenéra/trenérku. Taky to chce kondičku, trpělivost a odhodlání ;) 8. Pro koho je tento tance vhodný? Pole dance je vhodný pro všechny, kdo mají odvahu ho vyzkoušet! ☺ Pole dance tancují asi spíše ženy, ale setkala jsem se i s tanečníkem, to je ale spíš jen taková rarita ☺. 9. Je pole dance náročný? Tanec u tyče je opravdu náročný. Ze začátku to jde hůř, obtížnost cviků se postupně stupňuje, ale i tak se to dá užít ☺. 10. A na závěr – co bys doporučila případným zájemcům o tento tanec? Nejdůležitější je samozřejmě chtít, věřit si a nevzdávat to, když to hned nepůjde. Další důležitou záležitostí je najít si dobrého trenéra, či trenérku.
˙·٠•●….●•٠·˙
Rozhovor - Samuel Anger, VIII.C Jak si se k jízdě na motokáře dostal? Při desátých narozeninách mě vzal taťka na motokáry do Litomyšle do haly a tam si mě všiml trenér a pozval mě na závody.. Jak dlouho si jezdil motokáry? Tři roky.. Proč zrovna tento sport?
Od narození se mi líbil motosport a hlavně auta.. Musel si hodně trénovat? Ano, nejméně 2x týdně plus závody.. Jak často jsi jezdil na závody? Když se pořádaly, tak každý týden.. Kolik taková motokára stojí? Nová asi 120 000,-Kč plus gumy.. Kolik stojí starání se o motokáru? Jeden víkend na závodech, když se nic nezničí, tak 15 000,-Kč. Stala se ti už nějaká nehoda? Moje největší nehoda byla hned při druhém závodě v žitě na dráze u Rakouska, kdy jsem s motokárou udělal salto a vypadl z ní na dráhu.. Máš už nějaké trofeje? Doma mám asi 30 pohárů a pár medailí.. Jak velká a těžká je taková motokára? Má asi 2 metra a váží okolo 100 kg.. Jak rychle může motokára jet? Na závodech jsou třídy a nejslabší jede asi 60 km/h a nejsilnější asi 160180 km/h podle dráhy.. Měl si nějakého trenéra? Kdo tě trénoval? Trenéra jsem neměl a trénoval jsem tak, že jsem jezdil na okruhu tak dlouh, než jsem našel nejlepší stopu.. Proč si skončil? Nebyl čas a začal jsem jezdit na kole ☺.. Lituješ toho? Teď už docela ano, ale stále budu trochu závodit ☺.. Nikol..
Somebody screaming Seděla na posteli. Předloktím si otřela uslzené oči. Rozhlédla se po pokoji. Všechno se jí zdálo tak cizí. Tak strašně vzdálené. Prudce se chytla za hlavu. Šílená bolest, která se v mžiku roznesla celým jejím tělem, byla nesnesitelná. Křičela, beznadějné volání o pomoc se rozléhalo stěnami prázdného pokoje. Rozhlédla se. Skutečně byl prázdný. Krom postele, na které seděla. Nikde nic. Nikde nikdo. Jen ona. Osamocená. Další zoufalý výkřik vycházející z jejího hrdla. Nemohla dál, byla bezradná. Chtěla pryč. Nebylo kudy. Bála se. Tak strašně se bála. Uslyšela zvuky. Zadívala se na kliku u dveří. Pohla se. Do místnosti vstoupila postava, postava obklopená zářivým světlem. Prudké světlo dívku oslnilo. Zavřela oči.
Jakmile se její víčka slepila k sobě, nastalo ticho. Úplné ticho. Příjemné ticho. Cítila klid v duši, cítila úsměv, tvořící se na její tváři. Nechala se odnášet příjemnými pocity. Z dálky pak jen uslyšela hlas… "Pamatuj, žádný problém není takový, aby se nedal vyřešit". Probudila se. Byl to jen sen. Protáhla se na posteli. S úsměvem vykročila do nového dne. V hlavě si pořád opakovala TU větu "Žádný problém není takový, aby se nedal vyřešit". ˙·٠•●….●•٠·˙
Svět ponožek Pletená ponožka Iga: „Být ponožkou, to je pánečku zajímavý job. Ale práce pletené ponožky je ještě něco mnohem lepšího. To říkám z vlastní zkušenosti. My pletené ponožky máme mnohem klidnější a pestřejší život. Nejsme totiž tak používané jako ty normální. A pokud už se používáme k něčemu jinému než k zahřátí lidských nohou pod peřinkou, bývají to vzácné chvíle.
TEST BAREV ORANŽOVÁ - Je sexy, skvělá, jsi srdcem i duší každého večírku. RŮŽOVÁ - Milá, přátelská, laskavá, šlechetná a pečující. SVĚTLE MODRÁ - Je plná nápadů, má otevřené srdce, naslouchá, urovnání každé hádky, tvořivá, vážná, klidná. TMAVĚ MODRÁ - Je mírumilovná, silná, spolehlivá, říká, co si myslí, přesná, dochvilná. FIALOVÁ - Je vážná, chytrá, chápavá, jako hrob, neklidná, osobitá, náročná, znepokojená. ČERNÁ - Je bystrá, výkonná a sofistikovaná, tajemství, zlo, smrt, nicota. ČERVENÁ - Je velký motivátor, když se se zápalem do něčeho pustí, nikdo ji nezastaví, láskyplná a šlechetná, agresivní, nebezpečí lásky, krev, silná, energická, mocná, prudká. ŽLUTÁ - Je chápavá, pohotová, pravděpodobně bavič party, povzbuzující, osvobozující, harmonická. PURPUR - Je hrdá, vzrušená, povzbudivá. ZELENÁ - Je klidná, nezdolná, pevná, přirozená, vytrvalá. HNĚDÁ - Je pohodová, jistá, střízlivá. ŠEDÁ - Je netečná, smutná. BÍLÁ - Je neurčitá, nejistá.
R L M A T S M P
1.Hazardní karetní hra 2.Vybavení třídy 3.Jiným slovem parta 4.Jiným slovem zabiják 5.Naše tělo se skládá z: 6.Ze stromů padá… 7.Hází se s tím 8.Pták s dlouhýma nohama Sušík
Top gear Zaujal mě seriál, který se jmenuje Top Gear. Top Gear dávají v pondělí ve 20 hod. na Prima COOL. V Top Gearu testují různá auta a zvou si známé celebrity, aby se povozily v autě za super cenu, a ty pak jedou kolo na čas a pak se dávají na tabulku od nejlepších po nejhorší. Top Gear má také speciály, ve kterých jezdí do nějaké země v autech, které si koupili např. v bazarech nebo jinde, pak jezdí např. do Afriky ... Top gear tedy hodnotí auta, jejich rychlost a výkon.
Tříkrálová sbírka v Chrudimi 2012 V sobotu 7. ledna 2012 se po Chrudimi krátce po deváté hodině rozešli koledníci – začala Tříkrálová sbírka pořádaná Charitou České republiky. Možná, že jste je viděli. Bílé pláště, koruny na hlavách. S sebou měli zapečetěnou schránku, kam lidé mohli dávat malé i velké finanční dary. Při sobě také měli cukříky a kalendáříky. Dávali je všem lidem, kteří jim přišli otevřít. S sebou měli i svěcenou křídu. Tomu, kdo chtěl, napsali na dveře požehnání K+M+B+2012. Toto požehnání neznačí jména Tří králů, ale žehnací formuli – Christus mancione benedicat (Bůh žehnej tomuto domu). Letošní Tříkrálové sbírky se v Chrudimi a okolí zúčastnilo 114 skupinek (v Chrudimi 29). Díky nim se vybralo 523 901 Kč. V celé ČR sbírka činila 66 353 110,82 Kč. A použití této sbírky? Tento rok u nás v Chrudimi šlo 65% na provoz Charity Chrudim (nákup zdravotnických pomůcek pro pečovatelskou službu, provoz Občanské poradny). Dále na Diecézní charitu a další částka byla věnována na nákup nového školního autobusu pro chudé děti v Indii. Tak díky všem vám, kteří jste přijali koledníky a přispěli do sbírky. JaS
Valentýn Tak jsem přemýšlela nad tím, jaké téma vymyslím. Nic mě nenapadalo. Ta myšlenka prostě nepřišla. Když v tom mi to došlo. Vzpomněla jsem si na Valentýn. Tak proč o něm nenapsat. U nás se sice tolik neslaví jako třeba někde v cizině, ale i tak, proč ne? Lidi tento svátek mají rádi (tedy hlavně puberťáci ☺). Zamilované páry si dávají dárečky, kluci holkám kytky a holky klukům např. plyšáky. Já osobně mám Valentýn docela ráda, ale jen když ho netrávím sama☺. Někteří lidé u nás rádi oslaví Valentýna a slaví ho každý rok. Jiní u nás tento svátek
nesnášejí. Každý takový svátek má své kouzlo. Valentýn se slaví 14. února. V dnešní době je Den svatého Valentýna využíván spíš jen jako komerční záležitost☺, což je škoda, neměli by být lidé, co se mají rádi, spolu?? Neříkám, že proti tomu něco mám, i já ráda dostanu nějaký dáreček. ☺ Kiki ☺ ♥
Velikonoční tradice Nejen u nás doma, ale i ve světě se slaví Velikonoce. Každá země, každý stát má své tradice a zvyky. Velikonoce jsou svátky jara. Slaví se snad všude na světě. Zvyky se stát od státu liší. Tak se pojďme podívat, jak se co kde liší. Anglie Datum Velikonoc je předurčené lunárním kalendářem. Stejně jako v Čechách začínají přípravy Popeleční středou, 40 dní před Velikonocemi. V průběhu historie byla vajíčka spojována s velikonočními svátky. V prastarých dobách vejce symbolizovalo plodnost a nové začátky. Křesťané převzali tento symbol jako symbol vzkříšení spasitele. Tradičně se vajíčka barví v pestrých barvách reprezentujících barvy jara. Dalším symbolem Velikonoc je v Anglii velikonoční zajíček, velikonoční svíčky nebo lilie. Dnešní anglické děti si pojem Velikonoc spojují s přejídáním se čokoládovými vejci spíše než s oslavou památky nejvýznamnější události v křesťanském kalendáři. Přetrvávají tu ale jisté tradice, kdy se soutěží v hodu vejcem a darování vajíčka. Ráno na Velikonoce se děti tradičně účastní hry na to, kdo najde nejvíce vajíček, které velikonoční zajíček poschovával, když děti ještě spaly. Bulharsko V Bulharsku se podle tradice barví vajíčka na červeno a peče se velikonoční chléb. Pár dní před Velikonocemi posílají křesťanské rodiny bochník chleba a červená vejce svým tureckým přátelům, ale také
příbuzným na znamení úcty. Osoba, která dar doručuje, obvykle dostane menší peněžní částku jako poděkování. O Velikonocích je v Bulharsku také zvykem ťukání vařených vajíček jedno o druhé. Lidé postupně mezi sebou bouchají o sebe vajíčka, z nichž jedno pukne pod nárazem toho druhého. Komu zůstane neprasknuté vajíčko, ten bude mít šťastný rok. Francie Ve Francii se říká, že na Velký pátek všechny zvony odletí do Říma, nesouc s sebou zármutek z Kristova ukřižování. V Římě jsou požehnány a vrací se zpátky se spoustou čokoládových dobrot a vajíček pro děti. Ty je pak v neděli v zahradách sbírají. Na znamení této tradice ve Francii od Velkého pátku do Velikonoční neděle nezvoní kostelní zvony. Rodinnou tradicí je také válení vajíček z mírného svahu. Ty, které "přežijí", symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky. Irsko Velký pátek je v Irsku posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet zvířata, nesmí se rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se nesmí stěhovat nebo začínat významnější práce. Vejce, která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce sníst. O Velikonoční neděli lidé tančí v ulicích a soutěží tak o velikonoční koláč. Snědí také veliké množství vajec a koulení vajíček z kopce je oblíbenou zábavou.
Vídeňský ples v opeře, móda na taneční První Vídeňský ples v opeře se konal 16. ledna 1948. Město původu není Vídeň, jak si mnozí myslí, ale je to Paříž. Ples začíná většinou v březnu (+/-). Tento ples je jeden z nejdražších plesů…. Jeho cena šplhá i ke statisícům. Tedy si ho mohou dovolit jen ti nejbohatší např.: Bob
Geldof, Dita Von Teese, Paris Hilton a další ;-) Na Vídeňský ples chodí muži ve fraku a ženy různých moderních šatech (róbách), které jsou většinou půjčovány či šity na míru nebo na objednávku. Ve společenských šatech poletí dlouhé modré, fialové či světle krémové barvy. Typ šatů bude spíš volnější, ale hlavně upnuté vršky šatů se širší sukní… ☺ ROK 2012- VÍDEŇSKÝ PLES V OPEŘE •Konal se 25. února 2012 •Noblesa, elegance a styl- tyto slova charakterizovala ples. •Tématem - Rudolf II. (Na plese si připomenou, že to bude 400 let, co zemřel.) •Co se vybere na plese, půjde do dětských domovů, tedy na dobrou věc ☺.
VYPOČÍTEJ SI SVOJE ŠŤASTNÉ ČÍSLO Podle tohoto vzorce si zjistíš své šťastné číslo: Např. 21. 01. 1998 Nejdříve den narození. 21→ 2+1=3 Pak měsíc narození. 1→1+0=1 A pak rok narození. 1998→ 1+9+9+8=27 A sečteme si. 27→ 2+7=9 A nakonec sečteme. 3+1+9=13 A ještě rozdělíme. 1+3= 4 ♥ A to je vše, šťastné číslo anonyma. Ps.:to není děleno ☺. Káťa a Saša
Vyškrtej tato písmena: Ž, Y, D, E, T, S Š D
Ž
Y
K
D
E
Ž
O
E
L
Ž
Y
T
D
S
Ž
S
T
Y
A
S
Ž
E
E
H
Y
Ž
D
E
R
T
T
D
E
O
Y
T
E
Ž
Y
S
Ž
T
E
U
Y
D
Tajenka: _ _ _ _ _ _ _ _ _
Kikinka♥
Za zrcadlem Bála se, že už to přestává zvládat. Stála se skloněnou hlavou před zrcadlem a třásla se. Opakovala si pořád dokola, jaká je a jaká chce být. Rozhodně vzhlédla a podívala se na odraz před sebou. „Ne, to nejsem já!“. V očích dívky se zračila panika. Nechtěla si připustit to, co uviděla. Taková přece NIKDY NECHTĚLA BÝT! Byla tam skoro sama – jen tma, strach, ona a dívka v zrcadle. Zavřela oči, jako by snad věřila, že to pomůže… Znovu je otevřela a doufala, že konečně to, co uvidí, bude její pravý obraz – ta milá, všemi obdivovaná dívka, na kterou se může usmát a díky ní si říct, že je sama se sebou spokojená. Tak to ale nebylo… V zoufalství upírala oči na zrcadlo – stála naproti ní, ona sama taková, jakou nikdy nechtěla být. Moci tak křičet, moci utéct, někam se schovat a nemuset čelit dívce v zrcadle! Ale bylo už pozdě. Ztratila všechno, o co kdy stála… Sesula se k zemi a upadla v pláč. Možná, že ta dívka v zrcadle je opravdu ona sama. Vzbudila se nevyspalá, ale přesto šťastná, že je hrozný sen pryč. Ale je opravdu pryč? Teď už věděla, že se musí změnit… Mon Scherry
Zábava při hodině českého jazyka Jsem ráda, že spousta učitelů se nám snaží hodiny zpříjemnit různými hrami. Například dnes při slohu jsme dostali 30 slov a měli z nich složit příběh. To mě moc bavilo a tak Vám to sem chci napsat. Zadaná slova: slabý, zádrhel, lepidlo, zabydlovat se, obyčejně, lopata, ohnivý, zvědavec, ostuda, smutná, neznat, semišový, hlad, upřímně, běžet, topol, zamilovaná, slušně, lavička, desky, zametat, přespolní, zajíc, obloha, studna, stydlivý, partyzán, rychle, dárek, zahrada. A tady je můj příběh: Jednoho krásného dne jsem pracoval u svého domu. „Ta zahrada je opravdu krásná,“ řekl jsem si sám pro sebe. Ale ne, mám tu drobný zádrhel. Zlomila se mi lopata. Vzal jsem si na ni lepidlo, ale na lopatu bylo moc slabé. Šel jsem domů a začal se zabydlovat. Jako obyčejně jsem si pustil můj oblíbený film Harry Potter a Ohnivý pohár. Rozhlížím se po místnosti, ale ne nějaký zvědavec mě pozoruje za oknem. Ta ostuda! Viděl mě v mém pyžamu s kytičkami, který mi kdysi prodal nějaký partyzán. Rychle jsem se běžel převléct. Dostal jsem hlad. Otevřel jsem desky se seznamem potravin, které mohu. Nic z toho tu nemám. Jdu raději zametat. Upřímně si myslím, že jsem uklidil celkem slušně. Vzal jsem si můj semišový kabátek a šel se projít. Bylo krásné počasí. Obloha bez jediného mráčku. Pod nohama mi proběhl zajíc. Nedříve jsem si šel sednout pod topol. Tam to nebylo moc pohodlné, tak jsem šel dál. U cesty stála lavička. Sedl jsem si a po chvíli ke mně přisedla cizí dívka. Ještě že nejsem stydlivý, byla by škoda ji neznat. Přišla mi nějaká smutná. Po chvíli mi řekla, že je do někoho zamilovaná. Chtěl jsem jí udělat radost. Řekl jsem jí, ať jde za mnou. Běželi jsme. Bylo to jako přespolní běh. Doběhli jsme na louku a ona zvesela zavolala: "Hele studna!" Šli jsme ke studně. Já jí dal dárek a ona odešla. Škoda, že jsem jI už nikdy nespatřil.
Zajímané názvy rostlin a zvířat Aktinidie význačná Aktinidie jsou dřevité liány s opadavými listy, rostoucí až 50 let. Adax núbijský Adax núbijský patří mezi menší přímorožce. Jeho rohy jsou dlouhé a šroubovité. Bršlice kozí noha Plevelná rostlina dává přednost hlinitým vlhkým půdám bohatým na dusík a humus. Oryx beisa Oryx beisa je nápadný svými rohy, které jsou obvykle rovné a dlouhé.
Další člen rodiny Před Vánoci jsme dostali od jedné známé kotě. Říkáme mu Cipísek, protože když jsme ho poprvé viděli, mohl se vejít do čajového šálku. Nyní je mu asi něco přes dva měsíce. Bříško a tlapičky má bílé, tělo má světle hnědé s bílými flíčky, hlavičku také světle hnědou s bílou bradou a krkem. Na ocásku se mu téměř pravidelně střídají světle hnědé a bílé tenké kroužky. Má malou tlamičku, ale když mňoukne, že ho něco bolí, nebo že chce masíčko, má tlamu jak bagr. Hned jsme si všimli jeho velikánských očí. Má je zelenomodrohnědé. Máte vidět, jak naježí ocas, když uslyší nějaký hrozivý zvuk. Ještě před naježením ocasu však uteče do nejbližší bezpečné skrýše, jako jsou třeba: téměř zavřené dveře, skrýš pod lavicí, škvíra za skříní, za polštářem, v peřinách, nebo v měkkém pelíšku. O Vánocích jsme rozbalovali dárky a papíry skončily na hromadě pod stolem. Chtěli jsme ten nepořádek uklidit, ale to byla chyba. Jakmile uslyšel šustot papírů, začal všude běhat a my jsme ho nemohli chytit. Proto jsme šli spát asi někdy kolem čtvrté hodiny v noci. I když nás Cipísek občas zlobí, je s ním spoustu zábavy. Cannabis
