o některých vizích třetího milénia

o některých vizích třetího milénia Dalibor Povolný

Tuto stru čnou úvahu mohu za p očít výsledky vl astních dlouhodobých šetření. Ukazují, že ve dvou srov návaných územích střední Evropy - j ižní Moravy a Dolního Rakouska - existují průkaz né rozdíly v přítom n osti těžkých kovů, zejména kancerogen ního kadmia a olova. Obojího je v Rakousku mén ě než u nás. V případě olova to přičítáme dlouhodobému používání bezolovnatých pohonných hmot na rakouské stran ě. Pokud jde o kadmium, jeho zdroje ne­ jsou zatím jed n označně obj asněné. Nesporné ovšem je, že stav vody v našich tocích se pozvolna, byť s recidivami, zlepšuje, a totéž se začín á projevovat ta­ ké ve stavu našeho ovzduší.

Zánik starověkých civilizací apokalyptických vizích nastávajícího tisíciletí, u nás bezpříklad­ ně bagatelizovaných Václavem Klausem jako jakési futurologické panikaření, to ovšem nic nemění. Dýchají nám přitom na krk již od starověku. Nedosta­ tek sladké vody vedl k ekologickým katastrofám - z á n iků m antických i před­ antických kultur - už před tisíciletími. Stačí si připomenout osudy nejenom známého "Meziříčí" (Mezopotámie), kde upadly do historického bezvědomí Sumer, Akkad, Asýrie, Babylónie, ale také osudy méně tradovaného, avšak stejně velkolepého Chorezmu mezi Syrdarjou a Amudarjou, dále faraonského Egypta, poříčí Indu atd. V jejich pozadí tušíme hlav ní příčinu zániku: nepo­ učené závlahové zemědělství vedoucí k zasolení půd, jež staletí živily celé ří­ še a které posléze pohltila poušť . Začínají se také množit důkazy, že podobná devastace asijských pastvin vedla k invazím mongoloidních pasteveckých et­ nik (od Mongolů a Tatarll přes Turkestánce a posléze až k předchůdcům dnešních Mad"arů) do Evropy, až vyústila v jejich hromadný pohyb na západ, jenž označujeme jako "stěhování národů", a to se všemi jeho důsledky. Ostat­ ně nás dělí sotva desítky let od podobné katastrofy, která se odehrála v sovětNa

poněkud

Co můžeme očekávat v 21. století? V minulém čísle Veroniky dala redakce pro­ stor našim předním odborníkllm, aby se za­ mysleli nad tím, jak se se změnila tvář naší přírody a krajiny za právě uplynulé století. Ukázalo se, že zásahy do přírody, které ji tak­ řka nezvrat n ě poznamenaly, jsou mladšího da­ ta, a mohly by se dobře vtěsnat nejdále do uplynulých č tyřiceti let. Pokud by tedy trend jimi nazn ačený pokračoval i ve století jedna­ dvacátém, tčžko si představit, co bychom od něj mohli očekával... Považovali jsme proto za vhodné, aby právě část prvního čísla Vero­ niky v novém století byla v ěnována vizím vý­ voje změn přírodního prostředí i klimatu , kte­ ré bezesporu lidské chování minulých desetiletí ovlivnilo, ne-li pří m o vyvolalo. Glo­ bální ohniska krizových momentů. jež budou mít na ekologický vývoj na naší planetě v nej­ bližší době rozhodující vliv, naznačuje ve svém článku O nčkterých vizích třetího milé­ nia Dalibor Povolný . Jako pendant k němu staví svá pozorování klimatických zmčn v rovníkovém pásmu střed ní Ameriky , jež mohl sledovat na svých expedicích, zoolog Miroslav Šebela. V souvislosti s možnými ekologickými změnami nového milénia se nejvíce skloňuje problém postupné změny kli­ matu. Ostatně, enormní vedra a sucha posled­ ních let i častější existence přívalových dešťů a následujících záplav jako by tyto domněnky jen potvrzovaly. Co tedy přispívá k oteplování klimatu a co lze díky němu očekávat u nás ­ o tom informuje článek Jaroslava Rožnovské­ ho Možná změna klimatu - jev nového tisíci­ letí?: přinejmenším je nutno se připravit, a to v horizontu do roku 2030, na prodloužení bez­ mrazového období až o jeden měsíc, což se samozřejmě může výraznč projevit i v země­ dělství. V souvislosti s tím se zamýšlí nad vý­ hledem biodiverzity v naší krajině Jan Čeřov­ ský . O tom, jak se klimatické zmčny projeví na našich vegetačních stupních informují Antonín Buček a Veronika Kopecká. Při před­ pokladu, že do roku 2030 se teplota zvýší cel­ kově až o 1,9 stupM, což lze podle hodnovčr­ ných prognóz očekávat, můžeme počítat s tím. že se rozsah území s klimatickými podmínka­ mi současného dubového a bukoduhového ve­ getačního pásma rozšíří z dnešních 15 % na téměř polovinu našeho území, zatímco pod­ mínky pro výskyt horských vegetačních stup­ M se sníží jen na zhruba jedno procento úze­ mí. Nad těmito prognózami by se měli zamyslet především lesní hospodáři, neboť podmínky pro jimi stále ještě většinově prosa­ zované zalesňování smrkem se výraznč zhor­ ší. . Zatímco však již dnes mltžeme sledovat postup teplomilných druhů hmyzu 7 jihu na naše území, jak o tom informoval Dalihor Po­ volný již ve čtvrtém čísle loňského ročníku Veroniky (Nebývalé šíření teplomilného hmy­ zího prvku na našem území, 4/2000), tvrdí Jo­ sef Chytil , že na populace našich ptákll zatím není vliv globálního oteplování prokazatelný. Ať však již tak nebo onak, jedno je jisté - glo­ bální oteplování a s ním související změny v krajině a přírodě jsou jednou z rozhodují­ cích výzev na počátku 21. století. V ácIav Stěpánek Bouřkovitá oblačnost /lad ekvádorskou Amazo­ /liív oblasti Rio Pastaza. Foto Miroslav Šebelo

~u~n«jDn1lfi®2:l

O NĚKTERÝCH VIzíCH TŘETíHO MILÉNIA

1

Výkyvy počasí v rovníkové Americe Miroslav Šebela Od roku 1992 jsem pobýval celkem sedmkrát delší čas na různých lokal itách v rovníkovém pásmu amerického kontinentu . První jiho­ americkou zemí, kterou jsme opakovaně po­ znávali v jejích různých částech, byla Vene­ zuela. Pokud lze stručně charakterizovat kl ima této rozlehlé země, můžeme hovořit o tropickém podnebí s konstantními teplota­ mi, které jsou ovšem velmi závislé na nad­ mořské výšce a také na blízkosti mořského pobřeží. Na většině území jsou srážky rozdě­ leny do dvou výrazně odlišných obdohí ­ sucha (IV. až IX. měsíc) a dešľů (X. až III. měsíc).

Prudké deště strhávaji ze svahli And Z1/ačné m/ložství zeminy a /la dlouhé měsíce zavalují místní komunikace. Ekvádor, Rio Negro,foto Miroslav Šebela

ském "Celinogradu" a vedla k zániku Aralského jezera atd. Je t o výstraha součas n ý m technokratickým "zlepš o vate l ům" a "betonářům" přírody. Jan Werich vtipně poznamenal, že lidská pitomost je nekoneč n á, takže i boj proti ní zřejmě bude nekonečný, nemáme-li na ni zajít...

Cena deštného pralesa V součas n osti jsme svědky devastace tropického deštného pralesa, za níž sto­ jí buď proletarizace zpauperizovaných populací, s nim iž si politikové nevědí rady Uihoamerické státy), nebo zloč inná honba za pe nězi na půdě bezmoc­ ných populací, jak to provádějí např . některé japonské "dřevařsk é lobby" v ji­ hovýchodní Asii. Totéž se však - zatím bez vědomí nezasvěcené veřejnosti ­ děje s lesním pás me m celé severní polokoule, tedy nejenom na llzemí dnešní­ ho Ruska, nýbrž také např. v Kanadě . V prvním případě dochází k nezvratné aridizaci, tj. vysychán í mi liónú hektarů púdy, v druhém případě pak k desta­ bilizaci klimatu.

Problémy

třetího světa

Další katastrofální a politiky do značné míry ignorovanou nebo spíše "zasou­ vanou" apokalypsou je explozivní narústání lidské populace v zemích tzv. třetího světa, převážně v bývalých koloniích, zejména v Africe. V tomto sociálním jevu hraje významnou roli zejména rozvoj moderní medi­ cíny a import elementárních norem preventivní a kurativní medicíny do těch­ to zemí (hlavně zásluhou organizací OSN a mnoha jiných). Tyto akce se však mohou cílově zvrhnout v pravý opak. V pozadí katastrof totiž stojí hladomor jako důsledek postupující aridizace púdy, což vede k hromadnému opouštění rozsáhlých oblastí, které nemohou uživit populaci. Ta se stahuje buď k bohat­ ším sousedúm (za cenu válek) nebo se koncentruje v místech, kde doslova "z nebe" přichází zmíněná pomoc ve formě potravin. Tito ubozí lidé, rodící se do bídy již několik generací, se však nemohou vrátit do svých bývalých domovú nejenom z dí'lvodú ekologických, nýbrž i proto, že ztratili schopnost obdělávat púdu a sami se živit. Životní "úroveň" těchto zbídačených lidí již

Vzhledem ke geomorfologické rozmanitosti Venezuely jsou prúmčrné roční srážky rozdě c leny na celém území velmi nerovnoměrně ­ nejvíce prší v Amazonské nížině ( n apř. v San Carlos de Rio Negro kolem 3 500 mm). na svazích And a deltě Orinoka. Ve vnitrozemí, které pokrývají savany (zde nazývané lla­ nos). a na pobřeží prší mnohem ménč (Mara­ caibo kolem 550 mm).

Časový posun období d ešťů Z na. i ch opako vaných n á vš těv stejných loka­ li t v letech 1992, 1994 a 1996 vyplynulo ně­ ko lik zaj ím avých pozna tků: období dešľů se zkracuje - končí až o měsíc dříve a navíc po­ zděj i nastává. Například v roce 1992 byly velké části savan zcela vyschlé již na začátku února. Na fungování místních ekosystémů má tato změna zcela zásadní negati vní dopad - deficit srážek způsobuje, že země není do­ statečně nasycena vodou , vodoteče i vodní nádrže vysychají dříve, než nastoupí další srážky, a jednotlivé živočišné i rostlinné dru­ hy strádají a zanik ají. V součinnosti s inten­ zivním vypalováním pastvin (včetně roztrou­ šených lesů) se charakter nesmírně bohatých Ilanos postu p ně mění na vyprahlou, degrado­ vanou zemi. V březnu roku 1992 jsme se sta­ li svědky dalšího mimořádného jevu, který byl jistě přímo spojen s výkyvy místního kli­ matu - Ori noko mělo v Puerto Ayacllcho (v tomto prostoru opouští řeka lesnatou Amazonii, obrací se k severovýchodu a pro­ téká napříč územím savan k Atlantiku) o čtr­ náct metrů nižší úroveň hladiny, než jaké do­ sahuje v období dešľů . Meteorologové z tohoto přístavu měří kolísání hladiny Ori­ nok a od roku 1958 a takovýto pokles dosud nezaznamenali. Přesně čtyři roky poté, v roce 1996, měla řeka na stejném místč hladinu jen o I ,5 !ll vyšší.

Zelená

země

Skutečné

"vrtochy" rovníkového počasí jsme možnost poznat v následujících letech v Ekvádoru. Tato poměrně malá země je do­ měli

~

2

O NĚKTERÝCH VIzíCH TŘETíHO MILÉNIA _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ __ ~'U~n~Dnun®2;Q

není životem důstojn ým člověka, je to již pouhé ži vořen í, přežívání ze dne na den, přičemž preventivní a kurativní medicína nakonec toto živoření vlastně jenom proh lubuje. Pop ulační

exploze

Představa,

že tento prob lém lze řeš i t tím, že se pokročilý svět postará o "uži­ vení" lidí třetíh o světa, vychází z leibnitzovské teo rie o "limitujících mezních faktorech", která ovšem povstala ze zcela jiných situací a představ. Víme to­ tiž, a to nejenom z ChOVll některýc h zvířat v zoologických zahradách , kde se tito zajatci v l astně jaksi "nemusí starat o nic" a potravní nabídka je jim zajiš­ těna , že se tam pře sto ve vě tš in ě p řípadů nerozmnožují, takže přibývá snah vypou štět ohrožené druhy zpět do přírody , aby nevyhynul y. Z kolísání popu­ l ač ní hus toty přemnožuj ícíc h se zej ména drobných hlodavců víme, že v poza­ dí jejich náhlého zhroucení zdaleka není okolnost, že si už "sežrali co se da­ 10", nýbrž dů s l edky nadměrného přehoustnutí j edinců samotných, tedy známá civi lizační on emocn ě n í, jako je zvýšená hladina cholesterolu , infarkt a moz­ ková pří h od a, diabetes. impotence nebo prostě depresivní psychózy, projevu­ jící se nakonec bojem všech proti všem.

Making money Dalším čin i telem popu l ač ní ex ploze je re produ kční trend č lověka . Rozmno­ žování živočichů je totiž závislé na potravní nabídce. Dynamika počtu hnízd­ ních ptáků, např. dravcú, sov, rybo lovn ých dru hů apod., a také počet vyvede­ ných m l áďat korel ují n apř . s hrabošími roky (u některých sov) nebo s hustotou rybích popu lací, čímž se zároveň udržuje rovnovážný stav. To platí i o rozmnožovacím potenciálu velkých šelem, jako je lev a hyena, ve vztah u k populační hustotě jejich koři sti (antilop, zeber apod.). U člověka se - mož­ ná druhotně - vytvořil trend právě opačný . Ve snaze zajistit se na s táří, avšak také neznalostí, jak zabránit nežádoucímu otěhotnění, pozorujeme, že právě zpauperizované lidské populace, zejména ty, které se už nedokáží uživit, mají až exponenciálně se stupňující rozmnožovací potenciál. Zvulgarizovan ě řeče­ no: čím větší bida, tím více dětí. Tento trend přímo kontrastuje s poměry v nej p okročilejších zemích severní polokoule, kde populace tíhnou naopak k "jedináč k ovství". "Dítětem" jedince se tady stává dosažení patřičného "ži­ votního standardu". Modlou těchto systémů jsou pak peníze - starozákonní

Kreslil Jali Steklfk

slova přep ln ěna geomo rfologickými útvary od rozsáh lých p římořský c h níži n, velehor­ skýc h hřebenú, náhorních plošin, sopeč n ých kuželů až po amazonská horstva a stejno­ jmennou nížinu. Severojiž n ě orientované dva hlavní h řebeny And, mezi nimi rozlehlé plo­ ché Altiplano a blízkost Pacifiku s jeho vý­ znač nými mořsk ými proudy - to jsou jen ně­ které z hlavních prvkú , které spoluvytvářejí pestré klimatické podmínky Ekvádoru. Po n ěk olika měsících , které jsme v Ek vádoru strávili, snad múžeme popsat několik projevů místního klimatu, přestože tyto poznatky ne­ lze v žádném příp adě zobecňovat či z nich vycházet při vytváření tezí o globálních změ­ nách klimatu na Zemi. O Ekvádoru se hovoří jako o "zelené zemi" - prší zde totiž téměř po řád, vyda t ně, a to skoro všude. Snad jen pobřežn í partie a náhorní plošina Alt iplano maj í srážek v prúměru méně a lze zde vysto­ povat období sucha a období dešťů. V dalších čás tech je však situace zcela odlišná - napří­ klad v západní části mezi pobřežní zónou a hřebeny And prší celý rok - v zimních mč­ sících více, především v noci (přes léto údaj­ ně prší m é ně). V horách prší rovněž po celý rok, ale situace se místnč značnč liší. Amazonské deště V Amazonské nížině prší víceméně pravidel­ ně po celý rok, ovšem jsou tu výjimky. Ama­ zonie však není pouze nížina, je to i mnoho horských hfebenli a rozsáhlé vrchoviny, kde prší lokálně a podle našich zkušeností zcela nevypočitatelně. Pracovali jsme v Amazonii v kvčtnu roku 1996, kdy po celou dohu ne­ přetržitč pršelo, cesty se sesouvaly do str7.Í a záplavy postihovaly i náhorní plošinu. V řece Rio Pastaza, která sbírá vody ze zá­ padních svahů And, však teklo mnohem mé­ ně vody než v dubnu 2000, kdy jsme I.de byli naposled. Přestože pro tropické oblasti obec­ nč je při nástu[lu období dešťli typické rojení hmyzu, v roce 1996 se hmyz témčř neobjevil, stejnč jako o čtyři roky pozdčji. Listopad ~

V oblasti pravidelných záplav JSOll místní o/ly­ vatelé přizp/Isohelli i typem svých sfdli§t~ Ekvá­ dor, Babahoyo, foto Miroslav Sebela

~,([9n"GDn1)Ů®~

O NĚKTERÝCH VIZÍCH TŘETÍHO MILÉNIA

3

Kresba Jana Stekl{ka

modla "zlatého telete" byla transformována v psychózu "making money", obohacena v některých společnostech o dodatek "at any price" . V tomto pro­ středí pak vzrůstá zločinnost, která nabývá patologického rázu.

Triumf lidského ducha? a evolucí v rámci hominid postupně vybrušovaná, vlastnost člověka se projevuje v jednom z velmi výstižných jmen jednoho z lidských předků - Homo faber. Je to přirozená, selekčně pozitivní zvída­ vost, vystupňovaná z opičí nenechavosti až do nutkavého sklonu věci neustá­ le zdokonalovat. Na první pohled se tento rys může jevit jako jistá ctnost. Při­ pomeňme si však známé konflikty svědomí, které prožili otcové atomové bomby, když se jí zmocnili politikové. V současnosti jsme stanuli na samotné hranici manipulace života, včetně ovlivňování zrodu nového lidského jedin­ ce. Je už jen otázkou času, než bude dočten celý lidský genom. Totéž platí i o jiných vědních oborech. Jde tu, jak se říká, o legitimní úsilí, a zpochybňo­ vat jej, by bylo "nelidské". Tento až fantaskní rozvoj, dllsledek rozletu lid­ ských schopností a triumfu lidského ducha, má ovšem dvě stránky. Tou pozi­ tivní a žádoucí nesporně je, že dovedeme léči t např. lidskou neplodnost, že umíme vytvářet transgenní rostliny a stupňovat jejich rezistenci, výnosy a různě geneticky manipulovat například domestikanty, laboratorní živočichy atd. Sotva lze odhadnout, jaké důsledky přinese rozvoj této lidské vlastnosti. Jisté je, že již dnes pozorujeme více než varovné důsledky tohoto "pokroku". Pojmenujme jenom několik obecně známých jevů, které se na přírodě pode­ pisují: .Te to zjevná destabilizace klimatu, stupňující jinak normální přírodní děje do katastrofálních rozměrů. Hon za zvýšení "produktivity ve výrobě ma­ sa" se výrobcúm již do určité míry vymstil, a pokud neopustí své pseudokr­ mivářské metody, budou důsledky ještě mnohem horší.

1997 jsme strávili na březích Rio Aquarico. a přestože nepřetržitě pršelo, nízké stavy ve všech místních tocích nám umožňovaly ús­ pěšné lovy drobných ryb po celou dobu po­ bytu. V březnu 1999 jsme se sem vrátili , aby­ chom po lýdnu nepřetržitých lijáků prchli od rozvodněných potoků a říček do vyšších nad­ mořských výšek, kde byla siluace obdobná.

Zřejmě podceňovaná,

Odpovědnost politiků

Bylo by možné vyjmenovat další skutečnosti i hrozící rizika. Rozhodující ovšem bude, jak s tímto vývojem naloží ti, kteří nesou hlavní zodpovědnost, tedy politici - zatím "zaměstnaní" spíše mocenskými zájmy a spory. V našich poměrech je dlouhodobě paralyzováno životně dúležité ministerstvo - ministerstvo životního prostředí. Do jeho čela bývá vybrán jakýsi antimi­ nistr, který činnost svého úřadu doslova paralyzuje. Nebo je jiný ministr té­ hož rezortu ve svých návrzích přehlasován kolegy jiných rezortů - se stejným výsledkem - jeho činnost je opět ochromena. Jak je vidět, stejných cílů lze dosáhnout jak za diktatury, tak za demokracie. Otázkou ovšem zústává, zda takovéto poměry jsou skutečl1ě demokratické. Víme, že zákony a normy, je­ jichž duch odporuje morálce, jsou špatné. Hra na schovávanou s tímto přírod­ ním zákonem (neboť i lidské svědomí je produktem biologické evoluce člově­ ka) má vždy fatální následky a falešné proroky dříve nebo později smete.

•

Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc. - Ustav zoologie a

včelařství

MZLU Brno

EI Niňo Rok 1997 byl z klimatologického hlediska pro jihoamerický subkontinenL velmi vý­ znamný, a také my jsme mčli možnost po­ znat fenomén EI Niňo. Tento klimatický jev vzniká působením dvou mořských prouclli ­ severního rovníkového proudu, který přináší k pobřeží Jižní Ameriky vody ze západního Pacifiku, a Panamského proudu, jenž nese teplé vody z Panamského zálivu jihovýchod­ ním směrem. V období Vánoc (od toho ná­ zev EI Niňo, tedy Ježíšek) nastává každoroč­ ně na pobřeží i na oceánských ostrovech teplé a vlhké podnebí, které má rllznou inten­ zitu srážek i dobu svého trvání. V rllzných časových intervalech dochází k tomu , že pů­ sobení Panamského proudu je několikaná­ sobně silnější a časově delší, což má za ná­ sledek zvýšení místních srážek. Katastrofální působení EI Niňa jsme poznali nejen na ekvádorské pevnině, ale především v provin­ cii Galapážské souostroví, která leží I 000 km ve vodách Pacifiku. Tři lýdny jsme se po­ hybovali po vyprahlých lávových ostrovech za neustávajících lijáků a bouří. Naposled se EI Niňo podobně projevil na přelomu let 1982/83, kdy napršelo na ostrově Isabela za půl roku 5 528 mm srážek, přičemž dlouho­ letý roční prliměr zde dosahuje pouze 200 mm!

Narušení ekologické stability Z hlediska ekologického byla popsána řada jevll, souvisejících s těmilo klimatickými změnami. Americký ornitolog Peler Grant například zjistil úzkou souvislost mezi sráž­ kami a hnízděním Darwinových pěnkav. V extrémně suchých letech (na jednotlivých galapážských ostrovech to znamená roční srážky kolem 5 mm) pěnkavy nezahnízdily, při nízkých srážkách v roce 1977 (24 mm za rok) poklesl počel hnízdních párů o 85 %. Naopak v lijácích El Niňa v sezóně 1982/83 hnízdily všechny pěnkavy celých devčt mčsí­ ců.

Okolní oceán je v normálních letech dost chladný (16 až 24 °C), což způsobuje stude­ ~

4

O NĚKTERÝCH VIZÍCH TŘETÍHO MILÉNIA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!~n~DIlm2;!l

Možná změna klimatu

- jev nového tisíciletí?

Jaroslav Rožnovský Mnozí z nás ještě prožívají zvláštní pocit z příchodu nového tisíciletí. Jedním z důvodů může být i možnost ověřit si, jak se napl ní předpovědi z různých oborů . Minulé století nám mimo jiné ponechalo jeden velmi důležitý problém - možnou změn u klimatu (dále jen MZK). O problému možné změny se za­ čalo ve větším rozsahu hovořit v závěru osmdesátých let s tím, že její dopady by se měl y projevit prá vě již ve 21 . století. Minulý rok jako by chtěl dokázat, že tato problematika je velmi těžko řešitel­ ná a že zdaleka není na místě jakkoli ji zlehčovat. Atypický průběh jara s ex­ trémními teplotami vzduchu a mnohatýdenním bezsrážkovým obdobím byl pro mnoho lidí dostatečným dokladem toho, že jde již o změnu klimatu ­ s tím ovšem nelze souhlasit. Náročnost celé problematiky však dokládají také neúspěšná jednání na konferencích v Haagu a v Ottawě. Světoví politici, ale hlavně jejich vyjednávači, se nedokázali dohodnout na snížení emisí sklení­ kových plynů, a tak nám tuto otázku přesunuli do dalšího, tedy tohoto století.



Kreslil Jali StekUk

ný Humboldtův proud. Teplý Panamský proud je schopen ohřát masy vod kolem ost­ rovů až o několik stupM , ovšem kritický stav nastal právě při dlouhodobém působení EI Niňa v době našeho loňského pobytu. Oceán se ohřálo neuvěřitelných 9 °C, ryby unikly nebo uhynuly a potravní řetězce byly zcela přetrhány . Statisíce rybožravých pt á ků v dů­ sledku nouze nezahnízdily nebo nevyvedly svoje mláďata a katastrofa zasáhla i četné po­ pulace lachtana kalifornského. Kojící samice pro nedostatek potravy ztratily mléko a prak­ ticky celý přírůstek uhynul. V následujících měsících uhynuly i dvě třetiny dospělých lachtanů.

Co je třeba znát pro pochopení MZK Klimatický režim je jednou ze základních součástí abiotického prostředí eko­ systémů, ať již přirozených nebo umělých, a je tedy logické, že problém se tý­ ká nejen člověka, ale celé přírody. Proto každý, kdo chce o MZK diskutovat, musí znát podstatu skleníkového efektu. Jeho existence, jak začasté v dobré víře předkládají mnozí novináři, není škodlivá - naopak, díky němu je možná existence biosféry na Zemi. Problém tkví v jeho zesilování, vyvolaném zvý­ šenou koncentrací skleníkových plynů, které jsou uvolňovány do atmosféry při hospodářské činnosti člověka. Podle tzv. Protokolu z Kjóta patří mezi nej­ významnější z nich oxid uhličitý, metan, oxidy dusíku, fluorovodíky a perflu­ orované uhlovodíky. Tyto plyny zesilují skleníkový jev, přičemž poslední dvě skupiny mají mnohatisíckrát vyšší účinek než nejčastěji zmiňovaný oxid uhli­ čitý .

~At'

Na pobřeží se vliv El Niňa projevoval nejen lijáky a povodněmi, které smetly řadu vesnic a komunikací, ale měl za následek i strádání lidí na pobřeží, kteří jsou životně závislí na mořském rybolovu nebo chovu krevet. Ve vnitrozemí pršelo na všech místech mnohem silněji a vliv El Niňa pocítila i vzdálená Amazonie.

Pralesní rezervace Otonga Pokud bychom se měli zaměřit na n ěkterý z našich "rovníkových" poznatků o místním počasí , který by nejpříznačněji odpovídal te­ orii o rozkolísanosti klimatu naší Zemč , zmí­ nili bychom horskou pralesní rezervaci Oton­ ga, jež se nachází ve výšce 2 000 m na svazích západních And ve středním Ekvádo­ ru. Do této lokality jsme se vydali za zacho­ valým horským mlžným pralesem i za vzác­ ným skalňákem andským. Loni v dubnu jsme k rezervaci stoupali v lijáku a v mlze. Cílem naší cesty byla stanice dr. Onorého, kterého jsme zastihli posedávat pod přístřeškem a ne­ věříc ně kroutit hlavou - snad abychom uVčři­ li nemožnému, vytáhl starý notes a ukázal údaje o zaznamenaných srážkách. Blížil se konec čtvrtého měsíce roku 2000 a on už m ě l naměřeno ve své stanici 6 500 mm! (6 000 mm zde naprší v průměru za rok .) Takový z ačátek roku je š tě nezažil. Průvodce Cézar nás pozval na další návštěvu - kv č ten je prý ideální. Dnes už tomu nevčřím , ale pokud to bude jen trochu možné, pozvání rád přijmu .

•

Výskyt eroze Plldy při pěstovállí zmo. Foto Jaroslav Rožllovský

~'U9n"l1DllunCB2:l

kukuřice lIa

MOŽNÁ ZMf:NA KLIMATU - JEV NOVÉHO TISÍCILETí?

5

Ovl i vnění podnebí zesíleným účinkem skleníkového jevu je dnes podrobně studováno v mn oha zemíc h světa. Většina klimatologů se přikl ání k názoru, že výsledky globál ních klimatických mode l ů (GCM), vycházející ze zvýšené­ ho uplatnění skleníko véh o jevu, jsou reálné. Důležité je, že podle mnoha stu ­ dií se vypočtené hodnoty klimatických prvků pomě rn ě dobře shodují se zá­ kladními rysy dnešního klimatu. Jde především o shodu v ročním chodu teploty pevninského zemského povrchu . Predikovanými období mi u většiny studií jsou roky 2030, 2050 a 2075, které vyjadřují j edenapůl- až dvojnásob­ ný nárLlst koncentrací CO 2 , Hodnoty základních klimatických prvků podle vybraných scén ářů k uvedeným obdobím jsou podkladem pro výpočty klima­ tu v predikovaných obdobích.

Stávající a předpokládané klimatické poměry ČR Kresba Jana Stekltka

Hodnocení senzitivity, možných dopadů a návrhy ad aptačních opatřen í jsou dány volbou s cénářú . Z dosavadn ích studií MZK, kde bylo použito n ěkolik scénářú MZK, lze vyvodi t nás leduj ící struč né poznatky o předpokládaném podnebí a agroklimatologických hodnoceních pro území jižní Moravy a s tředních Čech. Mělo by dojít ke zvýšen í teplot vzduchu a nárústu jejich sum ak tivních a efektivních teplot, poč tu letních a tropických dn ů. Podle někte rých modelů je významný vysoký počet tropickýc h d nů a častější výskyt horkých vln. V so učasn é teplé kli matické oblasti by mohlo dojít k výskytu období s n ěko­ lika des ítkami tropických dnÍ! . Naopak poklesne počet dnů mrazových a d n ů ledových s tím, že jejich výskyt nelze vylou č it ani ve vegetačním období. Můžeme očekávat prodloužení bez mrazového období o 20-30 dnÍ!, kdy se počátek vegetačního období v mnoha oblastech posune na začátek března a konec až do závěru říj na - v součas n é době je pro převážnou část území vy­ mezen dubnem až zářím. Vyšší teploty vzduchu zákon itě prodlouží vegetačn í období a ovlivní rúst a vývoj rostlin tak, že umožní dřívější vzcházení a ná­ stupy dalších fenofází, takže oproti součas n é mu stavu by období zrání č i sklizně mohlo být uspíšeno nejméně o 10-14 dnú . Zvýšení teplot vzduchu by měl o přispět k rozšíření stávaj ících nejteplejších oblastí na celý Dyjskosvra­ tecký a Dolnomoravský úval , Bohumínsko a část středníc h a severozápadních Čech.

Adaptační opatření vycházející z poznatkú o mož/lé změ/lě klimatu budou muset řešit neje/l ekolo­ gickou stabilitu krajiny, ale také zem ědělskou produkci. Obilí polehlé vlivem sil/lých dešt'll v čer­

Výhledy fytogenofondu v krajině Jan Čeřovský Termín ťytogenofon d je převážně term ín česk ý, v zahraničí jen minim álně používaný a lze dokonce říci ne přij ímaný. Obecně se užívá širší pojem biologická dive rzita čili rozmanitost, zkráceně biodive rzita, která se polu s principem trval é udržitelnosti stala jedním ze dvou hl avních slogan!':l současné ochrany př írody . Biodiverz ita ovšem nemů­ že být z totožňov án a (jak se stále často a myln ě d ěj e) s druho vým bohatstvím. Má toti ž ně ko l ik dimenzí: vedle druhové (přes­ něji taxonomické) má i úroveň genetickou (v tomto kontextu se tedy termín fytogeno­ fo nd zdá být docela výstižný), ekosystémo­ vou a nověji - stále více uznávanou - úro­ veň kulturní. Biodiverzita je tedy souhrnem všeho živého na zemi, co tu vzniklo proce­ sem evoluce.

venci 1997 zaZ1lamenal Jaroslav Rožnovský

Biodiver zita a fy togenofond Biodiverzita se vyvíjela a vyvíjí v čase i prostoru, a takto se vyvíjí i její rosllinná složka, kteráje na úrovni druhové i genetic­ ké v českém prostředí označována termínem ťytogenoťond. Prostorem je současně i systém - v nejobecnějším pojetí biosféra ­ konkrétněji krajina. Čas je vyměřený a pro­ stor vymezený. Co všechno se do něho musí vejít spolu s početně se rozrllstajícím lid­ stvem! Když člověk začal výrazněji ovliv­ ňovat krajinu a utvářet ji podle svých po­ třeb, krajina přírodní - přirozená se začala měnit na krajinu kulturní (podíváme-li se ovšem na Podkrušnohoří nebo na hypermar­ kety v okolí velkých měst, lze uvažovat spí­ še o označení nekulturní).

Postavení fytogenofondu v krajině Z hlediska ekologického je v prostoru, obra­ zu i systému krajiny určující složkou rost­ ~

6

MOŽNÁ ZMĚNA KLIMATU - JEV NOVÉHO TISfCILETÍ? _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \){[~n~Dnufl®~

linstvo, jehož základním stavebním prvkem, zdrojem, je právč ťytogenoťond. V přírodní krajinč se vyvíjel podle přírod­ ních zákonů. Čas minulý byl v předcházející větě použit proto, že v našich středoevrop­ ských podmínkách už máme jen krajinu po­ výtce "kulturní". Přírodní krajinou múžeme nazvat už jen pouhé fragmenty, vesměs se značně omezenou životností. Jaké další výhledy má ťytogenoťond v kraji­ ně, která byla po tisíciletí pozmčňovaná a v níž navíc můžeme očekávat další růst ci­ vilizačních tlaků? Při řešení této otázky vy­ cházejme ze dvou skutečností - z povinnosti uchovat neztenčené bohatství biodiverzity (v našem specifickém případě soubor rost­ linných druhů s jejich veškerou genetickou výbavou) a z ohrožení tohoto bohatství. Pní­ vě zveřejněná nová verze červeného sezna­ mu cévnatých rostlin České republiky (Ho­ lub & Procházka 2000) uvádí 4,5 % taxonll (d ruhlI a subspecií) z květeny České repub­ liky vyhynulých a dalších 45,5 % řadí do rúzných s tupňů ohrožení. přírodním

Zaplavellé pozemky v Zidlochovicích při povodllích v roce 1997. Foto Jaroslav Rožnovský

Očekávané

Chráněná

teplotní změny

území

Opěrnými

Urychlení vegetace v jarním období však může ivýšit neb ezpečí poškození rostlin pozd ními mrazy. Očekáva n ý teplotní vzestup by měl vytvoři t dostateč­ né teplotní zajištění pro pěsto ván í teplomil ných kultur (n apř. polorané odrÍldY kukuřice na zrno, rané odrůdy vinné ré vy ). Zároveň však existuje vážné ne­ bezpečí teplotního stresu častěj ším výskytem extrém n ě vysokých teplot (viz výskyt tropických dnlt) . Jak plyne z odhadu hodnot vláhových indexlt, bez výraznějšího zvýšení srážek při předpokládaném nárLlstu evapotranspirace (výpar z půdy i rostlin) bude ve větší míře ohrožena suchem větší část střední a jižní Moravy, střední a severozápadní Čechy, doln í a střední Polabí a Pov\­ taví, což by se mohlo negativně promítnout na výši výnosů v našich nejpro­ duktivnějších oblastech. Při dostatečně vysokých teplotách budou výnosy zeměděl ských plodin pod­ míně n y především dostatkem srážek ve vegetačním období včetně jejich rov­ no měrn é h o rozl ožení. Pi'tsobení zvýšených teplot by zčásti mohly eliminovat vyšší srážky, jak vychází z některých scénářů. Obtížné je ovšem posoudit je­ jich rozdělení v pri'tběhu roku. Z literárních podkladů pro hodnocené území je zřejmé, že lineární trendy u pri'tměrných teplot a úhrnů srážek vykazují ten­ denci potvrzující dom n ěnku o postupné aridizaci našeho území. Ukazuje se však, že tyto trendy nejsou na běžně používaných hladinách významnosti sig­ nifikantní.

body záchrany druhového bohat­ ství květeny jsou, a do budoucnosti nespor­ ně i zůstanou, chráněná území přírody, jimž náleží trvalé místo nejen v naší kulturní kra­ jině, ale v širším smyslu i v celé kultuře. Chráně n á území však vyžadují cílevědomé řízení jejich stavu a vývoje, tedy kvalitní ~

Statný lIáprstnlk červellý k lIám samovolllě zhruba před sto lety a stále se Uří. Určitě je obohacellím našeho lytogello­ fOlldu: žád1lé jiné druhy lIepotlačuje a přestože je prudce jedovatý, je to výwamná léčil/ka. Fo­ to Jali Čeřovský "přivalldroval"

Vláhový deficit Výsledky z posledních desetiletí naznačují, že trend srážkových úhrnů vyka­ zuje pokles. V normálovém období 196 1 až 1996 předsta v oval výskyt sucha na mnoha stanicích více než 20 % dnů vegetačního období. Složitější je prů­ běh vláhových poměrů od roku 1997, kdy se vysky tla období s mimořádně vysokými srážkami, ale v mnoha dalších měsících byly srážky podnormální.

Tyto roky jsou dokladem toho, že pro ekologické hodnocení jsou roční, ale

i měsíční úhrny nedostatečným ukazatelem. Při daných srážkových úhrnech

je nutné očekávat v případě předpokládaného oteplování nárůst suchých ob­

dobí.

Predikce potenciální evapotranspirace (dále Ba) a agroklimatologických cha­

rakteristik jednoznačně potvrzuje zvýšení suchosti klimatu ČR. Výsledky scé­

náře 2 x CO 2 pro vegetační období dokládají nárůst hodnot Ba O více než

~'U~l1"UDTI1lfi®~

MOŽNÁ

ZMĚNA KLIMATU - JEV NOVÉHO TISíCILETÍ?

7

management. Jedná se tu o tři základní smč­ ry péče. V prvé řadě je třeba rozhodnout, zda území (případně jeho určitou část) po­ nechat samovolné sukcesi, nebo právě v zá­ jmu udržení určitých populací sukcesi ovliv­ ňovat (příkladem může být známá kauza významného mokřadu Novozámeckého ryb­ níka v severních Čechách či nedávný spor o Čertoryje v Bílých Karpatech). Dále je třeba zajistit ochranu integrity území proti 2. nárllst vláhového deficitu, rušivým vlivům z obhospodařovaného 3. zvýšení aridity kraj iny, hlavně teplých oblastí, a často narušeného okolí - zejména proti znečišťování apod. Rovněž bude nezbylné 4. relativní snížení klimatické variability rajonů.

detailně prozkoumávat ekobiologii ohrože­ Z výsledků dosavadních studií věnovaných této problematice v ČR vyplývá, ných druhů (a věnovat zde pozornost přede­ že MZK může mít v naší krajině významné dopady a jednoznačně se projeví vším genetické podstatě) a na základě získa­ v zemědělství. Přes výrazný technický pokrok zůstává zemědělství závislé na ných informací pak analyzovat důvody povětrnostních podmínkách, které ovlivňují jeho ekonomickou efektivnost. ohrožení a nacházet způsoby ochrany. Důslednou realizací sítí územních systémli Významnou roli sehrává množství dodatkové energie, jež je do technologic­

ekologické stability (ÚSES) zaniknou ­ kých procesů vkládána. Její množství obecně klesá - již klasickým příkladem podle některých ekologů - dosavadní chrá­ je snižování množstvÍ minerálního, ale i organického hnojení. něná území, která se stanou jejich součástÍ. To ovšem nepopírá význam ÚSES pro fyto­ genofond . třebaže se zdc objevují různá ne­ bezpečí - při rekonstrukcích, revitalizacích Citlivost organizmů na změny klimatu apod. totiž dochází k používání cizorodých rostlin. Bylo již také zj ištěno, že koridory Organizmy se vyvíjejí, rostou a dávají potomstvo. Aby tyto schopnosti mohly ekologických sítí otevírají nežádoucí cesty pro alochtonní invazní druhy rostlin, které rozvinout, potřebují k tomu nezbytné podmínky, které označujeme jako vege­ představují vážnou hrozbu pro plivodní kvě­ tační faktory - jsou to světlo, teplo, voda, vzduch a živiny. Každý životní po­ tenu. chod probíhá v jistém teplotním rozmezí a má svou optimální pracovní teplo­ Chráněná území jsou tedy jedinečnými a ne­ tu pro každý druh a každé stádium vývoje. nahraditelnými genetickými hankami in si­ tu. Zkušenost Již prokázala. že se dále neo­ Růst a vývoj každého jedince či společenstva je odrazem vzájemného půso­ bejdeme ani bez záchrany f'ytogenoťondu ex bení ekologických faktorú. Hodnocení senzitivity jednotUvých druhú je velmi

200 mm. Vláhový deficit by jen v letním období dosahoval v teplých letech i více než 300 mm, za vegetační období až přes 500 mm. Těc h to hodnot v su­ chých letech přitom nedosahuj í roč n í srážkové úhrny na většÍ části území již­ ní Moravy. Poznatky o možné změně bioklimatologických podmínek je možné shrnout do následujících závěrů: I. výrazné zvýšení potenciální evapotranspirace v letním období,

obtížné, protože jde o biologický systém, v zemědělství a zčásti i v lesnictví navíc ovlivňovaný technologickými zásahy člověka. Typická je časová varia­ bilita výnosů při pěstování plodin, která je však podmíněna dvěma soubory faktorLI, a to objemem a účinností vkládané dodatkové energie a přírodními podmínkami. Za stabilní múžeme označit poměry půdní, zatímco meteorologické podmín­ ky se mohou v jednotlivých letech vyznačovat výraznými výkyvy. Dopady vkládané dodatkové, energie se většinou projeví v delším časovém období, protože se jedná spíše o dlouhodobější vlivy. Přímý vliv na rostlinnou produkci bude mít další očekávaný rúst koncentrací CO 2 , jehož vliv byl ověřován rLlznými fyziologickými modely fotosyntézy. Za současných klimatických podmínek by podle některých odborníkú vzrost­ la zemědělská produkce nadzemních částí travních porostů až o několik desÍ­ tek procent. Výnosy zrna by se mohly u pšenice ozimé zvýšit v některých le­ tech až o 30 %, u kukuřice na zrno až o 15 %. Zvýšená koncentrace CO 2 ovlivňuje i hodnotu stomatárního odporu, a tím i transpiraci, která bude nižší - i při menší dostupnosti vody by mohla být zajištěna zvýšená produkce bio­ masy. Ovšem tyto poznatky jsou jen dílčí, stále je tu mnoho dalších otázek, které je nutné objasnit. Snížený vodní provoz rostlin zákonitě znamená jejich vyšší zahřívání, což vede ke změně mnoha biochemických procesů . Produkce biomasy nemusí narústat, ale naopak klesat.

8

~

K botaniky nejproklíllanějším plantážím patří smrkové /nonokllltury. Místy v,~ak poskytly sta­ noviště velmi dekorativllí, 1/ nás poměrně vzác­ né kapradině žehrovici rllZllolisté. Foto Jan Čeřovský

MOŽNÁ ZMĚNA KLIMATU - JEV NOVÉHO TISíCILETÍ? _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~nllDIlufi®~

situ - v záchranných kultuních, v semen­ ných a jiných sbírkách. Odtud pak mohou být posilovány oslabené přírodní populace či vytvářeny populace nové na jiných vhod­ ných stanovištích.

Ochrana flóry

Z dosavadllích studií o možné změ//ě klimatll vyplývá, že by mělo dojít ke zvýšení teplot vzdllchu a počtu letních a tropických dllll. Projevy sucha v květllu 2000 vyfotografoval Jaroslav Rožnovský

Dosud navrhovaná adaptační opatření Navrhovaná adaptační opatření vycházejí z dosavadních poznatků o MZK, a proto jsou jimi limitovány. Adaptační opatření budou muset být uvedena v širších souvislostech - budou muset řešit nejen ekologickou stabilitu kraji­ ny a její vodohospodářskou funkci, ale také zemědělskou produkci atd. Při vypracovávání adaptačních opatření bude nutné zajistit: produkci potravin odpovídající jakosti a množství, reprodukci půdní úrodnosti, snížení ztráty půdní vláhy, stabilitu půd z hlediska jejich erozního ohrožení, produkci speci­ álních plodin s využitím závlah a ochranu zemědělských plodin využitím in­ tegrovaných postupů.

MZK: Co

můžeme očekávat?

Možná změna klimatu je závažný problém, který vyžaduje nejen maximální pozornost, ale také hluboké studium. Z ekologického pohledu je třeba zdůraz­ nit celkový vliv možné změny klimatu na naši přírodu. Přestože mnohé pro­ cesy v přírodě dobře neznáme, některé poznatky z oblasti zemědělství, lesnic­ tví, hydrologie a krajinné ekologie tento názor plně podporují. Dynamika přírodních procesů se může urychlit (vyšší frekvence extrémních jevů) a v budoucnu doslova znemožnit život nejen některým druhům rostlin a živo­ čichů. Všichni si přece uvědomujeme, že změna teplotního režimu znamená i změnu fenologických projevů rostlin, a tím i základní změnu pro další orga­ nizmy. Proto jsou studie dopadÍ! a následných adaptačních opatření ke změně klimatu jednoznačně i otázkou ekologickou.

•

RNDr. ing. .Jaroslav Rožnovský, CSc. - Ústav krajinné ekologie MZLU v Brně

~~~Ir\lDllnn<eg;}

Dnešní ochrana flóry již nadobro opustila někdejší ortodoxní stanoviska, podle nichž bylo nepřípustné zasahovat do přírodních populací (přesazovat, přenášet či dokonce nově vysazovat). Objevují se formy ochra­ ny, přizpllsobené novým stavům a potřebám kulturní krajiny: za všechny uvádím anglic­ ké floristicky atraktivní trávníky, v jejichž semenných směsích se objevují i ohrožené a vzácné rostlinné druhy. V kulturní krajině zřejmě budeme muset, za účelem jejich za­ chování, některé rostlinné druhy přímo kul­ tivovat, přednostně s využitím jejich pro­ spěšných funkcí půdoochranných či jinak ekologicky užitečných, ale i užitkových (na­ př. léčivé rostliny) nebo dekorativních. V pojednání o výhledu fytogenofondu nelze opomenout spornou otázku geneticky modi­ fikovaných kulturních rostlin. Někteří eko­ logové jsou zlísadnč proti, jiní souhlasí. Nej­ rozumnější je snad "střední cesta", kterú nabádá k velké opatrnosti. Ochrana přírody se vždy potýkala s mnohými problémy, kte­ ré před ni staví civilizační pokrok, aniž by bylo dost času na dllkladný výzkum mož­ ných důsledkll. Informovanost a zapojení veřejnosti Bez účasti veřejnosti by ochrana přírody ­ a fytogenofondu na jednom z předních míst - zůstala bez dalších perspektiv. Rostliny JSou daleko méně zajímavé než velcí a mí­ padnější živočichové, většina lidí proto sou­ dí, že vymizení "nějaké té travičky či drob­ ného kvítka" není důvodem k vážnějším starostem. Je tedy třeba hledat nové vynalé­ zavější formy popularizace, zapojení širší veřejnosti. Výhledy ťytogenofondu se bude letos v červnu v Průhonicích u Prahy po­ drobně zabývat JIl. konference Planta Euro­ pa, která ve spolupráci s IUCN (Světový svaz ochrany přírody), Radou Evropy a zřej­ mě i Evropskou komisí bude připravovat strategii ochrany evropské flóry pro 2 I. sto­ letí.

•

RNDr. Jan Čeřovský, CSc. - prezTdent -lllezin5­ rodního sdružení na ochranu evropské nóry Planta Europa

MOŽNÁ ZMĚNA KLIMATU - JEV NOVÉHO TISÍCILETÍ?

9

Globální klimatické změny a vegetační stupně na území ČR Antonín Buček a Veronika Kopecká Globální klimatické

změny

V zemské atmo féře docházÍ ke zvyšování koncentrace plynÍl vyvolávajících sk leníkový efekt. Koncentrace oxidu uh ličitého v atmosféře, která na počátku prÍlmyslové revol uce kolem roku 1700 či nil a 0,0280 %, se v současn é době zvýšila na hodnotu 0,0365 %. V této souvislosti je dÍlležité připo menout, že roční emise oxidu uhli čitého činí v ČR 12,7 tu n na 1 obyvatele, a jsou tedy o třetinu vyšší, než je prÍl m ě r státÍl Evropské unie. Naprostá vět šin a odborn í­ kÍl se shoduje, že antropicky podmíněné zvyšování obsahu skleníko vých ply­ nÍl mÍlže vyvolávat globální klimatické změny. Podle někte rých autorÍl před­ pokládané zdvojnásobení koncentrace skleníkových plynú v at m osféře v období 2030-2040 zpÍlsobí globální oteplení o 1,9 DC a v období 1990-2 100 lze očekávat celkové oteplení o 3,5 DC . Velkým problémem je rychlost antropogenně podmíněných zm ě n kl imatu , která zřejmě v postglaci­ álním období nemá analogii. Pro středoevropské podmínky se podle scénáře vzrÍlstu teploty o 1-2 DC do roku 2030 pos unují izotermy k severu přibližn ě rychlostí 6-7 km ročně . Přitom populace dřev i n, hlavních edifikátorÍl přiroze­ ných středoevropskýc h lesních biocenóz, migrují v závislosti na migračníc h schopnostech do vzdálenosti 0, 1-0,4 km ročně.

Trendy pOSIlnil

vegetačn ích

stupií/l

Podle regionálního scén áře trendu zm ěll vege­ stupiíuvitosti bude v CR v roce 2030 nej­ rozŠ{řellější /ízemí s podmínkam i 1. dubového vegetačm1w stupn ě, které bude zaujímat takřka třetinu plochy (29,44 %) oproti součas llým 3,46 %. Plocha IÍzemí s podmínkami 2. bukodll­ bové/w stl/pně se zvýší ze součaSl/ých 12,06 % lIa 17,11 % a plocha lÍzemí s podmínkami 3. du­ bobukovélw stupll ě vzroste z 18, 11 % na 27,40 %. Rozsah lÍzemí v s oučasllé době v CR nejroz.fířeniij.Ww 4. bukového vegeta čm1w .~ tl/p­ ně kleslle v .roce 2030 na polo vin u, ze součas ­ ných 43,07 % na 20,07 %. Velllli výrazně pokles­ ne rozsah IÍzem í s podmínkami 5. jedlob ukovélw stupn ě, ze současných 19,52 % na 4,77 % v roce 2030. Plocha 6. smrkojedlobukové/w, 7. smrko­ vého a 8. klečového vegetačm7w stupně se sníží ze so uča.mýc h 3, 68 % IÍzemí CR na 1,22 %. Kli­ matické podmínky výskytll biocellóz 5. vegetač­ m1w stup ll ě a vyšších horských vegetačn ích stupiíů z/l5lanoll podle regionál1l/7w scén áře v roce 2030 zach ovány pouze I' nejvyšších hra­ ničních pohořích, v Cechách v Krušných ho­ rácll, Slavkovském lese, Ceském lese, na Šuma­ vě, v Novohrodských horách, v KrkonoHcll, Jizerských o Orlických horách a 110 Králickém SněŽlIlku, na Moravě jeli v Hrubém Jeselll7cu o v Moravskoslezských Beskydecll. tační

Vegetačn í stupňovitos t na území ČR (podle Zlatníka)

10

GLOBÁLNÍ KLIMATICKÉ ZMĚNY ... - - -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~n"QDnufi®~

~

\ /

Model změn

vegetační

stupňovitosti

/

Kresba Jalla Stek[{ka

Vegetační stupně

Vhodným prostorovým rámcem pro hodnocení v livů možných klimatických změn na přírodu j sou v egetační stupn ě, které vyjadřuj í závislost bioty na dlouhodobé m působe ní výškového a expozičn íh o klimatu, předev š ím na tep­ lotách ovzduší a m nožství a rozložení atmosférických srážek, včetn ě srážek horizontálních . Pod le sou časn ých n ázorů se ny něj ší vegetační stupň ovitost v průběhu vývoje bioty středn í Evropy v poledovém období po stu p ně ustálila v období staršího subatla ntika, tedy v období 800- 500 let př. Kr. Území Čes ­ ké republiky je čle n ěno do osmi vege tačn ích stu pňů, nazvaných podle hlav ­ ních dřevin přírodních lesních geobiocenóz: I . dubový, 2. bukodubový (s xe­ rickou vari antou), 3 . d ubobukový, 4 . bukový (s dubojehl ič n atou variantou), 5. j ed lobu kový, 6. smrkojedlobuk ový, 7. smrkový a 8. klečo v ý. Rozdíly kli­ matických podmínek v rámci vegetačn íc h stupňů se projevuj í nejen v rozdíl­ nosti při rozen ých lesníc h spol ečen stev, ale výrazně ov li vňuj í i způ soby vyu­ žití k ulturní kraj iny.

Východiskem úvah o vlivu globálních klima­ tickýc h změn na pří rodu na území ČR byl re­ gionální scénář klimatické změny na území ČR . Při jeho tvorbě vycházeli klimatologové z globál ních s cé n ářů a modelů . Pro růst emisí sklenikových pl y n ů byl použi t scénář předpo­ kl ád ající zdvoj násobení konccntrací skleníko­ vých pl ynů oproti předi ndustriál n ímu období již kolem rok u 2030. Tento scénář předpoklá­ dá, že nedojde k realizaci významnčjších o patře n í na snižování emisí skleníkových ply­ n ů , a prozatím se zdá, že se p ostupně n aplňu­ je. Z m odelů globálních kl imatických změn byly vyu žity modely předpokládající v rocc 2030 zvýšení roč n ího průměru teploty o 1,9-2,6 oe oproti roku 1990. Podkladem pro prognózu trend ů změn vegetační stupňo~ vitosti se staly mapy izolinií p rů m ěrných roč­ nich tep lot a p růmě rných ro čn íc h ú hrnů atmo­ sférických srážek zjištěných za období 1960-1990 a přcdpověze n ých pro roky 20 I O a 2030 podle regionálního scénáře klimatic­ kých změn na území ČR . Pro prognózován í dů sledků globálních kli­ matických zm ěn nn př íro du České rep ubl iky

byl v letech 1994-1999 v ytvoře n model, vy­

už ívající datnb ází registru biogeografie, spra­

vovaného v so u ča s né době v širším rámci In­

ťor m nční ho systému ochrany přírody ISOP, vedeného Age nturou och rany pří rody a kraj i­ ny ČR. Registr biogeog rafie obsnhuj e infor­ mace o zastoupení nadstavbových jedn otek geobiocenologické typizace krajiny (vege tač­ ~

Ve getačn í stu pň o vit ost

na ú zemí Č R (podle Z latníka) -:- p rav dě p odobn ý t rend k r. 2030 LEGEN IM I' LOSNY CU

~~ ~::;;;'$'1

H~ i1;:;,// ' :)

......J,J ~~~ ":,%''-:31 .r.. .,.,...///,;~ \I -\\~...:-..... ::>..; '" ~/"' ..., ­ ~ ~-.!:? ~ ~W7~~~~ ~~. ...n-i"'\':!t1\1ff"",~t,ň\\ I\ \ ',V, ~~)3:&~~e::;< ~~. ~'

..

,,.f,v;::0!;;~ @--"~'.' ;t. ~!\­ \

r\i0\ ~' .11\, ,'~~x~ "" -///x:s- ~~""'~ - ~~ .t. . t:v /;r=--r'~~1 I\'\\:!.» ;'Y/~;""~~/./.!:i'~~ ~ ~ .=--te::::",::!J:::t _ ..:.; ~ 'L/~/";"'.;;% .. -~"""/~,.,., ~ , ~,," ' tTll~c;::;;~~T' 1 ~~-rt'lr ""f~'-"" ~J~;'=l:50%~'?",, -~""-'"~~_ť::--:jjf;) ;(1 \..:~ ~ l'~~' \)..: ~~,, \ ~:\~........ D-- -:-..f1 1y.;?:c. ... ::--...: .... ::--..:- . :.--:~ . ~~ J~t:~~ ?~-:::::r...s-~:-~<. \i1,{,:(-:.~': ,;':::r~~~~%~~ I

.- L===-~....""-r-;~ _===-_~_>-'- :===~~-:::::.:=::=-i.-~-':-~':;~"'o~~ .fi;C:;<;'= 1~~/. '-:;: ' ' '\' _ <,; . . . - :J, _::::- __.... - :::==-- -::=--~--~-- --t:::" -----::.~~ -.--:::=:, ~ ~.:!V~') /,~,,~~\i"~c;<--5~-==--~.c:~-:::==:::.::::==-~=======-- ~ -='-

"'''''/~~...:::=....-;: ~ ---;z::.-- - ::.-:: -.......~"\. fff'0""~<::-.~-'7,"',...-~í;ť:' ~~1:~~~~.t~~-:Jif, ~~~~\~~ .,...~----'" ~ ' _-~-=---=.----~~ -~= -- -. I ·~~~ ,~':::-1. r1 \"';"\I:;r.. ,.."'",

... ..... /.::::''/_ ....

-r:::-- -:-

--"""

---

W

2 - bukoduho,·ý

Q

J . duhubukový

B 4 · bukov;. duboJ'" ''' "''' E3 5-J, d lobukový 1IIIll· -, "ukoJ,dlobuko,ý P7'Zl

.L

a1'f~ ~~~r::5~~~\I\~~,g~??-p/~~"-:;:;

{,

PR V K Ů

D I - dubový

=a ' ." ·I'm
~ 6" ' · lkl" UVl l

'1II~ "'2{~~ \ .:.\ I'

" ,~}~VJi:~ _,1}.:r:fjj;o~~?1~ "",,.~",í_i/r "'_';;1 I\0-r , : ; ; " ' . ;1

~~~~/"~~~r\:~:7;-l7~~~==~--===--~=--:=::=:~32~.r.,;::-:~,~\I, :~~;~ .t~~~~~~ .,,~~~:::~i~,~;I ':%~í'\,\(c::, \ , .._ _-----.:: ~ ..::::... ~ -"r,.;:;::-~. ~' ~<:::::;.:;~~"'-~~"'?I>.él l:ní2"'G,:S.::: ..""'/

w~ ''''''''LI~ ~ 1-:::---==-= __ ~~, -~~,===___ _.-~ ~ :::.~~ It.:'.. . . .:::---.....,.

~~~i~~lJ'~\\W,.~i~~~,i;~~~~~~~~~jht~'"

_

...-;:- , --:--,::,

- -'l$ - --f;

',.

"""'/" "......

.......

6~]\\\\í\\~\\~í~~~~}, ~ 1\~1Jff~~~)jW~~ť~~~~~*~!~~~~t~~l!~~ ~1J.~'XS\\\\\\\\kf@~:':V~}~s..~!&W~~0~iW;Wl*~,\;'~'W~Z~~~~0~~~~~~0;~~~ťW~'

<

,Ij~~\\~~.\ _ __ l{._\~r ( \ t_y&­ ~~~1l~~WI\1t~'r1~~~Ji0JJí',%1~~~~~;0~::ť~~-Vj\~!'~~J?~~~( 2~?l~~t'<0jJ ~(ť.\(; ií .l;Jil 1, (\1&.",....",..~~,' \\,' %'; ,{~~~ř,'l

-~'---:-:::::~: ,fY.!

...

,0%\~, :::::;x:')~;>/"J...:,' ~!; "'~\- ~' /// /C'~~~l;-':~_7<"-'..~ .. ,

~~l.V" "'<.\:'/.ý'~~y\ >.lm..~' --- ';:- ~:K~-'

. ""';:§;','-:i;T ~;?'-1'':/;:/),\- -:::~ '''t! /,/~~- ~_.~~-',,-'

~~ '~;f~~ \~~~~W~~f.~t ~./;//<,~\I) ."'.~~,:1\ ~l~f!; ~~~iEia~~)

'J;l 6!\l~,~0: \ ;~"--:=:- --d'---"'-~" :;l.<J'ť..:::-~-J~---,·",Jť~-} \$:I

;:::.

h ____ \ )//,>?< r: ~I 'J<:: ':S~;>';f,I?,~(J/~:,({J'~'ť:.%;::;; ~V4« lill ~~~__-r-";:::t.;': __--,.;;:~~;:t=,~;..~;c;:.-" L~ ",,=,':;--' -S;:::.:; t::;.,.W/;rJ:fv>~/0:';:" ''''''' -:;r" ':M' I I\I(/:~..:o:-----,:;-",="'---;:'·'-""":--=--=-~.-::?-'::=_- -..':7''7-?- ý

'--1

~\'\\\f:\~ \;;..~y\z.u\R~~&~ "@.I\\\\ Iky"i\ \\/)\*~f'Á ~

/j

~~2}. f~,\.;~~~~~

~~-Gfod '~:t:"'$

~i:3'~ ~{}S~

~'([~n"UDllufi~~

'9




k.~-:4~

;.r

x..

~ 'ti

GLOBÁLNí KLIMATICKÉ ZMĚNY

...

11

Klimatické podmí1lky výskytu biocellóz 5. vege­ vyšších horských vegetačllÍch stl/piíli Zllstanou podle dosavadních progllóz zachovány pOl/ze v pásmu hraničllích hor Ces­ ké republiky. Pralesllí rezervace Miollší v Bes­ kydech by tak měla zůstat v podstatě nezměně­ /la. Foto RudolfJa/lda tačIlI110 stl/pně a

ních stupňů a ekologických řad) v takřka 13 000 katastrálních územích ČR. Trend posunu vegetační stupňovitosti byl odvozen metodou prostorové analogie, založené na předpokla­ du, že změně trvalých ekologických podmí­ nek vyvolané změnou teplot a srážek hude odpovídat i trend posunu vegctačních stupňll. Jako vztahový ukazatel byl použit Langllv dešťový Caktor, což je poměr prllměrného ročního úhrnu srážek k průměrné roční teplo­ tě ovzduší. Regionální scénář trcndu zmčn vegetační stupňovitosti na území ČR hyl zpracován následujícím postupem: - byly zjištěny klimatické charakteristiky v katastrálních územích určitého biogeografic­ kého regionu podle map izolinií průměrných ročních teplot a srážek z období 1961-1990 a prognostických map 20 10 a 2030; - scénář trcndu posunu vegetačních stupi'íli byl zpracován na základě grafu vztahu vege­ tačních stupňů a hodnot Langova dešťového faktoru v jednotlivých regionech; - jednotlivé regionální modely byly složeny do celorepublikového modelu ČR.

Podmínky pro

Interpretace výsledků prognostických scénářů Vegetační stupňovitost se utvářela za období podstatně delší, než pro jaké jsou dostupné řady klimatických údajů. Druhové složení a dynamika vývoje biocenóz jsou přitom ovlivňovány nejen průměrným chodem počasí, ale vel­ mi výrazně na ně pi'tsobí - často jako limitující faktor - i okamžité extrémy počasí. Současná vegetační stupllovitost odráží tedy nejen současné klima, ale i kolísání klimatu a extrémy počasí nejméně v posledních dvou tisícile­ tích. Tyto a další skutečnosti je třeba brát v potaz při interpretaci výsledků modelú změn vegetační stupňovitosti. Východiskem modelů jsou klimatické charakteristiky v období 1961-1990, tedy za relativně velmi krátké období. Současné vegetační stupně jsou charakterizovány pouze hodnotami prúměr­ ných ročních teplot a srážek a jejich vztahem, který vyjadřuje Langův dešťo­ vý faktor. I tyto jednoduché klimatické údaje dostatečně vystihují rozdíly v klimatických podmínkách, které se v krajině projevují vznikem geobioce­ nóz odlišných v rámci jednotlivých vegetačních stupňú. Prognostické scénáře jsou založeny na prostorové analogii, bez zahrnutí časových aspekti't. Odpo­ vídají na otázku, kde múže daný jev nastat, ale nemohou již odpovědět, kdy.

Nelze proto hovořit přímo o změnách vegetační stupňovitosti, ale o trendu

změn vegetační stupňovitosti. Tento trend vyjadřuje směr vývoje ,bioty v kra­

jině v souvislosti se změnami klimatických podmínek.

Aplikace principu předběžné opatrnosti vede k tomu, že přes všechny nejisto­

ty a neurčitosti, které doprovázejí modelování globálních klimatických změn

12

pěstování

smrku

Dllsledky prognózovaných trendů změn ve­ getační stupňovitosti pro současné biocenózy kulturní krajiny lze dokumentovat na změně podmínek pro pěstování smrku ztepilého (Pi­ cea abies), v současné době nejrozšířenčjší dřeviny lesů ČR. Podíl ploch lesní půdy s kli­ matickými podmínkami zcela nevhodnými pro pěstování smrku (I. a 2. vegetační stu­ peň) se podle regionálního scénáře v ČR zvý­ ší ze současných 6,25 % na 31,65 % v roce 2030. Podíl ploch lesní půdy s málo přízni­ vými podmínkami pro pěstování smrku (3. vegetační stupeň) vzroste ze současných 14,27 % na 28,32 %. Podíl ploch lesní půdy s příznivými podmínkami pro pěstování smr­ ku (4. vegetační stupeň) klesne ze součas­ ných 41 ,95 % na 26,85 % a podíl ploch s vel­ mi příznivými klimatickými podmínkami (5.-7. vegetační stupeň) se sníží ze součas­ ných 37,17 % na 13,17 % plochy lesní plidy v roce 2030. Zastoupení smrku ztepilého v současných lesních porostech činí 54,6 % oproti 11,2 % v přirozené dřevinné skladbě. Podíl smrku na obnově lesa začíná sice od počátku 90. let 20. století postupně klesat, přesto je však smrkem stále zalesňov,íno zhruba 50 % uměle obnovovaných lesních porostů. V současné době vysazované smr­ kové porosty nebudou v roce 2030 ani v po­ lovině obmýtní doby. Důsledky prognózova­ ných změn klimatických podmínek pro pěstování smrku podle scénáře trendu posunu vegetačních stupňů k roku 2030 vedou v podstatě k závěru, že dobré a velmi dobré klimatické podmínky pro smrk ztepilý zůsta­ nou zachovány pouze v oblastech jeho přiro­ zeného rozšíření. •

Antonín

Buček,

Veronika Kopecká

GLOBÁLNí KLIMATICKÉ ZMĚNY ,., _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9mIDnufi®~

Ptáci a oteplování Josef Chytil Ptáci jsou výjimečnou skupinou v živočišné říši: mají křídla, která jim umožňují trávit ce­ lé měsíce nad mořskou hladinou bez dotyku s pevnou zemí, jako je tomu u albatrosů, ne­ bo u kolibříků , jimž musí závidět jejich Kresba Rostislava Pospíšila schopnost manévrovat každý letecký kon­ a jejich regionálních důsledků, přes pochyby o tom, lze-Ii vůbec v oblasti struktér, stejně jako každý plachtař může jen chaotických systémLI počasí a klimatu navrhnout scénáře odpovídající realitě, závidět hodiny a hodiny plachtícím k'o ndo­ rům, orlúm i čápům . Zmíněná ptačí křídla je třeba zabývat se interpretací výsledků prognostických scénářú. Na základě jsou ovšem člověku někdy na obtíž: napří­ výsledků takřka desetiletého vytváření modell! změn vegetační stupňovitosti klad tehdy, pokud má napsat článek o mož­ s využitím databáze registru biogeografie lze konstatovat, že v případě, že ném vlivu globálního oteplování na ptáky v naší zemi - a samozřejmě nejen u nás. změny klimatu budou probíhat podle klimatologického prognostického scé­ Ptáci se velice snadno přemisťují jak v prúbě­ náře, budou ekologické projevy těchto změn odpovídat s velkou pravděpo­

hu jednoho roku (migrace za potravou, za dobností regionálnímu scénáři trendu změn vegetační stupňovitosti.

vyhovujícím hnízdním prostředím a poča­ Dúsledky klimatických změn se nejvýrazněji projeví v biocenózách v ČR sím), tak i v průběhu let následujících. Vyu­ nejrozšířenější normální hydrické řady, vázaných na hydrický režim půd, zá­

žití ptáků jako indikátorů změn prostředí ztě­ vislý na množství atmosférických srážek, spadlých na lokalitu. Méně výrazné žuje také rakt, že jejich populační hustoty dúsledky budou mít změny klimatických podmínek v biocenózách suché jsou často ovlivněny samotnou početností ptákú (v závislosti na úživnosti biotopů. po­ a omezené řady na extrémně teplých a vysýchavých lokalitách. Také biocenó­

čtu hnízdních příležitostí), a nikol i vnějšími zy zamokřené, mokré a rašeliništní hydrické řady s přídatnou vodou budou klimatickými vlivy. Na druhou stranu lze na­ mítnout, žc úživnost biotopů už klimatickými ovlivněny méně výrazně.

Prognózovaný trend změn vegetační stupňovitosti se na území ČR projeví vlivy do určité míry ovlivněna je. výrazným zlepšením podmínek pro teplomilné druhy rostlin a živočichú , pře­ Ptáci mají z hlediska využitelnosti pro moni­ tOl'ing řadu výhod: jsou dobře poznatelní, devším pro stres snášející stratégy adaptované na omezené vlhkostní podmín­ znalost jejich biologie je nejlepší z celé živo­ ky. Rozsah území s klimatickými podmínkami současného I. dubového a 2. čišné říše, k dispozici je řada údajú již z mi­ bukodubového vegetačního stupně se zvýší ze současných 15,51 % na nulého století, máme data z plošně rozsáh­ lých území (někdy i z celých kontinentů). 46,55 % v roce 2030. Dojde k výraznému omezení plochy území s podmín­

kami pro existenci druhll středoevropských listnatých lesů, především konku­

renčních stratégů vázaných na vyrovnaný teplotní a vlhkostní režim, neboť

plocha území s klimatickými charakteristikami 3.-5. vegetačního stupně se

sníží ze současných 80,80 % na 52,24 %. Obdobně se výrazně zmenší rozsah

území s podmínkami pro výskyt horských druhů boreálního rozšíření, váza­

ných na chladné a vlhčí klima, neboť plocha území 6. smrkojedlobukového

a vyšších vegetačních stupňLI klesne ze současných 3,68 % na 1,22 % území

ČR. Kritické změny lze očekávat především tam, kde dojde k posunu vege­

tačních stupňů s dominancí mezofilních středoevropských druhů (3.-5. stu­

peň) do I. až 2. vegetačního stupně. Bilance předpokládaných trendú odezvy

Situace na našem území Ani pohled na současný stav naší fauny rl její srovnání s minulostí nám ale nedá jedno­ značnou odpověď na otázku vlivu globálního oteplování na naše ptactvo. Je to dáno již zmíněnými faktory, ale nespornč i naší geo­ grafickou polohou a případným mísením ta­ kového množství vlivů, že jejich "odl'iltrov
-+ Při současném vývoji klimatických změl/ III/l­ žeme v roce 2030 očekávat, že rozsah IÍzemí s podmíl/kami pátého jedlobukového stupně velmi výraZllě pokles1le (1Ia Ilecelých 5 % úze­ mt) a bude omezeI/o pOllze na l/ejvy!íU horstva, mezi něž Ceskomoravská vysočilla nepatři: Prales na lákově hoře se lak postupllě bude měnit do čtvrtého, bukového vegetačlll110 stup­ ně. Foto Jan Baltus

~1J~n~Dllnfke~

GLOBÁLNÍ KLIMATICKÉ

ZMĚNY ...

13

Kresba lalla StekUka

biocenóz v biogeografickýc h regionech ukázala, že v celé řadě bioregi onů lze o č eká vat kritické z měny na více než pol ov ině jej ich územÍ. Jedná se o násle­ dující biogeografické regiony : Mostecký, Litovelský, Verneřický , Křivok lát­ ský, Plzeň ský , Ralský, Plánický, Votický, Opavský, Ostravský, Hranický, Je­ višovický . Předevš ím v těchto biogeografických regionech je ú čelné sledo vat reálné procesy odezvy biocenóz v kraj i n ě a případně modifikovat způsoby péče o krajinu. Předběžná

opatrnost

Hypotézu o vlivu možnýc h globálních klimatických změn na biocenózy a krajinu lze ověři t jedin ě dlouhodobým sledováním dynamiky přirozen ých s po l eče n s tev v územíc h, kde se neprojevují jiné přímé antropogenn í vlivy. Pro takto zaměřen ý biomonitorin g má prioritní význam síť rezervací s přiro­ zenými biocenózami, kde je dl ouhodobě sledováno druhové slože ní spole­ čenstev. Začne- I i se v n ěkte rých regionech proj evovat nástup teplomiln ých druhů nižších vegetač n ích stupňů do lokal it, náležejících v s oučasné době vyšším stupň ů m , mů že to znamenat, že vlivy globálního oteplení začínaj í v naší krajině působit. Neměli bychom výsledky prognostických scénářů pod­ ceňovat. Již v s oučasné d obě je účeln é dbát principu předběžné opatrnosti a postupně přizpů sobo vat využití krajiny tak, aby případ né z měny klimatu neměly katastrofální důsledky. Dosavadní zku šenosti s vyhodnocováním va­ rovnýc h geoekologických prognóz totiž ukazují, že se obvykle n aplň uj í. Ing. Antonín B uček, CSc. - MZUJ Brno I ng. Veronik a K opecká, CSc. - Agentura ochrany

•

přírody

plývá žádný z ávě r , který by jednoznačně vy­ po vídalo kli matických změnách jedním smě­ re m: u nás nov ě hn ízdící ptáci totiž patř í jak k d ruh ů m z ji žní a ji hovýchodní Evropy (na­ př. vl ha pes trá, strakapoud j ižní, hrdl i č k a za­ hradní), tak i z Evropy severn í (hohol sever-o ní , čeče tk a zimní). U po s ledně jmenovaného dru hu dochází pa rad oxně k úp ln ě o pač n ému posun u hnízdi šť smě re m z hor do níži n: př i oteplování by č lověk log icky očeká va l spíše expanzi ně kterýc h dr u hů do vyšších n admoř­ ských výšek. [ k takovýmto po s u n ům u nás dochází. Jsou to ale op ě t zm ě n y da leko spíše vysvětlitel né přímým i zásahy č lově k a do p ů­ vodníc h biotopů (a tím s am ozřejmě i do po­ trav ních zd roj ů pták ů ) než pouhý m zvyšov á­ ní m teploty . Již dříve bylo zmí n ěno, že u něk te rý c h d ru hů není přesně zj i ště n o, co vlastně z pů sob uje jej ich úbytek. Např . ko liha velká a břeh ouš čern o ocasý maj í v jižních Čech ách pořád j eště dostatek vhodných hn íz­ diš ť , ale i zde prakticky vymizeli. aopak u dal eko vě tš í ho poč tu d ruhů ani nelušíme, p ro č vl ast n ě dochází k jejich n ě kdy nápadné­ mu zvýšení p očet no sti (čá p čern ý, moudivlá­ ček lu žní). Z měny

v zimovištích

o

mož ném vli vu globálního oteplování tak podle mého názoru uvažovat jen u vel mi omezené skupiny ptáků, a sice II těch, kteří u nás dříve vůbec nezimovali, nebo zimovali naprosto ojedi n ěle, zatí mco nyní se stává jejich zimování téměř pravi­ dlem. Zde si znovu připomeiíme fakt, že ptá­ ci, až na výji mky , nemigrují před chladem (poklesem teplot), ale před nedostatkem po­ travy. A potravy - především pro hmyzožra­ vé druhy - může být u nás podstatně více i v případě nepatrných zm ěn v teplo tách. To lze dokumentovat na druzích, jako jsou če r­ venka obecná, pěnice černohlavá a budníček menší. Všechno jsou to druhy ještě v padesá­ tých a šedesátých letech pravidelně zimující ve Středozemí , v současné době ale naprosto běžně zimují kdekoliv u nás (například čer­ venka) nebo se počet zimujících jedinců stále zvyšuje. Mnohem častější jsou u nás i zimní výskyty drozda zpěvného, konipasa bílého, rehka domácího, v letošním roce měla i širo­ ká veřejnost možnost seznámit se s případy velmi pozdního výskytu čápů bílých , proká­ záno bylo už i zimování bramborníčka černo­ hlavého. Co konstatovat závěrem? Z otázky položené redakcí Veroniky vycouvám s protřelostí zkušeného politika: vliv globálního oteplová­ ní Země se možná projevuje i u našich ptáků, ale podat nezvratný důkaz je velmi obtížné . může me

a kraj iny v Praze

Podt1 ploch lesllí půdy s klimatickými podmíllkami zceÚl. lIevhodllými pro pěstován í smrku se pod­ le prog/lóz v CR výrazl/ ě Sl/íží. Dobré podmíllky pro jeho nlst Zllsta/lOU zachovállY pouze v oblas­ techjeho přirozellého roZŠířellí. Foto Igor Míchal

•

14

GLOBÁLNí KLIMATICKÉ zMĚNY ... _

_

_

_ _ __

_ _ _ _ _ _ _ _ \YCI~n'\lDnun®~

Krajina mého srdce Václav Štěpánek

Krajina mezi Lyským a Jablunkovským prů­ smykem. Zbrázděná horskými hřbety a hlu­ bokými údolími, se svahy posetými starými usedlostmi skrytými v zeleni švestkových a třešňových sadů, k nimž stoupají kamenité cesty, hluboce zařezané do strmých strání. Krajina pasek a lazLI. To podle toho, jste-li právě na moravské nebo na slovenské straně. Krajina pomezní. Krajina jalovcových pastvin, orchideových luk i hlubokých lesů. Krajina, jejíž hospodáři vyháněli terasy svých polí až na samé vrcholy, připodobňují­ ce tak svahy struktuře velrybího masa, a pře­ sto své rodiny nemohli uživit a v touze po chlebu zaplňovali doly černé Ostravy i dale­ ké Ameriky. Neradi, z nutnosti, neboť staří otcové, nabádající k pečlivému hospodaření. zde vždycky říkávali: "Nechod'le do světa, ve světě vyděláte, ale také to tam i necháte... " Krajina zbožného lidu . Krajina sakrální, jejíž cesty, svahy i hřebeny jsou vroubeny dřevě­ nými vyřezávanými kříži i kamennými ka­ pličkami či roubenými zvoničkami. Krajina dvojí víry - evangelické a katolické, jejíž chrámy naplňují hluboká údolí velebným hlaholem zvonů. Krajina uvážlivých hospodářů. "Kdysi jsme začali s umělvmi hnojivy, " říkal gazda z Kar­ lovic, "měli jsme [lole na kopci, zjedllé slra­ "Y tekl potok a Z druhé taky. Talll bylo mkLl.. . A během deseti let ani jedill.V. A tak jsem po­ chopil - má-Ii to vliv na raka, bude mít i na ť/ověka. Od té doby jsme /znojili jen Imo­ jelll.. . Krajina pracovitých lidí. "Co bylo třeba na H

Krajina sakrálllí. Kříž nad osadou Demiillová. Foto Václav Štěpánek

~U9n'\lDnnnce~

Krajina pasek a chalupě,

lazů,

Suchá

úboč pod

TravlIÝlIl, Foto Rudo(f Jallda

vse Jsme uměli - šindele, vyměnit roubení... Když si koně potrhali postroje, žádné chození za sedlářem. Vše jsem dělal sám. len kola ne. Již jako děcka jsme doká­ zali vzít pilu do ruky, tesat, /zoblovat. V zimě, za IIllada, jsem ml/sel i peří drával. Dělal jsem i plátno na stavu, i huně na valše. Z hu­ ní pak jsme šili gatě, papuče, deku na vůz, ze zbytků rukavice. Bratr šil košile i spodky, švadelna by to lepší neude7ala. PFes zimu jsem i pět set ovčích koží dokázal vydělat. Dělal jsem patnáct i šestnáct hodin denně, ale byl jsem spokojený, " vzpomíná hospodář z Vranči. Krajina zásadových lidí. "Když jsem se vrátil po deseti letech Z kriminálu, otec se dal do pláče a povídá - podívej, synku, vše co jsme měli a vám našetřil i, nám zebra li. Nebyli bys­ me udělali lepší, kdybysme to propili?" vzpomíná strýc Sarman z Hrozenkova. "A já povídám ne, byli byste z nás vychovali komu­ nisty. A dodnes vidím ty jeho modré 06, jak se na mne podíval a nic neřekl. " Krajina lvrdých lidí. " Hrávalo sa tu všade, na každom laze, kde boli cérky. Primá~~ kon­ trá.f a basista, jaj, to bola muzika. Jednú sa tam cosi zemlelo, a tak SOlil utekal, a za II1mi jeden z valaškli. A jak som preskakoval ohra­ du, drža se jednli rukli, on s iíú šl'ihol... Ale si mi zaľal, [lol'edám... " ukazuje mi starý gazda z Korně pravici bez dvou prslů ... Krajina spjatá s písní. Kdysi jsem, jda pohří­ žen v nitro horského lesa v kterémsi z nes čet­ ných údolí Javorníků kdesi nad Marikovou, pojednou uslyšel zarezonovat celým dolem onen neobyčejný souzvuk snad trojhlasého syrového mužského zpěvu, zpěvu, jenž svojí lehkostí doslova přeskakoval vršky, zpěvu, který dokázala vymodeloval právě ta krajina, klerá mne obklopovala, a který nemohl vzniknout nikde jinde a není vlastní žádnému jinému prostředí, než právě tomu svému laz­ níckému ... Mé pátrání po jeho pllvodcích by ­ lo samozřejmě bezvýsledné - byli ztraceni někde uprostřed javornických luk a pastvin a mělo to tak prostě být, ale jejich zpěv mně bude znít v uších snad do konce života, Bylo mi v tu chvíli jasné, co myslel Úlehla ve své

Živé písni tím darem místního lidu zrcadlit krásu polí, luk a strání, mlhu dálky. darem, který vede ruku k výšivce a hrdlo ke zpěvu. Ale také krajina zániku. Každ:ým rokem se zahnědá čerstvou orbou méně terasových po­ lí a žluť nekosených a nepasených luk, zarů­ stajících lesem, je stále častější. Jen rozvali­ ny starých roubenic vysoko v horách ukazují, že dříve tu bylo daleko živěji. Tož tak. Krajina mého srdce. Krajina, v níž zažívám to, co tak prostě popsal již před více než stoletím jeden z jejích básníkli - .. Čela­ denský slavík" Josef Kalus:

šindelovýc/z střech, lidu mého, slza, vzdech, kos Finkot mořem trávy, pás moc/J}ch hor a oblaka, mall duši mění /la ptáka, mé srdce v píseií taví. len

chy~'ky

zpěv

Krajilla zállikl/. Osada nad Homí Marikovol/. Foto Václav Štěpállek

KRAJINA MÉHO SRDCE

15

Údolní niva, velkomoravská centra a povodně Lumír Poláček Údolní niva jako významný prvek kulturní krajiny byla osídlována po větŠÍ své existence. Svá sídla zde zakládali mezolitičtí lovci a rybáři v 8.-7. ti­ síciletí př . Kr., pravěcí zemědělci a dobytkáři počínaje mladší dobou kamen­ nou a konče dobou laténskou, stejně jako zemědělské obyvatelstvo doby řím­ ské a slovanské. Nejvíce dokladů osídlení z inundace našich řek však patří ranému středověku, zejména jeho staršímu úseku. Za vyvrcholení sídelních aktivit v nivě lze považovat dobu 8.-9. století po Kr., kdy se na říčních ostro­ vech v nivách jihomoravských řek rozkládaly sídelní aglomerace mocen­ ských center Slovanů. Pod dojmem novodobých záplav přetrvával až do nedávné doby mylný názor, že údolní niva nebyla v pravěku a středověku osídlována. Pokud se zde přesto našly nezvratné doklady osídlení, byly často vykládány nesprávně jako pozústatky "blatných" sídlišť. Na neudržitelnost podobných názorů upozornili archeologové i botanici s poukazem na odlišnost mezi dnešní a historickou krajinou nivy. Rozborem rostlinných zbytkú z doby staršího, středního a větší části mladšího holocénu bylo prokázáno, že v údolní nivě od mezolitu až po raný středověk převládala vegetace tzv. tvrdého luhu, nesnáše­ jící dlouhodobé zaplavování. Bylo zjištěno, že s pravidelnými záplavami, ukládáním mohutných vrstev povodňových hlín a převahou vlhkomilné vege­ tace tzv. měkkého luhu v nivě je možné počítat až v době vrcholného středo­ věku a novověku. Stejně jako každé schéma má i výše naznačený vývoj údolní nivy své problé­ my a otázky. Není snadné rekonstruovat vývoj tohoto krajinného prvku ajeho osídlení, zvláště když dynamický vývoj říčních údolí se střídajícími se proce­ sy akumulace a eroze změnil zcela ráz púvodní krajiny a často měl za násle­ dek překrytí nebo odnos pozůstatkú lidských sídel. Studium nivy je závislé na spolupráci mnoha přírodovědných a historických obodL O toto širŠÍ pojetí usiluje projekt zaměřený na studium velkomoravských center v údolní nivě řeky Moravy, řešený v současné době na pracovišti Archeologického ústavu AV ČR Brno v Mikulčicích. část

Proč

a kdy se

Příčiny

vytvářela

údolní niva?

vzniku nivy jako holocenní akumulační roviny řek jsou hledány jak v přírodních, zejména klimatických, tak v antropogenních faktorech. Ačkoliv není jednoty v názoru na převahu jednoho nebo druhého komplexu příčin, shoduje se většina autorll v tom, že hlavním impulsem při vzniku nivy byla činnost člověka. Rozrušení zapojeného vegetačního krytu v dllsledku odles­ iíování rozsáhlých lIzemí a zakládání polí a pastvin mělo za následek snížení celkové retenční schopnosti krajiny a podstatné zvýšení eroze púdhího krytu. Zejména v obdobích zvýšených atmosférických srážek pak docházelo k pří­ valúm vody do říčních údolí. Erodovaná půda se zde ukládala v podobě niv­ ních hlín o mocnosti až několika metrů. Teoreticky lze s vývojem údolní nivy počítat od neolitu, kdy nástup zeměděl­ ského zpúsobu obživy a zakládání trvalých sídlišť znamenalo první znatelný zásah člověka do přírody. Tehdy, někdy v 6. tisíciletí př. Kr., se s utvářením kulturní krajiny začaly projevovat i její průvodní jevy - povodně s ukládáním povodňových hlín v údolích řek a vytvářením nivy. Tyto první přívaly vody neměly zdaleka takový rozsah jako periodické povodně v posledních několi­ ka staletích. Dosud je k dispozici poměrně málo geologických, archeologic­ kých i botanických nálezll, které by tuto nejstarší etapu vývoje nivy doku-

Údolní nivy vyžadují rehabilitaci své funkčnosti Jaroslav Ungerman Údolní nivy, zejména ty, které formovaly na naše poměry velké řeky, patří k významným segmentům krajiny . Vedle svého hospodář­ ského využití představují také důležitý kra­ jinný fenomén. Hospodářské I.ájmy se pode­ psaly na transformaci údolní nivy od prvních zásahll do jejího přirozeného vodního režimu až po souěasný stav. Přírodní hodnoty byly v případě údolních niv zohledněny až v [10­ sledním Zákoně o ochraně přírody a krajiny č. I 14/92 Sb. - údolním nivám byla přiřaze­ na kategorie významného krajinného prvku. Velké změny ve využívání údolních niv [1ři­ šly s technickými možnostmi regulace vod­ ních toků, jako je napřimování trasy a geo­ metrizace profilu koryta. Prvotní motivace pro tyto zásahy se mohla lišit případ od pří­ padu, do popředí však vystupuje především splavnění řek a intenzivnější zemědělské vy­ užití údolních niv. Ochrana proti povodním nabývá na významu zprostředkovaně jako aspekt druhotný. Jako příklad regulace motivovaný splavně­ ním uveďme Rýn, postupně usměrňovaný z velmi rozvětvené sítě ramen do jednoho koryta již v devatenáctém století. Důsledné ohrázování v dolním a středním toku stejně jako postupné zahlubování zpětnou erozí v horní č{tsti toku umožnilo zároveň zmčnu zemědělského využív{tní směrem k intenziv­ nějším zemčdčlským kulturám ve velkém rozsahu. Na naší řece Moravč byly regulace v [1rvní polovinč dvacúlého století realizovány s jed­ noznačnou motivací - získat novou pudu k intenzivnímu využití pro zemčdělst ví. Je vcelku logické, že při téměř systematické re­ gulaci (v pllvodním stavu zlistaly prakticky jen delší úseky toku v Litovelském Pomoraví a Strážnickém luhu) byla Morava kanalil.O­ vána tam, kde protékala sídly nebo v jejich blízkosti, a koryto dimenzováno tak, aby pro­ vedlo povodňové průtoky. Regulace tokli vedla obyvatele žijící při řece a v přilehlé nivě k domněnce, že jsou zcela chráněni před povodněmi, přestože vodohos­ podáři ve svých exaktních výpočtech diferen­ covaně stanovili, na jnk velkou vodu je ten který úsek regulace dimenzován. A tak se v údolní nivč stnvěln sídliště, byly tu zřizová­ ny prlimyslové provozy , vybudovúna doprav­ ní infrastrukturn n jiná zařízení, fungující ja­ ko překážky stnvící se do cesty vodnímu ~

16

ÚDOLNÍ NIVA, VELKOMORAVSKÁ CENTRA A POVODNĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U~flGDllufi®?;l

mentovaly. Takovéto nálezy se začínají výrazněji objevovat až od doby po­ pelnicových polí v mladší době bronzové, tj. přibližně od 13. století př. Kr. Jsou spojovány s výrazným demografickým růstem a intenzivním postupem obyvatelstva do dosud neosídlených oblastí. Skutečná povodňová aktivita však nastala až v souvislosti s nástupem vrcholné středověké kolonizace 13. století, která si vyžádala odlesňování rozsáhlých území vrchovin. Tento pro­ ces vyvrcholil v pozdním středověku a raném novověku, kdy se k negativním faktorům přidaly důsledky dosídlování podhorských oblastí, zavádění nových zemědělských plodin - zejména okopanin, a patmě i zvýšená srážková aktivi­ ta. Do 13. století poměrně členitý reliéf říčních údolí byl postupně nivelován až několikametrovými vrstvami povodňových hlín. Proč

a kdy zakládali lidé svá sídla v nivě?

Ptáme se, proč lidé zakládali svá sídla v údolní nivě - nebezpečí povodní zde existovalo vždy, i když jejich pravděpodobnost v pravěku a raném středověku byla v porovnání se situací v posledních staletích podstatně menší. S touto otázkou úzce souvisí problematika hospodářské využitelnosti nivy. Je zřejmé, že zásadní roli zde hrála řeka s nevyčerpatelným zdrojem vody, ale také ko­ munikační možnosti a strategické výhody říčních údolí. K nejdiskutovaněj­ ším problémům patří otázka zemědělského využití nivy a možného sezónního charakteru zdejších sídlišť jako rybářských nebo pasteveckých osad. Svou roli zde mohly hrát i další faktory, např. relativně méně porušený a rychle se ob­ novující lesní kryt jako zdroj dřeva. K řešení výše naznačených hospodář­ ských otázek nejvíce přispívá paleoekologická rekonstrukce údolní nivy, po­ stavená především na výsledcích paleobotaniky Umenujme např. celoživotní práci Emanuela Opravila).

Kresba Rostislm1a Posp{šila živlu v případech , kdy mlí člověkem vyme­ zený prostor nepostačuje a musí ho opustit. Povodeň v roce 1997 názorně uk,lzala, že re­ gulace toku Moravy v podstatě rozvrátila pů­ vodní hydrologický režim a zlikvidovala po­ zitivní úlohu údolní nivy při snížení kulminačních průtoků . V pLl vodní podobě údolní nivy se voda do ní relativně neškodně rozlila a tato inundace měla za následek zpoždění a snížení povodňové vlny směrem po proudu. Po sto letech regulací a nejrůzněj­ ších vodohospodářských opatření jsme byli svědky toho , že se voda dostala tam , kam se údajně nikdy dostat neměla, zaplavila údolní nivu podle geneticky zakódovaných zvyklos­ tí a sebrala nebo zničila všechno, co jí stálo v cestě. Pokud využijeme neblahé povodi'íové ka­ tastrofy z roku 1997 k poučení a otevřeme alespoň určité části údolní nivy k bezkon­ lliktnímu převedení velkých vod s umožně­ ním jejich rozlivll, vyhneme se pro příště ško­ dám na majetku. lidským traumatům i ztrátám na životech. Připomeňme si nčkolik údajů, jež tvoří sumu 63 miliard Kč , tedy cel­ kovou výši škod vzniklých při povodni v 1'0­ ce 1997: škody na obydlích č inily 13 % z té­ to hodnoty, rovnčž 13 % představují zničené a poškozené provozy, celkem 30 ~ jejich za­ řízení , výrobky a zásoby, dopravní infra­ struktura asi 20 % . zničené vodohospodářské investice téměř 10 %, avšak ztráta na zapla­ vených zem ě dělských plodinách tvoří pouze necelá 3 % a na kulturní památk y připadlo pouhých 0.2 %, což svědčí o tom. že stavite lé v minulosti měli ujasněno situování objektů s ohledem na velkou vodu .

• Před regulací řeky Moravy, ukončenou počát­ kem 70. let, bylo celé podhradí mikulčického hradu i několikrát do roka zaplavovállo. Situa­ ce před valem akropole při jedllé z povodllí v roce 1962 (IÍroveií sídlištllí vrstvy Z 9. století je přibližllě 1 111 pod vodní hladinou). Foto archiv Veroniky

~{[~n'UDllun®~

ÚDOLNÍ NIVA, VELKOMORAVSKÁ CENTRA A

POVODNĚ

17

Přestože byla niva v minulosti poměrně vyhledávaným sídelním prostorem, museli se zde lidé při zakládání svých sídel řídit určitými pravidly, pokud se nechtěli vystavovat nebezpečí vyplavení. Přednostně vyhledávali vyvýšená místa na ostrovech mezi rozvětvenými rameny řeky nebo na okrajích nivy. Některým polohám v nivě se však zásadně vyhýbali. I tak je pravděpodobné, že mnohá pravěká a raně středověká sídliště skončila katastroficky - těžko můžeme odhadnout, zda se lidé dokázali poučit z těchto událostí a svá nová sídla zakládali na bezpečnějších místech. Pokud trvala určitá kontinuita osíd­ lení a s ní i povědomí o potenciálním nebezpečí, udržovala se patrně i větší obezřetnost při zakládání sídlišť. Pokud však osídlení vznikalo po delším hiá­ tu a povodně přicházely zřídka, opakovali zřejmě lidé své chyby znovu a znovu - tak jako při povodních na středoevropských řekách v posledních několika letech zapomněli lidé asi vždy brzo na možné nebezpečí.

Proč

zakládal velkomoravský stát svá v údolní nivě?

nejdůležitější

centra

Mezi velkomoravskými centry vystupuje výrazná skupina významných hra­ dišť situovaných v údolní nivě. Tato opevnění jsou charakteristická zejména pro oblast Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu na jižní a jihový­ chodní Moravě. Ptáme se po důvodu preference nivních poloh k budování velkomoravských hradišť. Výběr poloh byl určován nejspíše faktory strategic~ kého a hospodářského rázu . Hlavní předností nivních poloh byla bezprostřed­ ní blízkost komunikací - jednak řeky jako důležité vodní cesty, jednak sucho­ zemských tras, které sledovaly okraj říčního údo lí. Zvláště místa křížení hlavních říčních toků s trasami významnějších suchozemských komunikací představovala strategicky dů l ežité body. Těchto předností využívala v plné míře i obě nejvýznamněj ší centra Velké Moravy - Mikulčice a Staré Město, která ležela v údolní nivě s tředního toku Moravy. Zásadní význam v životě obou aglomerací hrálo jejich "přímé" spojení s Dunajem, který představoval v 9. století patrně jedinou důležitou dálkovou ("evropskou") komunikaci v dosahu Velké Moravy. Ř íční ostrovy a nízké výspy teras po okrajích nivy představovaly v jinak poměrně plochém reliéfu moravských úvalů jižní a ji­ hovýchodní Moravy strategicky významné útvary. Je otázkou, do jaké míry vzestup preference sídlištních areálů v údolní nivě, který můžeme pozorovat Archeologický odkryv zaniklého říčm110 ramene kolem velkomoravského hradu v Mikulčicích. Člllll přiražený k pilotám mostu a zanesený mohutnou vrstvOl/ písku svědčí o prtldkém vodním přívalll v době kolem zániku velkomoravského centra. Foto archiv Vero/liky

Zelená stezka? Jan Lacina Zelené stezky (Greenways) !.'něrují Evropu, aby - jak jsem se /uhle doče/I- byly p"u';íVlÍ­ n)' v souladu s jejich ekologickou filllkcí pro spor/o turistiku a rekreaci, aby přinlÍ!.'ely u;:i­ tek v oblas/i ochrany přírody i kulturního dě­ dictví, staly se v.\ízvou k zdravěj!.'ímu žil'otllí­ mLI stylu a udržitelnému využíl'állí mís/llích zdrojli. V Brně je /0 místy troJku jinak. Zllám tu je­ den c/lOdllícYek, který byl zelenv do chvíle. než se stal SOl/částí (Zelené?) cyklos/e::;ky. Cho­ dím. po něm denllě do práce a poslední rok smutni To proto, že kráčím pustinou, ::;a kte­ rou se cítím být spoluodpol'lcblf Jak bývalo krásně pro rybáře a nás pěšce na břehu Sl'ratky v brněnských Pisárkách! Zlel'a se k chodníčku nakláněl star.Í' laťkový plot, ~a sychrav.vch dnů potažený sametem řasv ~r­ něnky. Zprava nad něj v mídhemou klen lni roztahoval své větve břehov.'f' porost oUfí. ja­ vorů a vO/lných střemch. Pravdu měl pNtel Antonín, když říkával, že moje pracoviJ/ě je vlastně chata u řeky. Vždyť i zadumaného Ji­ řího Mahena jako bych talll lI1e~j rybáři ob­ čas zahlédl. A za temn.ých večerů průzorem mezi kmeny, /lad rozechvěL.Vm sloupcem svět­ la na hladině, jako bych vídával tančit stejné dívky, jaké zobrazil Eclvard MUllch v Tanci na břehu. Takov.ý to byl zázračný kout. V létě plný .fed)ích l ejsků, v zimě ro~kvetL.ý žlutými čížky v cYemých korunách oflí. Ze spodních vltví lI'čících /lad hladinu vrhával se do řeky ledižáček.

Uprostřed loiíské zimy se na I'ltšillě kmenů objevily c.Yervené puntíky. Ne, ~e by se mi líbi­ fy, ale nemepokojily mě. Prdl'ě tak jsme /o/i~ na tišnovském katastru po dlikladné rozvaze oZ/lačovali ty s/romy podél Svra/ky, které se nesmějí při probírce vykácet. Prato jsem zů­ stal klidný. tervené skvrny jsem bral jako záruku, že rozestavěná cykloste:ka v Pisár­ kách zůstane krásně ::;elená. Jednoho rána mě na dHve intimní pě.í-illce zasáhl prostor málem oslnivf Padly v!.'echn)' ty nádherné kleny, ol.\:e i střemchy. Tvúrce cyklostezky se spojil se sprdl/cl'/1/ loku, aby v)'tvohli dokonalé technické di/o. Místo laľ­ kových plotLl s řasoll zrněnkou se táhne doko­ nalé drcí/ěné pletivo. Místo pě!.'illky. kde jsme se dOlledcíl'1w my IIInoZÍ pě.\:ci vyhýbali s oje­ diněl.vll1i cyklisty, táhne se .í-iroká asfaltka. Od řeky je oddělená modře natřen.VIII zábra­ dlím. A nikdo mě nepřesvědtí o tom, že bylo nezbytné vykácet témě!' dvě stě me/rů břeho­ vého porostli, aby na třiceti me/recll byl ka­ menem ~pevněn pOl'adní nalr~en.Í' břeh. Chodíl1l llId! do práce dodnes. Postrádám ledlláčky, lejsky i čížky. Uskakllji před řítící­ mi se cyklisty, takže nemám c.Yas ::;ahlécblOlI/ Jiřího Mahena alli MU/lchov)' sel'erské dil 'k)'. Ta pau::;a v bře/lOl'ém poroslll Svratk.,>, v Pi­ súrkdch už /lovždy bude i ve Illně. Poutifo mě důkladně. Už navždy budu věděl. že tervená není záruko LI zelené, Cl pokud C/IlO, tak /Ilo;:nú jel! \' Tišnově.

•

18

ÚDOLNÍ NIVA, VELKOMORAVSKÁ CENTRA A POVODNĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([~n~Dn1lfi®~

v období raného středověku, odrážel příznivé klimatické podmínky té doby, a do jaké míry se takto projevovaly kulturní zvyk losti slovanského obyvatel ­ stva. Obecně předpokládaný neagrární charakter sídelních ko mp lexů velkomorav­ ských center nutí k nastolení otázky jej ich h o spodářského zaj iš tě n í. Značná koncentrace obyvatelstva v těc h to aglomeracích vyžadovala dobrou organi za­ ci hospodářského zázemí, zejména pravidelný přísu n surovin a potrav in. Od­ hady rozsah u ekonomického zázemí h radi šť jsou záv islé na poznání možného hospodářského využití nivy. Ta jistě poskytovala bohatství vody, dřev a, ryb, lesních plodin, krmiva pro dobytek a pod . Je pravděpodobné , že louky a pro­ světlené lesní porosty byly běž n ě využívány k pastvě dobytka. Do jaké míry umožňoval a niva pěst ování obi ln in, zůstává ote vřen ou otázkou . K orbě moh­ ly být bez p roblé mů využívány du ny a další vyvýšené útvary v nivě - na nich však byly v té dob ě před n ostně zakl ádány obytné nebo sakrální ( pohřebištní) areály.

Mohly p řírodní katastrofy center?

přispět

k zániku velkomoravských

Díky velkoplošným odkryvů m zaniklýc h říč n íc h ramen, která v 9. století obe­ pínala opev n ění akropole a předh rad í v Mi k ulč icích, máme k dispozici boha­ tý rostlinn ý materiál k rekonstrukc i přírodníh o pro středí vel komoravského hradu a cenné podklady pro studium vývoje ni vních sedimentů . Rekonstrukce rostlin ných společen stev dokládá v 8.-9. století existenci nezaplavovaného tvrdého luhu s hlavními dřevinami jilmem, dubem a jasanem . Vodní a bažin­ ná společenstva byla omezena pouze na mrtvá říčn í ramena a jiné deprese. Ačkoliv k pravidelnému zaplavování nivy docházelo až od vrcholného stře ­ dověku, existují určité in dicie, které by mohly svědčit o z měn ách pří rodn ího prostředí již v 10., případ ně v pokroč i lém 9. stoleťí . Říční koryta kole m vel­ komoravského hradu v Mik ul čicích byla p o měrn ě rych le, patrn ě běhe m 10. století, zanesena mocnou vrstvou písčitý ch s edi men tů . To s vědčí o dočasném zvýšen í prútoku říč ních koryt a jej ich následném odstavení mimo aktivní tok. Podobně lze pozorovat před če l ní zdí velkomoravské hradby v Mik u l č i cích ukládání povodňový ch hlín j iž v d obě před destru kcí hradby. Exis tují i další přízn aky výrazněj šíc h z měn, případ n ě menších přírodních katastrof, které se mohly promítnout do os u d ů velkomoravských center v ni vě j ihomoravských řek. Tím není nikterak zpochybň ován hlavní dúvod zániku těc hto center roz­ bitím velko moravského státu Maďary v letech 905-906. V řešení uvedených otázek m ůže pomoci detailní sledován í všech přízn aků ekologických změn nivy koncem staršího subatlantiku. Na základě početn ých nálezů subfosilních kmenú v nereg ulovaném úseku Moravy u Strážnice se pokusil již před lety Zdeněk Pru dič o rekonstrukci "strážnického luhu" v prv­ ním tisíciletí po Kr. Z převahy kmenů zlomených nad kořenovým krčkem a z výskytu pařezů v rústové poloze usuzoval na záni k luh u uhníváním, ne boční erozí řeky. Otázkou je, zda lze odumírání tohoto lesa spoj it s nástupem radikálních změn hydrologických poměrů v nivě koncem raného středověku, nebo zda k odumírání stromů docházelo již dříve. Zde může pomoci pouze exaktní datování. Proto se pozornost dendroch ronologické laboratoře při ar­ cheologické základně v Mikulčicích soustředila na sledování tohoto problé­ mu. V roce 1999 se v rámci geoarcheologického a dendroch ronologického průzkumu Strážnického Pomoraví podařilo získat větší množství vzorkú fo­ sil ních dubiL Ačkoliv se naměřené dendrochronologické kři v ky zatím nepo­ dařilo napojit na dostupné lokální nebo evropské standardy, je datování kme­ nú pouze otázkou času. Pak bude možné uvažovat exaktněji o ekologických změnách údolní ni vy a jejich vlivu na vývoj velkomoravských center i osídle­ ní obecně.

Jaroslav Kovanda Před sněhem

Váno ce v krku ...nehe modré jak monlérky .. .dvorek: po kruslč kloužem po krvi. .. štěIiny klítit v lom zrcadle vidím ... bral rance ohnLltého před rošlelll ... skořápky dOll/nající... LIlily kow'e ... zabijačkovou polívku podlíl'at mrskat šlauchem.. .nezkysnem ... vymřem .. .jebáseií... předčasn ě mezi slovy cvičil ... na dl'orku vyzděnél11 l1lrazem ...před stěnou Z okorků

Pohřeb Vnouča ta pohídajt závody kolem tvé rakve Karle Balón Archlebov podzimem m írně zplihlý za vraly Uličkou blí!:í se tucet bratrancLl a snop ses lřel/.ic Pláčo u jako by jim vlasy přiskřípli Do dveN opření

Sllezí Nikdo li asi nevyvrálí že člověkje stvořen především z vloček a že všechna ta mystika je jenom lpatně uleželý !lIlli) II um ění že se nedob.ývá prakem a pohodné oči doby že tady nevládn ou

Po

zabijačce

Teprve led' začíná beseda Kdo jdlě nniže pečínky si kousne Odysseovi plavci na masln.Í'ch vlnách a Z rádia hudba jak z ucha teče

Zima Martinu Stijhrovi Zima bude

hořká...

Meta/orou

dovnitř

králičí kožka.. .

vYP/lutá je



Sklepy z IIllhy vyhrávají. ..

S dusítkem ...

My kukuřici Idmem vazy

a vzpomínáme v šustí

s jak)im zájezdem ...

•

Dr. LuillÍr Poláček - Archeologický Ústav A V CR Brno

~"l9mJDIl1lfi®~

Hle červená tinktura v hrdle tmy:

výložky (10170

jenž ani nepři§el

a už odchází... )

ÚDOLNÍ NIVA, VELKOMORAVSKÁ CENTRA A

POVODNĚ 19

Přírodní parky



Přírodní

park Oslava - Chvojnice Jarmila Kocourková Přírodní

park na řece Oslavě znám, lépe ře­ myslela jsem si, že jej znám, než mi bylo nabídnuto napsalo něm člúnek. Pro­ hlédla jsem si totiž čísla Veroniky z posled­ ního roku milénia, abych si učinila předsta­ vu, jak přírodní parky popisují jiní
Oslava z VydNskály. Foto Jarmila Kocourková Prolistovala jsem si tehdy také státní vodo­ plán a ustrnula jsem. Na každé z řek byla plánována jedna či dvě přehrady. Na Oslavě, pod Čučicemi, to měla být nádrž retenční, pak pitná a posléze rekreační. Dnes hospodářský

jsme kolébáni představou, že řeka protékající přírodním parkem je uchrúněna od všeho llé­ ho. Kéž by tornu tak bylo. Stavitelé přehrad ovšem své nápady málokdy nechávají ležet ladem.

teratuře.

Na katedře lesnické botaniky vytáhl pan J. HOf
tl8 bdnárWt

II .rlll.kjc~'­

""t!lfl~! diI1C4~'~~

h,'

t .

Třesov..

PNrod/lípark Oslava - Chvoj/lice

20

PŘÍRODNÍ PARKY_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~'([~n~Dnun®~

Obava. že řeka bude v délce 12.2 km zatope­ na, znásobila počet mých tehdejších výletů do jejího údolí. Prof. Zlatník měl pravdu: byla to zapomenutá končina. Jen vodáci se tam obje­ vovali. aby při vyšším stavu vody zkoušeli projet balvanitý úsek, jeden z nejobtížnčjších u nás, který uctivě nazývali Vlčí hrdlo. A to mi připomnělo posledního vlka na ná­ měšťském panství, který byl zastřelen 28. 3. 1861 osobním nabíječem a myslivcem hrabě­ te Haugvice, revírníkem Ant. Schwedou. Tento vlk, nikoliv revírník, m{\ na tom místě pomníček a jinde zas najdeme kámen, na nčmž je vyryto jméno hajného Czepla. který tu byl zastřelen zlým pytlákem . Nastal čas připomenout rod Haugvicll. kteří od roku 1752 sídlili na námčšťském zámku. V průběhu 18. stol. se ukázali jako šlechta hudbymilovná a zvelcbující krajinu v zázemí svých sídel podle vzoru anglických krajinářů. Na rozdíl od Lichtenštejnll , kteří v té době přetvářeli plochou nivu Dyje, mčli Haugvi­ cové terén daleko dramatičtější, tj. kombinaci rovinaté zemčdělské krajiny s kanadsky drs­ ným říčním údolím. Stačilo obé propojit ko­ čárovými cestami a tyto cesty lemovat aleje­ mi, a to jak v polích, tak i v lesních porostech. Jedna z nich, pojmenovaná po krásné hrabčnce Anně l Trautmansdorru, spojovala zámek s loveckým zámečkem Hein­ richlust na Vlčím kopci. Anncnskou je třeba projít pěšky a pozorně si prohlédnout doko­ nalé trasování i odvodnění cesty, detaily od­ boček loveckých chodník II atd ., ale přede­ vším je třeba postát v údivu v katedrále, jejíž klenbu nese mohutné sloupořadí bukových kmenů. Annenská jí prochází od zámečku směrem k rozhledně Babylon. V revíru Břez­ ník, Kladeruby a Sedlec bylo postaveno mnoho romanticky ztvárněných stavbiček sloužících provozu lesního hospodářství i zá­ bavě šlechty a krajinářsky citlivě tu byly upraveny vyhlídky do hlubin říčního údolí. Z toho všeho však zůstal jen objekt zvaný Gloriet, jinde zbytky zdí či základů. S dovo­ lením bych sem zařadila vzpomínku na kach­ lová kamna zdobená pomněnkami, jejichž trosky jsem viděla v areálu loveckého zá­ mečku v době, kdy jej přizpůsobovaly Rosic­ ko-brněnské rozvodny pro potřeby své pod­ nikové rekreace. A ještě jeden obraz mám ve své zásuvce pamětníka. Je na něm hrabě Haugvic jako host ve vlastním zámku - píše se rok 1993 - Jiří Sti vín hraje na zobcovou flétnu a hrabě vzpomíná, které okno patří k místnosti, v níž nejraději spával jako kluk. Kdoví, myslím si, jak by dnes vyhlížela kra­ jina náměšťského panství, kdyby se Evropou nepřehnala vichřice druhé světové války . Protože Haugvicové vynikali jako dobří h05­

~'U~n<J1Dnun®~

V přírodní rezervaci se nacházejí skály, na nichž rozezrzáte zdi středověkých hradIl. Foto Ketko­ vickéllO hradu Jarmila Kocourková podáři, byla by jistě přímo vzornou ukázkou toho, jak lze sladit ekonomii s estetikou. Kra­ jinný ráz by přitom zůstal zachován jaksi ne­ vědomky, bez složité spoluúčasti vědy. Je třeba, abych sdělila, že jádrem přírodního parku je "chráněný přírodní výtvor Údolí Oslavy a Chvojnice" vyhlášený v roce 1974 a 1975 (nechť žije paní doktorka Jatiová, kte­ rá se o to lvím podílem zasloužila), který byl v roce 1992 převeden do kategorie "přírodní rezervace". V této přírodní rezervaci se nacházejí skály s lišejníky, které za deště žlutě svítí, a na těch skalách rozeznáte zdi středověkých hradů Lamberka, Kraví hory, Sedleckého a Ketko­ vického. Z Výří skály lze spatřit Vydrův

mlýn, ale hez mlynáře Vydry, a to je škoda, protože to byl chlap v tom nejlepším smyslu toho slova, plný citu k přírodě i k lidem. len nerada vzpomínám, jak nový majitel mlýna vyhodil Vydrovy zápisky a mlynářské knihy na dvůr a nechal je tam, až z nich deště udě­ lají beztvarou hmotu. V údolích řeky můžete občas pozorovat neslyšný let volavky, ve stráních uvidět vzácné orchideje a všude k vám bude promlouvat genius loci. Odborné popisy výjimečnosti přírodních podmínek tohoto území lze najít v knihách. Vedle nich existují osobité, barevné a voňavé obrazy vlastních zážitků, za kterými se chodí pěšky. Proto se sem také vypravte!

•

PŘíRODNÍ PARKY

21

Galerie

Na venkov Rosti slav Pospíš il (nar. 1950) pod svoje obráz­ ky často píše popisky. Jeho ptáci s m ěřuj í Najih. On sám. zdá se, v poslední době stá le více " Na venkov". K ochraně životního prostřed í má Ros(a m í rn ě skep tický vztah. S ám neplýtvá a ří ká . že jeho generaci už nikdo nez mění. Ša nce je v d ě tech . Ale an i těm se to nepodař í, když se eko log ické cho vání nebude vyplácet a když třeba tř ídit od­ pad nebo používat sklo místo plastli bu de pro rodiny nepohodl né a obtížné. Ros(a ov liv nil Veroniku s nad nejvíc ze spolu­ pracujícíc h ku m štýřli . V piHi os mdesátých let dal tvář obálce časo pi s u a jeho sarkastické, jin­ dy jen tak pro potěchu žertovné pérovky prová­ zejí autorské články dodn es. Spo lu s Ho nzou Steklíkem zajistili Veron ice kreslířsko u laťku , jakou se mliže pochl ubit málokterý asopi s. a přivedli ke polupráci i další kvali tní grafi ky, které Veronic a zej mé na v osmdesátých letech otiskovala - Vaška Houfa, Víta Slí vu, Vladimí­ ra Kokoliu. Ros(Í1v smysl pro patafyz ickou nadsázku a ne­ vy čer pa tel ná hravost kombinované s prakt ickou č i n o rod ostí ponoukly Veroni ku k řadě e di čních počinÍl - od ně kolika variac í věč n ého přírodní­ ho k a l endáře přes plakáty, pohl ednice až ke spolupráci na vydání seriózních knižních publi ­ kací. R osťův ru kopis dnes s polu u rčuje vzhled Vero niky a Domu ochráncll př írody m j. i "vese­ lým" nábytkem v ekologické poradn ě a jeho ru­ kopis n eza pře ani v in ěta č i pro p agačn í materi á­ ly přírod ní c h jablečných moštll z Bílých Karpat. S Ros(ou mě svedl n ěkdy ve dvaao smdesátém doh romady spo l ečný os ud "plldařli " - svépo­ mocných stavi telÍl pÍld ních by tli. Za čal o n ěc o dříve ajá k něm u chod il pro rady. Byť b yl tehdy pro oba existenčn í záleži tost, n icmé n ě co se dě ­ lo kolem, bylo mnohem zají mavěj, í. Ros(a se pro mě stal mostem ke ku l tuře a k lidem. které jsem dosud moc neznal. Předevš í m on sám, vy­ pra věčský a ko mu nikační gén ius, prototyp vý­ tvarn íka-samouka prostého m in drákli z ch ybějí ­ cího akademi ckého vzd ě l án í a s odvahou stát se deset let před revolucí " podezřel u exis tencí na volné noze" - prakticky bez šance na n ěj akou větší výtvarnou práci. Myslím, že vrchole m teh ­ dejších po looficiálních příl ež itostí pro n ě h o by­ la tvorba programu a propagač ních p l akát ů pro Brn ě n sko u šestnáctku č i pro neformální diva­ delní scénu. O to víc Rosťa malo val pro p otěc h u so bě a svých přá te l. Své pří běh y, objekty a prapodiv­ ná zv í řata s obl ibou uzavíral do za vařo vacích lahví nebo pavědeckýc h sb írko vých li stli , kalen­ dářů a ru čně domalovávaných tiskli. Snad nej delší bylo jeho období klaunovské. Si­ luety šaškli se ale postupe m let stávaly p o nu řej­ šími, jejich stále méně červ en é nosy a v š udypří ­

22

tomné klece prozrazovaly, že i na recesistu a vrozeného optimi stu pospíšilovského ražení mě l estébácký rež im před svým koncem tísnivý vli v. Jako by to protiřeči lo jeho č inorodos t i, která od poloviny osmdesátých let eskalovala tím, jak soukromé aktivity v okruhu přátel do­ stávaly punc programov ě nezávislé kultury , a tím i politický podtext. R o s ťovi klau ni tehdy putov ali po neofi ciáln ích výstavách; přá telé se sjí žd ěli na výtvarné hap­ pen ingy v plenéru u jmenovce Mirka Posp íši la v Boru šově a nakonec spolu s Petrem Oslzlým a Jaroslavem Kořá nem zahájili pravidelné pre­ zentace ncrežim ní kultury formou legend árn í brn ě ns ké Gal erie drogerie. Revoluce odsunula klau ny a do nového deseti ­ letí přeletě l Rosťa v balónu. Kdo tomu nev ěří , ať se zajde podívat do b rn ě n ského kl ubu Aviati k na l akubské uli ci . Dn es je Rost islav Pospíši l známým a ú spěš n ý m výtvarníkem. Patří k těm vzác ným výj imká m, které nezkazily finanční a technologické přílež i­ tosti nové doby, přestože jeho barvotisky známe z pouli č ních poutač ů a z řady komerčních pre ­ zentací. Ros(a upravil desítky knih. Vyzkoušel si loutkové divadlo i scénografii. Dokonce režii. Interiéry a nábytek. Sochy. Výstavu moravské­ ho vi nařs t ví. Při tom všem existenč ní m shonu a zajímavých projektech si dokáže najít dost prostoru k volné tvo rbě - nedávná výstava v prostorách Domu ochrá nců přírody toho byla dÍlkaze m. Dař il o by se mu to asi méně, kdyby se tak pro­ gramově neuchyloval na chalupu v zapadlé os a­ dě u Letovic. Něko lik prázdni n, které Posp íšilovi stráv ili u mýc h rod i čÍl v Hos tětíně mi dalo trochu na­ hlédnout do Ro sťov a vztahu k venkovu a ke kraj ině . S nádechem závisti Ro sťa vzpom ín al, že by l mez i kluky v rodných Černov icích jedi­ ný, kdo neměl dědu na vesnici a kdo byl odká­ zaný na město a prostor mezi s ídli š těm a poli. Přek v apovalo m ě, jak citlivě a přesně vn ímal rytmus a řád vesnického ži vota. Zároveň si do­ kázal zís kat respekt starousedlíkÍl, až mi n ěk dy připadal o , že se tam narodil. O to vět š í, že je dokázal bavit svými hi storkami a rozebírat s ni­ mi jej ich probl émy tak, že se za ním sousedé chodívali radit. Když později koupili Pospíšilovi vlastní chalu­ pu, jel jsem se tam podívat. R osťa rozehrával parti i s novými sousedy. O řechy na ořeš áku na­ malo vané na modro, hi storky s osolenou vodou ve studni , neuvěř i telné metody na v yh án ě ní krt­ kÍl, doutníky a nezvyklé n ávš tě v y - starousedlí­ ci dostali souseda, se který m si ni kdy nehudou jisti, zd a myslí doopravdy, co prá vě říká , a jestli

zrovna pracuje nebo si jenom hraj e.

V každém př ípadě se dobře baví.

Kotlll\J

P/{o VfAOi\It ( v f' .

fost/IIL /., 0 01

1

Miroslav Kundrata

GALERIE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~'([9n"G Dnnn®ť;I}

Zajímavosti z přírody

Pískovcové útvary na Koberovském hřbetu Táhlý

hřbet

mezi Malou Skálou a Kozákovem n ěko l ik erou pomyslnou ' hrani ci. Jednak tu dosud prochází adm inistrativní hran i­ ce mezi severoč es kým a v ý chodočeský m regi o­ nem, tj. hrani ce o kresů Sem il y a Jabl onec nad Nisou, jednak tudy běž í rozmezí dvou kraj in­ nýc h celků - Českého ráj e a Podkrkonoší. Sou­ čás tí tohoto táhlého hřbetu jsou Suché skály, Koberovský h ř bet, Hamštejnský vrch a z daleka nápadný Kozákov . Nej ni žší, a proto v kr aji ně nej m éně výraznou a také málo známou částí této pomyslné kraj in­ né "přek ážky" je Koberovský hřbet. Jeho sníže­ nou partií prochází silnice z Rovenska do Že­ lezného Brodu a už př i pohledu z ní upoutají v obci Koberovy pískovcové útesy, svírajíc í zde působ ivou sou těsku. Značnou členitostí se vy­ z n ač uje hlavně jihovýchodní část Koberovské­ ho hřbetu , dostupná lesními stezkami od osady Hamštejn. Pískovcový hřbet je tu vlast n ě součástí kdysi zřejmě mnohem rozsáhlejš í "kry" svrc h nokří­ dových (cenomanských) pískovců, u k l o n ěné představuje

v ýra zn ě

k j ihozápadu . Na op a č n o u stranu spadá vrstev až patnáct me trů vysokou skalní stě­ nou, z jej íž horní hra ny - z v ýraz n ě né někol i ka převi sl ým i ska ln ími útvary - se otev írá pěk n ý pohled do přil ehlý ch partií Ještě d s ko- kozákov­ ského h ř be tu a Železnobrodské vrchovi ny. Nej­ n ápad n ěj š í zdejší skalka nese místní pojmen o­ vání Žába. K zaj ímavostem Koberovského hřbetu patří n ě­ koli k nevel kých jeskynních ú t v arů, vz ni kl ých nes tej n om ěrn ý m v yvě trává ním a vyp lavován ím písko vců . Jed en z nich (as i upros třed délky skalní s tě n y) je velmi úzký a nízký, prů lez n ý v délce sedm met rů. Ostatní mají větši no u tvar . převi sll a v ýkle nků. V severozápadn í č á sti stčny se otev írají dva vstupy do nej vět š í zdejší sl uje ­ čtrn áct metrLl dl ouhé tunelovité jeskyně, prostu­ puj ící úzkým výč nělk em pískovco vého hřbet u . Koberovský h řb et p a tř í k mé n ě z námým , ale pozoruhodný m m í stů m na rozmezí Podkrkonoší a České h o ráje. Zej ména jeho pískovcové skal ní útvary (v blízkosti známé národ ní př í rod n í pa­ mátky Suché skály) by zasl uhoval y ochra n ářs ké registrace jakožto významný kraj in ný prvek. čelo

Jan Vítek

Zajímavé trní, dárce chutného ovoce a - plevel! V českomora v ské krajinč prodělávající v po­ sled ních deseti letích neblahé změny hrají stále zaj ímavější úlohu takzva né plevely. Pro botani­ ka, jemuž jde o sledování rozmanitosti život­ ních i pouze tvarových kreací živých rostlin je to vděčná příleži tos t ke studiu i k pou hému po­ zoro vání. Vzhl edem ke v livu člověka na lesy s třední Evropy, vzhledem k rozsáhlé těžbě dře­ va a dalším faktorům ovliv ň ujícím především naše pahorkatiny - tedy typ krajiny například v okol í B rn a ve lmi frekve ntovaný - se není co divit, že vzn iklá, poněkud ,.zubožená" stanoviš­ tě os id luj í odolné .rostliny, které můžeme z hle­ diska jej ich relativn í ekologic ké nevybíravosti za plevely j i stě označit. Z keřů jsou to hlavně ostružiníky, trn ití braši poskytuj ící kromě dúvo­ du k zak le ní, pokud o ně zakopneme, také chut­ né ovoce: ostruž iny. Najdeme je ovšem nejen na pasekách, holinách a v okrajích lesú - také na železničn ích náspech, v plotech zpustlých sadú, dokonce i na rumištích . Rod ostružiník - Rubus řadí rostlinní systemati­ kové do če l ed i růžov itých a s planými růžemi mají také společnou onu trnitost a odolnost, ne­ náročnost. Zaslíbenou zemí evropských ostru­ žin je Británie, druhy tohoto rodu mají totiž rá­ dy atlantické, oceánické klima, takže i jeden z n ejběžnějších našich d ru hů se jmenuje vlastně podle jezera se známou skotskou příšerou - Rl/ ­ bus nťssemis . Snadno ho pozn áme: má poměr­ ně slabé, ale krásně kar m ínově červené ostny a v lesích příměstských i vzdálenějších ho pra­ videlně potkáme. Británii se co do počtu druhú ostruži n sice rovnat nemůžeme, alc i tak jc u nás rúzných ostružiníkú víc než dost, podle současných názorů kolem stovky, tedy asi čtvr­ tina br itského počtu. Na jižní Moravě jsou ná­ padnější takové druhy, které mají bčlavý rub listů . Jeden druh pojmenoval nedávno zesnulý vynikající český botanik Josef Holub podle na­ šeho regionu: Rubus ausrrnmorC/viClls, tedy ost­ ružiník jihomoravský. Co se týče toho zakopávání, jde většinou o pří­ hodu ze smrčin, třeba i horských nebo Vysočinu tu a tam pokrývajících a viníkem je skupina pla­ zivých druhů ze série ostružiníků žláznatých, vědeckým jménem G/andu/osi. Tyto druhy se určují nejobtížněji a mnohdy je přiřazení nale­ zeného keře do konkrétní taxonomické škatulky zhola nemožné. Čím jsou ostružiníky na svých prýtech (tedy dřevnatých stoncích) "složitější". chlupatější a trnitější , tím je s nimi větší práce, co se zařa­ zení do skupiny správného jména a pozice v systému týče. Existují však výjimky. Tak tře ­ ba na hřebenu Jedle u Černé hory, za Vranovem ~

Plskovcový lÍtvar vystupující z /trimy Koberov­ ského hřbetu. Foto Jali Vítek

~'U~n"\lDTI'\}fi®2!l

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODY

23

u Brna nebo dokonee na okraji sídliště v Brně­ Kohoutovicích můžeme najít pěkný ostružiník z jedné .,problematické" skupiny, který se jme­ nuje ostružiník solnohradský - RulJI.Is sa/isbur­ gel1sis. Má velmi .,vkusné", úhledně tvarované listy připomínající trochu břečťan nebo I i choře­ řišnici a patří do skupiny struháku - raduly, prá­ vě té, která už vzhledem k odění svého prýtu (zjednodušeně řečeno) představuje určitý taxo­ nomický oříšek. "Normální" lidi budou zřejmě zajímat takové ostružiníky, které poskytují hodně ostružin. PŮ­ vodem středomořský a maloasijský druh Rubus armelZioL'Ll.\· je z těch zplanělých a samozřejmě i pěstovaných nejznámější. Poskytuje černavé, šťavnaté. slaďoučké ostružiny, podobně jako další jeho kolegové ze série Disco[ores (mají výrazně odlišné zbarvení na rubu a líci listů; prototypem by mohlo být jméno Ili(rfl/ls n{t1eie­ jící význačnému zástupci této série: kromě dvoubarevnosti - dvoutvářnosti listli se vyzna­ čuje i dlouhými, šídlovitými ostny a např. v Beskydech a v jiných moravských Karpatech - třeba v Hostýnských vrších - je velmi častý). Také ostny ostružiníku arménského čili slad­ koplodého jsou na bázi červené, ovšem mno­ hem mohutnější než 'u zmíněného ostružiníku "od jezera Loch N ess" . V zahradách pěstujeme běžně ostruiiník kanad­ ský nebo třebas ozdobný, rezavě chlupatý a žláznatý maliník Rubus pl1oenicolasius pochá­ zející z východní Asie. Maliny jsou vlastně také ostružiny, totiž v tom smyslu, že maliník - Ru­ bus idaeus do tohoto rodu patří.

Ostružilllk křovitý je souborné owačel1í pro m1loho drobných drttllll ostružilll1al, poskytují­ cích oblíbe1lé ostružiny. Foto archiv Veroniky

Osobně mne asi neJvlce zajímají ostružiníky s tčsným vztahem ke krajině zdevastované a ovlivněné člověkem. Řadíme sem zejména druhy vyskytující se na rumištích našich měst a vesnic, na polních okrajích a v opuštěných za­ hradách. Systematikové je řadí do zvláštní sek­ ce zvané Corylifolii, což bychom mohli parafrá­ zovat jako .,ty. které mají listy tvarem podobné lískovým". V okolí Brna je suverénně nejčastěj­ ším " korylákem" ostružiník přícestní - Rubus dol/l1er/sis. Má smetanově bílé květy a trojčetné listy. Možná je to vůbec nejběžnější ostružiník Moravy, ačkoliv jméno dostal podle vesnice Dolna v jižním Polsku Uihozápadně města StrzeJce Opolskie ležícím přibližnč na spojnici známějších center Gliwice a Opole). Určovat ostružiníky není právě lehké. Vzhle­ dem ke genetickým mechanismúm uplatňujícím se při jejich rozmnožování potomstvo zejména těch plazivých druhli podhorských smrčin mltŽe vypadat značně odlišně nežli "rodiče", pokud rodiče VLlbec existují. Na vzniku nových popu­ lací se totiž vedle křížení podílí i nepohlavní rozmnožování, apomixe. Nakonec malé zamyšlení nad pojmem "plevel". Označujeme tak něco, co nám překáží, čeho je moc, co je nepatřičné. Ale právě plevely, tedy vojáci války vedené přírodou proti "kulturním" rostlinám, představují dnes víc než kdy jindy průkopníky kolonizující nově dobytá lIzemí dí­ ky své větší životaschopnosti. V situaci, kdy je zaujatý pozorovatel zpustošeného životního prostředí vděčný za jakýkoliv projev přirozené vitality, nelze, myslím, takové hrdé plevelné ke­ ře, jako jsou ostružiníky, přehlížet. A vzhledem k tomu, že jejich tělesná stavba je přece jen vel­ korysejší nežli u pouhých rukví nebo osetll, a vzhledem k tomu, že jde o poměrně vzácný případ ovoce nesmírně rozmanitého, co se týče vzezření svých dárcll - nositelů, domnívám se, že poněkud pohrdavé epiteton "plevelný" jim vlastně ani nepřísluší.

Petr Hrbáč

o bílé veverce Úvodem sdělení vynechám slova, kterými se na mne obracejí přátelé, a poznámky, které proná­ šejí nad mým vztahem k přírodě Ústředního hřbitova (ÚH) v Brně. Ale kde jinde je možné vidět veverku obecnou v takové početnosti? Ve­ verku v lese všech vegetačních stupňů aby po­ hledal, zde s potěšením zaznamenávám při svých pochůzkách počty veverek rezavých, še­ dorezavých, šedých i černých. Před několika le­ ty dokonce i veverku celou nažloutlou, vědecky fla vistickou. Když jsem o ní referoval za tehdej­ šího stavu mé výslovnosti retozubných souhlá­ sek odbornému příteli, domníval se dokonce, že jsem viděl veverku slávistickou, napůl červe­ nou. napíti bílou. Tak sešívanou veverku jsem ještč nezastihl. Nicméně zjara minulého roku

24

Mládě

veverky obeCllé. Foto Josef Ptáček

mne zaujala v jednom z oddčlení ÚH bčžná, z lásky provozovaná honička dvou veverek ko­ lem kmenů stromů: vpředu uhlově černá, za ní červeně rezavá. Při spirálách kolem kmene však jakoby mezi sebou vlekly na podél stočené no­ viny, což ovšem jejich rozpoložení neodpovícla­ 10. Teprve pohled v kapse no~eným malým da­ lekohledem. jehož značku za příČII10Ll skryté inzerce neuvádím, odkryl objektivní podstatu věci: noviny na dél byly zcela bílou veverkou, doplňující tak žádným státem dosud neobjeve­ nou trikolóru barev černá - bílá - rezavá. Ve­ verku od té doby pozoruji častěji a zjistil jsem o ní, kromč paušálních druhových vlastností ve­ verky obecné (nevdččné přijímání oříškll, hlasi­ té křoupání, pohyb nahoru , dolů i do všech stran aj.) zatím následující: (a) Veverka není albín, neboi nesplňuje nedo­ statek pigmentů: má tmavá očička, mírnč na­ hnědlá ouška a stejně přirozeně nahnědlou i spodní stranu ocásku; říká se tomu leucismLls. (b) Veverka se drží převážnč v okolí náhrohku jisté osoby, jejímž by mohla býti, spíše ale v ji­ né barvč, vtčlením. (c) Veverka snad míří výš: byla prý již pozorována nedaleko brněnského Slavína. (d) Veverku je možné demonstrovat; představila se i odborné exkurzi za ní vedené, takže patrně u ní neplatí ve starohrněnštině zná­ mý forfírungsefekt, tedy že se nikdy nepodaří předvést něco, co se předvést má. (e) Veverka se zdá být zatím bezdětný nebo bezdětná . Do nového tisíciletí přeji bílé veverce nadále malý predační tlak, spoustu dětí (snad se dočká­ me i těch červeno-bílých), možnost důvěřivého pohledu a hlavně zdraví.

Karel Huelec

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~'Cl~n~Dnuí1®2!l

Ekologická poradna

Výměna

ry, pro které je nutné vyfrézovat v křídle okna drážky, nebo proužky samolepicí pěnové polye­ tylénové pásky. Utěsněné okno vydrží navěky, protože odpadne hlavní činitel, který jej ničí ­ kondenzace vlhkosti v chladném období.

oken

Jeník Hollan Uvažujete o výměně oken? Rozhodnč to nedč­ lejte v tomto roce. Na českém trhu, na rozdíl např. od Německa, totiž stále chybí okna dosta­ tečné kvality. Poměrně dobrá okna jsou klasic­ ká, tzv. dvojitá či kastlová, dvě okna za sebou. Sice se pomaleji otevírají, ale dobře fungují, tj. tepelně izolují. Navíc se prostor mezi nimi dá využít - často jako levná chladnička nebo pro­ stor pro kvčtiny, může tam být rovněž umístěna roleta nebo žaluzie, které podstatně snižují te­ pelnou propustnost okna ven (za zimních nocí) nebo dovnitř (během horkých dní).

Zasklení

Únik tepla Značnou vadou všech ostatních typů oken je je­ jich malá hloubka - příliš mnoho tepla uniká ven skrze jejich rám a ještě více zdí kolem ten­ kého rámu. Tak je tomu vždy při obvyklém způsobu jejich usazení, kdy se nová okna dávají do zdi kdekoliv v místech pllvodního dvojitého okna. Pllvodní okno bylo totiž tlusté téměř jako zeď (u tlustých zdí alespoň dvacet centimetrů) a tepelný most způsobený tokem tepla zdí ko­ lem rámu nehyl příliš výrazný. Kolem tenkého rámu ovšem uniká tepla až čtyřikrát více a rá­ mem samotným i dvakrát více'

Zamezení úniku tepla

Kresba Rostislava Pospíšila ré okno levně utěsnit, přičemž je obvykle třeba opravit jeho západky. Těsníme vždy vnitřní ok­ no, a to co nejdokonaleji. V zimě totiž mliže proniknou vlhkost z místnosti do prostoru mezi okny, což má za následek orosení vnějšího ok­ na. K těsnění použijeme silikonové profily s pe­

Úniku tepla můžeme zamezit, pokud nové okno nainstalujeme současně s vnější tepelnou izola­ cí. Rám okna však musí navazovat hladce na fa­ sádu a vnější tepelná izolace musí neztenčená přecházet až na rám, alespoň na jeho pevnou část. Tepelný most kolem rámu tak úplnč od­ padne a únik tepla rámem se velmi sníží. Pokud kryje vnější tepelná izolace jen pevnou část rámu, velice záleží na tepelné propustnosti jeho pohyblivé části a také na tepelném mostč, který je tvořen distančním rámečkem na okraji dvojskla. Existují tlusté rámy s částmi z pěno­ vého polyuretanu (nebo rovnou z této hmoty), které izolují stejně dobře jako nejlepší zasklení. Pokud bychom použili rám izolující ménč kva­ litně, existuje pouze jediné uspokojivé řešení ­ vnější tepelná izolace musí pokračovat přes po­ hyblivou část rámu, nejlépe až na sklo samotné. Těsný kontakt mezi izolací a oknem zajistí pružné silikonové těsnění. Znamená to ovšem změnu vzhledu domu: bude vidět pouze fasáda a sklenčné plochy, rámy lze vyznačit na fasádč barvou. Osobně včřím, že tato řešení se stanou v budoucnu bčžná, ostatní jsou totiž jen kom­ promisem, který v mrazu není uspokojivý.

t'

~tf!f~

~rJ'! f7r1tl

f~

fP

Těsnění

Častým argumentem pro výmčnu starých dvoji­

tých oken za jednoduchá s dvojsklem bývá, že stará okna netěsní. Ve skutečnosti lze každé sta-

~,([~l1\lDllnfiCFl1

-Kresba Rostislava Pospíšila

Dvojitá okna lze zdokonalit osazením vnějšího křídla dokonale izolujícím dvojsklem (plněným kryptonem, s únikem tepla nejvýše 1.2 W na čtvereční metr a stupeň teplotního rozdílu). Ta­ to technologie je plně dostupná, výrobci však zatím využívají místo kryptonu levný argon, čímž se stává dvojsklo poněkud tlustším. U jednoduchých oken je nutno použít zasklení izolující podstatně lépe. Nejjednodušší je troj­ vrstva, kde uprostřed není sklo, nýbrž tenká fó­ lie s oboustrannou úpravou, která vylučuje pře­ nos energie v dutinách zářením . Ohchodní název fólie je Heat Mirror 88 twin coal. Sou­ vrství je plnčno kryptonem. Alternativou je (při dostatečně tlustém rámu) soustava, kterou jsem dosud na našem trhu neviděl: nejlepší dostupné dvojsklo (stačí dvojsklo s argonem), vzduchová dutina a venku pak obyčejné sklo.

Žaluzie a rolety Do vzduchové dutiny přidáme na zimní noc další vrstvu, která zde vyloučí přenos energie zářením. Ideální je vrstva aluminia (např. žalu­ zie), pokud není pokažena nátěrem. Alternati ­ vou je roleta z pokovené fólie, kterou lze ovšem koupit jen vzúcnč a draho. Levné fóliové rolety s vrstvou aluminia nikdo neprodává, ačkoliv by byly levnčjší než obyčejné textilní rolety. V obou případech, u žaluzií i rolet. je dliležité, aby při uzavření byly co nejtěsnější, aby prou­ dění vzduchu z jedné dutiny do druhé bylo mi­ nimální. Hliníková vrstva v dutinč mezi dvoj­ sklem a vnějším sklem je rovněž spolehlivou ochranou proti slunci v letních vedrech. Ať již zvolíte tuto alternativu nebo komerčně dostupné souvrství S fólií hm88tc, podstatné je jedno: únik tepla oknem ven, včetně jeho okra­ jů, nesmí být větší než 0,8 W na čtvereční metr a stupeň teplotního rozdílu. Pak totiž není okno ani v mrazech natolik chladné, aby pod ním muselo být topení . Instalace aluminiové vrstvy je mimořádně účin­ ná rovněž u klasických dvojitých oken. Dutina mezi nimi totiž bývá natolik široká, že zde 111ll­ žeme instalovat v rovnomčrných rozestupech více odrazivých vrstev (jak pro světlo, tak pro dlouhovlnné infračervené záření). Jedná se o nejlep~í opatření. jak izolační schopnosti okna

výrazně a přit0111 levně zlepšit.

O oknech, jejich úpravách a rlizných alternati­

vách se lzc více dočíst na www stránkách auto­

ra. Pro dota,y a odpovědi lze použít adresu eko­

[email protected] .muni.cz nebo se podívat do

archivu http://amper.ped.muni.czlekodum - vše

je dostupné i na stránkách Veroniky (www .ve­

ronica.cz). •

EKOLOGICKÁ PORADNA

25

Diskuse

Vážky Podblanicka Vážená redakce, vnímám potřebu reagovat na recenzi Ota­ kara Holuši věnovanou práci L. Hanela: Vážky Podblanicka (Veronica 612000. sIr. 28). Oba jmenované znám především prostřednictvím výsledkli jejich odborné práce, kterými se vý­ znamnč zasloužili o rozvoj poznání odonatofau­ ny naší republiky. Jako odborný asistent na ka­ tedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity se také já věnuji dlouhodobě ekologii a faunistice vážek. Vzhle­ dem k poměrně malému množství profesionálů i amatérli v ČR zabývajících se řádem Odonak1 (na rozdíl od komerčnč zajímavčjších řádli broukú a motýlú) je podle mého míně ní vydání obdobné práce, jako je recenzovaná publikace, činem záslužným. Obdivuhodnost takovéhoto počinu hy samozřejmě vylučovala nízká odbor­ ná, případně formální úroveň publikované prá­ ce. Jsem však přesvědčen. že přes cel kové vy­ znění recenze O. Holuši se tento případ uvedené příručky netýká; naopak recenze je podle mého soudu nevyvážená. Ve své reakci se nebudu zabývat připomínkami k formálním nedostatkúm, kterým je včnována značná část recenze O. Holuši. Velký díl for­ málních opomenutí má skutečně reálný základ; o jejich významu, dúležitosti či Odllvodněnosti kritiky by však bylo možno polemizovat, ale k takovéto diskusi se necítím oprávněn. Přes to si však alespoň dovolím nesouhlasit s konstato­ váním, že obrázky snižují kvalitu práce, a pova­ žovat většinu připomínek k obrázkllln za nedú­ ležité. Nyní stručně k některým obsahovým výtkám či odborným připomínkám. V recenzi zazněla výtka, že z lexll{ nenl jasné. kde se Podblanicko ro:kládá; je zde také v této souvislosti konstatováno. fe se jedná lIsi o okres Bene.' ov?! Recenzující patrnč zcela "přehlédl" kapitolu 1.1 Vymezení Podblanicka. kde je přes­ nč toto (Izemí definováno (navíc je zde odkaz na práci Geografické vymezení Po~lblanicka. která je uvedena v seznamu citované literatury) I! Recenzent dále kritizuje "ochranářský" zpúsob prúzkulllu vážek a ptá se, zda se ve zkou mané oblasti vyskytují opravdu i druhy, které nejsou dokladovány, jako příklad jsou uvádčny S,m­ pecma!ilsca a Lesle.f barbaru.L Tato připol~l ín­ ka k metodice je dle mého soudu zcela irele­ vantní. V~ichni zkušenější odonatologové vědí, že oba jmenované druhy lze s jistotou determi­ novat podle mnohých morfologických znak li, charakteru zbarvení (kresby) a celkového habitu přímo v terénu. Pochyby o správnosti determi­ nace zavánějí invekt ivou, i když předpokládám, že takto vyznít neměly. Nelze souhlasit s názorem, že je zavádějící ob­ rázek "Kladení vajíček u vážky rodu Orrhelrllln" s nakresleným sedícím samcem (sa­ mec dle recenzenta hlídkuje nad samicí a nikdy nesedá). U nčkterých zástupcú rodu Orlhelrum totiž samci střídají v postkopulační době během střežení samice let s odpočinkcm. V této souvis­ losti odkazuji na pravděpodobně nejuznávanější silně

26

a nejobsáhlejší moderní práci zabývající se cho­ váním a ekologií vážek: Corbel, P. S. /999: DragO/(tlies: Behaviour and Ecnlogy 40dona­ ra, HG/'ley Bo()ks. 829 pp. Jako "dalH slIlěs bludů" hodnotí recenzent ka­ pitolu Ohrožení a ochrana. Argumentem má být v tomto případě neodpovídající zařazení tří dru­ hů. První názor. z něhož vyjímám následující myšlenky: druh Somalochlora alpestris není v žádném případě ohrožený vyhY/lUlím . snad jen pOlencionálně, pFi(emž příbuZl1_Ý druh S. arclica je vzácněj.fí, je v článku předkl ádán čtenářúm s jistotní modalitou. Jinými slovy recenzující je s jistotou přesvědčen o platnosti (pravdi vosti) svého názoru, př i če m ž však opomíjí fakt, že Vč­ decké sdě l ení tohoto typu, s jednoznačným tvr­ zením by mělo být pod epřeno objektivním do­ resp. ověře n ý m i, statisticky kladem, významný mi soubory informací. Pokud je tako­ váto práce dostupná, pak ji bylo vhodné uvést, protože by zintenzívn il a vědecký diskurz, ve­ doucí k dalšímu stupni poznán í stavu populací vážek na území ČR a nás ledně i úpravě Červe­ ného seznamu, což je eventualita, které se L. Hanel nejen n ezříká, alc naopak ji očeká v á a v závěru této kapitoly sc o tom to předpok l adu z mi ňuj e.

Vyjdeme-Ii ze stávajícího s tup n ě znalostí a Čer­ vených seznamli vážek v sousedních zemích (SK, PL, D - i jednotlivé spolkové ze m ě) pak zjistíme, že ani v jednom případě není S. arclica "vzácnější" (ohrože nčjší) než S. alpeslri.~ a také, že ohrožení vyhynutím, příp. silné ohrožení je pro S. alpe.Hris ve střední Evropě nejpravděpo­ dobnčjš í variantou. Nelze tvrdit, že na území ČR nemllže být situace mírně odlišná. označení blud je ale minimálně nepřiměřené. V případě druhu Syll1pelrWl1 meridiol1ale recen ­ zent konstatuje: Vypadá 10. že aWor nezná nej­ llověj.fí práce o vážkách, přičemž se výše odvo­ lává na práci, jejímž spolu autorem je mimo jiné i L. Hanel. Nemúže být tedy hlavním dlivodem opomenutí diference mezi obdobím vzniku re­ cenzované práce a dobou. kdy byla psána O. I-!olušou rece nze? Stává se snad směsí bludú každý publikovaný Check-list po prokázání pří­ tom nosti nových druhú na daném území? Recenzent uváclí, že cílem jcho příspěvku neby­ lo vypsat všechny chyby, ale nastínit pravdivou situaci pro čtenáře , kteří nemají tolik praktic­ kých zk ušeností, a kterým by takovéto publ ika­ ce mohly zkomplikoval jejich bádání v přírodě. Celkový char akter rece nze (včetně, dle mého soudu, neopodstatněných slo vních vý padll jako např .: .\'IIlě.f bludLi. zcela nesmyslné i/lformace, obrázky mimořádně mizerné kvality) svědčí o nezvládnuté slovní ekvi l ibristice recenzenta

a také popírá výše uvedený motiv k sepsání re­

cenze.

Oběma odonatologúm (recenzovanému i recen­

zujícímu) přeji úspěchy v další odborné práci.

Redakci do nového tisíciletí přeji, aby časopis

Veronica, jehož jsem pravidelným čtenářem,

byl minimálně stejně kvalitní jako nyní.

Aleš DoJný

Když myslivci nemyslí Myslivost se odlišuje od lovectví promyšleným přístupem k chovu zvěře, který nadřazuje nad vlastní lov. Slovní základ "mysl(-et)" zdúrazňu­ je potřebu promyslet do dúsledkú každý výstřel z lovecké zbraně. Česká myslivost je pověstná svý mi tradicemi, úctou k ulovené zvěři i věhla­ sem početného zástupu mysliveckých odborní­ kú (Komárek, Dyk. Nečas. Hromas. Lochman aj.). Každá honitba má svého mysliveckého hospodáře, který garantuje správně vedený chov i lov, dodržování mysli veckých tradic. etiky a morálky. Z hlediska ekologického je možno mysl ivost chápat jako nástroj vkladu dodatkové energie k udržování (fungování) ekosystémll ­ neboi podobně jako např . lesnictví v kulturní kraj in ě udržuje lesy, činí totéž myslivost vzhle­ dem ke z v čř i. V obou pří p adech je ovšem na­ stolena otázka udržitelnosti trva lé. Zřetelná je tato funkce právě v udržo vání harmonického vztah u mezi zvěří a lesem, kde myslivci nahra­ zuj í roli vyhubených vel kých predátorů (rys, vl k, orel skalní aj .). Tolik teorie ... Praktické plnění dvousetle té funkce myslivosti - stej n ě tak i lesnictví - bylo vždy pl n ě závislé na spo l ečensko-eko nomic kých podmínkách. Myslivost ve své historii prodělala veletoč od původně luxusní zábavy - výsady šlechty - k li­ dové myslivosti charakterizované "ozbrojen)'mi brigádníky". Po roce 1990 se myslivost znovu stala luxusní záležitostí movitých nájemcLI ho­ niteb. kteří jsou jak dobrými, tak i špatnými hospodáři po dobu deseti let (1993- 2002). Za­ tímco lesní honitby zůstávají zpravidla mysli­ veckým sdružením se živořící "lidovou mysli ­ vostí", pro mnohé nájemce lesních honiteb z řad českých podnikatelú je vlastnict ví honitby pres­ tižní záležitostí sloužící k prezentaci společen­ ského postavení. Vědomí konečnosti nájemné­ ho období roz h odně není stimulem k získ,iní osohního (trvale udržitelného) vztahu k prona­ jaté honitbě. tudíž an i k úvahám o trvale udrži­ telné myslivosti, a tak nájemci často rezignují na řádn č vedený (finančnč nákladný) chov zVč­ ře a v nují se pouze lovu. Zvláště. jestliže Je ho­ nitba vzdálena i stovky kilometrLI od jejich hyd­ l i š t ě. Časová (ne)dostupnost honitby spolu S pověstnou pracovní vytížeností podnikatelů svádí nájemce k provozování neetických (nepo­ volených) zpúsobl! lovu, jako je např. lov v noci z automobilú pomocí světlometll. Snaha o "zvý­ šení produktivity lovu" je v příkrém rozporu s myslivostí, protože nebere ohled na hlavní zá­ sadu chovu zvěře - totiž lovit pouze jedince ur­ čené k lovu (tzv. prliměrné). nikoliv chovné. Důsledkem je postupné snižování kvality geno­ fondu. Běžným, nikoliv etickým zplisobem lo­ vu, je za těchto okolností také lov na čekané z posedu u krmeliště. Závažným prohřeškem z pohledu ochránce přírody je svévolné (ilegál­ ní) vypouštění nepúvodní zvěře (ovce murIon, daněk skvrnitý), zejména jelena siky japonské­ ho (Cervus nippon nippon) pro obohacení jídel­ níčku nájemce. Je zřejmé, že nájemce s touto

DISKUSE _ __ _ _ _ _ _ _ __ __ _ _ _ _ _ __

_ __

~'([~n~DTIufi®~

Kresba Jalla Steklíka zvěří

nemíní hospodař i t podle pravide l chovu, naopak tře b a jelen sik a mú že znehod no­ ti t genofo nd našeho jelena evropského (mož­ nost bastardizace). Je těžk é až nemožné př im čt nájemce lesních hon iteb s jelenem evropským k respektován í zásad chovu, jestli že se každ ý touží prezentovat kapitál ní trofejí pod le log iky: "Když toho paroháče neu lovím j á, daruj i ho vlastně so usedovi." Tento postoj j e v protikladu s "myšlením" zvířecích predátorú , které mysliv ­ ci zastupují. Taková " myslivost" j e potom ne­ obhaji telná. přitom

.J iří

Wenzl

Návrh zákona o myslivosti Z ini c iativy dvanácti posl a n c ů vzešel návrh no­ vého zákon a o mysl ivosti . Je však s podivem, jak se v něm prolínají progresív ní prvky zal ože­ né na nejnovčjších ekologických principech s prvky jednoznačně diletantskými, což se týká oblasti biologie zvěře i oblasti právní. Lze říci, že v obecných provoláních a defin icích je zákon velmi progresívní, v konkrétnostech je ovšcm zakotven v socialistické mysl ivosti a m nohdy až v myšlení rakousko-uherské monarchie. Hned v úvodu je v 2 uvedcno, že mysl ivos t je soubor činností prováděných v př í rodě ve vzta­ hu k volně žijící zvčři jako součásti ekosysté­ mu. V 16 se však hovoří o oborách, tedy niko­ li o volně žijící zvěři. V prvnč jmenovaném ~ 2 jc vyjmenována zvěř, to jest populace druhú, na které se vztahuje zákon o myslivost i. Pos lanci tu ovšem abstrahovali od př ij at ých mezi národ­ níc h úml uva od legislativy E U a zařadili do vý­ čtu zvěřc druhy , které tam být nemohou. Do J ů­ vodové zprávy k tomuto zákonu nicméně přičlenili pasáž, že návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami a s právem EU . Birds Directive EU - takzvaná směrni ce o ptá­ cích uvádí v scznamu r chráněn é dru hy a v se­ znamu II druhy, které mohou být za lIľčitých podmínck loveny. Dalo by se tedy předpoklá­ dat , že ve výčtu zvěře budou druhy ze seznamu ll. Výčet zvěře se však hemží druhy ze seznamu I, např. husa malá, husa běločelá , orel mořský, orel skalní, sokol stěhovavý, výr velký , sýc rousný atd. Na druhé straně se zde mllžcme set­ kat s druhy, které na našcm úzcmí volně nežijí a jejichž vysazování je nezákonné - perlička obecná, orebice horská, krocan divoký . Kromě již zmíněných nedostatkú se v návrhu zákona objcvují i faktické chyby - hnízd,ík cu­

roasijský je zřejmě hvízdák a četné nepřesnosti

v latinských názvech se zřejmě budou opravo­

vat až v korekturách .

Habitats Directive EU - takzvaná směrnice

o stanovištích uvádí v příloze čtyři druhy vyža­ dující přísnou ochranu. V textu návrhu zákona ovšem nalezneme: vydru říční, medvěda hnčdé­ ho, vlka euroasijského, kočku divokou, rysa

*

*

~-ij9n,(]Dnufi®~

ostrovida, bobra e vropského atd. Součas ně zde nalezneme i jelence virži nského , koZlI bezoáro­ vou , siku Uelena) Dybovského. V tom stejném pa ragrafu se setkáváme s pojmy obora a bažan tn ice, které p atř í spíše do středo ­ v ěku a v novém záko n ě nemají co dělat. Ba­ žantnice a o bory nelze zruš it mávnut ím prout­ ku, ale m ěl y by být v yč l eněn y z myslivost i a přeřazeny do intenzívní zeměděls ké velkový­

roby.

Pod písmencm m) se v 2 uvádí definice "re­

zervace pro zvN". Pojem je mlhavě vysvětlen a jeho konfúze s rezervacemi podle zákona 114/92 je nav íc z n ač ná. Termín by proto měl být nahrazen např. starším výrazem "komora" nebo "genofondová obl ast zvěře" . Navrhované řešen í normovaných stavú zvěře je tragické. Stále se vych ází z j akýchsi jarních sčí­ tání kmenových sta vll , o kterých je známo, že neodpovídají s kuteč n o st i . Je nezbytné zavést hodnocení vhodného množství zvěře v honitbě pod le skutečný c h v livů na porosty a ne podle ­ větš inou chyhn ě vy poč ítaných - teoretických normovaných stavú. Fakt, že jediným účastní­ kem ř ízení o plánu mysliveckého h ospod ařen í je uživatel ho nitby (n ikoliv už vl astn ík ani dal ší osoby), je v rozporu s Aarhuskou konve ncí , kte­ rá uvádí, že veřejn ost má právo ú čast ni t se roz­ hodovacích procesl1, které se týkají ochrany pří­ rody a životn ího pros tředí. V návrhu zákona se ro vn ěž h o voří o zušlcchťo­ ván í zvěře, což je v rozporu s definicí myslivos­ ti uvedenou v 2 a posun uje celou záleži tost do oblasti ze m ěd ělské výroby. V pořádku je pouze udržování genofondu zvěře. V příkrém rozporu

*

*

*

Typické umístění mysliveckých zaříze/lí -

s tím je ovšem chov siky japonské a siky (jele­

na) Dybovského, kteří se s jelenem evropským

kříží a znehodnoc ují tak genofo nd.

V 29 se hovoří o snížení stavu zvěře, což Izc

hodnotit j en k l ad n ě. Je vhod né dodat, že orgán

státní správy myslivosti má v kompetenci zákaz

nebo omezení zimn ího př i krmování a medikace

zvě ře, což jsou jedny z hlavn ích faktorú ZplISO ­

bujících přez věření.

Mezi zakázanými zpúsoby lovu je v návrhu zá­

kona uvedeno chy tání do želez, která zvěř oka­

mžitě neusmrtí. Evropská smčrni ce a zákon

proti týrání zv íř at přitom hovoří o úplném záka­

zu použ ívání želez. Pasáž o oka mžitém usmrce­

ní by měl a být vypuštěna a nahrazena zákazem

používá ní jakýchko liv želez. Chybí rovněž zá­

kaz lovu do j estřábíc h košú, který nepovoluje

záko n prot i týrání zv í řat. Schází též pasá?

o tom, že je zakázáno nabízet k prodeji a prodá­

vat jestřábí koše, železa a další nášlapné pasti

vyjma pasti na myši a potkany. U loveckých

lístkú chybí podmí nka vy hovujícího zdravotní ­

ho stavu žadatele.

Prov ád ě ní dozoru je svěřen o pouze ministerstvu

ze m ědě l ství , krajú m a obcím. Chybí nezávislá

kontrola, kterou by vyko návala n apř. Česká in ­

spekce životního prostředí.

Co lze na závě r ří ci O tomto legislativním poči­

nu našich zákonodárcú? Snad jen tolik, že je to

pask vil , který ostenta ti vně pomíjí mezinárodní

i naše platn é právní normy i vědecká fakta z ob­

lasti ekologie obratlovcú .



krmeliště vedle posedl/. Proč asi?

Mojmír Vlašín Foto Jiří We/lzl

DISKUSE

27

Recenze

lektují nepříliš veselé okamžiky z teských dějin

dvacátého století. Tak například v historce "Po­

hostinství po kozácku" detailně a s děsivou

střízlivostí líčí dosti brutální počínání kozáků

osvoboditelů, kteří hladovým studentům před

očima rozstříleli ko n ě táhnoucího poštovní

chráněných území podle jednot livých státú: Ma­ {/'arsko - Aggtelek (NP a BR), Biikk (NP), Du­ na-Ipoly (NP), Slovensko - Tatry (NP a BR), Pi­ eniny (NP), Nízké Tatry (NP), Slovenský ráj (NP), Malá Fatra (NP), Muránska planina (NP), Mezi memoárovou literaturu dnes čím dál čas­ Poloniny (NP a BR), Slovenský kras (BR), Pola­ těji patří paměti slavných, mediálně protřelých na (BR), Dobročský prales, Budínský prales, na­ bryčku.

osobností (především pak herců a zpěvákú pop­ vrhované národní parky Velká Fatra a Horní Této historce předchází kapitola, týkající se au­

music). Mnozí z nich nemají sice co říci, tedy Orava, Polsko - Pieniny (NP), Tatry (NP a BR), torova dětství. Ve vzpomínání na dobu dět­

nadiktovat svúj zářný osud plný vzrušujících Babia Góra (NP a BR), Bieszczady (NP a BR), ských let je těžké neubránit se jistému sentime­

vzletll do diktafonu, přesto však svúj život bla­ ntu, Povolný však tyto historky zachycuje Gorce (NP) , Magura (NP), Ukrajina - Karpat ­ hosklonně diktují. Prozrazují na sebe intimity, skij zapovidnik (BR), Karpatský národní přírod­ s nadhledem, vybíraje si spíše drsnější okamži­

po nichž většinou čtenář prahne, ačkoliv pikan­ ky svého dětství. Snad jedině v první ze šesti ní park (NPP), Sinevir (NPP). Vižnitskij (NPP), térie se v rúznýeh memoárech popových hvězd povídek "Jak jsem byl vydírán zakladatelem Užanskij (NPP), RUlIlllllsko - Retezat (NP). většinou jen variují a tím se sobě nápadně podo­ Jednotlivé statě zpracovávali výsostní odborníci, KSČ" se v závěru neubrání lapidárnímu po­

bají a šednou.

vesměs pracovníci správ jednotl ivých území. vzdechu: Dlldní doba je jiná a tFicátá léta zmi­ Profesor zoologie Mendelovy zemědělské a les­

Editorovi se podařilo něco neuvěřitelného - i při zela v nendvratnu ...

nické university v Brně a světově známý ento­ tak velkém počtu autorú udržet jednotné pojetí Nejvýraznějším přesahem netypických memoá­

molog Dalibor Povolný popovou hvězdou není většiny statí. Začínají vždy skvostnou barevnou rů vědce je míra osobního ručení a nevykal ku­

a jeho memoáry (Čurající Mikuláš.a jiné pa­ fotografií, reprezentující krajinný ráz, která je lované au tentičnosti. Je možné, že kdyby Povol­

ranormální historky, kresby Jan Steklík. vyda­ ný své historky proškrtal a osvobodil od oné doplněna jedním klíčovým druhem rostliny či la Veronica v roce 2000) se také z běžné pro­ životicha a znakem chráněného území, následu­ záměrné "neliterárnosti", kdyby je takzvaně vy­

dukce tohoto žánru výrazně vymykají. Čím? je přehledná mapa se sozologickou zonacf a tex­ čistil a literárně obrousil, vznikly by koány na

Povolný v knize zachytil v sedmi tematických tová část členěná do tří oddilú: Příroda, Lidé český způsob, možná že mistrovské. Povolný

kapitolách své anekdotické historky ze života a příroda a Ochrana přírody . Lze konstatovat, že však přes zmíněný nadhled, smysl pro přesno u na daném prostoru autoři dokázal i vystihnout bez literárních ambicí, z čehož překvapivě vyni­ zkratku a postřeh volí přfl išnou bezprostřednost podstatné rysy jednotlivých chráněných krajin, ká právě ona hodnota literární, vytvořená, má­ a ta se s formální vytříbeností občas nutně míjí. v úhrnu poskytuje monografie unikátní soubor me-Ii Daliboru Povolnému skutečně věřit, jaksi Jako by pro autora do jisté míry zůstával, což je informací o přírodě Karpat, o vlivech člověka mimoděk. Každá kapitola. zahrnující několik dnes spíše výjimkou než pravid lem, důležitější a o historii a součas n ém stavu ochrany přírody . historek z daného období autorova života. obsa­ smysl než podoba napsaného.

huje kratičkou předmluvu, úvod zpřehledňující Výjimečně sličné a pro čtenáře přehledné je V poslední historce "Leporského kompromis" i grafické řešení monografie, k orientaci uživate­ následnou smršť událostí a dějů. Za zmínku sto­ portrétuje Povolný kolegu-bělogvardějce, vášni­

jí i doprovodné výtvarné kresby Jana Steklíka, le přispívá i odlišná barva papíru použitá pro vého lovce jelenů.

které hravostí a lapidárností doplňují historky rozlišení chráněných území jednotlivých státlJ. Tato závěrečná historka vlastně ohloukem pod­

o další anekdotický rozměr. Velmi dobře vybrané jsou barevné fotograľie trhává filozofi i autorových memoárll. Když to­

Povolný ve své předmluvě píše, že zápisy sto­ Usou od 36 autoru!) a výborný je i tisk (Tlačia­ tiž Leporský střílí "zpátetního jelena", chce se reň a vydavatcfstvo SLZA, Poprad). Přiznám se, krát odvyprávěných historek vznikaly rychle, mu zároveň příšerně "srát". Problém vyřeší ná­

v hektickém sledu a původně byly určeny jen že mi dlouho trvalo, než jsem dokázal celou mo­ sledovně: ... ze stoje zkržížené míhy r)íchle pr­ jako zábavná vata pro univerzitní Zpravodaj. Je nografii prolistovat a pročíst, neboť fotografie žeskú6t do stoje nězkržížené náll)' a v tolllto po­ ale patrné, že se postupně suverénně rozepsal i tex ty mne neodolatelně vábi ly do těch územ í, SlOji zma(kllout, a zase rýchle zpatk)' do postoje která znám, i lam, kam jsem se dosud nedostal. do osobitého vypravěčského stylu, který hy mu zkržížené míhy ...

Myslím si , že tato monografie právem vejde do mohl závidět nejeden český spisovatel. Některé Jednoduše řečeno, když se Leporský rozhodne dějin evropské ochrany přírody jako unikatní historky připomínají paradoxně propracovaný pro kompromis mezi dvěmi postoji, po sere se příklad mezinárodní spolupráce v ochraně příro­ styl postmoderního mistra románů Jiřího Krato­ a jelena nezastřelí.

dy na konci 20. století. Proto je mi líto, že se do chvila, jiné zase (především kapitoly o rektor­ ní nedostaly dvě karpatské biosférické rezervace Tak zní závěrečné poučení profesora Povolné­

ském pedelovi Halamíčkovi) poetiku Wernis­ ho, znalce hmyzu i lidí.

na území Ceské republiky - Pálava a Bílé Kar­ chova cyklu o postavě pana Bedřicha. paty. Podle přehledné situační mapky kallJat­ Povolný memoáry ani nezaznamenúvá očekáva­ ských národních parků a biosférických rezervací Dora Kaprálová ným klasickým zpúsobem, který by vytvářel na str. 8 sice karpatský oblouk začíná (neho ucelený obraz autorova života. V jednotlivých končí?) na území České repuhliky (označené historkách spíš fragmentárně zachycuje bizarní Ivan Vološčuk (ed.): The National ovšem anglicky pouze CZECH), ale moravská a leckdy až surreálně působící situace. Už sa­ chráněnú území jako by neexistovala. Ještě ke motný název .. Čurající Mikuláš a jiné paranor­ Parks and Biosphere Reserves in všemu se v textu dočteme, že se Západní Karpa­ mální historky" ostatně napovídá autorovu záli­ Carpathians The Last Nature ty rozkládají na území Čech (spread over the ter­ bu ve vyhledávání nepravděpodobných ritory ol' Bohemia ... , str. 9). Zopakujme tedy Paradies. ACANAP Tatranská Lom­ (paranormálních) událostí a pikantních detailll. překladateli, že nejzápadnější část karpatského Nápadně často se v knize objevují příhody, Il ica, 1999. 248 s. oblouku leží na území Moravy (Moravia), která v nichž jde skutečně "o hovno" . a to nikoliv je nyní součástí České republiky (Czech rCJluh­ v přeneseném smyslu. Jde totiž o zápletky, ve Ivan Vološčuk s rozsáhlým autorským kolekti­ Iic). Opomenutí moravských reálií nesnižuje kterých dominují skutečné lidské exkrementy. vem představuje Evropě a světu v anglicky psa­ hodnotu této cenné publikace, je spíše výzvou Nutnost vykonat potřebu na oné místnosti vy­ né monografii národní parky a biosférické rezer­ pro moravské ochránce přírody. ahy se 7apojili hrocuje psycho-fyziologické rozpoložení člově­ vace v Karpatech jako poslední přírodní ráje. Po do mezinárodní spolupráce v Karpatech tak ak­ ka do hrůzných existenciálních rozměrů, kdy úvodní kapitole. v níž Ivan Vološčuk stručně po­ tivně, ahy je příště nebylo možné opomenout. jde naopak "o všechno". psal karpatskou přírodu, následuje 28 statí, vě­ Navrhuji editorovi, aby zvážil možnost vydúní Skoro hy se mohlo zdát, že tento věhlasně zná­ novaných jednotlivým chráněným územím v pě­ statí o obou moravských biosférických rezerva­ mý entomolog zkoumá život skrze pozorování ti státech. Každá stať by stála za samostatný cích na území Karpat formou doplňku a tím do­ rozbor, rozsah recenze umožňuje uvést pouze sebe a okolí z ptačí (nikoliv hmyzí) perspektivy, vedl dílo k úplné dokonalosti. přehled charakterizovaných národn ích parkll s pochopením pro lidskou slabost v mraveništi (NP), biosférických rezervací (BR) a dalších Antonín Buček osudu. S lehkostí píše i o událostech, které ref­

Memoáry vědce a neduhy kompromisu

28

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~1J9mJDnun®~

Thomas Zuna-Kratky, Eva Kalivo­ Maršálek B., Keršner V., Marvan dová, Alexander Kiirthy, David P. (Eds.): Vodní květy sinic. Nadatio Horal, Petr Hor ák: Die Vogel der flos-aquae, Brno 1996. ' March-Thaya-Auen im osterrei­ Útlá modrozelená publikace, kterou bychom ta­ chisch -sl owakisch -tschechischcn

ké mohli nazvat " V še o sinicích vodníc h květů", Grenzraum. Distelverein, Deutsch spatřila světlo světaj i ž v roce 1996jako účelová neperiodická publikace. Tímto počinem se jak Wagram 2000.

odborníkům, tak zainteresované veřejnosti měly Crex. Zpravodaj Jihomoravské po­

dostat do rukou seriózní v ědecky potvrzené ma­ teriályo sinicových vodních květech, které jako bočky České spo lečnosti ornitologic­

dúsledek eutrofizace každé léto krášlí hladiny ké č . 15, srpen 2000.

přehrad nevábným šedozeleným povlakem Že ornitologové jsou často v předních řadách těch, kteří se zasazují o ochranu nejen ptákll, ale přírody vůbec , je běžně známo a některými od­ borníky z jiných oborů někdy i s hořkostí kon­ statováno. Namnoze zbytečně: zájemců o krás­ né, viditelné a převážně i zpívající ptactvo, a tím zpravidla i lidí ochotných angažovat se v jeho ochraně je a patrně vždy bude mnohem více než zájemců o jiné skupiny živočichů. Do­ svědčují to i dvě nejnovější publikace týkající se ptákú v Jihomoravském regionu. První z nich je vzornou "přeshraniční" mono­ grafií a pro znalce němčiny neocenitelným zdrojem informací nejen o ptácích, ale o celém prostředí nivy řeky Moravy od Soutoku po listí do Dunaje. Prvých padesát stran je toti ž věno­ váno přehledu přírodních poměrú na dolní Mo­ ravě (vodní režim, klima, púda. vegetace, osíd­ lení, ochrana mokřadú), jednotlivých typů lužních biotopú (vody, mokřady a inundace, le­ sy, louky a pastviny, pole, lidská sídla) a lokalit významných pro ptactvo (z jižní Moravy je to NPR Skařiny u Mikulčic, lužní lesy na Soutoku a Košárské louky). Dalších 213 stran je věnová­ no jednotlivým druhúm ptákú a celkem 12 stran zabírá seznam literatury. Kniha vyšla na křído­ vém papíře a především neornitology potěší ba­ revné fotografie každého pojednúvaného druhu stejně jako obrazový doprovod k úvodní obecné č ásti.

Druhá publikace je speciálnější a určena pro hlubší zájemce o ptáky, jak ukazuje i pestrá pa­ leta kratších článků , tvořících hlavní nápli\: na­ př. otázka výskytu strakapouda bčlohřbetého v NP Podyjí a možnosti zjišťování jeho přítom­ nosti v přírodč. průběh hnízdění ťuhýka šedého na Jihlavsku, vlhy pestré na jižní Moravě, koni­ pasa lučního a lindušky luční po letech opět na Hodonínsku, přehled ptačí fauny štěrkoven

u Uherského Hradiště atd. Již dřívější čísla to­

hoto zpravodaj e přinášela vždy články věnova ­

né přímo ochraně ptákll; v tomto čísle je to in­

formace o strážní akci Aquila čili hlídání orlích

hnízd. Barevnou přílohu tvoří obrazy tesařské

činnosti strakapouda prostředního a zajímavé

dokladové fotografie a kresby.

Obě publikace svědčí o velké aktivitě jihomo­

ravských ornitologů a ochráncll ptáků. Zájemci

o příručky i další činnost se mohou přihlásit na adrese Jihomoravské pobočky ČSO, AOPK ­ středisko Brno, Lidická 25/27, 657 20 Brno u ing. Davida Horala.

Karel Hudec

~'([~n'UDDun®?:!l

a komplikují život uživatelllm - ať již rekrean­ tllln či odběratelům vody pro rúzné účely, ze­ jména k úpravě na vodu pitnou . Na podzim roku 1992, čtyři roky před vydáním této publikace, zčeř i la hladi nu veřejného mínění výstava Moravského zemského muzea a Veroni­ ky Prot kvete brněnská přehrada? , při níž se na veřejnost i do tisku dostaly první zprávy o toxi­ citě sinic a autoři výstavy byli nařčeni z šíření poplašné zprávy. V následujícících letech probí­ halo intenzívní vědecké bádání a souběžně s tím vylepšování vodárenské technologie. Publikace Vodllí květy sillic podrobně podává a vysvětluje získané vědecké poznatky: ekolo­ gické souvislosti rozvoje vodních květú sinic. Objasňuje příčiny a mechanismus průběhu eu­ trofizace, životní strategie různých typli plank­ tonních sinic, které jim umožňují přežít nepříz­ nivé období a za vyhovujících podmínek se pak prosadit oproti jiným skupinám sinic a řas a vy­ tvářet obrovskou biomasu. Zde je dokumento­ ván i vývoj sinicových květl! v brněnské nádrži. V malém atlasu sinic vodních květů známých z ČR najdeme klíč k určování, bohatou obrazo­ vou přílohu a informace o výskytu jednotlivých druhů u nás i ve světě. Kapitola Biologicky ak­

tivní látky pmdukované sinicemi vodního

květu

seznamuje s jednotlivými sinicovými toxiny (neurotoxiny, hepatotoxiny a cytotoxiny) a kli­ nickými příznaky jejich působení , ale také s alergenními účinky sinic i s microcystinem ja­ ko aktivá torem rakovinných procesů . Další část rozebírá jak možnosti odstraňování jednotlivých cyanotoxi nll, tak jejich perzistenci. Dvě kapitoly jsou věnovány metodám detekce cyanotoxinli, stručně je popsána i metodika kvantitativního studia vodních květů. Podrobně jsou rozebrány faktory podporující rozvoj sinic - vztah k teplo­ tě. světelným podmínkám, složení živin a obsa­ hu minerálních látek ve vodě nádrže a biotické faktory (oživení planktonem, rybí obsádka aj.) a možnosti omezení rozvoje sinic v nádržích. Dílko, které ani pčt let po vydání neztratilo aktu­ álnost a je prakticky jediným česky psaným sou­ hrnným zdrojem informací o vodních květech, je možno zakoupit na Ekotoxikologickém praco­ višti BÚ AV ČR Třeboň, které se nachází v Br­ ně na ulici Květné Č. 8 v budově Ústavu krajinné ekologie Akademie věd ČR. Publikace je vhod­ nou pomůckou pro všechny, kdo se zabývají čis­ totou vody profesionálně, ale i pro učitele biolo­ gie a ekologie a pro každého, kdo chce získat o vodních kvčteeh nezkreslené informace.

Svatba Jaroslav Ko vanda Už starý Poláček vysává trubku jak žihadlo a /levěsta v /lov_vch osuškách bre6 Svatební otec ve šlích zavěšený me~i dvámi plápolá Na nebi svítí Venuše mozek plave jako moruše uprostřed noci v šátcích větru družička moji dru žinu objímá Neboť

v tělocvičně je vzduch jeli ho naruby obrátiti neboť v té době ze všeho nejvíce mi!t(ji Gogola

Jaroslav Ko vanda ( * 1941). Žije ve Zlíně. Je absolvelltem Ul1lěleckoprLtmyslové .fkoly I'e Zlíně. Prošel řadou zaměstnání, lIIimo jim; pracoval jako kulisák. korektor, topit, učitel výtvarné výchovy a lit e rárně-dramatického oboru. Poezii publikoval v řadě časopisů, re­ diguje časopis Psí víno. Knif.ně vydal: Milý "ratranče (OKS, 1990), Zlínská osma (ZUŠ Zlín, 1995), Osiny (vlastním ndkladem, /996), Za oknem Erben (Host, /999), Legen­ da o Svedrupovi (VolObia, 2000), Odpolední k lid (Host, 2001). Kovandovy básl1ě jsou slof.ité, plné jazyko­ v_ých schválností, záseků, frag1l1enni. citací. Obrazy se skládají ze vzpomínek, silllací i ne­ čekan_ých blí~kostí slov. I pFes Ol/U složitost a možná na prl'1lÍ čtení přílišnou prokompo­ 110vanosl, zakrytost smyslu, je 10 poe ~ ie čfil'd se sUn.vm osohním nasazením. NeukFičená, ale alli fagansk.y ubrečend, l1epřetí;:el1á ve/­ k.vlIli bd.mick.vlIli gesty promlouvá vesnické zabíjačce a strýci Svedrllpovi stejně jako o scenériích lIlinu1.ých krajin. Některé básně plyllou v přiro zeném templI, )iné jsou mo~ai­ kovitě skláddny ~ úfržkú, postřehLi asociací odehrávajících se především v rol'úl/! jazyka. další jsou naopak na fragmenty ulIlI;le (leně­ IlY, rozsekány, "řesk.upen)'. Snad j en někdy to trochll zaskřípe, troch II se zazdá, f.e něco přeb.Vvá, přeču llllie Z básně, lřeba pNliš sa­ moúčelný jazykový vtípek, není to však časté. A naopak jindy mís pFekvapí jako ::jevení ne­ čekafln.l·t obra~u «i mimoFcídná ladnost auto­ rova básnického jazyka.

°

-pč­

Olga Skácelová

RECENZE

29

Kronika

27. II. Jak uvedly Lidové noviny, sekci pro temné nebe, která se snaží změn it zpllsob ve­ řejného osvětlení měst v zemi, založili po vzo­ ru svých amerických koleg ů češ tí astronomo­ vé. .,Města osvětlují chybllé kOllstrukce svltidel, která svítí nejel! flQ ulice, ale zbytetně také na nebe. Pokud by se s vítidla vyměnila, I/.~etmo by se za svícellí až dvě tFetiny.finallčll ích proscFed­ hi. Náklady spojené s v,ýmělloll svítidel by se tak vrátily během deseti let, .. řekl li tu astronom Jan Hollan. 27. I I. Jak informovaly Li dové noviny, zakla­ datel genetiky a opat augustiniánského kláš­ tera na Starém Brně Joha nn G regor Mendel se "do čkal " ve .svém k l ášteře zrušení expozi­ ce o j eho životě a díle, do které m íř ili odborn íc i z celého svět a zhlédnout originá lní památky. 27. I I . .J iž v r oce 2001 by mělo Brno začít s přípra vou proj ektové dokumentace pro první stavbu tzv. severojižního tJ'amvaj ového diametru. Jak dále uvedly Lidové noviny, po­ kud zastupitel stvo zad ání schválí. mčla by se postu p ně zpřesňovat technická i ľinanční n:íroč­ nost stavby. Podle předběžnýc h údajů by mě l a výstavba včetně nákupu vozidel stát 12,3 mi li­ ardy korun a první čás t by měla být hotova nej­ dříve v roce 2007. 4. 12. Jak uvedla Rovnost, koruny některýc h stromů se v moravských parcích či alejích zazelenaly, někde dokonce i vykvetly. Dřevi­ ny tak zareagovaly na výjimečně teplý podzim, který letos přírodu zmátl. Odborníci se ovšem nedomnívají, že by vy rašení pupenů os labil o stromy a keře před nadcházející zimou . .. Nemě­ lo by to zl'LÍ.wbit žádnol/ katastrofu . .len v pN­ padě. že hy lIastalnáhl,ý zlom v počasí a pFWy silné mm:.\', mohly by drobněj.fí sazellice dFevi/l a mladé stromky zmrz//out." uvedla ředitelka Veřejné zeleně města Brna Olga Nováková.

távat z úlú. "ZFejm ě si myslely, že už je jaro. Denní teploty se vy.fp/haly až na dvanáct stUP/lil Celsia a včely z toho byly celé popletené. Nevím sice odkud, ale dokol!ce nosily pyl, " řekl listu vč el af Karel Baťka z Břeclavi. 6. 12. Jak uvedly Lidové noviny, čeští zákazní­ ci si moh ou nevědomky pochutnávat napří­ kJa d na p ečiv u , které je vyrobeno z geneticky upravených l uštěnin či obilnin. Prodejci toti ž nemusejí do I. ledna 2002 označo v at, které vý­ robky pocházej í z geneticky upravených suro­ vin . "Musíme nechat v:Jrobctlm a prodejcú1I1 tas, aby .I'potFebovali staré obaly a mohli vyro­ bit nové s up ozorn ěním , že výrobek obsahuje geneúdy modifikované organismy, " s dě l il Bed­ ři ch Škopek z ministers tva životního prostředí. 9. 12. Vymírání ohrožuje nejen vol ně žijící ž ivočichy. Jak napsaly Lidové no viny, odbo rní­ ci stál e č as těji upozorňují na to, že je na světě stále m é n ě plemen skotu, pra at, slepic a j in ých h os pod ářsky využíva ných zvířat. Agentura OS N pro výživu a zem ědělství upozorn il a, že každý týden zmizí ze s vě ta nejm éně d vě pleme­ na domácích zvířat. Z celko vého poč t u 4 000 regi strovaných plemen hrozí vyhy nu tí plné tře­ tině. Vinu nesou předevš í m chovatelé západ ní­ ho světa, kteří exportují do méně rozvinutých zemí vlastní plemena vyšlechtěná k vyšší užit­ kovosti. Dovezeným zviřatúm ovšem chybí odolnost vúči místním nemoCÍm. 4. I. Jak uvedla Rovnost, slovenské minister­ stvo dopravy chce do roku 2004 vyčlenit 42 miliard korun na výstavbu dálnic. Finanční odhady na celý vládní projekt výstavby dálnic s časovým horizontem realizace 15 až 20 let ho­ voří o 120 miliardách korun .

Uniformovaný, ozbrojený a nebezpečný Ministerstvo ze měd ě l stv í (MZe) připravuje zákon , kte rý by mu umožňoval vybudovat vlast ní ozbroje né síly . Hodlá je nasadit na och ranu lesú, vod , lu k a polí, kde mají z vel­ ké části nah razovat práci policie. Un iformo­ vaná a ozbrojená stráž se má skládat ze stá­ tem placených zamčs tnancú krajských úřadů a z dobrovol níkú jmenovaných krajem. Sou­ č as ní dobrovol ní strážci, kteří pomáhají při ochranč jednotlivých částí přírody, mají být roz pu ště n i. Pokud by zákon vstoupil v plat­ nost, bude so u č asn á dobrovolná stráž příro­ dy, lesní, vodn í, myslivecká i rybářská stráž - o celkovém počtu zhruba 25 000 lid í - zce­ la zrušena. Namísto tisícLI special izovaných nadšencll má nastoupit 200-800 placených ozbroj encll. Zatímco dosud strážci přírody fu ngo vali jako místa a věci znalí prúvodci , podle nového zákona se strážci stanou novou re presi vní složkou za m ěřenou na boj s pytlá­ ky a zlodčj i polníc h pl odi n. So u časně přes t a­ ne být vyk oná váno oh romné množství dobro­ volné práce. MZe se domnívá, že pOliCie ­ do jej íž pravomoci ochrana lesních, vodních a poln ích majetkú patří - na svou práci nesta­ čí. Je otázka, zda několik set "veřejnýc h strážcú" na tomto stavu mLIže něco změnit. OP proti návrhu zákona protestoval dopi­ sem adresovaným prvnímu námčstkovi mi­ nistra zemědělství Antonínu Kalinovi .

es

Libor Ambrozek, Pavel Pešout

5. 12. Jak uvedly Lidové noviny, zák'1Z výroby chemických exhalátů, které poškozují vrstvu ozonu nad Zemí, začíná vykazovat známky úspěchu. Pokud země světa budou zákaz nadá­ le dodržovat, ozonová vrstva by se podle včdcll měla začít brzy obnovovat a do padesáti let se zcela zacelit. Na tři sta klimatologů ovšem záro­ veň vyzvalo vlády zemí světa, aby se dúsledně zabývaly snížením emisí skleníkových plYI1l\ které by mimo jiné mohly obnovč ozonové vrst­ vy zabránit. 5. 12. Jak napsala Mladá fronta Dnes, závěr li­ stopadu s nezvykle vysokými denními teplo­ tami nijak nepotěšil včelaře. Teplé počasí způsobilo , že již zazimované včely začaly vyléV hměmké11l Divadle Husa na provázku se konala 4. prosince slavnostní vernisáž knihy Dalibora Povolného Čurající Mikulá.~ a jiné paranormální historky. Křtil knihy se IIjal Arnošt Goldflal1l. Foto archiv Verolliky

30

KRONlKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _WClSn'\lDnufi®g;}

Žďárské

vrchy v čase a prostoru

Ten, kdo 21. října loňského roku očekával, že se v hotelu Skalský Dvůr poblíž Bystřice n. P. budou več er prohýbat stoly pod mísami vybra­ ných lahůdek a lahvemi kvali tního pití, byl po­ někud zklamán. Oslavy 30 let od vyhlášení ch ráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy byly na rozdíl od předcházejících "kulatin" tentokrát výrazně děl né . Nejen bez rautu, ale i bez okáza­ lých oslavných projevů a předá v ání d i plomů. Zato s desítkami zajímavých odborných přís­ pěvků a s dobře při p r aveným sborníkem. Už vozový park před známým rekreačním stře­ diskem Vysočiny , který obsahoval vozid la té­ měř výhradně tuzemské provenience a stáří má­ lem stejného jako chráněná obl ast, svěd č i l o tom, že se zde sešli předevší m lidé, kteří se ži­

ví zkoumáním a ochranou příro d y . Od prvního

vedoucího Správy CH KO Josefa Rouše a ně­

kdejšího skauta inženýra Jana St aňka , který

před 30 lety pomáhal sázet u Stříb rné studánky

prezidento vi Ludvíku Svobodovi symbol ický

strom, až po vysokoškolské studenty, pitvaj ící

přírodní a kulturn í hodnoty Ždárských v rchů ve

svých diplomových a d i sertačn íc h pracích.

Vh odně zvolené téma konference " Ždárské vr­

chy v čase a prostoru" umožnilo rozvinout od­

borné referáty ve vel iké šíř i a rozman itosti , č a s ­

to s ponory do dávné minulosti a rozhledem

daleko za humna Ždárských vrchli . Z hlavních

referátů uvedme alespoň některé: vývoj kraj iny

Českomoravské vrchoviny v nej mladší geolo­

gické minulosti (J . Vašátko), Vegetace Čes k o­

moravské vrchov iny v posledních 12000 letech

(K. a E. Ryb n íč kov i ), Květe n a Ždárských vrchli

ve vztahu k oko ln ím reg ion ů m (P. Bureš), Scé­

n áře d ůsledkú v li vů globáln íc h klimatických

z mě n n3 přírodu Č R a CHKO Ždárské vrchy

(A. Buček) , v ývoj krajiny CH KO Ždárské vr­

chy v kon textu hodnot kraji nného rázu (R. Bu­

káček a P. Matějka) .

Desítky dalších příspěvků pak o dezn ě l y v oddě­

lených sekcích botani ky, zoologie a kraj in né

ekologie. Předn ášel o se až do po zdníc h večer­

ních hodin a pak v kuloárech roko valo málem

až do rán a. O rosnatce okrouhloli sté i tetřív cíc h ,

o kamenicích se zmijem i i pavoucích , o pustnutí

pastevn ích a reá l ů i mnících ve Fryšávce,

o územních plánech i systémech ekologické sta­ bility, o zaniklých i nových h ospů d kác h a malí­ řích ... Bylo pak požitkem dru hý den putovat při od­ borné exkurzi přes Kon íkov do Samotina a Bl a­ ti n, od Blatin přes meandry Svratky na Milo­ vech k lukám u Damašku a do údolí Fryšávky s Jimramovem. Větrná obloha s t úněm i blanky­ tu a nafia l ovč l ým i pod zimn ími mraky byla jak vystřižena z někte rých pláten k am eničskéh o ob­ dobí Antonína Sl a v íčka. I v divokém ch lad ném vichru se ta harmonick á kulturn í kraj ina na po­ mezí Čech a Moravy zdála být útul ná. A snad takovou ve svých mnohých č á stech zlistane i do budoucna. Vždyť p rávě neokázalá oslava 30. výročí vyh lášení CH KO Ždárské vrchy ja s ně ukázala, že Správa C HKO má zanícenou a děl­ nou partu, navíc obklopenou desítkami spřízně ­

~U9n'11DnTIn®23J.

ných a neméně zanícených odborníků rozmani­ tých pro fesí. Ti všichni jsou odhodláni svou krajinu nejen odborně pitvat, ale i řeši t její pro­ blémy , hledat cesty k co n ejvět š ímu souladu přírody a lidí.

Jan Lacina

Pomóžte

zach rániť

prirodzené lesy

V roku 1997 zač a li členovia Lcsoochranárskcho zaskupenia VLK ojedinelú zbierku na záchra nu lesa v Čergovskom pohorí na východnom Slo­ vensku. Na kúpu 2 1 hektárov bolo treba vyzbi e­ rať 3,2 milióna korůn , čo je dosl' veTa, a mnohí nás vtedy považovali doslova za bláznov. A ako sme na tom po troch rokoch? Do zbi erky S3 za ten čas zapoji lo vyše tisíc pris­ pievateTov, ktorí sa stali symbolickými maj iteT­ mi stromu alebo viacerýc h stromov a prispeli spolu sumou 2 500 000 korún. Prispievatelia poch ádzajú za 14 krajín celého sveta, pri čom naj viac príspevkov prichádza, ak nerátame Slo­ vensko, z VeTkej Británie, Čes k a a Nemecka. Prispievaj ú predovšetkým j ednotli vci , spolupra­ cujúce mi movl ádne organizácie, vo vel'kej mie­ re školy, v menšej firmy, a pridalo sa aj dvad sať poslancov národnej rady a šes ť č l eno v vlády vrátane premiéra Dzurindu. Za posledný rok sa stal strom za tisícku aj pekným darom - vianoč­ ným, sv adobným, k narodeninám, promóciá l11 a všelijakým iným príležitostiam. M imoriadne nás poteši lo, ked' si u nás v závere minulého ro­ ka " kúpi l stromy" Ing. Igor Míchal - lesník,

Pohled na

část přip ravovallé

rezervace

Vlčia,

Kreslil Jali Stekbk

ekológ a obdivovatel' slovenských Karpát. Ve­ noval na stromy min u loročnú cenu Josefa Vav ­ rouška, klorú mu udelila Nadácia Charty 77. vývoj zbierky, dóvera a nadšenie prispievate­ Tov sú tou príj emnejšou stránkou proj ektu. Sku­ pina angažovaných obča n ov usi luje o úplnú ochranu neveTkého biotopu. Aj keď som v istom smere skeptik a realista, predsa som za strany štátnych inštitÍlci í oč ak áva l a ak nie priam na­ dšenie, tak as p o ň pochopenie pre naše úsilie vy­ hl á s iť na území nášho lesa súkro mnú prírodnú

Foto Dáša

L lIkáčOllá

KRONIKA

31

rezerváciu. Keďže oficiálnym vlastníkom budú­ cej rezervácie je VLK, dovolili sme si predložiť Odboru životného prostredia (OŽP) Krajského úradu v Prešove už pred rokom a pol návrh na vyhlásenie rezervácie. Ten bol na dvoch roz­ nych strediskách štátnej ochrany prírody pripo­ mienkovaný a vracaný na OŽP pravidelne ako bumerang. Postoj OŽP by asi najlepšie vystihla rozprávka o mládencovi, ktorý keď chcel prin­ ceznú, musel najprv doniesť slniečkové šaty, potom iné z mesačného svitu a ešte šaty z hviezd­ nej oblohy . Zatiaf čo mládenec po splnení po­ slednej úlohy princeznú dostal, my sme tam, kde sme boli, a opM treba doniesť sl ni ečkové šaty. Celý proces ešte ozv l áštňuje sekretariát Názvoslovnej komisie pri Úrade geodézie, kar­ tografie a katastra. To, prečo nás jeho pracov­ níčka vyše roka úplne ignorovala, som pochopi­ la, až keď som v televíznych správach videla ich obrovskú budovu, ktorá sa nápadne podobá na tie vo vlastníctve SPP (Slovenský plynáren­ ský priemysel). Takto silný subjekt nám skrátka predpísal, že rezervácia sa nebude volať VLČIA, ale Ja rabinček a bodka. A vraj sa proti tomu nedá odvolať. Z iného vreca sú problémy, ktorým čelíme ako vlastník lesa. Miestnych obyvateTov sme zasko­ čili tým, že trváme na tom, aby sa aspoň v na­ šom lese nekradlo. Patrí to k miestnemu zvyko­ vému právu a doteraz to nikomu nevadilo. PoTovnícko-pytliacke skupinky zas ťažko zná­ šajú, že na 600 km2 vefkom Čergove je zablo­ kovaných pár metrov zvážnice na 21-hektáro­ vom pozemku a že v prípade nároku na jej používanie treba s majiteTom vyjednávať o pod­ mienkach používania. Došlo tak k incidentu, ktorý rieši polícia aj prokuratúra. No a najvačšie pobúrenie sme vyvolali tým, že sme nevykonali opatrenie Odboru lesného hospodárstva (OPPaLH) Okresného úradu v Sabinove. Opat­ renie nám bolo uložené pri kontrole plnenia Lesného hospodárskeho plánu a mali sme podTa neho vykonať plecí výsek nežiadúcich drevín. Keďže je to nielen na území budúcej rezervácie za daných podmienok zjavný nezmysel, neuro­ bili sme to a teraz dostaneme pokutu. Pritom sám Ing. Eliaš, ktorý opatrenie navrhol, nevedel bližšie vysvetliť, čo sú nežiadúce dreviny. To je v skratke výber z problémov, ktoré musí­ me v záujme skutočnej ochrany Vlčej aj iných chystaných rezervácií vyriešiť. VLK dostal totiž ako dar ešte 37 ha lesa v Strážovských vrchoch na západnom Slovensku. Aj tento les chceme vyhlásiť za súkromnú prírodnú rezerváciu pod názvom Rysia. Ani tam nebudeme do evolúcie zasahovať a aj tam očakávame podobné problé­ my. Čo na to obyvatelia Vlčej? Miestna fauna a fló­ ra o problémoch so štátnou správou nič nevie a užíva si už 5 rokov život v ozajslnej rezervá­ cii. To vďaka priaznivcom lesa, ktorí prispie­ vajú na jeho záchranu, získavajú ďalších dobro­ dincov, píšu do novín alebo stráži a v teréne. Všetkým veTmi pekne ďakujeme.

Dáša

32

Lukáčová

Zemřela

Vilma Lesková

Silvestro vské ráno, v posledních chvílích, kdy byl vzduch nad Brnem j eš tě tichý, zemřela na Zeleného ul ici Vilma Lesková. Konec jejího ži­ vota byl vubec spjat s ka l e ndářními přelomy. Byla dlouho nemocná, stav se však prudce zhorši l ráno na Nový rok 2000. A zemřela rok nato. Kdyby hlasitost silvestrovské pyrotechni­ ky nebyla tak ,,zábavní" a vulgární, a nebožka dáma tak noblesní, ch tělo by se říc i , že salvy silvestrovské noci zarámovaly n ejtěžší etapu je­ jího života. Mladší lidé, kteří nejsou zrovna vzděláni v kul­ turní historii Brn a, asi jméno Vilmy Leskové neznají, jakkoli před třiceti čtyřiceti lety byla ta­ to akademická malířka, výborná ilustrátorka a kreslířka, výraznou postavou brněnského kul­ turního ži vota. Vinou zvláštního vn i třního fata­ lismu a neochoty kamkoliv se drát se její vý­ tvarné práce zachovaly jen ve sporých zbytcích. Vilma Lesková neměla smysl pro systém, s nímž někteří její umělečtí kolegové pečlivě schraňují a žárlivě střeží, evidují a k výstavní či jiné prezentaci prosazují své výtvory. Ale ten, kdo měl dost citlivé oko a módám nepodléhající názor a pořídil si některý z jejích obrázku, muže se jím dnes těšit, aniž by se mu "ohleděl". Vil­ ma Lesková kreslila napří kl ad akty a přírodní objekty, zejména ptáky a jiná zvířata. Tato snad nejsilnější stránka její tvorby zustala bohudíky fixována v knížkách, které paní Lesková vý­ tvarně doprovodila. Vskutku ornitologické zna­ losti prokázala například v ilustracích k Mrave­ nečkovým dobrodružstvím Vitalije Biankiho. Vilma Lesková byla častou návštěvnicí zoolo­ gických zahrad. Ani nejtrpělivější kreslíř nemu­ že pozorovat a zachytit psychologický detail zvířat v přirozeném prostředí. A právě o tuto stránku zvířecí podstaty Vilmě Leskové často šlo. Sama hovořila o tom, že ji opice přitahují směsí lidem blízké grotesknosti a melancholie, draví ptáci a sovy svou důstojností. A tak se vy­ dávala sama i se svými žáky na to smutné mís­ to, jímž zoologická zahrada vlastně je. Mravní ambivalenci pozorovatele "očumujícího" zvíře uvězněné v kleci brala se smutnou rezignova­ ností, která byla pro její životní postoj charakte­ ristická. Vilma Lesková byla posledních deset let odká­ zána na prostor svého bytu a na láskyplnou péči paní Anny Makovské ajejí dcery Barborky. Jen vzácně se o jarních a letních nedělích dostala na vozíku do ulic své čtvrti a na cesty Wilsonova lesa. Jistě pro ni byly ty chvíle velkým zážit­ kem. Myslím však, že nemenším obohacením byly pro ty, kteří ji doprovázeli. Učili jsme se, kolik vjemu se dá načerpat během jedné hodiny v městském lese, jak je chápat jako nesamozřej­ mý dar. Vilma se k nim pak v hovorech vracela a žila z nich po týdny . Tvrdím, že intezívněji, než mnozí navrátilci z turistického zájezdu na Kypr nebo do Himálaje. V hodinách návštěv na Zeleného jsem pochopi­ la, jak významné je vidět věci v perspektivě ča­ su. Jen s lehkou trpkostí nám Vilma vyprávěla o loukách, táhnoucích se za dob jejího mládí od Jundrova až k Žabovřeskám, na místech, kde

Kresba Vilmy Leskové potom v hurá intenzifikaci zelinářství postavili plantáž skleníku, aby ji po deseti letech nechali zchátrat, protože dnes se květiny a zelenina vozí přes pul zeměkoule. Obrázky těch luk a jejich květe n y jsme potom vyštrachali u Vilmy na pů­ dě a zatruchlili nad žabovřeskými lukami víc než jej ich nesentimentální zpodobnitelka. Díky Vilmině výborné paměti a smyslu pro hu­ mor jsem z jejího suchého nehodnotícího vyprá­ vění pochopila, že Brno 50. a 60. let mělo boha­ tý umělecký život, těžící ještě z meziválečných vlivu. V Klubu umělcu pod Domem umění se rozvíjel do zvláštního puvabu i pitoresknosti. Uvědomila jsem si, jak v něm byly propleteny osudy jeho aktéru, a že se mezi nimi nedá vést čára rozlišující dobré a zlé, rozuměj nestraníky a straníky, kterou dnes mnozí snadno tvrdým perem rýsuj í. Od více než osmdesátileté Vilmy - občanky jsem se učila, jak se má člověk zajímat o veřej­ né a politické dění a s jakou odpovědností se má připravovat k volbám. Vždycky jsme trnuli, aby volební komise nezapomněla za Vilmou vyslat volební urnu. Tím vším a mnohým dalším obohacovala Vilma Lesková život lidí, kteří se s ní v posledních le­ tech života stýkali. Ve velké fyzické bezmoci říkávala, že už žije zbytečně, že už nikomu ne­ může nic přinést, protože nedokáže tvořit. V je­ jím případě se skutečně nedá použít floskule pohřbu a nekrologu "odešla od rozdělané prá­ ce". Svou tužku, křídy a štětec odložila Vilma už dávno, dílem z nadmíry sebekritického úsud­ ku, dílem přemožena nemocí. Přesto se v pocitu své zbytečnosti velmi mýlila. To jsme jí říkali se vší upřímnosti. Nyní, po její smrti , až pře­ kvapivě cítíme, jak velice jsme měli pravdu .

Hana Librová BliHí o

Vilmě

Leskové a o její práci se mohou t le­ mj. v článku Alelly KII/lu'né v Rov­ /losti ze dne 4. ledna 2001. případllě v rozhol'Oru publikovaném v KAM z červellce-srplla /999. náři dozvěděl

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U~n