O

OBSAH

Pfiedmluva Úvod Slovník A–Z Seznam zkratek Literatura VídeÀská úmluva o diplomatick˘ch stycích Mezinárodní organizace se sídlem v âR nebo s kanceláfií na území âR, které mají diplomatick˘ status Pfiehled zastupitelsk˘ch úfiadÛ âR v zahraniãí (velvyslanectví, stálé mise, stálé delegace, generální konzuláty, styãné úfiady) – listopad 2005 O autorovi

7 9 19 165 167 169

182

183 187

P ¤ E D M L U VA

Milí ãtenáfii, dostáváte do rukou knihu, která by vám v systematické a pfiístupné podobû mûla pfiiblíÏit pojmy, s nimiÏ diplomacie pracuje a jimiÏ komunikuje se svûtem. Jejich prostfiednictvím se tak budete moci pfiiblíÏit oné rozsáhlé a komplikované struktufie, jíÏ dne‰ní diplomacie bezesporu je. Znám a nespoãetnûkrát jsem narazil na obecné pfiedstavy, které vefiejnost o tomto oboru má. Pohybují se od hrubého lhaní, pletich a intrik ve prospûch (v hor‰ím pfiípadû neprospûch) zastupované zemû na stranû jedné k bezmála umûlecky virtuóznímu a elegantnímu splétání – ãeho asi jiného neÏ intrik – na stranû druhé. Ruku v ruce s tím jde i obecná pfiedstava o tom, jak diplomat vypadá – vesmûs je líãen jako elegantní ‰vihák, svÛdce, intrikán a lev salonÛ – zkrátka mytická postava, stojící jednou nohou v nebi a jednou v pekle. Na Ministerstvu zahraniãních vûcí jsem strávil v˘znamnou ãást své politické kariéry. Nikdy jiÏ nespoãítám, s kolika diplomaty jsem se v Ïivotû setkal – ãesk˘mi i z mnoha zemí celého svûta. Stejnû tak ani nespoãítám, kolik rÛzn˘ch lidsk˘ch typÛ jsem mezi nimi vidûl. S jistotou v‰ak mohu fiíci, Ïe nejménû bylo tûch, ktefií by odpovídali onomu uvedenému populárnímu m˘tu. Najdete mezi nimi jedince v‰ech typÛ, povah a nátur. Bylo by zfiejmû moÏno mluvit o standardním prÛfiezu populace té které zemû. Snad s tou v˘jimkou, Ïe od diplomata se pfieci jen oãekává schopnost domluvit se v nûkolika jazycích. A abych vy‰el obecné pfiedstavû trochu vstfiíc, slu‰né chování a znalost spoleãenské etikety se pokládá za pfiirozenou souãást fiemesla. RÛznost diplomatÛ pak odpovídá rozrÛznûnosti moderní diplomacie. Ano, stále je‰tû její ãást probíhá v salonech pfii intenzivních rozhovorech, ve kter˘ch se musí tvrdû argumentovat, moÏná i trochu hrát a také – fieknûme – „klamat tûlem“. Mnohem více z ní se v‰ak odehrává na multilaterálních fórech, kde se dohadují jednotlivá slova rezolucí a doslova zúfiadovávají zabûhané mechanismy. A tak jako se v nûkterém pfiípadû spí‰e prosadí charismatick˘ v˘fieãn˘ jedinec, jindy se daleko více uplatní zku‰en˘ úfiedník ãi dobr˘ organizátor. K tomu pfiidejme ekonomickou diplomacii, vefiejnou diplomacii a pfiehr‰el dal‰ích diplomacií. To v‰e se odehrává ve svûtû, kter˘ je komunikaãnû a ekonomicky propojen jako nikdy pfiedtím. Ve svûtû, kter˘ si vytvofiil systém mezinárodních norem a nyní dokonce vytváfií instituce, jeÏ by mûly jejich dodrÏování kontrolovat. Ve svûtû, v nûmÏ se v˘znamnû pfiesunují mo7

P¤EDMLUVA

censká tûÏi‰tû a silokfiivky a kter˘ ãelí je‰tû donedávna netu‰en˘m nebezpeãím. To v‰e a mnohé dal‰í se dot˘ká oblasti diplomacie, prorÛstá ji, stává se jejím tématem a nakonec mnohdy i jí samou. Jin˘mi slovy, diplomacie je prostoupena souãasn˘m svûtem a zároveÀ jej prostupuje. Je tedy tak komplikovaná a strukturovaná jako on sám. To v‰e nefiíkám proto, abych vás od zájmu o diplomacii odradil. Právû naopak: stojí za to snaÏit se ji poznat a porozumût jí, protoÏe i to mÛÏe b˘t jedním z klíãÛ k pochopení na‰í reality. Slovník, kter˘ drÏíte v ruce, by vám k tomu mûl otevfiít dvefie. Pfieji vám proto, abyste do nich úspû‰nû vstoupili a abyste nezÛstali pouze stát v zádvefií. Závûrem bych rád podûkoval autorovi této knihy za to, Ïe se podjal tohoto nelehkého úkolu. Zúroãil v této práci roky úspû‰né diplomatické kariéry na polistopadovém Ministerstvu zahraniãních vûcí i to, Ïe pro‰el fiadou funkcí, které mu umoÏnily seznámit se s rÛzn˘mi aspekty diplomatické praxe. VáÏení a milí ãtenáfii, pfieji vám pfiíjemnou a uÏiteãnou ãetbu!

8

ÚVOD

ÚVOD

„Lidskou pfiedstavivost stále je‰tû naplÀuje obraz chytr˘ch mladíkÛ a mazan˘ch pro‰edivûl˘ch vousáãÛ, ktefií v cizinû pfiiãinlivû lÏou pro dobro své vlasti … Na kaÏd˘ pfiípad, kdy byl pouÏit klam, pfiipadá tucet jin˘ch, kdy jednání probíhalo obvykl˘m zpÛsobem jako diskuse, bûhem které vedlo k dohodû pouÏití inteligence a taktu… …diplomatická sluÏba je pro na‰i bezpeãnost skoro tak nezbytná jako váleãné námofinictvo, a pfiece jí vefiejné mínûní nevûnuje víc pozornosti neÏ pfiíleÏitostnou nadávku.“ (WHYTE) „âou En-laj v roce 1954 v naráÏce na ClausewitzÛv v˘rok o válce jako pokraãování politiky jin˘mi prostfiedky fiekl, Ïe „diplomacie je pokraãováním války jin˘mi prostfiedky“. Pokud by na tomto tvrzení mûlo b˘t nûco pravdy, je cel˘ svût v permanentní diplomatické válce.“ (FREEMAN: 75)

Slovník, kter˘ drÏíte v rukou, si klade pomûrnû jednoduch˘ cíl: stát se pfiíruãkou a pomocníkem jak pro (mladé) adepty této práce, tak pro v‰echny, ktefií se z nûjakého dÛvodu o diplomacii zajímají. Ambicí autora bylo shromáÏdit maximum pojmÛ, se kter˘mi se diplomat nebo zájemce o praktickou stránku zahraniãní politiky mÛÏe setkat a které souãasnû definují práci diplomata jako svého druhu fiemeslo. Soustfiedil se tedy na odbornou terminologii samotného v˘konu zahraniãní sluÏby, nikoli na pojmy historické, politické nebo právní. Proto moÏná budou nûkomu chybût termíny z oblasti mezinárodního práva, politiky a mnoha jin˘ch oborÛ (politologie, historie, ekonomie, sociologie). Neznamená to, Ïe s nimi diplomat nepracuje, ale ony patfií do kontextu, ve kterém se diplomat pohybuje, ve kterém myslí, ve kterém jsou mu zadávány úkoly, ale které nedefinují diplomacii jako specifické povolání. Tfieba se tak podafií leckomu u‰etfiit dlouhé okliky, pfiípadnû i kru‰né probuzení do reality, která se samozfiejmû od obecné pfiedstavy o diplomacii dost podstatnû li‰í. 9

ÚVOD

PohledÛ na diplomacii mÛÏe b˘t nekoneãné mnoÏství, od pouãen˘ch v˘rokÛ aÏ po hloupá kli‰é, uÏ tfieba jen proto, Ïe málokdo ví, co tato práce ve skuteãnosti obná‰í, ale skoro kaÏd˘ má pocit, Ïe na ni mÛÏe mít více ãi ménû kvalifikovan˘ názor. V tomto ohledu se dá diplomacie pfiifiadit k fotbalu nebo k domácí politice. Souãasnû platí, Ïe lidská pfiedstavivost je dráÏdûna zobrazováním diplomatÛ ve filmech, reklamách na sladkosti a v románech – prohnaní mazáci, ‰pióni, chytré a nebezpeãné Ïeny, recepce, smokingy a róby, trochu smû‰ní sklerotici, ktefií ve „sluÏbû vlasti“ tráví svÛj ãas mezi láznûmi, golfov˘m hfii‰tûm a kavárnou. Skoro se mi chce hodnû nahlas zvolat: „Ne, není tomu tak.“ Není snadné, aby diplomat, podle mínûní mnoh˘ch lháfi uÏ z definice, obhajoval svou práci. Diplomacie je jednou z forem v˘konu zahraniãní sluÏby státu. Je v první fiadû nástrojem v˘konu státní moci v oblasti zahraniãní politiky. Ta je tvofiena nûkolika souãástmi (politika, obrana, získávání a zpracování klasifikovan˘ch informací, ekonomika) a vÏdycky by mûla smûfiovat jen jedním smûrem, bez zbyteãné rivality institucí a osob, s jedním jedin˘m cílem – vytváfiet vhodné vnûj‰í podmínky existence státu v mezinárodním spoleãenství. Diplomacie je nástroj, kter˘m je moÏné zajistit ochranu Ïivotních zájmÛ státu, vytváfiet pro stát a jeho obãany pfiíznivé mezinárodní ovzdu‰í, napomáhat budování dobré povûsti státu a jeho orgánÛ v zahraniãí. Diplomat (a ostatnû kaÏd˘ obãan) by mûl diplomacii vnímat a uskuteãÀovat jako sluÏbu státu a jeho obãanÛm, protoÏe nic jiného to opravdu není. Kdo pfiichází s jin˘mi pfiedstavami, ten buì pfiijme realitu a moÏná se mu i zaãne líbit, anebo se po ãase radûji zaãne vûnovat nûãemu jinému. Popravdû fieãeno, penûz se v zahraniãní sluÏbû zase tolik „netoãí“ (staãí se podívat na rozpoãet ministerstva zahraniãí), kontakt s politick˘mi a ekonomick˘mi elitami vlastní zemû i cizích zemí je zajímav˘, ale má tendenci stávat se rutinou a dlouhodob˘ pobyt na diplomatické misi v zahraniãí také vÏdycky neodpovídá tomu, co si pod tím ãlovûk bûÏnû pfiedstavuje. Tím nechci fiíci, Ïe diplomat strádá a obûtuje své pohodlí a soukromí na oltáfi vlasti. To jistû ne, ale je to prostû práce se sv˘mi klady a zápory, s nemal˘mi nároky a s vlastní subkulturou. Zajímavou a v podstatû opomíjenou stránkou práce diplomata je její transkulturální charakter. Vût‰ina kontaktÛ s lidmi z jin˘ch kultur probíhá v zahraniãní sluÏbû na rovinû diplomat – diplomat. Toto prostfiedí je kulturnû relativnû neutrální, protoÏe chování diplomatÛ je v mnoha ohledech formalizované, aby bylo pfiedvídatelné. Neãekaná pfiekvapení, stfiety odli‰n˘ch kultur a konceptÛ, to by mohlo znemoÏnit diskusi a v˘mûnu informací. Skuteãnost vÏdycky uniká sebelep‰ímu plánování, a tak se pochopitelnû nedá fiíci, Ïe by existovalo nûco jako „diplomat jako takov˘“. Diplomacie sice není zrovna „dialog civilizací“, ale má k nûmu hodnû blízko. K velk˘m problémÛm zahraniãní politiky patfií skuteãnost, Ïe se zdánlivû odehrává v prostfiedí, ve kterém aktéfii pouÏívají stejné nástroje, mluví 10

ÚVOD

a myslí ve stejn˘ch pojmech a hrají podle stejn˘ch pravidel. OSN mÛÏe mít svou Chartu a kaÏdá mezinárodní organizace v rámci svého systému dokonale propracovan˘ jednací fiád, stejnû se vÏdycky ukáÏí tzv. tradiãní odli‰nosti, politické rozdíly a politicky vyjadfiované osobní ambice. Ve zmûti otevfien˘ch i skryt˘ch zájmÛ, animozit, spojeneck˘ch vztahÛ, historick˘ch averzí a vynucenû pfiijat˘ch fie‰ení se pohybují lidé, jejichÏ prací je dát tomu v‰emu nûjak˘ fiád, systematizovat neustál˘ tok událostí a pokou‰et se vytváfiet pfiedvídatelné prostfiedí. To jsou ti politikové a diplomati, ktefií bez ohledu na zemi svého pÛvodu a své kulturní pfiedsudky musí umût vyjednávat s lidmi, ktefií jsou na tom podobnû a jejichÏ spoleãn˘m zájmem je, aby se „to“ nezastavilo, aby procesy pokraãovaly k racionálnímu fie‰ení a aby pokud moÏno bylo problémÛ spí‰ ménû neÏ více. ProtoÏe diplomacie je opakem ozbrojeného konfliktu, potfiebuje vyzkou‰enou sadu formalizovan˘ch postupÛ, kter˘m v‰ichni rozumí stejnû a nepfiikládají jim v˘znamy, jeÏ by situaci komplikovaly. V tomto smyslu je diplomacie jakousi univerzální subkulturou s pfiímûsí kulturních specifik. Na to je ale diplomat pfiipraven (nebo aspoÀ by mûl b˘t), a tak jej nepfiekvapí, kdyÏ diplomat jedné zemû jeho Ïenû nepodá ruku, zatímco kolega z jiné zemû ji pfii setkání políbí – nûkdy na jednu, nûkdy na obû tváfie. Se zástupci nûkter˘ch zemí sedíte pfii jednání vedle sebe, s jin˘mi proti sobû. Nûktefií budou opakovat nauãené fráze a vám nezb˘vá, neÏ odpovûdût podobnû, protoÏe kaÏdé vyboãení v sobû nese nûjak˘ politick˘ v˘znam a jen vበprotûj‰ek ví jak˘. Jiní vám zaãnou fiíkat kfiestním jménem, postûÏují si na své nadfiízené, na problémy se ‰kolou pro dûti a na neutû‰en˘ stav byrokracie hostitelské zemû. To je ta snaz‰í stránka, protoÏe koneckoncÛ jste kolegové, ktefií dûlají stejnou práci a v podstatû oba pofiád víte, o co se jedná. Také jen men‰í ãást kulturních specifik pÛsobí ru‰ivû – obyãejnû jde spí‰ o zajímavé odli‰nosti a i tam, kde se s nimi ãlovûk nedokáÏe ztotoÏnit, staãí jen trochu tolerance a ãasu. Pfii vyslání do zahraniãí se ale ãlovûk velmi ãasto stfietává s realitou, která s tou jeho má hodnû málo spoleãného. Není to jen jazykov˘ problém, protoÏe zdaleka ne v‰ude vystaãíte se znalostí tfieba i tfií evropsk˘ch jazykÛ, ale i fiada praktick˘ch potíÏí vypl˘vajících z kulturních odli‰ností. Musíte respektovat místní zvyklosti, i kdyby vám byly sebevíc proti mysli. Musíte se smífiit ãasto s drtivou realitou bídy, zloãinnosti, nespravedlnosti a vlastní bezmoci cokoli na tom zmûnit (jen chabou útûchou b˘vá charitativní ãinnost, které se vûnuje velké mnoÏství diplomatÛ a jejich Ïen). Obãas se stane, Ïe se setkáte s lidmi, kter˘m, jak se fiíká, byste za normálních okolností ruku nepodali. Málokter˘ diplomat je tak „teflonov˘“, aby se ho podobná setkání nijak nedotkla. JenÏe jste v práci a va‰ím úkolem je s tím ãlovûkem mluvit, nûco mu sdûlit, a tak nezb˘vá, neÏ spolknout osobní názor a udûlat, co se od vás oãekává. Mezi jednotliv˘mi státy existují v˘znamné rozdíly ve zpÛsobu v˘konu di11

ÚVOD

plomatické sluÏby. Jedním z mimofiádnû v˘znamn˘ch kritérií je velikost státu, jeho „váha“ na mezinárodní scénû, hustota kontaktÛ a globální ãi lokální zájmy zemû. Je nûco jiného, kdyÏ má nûkterá zemû na svém ZÚ specialisty na migraci, drogovou problematiku nebo zahraniãní rozvojovou pomoc (jako pfiíklad mohou poslouÏit Nûmecko, Velká Británie, Francie, USA, v nûkter˘ch specializovan˘ch oblastech napfiíklad skandinávské státy nebo Rusko), nebo kdyÏ má – tak jako âR – na vût‰inû ZÚ jednoho ãi dva „univerzální“ diplomaty. Madeleine Albrightová ve sv˘ch vzpomínkách tvrdí, Ïe „úãelem zahraniãní politiky je ovlivÀovat politiku a aktivity jin˘ch státÛ zpÛsobem, kter˘ prospívá va‰im zájmÛm a hodnotám. Nástroje, které máte k dispozici, zahrnují v‰e od krásn˘ch slov po kfiiÏující stfiely. Umûní diplomacie spoãívá v tom, Ïe je mícháte správn˘m zpÛsobem a s dostateãnou trpûlivostí.“ Na‰e prostfiedky jsou pfiece jen ponûkud omezenûj‰í, ale to neznamená, Ïe v˘sledky na‰í zahraniãní sluÏby jsou chabé nebo bezv˘znamné a Ïe váha na‰eho státu je v mezinárodním mûfiítku zanedbatelná. Jsme ãleny velmi siln˘ch seskupení (EU, NATO) a ta nám dodávají na síle a váze, i kdyÏ je u nás módou tuto skuteãnost podceÀovat. Ledacos se nám dafií (publicita rozhodnû není to, co by urãovalo úspû‰nost diplomacie státu) a na‰e zahraniãní sluÏba je povaÏována za jednu z tûch lep‰ích a dobfie organizovan˘ch. Na‰e slabost se vlastnû stává silnou stránkou – nutí nás k vût‰í vynalézavosti a k tvÛrãímu pfiístupu tam, kde nûkter˘m jin˘m staãí ukázat svaly nebo penûÏenku. Tak jako kaÏd˘ jednotlivec (nebo rodina) Ïije a jakoÏto sociální bytost existuje uvnitfi pomûrnû husté sítû meziosobních a skupinov˘ch vztahÛ a zájmÛ, stejnû státy nemohou existovat v izolaci. KaÏd˘ stát má bliωí nebo vzdálenûj‰í sousedy, kaÏdá vláda má v zahraniãí své pfiíznivce i odpÛrce, kaÏd˘ krok vlády ve vnitfiní politice se nûjak˘m zpÛsobem dfiíve ãi pozdûji odrazí na mezinárodních vztazích státu. V dne‰ním svûtû není moÏné, aby napfiíklad parlament pfiijal zákon, kter˘ by nebyl v souladu s mezinárodními závazky státu. Naprosto neb˘valá hustota a ãetnost komunikace mezi osobami, skupinami, firmami ãi státy vede k tomu, Ïe je tfieba velmi peãlivû váÏit slova a kroky. V nûkter˘ch oblastech lidské ãinnosti je proto lépe najmout si profesionály. Stát si pro uskuteãÀování své vnûj‰í politiky najímá diplomaty. Jejich úkolem je nalézat vhodné formy realizace zahraniãní politiky. Diplomaté sami jen zfiídkakdy formulují obecné rysy zahraniãní politiky – není to jejich úkolem a vût‰inou to ani není v jejich kompetenci (se samozfiejmou v˘jimkou nejv˘‰e postaveného diplomata státu, kter˘m je ministr zahraniãí). Mají a musí mít ale vliv na její konkretizaci a na realizaci jejích cílÛ. Tûsná a trvalá spolupráce politiky a diplomacie je podmínkou sine qua non pro obû strany vztahu. Souãasné pojetí diplomacie a práce diplomata je jiné, neÏ tomu bylo tfieba pfied padesáti lety, i kdyÏ v nûkter˘ch oblastech rozdílÛ není tolik. Jde spí‰ o pocit, jiné akcenty a v˘raznû jinou atmosféru – jak v mezinárodní po12

ÚVOD

litice, tak v diplomatick˘ch kruzích. Zábûr práce diplomata je dnes v˘raznû ‰ir‰í, neÏ tomu b˘valo kdysi. Prakticky kaÏdá otázka, kaÏdá záleÏitost má svÛj rozmûr bilaterální i multilaterální, politick˘, ekonomick˘, fiada témat je nûjak˘m zpÛsobem napojena na globální témata. Objevují se témata, která dfiív diplomacie vÛbec nefie‰ila, napfiíklad ilegální migrace, terorismus. Vznikají a sloÏit˘m v˘vojem procházejí integraãní seskupení kontinentálního dosahu s komplikovanou strukturou (EU, Africká unie), jejichÏ prvky nacházejí vyjádfiení v rÛzn˘ch politikách a vedou k promûnliv˘m, tematicky definovan˘m aliancím. Pfiíkladem budiÏ tzv. variabilní geometrie uvnitfi Evropské unie a její interkontinentální pfiesahy, hlavnû ve sféfie spoleãné zahraniãní a bezpeãnostní politiky, ve vztazích ke tfietím zemím nebo napfiíklad k jiÏnímu Stfiedomofií. Diplomatická ãinnost je z mnoha ohledÛ mimofiádnû citlivá. Nikoli bezv˘znamn˘ je fakt, Ïe diplomat vykonává na území cizího státu aktivity, které b˘vají vyhrazeny jen obãanÛm daného státu (napfiíklad právní úkony konzulárních úfiedníkÛ), st˘ká se s osobami, které mohou b˘t vládû své zemû nebo tamûj‰ím vlivn˘m skupinám nepohodlné, snaÏí se získat maximum informací z otevfien˘ch zdrojÛ a z rozhovorÛ s obãany dané zemû, své poznatky a anal˘zy potom pfiedává svému ústfiedí, a to ãasto formou tzv. skryté komunikace. Pfii v‰ech sv˘ch aktivitách nesmí pfiekroãit meze, za nimiÏ leÏí doména jin˘ch státních organizací. Tyto meze nejsou nikde pfiesnû popsány, nejsou nijak viditelné, a proto hodnû záleÏí na citu a odhadu. Následky omylu b˘vají nesmírnû nepfiíjemné pro v‰echny zúãastnûné. Ze v‰ech tûchto a dal‰ích dÛvodÛ musí diplomat poÏívat pfiimûfiené ochrany – tu státy poskytují reciproãnû jeden druhému. Jsou ov‰em zemû a situace, kdy ve‰keré imunity a v˘sady pfiestávají platit, a pak je tfieba vyuÏít znalosti prostfiedí a osob a samozfiejmû je nutné mít i trochu ‰tûstí. Nestává se to ãasto, ale dramatické evakuace, vzetí rukojmích, po‰kození zdraví nebo ztráty na majetku zaÏilo uÏ dost ãesk˘ch diplomatÛ. ProtoÏe v podstatû konãí doba ostr˘ch ideologick˘ch rozdílÛ uvnitfi spoleãenství demokratick˘ch státÛ, mohla i na‰e zahraniãní sluÏba zcivilnût. Diplomaté spolu snáze komunikují, coÏ platí zejména o diplomacii evropské. Odlehãil se také vztah diplomata k momentálnû vládnoucí stranû v jeho vlastní zemi – témûfi uÏ neexistují stafií praktici, ktefií tzv. slouÏili vlasti, nikoli vládû. Takto se obyãejnû hájili lidé, ktefií v cizinû reprezentovali nûjak˘ dost odpudiv˘ reÏim a ve „sluÏbû vlasti“ pfieÏili jeho pád. RovnûÏ témûfi neexistují, ãi lépe fieãeno jejich poãet je relativnû nízk˘, tzv. politicky nominovaní niωí diplomaté (u velvyslancÛ tomu z pochopiteln˘ch dÛvodÛ b˘vá jinak). Vzniká tedy úfiednická skupina, jejíÏ pfiíslu‰níci vykonávají zahraniãní sluÏbu své zemû jako skuteãní profesionálové. Mohou si proto dovolit jin˘ zpÛsob chování a jednání, neÏ tomu bylo u lidí, jejichÏ hlavním kvalifikaãním pfiedpokladem bylo ãlenství v nûkteré politické stranû nebo úzká vazba na ãleny vládnoucí kliky. To má velmi praktick˘ dÛsledek proje13

ÚVOD

vující se v prÛbûhu mnoha jednání – jsou otevfienûj‰í, kolegiálnûj‰í, utajují se pouze vûci a informace skuteãnû podstatné, ãasto se sdílejí kontakty na rÛzné osobnosti v té ãi oné zemi, dokonce se poskytují písemné dokumenty. BûÏn˘ je neformální kontakt po telefonu nebo e-mailem. âím blíÏe k sobû jednotlivé zemû mají, tím je tato praxe bûÏnûj‰í, ale tím vût‰í pozor se také musí dávat na to, kam aÏ diplomat mÛÏe ve své otevfienosti a kolegiálnosti zajít. To je jeden z dÛvodÛ, proã se dodrÏují nepsaná pravidla, stará snad celá staletí – napfiíklad jsou vûci, na které se nemÛÏete kolegy zeptat, protoÏe oba víte, Ïe byste ho pfiivedli do sloÏité situace. A nejde jen o banální dotaz typu „kde jsi byl vãera veãer, Ïe jsem tû nevidûl u FrancouzÛ na recepci?“. Stále také platí, Ïe jsou nûkteré pfiíleÏitosti, které jsou obzvlá‰È vhodné k projednání citliv˘ch záleÏitostí – i proto tolik diplomatÛ hraje tenis nebo golf a b˘vá ãleny nejrÛznûj‰ích klubÛ. Jednak dost tûÏko seÏenete dostatek lidí na fotbalové utkání (nemluvû o vy‰‰ím vûku a zdravotním stavu nûkter˘ch ãlenÛ sboru), jednak si mezi sety nebo bûhem chÛze od jamky k jamce sdûlíte podstatné informace. Nehledû na to, Ïe jsou to také ideální pfiíleÏitosti pro seznámení se s vlivn˘mi pfiedstaviteli politického a ekonomického Ïivota dané zemû. Jsou dokonce evropské zemû, které peãlivû kontrolují, zda jsou jejich diplomaté spoleãensky aktivní, a dovedou klást i nepfiíjemné otázky typu „jak to, Ïe nikdo z va‰eho úfiadu není ãlenem Ïádného klubu?“. Práce diplomata je totiÏ v první fiadû sbûr kontaktÛ a informací a pro ty je tfieba si chodit, samy za nik˘m nepfiijdou. Diplomat bez informací je jako ml˘n bez vody, abych parafrázoval Komenského. TakÏe golf, tenis, bridÏ, ãlenství v klubech, to v‰e bych povaÏoval za témûfi povinné (i kdyÏ asi sotva v‰echno najednou) pro kaÏdého, kdo chce diplomatickou práci vykonávat serióznû a kdo chce mít slu‰né v˘sledky. Diplomacie je také vysoce formalizovan˘ kontakt a komunikace mezi státy. Formalizovan˘ je pfiedev‰ím proto, aby se pfiede‰lo nedorozumûním, chybn˘m interpretacím slov nebo ãinÛ a ãasto nepfiíjemn˘m pfiekvapením. ProtoÏe i dobfie mínûn˘, ale neãekanû, pfii nevhodné pfiíleÏitosti a v nevhodnou chvíli sdûlen˘ návrh mÛÏe vést k jin˘m dÛsledkÛm, neÏ si tfieba navrhovatel pfiedstavoval. Formálnost ve vnûj‰ím projevu je také dÛleÏit˘m prvkem zabraÀování konfliktu. AÈ jsou vztahy mezi státy sebelep‰í, vÏdy je tfieba b˘t opatrn˘, citlivû vnímat kontext a chovat se pfiedvídateln˘m zpÛsobem, aby se zabránilo vzniku zbyteãného nedorozumûní nebo dokonce konfliktu. V mimoevropsk˘ch kulturách i ve stfiedovûké a star‰í Evropû platilo, Ïe tzv. trÏní místa a kfiiÏovatky obchodních cest, kde se setkávalo mnoho lidí z rÛzn˘ch kultur, byla místy permanentního míru. Zde bylo moÏné jednat i s nepfiítelem, pochopitelnû za souãasného dodrÏování etikety a formálních pravidel pro styk s cizinci. V dne‰ní dobû zdánlivû nic takového neexistuje. Je to opravdu jen zdání, vÏdyÈ co jiného je pÛda OSN a nejrÛznûj‰í mezinárodní konference a dal‰í setkání? Velice se posílila role multilate14

ÚVOD

rální diplomacie, posílila se i role niωích diplomatÛ, ktefií na podobn˘ch místech pfiipravují pÛdu pro setkání na vy‰‰ích úrovních. Konferenãní kuloáry se tak stávají „vy‰‰í v˘vojovou formou“ toho, co kdysi pfiedstavovaly trhy a poutû. Na tûchto místech je moÏné pomocí formálního kontaktu dospût k neformálnímu dialogu a pfiedkládání netradiãních a pfiekvapiv˘ch fie‰ení sloÏit˘ch situací a nebo je moÏné také nûjak˘m pfiekvapiv˘m krokem otestovat schopnost a odhodlání partnera vést skuteãnû konstruktivní dialog. Tento typ kontaktu také umoÏÀuje reagovat s urãit˘m ãasov˘m odstupem, po zváÏení v‰ech okolností. Formálnost diplomatické praxe je prostû osvûdãen˘m a obecnû akceptovan˘m nástrojem. Vede to také k tomu, Ïe diplomatická subkultura pÛsobí navenek velmi konzervativnû, jako kdyby mûla staletou setrvaãnost. Pokud by tomu tak ale bylo i ve skuteãnosti, byla by velice silnû omezena schopnost diplomacie dosahovat nûjak˘ch pozitivních v˘sledkÛ v dne‰ním svûtû, ãasto ovládaném zdánlivou i skuteãnou neformálností. Vedle „skuteãné“ diplomacie, jak ji obyãejnû ukazují média a jak si ji pfiedstavují mnozí laikové, existuje paralelní „vnitfiní“ svût diplomacie, a to doslova na v‰ech úrovních, od posledního z tajemníkÛ po ministry a prezidenty. Je to jeden z dÛsledkÛ mimofiádnû poãetn˘ch kontaktÛ na v‰ech úrovních a pfii nesãetn˘ch pfiíleÏitostech. Je to také jedna z pozitivních stránek snadnosti komunikace – nejen proto, Ïe k samozfiejmé kvalifikaci diplomata patfií znalost dvou aÏ tfií jazykÛ, ale také proto, Ïe dnes existují technické prostfiedky, které jako by ru‰ily vzdálenosti a ãasová pásma. K tomu pfiipoãtûme obûdy, golfové partie, rybafiení, odpolední kávu nebo noãní sklenku nûãeho jiného, sobotní peãení masa u spoleãn˘ch pfiátel na zahradû, pfiípadnû i páteãní/sobotní/nedûlní setkání souvûrcÛ v me‰itû/synagoze/kostele, pfiestávky mezi jednáními, sluÏební cesty po celém svûtû a pfii del‰í kariéfie ãasté setkání t˘chÏ lidí nûkolikrát za Ïivot na rÛzn˘ch místech a obyãejnû ve stále vy‰‰ích funkcích. To v‰echno umoÏÀuje a ulehãuje navazování neformálních vztahÛ, lep‰í osobní poznání a porozumûní. Pak je samozfiejmû snaz‰í nacházet fie‰ení problémÛ a shodu. Na nejvy‰‰í úrovni hlav státÛ se v posledních letech rozmohlo ostentativní demonstrování neformálních a pfiátelsk˘ch vztahÛ mezi úãastníky rÛzn˘ch multilaterálních setkání. Vnûj‰í projev b˘vá pozoruhodnû uniformní – ‰éfové státÛ a vlád se jako jeden muÏ (Ïen b˘vá poskrovnu) obléknou do pfiipraven˘ch koÏen˘ch bund nebo barevn˘ch ko‰ilí a nechají se fotografovat pfied pozadím hor, mofie nebo lesa. Tak jako jsou multilaterální fóra jen v˘vojovou formou klidov˘ch zón pravûku a starovûku, nejde ani zde o nic jiného, neÏ o projev starobylého magického uvaÏování, jehoÏ nejlep‰í pfiíklad nacházíme v divadle: pfievlekem do kost˘mu se osoba stává typem, hraje roli, kterou kost˘m navenek reprezentuje. Politik, kterého jsme zvyklí vidût jen v obleku a kravatû, se pfievlekem do koÏené bundy zmûní v rockera, kter˘ se se‰el s partou kamarádÛ. Asi jen shodou okolností, a kdyÏ uÏ se 15

ÚVOD

koneãnû se‰li, projednají i nûjakou nudnou politickou záleÏitost. Hlavní ale je demonstrovat t˘mového a kamarádského ducha. Diplomatická formálnost se setkává s hranou neformálností (o pfievlékání „do civilu“ byli v‰ichni pfiedem informováni a souhlasili s ním) a oba postoje se blahodárnû ovlivÀují. Uniforma obleku se nahradí uniformou ne-obleku, z prezidenta se stane ãlen globálního t˘mu, zdánlivû se zmûní kontext, ale diskurs zÛstává tent˘Ï – dÛleÏité politické jednání na nejvy‰‰í úrovni, jehoÏ agenda byla pfiedem dlouho domlouvána a jehoÏ závûry byly diskutovány na nûkolika rozhodovacích úrovních, aby nakonec byly – s úãastníky opût pfievleãen˘mi do pracovního odûvu – formálnû a slavnostnû podepsány a sdûleny vefiejnosti. Tak nûjak vypadá vrcholná diplomacie v praxi, resp. ta její ãást, která b˘vá nejviditelnûj‰í. Diplomacie je to v‰echno, je to magie, divadlo, byrokratická suchafiina, nûkdy je to i napínavá ãinnost s nejist˘m v˘sledkem. Je to realizace plánÛ, které vymyslel nûkdo jin˘ a se kter˘mi je tfieba se ztotoÏnit, protoÏe bez osobního angaÏmá se z ní stává jen suchá kanceláfiská rutina s ãekáním na konec pracovní doby. âlovûk se setká s neobyãejnû pestr˘m vzorkem lidstva, nûkdy je to povzná‰ející, jindy ubíjející, ale vÏdycky je moÏné si z toho odnést nûjaké pouãení. Práce ãeského diplomata není jen plnûní úkolÛ, ãtení spisÛ a podepisování doslova stovek dokumentÛ, konverzace s kolegy, prohánûní míãku po kurtu a pozdnû noãní pfiejídání se na veãefiích, kter˘m se nedá vyhnout. Je to také komunikace s ústfiedím, a ta nûkdy vyÏaduje nejmíÀ tolik taktu a diplomatické obratnosti, jako sjednání dÛleÏité mezinárodní smlouvy. Ústfiedí, to je Ministerstvo zahraniãí, v na‰em pfiípadû Ïertovnû a trochu ironicky pfiezdívané „ZÚ Praha“, je to také Ministerstvo prÛmyslu a obchodu, jsou to obû komory parlamentu a je to samozfiejmû Kanceláfi prezidenta republiky. Doma i v cizinû je tfieba pouÏívat mnoho nástrojÛ a fiemeslná zdatnost uÏivatele se odráÏí jak na kvalitû jeho vlastní práce, tak také na obrazu, kter˘ o „jeho“ zastupitelském úfiadû mají v ústfiedí. Zkratkovitû se o v˘sledcích práce ZÚ (zastupitelského úfiadu) uvaÏuje jako o v˘sledcích pÛsobení velvyslance, ale ten by bez dobfie vedeného a spolupracujícího t˘mu – byÈ nepoãetného – mnoho nepofiídil. Slovník, kter˘ drÏíte v rukou, není Ïádná summa diplomatiae, ale má ambici b˘t pouÏitelnou pfiíruãkou, která odráÏí souãasnou diplomatickou praxi a bere v úvahu ãeskou realitu. Nejsme nejvût‰í a nejv˘znamnûj‰í zemí svûta, nikdo od nás neãeká zázraky. Ale mûli bychom b˘t standardní, racionální a v˘konnou zahraniãní sluÏbou státu, kter˘ zná své priority a umí jít za jejich dosaÏením. V‰em, kdo v tomto smûru pracují, se na tomto místû snaÏím zprostfiedkovat informace a vûdomosti, ke kter˘m jsem se za deset let sluÏby dobral. Literatura, kterou jsem pfii práci pouÏíval, byla buì uÏ za16

ÚVOD

staralá, nebo vycházela z úplnû jiného kontextu – jen stûÏí lze pfiedpokládat, Ïe by nûkdy mûla ãeská zahraniãní sluÏba rozsah a pestrost sluÏby britské nebo francouzské. Základní pojmy a ãinnosti jsou stejné, ale z dobr˘ch dÛvodÛ jsem podstatnû men‰í pozornost vûnoval napfiíklad jemnostem prenegociaãních diplomatick˘ch aktivit nebo pojmÛm funkãním v britském kontextu ãi v kontextu zahraniãní sluÏby USA, ale irelevantním v na‰em kontextu. Rozhodl jsem se také vyhnout se historick˘m pojmÛm, úmyslnû nejsou uvádûny Ïádné osobnosti (to patfií do sféry moderní i star‰í historie), úplnû jsem se snaÏil vyh˘bat – pokud to bylo moÏné bez újmy na porozumûní textu – pojmÛm z oblasti mezinárodního práva, politologie a moderních dûjin. Práce diplomata není nikdy hotova a slovník také není navÏdy uzavfien˘m souborem textÛ. Autor bude vdûãn˘ za v‰echny pfiipomínky, doplÀky, korektury a námûty, které by pfiispûly k dal‰ímu zkvalitnûní textu pro budoucnost.

17

18

A abecední pofiadí – v protokolární praxi zpÛsob usazování hostí nebo úãastníkÛ akce podle abecedy, nikoli podle ➚ seniority. Abecední fiazení mÛÏe b˘t podle pfiíjmení osoby, podle názvu státu (v ãeské, anglické nebo francouzské abecední fiadû, pfiípadnû v pofiadí podle poãáteãního písmene názvu státu v oficiálním jazyce tohoto státu). Tento zpÛsob je s v˘hodou vyuÏíván v‰ude tam, kde nûjaké pofiadí stanovit musíme, ale chceme se vyhnout moÏn˘m politick˘m nebo spoleãensk˘m interpretacím. RÛzné krkolomnûj‰í varianty se vyuÏívají zejména tehdy, kdyÏ je vhodné nûkteré úãastníky akce posadit jinam neÏ vedle sebe. V nûkter˘ch pfiípadech se pouÏívá hyperkorektní forma, abecední pofiádek, ale v opaãném pofiadí. – Pokud úãastníci akce sedí u jednoho stolu (napfi. pfii pravideln˘ch setkáních velvyslancÛ ãlensk˘ch zemí EU), je místo hostitele v ãele stolu nebo uprostfied jeho del‰í strany, abecední pofiadí pak obyãejnû zaãíná po jeho pravé ruce. acte de présence (franc. [akt de présans]) – krátká pfiítomnost vedoucího ➚ diplomatické mise na spoleãenském podniku (➚ recepce, ➚ koktejl, ➚ ãí‰e vína); cílem je projevit zdvofiilost vÛãi hostiteli a b˘t zaznamenán jako úãastník. VyuÏívá se v situacích, kdy úãast je sice nezbytná, ale del‰í pfiítomnost by mohla b˘t vykládána jako pozitivní gesto vÛãi hostiteli, pfiípadnû tehdy, kdy je více spoleãensk˘ch událostí ve stejném ãase a délku pfiítomnosti na nich je tfieba hierarchizovat podle jejich v˘znamu nebo pfiizpÛsobit jejich zaãátkÛm. acting representative (angl. [aktyng reprezentatyv]; v˘konn˘ zástupce) – v souãasné diplomatické praxi, kdy pfievládá angliãtina jako hlavní pracovní jazyk, se jako „acting“ oznaãují ti ➚ diplomaté, ktefií po nûjakou dobu zastupují v˘‰e postaveného diplomata, pfiedev‰ím v nûkteré z vedoucích funkcí (acting head of mission, acting high commissioner, acting permanent representative). Viz téÏ chargé d’affaires. ad hoc diplomacie viz diplomacie; kariérní diplomaté ad interim (fiidãeji par interim; lat.), zkrácenû a. i., p. i. – za názvem diplomatické funkce (➚ chargé d’affaires a. i.) vyjadfiuje fakt, Ïe dotyãná osoba je funkcí povûfiena doãasnû. 19

AD REFERENDUM

ad referendum (lat.) – formální krok, kter˘m vyjednavaã pfiedává dosaÏenou dohodu s doporuãením ke koneãnému schválení nadfiízenému orgánu, bez nûjÏ nemÛÏe nab˘t platnosti. B˘vá tomu tak tehdy, kdy k rozhodnutí nebo dohodû do‰lo bez toho, Ïe by pfiíslu‰n˘ diplomat mûl konkrétní instrukce a ty naplnil. V˘sledek je proto podmínûn˘ a podléhá schválení nûkterou vy‰‰í instancí. administrativní a technick˘ pracovník, ATP – pracovníci ➚ diplomatické mise, ktefií zpravidla nemají diplomatick˘ status a nepatfií mezi ➚ místní síly. V ãeské zahraniãní sluÏbû se vût‰inou jedná o nûkteré administrativní pracovníky (hospodáfi, úãetní, konzulární referent), sekretáfiky, technick˘ personál (radista, fiidiã, údrÏbáfi, kuchafi). Ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech mohou b˘t drÏiteli diplomatického pasu, kter˘ jim v nûkter˘ch zemích poskytuje nezbytnou míru ochrany a usnadÀuje jejich pfiípadnou evakuaci. – Tato kategorie pracovníkÛ diplomatické mise byla vytvofiena ➚ VídeÀskou úmluvou o diplomatick˘ch stycích, která jim v nûkter˘ch ohledech poskytuje v˘sady a imunity jako diplomatÛm. – Na vût‰inû ZÚ âR je z praktick˘ch i finanãních dÛvodÛ poãet ATP minimální, obyãejnû se rekrutují z fiad partnerÛ diplomatÛ a samotn˘ch ATP (napfi. manÏel radista a údrÏbáfi, manÏelka sekretáfika), v mnoha zemích je v˘hodné nûkteré funkce ATP obsazovat místními silami. advance team (angl. [edvans t˘m]) – vÏité oznaãení pro skupinu osob, jeÏ bûhem pfiíprav náv‰tûvy hlavy státu nebo jiné vysoce postavené osobnosti cestuje do zemû a jednotliv˘ch míst, která daná osobnost nav‰tíví. Úkolem ãlenÛ a. t. je zjistit na místû skuteãn˘ stav ubytovacích zafiízení, nárokÛ na dopravu v místû, bezpeãnost a projednat protokolární záleÏitosti náv‰tûvy. Podle úrovnû náv‰tûvy a nároãnosti pfiípravy se mûní velikost a sloÏení a. t. od jedné osoby aÏ po velmi poãetné t˘my (napfi. pfii pfiípravách náv‰tûv prezidentÛ USA). agréation (franc. [agreasjon]) – v minulosti uÏívané oznaãení pro udûlení souhlasu s pfiijetím navrÏené osoby jako ➚ diplomatického zástupce cizího státu; dnes se uÏívá pojem ➚ agrément. agrément (franc. [agremá], agréation; schválení, souhlas) – formální souhlas hlavy pfiijímajícího státu s osobou navrÏenou do funkce ➚ diplomatického zástupce vysílajícího státu; a. je tfieba vyÏádat pro dvû nejvy‰‰í kategorie diplomatick˘ch zástupcÛ – ➚ velvyslanec a ➚ vyslanec. Bez udûlení a. se podle ustanovení ➚ VídeÀské úmluvy o diplomatick˘ch stycích navrÏená osoba nemÛÏe ujmout funkce. Není vhodné, aby v dobû vyfiizování Ïádosti o a. navrÏená osoba cestovala (byÈ soukromû) do zemû, od které se a. Ïádá. – Vysílající stát Ïádá o udûlení a. zpravidla je‰tû pfied zvefiejnûním jména da20