O prospěšnosti ruského čaje překlad Aien Následky oblíbenosti zahraničních čajů a kávy jsou teď víc než zřejmé. Rychle vzrostl počet infarktů, mrtvic a nervových poruch. Zčásti na tom má vinu zámořský čaj bohatý na kofein. Náš organizmus, geneticky formovaný staletí, je neschopný bez následků zpracovat větší dávku kofeinu. Už akademik Pavlov zjistil, že kofein zesiluje procesy v mozkové kůře a zvyšuje jejich aktivitu. Alkaloidy čaje zase srdeční činnost, stahy myokardu se zintenzivňují a zrychlují. V důsledku toho člověk pociťuje příliv sil. Ale podobné popohánění duševní aktivity vede k vyčerpání energie. Častější a větší dávky kofeinu způsobují vyčerpání nervových buněk. Kofein je zakázán při mnoha nemocech (a přesněji při následcích městského způsobu života): nespavosti, vysokém tlaku, ateroskleróze, glaukomu, srdečně-cévních nemocech. Nepřiměřená spotřeba nápojů s obsahem kofeinu dráždí zažívací trakt. Navíc tainy z čaje vyplavují z organismu vápník, hořčík a fosfor. Tímto způsobem čaj ničí svoje milovníky. Cesta k ozdravění našeho národa je jednoduchá, jako vše geniální - vrátit se k pramenům a vzpomenout na nezaslouženě zapomenutý ruský nápoj: IVAN-ČAJ. Tento název dostal v polovině 17. století, tzn. v počátku rozkvětu obliby čaje a kávy ve světě. Do té doby jej ruští léčitelé nazývali „borovou bylinou“ pro jeho mnohé léčivé vlastnosti. Zvláštní oblibu měly čaje z listů Ivan-čaje, kterým se léčily migrény, záněty. Měl i přízviska jako chlebnica (chlebník) a mjelničnik (asi mlýnek). To proto, že vysušené pomleté kořeny se podle rad léčitelů přidávaly do mouky na chleba. Ještě se Ivan-čaji říkalo petuškové jablko kvůli chuti mladých listů, které se používaly na salát. (petuška stepnaja - nějaká stepní kytka). Milovníci čaje ho začali připravovat tak, že chutí a barvou připomínal pravý čaj. Dělali to tak, že listy Ivančaje sušili, spařili horkou vodou v soudku, pak třeli v korytě a na plechu na pečení sušili v ruské peci. Po usušení listy ještě jednou mleli a čaj byl hotov. Tato rostlina roste i u nás, jmenuje se vrbovka úzkolistá, nebo vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium L.), u nás se používá jako bylinka na prostatu a močové ústrojí. Nejvíc se tohoto čaje připravovalo ve vesnici Koporje u Petrohradu, proto se začalo Ivan-čaji říkat Koporskij čaj. Stovky pudů (nějaká váhová jednotka, neumím převést na kg) tohoto výrobku se spotřebovalo v Rusku. Cenili si ho Sibiřané i donští kozáci a jiní. Později se stal nejdůležitější výrobkem ruského vývozu. Po zvláštní úpravě se vozil po moři do Anglie a dalších zemí Evropy, kde měl zvučné jméno, stejně jako čínské hedvábí nebo damascénská ocel. V zahraničí nazývali Ivan-čaj Ruským čajem.
Vrbovka v plném květu Když se ruští námořníci vydávali na dlouhou cestu, brali sebou Ivan-čaj pro sebe na pití (vit. C - kurděje) a na vyměňování v cizích přístavech.
Někteří nepoctiví kupci vydávali Ivan-čaj za pravý čínský (pekingský) čaj: míchali ho do čínského čaje. Ale je třeba dodat, že v předrevolučním Rusku a ještě do roku 1941 se přidávání jiných rostlin do pravého čaje pokládalo za falzifikaci a trestalo se podle zákona. Tyto případy neuškodily pověsti Koporského čaje a v 19. století byl velkou konkurencí pro indický čaj. Velká Británie, která vlastnila obrovské čajové plantáže v Indii, kupovala ročně desítky tisíc pudů ruského čaje a dávala mu přednost před indickým. Proč v Rusku skončila výroba tak výhodného artiklu jako Koporský čaj? Důvod je takový, že koncem 19. století byla jeho popularita tak velká, že začala ohrožovat finanční sílu Východoindické čajové společnosti!! Společnost rozpoutala skandál a nařkla Rusy, že do čaje přidávají „bílou hlinku“, která prý škodí zdraví. Pravá příčina byla v tom, že představitelé Východoindické společnosti potřebovali vytlačit z trhu největšího konkurenta - ruský čaj. (no, ještě že to byl údajně jen kaolín, a ne čajová chřipka... :-( Společnost dosáhla svého, dovoz ruského čaje klesl a po revoluci v roce 1917 skončil úplně a výrobna se zavřela. ALE PŘIŠLA NOVÁ DOBA! Teprve nedávno si lidé vzpomněli na tento léčivý nápoj. Po dlouhé pauze vyrobili čaj podle starých receptů a vzali ho sebou na plavbu kolem světa (regata) námořníci z lodi „Kruzenštern“. Známý osamělý plavec F. Konjuchov si bere na všechny své cesty léčivý Ivan-čaj. RUB ČILOSTI PO KÁVĚ V nejbližší době bude nutné vrátit Ivan-čaj do jídelníčku lidí, aby se omezila (a později ukončila) spotřeba kávy a čaje, ve kterých je přebytek kofeinu. Ten může ruský člověk (a Slovan obecně) užívat jen velmi málo. V mechanizmu působení kofeinu hraje důležitou roli to, že ničí ferment fosfodiesterázu, přičemž se v buňkách hromadí cyklický adenozin-monofosfát, který zesiluje metabolické procesy v různých orgánech a tkáních, včetně míšní tkáně a centrálního nervového systému. Ale kalíšek kávy nebo čaje se nepovažuje za doping. Stejně jako u jiných narkotik snižuje se postupně jeho účinek. Současně se kofein navazuje na receptory mozku, vytěsňuje adenozin, který zmenšuje (reguluje) mozkové vzruchy. Jeho záměna za kofein má stimulační efekt. Při dlouhém užívání tohoto alkaloidu se jeho účinek (stejně jako jiných narkotik) snižuje. A od malého kalíšku přejde člověk k velkému hrnku (čajová lžička na 2dcl vřelé vody), k rannímu šálku přibude polední a večerní, protože po vyloučení kofeinu obsadí adenozin všechny volné receptory mozku a zreguluje procesy vzruchu a na člověka padne únava, ospalost, deprese, sníží se tlak a vzniknou jiné nepříjemné procesy.
Kromě toho taniny v čaji, 18 % a víc podle druhu, tvoří pevné vazby s vápníkem, hořčíkem a fosforem, solemi kovů jako měď, cín, nikl a jiných mikroelementů a vykrádají organismus. Proto na východě pijí čaj před jídlem nebo až dvě hodiny po jídle a bez oslazení, které uvolňuje vázaný vápník. Ivan-čaj kvete od půlky června do konce srpna, květy se otvírají od 6 až 7 hodin a vábí množství včel. Není to neobvyklé, vždyť Ivan-čaj je jednou z nejlepších medonosných rostlin. Předpokládá se, že z jednoho hektaru porostu mohou včely sesbírat až tisíc kg medu. „Kiprejnyj“ (ruský název rostliny je Kiprej) med je podle znalců nejsladší a průzračný. Kromě medu sbírají včely svůj „chléb“ nergu (pyl?). Semena Ivan-čaje dozrávají v srpnu. Zralá semena s lupnutím vylétají z tobolek, nad porosty a do širokého okolí se vznášení na spirálovém peříčku jakoby se roztrhla peřina. Jsou udivující letci a mohou doletět po větru až desítky kilometrů. K léčení se používají květy, listy a kořeny Ivan-čaje. Sbírá se v době květu, obvykle listy zvlášť a nerozvité květy zvlášť. Ivan-čaj obsahuje: - flavonoidy (kvercitin, kepferol, spasmolytické účinky na močové cesty) - stimulanty (20% stimulantů s protikrvácivým účinkem) - slizy (15%, tiší záněty, bolesti) - malé množství alkaloidů (ve velkých dávkách jedy, v malých léky - zlepšují látkovou výměnu, prokrvení, na nervový systém působí jako lék - tiší bolest.) - chlorofyl - pektin - v listech jsou vitamíny (karoten, vit. C (200-388mg - 3x víc než pomeranče) - kořeny jsou bohaté na škroby, polysacharidy, organické kyseliny - důležité v acidobazické rovnováze) - v listech je mnoho mikroelementů (pro stimulaci krvetvorby) nejvíce ze všech rostlin. Unikátní složení Ivan-čaje umožňuje velké použití v léčení. Předčí všechny jiné byliny v léčení zánětů. V národní medicíně je Ivan-čaj se odedávna používá proti otokům - vědecky potvrzeno rozborem květů. Co nám dává Ivan-čaj: odděluje kvalitní a nekvalitní novotvary (myslí se asi nové tkáně, že by prevence rakoviny?) posiluje potenci je účinný při nemocech močového a pohlavního ústrojí (na prostatu) léčí jizvy v žaludku a dvanácterníku
imunita proti virovým onemocněním dýchacího ústrojí prevence zubního kazu zlepšuje složení krve zmenšuje intoxikaci organismu (čistí) léčí otravy z jídla a alkoholu dodává sílu při vysílení léčí kameny žlučníkové, slezinu posiluje vlasové kořínky vitamínu C je v něm 6,5x víc než v citronu léčí migrénu, normalizuje krevní tlak Roste všude v mírném pásu (od Petěrsburgu po Kamčatku) Jak připravit Ivan-čaj? 1. Jdeme sbírat kyprej (vrbovku úzkolistou, zvanou též kypřina). Připravte si velký pytlík. Listy sbíráme čerstvé, zelené, šťavnaté. Je možné sbírat kyprej i se stvoly (celou horní část), ale to je barbarské, žádný čas se tím podle zkušeností neušetří. Stejně pak musíte doma lístky otrhat. Rozumný způsob je otrhat pár lístků ze stvolu, hrstku květů - budete mít čaj a rostlině to neublíží. Pokračuje v růstu, ztráta několika lístků a květů není tak strašná. Zato zde můžete další rok opět sbírat čaj. 2. Když přijdete domů, je třeba lístky připravit: Pokud je to nevyhnutelné, musíme lístky umýt a osušit. Dále zlehka usušit (asi nechat zavadnout - pozn. překl.). Dále jsou dvě varianty: Pokud chcete listový čaj, necháte lístky v celku, pokud chcete „sypaný“, musíte lístky na jemno nasekat. 3. Můžeme připravené jednotlivé lístky hníst v rukách a ušoulat kuličku nebo váleček. To je ale moc pracné při přípravě většího množství čaje. Proto já položím čaj na dřevěnou desku a rozválím dřevěným válečkem, potom nařežu. Pokud to neuděláte, lístky nebudou fermentovat. 4. Na husto (pevně) ukládáme: buď do smaltovaného kastrolu, který zakryjeme vlhkou gázou (plátnem) a zatížíme (např. nádobou s vodou - pozn. překl.), nebo pevně zavážeme do lněného vlhkého plátna. Pokud máme lístky v kastrolu, je nutno je občas promíchat a převrátit, aby dozrávaly rovnoměrně. (pozn. překl. podobně, jako když se nakládá zelí - stlačuje se, až pustí šťávu) 5. Dále - to nejdůležitější - fermentace čaje Na fermentaci závisí, jaký čaj vyrobíte: zelený nebo černý. Doba fermentace závisí na teplotě okolí. Čím tepleji, tím jsou všechny procesy rychlejší. Důležité: fermentace dělá ze zeleného čaje černý čaj.
Zelený čaj: fermentuje se 6-12-24 hodin Černý čaj: fermentuje se 2-3-5 dní (čili 2x24, 3x24, 5x24 hodin - pozn. překl.) Teď je nutno dávat pozor, aby se nepokazil (nezapařil – překlad je „nezatoulal se“ asi chytil jiné kvašení) a pravidelně vlhčit tkaninu. Čaj musí ztmavnout, bude krásně vonět - to je doba, kdy se dá sušit. Já mám raději černý, který se vůbec nepodobá kupovanému. Má jantarovou barvu, příjemnou chuť a vůni, zelený má blíže k bylinkovému nálevu. 6. Sušení čaje Zelený čaj sušíme přírodní cestou ve stínu. Černý se musí sušit aktivně: buď v troubě, na slunci nebo na pánvici. Slunce: rozprostřít do tenké vrstvy na tkaninu a úplně usušit. Trouba: nahřeje se na 100 stupňů a suší se půlhodinu až hodinu, je třeba kontrolovat, aby se nepřipálil nebo nepřeschnul. Pánvice: čaj vložit na litinovou pánev a na velmi malém plameni sušíme asi 40 minut, po 40 minutách přidat plamen na střední hodnotu, stále mícháme dřevěnou lopatkou a dosušíme. Určitě by stálo za to zkusit i pyramidu – vznikne voňavý a dokonale suchý čaj, bez plísní. 7. Když Ivan-čaj vyschne a vychladne, musí se vložit do skleněné nádoby a vzduchotěsně uzavřít (pozn. překl. - asi je hygroskopický). A co udělat, jestliže se čaj zapařil? Pokud se čaj zapařil (poznáte podle vůně): také ho usušte a pijte, ale bude mít jinou specifickou chuť. Já dělám bylinný (z lístků) čaj s květy v poměru 70 % listů a 30% květů. Zesílit působení čaje je možné pomocí různých zaříkadel (?) v čase, když třete listy. Tímto způsobem se získá čaj ochranný (oberežnyj), očišťující od nežádoucích vlivů, čaj láskyplný-milostný, čaj na úspěch. Stejnou technologií fermentace můžeme připravit čaj z listí lesních jahod, rybízu, malin. Ale mně se zatím nepodařil. Přidat do čaje můžeme mátu, meduňku, okvětní plátky šípkové růže, květ jasmínu, med. Zde má každý široké pole tvůrčího hledání. Další informace z jiných zdrojů: Vrbka úzkolistá (kypřina) je vytrvalá 50-150 cm vysoká bylina s dlouhým plazivým oddenkem. Lodyhy jednoduché, oblé až mírně hranaté, bohatě olistěné, v
listových úžlabích nejsou svazečky listů ani nevyrůstají další listnaté větévky. Listy měkké, na obou koncích zúžené, podlouhle kopinaté až podlouhle eliptické, 10 – 20 mm široké, přisedlé či kratičce řapíčkaté, celokrajné nebo s malými zoubky, na líci tmavě zelené, na rubu šedozelené, s dobře patrnou střední i postranními žilkami. Nápadně připomínají listy vrby. Květenství dlouhý hrozen. Květy středně velké. Kališní lístky úzce kopinaté, červeně naběhlé. Korunní lístky obvejčité až okrouhle obvejčité, celokrajné nebo jen velmi mělce vykrajované, v odstínech růžově purpurové, zřídka bledé nebo bílé. Plody jsou tobolky.
Místa výskytu: Vrbku úzkolistou nalezneme na lesních pasekách, v lesních lemech, na spáleništích, světlinách, méně často na křovinatých stráních, v pobřežních křovinách, na rumištích, železničních náspech. Vyskytuje se zejména na lesních a lesu blízkých stanovištích. Většinou roste v pospolitých porostech, v horských a podhorských oblastech na rozlehlých odlesněných plochách. Roste na kamenitých, štěrkovitých, hlinitopísčitých či hlinitých půdách. Význam a zajímavosti: Léčivá rostlina. Vrbka obsahuje flavonoidy, třísloviny a steroly. Proto se používá jako léčivá bylina. Odstraňuje pocit psychického napětí, tísně a úzkosti, psychogenně podmíněné bolesti hlavy, nespavost a podobně. Má protizánětlivý účinek a chrání sliznice, zejména sliznice zažívacího traktu. Nově se také zjistilo, že vrbka úzkolistá má výrazný blahodárný účinek při léčbě prostatických potíží, podobně jako vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), která je v této indikaci daleko známější a často používaná. Sbírají se především listy, ze kterých se připravuje většinou nálev. Vrbka se také může přidávat do čajových směsí. Přestože u nás vrbka roste hojně, v lidovém léčitelství se prakticky nepoužívá. Přitom nejsou známé žádné vedlejší účinky a toxicita byliny je prakticky zanedbatelná. Vrbku úzkolistou můžeme zařadit mezi tzv. antrakofilní rostliny. Takové rostliny vyhledávají ke svému růstu spáleniště, na kterých je půda prosycena uhlíky a dobře se prohřívá, což umožňuje lepší klíčení semen antrakofytů. Navíc na čerstvých spáleništích nic neroste, a tak se zde mohou uchytit i druhy méně konkurenčně zdatné. Ty jsou však postupem času vytlačeny úspěšnějšími rostlinami. Vrbka úzkolistá je však konkurenčně dosti zdatná, a tak jí tato situace příliš nehrozí. Ochrana: Není ohrožená. Další info z jiného zdroje: Vrbka (vrbovka) úzkolistá Vrbka úzkolistá (latinsky chamaerion angustifolium), známá také jako kypřina či Ivan čaj, léčí nervové potíže, zažívací problémy, chrání sliznice. Vrbka je vytrvalá rostlina vysoká 1-1,5 m. Má tlustý zdřevnatělý kořen. Lodyha je oblá, přímá, často s načervenalým nádechem. Listy jsou široké 1-2 cm, střídavé, kopinatě zašpičatělé, na rubu modravé. Silně připomínají listy vrby. Růžové až fialové květy jsou uspořádány na konci lodyhy do pyramidových hroznů. Účinky rostliny: neklid, nespavost, psychické napětí bolest hlavy prevence problémů prostaty protizánětlivý účinek
trávicí potíže zánět střeva zánět žaludku průjem zánět močových cest sliznice dutiny ústní - ochrana sliznice trávicího systému - ochrana zánět v ústech, zánět dásní špatně se hojící rány kožní vředy Ochmýřená semena tvoří dlouhé pukající tobolky. Rostlina se nachází takřka vždy v početných skupinách. Používané části: K léčebným účelům se používá list. Léčivé vlastnosti: Vrbka se sbírá hlavně jako bylina na nervy. Uklidňuje, odstraňuje podrážděnost, napětí, nespavost a někdy i bolesti hlavy. Má protizánětlivé působení, kterého se užívá při zažívacích problémech, průjmech a zánětech v močovém ústrojí, hlavně však prostaty. Poslouží též při zánětech střev a žaludku. V neposlední řadě chrání sliznici ústní dutiny i trávicího ústrojí. Zevně, jako odvar, se používá jako kloktadlo při zánětech ústní sliznice a k obkladům na špatně se hojící rány a vředy. Je možné jej připravit i z kořene. Kloktáme několikrát denně. Způsob použití: Z listů se připravuje nálev i odvar. Pije se v obvyklém množství 1/2 až 3/4 litru během dne. Většinou se přidává do směsí. Vrbka se někde pije místo čaje, chutná spíše jako zelený čaj. Pro tyto účely se však fermentuje. Kontraindikace: Vrbka nemá žádné vedlejší účinky ani kontraindikace. Pouze trvalé nebo skoro trvalé pití vrbkového čaje může přivodit poruchy zažívacího traktu, ale to se týká asi každého čaje. Na rozdíl od klasického černého či zeleného čaje ale neobsahuje thein (čajový kofein), takže nezpůsobuje navýšení vnitřního stresu. Použití v kuchyni: Vrbka se hojně užívá (nejen) v trampské kuchyni. Mladé výhonky a horní měkké části lodyhy mají lehce nasládlou chuť a používají se jako chřest. Krátce se povaří a mohou se jíst samotné nebo s rýží či s masem. Z mladých listů se dělá salát,
případně je lze připravovat jako zelí. Ze sušených kořenů se dříve v dobách nouze mlela mouka. Rozšíření a výskyt: Vrbka se vyskytuje v Evropě i Asii. U nás ji najdeme především na okrajích lesů, na paloucích, podél cest a podobně. Sběr: Listy se sbírají na jaře, před rozkvětem. Je možné je sdrhnout ze stonku, ovšem pouze v takovém množství, aby to neohrozilo další růst rostliny. Sběr se provádí během dne. Sušená droga vydrží i 3 roky. Možnost záměny: Vrbku si můžeme pomýlit s kyprejem vrbicí, který je však mohutnější a většinou roste na vlhkých místech, podél vodních toků. Další záměna hrozí s různými vrbovkami, které však mají vstřícné listy a drobnější, jinak uspořádané květy (například Vrbovka malokvětá). Jaké látky obsahuje vrbka úzkolistá? Třísloviny, sliz, alkaloidy, pektin, vitamin C a další. Zajímavosti: Chmýr z nažek se dříve používal k předení. Už v 18. století proběhly pokusy, jak nahradit bavlnu chmýrem z vrbky. Někde se dosud používá jako náplň do polštářů.
