O naši expozici byl v Brně značný zájem

Listopad 2002

Ročník 8/1

QUIDQUID DISCIS, TIBI DISCIS (PETRONIUS)

O naši expozici byl v Brně značný zájem Už poosmé v dosud devítileté historii této prezentační akce obeslala Slezská univerzita (SU) v Opavě veletrh pomaturitního vzdělání Gaudeamus. Jeho letošní ročník se na brněnském výstavišti konal v termínu od 22. do 25. října a zúčastnilo se jej 71 samostatných vystavovatelů, z toho 43 univerzit, vysokých škol nebo samostatných fakult. Pokud jde o celkový údaj o zastoupených fakultách z ČR a SR (zahraniční účast pak byla umocněna ještě vystavovateli ze SRN a Kypru), dosáhl úctyhodného čísla 140. Veletrh se tradičně konal pod záštitou rektora Vysokého učení technického v Brně prof. RNDr. Ing. Jana Vrbky, DrSc., a slavnostnímu zahájení byl přítomen také ředitel odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ing. Josef Beneš, CSc., který tu pro výchovné poradce ze středních škol přednesl i výklad na téma „Současné podmínky studia na českých vysokých školách“.

O reprezentaci SU na tomto prestižním veletrhu se postarali zejména představitelé Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné - děkan prof. Ing. Tibor Paulík, CSc., a proděkan dr. Vojtěch Malátek, CSc. Na besedu se

zájemci o studium na SU přijeli také děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc., (na dolním snímku vpravo při prezentaci) a proděkanka PhDr. Irena Korbelářová, Dr.

Matematický ústav na ní úspěšně zastupoval doc. RNDr. Tomáš Kopf, Ph.D. Expozice SU (jak tomu bylo už v předchozích dvou letech) vynikala mezi ostatními nejen svým monumentálním architektonickým řešením, ale i velkým množstvím informačních materiálů, které byly zájemcům o studiium v Opavě a Karviné zdarma k dizpozici. Jejich náklad dosáhl tentokrát více než 60 tisíc kusů, a přesto byly některé zcela rozebrány a pro další potřeby, zvláště dne otevřených dveří na FPF, budou muset být dotištěny. Rovněž celkový zájem návštěvníků veletrhu byl letos rekordní a přiblížil se už počtu 30 tisíc. Gaudeamus tak znovu potvrdil, že mezi podobnými akcemi v ČR, týkajícími se prezentace vysokých škol, mu patří nejpřednější místo. Je tedy dobré, že SU se svou tradiční účastí (neobeslali jsme pouze první ročník) a stále propracovanější prezentací řadí hned za ty, kdo stáli u zrodu úspěšného veletrhu. (ian)

strana 2

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Druhé kolo přijímacího řízení na Slezské univerzitě Druhé kolo přijímacích zkoušek se zařadilo v posledních několika letech mezi první události nového akademického roku na opavských součástech Slezské univerzity v Opavě - Filozofickopřírodovědecké fakultě a Matematickém ústavu. V prvních zářijových dnech letošního roku zkusili své štěstí u přijímacích zkoušek uchazeči o studium bakalářských, popřípadě magisterských studijních programů Matematika, Fyzika, Aplikovaná fyzika, Filologie, Učitelství pro střední školy a navazujícího magisterského studia v rámci studijního programu Filmové, televizní a fotografické umění a nová média. Nabídka studijních oborů byla v tomto roce o něco pestřejší. Obory fyzikální a matematické byly ve druhém kole nabízeny především pro nenaplněné stavy plánovaného počtu přijatých uchazečů - tyto obory nejsou tak atraktivní, šanci na přijetí mají všichni, kteří splní podmínky pro přijetí. Nabízené obory humanitní - bakalářská Česká literatura a magisterské Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro střední školy pro kombinace s češtinou mohly být vypsány až ve druhém kole z důvodů zpracování nových reakreditačních materiálů. Vypsání umělecké Tvůrčí fotografie v podzimním termínu

dávalo šanci začít studia již letos také uchazečům o navazující magisterské studium, kteří v červnu absolvovali státní závěrečné zkoušky v bakalářském studijním programu. Hana Šimečková

Zápis na opavské fakultě: čtěte studijní řád!

V předposledním zářijovém týdnu probíhal studenty, jako každým rokem, zápis do nového ročníku. V učebně B1 v budově na Bezručově náměstí v Opavě zapisovala vedoucí studijního oddělení Filozofickopřírodovědecké fakulty (FPF) Mgr. Jorga Kunčíková (foto nahoře). Při této příležitosti jsem ji požádal o krátký rozhovor. Dobrý den, paní vedoucí, máte celý týden zápis? Ano, tento týden druhé až páté a příští týden první ročníky. A to musíme k Vám nebo k vašim kolegyním přijít všichni osobně? Všichni ano, osobně však ne. Může vás někdo, tedy jiný student FPF, zastoupit. A co kdybych nepřišel sám a ani bych nikoho neposlal?

Máte pět dní na to se písemně omluvit. Pokud tak neučiníte, bude vám studium ukončeno. Spousta z nás, studentů, se často mezi sebou dohadujeme, jak je to vlastně s tím přerušením studia, které podmínky musíme splňovat? Přerušuje se vždy na celý semestr nebo více semestrů, nejdéle však na dva roky. Tedy po skončení zimního nebo letního semestru. Kromě písemné žádosti musí mít student splněno 20 kreditů po zimním semestru, resp. 40 po letním. Zároveň potřebuje mít uzavřeny všechny opakované povinnosti. U studentů prvních ročníků se přerušení studia povoluje pouze výjimečně. Jaké by to pro mě mělo „výhody“, kdybych přerušil po zimním semestru? Od února byste nechodil do školy. Všechny zkoušky z letního semestru byste si vlastně o rok odložil. Nezapomeňte však, že sociální a zdravotní pojištění si musíte vyřídit sám, studentem v tomto období nebudete. Když jsme u sociálního a zdravotního pojištění, nemálo z nás jsme kromě studia ještě někde zaměstnaní nebo podnikáme. Musíme na studijní něco hlásit? Pokud jde o závislé zaměstnance nebo OSVČ, vůči nám nemají žádnou oznamovací povinnost. Posíláme soupisy nově přijatých studentů mladších 26 let Všeobecné zdravotní pojišťovně. Změny, jako nástup do práce nebo zahájení/ukončení podnika-

telské činnosti, si musí každý na těchto úřadech vyřídit sám. Nejen já ocením pár informací o kreditech B. Pokud si jednou zapíšete z vašeho studijního plánu předmět s kredity B, máte povinnost tuto kreditní zátěž do konce studia splnit. Jestliže se vám však nepodaří zvolený předmět úspěšně absolvovat, nemusíte při zápise v následujícím roce znova zvolit tentýž předmět. Můžete jej nahradit jiným ze stejného bloku studijního plánu, který má shodné nebo vyšší kreditové ohodnocení. Opakovaná povinnost je to pouze tehdy, pokud si podruhé zapíšete tentýž předmět. Kde se dočtu o všech těchto pravidlech? Existuje nějaký oficiální dokument? To se ptáte brzy... Samozřejmě, všechny podmínky popisuje Studijní a zkušební řád Slezské univerzity v Opavě a já předpokládám, že jej všichni studenti znají. K dispozici je třeba na univerzitním webu. Děkuji Vám za rozhovor. Milan Jakel

Na pracovnice studijního oddělení se někdy čeká v dlouhé frontě Foto archiv

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 3

První kontakt s univerzitou - imatrikulace

Třikrát ze slavnostní atmosféry imatrikulací na jednotlivých součástech Slezské univezity - na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné (nahoře) se tato událost odehrála 4. října. Noví poslu-

chači Filozoficko-přírodovědecké fakulty (dole) byli imatrikulováni 16. října a studenti Matematického ústavu (uprostřed) si první oficiální akademickou povinnost splnili 17. října. Foto archiv

strana 4

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Naše univerzita má novou docentku

Doc. PhDr. Helena Kolibová, CSc., absolventka Univerzity Palackého (UP) v Olomouci, realizovala na své alma mater úspěšné habilitační řízení, když 11. června vystoupila před vědeckou radou Pedagogické fakulty (PdF) UP s přednáškou k habilitační práci s názvem Problematika přechodu absolventů terciárního vzdělávání do praxe v podmínkách trhu práce severní Moravy a Slezska. V habilitační komisi zasedli prof. PhDr. Václav Kováříček, CSc., z PdF UP, prof. PhDr. Zdeněk Kolář, DrSc., z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (UK), prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (MU) v Brně, doc. PhDr. Miroslava Váňová, z PdF UK a doc. Ing. Vojtěch

Krebs, CSc., z Fakulty národohospodářské (FNH) Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Oponenty byli prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc., z PdF MU, doc. Ing. Vojtěch Krebs, CSc., z FNH VŠE a doc. PhDr. Josef Mrhač, CSc., z PdF Ostravské univerzity. Rektorka UP prof. MUDr. PhDr. Jana Mačáková, CSc., přiznala k 1. září dr. Kolibové hodnost docentky pro obor pedagogika. Doc. Kolibová pracuje na karvinské Obchodně podnikatelské fakultě (OPF) Slezské univerzity od roku 1994, a to na katedře společenských věd. Je zástupkyní vedoucího katedry a vedoucí oddělení psychologie a sociologie. Garantuje výuku předmětů psychologie a sociologie, sociální politiky a metod sociální práce. Kromě pedagogické čin-

nosti výrazně působí v oblasti vědy a výzkumu. Od vzniku institucionálního výzkumu na OPF se zapojila do řešení výzkumného záměru v tématu „Výzkum podmínek rozvoje malého a středního podnikání“ VS 96 001 a MSM 195200007, kde se zabývá sociálními otázkami restrukturalizace oblasti Moravskoslezského kraje. Od poloviny devadesátých let se zabývá úspěchy i bariérami uplatnění absolventů na trhu práce, a to zejména absolventů obou fakult Slezské univerzity v Opavě. V rámci týmové spolupráce participovala i na šetřeních přechodu do praxe absolventů Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě a Ostravské univerzity. Podílí se také na podpoře pedagogické práce u výzkumných projektů zařazených do okruhu Fondu rozvoje vysokých škol, programu mezinárodních týmových prací Tempus a Phare. Udržuje kontakty se zahraničními pracovišti v Řecku, Polsku, Slovensku, Velké Británii a Německu. Publikační činnost Heleny Kolibové je rozsáhlá a je realizována rovněž účastí na významných konferencích doma i v zahraniční. V posledních pěti letech publikovala jednu monografii, pět vysokoškolských učebních textů, 48 vědeckých studií v domácích vědeckých časopisech a recenzovaných sbornících, 21 vědeckých studií

v zahraničních vědeckých časopisech a recenzovaných sbornících (vyšly v Turecku, Řecku, Polsku a na Slovensku) a 18 výzkumných zpráv. K jejím současným stěžejním aktivitám patří problematika eLearningu. Letos úspěšně absolvovala distanční kurz Příprava realizátorů distančního vzdělávání, který je uznávaným celostátním programem pro realizátory distančních forem edukace. Zavádění informačních technologií do výuky vedené doc. Kolibovou se projevuje rovněž v tom, že její přednášky garantovaných kurzů jsou přístupny všem posluchačům OPF na lokální síti. Zpracovala také jednu z prvních studijních opor v prostředí ToolBook II Instructor na OPF, a to k tématu neverbální komunikace. Nová docentka spolupracuje s praxí, udržuje kontakty zejména s poskytovali sociální péče, tj. s neziskovým sektorem a institucemi, jako jsou zařízení Slezské diakonie nebo Charity, což považuje za důležité vzhledem ke skutečnosti, že je garantkou oboru Sociální management, a poznatky či trendy praxe aktualizuje výuku budoucích sociálních pracovníků. Je lektorkou Czech Institute of Marketing. Jako karvinská rodačka se zajímá o život v regionu, je členkou správní rady Moravskoslezské regionální komunitní koalice. re, foto ian

Vedení karvinské fakulty navštívilo Doněck Podmínky konkrétních bodů spolupráce pro akademický rok 2002/2003 mezi Obchodně podnikatelskou fakultou (OPF) Slezské univerzity a Doněckou státní akademií řízení projednali letos v září na návštěvě v Doněcku děkan OPF prof. Ing. Tibor Paulík, CSc., a proděkan pro zahraniční styky karvinské fakulty dr. Jiří Mezuláník, CSc. „Hovořili jsme o možnostech studijních pobytů posluchačů obou škol, mobilitě učitelů, společných projektech, účasti na vědeckých konferencích a seminářích,“

přiblížil jednání proděkan Mezuláník. S přijetím prvních posluchačů z Doněcka počítá karvinská fakulta v letním semestru probíhajícího akademického roku. První návštěva z Doněcka se na OPF uskutečnila při příležitosti konání mezinárodní konference Perspektivy bankovnictví po roce 2000 ve světě a v České republice, kterou katedra financí OPF uspořádala 16. a 17. října už posedmé. Doněcká státní akademie řízení vznikla před 10 lety a patří k nejdynamičtějším vysokým školám na Ukrajině. Škola nabízí

ke studiu bakalářské, magisterské i doktorandské studijní programy, habilitační i jmenovací řízení. „Struktura kateder na doněcké akademii je podobná té na naší fakultě,“ řekl Mezuláník. Škola má silné napojení na průmyslové podniky regionu a další instituce v něm. Doněck je moderní město s 1,2 milionu obyvatel. Dohodu o spolupráci mezi Slezskou univerzitou v Opavě a Doněckou státní akademií řízení podepsali rektoři obou vysokých škol letos v červnu. (woj)

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 5

Řady zahraničních studentů rozšířili Egypťané

Dva egyptští studenti strávili část letošního léta v posluchárnách OPF Foto archiv

Řady zahraničních studentů na Obchodně podnikatelské fakultě (OPF) Slezské univerzity rozšířili v prázdninových měsících dva jednadvacetiletí Egypťané, kteří v Karviné od července do září absolvovali vybrané kurzy speciálního studijního programu Doing Business in Central Europe včetně praxe v několika podnicích a institucích. Ahmed Abd Elmagid a Hany Mohammed přijeli z Tenth of Ramadan City nedaleko Káhiry do České republiky i proto, že je v srdci Evropy a že slyšeli mnoho dobrého o zdejším vzdělávacím systému. S náplní studijního programu Doing Business in Central Europe se poprvé seznámili na www stránkách OPF a stali se tak prvními studenty Higher Technological Institute, kteří do Karviné přijeli. „Mladí lidé

z Egypta by měli po pilotním pobytu na naší fakultě do Karviné přijíždět vždy na tříměsíční pobyty i v budoucnu. Počítáme s početnějšími skupinami studentů,“ řekl k dalším záměrům proděkan pro zahraniční styky OPF Jiří Mezuláník. Program Doing Business probíhající výhradně v anglickém jazyce je určen pro posluchače zahraničních vysokých škol nebo pro v angličtině zdatné české studenty. Je určen posluchačům, kteří na mateřských školách studují management, podnikání, zahraniční styky nebo se zabývají problematikou rozšiřování Evropské unie. „V případě Egypťanů tomu tak zcela není. Přivítali jsme ale možnost porovnat touto cestou jejich poznatky a zkušenosti z islámské ekonomiky s tradičními evropskými ekonomickými přístupy,“ uvedl Mezuláník. Egypťané na závěr pobytu v Karviné uvedli, že z pěti předmětů, které tady absolvovali, si zpět do své země odvážejí mnoho zajímavých zkušeností. Higher Technological Institute v Tenth of Ramadan City v Egyptě je moderní vysokou školou založenou v roce 1988. První soukromá vysoká škola v Egyptě je orientována na technické obory, vedle kterých existuje business school (model jako v USA). Areál na 16 hektarech má sedm budov a leží asi 50 km od Káhiry. Technicky ori-

entovaná vysoká škola nabízí programy např. v oborech architektura, biomedicína, chemie, životní prostředí, elektronika, výpočetní technika a další, ale také ekonomický program Management a informatika. Posledně jmenovaný studijní program podle dostupných informací zahrnuje obsahově podobnou problematiku, jaká je v obsahu studia na OPF v Karviné - několik kurzů z marketingu a managementu, financí, bankovnictví, účetnictví, veřejné ekonomiky a veřejných financí podobně jako práva nebo tělesné výchovy. V oblasti informatiky jde zejména o aplikovanou matematiku a statistiku, operační systémy a programování. V celém studijním programu egyptské univerzity má důležité místo praktické procvičování studijní látky včetně praxe ve firmách podobně jako na OPF. (woj)

Ahmed Abd Elmagid při výuce s vedoucím katedry financí OPF prof. Poloučkem Foto archiv

Studium Doing Business in Central Europe Speciální roční studijní program v angličtině především pro zahraniční studenty připravila v začínajícím akademickém roce 2002/2003 už podruhé karvinská Obchodně podnikatelská fakulta (OPF) Slezské univerzity. Roční kurs „Doing Business in Central Europe“ (volný překlad Podnikání ve střední Evropě) zahájili v zimním semestru 30. září posluchači vysokých škol z Finska, Belgie, Polska, Turecka, Španělska, Běloruska, Japonska a Mongolska. Studijní program je určen nejen zahraničním studentům z partnerských univerzit v rámci programu Socrates/Erasmus, ale i zájemcům z řad českých studentů, a tak 15člennou skupinu zahraničních studentů doplnil zatím jeden student OPF s kvalitní znalostí anglického jazyka. Výuku vedou profesoři, docenti a odborní asistenti OPF a také zahraniční vyučující, kteří do Karviné přijíždějí v rámci výměnných programů. Vznik speciálního výukového programu umožnily dlouhodobé kontakty OPF s celou řadou zahraničních univerzit, při nichž se už několik let uskutečňuje vzájemná výměna posluchačů a učitelů. V diskusích vyšlo najevo, že zahraniční partneři by podobně zaměřené roční studium u nás přivítali. Obsahově je kurs pro zahraniční studenty připraven tak, aby výuka srovnávala specifika středoevropského regionu z hlediska ekonomického, právního, obchodního, kulturního i společenského. Studijní program obsahuje nabídku 24 odborných kurzů týkajících se např. oblasti mezinárodních financí,

logistiky, interkulturní komunikace, marketingu, nových trendů v informatice, malého a středního podnikání apod. Program lze absolvovat celý nebo si jeho účastníci mohou vybrat semináře podle svého zájmu. Kursy jsou totiž součástí běžné nabídky volitelných předmětů OPF a kromě studentů fakulty je mohou navštěvovat např. i zájemci z řad odborné veřejnosti. „Pro posluchače kurzu je připraven Průvodce pro zahraniční studenty. Publikace v anglickém jazyce přináší informace o Slezské univerzitě, její OPF, městě Karviná, zahraniční hosté se v ní dovídají o službách, možnostech kulturních a sportovního vyžití a další potřebné praktické informace o pobytu v ČR,“ řekla Alena Rusinová z oddělení zahraničních styků OPF. Součástí průvodce je samostatná publikace s podrobným popisem jednotlivých kurzů, vyučujících a nabídkou potřebné studijní literatury. „Publikaci škola zpracovala a vydala za finanční podpory Evropské komise v rámci programu Socrates/Erasmus, ze které pro tyto účely získala přes 1300 EUR,“ doplnila Rusinová. V uplynulém akademickém roce Doing Business in Central Europe absolvovalo 16 zahraničních studentů z Polska, Finska, Belgie, Kréty, Ruska, Turecka a Číny. Speciální kurz vysoká škola připravila v průběhu prázdninových měsíců pro dva Egypťany studenty Higher Technological Institute z Káhiry. Tříměsíční studijní pobyt na OPF ukončili v září. Eva Wojnarová

strana 6

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Proměny budoucího sídla rektorátu pokračují

Ani v posledních měsících se nijak nezpomalilo rychlé tempo stavebních prací na objektu budoucího rektorátu Slezské univerzity (SU) Na Rybníčku 1 v Opavě. Dokumentují to i tři reprodukované fotografie: zatímco první dvě byly pořízeny v závěru července a zachycují budovu ještě pod lešením a průběh vnitřních úprav, na nichž se jako brigádníci podíleli také maturanti

z opavského gymnázia a dnes již vysokoškoláci Tomáš Jurák a Pavel Krejčí a jejich kolega ze Střední průmyslové a uměleckoprůmyslové školy v Opavě Petr Weiner z Kravař, v poslední říjnové dekádě čelní stěna rekonstruované budovy už lešení „odhodila“, i když definitivní barevnost získá teprve v létě příštího roku. Nyní se uvnitř provádějí sádrové omítky, je zprovoz-

Ocenění prof. Smítalovi

Reprodukce linorytu známého opavského výtvarníka Miloše Kačírka nazvaného Opava od polských hranic má připomenout ocenění, jehož se dostalo řediteli Matematického ústavu Slezské univezity (SU) v Opavě prof. RNDr. Jaroslavu

Smítalovi, DrSc., k jeho srpnovým šedesátinám. Nezůstalo však xxpouze při něm. Vědecká rada SU na svém posledním zasedání 26. září projednala a schválila návrh rektora prof. Jiráska, aby byla prof. Smítalovi při příležitosti citovaného životního jubilea dělena Zlatá medaile SU. Ve zdůvodnění návrhu rektor SU ocenil dosavadní působení jubilanta jako významného českého vědce v oboru matematická analýza i jeho osobní podíl na rozvoji Matematického ústavu v Opavě a mezinárodních styků SU. Komisí pro obsazení místa ředitele Matematického ústavu byl 25. října prof. Smítal znovu doporučen ke jmenování na tento post. Rektor SU mu pak předal nový jmenovací dekret s účinností od 1. listopadu. (ian)

ňováno topení a dolaďují interiéry. Svou podobu mění rovněž hlavní sál někdejšího Vojenského klubu, který nově poslouží jako aula. Centrální prostor objektu, v němž se budou napříště odehrávat nejvýznamnější události v životě akademické obce SU, je řešen stupňovitou podlahou. Objekt by měl být k plnému provozu připraven se startem akademického roku 2003-2004. (ian)

Arnošt Lustig v Opavě Impozantně zahájil nový akademický rok opavský univerzitní klub - čajovna Bludný kámen, když v rámci svých pravidelných setkání s literárními osobnostmi a jejich novou knihou pozval 3. září k besedě spisovatele Arnošta Lustiga. Ten účastníkům večera spolu s publicistou Františkem Cingrem a nakladatelem Andrejem Šťastným představil svůj nový titul „3 x 18 (portréty a postřehy)“. Ještě dříve nasvštívili všichni tři hosté v poledních hodinách Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. „Jsem opilej z lidí,“ reagoval Lustig na otázku, kde hledal inspiraci k prezentované knize, která se rodila pět let, a vysvětlil také její název. „Osmnáctka je hebrejské číslo života, trojka pak

číslo dokonalosti. Navíc věřím v osmičku, a ta je v něm taky,“ řekl autor. Během večera se pak zamýšlel nad nejedním filozofickým problémem. „Šťasten je ten, kdo zapomene na to, co se nedá změnit. Sám jsem však prožil chvíle, které nikdy nezaženete,“ připomněl hrůzy poslední světové války. (ian)

Mezinárodní projekt fyziků přijat italskou vládou Projekt relativistických astrofyziků Theoretical Investigations and Link with Observations, na jehož realizaci se ve spolupráci s kolegy z dalších zemí podílejí i pracovníci Ústavu fyziky (ÚF) Filozofickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, byl v nedávných dnech přijat italskou vládou. Stalo se tak v souladu s čes-

ko-italskou mezivládní dohodou týkající se právě spolupráce vědců obou zemí ve vědě a výzkumu. „Náš výzkum probíhá zejména v Terstu, který je pro fyziky hlavním evropským městem,“ říká prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc., hlavní řešitel projektu za českou stranu, zastoupenou dále odborníky z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity

Karlovy. Na italské straně je jeho nejbližším spolupracovníkem prof. John Miller, střídavě působící v Oxfordu a právě v Mezinárodním centru teoretické fyziky (ICTP) v Terstu. Prof. Millera známe mj. jako pravidelného účastníka workshopu astrofyziků RAGtime, jehož čtvrtý ročník se na půdě ÚF uskutečnil v polovině října. (ian)

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 7

Moderní informační technologie - VIRTUNIV resp. realizovat celoživotní vzdělávání, musí připravit podmínky, a to včetně přípravy pedagogického sboru, na využívání moderních informačních technologií v přímé výuce a zvládnout odlišnosti z těchto forem plynoucí. Podstatným článkem při vlastní online výuce, ale i tvorbě elektronických studijních opor však není jen technické zabezpečení, nýbrž i kvalitní tým složený nejen z informaticky gramotných pedagogů, ale pod-

z OPF SU, prof. Mechlové, doc. Kričfaluši z PF OU a dr. Bauerové, a dr. Martiníkovi z EF VŠB-TUO vznikla v minulém akademickém roce iniciativa pořádat jednou v měsíci setkání všech zájemců o distanční a elektronicky podporované formy výuky v rámci semináře VIRTUNIV, který se střídavě koná na jednotlivých pracovištích. Seminář si během velmi krátké doby získal své místo nejen v rámci celorepublikové

Při zahájení videokonference k jejím účastníkům za pořadatele ze Slezské univerzity promluvil doc. František Koliba. Přednášku na téma online learning na vysokých školách přednesla doc. Zdena Lustigová z Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy Foto archiv

Poprvé v historii naší školy se v pátek 11. října uskutečnil online přenos videokonference vysílaný do internetové sítě přímo z akademické půdy Slezské univerzity (SU). Takto stručně by se dala shrnout vpravdě historická událost, kterou se poprvé aktivním vysíláním zapojila Obchodně podnikatelská fakulta (OPF) v Karviné do rodiny pracovišť, které prokázaly zvládnutí této náročné technologie. Stalo se tak při příležitosti zahájení nového semestru odborného semináře VIRTUÁLNÍ UNIVERZITA VIRTUNIV. Videokonference byla zhlédnutelná na internetové stránce conf.opf.slu.cz. V průběhu konference byl realizován interaktivní přenos s pracovištěm AVC Univerzity Palackého v Olomouci. Pojďme ale k vlastnímu obsahu odborného semináře VIRTUNIV. V roce 1999 se začala skupina pracovníků na katedře informatiky a informačním centru OPF SU seriózně zabývat zaváděním moderních informačních technologií do řízení výuky. Spolu s pracovníky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (PF OU) a pracovníky Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (EF

VŠB-TUO) vznikl realizační tým, který během krátké doby za pomoci prostředků získaných z rozvojových programů vytvořil technické, materiální a základní personální předpoklady pro uplatnění moderních forem výuky - online výuky pomocí internetu. Popis všech projektů najdete např. na internetových stránkách věnovaných elektronickému vzdělávání - edu.opf.slu.cz (web OPF věnovaný eLearningu) nebo www.virtuniv.cz (společný projekt tří univerzit Moravskoslezského regionu). Univerzity, které chtějí rozvíjet v rámci své výuky distanční a kombinované formy studia,

Program jednání sledovali posluchači s nelíčeným zájmem

porovaný odborníky na informační technologie, metodiky, grafiky, designéry, psychology a dalšími. Proto díky pracovníkům výše zmíněných univerzit doc. Kolibovi a dr. Fraňkovi

Bankovnictví po roce 2000 Perspektivy bankovnictví po roce 2000 ve světě a v České republice je název mezinárodní konference, kterou Katedra financí Obchodně podnikatelské fakulty (OPF) Slezské univerzity uspořádala 16. a 17. října v Karviné už posedmé. Pořadatelé tématem letošní konference zvolili Komparaci bankovního sektoru v tranzitivních ekonomikách, s hlavními referáty vystoupili prof. PhDr. RNDr. Stanislav Polouček, CSc., vedoucí katedry financí, a absolvent karvinské OPF Ing. Martin Fuchs, dnes předseda představenstva Asociace pro kapitálový trh. Konference se zúčastnilo 50 odborníků z bank, podnikatelského sektoru, vysokých škol a vědeckých institucí z České republiky, Slovenska, Polska, Litvy, Ukrajiny, Švédska a USA a studenti OPF. Podrobnější informace k průběhu konference přineseme v příštím vydání. (woj)

Foto archiv

komunity odborníků pracujících v této oblasti. Odkazy na obsah semináře, který je celý zveřejněn na internetu, najdete i na významných portálech na Slovensku, v Polsku a Německu. Právě v letošním akademickém roce v měsíci říjnu zahájil seminář svou činnost v novém semestru na pracovním setkání na OPF v Karviné. S velmi zajímavou přednáškou „Přednosti a omezení online learning v prostředí vysoké školy“, přenášenou do sítě internetu, vystoupili pracovníci Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy - doc. RNDr. Zdena Lustigová, CSc., a RNDr. Stanislav Zelenda. Seminář VIRTUNIV pokračuje v listopadu na Ostravské univerzitě a v prosinci na Ekonomické fakultě VŠB-TUO. František Koliba

strana 8

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Z výsledků výzkumu uplatnění absolventů obou fakult Slezské univerzity v Opavě

Znát recept na úspěch je důležité Pro utváření profesního života v rámci orientace většinové společnosti bývá nejrizikovější čas následující bezprostředně po absolutoriu, který je naplněn hledáním pracovního uplatnění, přijímáním a vytvářením pracovních návyků a budováním vize kariérového plánu jedince. Mapa regionálního rozložení nezaměstnanosti se již několik let zásadně nemění a nelepší, takže Moravskoslezský kraj podobně jako severozápadní Čechy vykazují dlouhodobě vysokou nezaměstnanost a problémový trh práce. Na tomto základě uplatnění v regionálním prostředí trhu práce vykazuje specifické nároky vzhledem k absolventům jako osobám bez praktických zkušeností. Výzkum uplatnění absolventů Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity (SU) realizovaný v květnu a červnu 2002 byl jedním z výstupů projektu „Zřízení celouniverzitního poradenského centra Slezské univerzity v Opavě“, který byl v této dílčí části zaměřen na získání informací o názorech absolventů, na jejich vysokoškolskou přípravu a na povolání ve světle získaných praktických zkušeností

POŘADÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH FAKTORŮ POŘADÍ NEJMÉNĚ DŮLEŽITÝCH FAKTORŮ

z let 1999 - 2001. Svým způsobem navazovalo nejnovější šetření absolventů FPF SU na předchozí průzkum z roku 1998, jenž zahrnoval informace o uplatnění prvních absolventů a to u obou fakult SU. Dotazník byl poměrně rozsáhlý, obsahoval 38 otázek a zaměřoval se na hodnocení konkrétních podmínek přechodu absolventů do pracovní komunity, hodnocení studia a připravenosti absolventů pro praxi. Jednou ze zajímavých položek bylo posuzování faktorů, které absolventi považovali za důležité pro dosažení životního úspěchu. Absolventi-respondenti vybírali mezi nabízenými podmínkami, jako jsou vzdělání rodiče, dobré vlastní vzdělání, ctižádostivost, ambice, nadání, talent, usilovná práce, bohatí rodiče, náboženské vyznání, území, oblast, pohlaví, politické názory, znalost správných lidí, politické konexe. Hlavní důraz absolventi kladli na kvalitu vzdělání (viz obrázek č. 1), což dokumentuje, že moravskoslezský trh práce už začal reagovat na strukturu vzdělávání a zvýhodňovat dosažení vyšší kvalifikace, počítat s obnovou pracovní kvalifikace a jejím

1. dobré vlastní vzdělání 2. ctižádostivost, ambice 3. usilovná práce 4. nadání, talent 5. znát správné lidi 4. bohatí rodiče 3. politické konexe 2. náboženské vyznání 1. politické názory

Obrázek č. 1 - Pořadí podmínek uplatnění absolventů v obou polohách škály

Absolventi FPF SU dobré vlastní vzdělání

ctižádostivost, ambice

znalost správných lidí

nadání, talent usilovná práce

Absolventi OPF SU

nadání, talent

ctižádostivost, ambice

dobré vlastní vzdělání usilovná práce

znalost správných lidí

Obrázek č. 2 - Faktory životního úspěchu absolventů Filozoficko-přírodovědecké a Obchodně podnikatelské fakuty Slezské univerzity v Opavě

přizpůsobením moderním požadavkům. Tempo nároků a společensko-ekonomických změn je však v současnosti takové, že samo vyšší vzdělání je čím dál méně schopné ochránit člověka před existenční nejistotou. Zřejmě proto absolventi spatřovali recepty na dosažení životního úspěchu v aktivizaci svých morálních a pracovně motivačních možností, jako jsou ctižádost a ambice, usilovná práce a nadání a talent. Současně se však setkali s tím, že v regionu musí být výše uvedený mix doplněn navíc příznivou shodou vnějších okolností, aby mohli na trhu práci uspět. A tuto potřebnou formu pojmenovali jako potřebu znát správné lidi. Jejich prostřednictvím vlastně došlo ke zviditelnění jedince ve složitých okolnostech regionálního trhu práce, při převisu nabídky pracovních sil nad poptávkou a následně k získání pracovní příležitosti. Za pozitivní prvek je třeba označit i tu okolnost, že hledání kontaktů se realizovalo nejen sítí a společenským kapitálem rodiny, ale i prostřednictvím brigád a zaměstnání studenta během vysokoškolské průpravy, které umožňují studentům s předstihem poznat chod firmy, uplatňovat vědomosti v praxi, a tak získat první pracovní zkušenosti a odlišit se od ostatních. Výsledek šetření absolventů FPF byl porovnán s hodnocením absolventů druhé fakulty SU, a to Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné v letech 1998-99, kde se objevuje téměř vzácná shoda postojů respondentů (viz obrázek č. 2), dokumentující nejen složitou situaci na trhu práce při přechodu do praxe, ale zejména základní rys přístupu řešení problému vlastní zaměstnatelnosti, který se dá charakterizovat jako pozitivní a přiměřený zralým osobnostem. Uvedené výsledky dovolují učinit do jisté míry (nejen optimistický) závěr, že absolventům SU většinou nechybí motivace k práci, že jim jejich alma mater předala mnohé druhy hodnot, a to nejen řízeným procesem, ale i řadou neformálních prvků. Právě ony spoluutváří životní know how studentů. Všechny detaily vysokoškolského života, jako např. autorita a osobnost učitelů, atmosféra ve škole, věková segregace, časový řád apod. vysílaly po dobu studia k posluchačům nevyslovená poselství, formovaly jejich postoje, názory, jejich hodnotový systém a formovaly požadavky na kvalitu jejich života. Helena Kolibová

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 9

O projektech Fondu rozvoje vysokých škol

Výše finančních prostředků získaná na řešení projektů Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ) na všech součástech Slezské univerzity (SU) v Opavě se podstatnou měrou podílí na celkové výši finančních prostředků získaných SU na podporu rozvoje vědy a výzkumu. Počet projektů, na jejichž řešení jsou přidělovány finanční prostředky, je každý rok jiný, znatelný nárůst byl ovšem zaznamenán právě v letošním roce. Tento nárůst představoval oproti předchozímu roku téměř 85%. Úspěšnost přijatých projektů za posledních pět let dosahuje v průměru 43%. Největší nárůst získaných finančních prostředků za stejné období byl opět zaznamenán v roce 2002. Těchto prostředků bylo oproti předchozímu roku získáno o 85% více. Objem získaných finančních prostředků za posledních pět let představuje v průměru necelých 41% z celkové požadované částky. Výraznější výsledek letošního roku je důkazem mnohem důkladnější přípravy pracovníků při podávání projektů a jejich odborných znalostí promítajících se do kvalitnějšího zpracování finanční rozvahy jednotlivých projektů. Přehled počtu podaných a přijatých projektů za období 1998-2002 dokládá graf č. 1. Přehled výše požadovaných a získaných finančních prostředků pro projekty za období 1998-2002 je zřetelný z grafu č. 2 (MÚ vznikl teprve roku 2000). Projekty podávané do výběrového řízení FRVŠ jsou zaměřeny na podporu rozvoje vzdělávacího procesu na vysokých školách, především pak na podporu informačních technologií ve vysokoškolském vzdělávání, vzdělávání učitelů, studijních programů bakalářského studia, vybavení vysokoškolských knihoven, inovaci studijních programů či tvůrčí činnost studentů se zaměřením jak na umělecké, tak přírodovědné, společenskovědní a ekonomické obory. Projekty FRVŠ jsou rozděleny do tematických okruhů, z nichž většina má ještě podokruhy. Do řešení úkolů v rámci projektů FRVŠ je na SU zapojováno stále více pracovišť a pracovníků. Nyní několik slov k technickému provedení projektu a postupu podání do výběrového řízení. Údaje o projektu usilujícím o finanční podporu se vyplňují do předepsaných formulářů, jež FRVŠ zveřejňuje v tištěné formě ve svém zpravodaji. Dále pak jsou všechny formuláře uveřejňovány na webové stránce FRVŠ. Ne všechny projekty, které jsou jednotlivou součástí zpra-

covány a podány do výběrového řízení, mohou být úspěšné. Prvním krokem vedoucím k posouzení projektu ve výběrovém řízení je právě jeho formální správnost. V tomto kole jsou odmítnuty ty projekty, které nesplňují formální náležitosti. Zde se projeví správné zařazení do tematického okruhu a správnost a úplnost všech předepsaných náležitostí. Dále pak se již hodnotí opodstatněnost řešení navrhovaného problému nebo přiměřenost požadovaných finančních prostředků. V oborových komisích je pro rok 2002 zastoupeno 10 pracovníků SU. Projekty FRVŠ jsou jednoleté, tzn., že dotaci, která je projektu přidělena, je nutno vyčerpat v tom roce, v němž je projekt

řešen. Všechny projekty procházejí oponentním řízením, jímž je hodnocen průběh řešení a především konkrétní výstupy řešeného problému. Na řešitele projektů realizovaných v roce 2002 čeká už v nejbližších dnech jejich dokončování a příprava k oponentnímu řízení. To bude probíhat v předem stanoveném termínu v prvních dvou měsících příštího roku. Pak už se začne pracovat na přípravě nových projektů s termínem realizace v roce 2004. Počet projektů, které budou přijaty k realizaci v roce 2003, a to včetně výše jim přiznaných finančních prostředků, nebyl k termínu uzávěrky tohoto vydání našich novin znám. Eva Jakubcová

Graf č. 1 - Přehled počtu podaných a přijatých projektů za období 1998-2002

Legenda: tmavě podané projekty, světle přijaté projekty

Graf č. 2 - Přehled požadovaných a získaných finančních prostředků na projekty za období 1998-2002

Legenda: tmavě požadované prostředky, světle získané prostředky

strana 10

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Realizace projektu Fondu rozvoje vysokých škol pomohla dále zkvalitnit výuku

Učebna naplňuje nejmodernější parametry

Od okamžiku, kdy byla na počátku zimního semestru akademického roku 2002-2003 otevřena, je multimediální učebna Obchodně podnikatelské fakulty pro výuku plně využita Foto ian

Na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné byla v rámci projektu Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ) vybudována a s počátkem semestru otevřena multimediální víceúčelová počítačová učebna. Realizované řešení představuje špičkové zařízení, jedinečné v České republice. Základní vybavení učebny představuje 24 multimediálních studentských pracovišť a pracoviště učitele pro řízení výuky a distribuci programů z programových zdrojů. S přihlédnutím k požadavkům na funkční možnosti učebny hlavními komponentami jsou výukový systém ICM s digitálními rekordéry DIVACE, systémově doplněné o zařízení CSS NET pro řízení studentských počítačů ze stolu lektora od skandinávské korporace Divace Oy. Síť CSS NET rozšiřuje možnosti výuky o prvky vzdáleného přenosu obrazu a kontroly PC. Umožňuje inicializovat a ovládat veškeré aktivity studentů na PC, rychlý přenos obrazové informace od lektora ke studentům a naopak, řízení vzdálených počítačů pomocí myši a klávesnice lektora, vzdálené spouštění aplikací na studentských PC. Toto řešení zefektivňuje výuku a dovoluje lektorovi soustředit se plně na praktický výklad přímo ze svého PC pracoviště, odkud má plnou kontrolu a přehled nad všemi počítači studentů. Dovoluje mu zobrazit na svém monitoru počítač studenta, převzetí kontroly nad jeho PC (klávesnice i myš) a ukázat správný postup vyučované

operace, kdy student vidí na svém monitoru veškeré operace, které učitel na jeho počítači provádí. Rovněž umožňuje distribuovat obraz monitoru lektora všem či vybraným studentům a naopak zobrazení obsahu monitoru jednoho studenta všem ostatním. Tím umožňuje síť CSS NET plně využít vyhrazeného času pro výuku pro všechny studenty a neodbíhat neustále od svého počítače k jednotlivým studentům, aby jim jednomu po druhém předvedl požadovanou operaci. Plně hardwarové řešení přenosu obrazu a signálu klávesnice s myší umožňuje realtime přenos plynulého videa a okamžitou odezvu bez nežádoucího zpoždění reakce. Hlavními výhodami jsou hvězdicová topologie sítě (snadné odpojení nebo přidání počítačů). Toto řešení nevyžaduje instalaci

Schéma zapojení sítě v nové multimediální učebně

karet do počítačů (nejsou potíže se zárukou počítačů od jiných dodavatelů). Rovněž lze propojit počítače různé technické úrovně. Srdcem výuky je plně digitální verze systému ICM. Dovoluje učiteli pracovat s jedním, několika nebo všemi studenty, rozdělovat studenty do čtyř programových skupin a jedné skupiny pro individuální práci (samostudium), každé programové skupině lze současně vysílat jiný program (např. podle náročnosti, témat apod.), odposlouchávat práci jednotlivých studentů, diskrétně je opravovat, zařazovat studenty do práce v párech. Na obrazovce na učitelském počítači je barevně rozlišeno zobrazení s jakými zdroji programu jednotlivé skupiny studentů pracují a kteří žáci jsou v jaké skupině zařazeni. ICM umožňuje velmi rychlý přenos obrazové informace od lektora ke studentům nebo naopak a možnost řízení vzdálených počítačů pomocí sítě CSS NET, až 12 připojitelných zdrojů programů. Učitel získá dokonalý přehled lektora o aktuálně prováděných funkcích. Každý učitel si pod svým jménem může uložit nejčastěji používané nastavení učebny, tj. rozložení studentů ve třídě a do skupin, vybraný jazyk pro komunikaci lektora s PC, nastavení programových zdrojů. Součástí softwarového vybavení je virtuální digitální rekordér DIVACE, který umožňuje digitalizaci audio a video zdrojů programu, stahování souboru z CD - ROM či jiných médií a naopak, přehrání audio video programu se simultánním záznamem audia studenta, synchronizaci textu a zvuku (možnost zvolit si ke konkrétní sekvenci patřičné titulky) apod. Pro digitální rekordér DIVACE jsou např. k dispozici digitalizované podoby

Repro archiv

listopad 2002 jazykových učebnic LINGUAPHONE (www.linguaphone.com), které nabízí kurzy anglického, francouzského, německého, španělského, portugalského a ruského jazyka od začátečníků po pokročilé, ke kterým je možné dodat kurzy také v knižní podobě. Učebna je vybavena rovněž prostředky pro prezentaci. Datový projektor upevněný pod stropem místnosti s dostatečným výkonem umožňuje práci i za částečného osvětlení místnosti (možnost projekce a současného psaní poznámek). Jeho vysoké rozlišením je vhodné nejen pro projekci počítačových prezentací, ale i projekci z videa či DVD přehrávače. Interaktivní tabule Smart Board 580 o rozměru pracovní plochy 110x146 cm připojená k počítači a za využití datového projektoru v sobě spojuje výhody popisovatelné tabule a dotykové obrazovky. Pouhým dotykem prstu či ukazovátka na tabuli lze ovládat počítač, což lektorovi přináší pohodlí a posluchači přesně mohou sledovat jednotlivé kroky výkladu, čímž se zvyšuje názornost prezentace. Tabule umožňuje ručně vpisovat poznámky přímo do promítaného obrazu, zdůraznit některé detaily a tak oživit v počítači připravené vystoupení. Software k této tabuli např. umožňuje, že co se na tabuli napíše, lze uložit do počítače a libovolně pak se záznamem pracovat či ho vytisknout. Součástí vybavení je vizualizér, který řeší zobrazení veškerých předloh pomocí

Noviny Slezské univerzity

strana 11

Široké uplatnění moderních forem výuky a možnosti, jak pedagogův výklad zatraktivnit, lákají do nové učebny Obchodně podnikatelské fakulty také pozorovatele z řady středních škol sousedních okresů Moravskoslezského kraje Foto ian

data/video projektoru. Zobrazuje průhledné fólie, neprůhledné tištěné materiály, menší třírozměrné modely předloh pomocí dokumentační kamery. Ta snímaný obraz převede na videosignál zobrazitelný datovým projektorem. V učebně je možné vysílat signál vizualizéru přímo do dataprojektoru nebo prostřednictvím videosignálu za pomocí software na obrazovky studentských počítačů. Vybavení místnosti doplňuje stahovatelné promítací plátno a bílá magnetická popisovatelná tabule, umístěná vedle Smart Boardu.

Tato interaktivní pracovna slouží výuce studentů informatiky, plně multimediální výuce cizích jazyků za pomoci digitálních rekordérů, výuce dalších odborných předmětů nebo pořádání odborných kurzů a prezentací. První taková prezentace se uskutečnila už ve čtvrtek 26. září, kdy fakultu a její moderní pracoviště navštívili zástupci středních škol z okresů Nový Jičín, Karviná, Frýdek-Místek a Ostrava, aby se seznámili s možnostmi atraktivní formy výuky a výkladu. Jindřich Vaněk

Multimediální studovna zdobí areál Na Vyhlídce Po prázdninové rekonstrukci otevřela Fakultní odborná knihovna Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity rozšířenou multimediální studovnu v areálu Na Vyhlídce v Karviné-Novém Městě. Jak uvedla vedoucí knihovny Mgr. Jindřiška Khestlová, nová část studovny byla vybudována za účelem zpřístupnění multimediálních informačních zdrojů a soustředění literatury z oboru informatiky. „Na základě projektu Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ) jsme zakoupili osm nových počítačů, ostatní finanční náklady na přestavbu byly hrazeny z prostředků karvinské fakulty,“ řekla Khestlová. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly částky 480 tisíc korun, 318 tisíc korun bylo hrazeno z prostředků FRVŠ. V současné době je v multimediální studovně všem uživatelům k dispozici 14 počítačů, televize a videopřehrávač. Toto technické vybavení slouží ke studiu a práci s počítačovou literaturou, s fondem diplomových prací, jazykovými a odbornými audio a video kazetami a CD-ROMy. Integrovaný přístup k široké škále elektronických informačních zdrojů umožňuje rychlé a efektivní vyhledávání velkého množství informací. V novém akademickém roce byla rozšířena otevírací doba studovny. Od pondělí do čtvrtka je otevřeno od 9 do 19 hodin, v pátek od 9 do 14 hodin. (woj)

strana 12

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

CERN v Ženevě se jim stal druhým domovem

Tři zářijové týdny (přesně od 5. do 26. září) trval dosud poslední studijní pobyt pracovníků Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc., a RNDr. Stanislava Hledíka, Ph.D. (RNDr. Hynek Sekanina, Ph.D., je doprovázel po dobu o týden kratší), v Ženevě. Jejich domovskou adresou se na tuto dobu stal CERN, The European Organization for Nuclear Research. Pro prvně jmenovaného byla pracovní cesta do jednoho z největších světových vědeckých center (srovnatelným s ním je snad pouze FERMILAB na americkém kontinentě), v pořadí šestou a Švýcarsko je hned po italském Terstu, kam pravidelně zajíždí už od roku 1989, nejfrekventovanější zemí jeho v zahraničí prováděných výzkumů. Nejprve určitě nezaškodí si CERN alespoň letmo představit. Jeho vznik byl bezprostředním výsledkem poválečných snah o mezinárodní spolupráci vědců na nejvyšší úrovni. Poprvé tuto myšlenku konkrétně formuloval francouzský fyzik a nositel Nobelovy ceny Louis de Broglie v roce 1949, když veřejně vystoupil s požadavkem na zřízení evropské vědecké laboratoře. Na páté generální konferenci UNESCO konané o rok později ji významně podpořil jeho americký kolega Isidore Rabi, další z laureátů Nobelovy ceny, a navrhl, aby půdu pro vědeckou kooperaci vytvořila právě UNESCO. V roce 1952 byla proto vytvořena prozatímní Evropská rada pro jaderný výzkum (Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire), která dala podobu dodnes užívané zkratce CERN a na svém zasedání v Amsterodamu rozhodla, že pro sídlo evropské organizace pro jaderný výzkum je vhodná právě Ženeva.

K definitivnímu konstituování CERN pak došlo 29. září 1954. Tucet zakládajících členů organizace vytvořily Spolková republika Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Itálie, Norsko, Holandsko, Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko a Jugoslávie. Česká a Slovenská republika získaly členství v roce 1993. V současnosti CERN sdružuje 20 členských zemí (Jugoslávie sice později vystoupila, vedle ČR a SR však přistoupily Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Polsko,

Maďarsko a Bulharsko). Organizace vydává prostřednictvím Institute of Physics Publishing Ltd. se sídlem v anglickém Bristolu svůj měsíčník CERN COURIER (letos vychází jeho 42. ročník) distribuovaný v anglické či francouzské edici do všech členských států a též do USA, Kanady a Číny. „CERN má k dispozici grandiózní experimentální zařízení, využívané především pro fyziku elementárních částic,“ říká prof. Stuchlík. „Je situováno 100 metrů pod zemí a tvoří

Část přístrojového vybavení jedné ze stanic podzemního experimentálního zařízení, v němž dochází k urychlování částic (nahoře). Přímo nad stanicemi nemá nedotčená příroda a život v ní ani nejmenší tušení, co se vlastně v podzemí děje (dole) Foto archiv

ho trasa pro urychlování částic v délce 28 km. Na ní jsou stanice, kde se částice srážejí. Teoretické a informatické oddělení experimenty vyhodnocuje na superpočítačích a získává i rozsáhlé vedlejší výstupy. CERN proto zaměstnává tisíce lidí se širokou škálou činností,“ ilustruje Stuchlík a dr. Hledík dodává, že třeba koncem osmdesátých let tu Tim Berners-Lee přivedl na svět www stránky. Jak si ony vedlejší výstupy dále představit? Namátkou objevem nových technologií, které umožnily proražení hloubkových tunelů v Alpách, aplikacemi nově získaných poznatků v medicíně. „Za našeho pobytu byla zvláště živá diskuse o nové metodě léčby rakoviny spočívající ve využití speciální vlastnosti svazku těžkých částic v podobě přesného zasažení cíle, tedy ohniska nemoci,“ prozrazuje Stuchlík. Skupina opavských relativistických astrofyziků zaměřuje svůj výzkum ve Švýcarsku do tří oblastí. Předně ji zajímá problematika velmi raného vesmíru, inflačních kosmologických modelů, vzniku struktur ve vesmíru a vazba tohoto okruhu otázek na fyziku elementárních částic. Následuje oblast chování dnešního vesmíru, determinovaného něčím, co připomíná energii vakua. „Stojíme před problémem, zda jde o kosmologickou konstantu, tedy vakuovou energii, nebo pátý element, tedy onu známou quintessenci, která svými vlastnostmi vakuovou energii připomíná. Sledujeme, jak repulsivní gravitační účinky falešného vakua nebo quintessence urychlují expanzi vesmíru a jak se mohou projevovat v astrofyzikálních procesech, např. jak mohou ovlivňovat kvasary a aktivní galaktická jádra,“ objasňují Stuchlík s Hledíkem a oba zároveň potvrzují, že existují skryté dimenze vesmíru, které nás zprostředkovaně ovlivňují a určují vlastnosti fyzikál-

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

Prof. Zdeněk Stuchlík (vlevo) diskutuje v ženevském vědeckém centru s prof. Nickem Mauromatosem z Kings College v Londýně, autorem široce diskutované teorie strunové prostoročasové pěny Foto archiv

strana 13

ních jevů. Další sférou jejich zájmu je modelování chování neutronových a kvarkových hvězd. Pomocí počítačových simulací zkoumají strukturu těchto nesmírně kompaktních vesmírných subjektů, finálních stadií evoluce hvězd. Zaměřují se přitom na procesy ochlazování a zkoumání možných oscilací kvarkových hvězd. Počítačové simulace hrají významnou roli i v problematice digitální holografie, jíž se zabývají spolu s dr. Sekaninou.

„CERN má nejvybavenější zázemí, velkou knihovnu, elektronický přístup k časopisům, je tu stále s kým a o čem diskutovat. V Ženevě probíhá nepřetržitá řada odborných přednášek a seminářů, přítomny jsou týmy fyziků prakticky z celého světa, což usnadňuje kontakty se vším, co je v dané chvíli pro vědce aktuální. Nelze vůbec pochybovat, že taková koncentrace mozků se v efektivitě výzkumu musí projevit,“ uzavírá dr. Hledík. Ivan Augustin

Studie opavských fyziků zaujala odborný svět Členové skupiny relativistické astrofyziky z Ústavu fyziky (ÚF) Filozofickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě věnují velkou péči publikační činnosti. Jejich práce se objevují na stránkách prestižních světových odborných periodik, jimiž jsou jak americká Physical Revue D, tak v Anglii vydávaný časopis Classical & Quantum Gravity. Ten v roce 2000 uveřejnil studii prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc., RNDr. Stanislava Hledíka, Ph.D., a Josefa Juráně, tehdy studenta, nyní již absolventa magisterského a posluchače doktorského studia na ÚF. Příspěvek publikovaný pod názvem Optical Reference Geometry of Kerr-Newman Spacetimes redakční rada tohoto periodika, vycházejícího péčí Institute of Physics Publishing Ltd. se sídlem v Bristolu, zařadila mezi dvě desítky nejzajímavějších vědeckých příspěvků vydaných v letech 2000-2001. Rozsáhlá práce je výsledkem více než ročního výzkumu prováděného především v Terstu a Ženevě a na 27 stranách textu a doprovodných grafů a diagramů se zabývá vlastnostmi tzv. optické geometrie, když vystihuje vlastnosti pohybu částic. „Předmětem našeho zájmu jsou nejobecnější černé díry, které rotují a mají elektrický náboj. Na jejich pozadí popisujeme setrvačné síly, jež v blízkosti černých děr nabývají neobvyklých vlastností, např. odstředivé síly se stávají v blízkosti horizontu černých děr silami dostředivými,“ objasňuje prof. Stuchlík a odkazuje zvláště na dlouholetou spolupráci opavských astrofyziků se světoznámým prof. Markem Abramowiczem. Citovaná studie se setkala se značným ohlasem odborné veřejnosti, o čemž svědčí i fakt, že jeden z jejích diagramů si bristolský vydavatel časopisu vybral za oficiální

logo, jímž nyní své periodikum propaguje. Ještě letos má slovenský časopis Acta Physica Slovaca vydat další, jeho redakcí již přijatou Stuchlíkovu a Hledíkovu obsáhlou stať „Properties of the Reissner-Nordström Spacetimes with a Nonzero Cosmological

Constant“. Tato práce bude publikována jako tzv. „Topical Paper“. „I ona pojednává o vlastnostech nejobecnějších černých děr a nahých singularit, a to pro případ nenulové kosmologické konstanty,“ potvrzuje dr. Hledík. (ian)

Institute of Physics PUBLISHING

www.iop.org/journals/cq

Classical & Quantum Gravity

strana 14

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Jaká bude informatika v univerzitním vzdělávání Kdokoliv, kdo na univerzitě předstupuje před studenty, aby je učil, měl by přemýšlet i o tom, připravuje-li své posluchače se zřetelem na jejich budoucí uplatnění, zohledňujíc v tom, co je učí, nejenom současný stav příslušné disciplíny, ale i zásadnější změny, které v ní lze očekávat ještě v době, kdy budou nynější studenti ještě profesionálně aktivní. A tak zejména v dynamicky se rozvíjející oblasti, jakou je informatika - stojí za to se zamyslet, které jsou základní okruhy problémů, s nimiž se dnes potýkáme při koncipování její výuky a při pokusech informatizovat výuku jiných předmětů. Po chvilce přemýšlení se dostaneme k následujícím konstatováním a z nich plynoucím okruhům základních otázek: 1) Máme k dispozici nepředvídatelně pestrou paletu nejrůznějších produktů, od stíhacích letadel po dětské panenky, ve kterých je zabudován nějaký (mikro)procesor, a které jsou tedy oblastmi aplikací informatiky. Jak připravovat inženýry různého zaměření pro vymýšlení a realizaci takovýchto aplikací? 2) Informatika otevírá zcela nové možnosti simulací, virtualizace reality, počítačového nebo výpočetního modelování a dalších způsobů zpřístupňování nejrůznějších oblastí, které se doposud zpřístupňují pro studenty tradičními způsoby. Jak přizpůsobovat výuku novým možnostem a jak dále vyvíjet a zdokonalovat tyto možnosti? 3) Změna povahy procesu informatizace přivádí postupně k potřebě přizpůsobit novému chápání informatiky výuku teoretických základů. Jak tedy učit teoretickou informatiku způsobem, který stojí dnešním aplikacím blíž než tradiční způsob výuky? O těchto okruzích problémů a o rolích, které by měla sehrávat

informatika ve vysokoškolské přípravě odborníků pro první polovinu 21. století, se jednalo na 3rd International Conference on Information Technology Based Higher Education and Training, kterou zorganizovala Budapešťská polytechnika ve spolupráci s UNESCO a Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE) za podpory Rady Evropy. Konference proběhla ve dnech 3.-6. července v Budapešti. Asi 200 účastníků přijelo ze 34 zemí (Belgie, Brazílie, Bulharsko, ČR, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Jugoslávie, Kanada, Korea, Maďarsko, Malajsie, Maroko, Německo, Nigérie, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Portugalsko, Puerto Rico, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Taiwan, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Britániie). Autor této zprávy, jehož účast na konferenci umožnila Rada Evropy, věnoval své vystoupení třetímu okruhu základních problémů výuce teoretické informatiky. Teoretická informatika se začala rozvíjet v padesátých letech minulého století z představy počítače jako zařízení pro výpočet výsledních hodnot

matematicky definovaných funkcí z daných hodnot jejích proměnných. Jako centrální se časem ukázala tato výzkumná témata: a) klasifikovat funkce v rámci teorie vyčíslitelnosti a teorie automatů na ty, které se principiálně dají vypočítat různými matematickými modely reálných počítačů - vykonávajíc konečný počet základních kroků postupu jejich výpočtu a na ty nevypočitatelné (našly se i takové); b) zjistit nároky výpočtů jednotlivých typů funkcí na nevyhnutelnou paměťovou kapacitu a na délku trvání výpočtů. K této problematice, zkoumané v rámci teorie složitosti, se vázala její praktičtější část - najít z hlediska paměťové náročnosti i časové náročnosti pokud možno nejefektivnější způsoby výpočtu funkcí (ne u všech funkcí se to doposud podařilo); c) najít způsob tvorby a definice umělých jazyků a zkonstruovat umělé jazyky, umožňující efektivní zápis počítačových programů v podobě, která by byla sama počítačově zpracovatelná. V těchto souvislostech našla své impozantní uplatnění teorie formálních jazyků a gramatik.

Vědní disciplíny - mezi nimi i informatika - však podléhají (třeba i pod tlakem nových požadavků na jejich aplikace) zcela zákonitě vnitřnímu vývoji, někdy i překotnému, kdy dochází k zásadním změnám v celkovém nahlížení na to, co v nich je a co není podstatné a určující - ke změnám paradigmat. V kontextu fyziky na to již v šedesátých letech minulého století upozornil Thomas Kuhn ve své známé a významné knize „Struktura vědeckých revolucí“ (vyšla před lety i česky). I v informatice si na změny paradigmat musíme zvykat. Pro tradiční chápání výpočtů platí: Výpočet je proces sekvenčního vykonávání základních výpočetních operací. Tento pohled však postupem času ztrácel objevováním stále nových způsobů využívání počítačů - na své objektivnosti. Dnes sice počítače nadále sekvenčně počítají, ale do popředí zájmu aplikací se dostaly jiné aspekty jejich fungování. Především se počítače spojují do mimořádně rozsáhlých sítí (příkladem toho je Internet). Co jsou vstupy a co výstupy takto vytvořeného superpočítače? Jak zaručit bezchybné fungování bankovních sítí s bankomaty po celé planetě? Jak zabezpečit, aby software robota umožňoval plynulé reakce jeho motoriky na plynule přicházející podněty z vnějšího prostředí přes jeho sensory? Co jsou vstupy a co výstupy takovýchto výpočtů? Má třeba požadavek konečnosti výpočtu v takovýchto případech ještě své praktické opodstatnění? Nebyli bychom raději, kdyby se třeba u počítači řízených procesů v robotech nebo ve výrobních provozech dalo spolehnout na to, že jejich počítačové regulování neskončí, nýbrž trvale a spolehlivě řídí příslušné procesy? Celá řada podobných otázek se dnes vynořuje v aplikované informa-

listopad 2002 tice. Je jich tolik, že nás to nutí znovu se zamyslet nad tím, oč by vlastně mělo v teoretické informatice jít především. Na místě tradičního se pozvolna začíná vynořovat nové výpočtové paradigma: Výpočet je souhrnnou aktivitou společenství interagujících základních výpočetních jednotek. Jak postavit výuku teoretické informatiky na novém chápání výpočtů? Teorie gramatických systémů, jejímuž výzkumu se na Ústavu informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univer-

Noviny Slezské univerzity zity (SU) v Opavě věnujeme zcela systematicky a se zřetelnými výsledky již léta, byla na citované konferenci představena jako jedna z možností elegantně promítnout paradigmatickou změnu, ke které došlo v informatice, do nové obsahové náplně i způsobů výkladu teorie formálních jazyků a gramatik. Naše zkušenosti i výsledky potvrzují, že např. problémy týkající se nevyhnutelného počtu základních výpočetních jednotek určité složitosti, potřebných k definování urči-

strana 15

tého chování systémů sestavených z těchto jednotek, nebo vliv organizace komunikace základních výpočetních jednotek na efektivnost práce nebo na funkční stabilitu (odolnost vůči narušením) výpočetních systémů jsou úspěšně řešitelné, když je přeformulujeme do terminologie gramatických systémů. Se základy teorie gramatických systémů se dnes mají možnost seznámit studenti FPF SU po absolvování tradiční teoretické přípravy z informatiky. Přednáška na konfe-

renci v Budapešti byla pokusem ukázat možnost postavit celý tradiční úvodní kurs teorie formálních jazyků a gramatik na základech teorie gramatických systémů tak, aby kurs nabízel nejenom to, co patří k pevnému obsahovému jádru teorie jazyků, ale aby reagoval rovněž na zásadní názorové změny, ke kterým v informatice právě dochází. Naše představy se účastníkům jednání jevily jako realistické a závěry vyvozené pro výuku teorie formálních jazyků a gramatik jako perspektivní. Jozef Kelemen

Nová laboratoř robotiky už informatikům slouží

V předvečer zahájení výuky v novém akademickém roce prožili pracovníci Ústavu informatiky (ÚI) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity slavnostní okamžiky, když otevřeli novou laboratoř robotiky. Zhodnotili tak své téměř roční úsilí, započaté v polovině loňského listopadu získáním prvních tří robotů značky Khepera švýcarské firmy K-Team. Dnes jich je ve zprovozněné laboratoři spolu s dalším vybavením už osm. Nové moderní pracoviště umožní opav-

ským informatikům posunout na vyšší kvalitativní úroveň především výzkum multiagentových systémů. „Až doposud jme totiž veškeré fenomény robotiky simulovali pouze na počítačích, nyní v prvních experimentech mapujeme, jaké možnosti nová technika nabízí,“ objasňuje vedoucí laboratoře Ing. Aleš Kubík a dodává, že o její využití se vedle samotných vědeckých pracovníků ÚI postarají také studenti čtvrtého a pátého ročníku. Ti v ní budou získávat řadu dalších cenných poznatků, které poz-

ději zahrnou do přípravy diplomových prací. Přídavné zařízení k robotům tvoří ramena, kamery a rádiové stanice a celkové vybavení laboratoře předpokládá tzv. kolektivní robotiku, která simuluje chování velkých skupin jednodušších bytostí. „Ve výuce se nyní chceme pokusit o jinde zatím neobvyklé zpestření nabídky úkolů z programování o problémy týkající se softwarově simulovaných i hardwarových robotů,“ potvrzuje vedoucí ÚI prof. Jozef Kelemen. ian, foto archiv

Návštěva prof. Hájka na Ústavu informatiky Ve dnech 7. a 8. října navštívil Ústav informatiky (ÚI) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě významný český logik a informatik, pracovník pražského Ústavu informatiky AV ČR a člen Akreditační komise ČR prof. RNDr. Petr Hájek, DrSc. (Na vedlejším snímku vlevo ve společnosti vedoucího ÚI prof. RNDr. Jozefa Kelemena, DrSc.) Seznámil se s aktivitami ÚI a podmínkami a výsledky výzkumné a vzdělávací činnosti jeho pracovníků. Prohlédl si nově zřízenou laboratoř robotiky a zajímal se také o to, jaké má ÚI záměry s jejím využíváním jak k vědeckému výzkumu, tak ke vzdělávání. V rámci programu informatického semináře proslovil prof. Hájek v pondělí 7. října odpoledne v zasedací místnosti rektorátu přednášku o základech matematické fuzzy logiky, která účastníky zaujala, což se projevilo následnou bohatou diskusí. Hana Černínová

strana 16

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Věda a výzkum na křižovatce

Ve Sbírce zákonů České republiky (ČR) byl 12. dubna zveřejněn zákon č. 130/2002 Sb. (účinnosti nabyl 1. července), o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (Zákon o podpoře výzkumu a vývoje). Nabytím účinnosti zákona o podpoře výzkumu a vývoje došlo k uvedenému datu k významným změnám při hodnocení výzkumných záměrů. Zásadní změnou je institut meziresortního hodnocení výzkumných záměrů řešících oborově stejnou problematiku meziresortními hodnotícími komisemi, tj. prakticky všech výzkumných záměrů s výjimkou specifických problematik. Zákon dále upravuje: • podporu výzkumu a vývoje z veřejných prostředků • práva a povinnosti právnických a fyzických osob a úkoly organizačních složek, zabývajících se výzkumem a vývojem podporovaným z veřejných prostředků, • podmínky podpory, • veřejnou soutěž ve výzkumu a vývoji, • hodnocení výzkumných záměrů, • poskytování informací o výzkumu a vývoji informačním systémem výzkumu a vývoje, • úkoly orgánů výzkumu a vývoje. Výzkumem a vývojem je systematická tvůrčí práce konaná za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití. Zákon dále rozlišuje: a) výzkum, kterým je systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků, prováděná jako: • základní výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků; • aplikovaný výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi; ta část aplikovaného výzkumu, jehož výsledky se prostřednictvím vývoje využívají v nových výrobcích, technologiích a službách určených k podnikání dle zvláštního právního předpisu, se označuje jako průmyslový výzkum; b) vývoj, kterým je systematické tvůrčí využití poznatků výzkumu nebo jiných námětů k produkci nových nebo zlepšených materiálů, výrobků nebo zařízení anebo k zavedení nových či zlepšených technologií, systémů a služeb, včetně pořízení a ověření prototypů, poloprovozních nebo předváděcích zařízení. Podporu výzkumu a vývoje včetně infrastruktury lze poskytnout jako:

a) účelovou podporu, kterou je poskytnutí účelových prostředků na projekt výzkumu a vývoje, kde projektem je vymezení předmětu činnosti ve výzkumu a vývoji • v programovém projektu, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek přispěje k naplnění cílů programu formulovaných poskytovatelem, • v grantovém projektu, ve kterém příjemce cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje sám, • ve veřejné zakázce ve výzkumu a vývoji, ve které příjemce provádí výzkum a vývoj pro potřeby poskytovatele, který je jediným uživatelem jeho výsledků, b) institucionální podporu, kterou je poskytnutí institucionálních prostředků na výzkumný záměr, na specifický výzkum na vysokých školách nebo na mezinárodní spolupráci ČR ve výzkumu a vývoji, kde je: • výzkumným záměrem vymezení předmětu výzkumné činnosti právnické osoby nebo organizační složky, jeho cílů, strategie, nákladů a předpokládaných výsledků, který zajišťuje v základním nebo aplikovaném výzkumu, s výjimkou průmyslového výzkumu, její koncepční rozvoj na období 5 až 7 let, • specifickým výzkumem na vysokých školách část výzkumu na vysokých školách, která je bezprostředně spojena se vzděláváním a na níž se podílejí studenti, • mezinárodní spoluprací ČR ve výzkumu a vývoji spolupráce realizovaná na základě mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. Zákon dále charakterizuje, kdo je poskytovatel podpory, příjemce podpory, co je program, infrastruktura vědy a výzkumu, výsledek, uživatel a co jsou uznané náklady. Uznanými náklady jsou takové náklady ve výzkumu a vývoji, které poskytovatel schválí jako nutné pro řešení projektu nebo výzkumného záměru a které budou vynaloženy během jejich řešení, jsou zdůvodněné, prokazatelné a přiřazené ke schváleným činnostem. Podíl veřejných a nestátních prostředků na výzkum a vývoj, který klesá od základního výzkumu až k vývoji, je taxativně stanoven těmito podmínkami: a) Při stanovení maximálně přípustné výše příspěvku z veřejných zdrojů se rozlišuje základní výzkum a aplikovaný s výjimkou průmyslového, průmyslový výzkum a vývoj: • základní a aplikovaný výzkum s výjimkou průmyslového - do 100 % nákladů, • průmyslový výzkum - do 50 % nákladů, • vývoj - do 25 % nákladů. b) U společných projektů podniků a organi-

zací institucionálně podporovaných z veřejných prostředků se přípustný příspěvek počítá jak z přímé podpory projektu, tak i z odpovídající části institucionální podpory. c) Maximálně přípustná výše příspěvku z veřejných zdrojů může být při splnění určitých předpokladů zvýšena o: • 10 %, jestliže je příspěvek určen pro malý nebo střední podnik, • 10 %, jestliže se výzkum týká regionu s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s velmi vysokou nezaměstnaností, • 10 %, jestliže se výzkum týká vládou podporovaného ekonomického odvětví nebo regionu, pokud nepovede ke změně podmínek obchodu, • 15 %, jestliže projekt přispívá k dosažení cílů některého z dílčích programů nebo projektů Rámcového programu výzkumu a vývoje EU. d) Kumulované příspěvky z veřejných zdrojů však v žádném případě nesmí být vyšší než: • 75 % celkových nákladů u aplikovaného výzkumu, • 50 % celkových nákladů u vývoje. Zákon o podpoře výzkumu a vývoje popisuje řadu dalších ukazatelů závazných pro právnické a fyzické osoby zabývajících se výzkumem a vývojem podporovaným ze státních prostředků. Podrobnější informace lze nalézt na řadě internetových stránek, např. www.vlada.cz, www.vyzkum.cz, www.msmt.cz, www.radavs.cz. Protože je v současné době připraveno vyhlášení soutěže pro řešitelské týmy v oblasti výzkumu a vývoje, závěrem zdůrazňuji některé obecnější poznatky, které by bylo účelné dodržet při soutěži o získání institucionální podpory: • podávat výzkumné záměry v nosných oblastech výzkumu jednotlivých součástí univerzity a minimalizovat roztříštěnost tematiky, • výzkumné záměry menších rozsahů, srovnatelné s programovým nebo grantovým projektem, neuplatňovat jako institucionální podporu, ale jako podporu účelovou, • výzkumné záměry podávat v plném rozsahu, tj. s dostatečným personálním a finančním zajištěním; jedná se především o pracoviště disponující dlouhodoběji výzkumnými a vývojovými pracovníky, zamezit spekulacím a úvahám o okrajových činnostech řešitelů, • obsahově zaměřit výzkumné záměry na progresivní témata a novost řešení, • věnovat pozornost podrobné specifikaci očekávaných výsledků, • věnovat pozornost uplatnění výsledků, a to i mimo daný výzkumný záměr s cílem garantovat jistý stupeň návratnosti finančních prostředků vložených do výzkumu. František Koliba

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 17

Asociace zahájila festivalem alternativní tvorby

Toužíte po kulturním vyžití dle svých představ? Líbí se Vám představa, že mažete známým umělcům chleba s máslem a med kolem úst? Zajímá Vás, jak se dělá oslava Dne studentstva, rockotéka, univerzitní ples nebo Majáles? Jako odpověď na tyto otázky byla v roce 1993 založena Asociace studentů a přátel Slezské univerzity (dále ASPSU) - nezávislá studentská kulturní agentura na bázi neziskového občanského sdružení, která se nicméně svým názvem od počátku hlásí k opavským součástem univerzity. Na karvinské fakultě již několik let působí obdobná organizace - Nadace student. Obsáhlejší materiál o již téměř desetileté tradici opavských kulturních podniků organizovaných studenty Slezské univerzity (SU), přinese některé z příštích vydání. První akcí zimního semestru, kterou ASPSU uspořádala ve spolupráci s občanským sdružením Bludný kámen a za podpory odboru kultury a školství Magistrátu města Opavy, byl již 3. ročník festivalu Pohyb - Zvuk - Prostor. Program festivalu byl rozdělen na dvě části. Stěžejní částí byl především páteční večer (11. října), který se odehrával ve Sněmovním sále minoritského kláštera

(původně avizované místo konání - opuštěná továrna Karnola - muselo být nahrazeno z důvodu špatného počasí a poklesu temperatury.) Na tento den byly totiž připraveny hlavní magnety celého festivalu. Čestného zahájení se ujala Iva Bittová se skupinou Čikori, známou především díky osobnosti Vladimíra Václavka (Dunaj, Rale aj.) Jejich spojením vznikla mnohovrstvá linie, která v sobě spojuje klasickou hudbu, jazz, world music a další alternativní styly. Hledáním nových rozměrů hudby, bez jasného ohraničení, spojují klidnější pasáže s dynamickými houslemi a zpěvem Ivy Bittové. Na opavském vystoupení se představil v několika skladbách jako host také rakouský saxofonista Wolfgang Puschnig. Druhým zahraničním účastníkem festivalu byl bratislavský fenomenální hráč na piano a jiné klávesové nástroje Marián Varga, jež patří k zakládajícím členům seskupení Collegium Musicum. Úspěch mu přinesla v minulosti i spolupráce s Pavolom Hammelom a skupinou Prúdy. Do struktury vážné hudby vstupuje Varga emocionálními a osobitými pasážemi, které i tentokrát nadchly celé publikum. Poslední oddech přinesla na pódium dvojice Luboš Fidler a Oldřich

Janota. Tito dva kytaroví a zvukoví mágové, kteří spolu hrají již od roku 1983, mají za sebou celou řadu zajímavých projektů (např. Jiná rychlost času či High Fidelity). Před okouzlené a rozjímající publikum se jako poslední z účinkujících snesl Slet bubeníků, který inicioval (světe, div se!) bubeník Pavel Fajt. Nadšené obecenstvo se opravdu dočkalo specifického hudebního díla, jak bylo slibováno. Za pomoci protagonistů ze čtyř kontinentů světa: Alana Vitouše, polské dvojice Zalieski a Morus, Američana Gadboye, konžského „šamana“ Kititi a Nyasse z Gambie vzniklo originální hudební těleso, které v sobě rytmicky spojilo mnoho žánrů (jazz, vážná hudba, world music, ambient) v jednolitý proud rytmů a šelestů. Ukončení první části festivalu bylo vskutku nabité pozitivní energií (a hlukem, samozřejmě). Zbývá jen konstatovat, že minoritský klášter dosud stojí. P.S. Ve středu 16. října se pak v Domě umění v Opavě konalo vystoupení souboru moderní vážné hudby Mondschein Ensemble společně s uvedením výtvarníka Petra Nikla; proběhlo však již po termínu uzávěrky tohoto čísla Novin SU. Ivan Bergmann, Jiří Šíl

Iva Bitová

Oldřich Janota a Luboš Fidler

Marián Varga

Foto Jiří Šíl

Foto Jiří Šíl

Foto Jiří Šíl

Přehlídka Ženy v dokumentárním filmu Slezská univerzita v Opavě je spolu s Občanským sdružením Bludný kámen, odborem školství, kultury, mládeže a tělovýchovy Magistrátu města Opavy, Filmovým klubem, společností Člověk v tísni při České televizi a dalšími partnery pořadatelem filmové přehlídky Ženy v dokumentárním filmu, která se uskuteční v klubu Classic No 5 ve dnech 19. - 21. listopadu. Každodenní projekce budou v dopoledních hodinách věnovány studentům středních škol, odpolední jsou vždy od 16 hodin určeny široké veřejnosti. Do programu organizátoři zařadili 14 snímků 11 národních kinematografií (Austrálie, Estonsko, Finsko, Francie, Hongkong, Izrael, Kanada, Moldávie, Slovinsko, Švédsko, Velká Británie). Stopáž filmů je sice různá, od osmnáctiminutového slovinského titulu Zoufalý křik až po sedmaosmdesátiminutový anglický titul Na útěku, ale přesto mají všechny jednotící námět. Vypovídají o mnohdy ještě více než krutém osudu žen v různých

částech světa, zvláště tam, kde hodnoty, jakými jsou občanská svoboda, rovnoprávnost a lidská práva obecně, zůstávají přes celkově dosažený stupeň civilizace stále pouhou iluzí. K zajímavostem pro opavskou projekci vybraných snímků patří také to, že i autory většiny z nich jsou ženy. Přehlídka má rovněž svůj doprovodný program, který přímo mezi diváky k přednášce a besedě s nimi přivede nejednoho atraktivního hosta. Univerzitní klub - čajovnu Bludný kámen vyzdobí po dobu jejího konání cyklus fotografií Jindřicha Štreita Ženská věznice. Byl vybrán nejen pro blízkost této tematiky hlavnímu zacílení třídenní akce, ale též s ohledem na skutečnost, že opavské zařízení Vězeňské služby ČR je po zkušenosti učiněné s festivalem dokumentárních filmů Jeden svět v květnu znovu spolupořadatelem přehlídky. Mnohé tituly budou tedy promítnuty i za zdmi věznice a pro její dočasné obyvatele. (ian)

strana 18

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

O postmodernismu v české a slovenské próze

Pořádaní literárněvědných konferencí má v rámci kulturního festivalu Bezručova Opava již dlouhou tradici, čítající více než 40 ročníků. Zatímco před rokem 1989 patřilo k pořádajícím institucím Slezské muzeumPamátník Petra Bezruče v Opavě a brněnské pracoviště Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, po vzniku fakulty a následně Slezské univerzity (SU) v Opavě se k hlavním organizátorům přiřadilo i bohemistické pracoviště opavské fakulty. V devadesátých letech se pak v aktivitách při pořádání konference dělil Ústav bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU s Ústavem pro českou literaturu AV ČR a se Slezským zemským muzeem - Památníkem Petra Bezruče. Z jednání vycházely péčí všech tří institucí sborníky referátů, které dnes tvoří základní fundament k poznávání české literatury po roce 1945 (Od rozdělení k syntéze, 1991; Česká literatura 1948-1956, 1993; Časopis Květen a jeho doba, 1994; Literatura v literatuře, 1995; Normy normalizace, 1996; Česká a slovenská literatura dnes, 1997; Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945, 1998; Autenticita a literatura, 1999; Návraty k velkým, 2000; Deset let poté, 2000). Právě výzkumu české a slovenské literatury po roce 1945 bylo totiž v letech 1990 - 2000 věnováno nejvíce pozornosti v souvislosti s přípravou akademických dějin české literatury po roce 1945. Vloni se zdálo, že tradice pořádání konferencí zanikne… Naštěstí se tak nestalo a letos ÚBK ve spolupráci s dalšími institucemi (Magistrát města Opavy, Obec spisovatelů v Praze a Obec moravskoslezských spisovatelů (středisko Ostrava) a Komise poetiky a stylistiky při Mezinárodním komitétu slavistů) a s jejich materiální či

morální podporou uspořádal 11. a 12. září konferenci na téma Postmodernismus v české a slovenské próze, která se těšila přízni badatelů nejen z českých vysokých škol a akademických a jiných literárněvědných institucí, ale též jejich kolegů ze zahraničních vědeckých pracovišť (Maďarsko, Polsko, Slovensko). Za vedení opavské

nitranského Ústavu literárnej a umeleckej komunikácie při Filozofické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa je autorem desítek studií a knižních prací o postmodernismu a jeho projekci v literatuře, výtvarném umění a filmu (jeho referát nesl titul Quo vadis slovenská (svetová) próza?), konečně prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc.,

Konferenci zahájil v Moravské kapli Domu umění doc. Urbanec

fakulty SU přišla pronést úvodní slova proděkanka pro vědu a zahraniční styky PhDr. Marie Gawrecká, CSc. Už v první polovině roku byly tři přední osobnosti polské, slovenské a české literárněvědné slavistiky požádány o přípravu hlavních referátů: prof. dr hab. Halina Janaszek-Ivaničková z Warszawy se postmodernismu v jeho projekci ve filozofickém myšlení a literární kultuře věnuje po několik let, v souvislosti s vydáním své objemné knihy v letošním roce přednesla referát nazvaný Nowa twarz postmodernizmu, prof. PhDr. Tibor Žilka, DrSc., z prestižního

Foto ian

vedoucí Ústavu slavistiky a předseda Českého komitétu slavistů, již rovněž postmodernismu věnoval mnoho badatelského snažení a svůj příspěvek zaměřil zejména na přijetí postmodernismu ve slovanských zemí ch bývalého východního bloku a na jeho podobu vzhledem k postmodernismu západoevropskému a americkému (Postmodernismus a podstata slovanských literatur). (Prof. Pospíšil se pro nemoc nezúčatnil, ale zaslal české i anglické teze referátu a příspěvek pro plánovaný sborník.) Už při přípravě pořadatelé mysleli na to, že název kon-

ference musí být transparentně vymezen tak, aby referujícím dovolil uvažovat nejen nad projekcí postmodernismu ve dvou středoevropských slovanských literaturách, resp. nad prozaickými útvary obou literatur české a slovenské, ale rovnou nad celým trsem problémů spjatých se širokým myšlenkovým, filozofickým i kulturním proudem druhé poloviny 20. století, který zapůsobil na celé spektrum oborů lidského života - od politiky přes rodinný život po individuální gesta a vjemy, jež se vetkávají do textů pojatých v širokém smyslu (literatura, film, malířství, hudba apod.). Mnozí z účastníků jednání si vcelku právem položili otázku, proč název konference hovoří pouze o próze, nikoliv o poezii a dramatu. Má to snad znamenat, že postmoderní poezie a drama neexistuje? Pochopitelně existuje, byť v kvantitativní minoritě oproti próze, avšak organizátorům šlo o to, neopakovat již výsledky jiných domácích i zahraničních konferencí (např. Postmodernizm w literaturze i kulturze krajów Europy Środkowo-Wschodniej, red. Halina Janaszek-Ivaničková a Douwe Fokkema, 1995; Ponowoczesność a tożsamość, red. Bożena Tokarz a Stanisław Piskor, 1997; Intertextualita v postmodernom umení, red. Tibor Žilka, 1999; Od moderny k postmoderne, angl. verze Tracing Literary Postmodernism, red. Tibor Žilka, Nitra 1997), které namnoze sledovaly projevy postmodernismu v celém spektru literárních i neliterárních druhů a žánrů. V ohnisku diagnózy postmoderní současnosti stojí pluralita a s ní související diverzifikační tendence, mající za cíl vystupovat proti unifikaci a sjednocující racionalitě. Avšak postmodernismus není možno zaměnit pouze s eklekticismem a heslem „anything goes“.

listopad 2002 Vždyť základem postmoderní prózy není pouze složení slov a fragmentů z různých textů a nápodoba toho, což tu již bylo v minulosti, nýbrž úsilí získat ze spojení slov novou, hybridní podobu a přivést útržky slov k dialogu, snažit se vytvořit to, co zde ještě nebylo. Sama věda už od teorií Einsteina přes teorie katastrof a fraktálů po zkoumání chaosu - hovoří o tom, že svět je charakteristický pluralitou a heterogeničností, že realita není homogenní a harmonická, ale heterogenní a dramatická. Podle očekávání se někteří referující vrátili k sémantice a morfologickému vymezení dvojice pojmů postmoderna a postmodernismus a k jejich vztahu k moderně a modernismu, jiní naopak sledovali rysy postmodernismu v jednotlivých vybraných textech české a slovenské prozaické produkce druhé poloviny 20. století: Ivan Jančovič, PhD. (Banská Bystrica) mluvil o tvorbě Dominika Tatarky v kontextu slovenské postmoderní prózy, Mgr. Márton Beke (Pilisczaba) o románu Hastrman českého prozaika Miloše Urbana,

Noviny Slezské univerzity

Diskutuje tajemník konference dr. Libor Pavera

PaedDr. Lucie Rakayová (Trenčín) o poetice Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí, PhDr. Zdeněk Šanda, Ph.D. (Liberec) o časové struktuře Kunderovy Nesmrtelnosti, doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc., o cestě Evy Kantůrkové k postmodernismu, PhDr. Drahomíra Vlašínová, CSc., o „příbězích příběhů“ prozaika Jiřího Kratochvila, PhDr. Libor Pavera, CSc., o románu-eseji Gaudeamus olomouckého autora Pavla Jansy, Mgr. Erik Gilk (Olomouc) promluvil o čtyřech románech Romana Ludvy, doc. PhDr. Milada Písková, CSc., o postmodernismu v díle Rudolfa Slobody, Mgr. Martin

strana 19

Foto ian

Tichý pronesl referát o kritické reflexi díla Michala Viewegha, doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc., přednesl „několik poznámek k problematice Postmodernismus ve filozofii a literatuře“, PhDr. Marta Žilková, PhD. (Nitra), mluvila o translaci v adaptačním procesu, doc. PhDr. Kristína Krnová, CSc. (Banská Bystrica), si všímala tematizace psaní v prózách Petra Jaroše, Mgr. Miroslav Kotásek (Brno) si povšiml „metarománu“ sub specie „postmoderny“, doc. PhDr. František Všetička, CSc., (Olomouc), analyzoval tvorbu Edvarda Valenty v postmoderním kontextu, Mgr. Vladimír Pisár

(Bratislava) si povšiml jazyka jako hlavního hrdiny prózy Večne je zelený… Pavla Vilikovského, PhDr. Ladislav Binar, Dr., vztahu jazyka a postmodernismu, PhDr. Ivana Kolářová, CSc. (Brno), sledovala jazykové prostředky v prózách Evy Bešťákové, dr. Daniela Laudani (Praha) přinesla cenné poznatky o nejnovější italské literatuře, Mgr. Libor Martinek, Ph.D., hovořil o postmoderních prvcích v tvorbě polských autorů z českého Těšínska. Několik dalších badatelů ohlásilo příspěvek, ale pro nemoc nebo povinnosti na kmenových pracovištích se nemohlo jednání zúčastnit. Všichni však přislíbili, že příspěvek zašlou pro plánovaný sborník. Nejen pořadatele, ale také účastníky konference naopak mile potěšilo, že jednání navštívili neohlášení kolegové - z Olomouce to byl PhDr. Lubomír Machala, CSc., a z Ostravy prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc. Stejně tak potěšila skutečnost, že o konferenci projevili zájem středoškolští učitelé a jejich studenti. Libor Pavera

Ohlasy a postřehy účastníků konference PhDr. Drahomíra Vlašínová, CSc. Zdálo se, aspoň podle loňského setkání, že se literárněvědná konference Bezručovy Opavy, před dvěma léty málem odpískaná, změní na regionální potlachy místní pobočky spisovatelů, a hle - letošní ročník prokázal, že akce má dost síly navázat na svou docela slavnou tradici, kdy se na ni sjížděli přední vědci od nás i ze zahraničí. Protože se na sestavování programu plných dvacet ročníků z velké části podílel můj muž, oddechla jsem si nejen pro kontinuitu a tradici. PhDr. Marta Žilková, Ph.D. Usporiadať konferenciu, kde sa vedľa seba dostanú jednak odborné názvy, jednak literatúra dvoch, kedysi spolužijúcich národov, je viac jako užitočné pre obe strany - z hľadiska informačného i ľudského. Ako sa ukazuje, na pôde umenia a vied k rozchodu vlastne nedošlo. Čo sa týka spoločenskej stránky podujatia, bola bez chyby. Samotný priebeh konferencie bol velmi rýchly, nedalo sa prejsť do hlbšej analýzy problémov. V budúcnosti by bolo vhodné formulovať tému

tak, aby bolo možné pracovať v sekciách, čím by sa získal priestor pre konkrétnejšie závery. Mgr. Erik Gilk Jednoznačným kladem byla podle mého názoru velká pestrost příspěvků, a to po stránce obsahové, metodologické, a různorodý přístup k dané problematice vůbec. Souvisí to mj. se složením účastníků - byli zde přítomni literární vědci všech generací, i když ti mladší převažovali, a bohemisté nejen domácí a ze SR, ale také z Polska, Maďarska a Itálie. Na druhou stranu byl věnován omezený prostor pro diskusi, což je na konferenci o tak živém literárním a filozofickém problému, jakým je postmoderna, zarážející. Prof. PhDr. Tibor Žilka, DrSc. Opava vždy niečím prekvapí a fascinuje. V roku 1994 sa tu konala literárnovedná konferencia Literatura v literatuře, na ktorej sa riešila problematika intertextuality ako markantného znaku moderného a predovšetkým postmoderného umenia. O rok vyšiel zborník pod tým istým názvom a redigovala ho Daniela Hodrová.

Prvá kniha tohto druhu v slobodnej, demokratickej atmosfére. Nadväzujúc na túto tradíciu sa uskutočnila v septembri konferencia Postmodernismus v české a slovenské próze. Rokovanie prebiehalo v pokojnej atmosfére, no zároveň prinieslo mnoho podnetov. Silne na účastníkov zapôsobilo miesto konania, ja osobne som mal dobrý pocit zo stretnutia s českými kolegami - so S. Urbanovou, D. Vlašínovou, F. Všetičkom, L. Paverom, L. Machalom, L. Soldánom a ďalšími osobnosťami literárnej vedy bývalého Československa. Nemôžem nespomenúť pani prof. H. Janaszek-Ivaničkovú z Varšavy, ktorá sa už vyše 10 rokov venuje výskumu postmoderny. Výmena skúseností a poznatkov na konferencii i v kuloároch vždy prináša nové impulzy, najmä keď diskusie a debaty prebiehajú v takom ovzduší, ako to bolo v Opave. Osobitne si cením, že v rámci programu sme mali možnosť vidieť Gounodovu operu Faust a Markétka. Vďaka organizátorom a umelcom za estetický zážitok! Vďaka organizátorom za bezchybný priebeh konferencie!

strana 20

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Studentkám matematiky se v Ruzyni moc líbilo

Zcela neobvyklou stáž v srdci Českých aerolinií, tedy na letišti v Praze-Ruzyni, absolvovali v období od 10. do 27. září čtyři posluchačky Matematického ústavu Slezské univerzity (SU) v Opavě. Petra Kordulová a Šárka Martináková jí zahájily čtvrtý ročník studia matematické analýzy, Alena Ščerbová třetí ročník studia aplikované matematiky a Pavlína Kukulišová, už absolventka magisterského studia oboru

Aplikace matematiky v ekonomii na Ostravské univerzitě, nemá matematiky stále dost, a tak se od podzimu nechala zlákat na studium oboru Aplikovaná matematika pro řešení krizových situací. Jak se do atraktivního prostředí, kam však běžný smrtelník přístup nemá, vlastně dostaly? Matematický ústav (MÚ) byl Českými aeroliniemi zprvu vyzván a poté s nimi uzavřel smlouvu, jejímž předmětem je navržení a příprava matematického modelu optimalizace vytížení pilotů. Realizaci projektu garantují doc. RNDr. Kristína Smítalová, CSc., vedoucí oddělení matematické analýzy MÚ, a Ing. Jaromír Sýkora, CSc., vedoucí oddělení aplikované matematiky MÚ. Účelem studijní stáže, která probíhala zvláště na letovém úseku, bylo podrobně se seznámit s plánováním a organizací provozu letových posádek. Do všech tajů této činnosti studentky SU zasvětil šéfpilot kpt. Ing. Petr Žmolík, stážistky ale poznali také práci úseku plánování, když se jim tu věnovali jak dispečeři, tak plánovači. Získané informace jim poslouží nejen ke zpracování modelu; Alena Ščerbová je využije také pro bakalářskou diplomovou práci a týmově všechny na projektu zúčastněné matematičky vážně uvažují o tom, že téma přihlásí i do stu-

dentské vědecké odborné činnosti (SVOČ), v níž se posluchačům MÚ v posledních letech daří a úspěšně soutěží se svými mladými kolegy z nejrenomovanějších českých a slovenských univerzit. Každý týden se nyní s garanty projektu scházejí na semináři, kde postupně rozpracovávají nabyté údaje. „Model bude etapový, první výstupy se dají očekávat na jaře příštího roku,“ odhadují časový horizont, v němž bude nestandardní praxe zhodnocena. A co jim nová zkušenost přinesla? Jde o bezplatnou službu Českým aeroliniím, ale protihodnota je zřejmá: využití matematické teorie v praxi, poznání profese pilotů a letových posádek. „Setkali jsme se všude se vstřícným přístupem, věříme, že výsledky projektu (jeho jednotlivé etapy projdou optimalizací, celý model čeká programování) budou užitečné,“ uzavírají stážistky. Ivan Augustin

Diplomka Pavly Novákové přinesla radost i užitek

Když zhruba před rokem začala Pavla Nováková z Lanškrouna, dnes již absolventka bakalářského studia knihovnictví na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity (SU) v Opavě a nyní studentka angličtiny na Ústavu cizích jazyků FPF, vážně přemýšlet o tématu své diplomové práce, věděla, že ji chce věnovat některé historické knihovně, případně historii vybrané knihovny veřejné. Při

těchto úvahách proto její kroky vedly též do Městského muzea v Lanškrouně, kde se setkala s agilní ředitelkou tohoto zařízení PaedDr. Marií Borkovcovou, která ji získala pro myšlenku věnovat diplomku korespondenci akademického sochaře Zdeňka Kolářského, který má v lanškrounském zámku kabinet svých medailí a mincí je čestným občanem tohoto města, pro něž už vytvořil jak monumetální realizace, tak medaile. „A tak se za odborné pomoci Mgr. Jindry Plankové, které i tímto způsobem děkuji, zrodilo téma i práce samotná,“ říká Pavla o své diplomce „Obraz díla akademického sochaře Zdeňka Kolářského v jeho korespondenci“. Sám jsem umělcův archiv procházel, a proto vím, že kore-

spondence uspořádání opravdu potřebovala. Pavla se s autorem rektorských insignií a medailí SU poprvé setkala na vernisáži jeho výstavy v Opavě loňského 16. října. „Pak jsem ho navštívila přímo v ateliéru v Kostelci nad Orlicí, prohlédla si, co mě čeká a poznala, že jde o vzácného člověka a skvělého tvůrce,“ přibližuje Pavla genezi svého vztahu k protagonistovy diplomky. Poznámkový aparát její práce cituje několikrát též Noviny Slezské univerzity a dále i text dedikačního listu ke Zlaté medaili SU, která byla Mistrovi udělena v loňském roce.“Cílem práce bylo vytvořit úplný obraz díla Zdeňka Kolářského prostřednictvím archivu jeho pracovní korespondence. Vymezený úkol se podařilo splnit, přesto

zde zůstává několik problémů otevřených pro další zpracování,“ uvádí Pavla v závěru diplomky. Je jí totiž známo, že další část umělcovy korespondence na doplnění a utřídění ještě čeká. „Snad se i k tomu příští léto dostanu, lanškrounské muzeum a autor by to velmi vítali,“ přiznává mladá knihovnice, která teď tento zájem intenzivně kombinuje se studiem angličtiny a již sedm let závodně provozovanou cyklistikou. „V zimě mi trénink zabere tak čtyři hodiny denně, v létě sice o něco méně, ale to se zase jede řada závodů,“ komentuje svého sportovního koníčka Pavla, která v sedle svého jednostopého stroje zvládne trasu z Lanškrouna do Opavy, a je to přes pořádné kopečky, za 4,5 hodiny. (ian)

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 21

Monumentální znak pro novou aulu hotov

Několik měsíců jara a léta zasvětil akademický sochař Zdeněk Kolářský ve svém ateliéru v Kostelci nad Orlicí práci na monumentálním znaku Slezské univerzity (SU), který se stane dominantou štukové výzdoby nové auly rektorátu, pro jehož potřeby pokračuje rekonstrukce a přístavba objektu Na Rybníčku 1. Převedení výtvarného motivu slezské orlice na pozadí otevřené knihy vědění, jak ho známe z univerzitního loga, rektorské pečeti i medailí, a jeho mnohonásobné zvětšení mu dalo opravdu zabrat, ale svému slibu opět dostál. Znak byl již do místa, odkud bude zanedlouho vévodit slavnostním okamžikům v životě univerzity a její akademické obce, osazen. „Hodně mi pomohl syn Petr, bez něj bych si asi nemohl na podobnou zakázku vůbec troufnout,“ řekl při odevzdání práce Zdeněk Kolářský, projevující o příští rozvojové záměry SU stejný zájem, jako když ji před

12 lety, ještě v čase jejího zrodu, poprvé navštívil. Proto se také nyní, opět za synovy účasti (ten od něj přece jednou převezme štafetu zdatného výtvarného tvůrce!) , intenzivně zamýšlí jak nad hlavním označením nové budovy rektorátu, tak v budoucnosti i objektu celouniverzitní knihovny v Hauerově ulici. „Jsem moc rád, že zůstáváme v kontaktu,“ svěřil se Mistr na vernisáži své dosud poslední výstavy, kterou v polovině září uspořádal v atraktivních prostorách Městského informačního centra v Jablonném nad Orlicí. I mezi tady vystavenými exponáty byla jeho práce pro SU početně zastoupena. Přestože tedy od zahájení Kolářského výstavy, instalované v rámci oslav desetiletí vysokého školství Opavě ve Slezském zemském muzeu uplynul již více než rok, má sochař a medailér tuto událost stále v živé paměti. „Padli jsme si do oka,“ říká na adresu SU. ian, foto archiv

strana 22

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Germanistům dobře slouží už pět let

Pětiletí záslužné činnosti si v posledních zářijových dnech připomněla Německá knihovna, zřízená na Filozoficko-přírodovědecké fakultě (FPF) Slezské univerzity (SU) z iniciativy prvního rektora prof. Martina Černohorského a za finanční podpory Nadace Hermanna Niermanna z Düsseldorfu. K jejímu slavnostnímu otevření došlo za účasti představitelů této nadace (zastupovali ji pánové Uwe Stiemke, Leo Weiler a Gernot Goretzki) a Bayerische Julius-Maximilians-Universität ve Würzburgu (zahájení provozu knihovny se zúčastnil prof. Gundolf Keil) 26. září 1997. Písemnou dohodu o spolupráci s touto univerzitou SU uzavřela již v květnu 1997. V současnosti má zvláště pedagogické veřejnosti přístupná Německá knihovna, která získala své sídlo jen několik dní po dokončení rekonstrukce objektu FPF na Masarykově ulici právě v jeho prostorách, moderní počítačové vybavení a ve svých

fondech schraňuje více než 6 700 svazků, 62 CD, AV a videokazet. K prezenčnímu využití nabízí rovněž devět titulů novin a odborných časopisů (např. Focus, Die Zeit, Der Spiegel, Frankfurter Allgemeine, Arbitrum či Deutsche vierteljahrsschrift für Literatur). Zatímco o jeho provoz se stará Ústřední knihovna FPF, garantem vybavení a využití je pracoviště germanistiky Ústavu cizích jazyků (ÚCJ). „Za prioritu Německé knihovny považujeme její přímé zapojení do výuky. Posluchači jsou v seminářích orientováni na její fondy tak, že si v ní podle odkazů dohledávají prameny, potřebné pro studium jazykovědy i literatury,“ objasňuje zástupkyně vedoucího oddělení germanistiky ÚCJ PhDr. Iva Kratochvílová, Ph.D., která je též garantem spolupráce SU s Niermannovou nadací. Zařízení se díky jejím každoročně podávaným projektům dovybavuje technikou a jeho fondy jsou stále rozšiřovány. Německá knihovna je jediná svého druhu na Moravě a ve Slezsku, a tak se nelze divit tomu, že je využívána zvláště učitelskou veřejností z regionu širšího Ostravska. Už třetím rok je hlavním místem realizace projektu celoživotního vzdělávání „Rozšiřující studium učitelství německého jazyka“, jehož účastníky představují pedagogové němčiny základních i středních škol

Opavska, Bruntálska, Novojičínska a Vsetínska. Také oni vysoce oceňují profilaci zařízení, které vedle odborné literatury soustřeďuje učebnice, výukové CD-ROMY, slovníky v elektronické podobě a audiomateriály zaměřené i na sféru hospodářské němčiny. Opavští germanisté mají s Německou knihovnou velké, ale reálné plány, dlouhodobě související s dalším komplexním rozvojem zázemí pro jednotlivé univerzitní součásti. „Rádi bychom jednou, až to prostorové možnosti dovolí, udělali z tohoto zařízení, sloužícího zatím převážně pro výuku a výzkum, místo setkávání všech, kdo chtějí blíže poznat německou kulturu. Idea sbližování je, myslím, ve Slezsku, vzhledem k jeho tradicím, trvale nosná,“ přemítá o perspektivách jubilující knihovny dr. Kratochvílová v přesvědčení, že se je v dohledné době podaří naplnit. Ivan Augustin

Počítačová studovna zkvalitňuje služby knihovny V Ústřední knihovně Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity v Opavě na Masarykově ul. došlo ke změnám, o kterých bychom chtěli uživatele informovat. V rámci projektu Fondu rozvoje vysokých škol 1525 jsme vybavili studovnu Ústřední knihovny FPF 12 kvalitními počítači PC s LCD obrazovkami. Záměrem a cílem nákupu tohoto vybavení bylo umožnit z každého studijního místa přístup buď k našim počítačům, nebo připojení vlastních notebooků. Další novou službou je možnost využití samoobslužné kopírky a tisku. Kopírka je síťově propojena se všemi počítači a umožní studentům vlastní obsluhu tisku. Jedná se o placené reprografické služby (tisk A4 jednostranný - 1 Kč, A4 oboustranný 2 Kč, A3 jednostranný 2 Kč, A3 oboustranný 4 Kč). K rychlé orientaci v našem knižním a speciálním prezenčním fondu přispívají online katalogy: Katalog diplomových prací http://library.fpf.slu.cz/diplomky, Katalog norem, které jsou v našem fondu, http://library.fpf.slu.cz/normy. Návštěvníkům knihovny se rozšířila možnost přístupu k soubornému elektronickému katalogu naší knihovny http://library.fpf.slu.cz/cgi-bin/k6, který umožňuje také paralelní vyhledávání v souborných katalozích více knihoven.

Ze všech počítačů je přístup ke studiu databází přístupných přes Ultra*Net (např. Eurotran, Literary theory, MDT) a Internet (např. EBSCO, ProQuest, Web of Science, JSTOR, Literature online, KnewEurope, Digital National Security Archive atd.). Bližší informace o jednotlivých elektronických informačních zdrojích naleznete na adresách http://knihovna.fpf.slu.cz/index.html, http:// www.slu.cz odkaz informační zdroje. K prezenčním výpůjčkám jsou určeny multimediální tituly na CD-ROM nosičích (jednouživatelské verze). Jejich seznam naleznete na webových stránkách knihovny http://knihovna.fpf.slu.cz/ index.html. Chtěli bychom rovněž studentům umožnit, aby si podle svých časových možností mohli pro svou práci rezervovat počítače. Vyčlenili jsme proto tři počítače, u kterých bude možné zajistit si minimálně jeden den dopředu rezervaci (osobně, telefonicky, e-mailem) na konkrétní čas. Věříme, že rozšíření služeb naši studenti přivítají. Problémem zůstává dosud nenaplněná koncepce Centra informačních a knihovnických služeb, v jejímž rámci by univerzitní knihovna měla dostatečně prostorné studovny a půjčovny a mohla tak zpřístupnit i knihovní fondy, které jsou doposud uloženy v depozitáři či v dílčích knihovnách a přístup k nim není okamžitý. Eva Marvanová

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 23

Studium v Portugalsku? Dobrá zkušenost!

Portugalsko se stalo téměř na jeden rok mým domovem. V rámci programu Socrates/Erasmus se mi podařilo dostat se na dva semestry akademického roku 2001-2002 na univerzitu v Bragançe. Možnost strávit část studia v zahraniční pro mě zprostředkovala Mgr. Petra Auerová z rektorátu Slezské univerzity (SU), za což bych jí ráda poděkovala. Bragança je město se 40 tisíci obyvateli na severu země v hornaté krajině. V okolí města je mnoho zemědělských usedlostí. Vždyť také zemědělství je hlavní činností místních obyvatel. Průmysl rozvinutý není. O univerzitě - na naše poměry je Instituto Superior das Linguas e Administracion (ISLA) v Bragançe celkem malá univerzita. Nemá ani vlastní koleje. Studenti, včetně nás třicítky zahraničních, bydlí v soukromých apartmá, která jejich majitelé pro tento účel každoročně připravují. O lidech - Portugalsko je země na okraji Evropy a také na okraji Evropské unie. Lidé zde mají naprosto jiné starosti než my ve středu Evropy, ve středu pozornosti. Portugalci mají dobré povědomí o Praze. Jejich charakteristická vlastnost je až přílišná srdečnost při prvním kontaktu s cizími lidmi. Všichni jsou snědší, tmavší pleti než u nás, a chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Jsou opravdu hluční a rádi se baví dlouho do noci. Hodně místních pracuje ve Francii a v Německu. Kromě portugalštiny se tedy domluvíte i těmito evropskými jazyky. Naopak zase angličtina je přímořským jihoevropanům vesměs neznámá. O kultuře a společnosti - ať jsem cestovala kamkoliv, viděla jsem, že lidé mají větší zájem o veřejná prostranství, než je tomu u nás. Je to hodně katolická země. Portugalsko začíná mít problémy s rozmáhající se automobilovou dopravou. Síť hromadné dopravy je zanedbaná, třeba vlakové tratě jsou jen podél pobřeží. Celá kultura a lidové zvyky jsou spjaty se zemědělstvím a úrodou. Zemědělsky zaměřené rodiny nejsou vůbec zvyklé cestovat. A já jsem jim sama vyprávěla, jak to vypadá v jejich hlavním městě, a oni mi tiše záviděli! Moje studium - studijní pobyty pod záštitou Socrates/Erasmus fungují tak, že každý student si ještě před odjezdem vybere předměty, které bude studovat, a svou volbu pošle na zahraniční univerzitu. Na ISLA je to jinak. Je to jednak malá univerzita a také celkem málo portugalských vyučujících je připraveno na výuku zahraničních studentů, kterou by vedli v anglickém jazyce. Studijní

program jsem si vybrala tedy až na místě byl mi vlastně přidělen. Na ISLA jsem studovala dva semestry. Ne všechny předměty se kryly s mým oborem Veřejná správa a regionální politika, v jehož studiu na Filozofickopřírodovědecké fakultě SU dále pokračuji ve třetím ročníku. Myslím si, že ze studia v Bragançe nejvíce ve své budoucí praxi ocením zkušenosti a nové poznatky o Evropské unii, a především o jejích administrativních a ekonomických poměrech. Vzhledem k jazykovým obtížím nám vyučující zadávali

Letní semestr akademického roku 2001-2002 na téže škole strávil i spolužák Marty Šaskové Tomáš Prusek z Opavy. Studijní stáž v zahraničí chtěl prožít někde na jihu, a tak mu portugalská nabídka přišla vhod. Co ho za pobytu v zahraničí nejvíce obohatilo? Navázal nové sociální vztahy, vytvořil si novou pozici pro život a zkvalitnil svou jazykovou vybavenost. K angličtině, francouzštině a portugalštině si teď přidává španělštinu. V podnikání, jímž se začal v posledním ročníku nyní kombinovaného studia zabývat, se mu bude určitě hodit. (ian)

jen samostatné písemné práce, které v klidu hodnotili a potom s námi dále konzultovali. Studium po portugalsku - portugalští vysokoškoláci mají jinak organizovanou výuku, než je zvykem u nás. Začínají v 8:30 hod., s včasnou docházkou se však málokdo obtěžuje. Že se v této jižní zemi kouří doslova na každém rohu, mi bylo nepříjemné. Cigareta není však tabu ani na přednáškách a cvičeních! Každý den je věnován vždy jedinému předmětu, dopoledne běží přednáška, odpoledne pak cvičení a semináře. Vše vede jeden vyučující, který také na konci roku zkouší. Úroveň a rozsah jsou přibližně stejné jako na českých univerzitách. Počasí/Podnebí - v Portugalsku není až zase tak teplo, jak by si našinec mohl myslet. Zima byla chladná a deštivá. Pršelo každý den. Je rozdíl, jestli jedete do vnitrozemí, jako je Bragança, nebo do města na pobřeží. V létě teploty nepřekračují 35° C. Doporučení pro ostatní - mám-li doporučit ostatním, raději jeďte na letní semestr. Před odjezdem jsem se intenzivně učila portugalštinu jako samouk. Hned po příjezdu probíhá pro účastníky programu Socrates/Erasmus na univerzitě ve městě Braga intenzivní kurz portugalštiny. Předem si jej tedy zajistěte, ISLA v Bragançe totiž nic podobného nepořádá. Osobně jsem se jej, bohužel, nezúčastnila. Mezi studenty - mezi námi, studenty ze všech koutů Evropy, vládla angličtina. Z domova jsem měla nacvičené jisté stereotypy ve vnímání ostatních evropských národů. Při osobních kontaktech se ukázalo, jak už to tak u všech předsudků bývá, že je vše naprosto jinak. Toto téma, život na zahraničních studijních pobytech, filmaři zpracovali ve snímku „Erasmus a spol.“, který je dostupný i v české verzi. Každý se tedy může rozhodnout, jestli se podívá na film, nebo vše prožije ve skutečnosti. Cestování, národní jídlo a pití - navštívila jsem Lisabon, Porto, moc se mi líbilo u moře a také na horách. Ve víně je pravda. O Portském to platí dvojnásob. Je totiž silnější než středoevropské. Portugalští vinaři do něj přidávají brandy. Ve spoustě malých kavárniček v centrech měst se popíjí národní nápoj - kořalka z mandlí. Národní jídlo je treska a domorodci hrdě prohlašují, že na každý den v roce mají jiný způsob přípravy. V portugalském deníku Marty Šaškové z Ústí nad Labem listoval Milan Jakel

strana 24

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 25

Vojtěch Bartek na pouti k životnímu jubileu

Výběr z fotografií Vojtěcha Bartka

V říjnu vyvrcholila výstavou v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě dlouhá série prezentací, jíž si Vojtěch Bartek připomněl neuvěřitelnou říjnovou šedesátku. Stala se tedy nejen přirozeným návratem ke kořenům, ale také důkazem autorovy vytrvalé a poctivé chuti seznamovat centrum kraje se zralými kroky, ať už je učinil v sebevzdálenějším koutě Země. Zaštítěn uznávaným odborným zázemím Institutu tvůrčí fotografie Filozofickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, jemuž v posledním desetiletí věnuje většinu svých tvůrčích sil, předstoupil před ostravské publikum výběrem toho nejlepšího, co až dosud svým objektivem sugestivně zachytil. Vojtěcha Bartka znám plné dvě desítky let. Ze vzpomínek na něj mi nikdy nevymizí v národních i mezinárodních dimenzích koncipované přehlídky audiovizuální tvorby a lidé kolem nich, které do Opavy přivedl právě Bartek. Staly se fenoménem kulturního života města hlásícího se často a rádo k tradicím, ale

na jejich potvrzení a aktuální rozvíjení již mnohem méně častěji k novým iniciativám. Bartkovy Diafony ukazovaly nový směr nejen Opavě; povzbuzovaly kulturní vědomí celé severní Moravy a Slezska. Když se jejich organizátor rozhodl pro dojíždění z Ostravy, kde bydlí dosud, měl už za sebou studium na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. Absolvoval ho jako jeden z prvních v roce 1973, tedy v období, kdy se ve své volné tvorbě vrhl na motivy tklivě naříkajícího vztahu průmyslového města a živořícího torza jeho okolní přírody. Pro vytvoření působivého cyklu „Konec přírody - začátek velkoměsta“ byl už tehdy všestranně připraven. Jakýmsi prologem k němu byl totiž dříve vzniklý soubor Černá píseň, v němž poprvé formuloval své krédo fotografa: v tom nejlepším slova smyslu sloužit rodnému kraji, a to i ve vypjatých okamžicích, kdy ho mnozí budou osočovat, že jde vlastně o službu medvědí. Pořádnou dávku sveřeposti si Bartek podržel i později. Vždyť v zápase o novou Slezskou univerzitu šlo nejednou do

tuhého. Za všech okolností si stál za svým a jako první viděl a záhy též kreslil kontury Institutu tvůrčí fotografie. Pracoviště vzniklé na první pohled z troufalého vzdoru, že se jinde v Opavě nedaří udržet úroveň odkazu nadšených propagátorů fotografie (viz málo zaujatý postoj Slezského zemského muzea k dědictví Arnošta Pustky) budoval za pomoci jím oslovených autorit se záviděníhodnou houževnatostí. Dnes se může bez obav ohlédnout zpět. Mnohem raději však zdravě provokuje novou evoluci Institutu, na němž se stále sílícím vědomím sounáležitosti působí plejáda předních českých fotografů lákajících ke studiu další talenty. V posledních letech mu pedagogická a organizátorská práce na univerzitě (na Institutu tvůrčí fotografie zastává i post tajemníka) umožnila absolvovat dvě inspirující pracovní a studijní cesty do Indie. V jejich průběhu zvěčnil nedohledné čajové plantáže, velkoměstské brlohy nejnuznějších z chudých, hlučná tržiště, tváře obyčejných lidí i panoramatické scenérie čarokrásné přírody. První poznání země nabízející vnímavému oku a otevřenému srdci tisíce prožitků umocnil vloni novým, ještě silnějším procítěním indické reality. Jeho výsledkem je síla přesvědčení, že prach zapomnění na snímky cyklu „Jeden svět - Indie“ nikdy neusedne. Prostředí, v němž nyní Bartek - jako ostatně všude a vždy dříve - pracuje s neutuchajícím elánem, mu, myslím, pomáhá dívat se trvale „odpočinutýma“ očima, nazírat hodnoty, věci, jevy, děje a v neposlední řadě také lidi vždy z jiné vzdálenosti, v roli vnějšího pozorovatele i jejich vnitřně spjatého spoluaktéra. Nepopiratelný je jeho podíl na úspěchu projektu „Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století“, který z fotografického brzy přerostl v soci-

ologický a sociometrický. Podobně je tomu v případě realizací výstav klasických i současných osobností české fotografie či renomovaných pedagogů a výrazných žáků Institutu, jimiž obohacoval nejprve návštěvníky Slezského zemského muzea v Opavě a v současnosti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, nemluvě již o projektech, které byly nejednou pro svůj význam v konečném vyznění zasazeny do nejrenomovanějších výstavních prostor u nás i v zahraničí. Fotograf, jemuž patří náš obdiv, se nikdy nehnal za velkou slávou a život neviděl ani jen bílý, ani jen černý. Místo okamžitého, a tedy pomíjivého dojmu z právě vnímaného chtěl vidět celou - střízlivou a každodenní - pravdu. Nevyhýbal se tedy ani prostředí, které by jiného mohlo odradit. Vždyť od mládí uvykl lopotné fyzické práci, po níž se sice ruce daly umýt, ale rozhodně na nich zůstávaly mozoly. Proto z jeho fotografií vyvěrá ona přesvědčivost, kterou pociťujeme pokaždé, když si v souvislostech uvědomíme hloubku pramenů životní reality. Svou jubilejní výstavou však autor své dílo ještě ani zdaleka neuzavřel. V hlavě má plno dalších nápadů, pro jejichž realizaci dokázal pokaždé získat své kolegy i studenty. A tak věří, že s nimi ještě ledacos užitečného vykoná. Ve prospěch výuky mladých nadějí naší fotografie na Slezské univerzitě, pro celkovou duchovní kultivaci rodného regionu, který by, čím víc poznává jiné, neměnil, k potěše těch, kdo toto počínání sledují, fandí mu při něm a očekávají, že v budoucnu přinese mnohé nové příležitosti k zamyšlení nad silou a podmanivostí jeho osobité tvůrčí výpovědi. Výpovědi, bez níž by stále se rozšiřující estetický obzor dnešních generací nebyl úplný. text a foto Ivan Augustin

strana 26

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Tři kontinenty aneb matematika o prázdninách

Své odborné přednášky v angličtině posluchačka doktorského studia na Matematickém ústavu Slezské univerzity v Opavě RNDr. Petra Šindelářová stále zdokonaluje Foto archiv

Od dubnového vydání Novin Slezské univerzity, v jejichž obsahu jsem referovala o svém pobytu v Pise, mám za sebou několik dalších cest do zahraničí. V červnu jsem se zúčastnila konference Summer Symposium in Real Analysis XXVI na Washington and Lee University v Lexingtonu ve Virginii, v srpnu dvoutýdenní konference New Directions in Dynamical Systems na Ryukoku University a na Kyoto University v Kyotu v Japonsku a nakonec jsem ještě strávila celý jeden zářijový týden na 14th European Conference on Iteration Theory (ECIT 2002) v portugalské Évoře. Podstatnou část výloh těchto mých cest hradili pořadatelé. Jen co jsem se vrátila z pravidelného, tentokrát sedmého česko-slovenského workshopu z diskrétních dynamických systémů, který Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě potřetí organizoval na Pradědu, a to s bohatým zahraničním zastoupením, jsem se se svým školitelem prof. RNDr. Jaroslavem Smítalem, DrSc., vydala do Virginie. Tam jsem poprvé na konferenci stolovala každý den se stříbrnými příbory, viděla jsem hrob koně generála, který se o vznik Washington and Lee University zasloužil, a poprvé jsem také přicestovala bez zavazadel (ta se naštěstí po třech

dnech našla). Setkala jsem se s mnoha matematiky, které jsem většinou poznala na jiných konferencích, a vyslechla jsem řadu přednášek z reálné analýzy a dynamických systémů. Zahájila jsem „přesoceánovou“ spolupráci na některých problémech mého oboru, která vznikla na podnět mé přednášky z diskrétních dynamických systémů, jimiž se zabývám již od své diplomové práce. Mimo to jsem se naučila hrát společenskou hru Frisbee s létajícím talířem, viděla jsem jedno z historicky starších amerických měst Lexington a několikrát jsem se přesvědčila, že alkohol se nesmí podávat osobám mladším 21 let, když jsem při objednání skleničky whisky musela pokaždé předložit doklad. Amerika a účastníci konference na mě opět udělali velký dojem, také tím, jak opravdu působivě umějí vytvořit slavnostní okamžiky. Pak jsem 4. srpna letěla do Japonska. Byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků z těchto prázdnin. New Directions in Dynamical Systems byla velká konference, které se účastnilo 216 lidí 34 národností. Byla jsem jediným zástupcem naší republiky. Přiletěla jsem na letiště v Ósace a rychlovlak Haruka mě zavezl do Kyota, kde se konference konala. První zážitek

v Kyotu bylo taxi, které mě stálo 180 korun na 50 metrů. Rozhodla jsem se, že cestu z nádraží do hotelu zvládnu sama metrem. Nastudovala jsem, kterým metrem nejlépe jet a na jakou stanici. To není až tak jednoduché, protože všechny trasy metra mají stejně pojmenované stanice (a to Jedna, Dvě, …). Našla jsem i správný východ z metra, kterých jsou na stanici až desítky. Jen některé nápisy, převážně velkých ulic a stanic, jsou napsány i latinkou. Podle mapy to vypadalo, že je hotel od východu z metra jen kousek. Nemohla jsem to najít, takže jsem to po dvaceti minutách vzdala a nastoupila do taxíku. Vezl mě oněch 50 metrů. Kdybych jela taxíkem již z nádraží, bylo by to mnohem levnější, protože většina částky se účtuje za nastoupení do vozu. Část volného času jsem trávila ve společnosti Jihoafričanky Sibusiso Moyo a Japonce Gouhei Tanaka; oba jsou mého věku. Poznala jsem mnoho z japonské kultury, tradiční jídla včetně rýžového vína sake, navštívila jsem suschi bar a několik chrámů, do kterých stejně jako do zkušební kabinky v obchodě musíte jí bosí. Poznala jsem nositele Fieldsovy medaile Curtise McMullena. Každodenní ranní i odpolední přenášky byly náročné,

ale zvládala jsem je. Trápily mě jen čtyřicetistupňová vedra a stoprocentní vlhkost. O svých přestupcích vůči japonským zvyklostem se raději nebudu vůbec zmiňovat. Japonci na ně ovšem většinou ani náznakem ve výrazu tváře nereagují, a tak se o nich provinilec doví až mnohem později, náhodou nebo vůbec ne. První zářijový týden jsem trávila v portugalské Évoře a v Lisabonu. Setkala jsem se zde s matematikem Sharkovskym z Kyjeva. V rámci diskuse na mou přednášku v Évoře měl dlouhé zaujaté vystoupení, protože příliš nesouhlasil s tím, že se „vrtám“ v některých jeho (a popřípadě dalších spoluautorů) starších výsledcích a odhaluji tam nedostatky. Na banketu jsme si ještě některé odborné problému vyjasnili a domů jsem odletěla s několika jeho články s věnováním a dalšími podněty k práci. Po skončení prázdnin jsem si říkala, že si dám v cestování na nějakou dobu pauzu. Brzy mě to však přešlo a už před pár dny jsem se zaregistrovala na prosincovou konferenci z dynamických systémů, která se uskuteční v Chile. A hned na počátku příštího roku, tedy v lednu, mě každopádně čeká studijní pobyt ve Španělsku. Petra Šindelářová

Účast na konferenci v portugalské Évoře přinesla Petře Šindelářové též osobní setkání s ukrajinským matematikem Sharkovskym. Jeho vědecké práce nejen bedlivě studuje, ale namnoze i obohacuje Foto archiv

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 27

První kurz přežití zvládli všichni studenti bez úhony Až za hranicemi Moravskoslezského kraje, v těsné blízkosti vojenského výcvikového prostoru Libavá, strávili první zářijový týden posluchači Matematického ústavu Slezské univerzity (SU) v Opavě, kteří před rokem zahájili bakalářské studium oboru Aplikovaná matematika pro řešení krizových situací. Stali se tak prvními studenty SU, kteří pracovně zahájili nový akademický rok. Kurz přežití v Potštátě pro ně po prvním ročníku studia vyplněném převážně matematikou a informatikou znamenal start do specializace zvoleného oboru. „Vlastně jsme ani pořádně nevěděli, co se tu na nás chystá, ale skutečnost předčila očekávání,“ řekl v krátké přestávce mezi přednáškou z astronomie a praktickým výcvikem uzlování (viz. foto) i za své kolegy Jan Mikuláštík z Vizovic. Připravený program ho zaujal; vždyť už dříve ochutnal skauting i základy horolezectví. „Je dobré, že organizátoři kurzu provázali teorii s praktickými ukázkami orientace v přírodě, táboření, rozdělávání ohně i vaření,“ dodal. Aleně Kloudové z Moravských Budějovic se zase nejvíce líbilo organizátory kurzu a vojáky předem vyjednané poznávání terénu přímo v jiným nepřístupném vojenském prostoru. „Netušila jsem, jak krásná a zachovalá je tady příroda, a to jak fauna, tak flóra. Ani problémy s fyzičkou nikdo neměl, trochu námahy bohatě vynahradila opravdu skvělá strava i možnost odpočinku,“ chválí kurz, jehož účastníci, mezi nimiž kupodivu v poměru šesti ku třem převažovaly dívky, měli kromě jedné noci strávené pod širákem svůj hlavní stan v místní ubytovně Vojenských lesů a statků. „Věříme, že hned první absolventi oboru, o němž veřejnost dosud nemá dostatek informací, najdou ve společenské praxi dostatečně široké uplatnění. Nedávné velké povodně v Čechách znovu připomněly, jak je připravenost na krizové situace důle-

žitá,“ hodnotí první rok studia nového oboru v Opavě Ing. Jaromír Sýkora, CSc., z Matematického ústavu SU, který je spolu s doc. RNDr. Kristínou Smítalovou, CSc., jeho garantem. Na kurz přežití navázaly bezprostředně v následujících zářijových týdnech další tři, v nichž studenti vedení profesionály ze Státní slezské nemocnice v Opavě základy první pomoci, poté krizového řízení (viz níže) a naposledy topografie a satelitní navigace se závěrečným orientačním během v náročných povětrnostních a terénních podmínkách v oblasti Milotic nad Opavou na Bruntálsku. „První rok jsme sice strávili většinou v posluchárnách u matematiky, ale teď už rozhodnutí ochutnat právě studium tohoto oboru nikdo nelituje. Teorii totiž vystřídala zajímavá praktická výuka“ přiznává Jan Kornas z Opavy a jeho spolužáci souhlasně pokyvují hlavou. Dříve než celé studium ukončí, absolvují kurz přežití, ve stupňovaně obtížných podmínkách, ještě třikrát. (ian)

Na srdce jsou Poděbrady, na krizové řízení Bohdaneč Tucet studentů oboru Aplikovaná matematika pro řešení krizových situací se v polovině září z Potštátu a Opavy přesunul do východočeských Lázní Bohdaneč, kde má své sídlo Institut ochrany obyvatelstva Ministerstva vnitra (MV) ČR. V komfortně vybaveném objektu absolvovali už sehraní „krizáci“ další část praktické výuky. Kurz krizového řízení se jim zamlouval. Není divu, vždyť ho pro ně připravil mjr. Ing. František Kovářík (na snímku dole první vpravo), vědecký pracovník, který v Bohdanči vede právě pracoviště krizového řízení. I pro něj však, jak přiznal, představovalo setkání se studenty novou zkušenost.

„První kurz pro vaši univerzitu máme za sebou a přímo od jeho účastníků víme, na čem je třeba do příštího podzimu pracovat, aby výuka byla ještě užitečnější a atraktivnější,“ uvedl 20. září po závěrečném prověření znalostí všech frekventantů a předání osvědčení. „Chceme se pokusit odstranit dílčí složitost výkladu, i když samozřejmě teorii se posluchači vyhnout nemohou,“ řekl v reakci na poznatky studentů, kteří oceňovali zvláště poznatky získané o geografickém informačním systému. Ty si totiž sami mohli vyzkoušet na počítači. „Zatím jsme se tu setkávali především s lidmi technického zaměření, tato skupina se ale vyznačuje myšlením teoretickým. Cením si toho, že k výuce přistupovala jako vnímavý kolektiv. Dva ze studentů už tady vyjádřili zájem spolupracovat s námi i nadále. Zvažujeme, že by se podíleli na vypracování traumatologického plánu, dokumentu, užitečného třeba pro starosty obcí a měst,“ dodal Kovářík. Studenti se bez výjimky shodli na tom, že se „na místo činu“ za rok znovu rádi vrátí. „Nic nám tu nechybělo,“ přiznali

a podobnou zkušenost si z Lázní Bohdaneč odvážely také pracovnice Matematického ústavu (MÚ) Ing. Jana Šindlerová a Lenka Pavlíčková, DiS., které celý týden průběh kurzu pozorně sledovaly. V září 2003 je všechny čeká kurz ochrany obyvatelstva, zatímco výuce krizového řízení, kterou letos „testovali“, se podrobí jejich následovníci, tedy letošní „prvňáci“. Důležité je poznání, že v Institutu ochrany obyvatelstva MV našla univerzita - především zásluhou Ing. Jaromíra Sýkory z MÚ a Ing. Kováříka - odborně zdatného a spolehlivého partnera. Spolupráce s ním může přinést výuce oboru ještě mnoho prospěšného. (ian)

strana 28

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Vzdělávací centrum v prvním pololetí

Hlavním posláním Vzdělávacího centra Slezské univerzity (SU) byla organizace kurzů zvláštní odborné způsobilosti (ZOZ) pro pracovníky státní správy a samosprávy podle vyhlášky 345/2000 Sb., a to v souladu se smlouvou mezi SU a Institutem pro místní správu Ministerstva vnitra (MV) ČR v Praze ze dne 14. srpna 2001. Od ledna do června zde proběhlo 18 týdenních kurzů ZOZ (školení pracovníků na úseku sociálního zabezpečení, sociální péče a stavebního řádu; nově byly zavedeny způsobilosti ochrana přírody a krajiny, ochrana zemědělského půdního fondu). Pro srovnání - v roce 1999 to bylo sedm týdenních soustředění, v roce 2000 osm týdenních soustředěních. Celkem se v Krnově proškolilo 209 pracovníků veřejné správy z celé republiky. Bylo předáno 198 osvědčení MV ČR o získání zkoušky odborné způsobilosti. Kurzisté byli spokojeni s úrovní výuky a úřady

mají zájem o další účast na proškolování zaměstnanců právě v Krnově. Pro zkoušky odborné způsobilosti se podařilo získat akreditaci pro čtyři zkušební komisaře a pět lektorů. To umožnilo rozšířit dosavadní nabídku o další způsobilosti. V současné době lze zajistit vlastními lektory a komisaři tyto způsobilosti: sociální péče, státní sociální podpora, stavební řízení, územní plánování, finanční hospodaření, daně, ochrana krajiny a přírody, ochrana zemědělského půdního fondu, pozemkové úpravy, lesní hospodářství a myslivost, sociálně právní ochrana dětí. V únoru byla zahájena Univerzita III. věku. Výuka je pojata jako cyklické vzdělávání a jeden běh je rozdělen na pět semestrů. Univerzitu III. věku navštěvuje celkem 39 posluchačů. V květnu se za účasti prorektorů SU doc. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr., a doc. Ing. Evy Wagnerové, CSc., uskutečnila slavnostní imatrikulace frekventantů.

V ubytovací části areálu proběhla v hodnoceném období oprava havarijního stavu sprch a stavební úpravy čtvrtého podlaží, kde byly vybudovány nové pokoje. Po výběrovém řízení došlo ke změně provozovatele kuchyně a jídelny. Veškeré další informace a aktuality z dění ve Vzdělávacím centru SU mohou zájemci nalézt na www.slu.cz/vck/. David Špok

Ubytovací a stravovací služby jsou nedílnou součástí servisu, který je frekventatům kurzů ve Vzdělávacím centru poskytován Foto Josef Jurák

Poradenského centra se konečně dočkala i Opava Studentský život přináší spoustu radostí, ale také starostí. Pro většinu studentů studium na vysokých školách znamená poměrně velkou změnu. Každý z nich prožívá jinak osobní a studijní potíže. Na většině vysokých škol proto existuje poradenské centrum, které nabízí své služby a pomoc v různých oblastech - většinou v oblasti sociálně právní, profesní a psychologické. Na Slezské univerzitě (SU) existuje centrum sice již dlouhou dobu, ale vzhledem k jeho umístění na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné je pro studenty z Opavy obtížně dostupné. Proto vznikla myšlenka využít projektu Fondu rozvoje vysokých škol a rozšířit činnost poradenského centra i o psychologické poradenství přímo v Opavě. Na základě ankety provedené u 150 studentů prvních ročníků opav-

ských součástí SU projevilo o poradenské služby zájem celých 98 procent respondentů. Od začátku listopadu mají tedy posluchači opavských součástí SU každé pondělí v době od 14.30 do 16 hodin v areálu Filozoficko-přírodovědecké fakulty na Hradecké ulici možnost navštívit psychologa. Jeho poradenství bude zatím výhradně věnováno pomoci při řešení problémů jednotlivých studentů, půjde o individuální konzultace. Předpokládá se však, že spektrum služeb bude v případě zájmu klientů postupně rozšířeno rovněž o skupinová setkání, která budou zaměřena na sebepoznání a rozvoj sociálních dovedností. Zájemci si mohou dohodnout schůzku na adrese: [email protected]. (vj)

Univerzita třetího věku už opět odstartovala

Ze zahájení zimního semestru letošního ročníku Univerzity třetího věku na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě Foto ian

Už poosmé zahájila Filozoficko-přírodovědecká fakulta (FPF) Slezské univerzity cyklus přednášek věnovaný dříve narozeným. Zimní semestr Univerzity třetího věku (UTV) začal v nové posluchárně H5 s kapa-

citou 120 míst v areálu na Hradecké ul. 24. října a přinese celkem osm setkání s pedagogy, kteří svůj výklad protentokrát zaměří k tématu „Knihovny a knihovnictví v proměnách času“. „Plníme slib daný absolventům loňského ročníku UTV a pro započatý akademický rok jsme opět připravili dvě ucelené přednáškové série. Knihovnickou problematiku vystřídá v letním semestru cyklus na téma Šance a úskalí druhé poloviny života,“ přibližuje zacílení přednášek proděkanka FPF Irena Korbelářová. V průběhu prvního semestru se tedy dostane jak na otázky informační etiky v informační společnosti, tak na systém literární komunikace ve vazbě autor-dílo-čtenář nebo pohled na

zámecké a měšťanské knihovny v období humanismu a v kontrastu k němu na nové možnosti zpřístupnění knihoven a pozici virtuální knihovny ve vazbě na celý komplex informačního průmyslu. K nejvěrnějším studentům UTV patří už po léta Světlana Winklerová. „Jsem ráda, že ani po prázdninách na nás univerzita a především její opavská fakulta nezapomněly. S přibývajícími křížky se sice asi nikdo nevyhne potížím s tělesnou schránkou, ale možnost vstoupit opět do školy a vstřebávat většinou zcela nové, rozvoji vědy v dnešní době odpovídající informace povznáší na duchu. Cítíme se hned mladšími, což je silnější elixír, než by vám mohli namíchat v lékárně,“ říká. (ian)

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 29

Čína očima pedagogů Institutu tvůrčí fotografie

Dva z pedagogů Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě - Mgr. Blanka Chocholová a doc. Jindřich Štreit - strávili část letošního léta na studijním pobytu v Číně. Zaznamenali jsme ve stručnosti jejich nevšední dojmy. Jak vlastně došlo k vaší cestě do vzdálené a pro mnohé z nás stále ještě exotické země? Chocholová: Na doporučení malíře Vladimíra Kokolii jsme nečekaně dostali telefonickou nabídku zúčastnit se mezinárodního fotografického festivalu v Číně. Neměli jsme ani potuchy, co nás čeká. Snažila jsem se ty necelé tři týdny do odletu v Praze sehnat jakékoliv informace. Jediné, co jsme měli, bylo písemné pozvání se základními instrukcemi o možnosti vystavovat během festivalu „2002 Duyon International Photography Expo“ 20. - 30. srpna v Duyon City, Guihou Province, China. Akce byla organizována Společností čínských výtvarných fotografů s podporou Ministerstva kultury ČLR. Za tři týdny po telefonátu jsme seděli v letadle směr Beijing (Peking) a nestačili jsme po celých 17 dní našeho cestování vycházet z údivu. Štreit: Čínský svaz fotografů připravil I. fotofestival v Duyonu a přizval k účasti i fotografy z USA, Austrálie, Francie, Itálie, Nepálu a mnoha dalších zemí. Nezapomněli ani na Českou republiku. Jaký byl průběh vašeho „čínského“ pobytu? Chocholová: Provázel ho předně neuvěřitelně nabitý program. Ukázalo se, že hlavním smyslem pozvání zahraničních fotografů bylo to, abychom fotografovali Čínu

a tak pomohli zprostředkovat povědomí o jejích městech, přírodě a lidech. Byli tu ale i fotografové, kteří očekávali především prezentaci své tvorby. Ze způsobu, jakým se v Číně dělají výstavy, a zvláště ze způsobů neprofesionální instalace byli přímo šokováni. My jsme

dách doma, abych jejich účastníkům život v Číně přiblížil. Vlastně se to ode mě už očekává. Když jezdím do vzdálených zemí, vždy se o takové výstupy snažím. Budou vaše kontakty s Čínou pokračovat? Na jaké bázi? Chocholová: Ano, navázali

Dialog člověka s přírodou ani v Číně nikdy nekončí

rychle pochopili, že se v této zemi nabízejí zcela jiné možnosti. Štreit: Po krátkém pobytu v Pekingu jsme přeletěli do Duyonu a tam jsme týden kromě monumentálních oslav festivalu absolvovali několik výletů do okolí. Viděli jme jak fantastickou přírodu, tak obyčejný život vesnic a městeček. Další týden jsme prožili v provincii Ninža na severu Číny. Jak jste se zhostili tvůrčích povinností? Chocholová: Nafotografovala jsem asi 2000 záběrů, z toho 1500 digitálně, 500 klasických barevných a diapozitivních snímků. Štreit: Fotografoval jsem jak na barevnou inverzi, tak na černobílý materiál. Rád bych své poznatky i to, co tam vzniklo, využil při bese-

Foto Jindřich Štreit

jsme spoustu kontaktů a přátelství. Nejen s fotografy s Číny, Malaysie, Taiwanu, Japonska, Nepálu, ale i z Evropy, Austrálie a USA. Pokusíme se tyto kontakty udržet a třeba se povede výlet zopakovat. Při jedné diskusi jsem navrhla, že pedagogové ITF mohou do Číny přijet instruovat, vyučovat a profesionalizovat místní fotografy. V některých směrech by to bylo žádoucí. Štreit: Rozhodně jsme se snažili navázat takové kontakty, aby spolupráce pokračovala, aby další čeští fotografové měli možnost poznat tuto neobyčejnou zemi a aby v ní mohli vystavovat či jiným způsobem působit. Váš největší osobní zážitek? Chocholová: Řekla bych, že jsem byla v kontinuálním úžasu.

Jako celek však na mě velmi silně zapůsobili čínští lidé. Od nejskromnějších venkovanů až po oficiální VIP osobnosti. Všichni o nás neuvěřitelně pečovali. V mnoha městech a místech, které jsme navštívili, byl zájem Číňanů o nás skutečně intenzivní. Obklopovali nás, chtěli se s námi fotografovat, otáčeli se za námi. Naučili jsme se pár čínských vět a tím jsme ještě víc získali jejich přízeň. A my jsme si zase mohli fotografovat to, co nás zajímalo, mnohdy v dosti blízkém soukromí těchto lidí. Měli jsme s Jindrou dojem, že jsme přiletěli z nějaké jiné planety. Těmi zážitky bychom snadno zaplnili celé univerzitní noviny. A tak jen telegraficky z autentických poznámek z cest: Není čas psát, jen se dívat a fotografovat, jíst hůlkami, dát si rychlou sprchu v hotelu, trochu spát, brzy vstávat v pět, šest, sedm hodin a hop do busu, foťáky, vodu, brýle, filmy, dobité baterie, čepici a košili proti slunci a vědět, jak dlouho se můžeme kde zdržet, a zase šup do busu a jedeme dál. Bus jede, troubí, policejní auto bliká a doprovází naši autobusovou kolonu fotografů. Tu uzavírá dekorovaná dodávka s barevnými vlajkami. Včera jsem na trhu viděla uzeného psa. Dnes vodopády, smažené larvy a vodní les. Ty vodopády kontrastovaly s pouští a drsností provincie Ningxia.V Pekingu jsme zhlédli Mao ce tunga v mauzoleu, Zakázané město a Letní palác. Štreit: Fascinovali mě především lidé, jejich upřímnost a bezelstnost.Fantasticky se s nimi pracovalo. Příroda a památky jsou neuvěřitelné. Zaznamenal Vojtěch Bartek

Bartkova Indie představena v německém Wetzlaru Díky autorské výstavě Vojtěcha Bartka se v září o Slezské univerzitě a zvláště o agilním Institutu tvůrčí fotografie (ITF) její Filozofickopřírodovědecké fakulty hodně mluvilo v německém Wetzlaru. Prostory tamějšího Domu a školy umění naplnily na celý měsíc Bartkovy snímky ze dvou cest po Indii. Soubor, připravený též pro návštěvníky prestižní přehlídky Foto-Kino

v nedalekém Kölnu, byl laděn k tématu, které se v poslední době přiřadilo k dominantám Bartkovy tvorby. Jeho výstavu ve Wetzlaru, sídle světoznámé firmy Leico, která tu kdysi zkonstruovala a vyrobila první filmový přístroj tohoto jména, proto zaštítila německo-indická společnost. Do Wetzlaru se Bartek po předchozích kontaktech ITF s přehlídkou Foto-Kino v Kölnu

dostal před dvěma lety. „Má to na svědomí diplomová práce našeho absolventa MgA. Ladislava Murtina o vývoji německé fotografie v období 1945-55. Významné postavení firmy Leico v ní nemohlo být opomenuto. Měl jsem práci posoudit, a to i pro mě znamenalo projít firemní i městský archiv. V té chvíli se začalo mluvit také o další spolupráci,“ připomíná autor. (ian)

strana 30

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Konference o mnohojazykovosti v textech

Na stránkách Novin Slezské univerzity se už psalo o fungování Komise poetiky a stylistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, psalo se už také o tom, že členy jmenované komise jsou rovněž dva odborní pracovníci Ústavu bohemistiky a knihovnictví - PhDr. Libor Pavera, CSc., a autorka této zprávy. Komise poetiky a stylistiky ve spolupráci s Komisí stylistiky Polské akademie věd a Institutem polské filologie Akademii Świętokrzyskiej im. Jana Kochanowskiego w Kielcach uspořádala vědeckou konferenci s názvem Wielojęzyczność w perspektywie stylistyki i poetyki (Mnohojazykovost v perspektivě stylistiky a poetiky). Proběhla ve dnech 24. až 25. září na půdě rektorátu Akademii Świętokrzyskiej a zúčastnila se jí dvacítka badatelů z Polska, českých zemí a Slovenska. Slezskou univerzitu (SU) v Opavě na uvedené mezinárodní konferenci zastupovali oba opavští členové Komise poetiky a stylistiky, oba rovněž předsedali blokům referátů a následným blokům diskusí v první konferenční den. Hlavní referát přednesl prof. Stanisław Gajda (Opole), nejvýznačnější osobnost v oblasti stylistiky v Polsku. Načrtl v referátu možné interpretace tématu mnohojazykovosti v textu - od střídání etnických jazyků, kterých je kolem šesti tisíc, přes otázky intertextuality, dialogičnosti a polyfoničnosti až po střídání paradigmat a diskursů. Se jmenovaných badatelem i s jeho opolským kmenovým pracovištěm spolupracují členové Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU po několik let. Přispěli např. do ceněného mezinárodního časopisu Stylistyka nebo do sborníku Świat humoru (2000). Ostatní referáty navázaly většinou na některou ze skutečností jmenovaných v Gajdově referátu. O mnohosti „jazyků“ interpretace ve stylistickém bádání hovořila Bożena Witosz (Katowice), o kompozici literárního textu z hlediska rétoriky a stylistiky Barbara Bogołębska (Łódź), o „kontrastní“ polsko-anglické stylistice na základě srovnání překladů referovala Elżbieta Chrzanowska-

Kluczewska (Kraków), Maciej Kawka (Kraków) se zamyslil nad ingardenovskou otázkou, „co nepatří do literárního díla“, a to v souvislosti s poznámkami a jiným „netextovým“ materiálem v dramatických textech. Řeč byla o mnohojazykovosti v oblasti vědecké komunikace (Jerzy Biniewicz, Opole), o paratextuálnosti ve vědeckém diskursu (Romualda Piętkowa, Katowice), hledány byly rovněž hranice některých publicistických žánrů (Maria Krauz, Rzeszów, Iwona Loewe, Katowice) aj. Kolega Pavera upozornil na skutečnost, že v textech se nestřídají pouze „etnické“ jazyky, např. ve staročeských textech němčina nebo latina se staročeštinou, což většinou bylo zdrojem ironie a parodie, ale že v textech dochází rovněž k prolínání několika „hlasů“: text jako by vedl dialog s předchozím korpusem textů, s nahromaděným „znakovým univerzem“. Navázal tak myšlenkově na stále inspirativní bádání ruské (M. M. Bachtin, J. M. Lotman), francouzské (J. Kristeva, G. Genett) a na výrazné myslitele z oblasti teologie a filozofie (jezuita P. Teilhard de Chardin), v oblasti jazykovědné v této souvislosti upozornil na pozoruhodné práce českého lingvisty Pavla Trosta. Sama jsem promluvila na téma Komunikační situace v literární produkci spisovatelek ve Slezsku. Běželo o zamyšlení nad vztahem jazyka a emancipačními tendencemi, jež se projevovaly v různé míře u různých spisovatelek tematizujících slezské prostředí. Četná zjištění přineslo zejména srovnání se situací v literární tvorbě na Moravě a v Čechách. Z konference v Kielcach vyjde sborník, na obdobné téma bude připraveno rovněž monotematické číslo časopisu Stylistyka. V době konference panovalo ve městě špatné počasí s teplotou téměř na bodu mrazu, ale to nedokázalo změnit pohodovou náladu mezi referujícími. Zvláště cenné byly diskusní bloky, které vnesly do problematiky nejen nové problémy, ale i mnohá cenná zjištění z oblasti stylistiky a poetiky literárního textu. Drahomíra Vlašínová

Třetí mezinárodní setkání básníků a kritiků Svět se prostřednictvím elektronických médií stále více propojuje a stává se „globální vesničkou“, přesto ti konzervativnější dávají před neosobními e-maily přednost osobním přátelským setkáním. Nebo přesněji: elektronického média využijí toliko jako zprostředkovatele osobního kontaktu. Mezi polskými a českými spisovateli a kritiky společná setkání již dlouho organizuje básník Stanisław Krawczyk, autor několika básnických sbírek, řady povídek a reportáží. Je rovněž „spiritus agens“ letošního už III. mezinárodního setkání básníků a kritiků Dialog w środku Europy, který zorganizovalo Stowarzyszenie Pisarzy Polskich (Oddział w Katowicach) ve spolupráci s Miejskim Ośrodkem Kultury v Czerwionce - městě nedaleko od Rybnika ve dnech 13. a 14. září. Výraznou organizační úlohu sehrála ředitelka kulturního střediska Marioła Czajkowska. Setkání zahájil primátor města Marek

Kornas, uvítal hosty i návštěvníky. Program řídil Stanisław Krawczyk, který vždy uvedl řečníka a v závěru každé vystoupení s porozuměním inspirativně komentoval. Zatímco v minulých ročnících se setkávali pouze polští a čeští básníci, nyní byl již přítomen zástupce Slovenské republiky (Marian Milčak) a zástupkyně Ruské federace (Albina Samusiewicz). Polskou stranu zastupovali spisovatel a autor textů populární hudby Jan Strządała, básnířka Beata Rokosz-Szymanek, prof. dr hab. Marian Kisiel, zabývající se současnou polskou literaturou a kritikou (řídí literární rubriku v měsíčníku Śląsk), a dr Paweł Majerski, kritik a literární historik se zaměřením na avantgardu; dva posledně jmenovaní působí na univerzitě v Katovicích, sledují dění v literatuře ve Slezsku a sami píší poezii. Českou stranu v dialogu zastupoval básník Jan Pyszko, náležící k tzv. zaolžanské literární kultuře, Renata Putzlacher-Buchta,

nyní v Brně žijící básnířka a dramaturgyně, Robert Hladil, autor dvou básnických sbírek, letošní absolvent Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (srov. rozhovor s ním v minulém čísle Novin SU). Sám chci polským organizátorům poděkovat za pozvání a za možnost přednést na úvod dvoudenního programu hlavní referát s názvem Dialog na hranici. Dvoudenní setkání spisovatelů a kritiků potvrdilo, že neexistují bariéry mezi autory ze střední Evropy, všichni zúčastnění si vyměnili své práce a přislíbili si navzájem další individuální i stavovskou spolupráci. Ze setkání vyjde sborník, který bude obsahovat nejen odborné a esejistické příspěvky, ale i původní tvorbu (básně, prózy), kterou spisovatelé na setkání v Czerwionce prezentovali. Tvorbu některých zúčastněných spisovatelů přinese také literární revue Alternativa plus, vycházející už šestým rokem v českém Slezsku. Libor Pavera

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 31

Soutěž mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora

Málokdo v naší republice znal malou slezskou obec Hlavnice (pouhých 600 obyvatel!) na Opavsku do té doby, než skupina místních nadšenců v roce 1994 vyhlásila spolu se střediskem Obce moravskoslezských spisovatelů v Ostravě a s Ústavem bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity celostátní soutěž prózy Hlavnice A. C. Nora. Od těch dob sem přicházejí každoročně desítky soutěžních prací, za osm let to bylo 405 mladých autorů, kteří zaslali 557 próz napsaných na 6249 stranách. Tato čísla nemají ohromit, spíše můžete politovat ty, kteří vše musejí přečíst a vybrat pět nejlepších na finanční ceny a dalších pět bez stanovení pořadí na čestné ocenění. A je to problém vybírat, vždyť soutěž, již dobře zakotvená v celostátním měřítku, má vysokou úroveň! Můžete mi věřit, jsem od počátku předsedou soutěžní poroty a redaktorem almanachů: mezi dalšími členy se již vystřídali dr. Štěpán Vlašín, který učil na naší škole, prof. Jiří Svoboda z Ostravské univerzity, prozaik Miroslav Stoniš z Ostravy, a v posledním ročníku ji tvořili Richard Sobotka z Rožnova

pod Radhoštěm, z Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF Mgr. Libor Martinek, Ph.D., prozaik z Ostravy dr. Oldřich Šuleř a Mgr. Věra Frydrychová za hlavnické pořadatele. Vyhodnocení soutěže a vyhlášení dalšího ročníku je vždy součástí multikulturního festivalu Bezručova Opava, jehož 45. ročník se uskutečnil ve dnech 11. až 22. září pod hlavním motem Průniky a paralely současného umění. Nejprve se nejlepší soutěžní práce představily v pátek 13. září literárním pořadem v Univerzitním klubu, poté v sobotu 14. září nastal slavnostní den v Hlavnici. Kromě zástupců poroty, místních pořadatelů z Občanského sdružení Hlavnice A. C. Nora, hostů, redaktorů a soutěžících (přijelo jich 34 z celé republiky) to byli také ti, kteří pravidelně tisknou krásně vypravený almanach (Magdalena Parolková Tropar Opava), ti, kteří připravili bohaté pohoštění pro všechny přítomné, a mnozí další zájemci. Atmosféra v krásném Kulturním domě byla přátelská a povzbudivá, rozpředly se podnětné debaty mezi členy poroty a mladými prozaiky. Letos zvítězila Růžena Augustinová z Plzně, čerstvá absolventka

Západočeské univerzity, dobře stavěnou prózou z prostředí dnešních mladých lidí Příležitost růst. Na druhém místě to byl delší text nazvaný Temporary files od Ing. Hynka Prokopa z Pardubic, výrazně postmodernistického ražení. Dále Ivo Opletal z Křelova u Olomouce, Štěpán Veselý z Brna a Vít Káca z Písku. Čestná uznání obdrželi Michal Čagánek z jihomoravských Nezdenic, Mgr. Pavla Chejnová z Prahy-Karlína (nemohla přijet kvůli následkům povodní), Radim Šíp z Brna, Vratislava Holčáková z Opavy a Stanislava Grycmanová z Hovězí na Vsetínsku. Proč se tak významná soutěž koná právě v malé Hlavnici? Zde na počátku dvacátých let minulého století napsal o prázdninách mladý vysokoškolák Josef Kavan (rodák z Opavy - Kylešovic, s pozdějším pseudonymem A. C. Nor) mimořádně úspěšnou prózu Bürkental, jejíž podtitul - dosti provokativně a trochu recesisticky - zněl Naprosto ne román. A místní si po roce 1989 řekli: a proč na to nenavázat a nepodnítit další mladé autory? K tomu všemi získali i některé sponzory u nás i krajany v Kanadě, kde žije Norův syn Jiří jako úspěšný

podnikatel a kde tuto soutěž podporují též Josef Škvorecký se ženou Zdenou. Letošní almanach nejlepších prací se jmenuje rovněž Příležitost růst a lze jej zakoupit prostřednictvím jednoho z hlavních organizátorů Ing. Jiřího Pecháčka z Katastrálního úřadu na Praskově ulici v Opavě. A konečně: v minulých letech se mezi nejlepšími umístili i někteří posluchači naší univerzity - proč to nezkusit též nyní? Soutěžní prozaické práce autorů do 30 let nutno zaslat do 31. ledna 2003 na adresu Sdružení Hlavnice A. C. Nora, čp. 24, 74752 Hlavnice (ve třech vyhotoveních, psané po jedné straně ob řádek, ne více než 150 stran textu; protože soutěž je anonymní, každá práce musí mít v záhlaví název, pseudonym a rok narození autora, v přiložené zalepené obálce opět shodné údaje uvedené na příspěvku a skutečné jméno, příjmení, titul, rodné číslo, povolání a bydliště s poštovním směrovacím číslem). Naše literatura potřebuje nadané nové autory, kteří jsou plni invence a touhy psát. Těšíme se na setkání s jejich texty! Jiří Urbanec

Z ústeckého studentského časopisu Pandora V rámci bohemistické konference „Okraj a střed v jazyce a literatuře“, kterou ve dnech 3.-5. září organizovala katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, bylo účastníkům jednání věnováno poslední číslo tamního studentského časopisu Pandora. Po otevření tohoto „Pandořina sešitu“ formátu A 4 s 36 stranami na čtenáře zapůsobí především blok věnovaný slovenské literatuře, z něhož dýchne „melancholie a tesknění dolin a rovin vnitrokarpatských“, jak uvádí v úvodním slově editora jistý Daid. Ten také děkuje panu Williamu Gatesovi za brány, jimiž pánové Gavura a Dzúrik zásobovali redakci ukázkami ze slovenské prózy a poezie. Výběr je to pozoruhodný, neboť vedle zavedených básnických veličin „střední generace“ (Marian Hatala, Dana Podracká, Miroslav Želinský) zde najdeme i jména dosud za Karpatským obloukem málo známá, jako Saša Pribišová, Lucie Eggenhofferová,

Zuzana Benková, Petr Bilý, Ján Gavura, Viliam Kanis, z prozaiků pak Anku Gajdošovou a Roberta Kačenáka. Kromě ukázek z tvorby, které jsou vesměs kvalitní, nás po současném literárním dění na Slovensku provede Ján Gavura, jednak obsáhlou statí na dané téma a jednak souborem recenzí sbírek poezie slovenských básníků: Jazvyk (1999) Andreje Habláka, Osnova a útok (2000) Nóry Ružičkové, Dráždenie dažďa (1999) Mariána Grupača, Spomalené prítmie (2001) Petera Bilého. Gavura si také v úvodu studie postěžoval, že z hlediska koncepce výuky slovenské literatury se k té současné dostanete až ve čtvrtém ročníku VŠ humanitního zaměření, přesněji dostanou se k ní pouze studenti slovenštiny a slovakistiky. A navíc si poválečné literární dějiny na Slovensku, včetně let devadesátých, pro sebe pojmenoval dějinami literárního průměru. Z nich se mu vylamuje několik jmen, především z těch autorů, kteří debutovali už

v 60. letech, a pak mladých debutantů v 90. letech (již) minulého století. Jeho selekce je však „osobným svedectvom, s ktorým sa môžete porovnať“. Po přečtení ukázek však názoru tohoto kritika a básníka věřím. Ostatní ukázky zahrnuté do Pandory jsou české provenience s výjimkou lužickosrbských přísloví, které přeložil neúnavný propagátor této literatury a kultury Milan Hrabal. Tento varnsdorfský básník, prozaik a kritik je také autorem několika recenzí umístěných v Pandoře, z nichž dvě jsou opět věnovány slovenské literatuře: sbírce poezie M. Želinského Danjavát a sbírce M. Hataly 41 básní. Bohemista a také ústeckochotěbořský básník Ivo Harák recenzuje knížku jiného Slováka - Zakarii Viliama Kanise. Příští číslo Pandory má být věnováno polské literatuře, takže redaktorům přeji, aby měli podobně šťastnou ruku při výběru ukázek a recenzovaných publikací, jako tomu bylo v jejím posledním šestém čísle. Libor Martinek

strana 32

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

„Chci napomáhat k lepšímu poznání polské literatury, zejména moderní poezie,“ říká Mgr. Libor Martinek, Ph.D., z opavského Ústavu bohemistiky a knihovnictví

Myšlenka publikovat rozhovor se členem redakční rady Novin Slezské univerzity Liborem Martinkem na téma jeho četných česko-polských aktivit je starší než půl roku, k jejímu naplnění však dochází teprve dnes. Důvod takového prodlení nespočívá v tom, že bychom se snad nemohli setkat a poté i domluvit; spíše jsme otištění v redakci stále odkládali s ohledem na četné další autorovy příspěvky, k nimž je morálně zavázán jako aktivní člen redakční rady. Tentokrát ovšem dávno připravený materiál nabývá z pohledu dvou blížících se listopadových česko-polských konferencí, pořádaných Ústavem bohemistiky a knihovnictví a Ústavem společenských věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, na nové aktuálnosti. Pane doktore, kde hledat kořeny Vašeho zájmu o polskou literaturu, a poezii zvlášť, literární vědu a předpokládám také polské reálie. Pramení z Vašeho slezského zasazení, či jste se k němu dopracoval vlastní cestou sám? Nebo je v tom z obojího něco? Zájem o uvedené oblasti, značně široké na to, abych odpověděl jednou větou, kde se nacházejí kořeny každého z nich, je dán několika vzájemně se prostupujícími faktory. Jednak místem narození, tj. slezským Krnovem, ale také tím, že patřím ke generaci, která se dočkala demokratických změn až po ukončení vysokoškolských studií, takže svou přirozenou zvída-

vost po nových a kulturní politikou státu nedeformovaných informacích (v mém případě šlo převážně o kulturní zájmy), musela čerpat z různých, mnohdy značně kuriózních zdrojů. Jedním z nich byla oblast samizdatové literatury a knih vydávaných v exilu a pašovaných do Československa, pokud měl člověk to štěstí a dostal se k ní. Problematice těchto dvou literárních proudů se jako literární historik dlouhodobě věnuji. Jiným zdrojem informací byly knihy a časopisy vydávané v Polsku, popřípadě sledování kvalitních polských rozhlasových a televizních pořadů. Tady je třeba říct, že v Polsku koncem osmdesátých let již značně polevovala cenzura. Lze zdůraznit, že polská kinematografie i moderní populární hudba díky větší tvůrčí svobodě měla v té době před tou naší domácí značný náskok. Vzpomínám si třeba na vynikající filmy Krzysztofa Kieśłowského, Agnieszky Hollandové, Romana Polańského nebo Jerzyho Sztura a jiných polských režisérů polské filmové vlny tzv. „mravního neklidu“, které jsem zhlédl v olomouckém filmovém klubu. Důležité byly pro mne polské literární a hudební časopisy z osmdesátých let, s nimiž se znormalizovaný Literární měsíčník nebo později Tvorba, ale i Melodie, zejména po nuceném odchodu osobností, jako je třeba Jiří Černý, z redakce časopisu, nemohly vůbec srovnávat. Nezapomínám ani na několik výborných pedagogů, kteří v dobrém smyslu formovali moji osobnost, ať už to byl estetik a filozof doc. Lubomír Valenta (žák filozofa Josefa Ludvíka Fischera), který mě učil češtinu na gymnáziu,

jenž se roce 1990 se vrátil na katedru filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého (FF UP), nebo medievalista prof. Eduard Petrů a amerikanista prof. Josef Jařab, jejichž přednášky a semináře na FF UP jsem později navštěvoval. Kdy jste se poprvé přesvědčil, že je to zájem uvědomělý, kdy jste získal poznání, že je pro Vaši badatelskou, pedagogickou i tvůrčí dráhu nosným? Zájem o polskou literaturu jsem tedy pociťoval již jako student a byly to zejména knihy předních polských autorů, z nichž řada vyšla v překladu Ericha Sojky, které mě zpočátku zaujaly. Později, když jsem si dostatečně prohloubil znalosti polštiny a pustil jsem se do prvních pokusů o překlady polské poezie, byl to právě Erich Sojka, kdo mi udělil několik cenných rad z překladatelské praxe. Po jeho smrti jsem ve spolupráci s fakultní knihovnou zorganizoval převoz jeho polské knihovny do Opavy. V čem vidíte hlavní přínos překladatelské práce Vašemu pedagogickému a badatelskému působení? Obecně se domnívám, že překládání poezie z cizího jazyka do češtiny je výbornou školou porozumění moderní poezii a její interpretaci, nemluvě o nabyté zkušenosti důležité pro vlastní básnickou tvorbu. Od doby absolvování půlroční doktorandské stáže na Filii Uniwersytetu Śląskiego w Cieszynie u bohužel již zesnulého badatele regionálních literatur prof. Edmunda Rosnera jsem samozřejmě schopen číst i recepčně poměrně náročné literárněvědné texty v polštině, a tak příležitostně překládám zajímavé

studie polských kolegů do češtiny. Jednou z mých překladatelských ambicí je sestavení metodologicky kompaktní antologie polských literárněteoretických studií pro potřebu výuky literární vědy na našem ústavu. V době své stáže v Polsku jsem také rozšířil svůj literárněhistorický výzkum slezského pohraničí, do té doby orientovaný zejména na oblast Krnovska, Bruntálska a Jesenicka, z něhož jsem vytěžil i badatelskou syntézu v podobě doktorské práce obhájené na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřuji nyní svůj výzkum na terén českého Těšínska, v němž se systematicky věnuji literatuře polské národnostní menšiny. Přispívám také statěmi a studiemi do tamních časopisů Zwrot, Těšínsko, Weles nebo do kulturní rubriky ostravského týdeníku Głos Ludu. Nedomnívám se přitom, že se v těchto zmíněných regionech setkáváme jenom s nějakými druhořadými literárními jevy, které byly nebo jsou přehlíženy literárními vědci z tzv. center. Z hlediska vědomého užití strukturalistické teorie textu se totiž do centra pozornosti často dostávají i fenomény externí literární povahy a z periferie výzkumu, což pak vede k jejich metodologické emancipaci. Jak došlo k Vašim prvním osobním kontaktům s literárními tvůrci na druhé straně česko-polské hranice? Byli to právě polští autoři z českého Těšínska, z nichž jmenuji alespoň Wilhelma Przeczka nebo PhDr. Kazimierze Kaszpera, kteří přeložili mé básně do polštiny a tím mi otevřeli dveře do Polska, takže jsem byl mnohokrát zván na mezi-

Andělská Hora

Piskořov

Krásné Loučky

Rákosí u rybníka ve větru kývá na pozdrav andělé odlétli ve stájích slyšíš koně ržát

Večer se utopil vzduchem se nese skřípot vrat z komínů se vznáší kouř věnce horských chat

Sníh zasypal cestu třpytivou bělostí zraňuje oči v dálce hejno havranů na polích potkáš smutek a strach

listopad 2002 národní básnické festivaly v Polsku. Zúčastnil jsem se mezinárodních festivalů také na Litvě a letos i v Řecku. Mnozí ze znamenitých polských básníků jsou však povoláním literárními vědci, takže jejich zásluhou mám možnost být zván i na literárněvědné konference, o jejichž existenci bych se většinou z běžných informačních kanálů, čili z nabídek zasílaných fakultě nebo přímo našemu ústavu, ani nedozvěděl, neboť tam mnohé pozvánky bohužel nepřijdou. Ovšem díky mé účasti na odborných nebo tvůrčích fórech se polští kolegové mnohdy poprvé dozvědí o existenci Slezské univerzity a od toho je jen krůček k navázání spolupráce na odpovídající úrovni, ať už mezi fakultami nebo případně mezi spisovatelskými středisky. V tomto směru bych rád vyjádřil svůj hluboký vděk vedoucímu našeho pracoviště a zároveň stávajícímu předsedovi Ostravského centra Obce moravskoslezských spisovatelů doc. Jiřímu Urbancovi, který podporuje navazování odborných i profesně-tvůrčích česko-polských kontaktů. J. Urbanec se mi vždy snažil vyjít vstříc při rozvíjení těchto interkulturních styků. Faktem je, že oficiální státní kulturní instituce rozhodně nebyly v nedávné minulosti nějakým velkorysým mecenášem živého a autentického vztahu mezi českou a polskou kulturou, takže dodnes je na tomto poli co dohánět, nemluvě o celé řadě předsudků a vžitých stereotypů po léta vytvářených pokryteckou propagandou na obou stranách hranice, které je možné setřít jedině vzájemným poznáváním. Proto vítám prozíravou iniciativu doc. Urbance, která vedla k založení tradice listopadových česko-polských literárněvědných konferencí, jež pomáhám zajišťovat jako jejich organizační tajemník a z nichž připravuji do tisku sborníky přednesených referátů v češtině a v polštině. Sám spolupracuji s několika významnými institucemi v Polsku, například s Instytutem Badań Literackich PAN ve Varšavě, s katedrami slavistiky v Sosnowci a v Poznani, nejnověji se slavistikou ve Vídni a ve švý-

Noviny Slezské univerzity carském Freiburgu. Jsem členem redakčních rad časopisů Radostowa ve Starachovicích a Pobocza ve Więcborku, přičemž do řady dalších polských časopisů, jako Literacka Polska ve Varšavě, Akant v Bydgoszczy, Ziemia Kłodska v Bystrzycy Kłodské, Ikar v Kielcích, Bohemistyka ve Wałbrzychu a jiné, pravidelněji přispívám.

cích u nás, v Polsku či na Litvě, nebo na problematiku vztahu centra a periferie v díle jiného polského nositele Nobelovy ceny, tentokrát z roku 1984, Czesława Miłosze. Básně obou naposledy zmíněných velkých básníků a esejistů jsem také představil českému čtenáři. V případě překladů z Miłoszovy poezie a jiných významných polských bás-

Martinkova poezie naposledy zaujala porotu básnické soutěže, kterou uspořádala Městská knihovna v Cieszynie Repro archiv

Polská národní literatura má také osobnosti, jejichž význam daleko přesahuje hranice národní literatury. Jak se díváte na ně, jsou i ony předmětem Vašeho zájmu, nebo pokud jde o jejich dílo zůstáváte pouze čtenářem? Díky přirozené cestě osobního a vědeckého vývoje jsem v nedávné době upřel badatelskou pozornost i na vzájemné vztahy obou národních literatur, tedy na komparatistickou problematiku, v jejíž sféře se nacházejí mé studie na téma české recepce díla polských klasiků Adama Mickiewicze, Julisze Słowackého, ale i nositelky Nobelovy ceny za literaturu z roku 1997 Wisławy Szymborské otištěné v odborných časopisech a sborní-

níků, např. Zbigniewa Herberta a Bohdana Urbankowského, se mohu vykázat i zajímavou spoluprací se stanicí Vltava Českého rozhlasu 3. Několik mých překladů z polské lyriky použil Jiří Dědeček v televizním programu „Cizí slovo poezie“. Česká veřejnost není dosud s mnohými ryzími hodnotami polské duchovní kultury dostatečně seznámena. Jaké možnosti poznat je lépe se konkrétně v opavském prostředí nabízejí? Polské vědě, kultuře a literatuře jsem vděčný za mnohé, což se snažím splácet v rámci svých skromných sil, jistě s ohledem na možnosti dané kulturně-společenskými a s tím spojenými ekono-

strana 33 mickými podmínkami v regionu, tím, že sem zvu polské spisovatele a výtvarné umělce. Na autorských večerech jsem seznámil veřejnost s básníky zastupujícími polskou národnostní menšinu z českého Těšínska, např. s Wilhelmem Przeczkem, Lucynou Waszkovu, Renatou Putzlacherovou, ale i s významnými polskými básníky Stanisławem Franczakem, Dariuszem Lebiodou, Stanisławem Nyczajem, Henrykem Cyganikem, Wiesławem Malickým, Stanisławem Krawczykem, Tomaszem Agatowským, který vystoupil v Opavě v rámci básnického dialogu spolu s českým básníkem Jiřím Staňkem, a se Zbigniewem Kresowatým, jenž je zároveň uznávaným grafikem a jehož výstavy proběhly v Opavě, v Krnově a v Moravském Berouně. Nezapomínám ani na prezentaci tvorby zajímavých současných českých autorů. Uvedl bych alespoň křest debutantské sbírky veršů opavské básnířky Dagmar Bakalové Karneval v zimě, kterou jsem redigoval. Do budoucna bych rád opavské veřejnosti představil polského básníka, žijícího ve Vídni, Michała Bukowského, jehož sbírku Laskavost oblaků jsem přeložil do češtiny spolu s kolegy Przeczkem a Waszkovou. Bukowski je zároveň uznávaným fotografem, členem Královského sdružení fotografů v Londýně. Kladete si ve svých česko-polských aktivitách nějaký konečný cíl? Dá se dnes taková meta vůbec dohlédnout? Jestliže se nacházíme v nové kvalitě rozvoje česko-polských vztahů, znamená to i změnu výzkumného paradigmatu na pohraničí kultur, které dosud nedostatečně postihovalo vztah centrum periferie. Mou snahou je přispět ke změně dosavadní situace a překonat metodologické důsledky dosavadní badatelské redukce systému literární kultury spočívající v jednostranném přístupu k literárním jevům z „okraje“ literárního systému. A v neposlední řadě napomoci k našemu lepšímu poznání polské literatury, zejména současné moderní polské poezie. (re)

strana 34

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Okraj a střed v jazyce a literatuře

Plenární zasedání konference zahájily 3. září referáty významných představitelů české lingvistiky a literární vědy i zahraniční hosté. Jiří Kraus (Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze) se mj. zamýšlel nad postavením českého jazyka v „centru“ či „periferii“ zájmu veřejnosti: z jeho vystoupení vyplynulo, že na periferii zájmu již dnes rozhodně není. O tom svědčí snaha odborníků z různých oborů o spolupráci s Ústavem pro jazyk český při tvorbě terminologie apod. Ukazuje se však, že některé problémy související zejména s jazykovou výukou, které by měly být spíše v centru pozornosti, jako by stále byly spíše na periferii, např. často diskutované čtení s porozuměním. Vedoucí katedry bohemistiky Pedagogické fakulty (PdF) Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) v Ústí nad Labem Dobrava Moldanová na několika příkladech demonstrovala, jak se pod vlivem společenských změn a v určitých historických obdobích i požadavků ideologických měnil „okraj a střed českého literárního kánonu“, tj. jak se měnilo zejména ve 2. polovině 20. stoletní postavení takových autorů, jakým byl např. i Karel Čapek. Referáty v jazykovědných sekcích často sledovaly vybraný jazykový jev jednak z hlediska jeho postavení v centru či periferii jazykového systému, jednak z hlediska jeho postavení v centru či periferii zájmu veřejnosti. Např. Marie Čechová (Ústí nad Labem) věnovala pozornost vztahu termínů příznakovost - nepříznakovost (neutrálnost) a centrum - periferie a ukázala, že ačkoliv jde o termíny velmi frekventované, není jejich pojmový obsah v různých jazykových disciplínách vždy přesně vysvětlen. Jana Hoffmannová (Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze) ukázala, že z periferie do centra lingvistických zájmů se stále více přesouvá výzkum mluvených projevů. V průběhu konference orientované na „okraj a střed“/„centrum a periferii“ zazněly referáty s regionální tematikou: Českému Těšínsku se věnovala ostravská lingvistka a „specialistka“ na tuto oblast Irena Bogoczová, polský lingvista Jan Malicki obrátil pozornost k postavení Slezska v rámci zemí Koruny České ve 14.-18. století. A k těmto příspěvkům můžeme přiřadit i referát polské lingvistky Grażyny Balowské (Opole), která se již několik let zabývá lašškým jazykem Óndry Łysohorského. Možná méně příspěvků než se očekávalo bylo věnováno cizím slovům v centru a periferii slovní zásoby češtiny i jiných jazyků (slovenštiny, němčiny). Opět za všechny zde připomeňme ostravskou lingvistikou zabývající se anglicismy v českých textech různých stylových oblastí Dianu Svobodovou (PdF Ostravské

univerzity). Ovšem referátů o slovní zásobě a onomastice zaznělo hned několik: Naděžda Kvítková (PdF Univerzity Karlovy) srovnávala mj. frekvenci některých slov ve staročeských a současných českých textech. Marcela Grygerková z Ostravy poukazovala na skutečnost, že se ve slovotvorbě i ve spisovném jazyce stále častěji uplatňuje univerbizace (tvoření jed-

noslovných názvů ze slovních spojení, např. zubní lékař - zubař, zasedací místnost - zasedačka). K onomastice (nauce o vlastních jménech) již tradičně přispěli badatelé z Banské Bystrice Jaromír Krško a Pavol Odaloš. Mezi referáty zaměřenými na gramatiku se již objevily i takové, které při snaze vymezit centrum a periferii v gramatickém systému vycházely z materiálu Českého národního korpusu (Jana Obrovská z Brna). Nechyběly příspěvky zabývající se výukou češtiny jako cizího jazyka, a to v podání českých i zahraničních bohemistů. Za všechny připomeňme Marii Marouškovou (Ústí nad Labem), která se s účastníky konference podělila o své zkušenosti s výukou češtiny německy mluvících studentů a která se snažila ukázat, ve kterých případech může nepřesná česká výslovnost vést k nedorozumění. Zajímavou informaci o založení a fungování nové Neise-University s výukou češtiny s centrem v Žitavě přinesl jeden z jejích zakladatelů, německý bohemista Peter Schmidt. Poslední den konference byl věnován potřebám výuky češtiny na základní a střední škole. Mezi účastníky jednání byly i učitelky základních škol, které poukazovaly mj. na jeden často diskutovaný problém: ve slovní zásobě dětí se dostávají do jejího „centra“ stále častěji hrubé, až vulgární výrazy. Několik účastníků se vracelo k problému, který v úvodním referátu nastínil J. Kraus: potřebě věnovat pozornost čtení autentických textů a jejich porozumění. Ve spontánní diskusi, kterou z velké části řídila vedoucí redaktorka časopisu pro učitele českého jazyka škol všech stupňů Český jazyk a literatura M. Čechová, účastníci konference konstatovali

svoje zkušenosti s tím, že řada učitelů středních škol jeví stále menší zájem nejen o tento časopis, ale též o možnosti dalšího vzdělávání a o nové poznatky z teorie svých oborů i z didaktiky. V některých případech byly tyto názory podloženy i konkrétními statistickými výzkumy. Ty podle poznatků účastníků konference dokazovaly, že větší zájem o literaturu vyučovaného oboru a o odborné časopisy projevují v poslední době spíše učitelé základních škol (u učitelů škol vysokých tyto výzkumy prováděny nebyly). Pokud jde o literárněvědnou část konference, níže podepsaný spoluautor této zprávy se z důvodu konání přijímacích zkoušek na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě zúčastnil pouze posledního dne jednání, a to s příspěvkem na téma literatury autorů řecké národnostní menšiny z oblasti Jeseníků (Praxitelise Makrise a Sotirise Joanidise) a problematiky řecko-slavomakedonské emigrace na našem území po 2. světové válce. Z přednesených referátů toho dne bezesporu zaujal odborně fundovaný rozbor románu Wilhelma Przeczka „Hudba z nebe“ od ústeckého bohemisty Ivo Haráka. Básnické tvorbě jiného představitele polské národnostní menšiny, mladého básníka Bogdana Trojaka (nar. 1975), autora tří pozoruhodných sbírek poezie a zakladatele vendryňského časopisu Weles, věnovala pozornost olomoucká bohemistka a polonistka Marie Jodasová. Jiný příspěvek byl věnován prózám české autorky Libuše Moníkové, jež po té, co emigrovala do SRN, psala svá díla německy a orientovala se především na recepční okruh německých čtenářů. Zde jsem však postrádal kritičtější pohled na diskutabilní interpretaci českých dějin v díle Moníkové. Jako vždy lze průběh ústecké konference hodnotit jako velmi úspěšný. Organizátoři si tentokrát zaslouží obdiv už jen za to, že se rozhodli ji uspořádat jen asi čtrnáct dní po katastrofických záplavách, kterých v tomto roce nezůstalo ušetřeno ani Ústí nad Labem a okolí. Důsledkem byly bohužel zejména potíže s dopravou z Prahy do Ústí nad Labem, které možná řadu původně přihlášených zájemců odradily. Pořadatelé se však perfektně vypořádali i s potížemi se zajišťováním ubytování při obsazení kolejí, které k tomuto účelu při předchozích konferencích sloužily, a ještě ne zcela odeznělé důsledky záplav je neodradily ani od přípravy výletu po významných památkách severních Čech. Domníváme se, že už jen za překonání těchto překážek zaslouží katedra bohemistiky PdF UJEP v Ústí nad Labem absolutorium. Ivana Kolářová, Libor Martinek

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 35

Sborník prací, řada literárněvědná - už počtvrté

Bývá dobrou vizitkou každé vysoké školy, jestliže jednotlivá její pracoviště se každoročně mohou vykázat vlastní vědeckou prací. Pracoviště a jejich pracovníci tak mohou činit mnoha způsoby: prostřednictvím vystoupení na konferencích doma i v zahraničí, pomocí tištěných výstupů grantových úloh, ale rovněž prostřednictvím knižních publikací a kolektivních sborníků. Právě posledně jmenovaný způsob je podle mého názoru možností, jak ukázat svým kolegům u nás i za hranicemi, že opavská literárněvědná bohemistika navazuje na dobré tradice české literární vědy i na kontext světový a že nestojí mimo hlavní proud bohemistických studií. Protože během více než decennia, kdy opavská literárněvědná bohemistika existuje, se podařilo navázat úzké institucionální, stavovské i individuální kolegiální vztahy s bohemistickými a slavistickými pracovišti u nás i na Slovensku a v Polsku, tisknou v opavském sborníku své práce rovněž zahraniční kolegové. Tím náš sborník získává přesah slavistický. Kdo se probíral čtyřmi zatím vydanými svazky, jistě už zjistil, že mezi daty vydání jednotlivých sborníků ční četné prodlevy: prvý vyšel v roce 1991 a obsahoval příspěvky z první polistopadové konference na téma Od rozdělení k syntéze, která proběhla v rámci kulturního festivalu Bezručova Opava ve dnech 19. až 20. září 1990, druhý svazek vyšel v roce 1997 a byl dedikován doc. dr. Jiřímu Urbancovi, CSc., u příležitosti jeho životního jubilea - pětašedesátin, třetí svazek vyšel loni, letošní čtvrtý ročník sborníku se objevil za rok po třetím. Právě takovou periodicitu bude nutno uhlídat v dalších letech. Bude to časově i organizačně náročné, ale v době, kdy mezi sebou budou jednot-

livá vysokoškolská pracoviště stále výrazněji soutěžit v kvalitě a kdy se souběžně s tím rozběhne „boj o studenty“, musí pracoviště ukázat, že má schopné vědecko-pedagogické pracovníky, kontakty na akademické i vysokoškolské instituce a kvalitní a obecně dobře ceněné

SU v Opavě, který je bdělým lektorem a zároveň se nebrání pomoci při překladech cizojazyčných resumé, a tradičně již s brněnskými odborníky: proto loňský i letošní sborník lektorovala doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. Výňatky z lektorských zpráv (otiskujeme je

výsledky vědecké i pedagogické práce. Formou prezentace kvalitní vědecké práce mohou být sborníky prací, formou prezentace dobré pedagogické práce schopní a v praktickém životě se dobře uplatňující absolventi. Na kvalitu příspěvků, které časově sahají až do středověku, prostorově mimo českou kotlinu a metodologicky od filologických analýz až po současné poststrukturální a postdekonstrukční metody práce, dohlížejí lektoři. Podle opavské vydavatelské praxe je nutný jeden posudek vnitřní a druhý vnější. Dlouhou dobu spolupracujeme s PhDr. Arturem Sommerem z stavu cizích jazyků FPF

níže) mohou zčásti posloužit jako průvodce po čtvrtém svazku sborníku. Libor Pavera Z lektorských posudků Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. (Ústav české literatury PdF MU v Brně): „Stalo se již tradicí, že Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě vydává tiskem práce svých kmenových pracovníků. Vedle nich do sborníku prací přispívají rovněž badatelé z ostatních institucí se vztahem k literatuře. Jde jak o badatele české, tak zahraniční, s nimiž opavská literárněvědná bohemistika udržuje přátelské odborné vztahy.

Sborník sestává z několika stálých rubrik: Stati, Rozhledy, Korespondence a Recenze. Každý oddíl je zaplněn několika příspěvky, nejrozsáhlejší je oddíl první, Stati. Obsahuje práce českých, slovenských i polských odborníků. Editor svazku seřadil články chronologicky podle toho, které téma se řeší. (…) Sborník představuje pestrou, přesto kvalitní přehlídku současného odborného myšlení o literatuře. Stati obohacují naše dosavadní znalosti z mnoha oblastí literární vědy, a proto lze sborník doporučit k tisku.“ PhDr. Artur Sommer (Ústav cizích jazyků FPF SU ): „(…) Do prvního oddílu Stati přispěli jak čeští, tak polští a slovenští badatelé. Oddíl obsahuje jak články týkající se starších období (středověk, renesance a baroko), tak stati obírající se literaturou novodobou i současnou. Ze zahraničních přispěvatelů zaujmou stati U. Świderské o kategoriích války a míru v dopisech S. Orzechowského a stať odborníka na dějiny literatury ve Slezsku Z. Kadłubka o méně známém latinsky píšícím autorovi I. Langusovi (Silesiovi). Svými pracemi do prvého oddílu přispěli i D. Šajtar (Bezručův vztah k publicistice), J. Urbanec (o epitetu ve sbírce A. Brouska Spodní vody), L. Soldán (o fejetonech K. Dostála-Lutinova), L. Pavera (o Z. Kalistovi-básníkovi), L. Martinek (o teorii intertextuality), D. Vlašínová (o ženách spisovatelkách z oblasti Slezska a Moravy), Z. Hurtajová (o lyrice Juraje Zábojníka) aj. Jde o stati přehledné, opřené o materiálové studium v archivech a knihovnách, s řadou nových poznatků. Do oddílu Rozhledy zařadil redaktor sborníku stati I. Pospíšila, L. Soldána a mladého anglisty K. Kučery. Edicí korespondence F. Duši s J. Demlem přispěl P. Šopák, početně rozsáhlý je oddíl Recenze. (…)“

strana 36

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Dvě mezinárodní archeologické konference

Za účasti 42 vědeckých pracovníků z českých zemí, Slovenska, Polska a Rakouska se ve dnech 17. - 20. září v hotelu Červený zámek v Hradci nad Moravicí konalo každoroční, letos již 21. pracovní zasedání specialistů na problematiku mladší a pozdní doby kamenné „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“. Pořadateli byly Archeologický seminář Ústavu historie a muzeologie (ÚHM) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity (SU) v Opavě a Ústav archeologické památkové péče v Brně. Při jednání, které zahájil předseda Sekce pro neolit a eneolit České archeologické společnosti dr. M. Šmíd z Ústavu archeologické památkové péče v Brně a postupně je řídili prof. S. Stuchlík a dr. V. Janák ze SU, prof. V. Podborský z Masarykovy univerzity v Brně, doc. J. Bátora z Archeologického ústavu SAV v Nitře a dr. J. Kopacz z Instytutu Archeologii i Etnologii PAN v Krakově, bylo proneseno 28 referátů k širokému okruhu problémů. Kromě řádných účastníků je vyslechlo také několik studentů historických oborů SU. Mezi přednesenými příspěvky bylo možno - nehledě k solitérům - identifikovat tři tematické skupiny: nové výsledky zpracování terénních prací; problematika kamenné industrie; problematika osídlení netradičních („nesprašových“) území. K poslednímu tématu se zčásti vztahovala i exkurze 18. září. Byla zahájena prohlídkou města Opavy a návštěvou budovy SU na Masarykově třídě, kde si účastníci jednak prohlédli laboratoře ÚHM (provázel je vedoucí laboratoří, ing. J. Šťastný), jednak výstavku nových neolitických a eneolitických nálezů - mnohdy z odborného hlediska velice přínosných a až na výjimky nepublikovaných - z terénních výzkumů na území českého Slezska. K vidění byly nálezy získané ze záchranných výzkumů sídliště na katastrech Hněvošic, Chuchelné, Nového Dvora u Stěbořic, Palhance, Píště, Služovic, Strahovic, Vávrovic, Velkých Hoštic. Převážnou většinou šlo o výsledky záchranných výzkumů opavského Archeologického oddělení Památkového ústavu v Ostravě, především jeho vedoucího Mgr. P. Stabravy, z let 1995 - 2002; na řadě z nich se podíleli jako technici, přímí vedoucí terénních prací, i studenti archeologie SU, např. Bc. M. Zezulová, Bc. M. Kiecoň, Bc. J. Juchelka aj. Další zastávkou exkurze bylo polykulturní sídliště ve Velkých Hošticích - spolu s hradiskem v Chotěbuzi - Podoboře jde o nejlépe poznanou archeologickou lokalitu v našem Slezsku. Po obědě se exkurze přesunula za polskou hranici, na výšinné lengyelské a halštatské sídliště v Krasné u Cieszyna. Tam ji doprovázel Mgr. B. Chorąży, vedoucí archeologického oddělení muzea v Bielsku - Białé; jeho výklad se netýkal pouze lokality v Krasné, kde prováděl v roce 2000 záchranný výzkum, ale sídelních struktur v pravěku polského Pobeskydí - které stejně jako naše Pobeskydí patří k netradičním sídelním územím, o kterých byla řeč před chvílí - vůbec. Bohužel kvůli špatnému počasí a i z důvodů časových nestihla výprava prohlídku pozůstatků pravěkého hradiska a piastovského kastelánského hradu v polském Cieszyně, kde ji (marně) očekával vedoucí archeologického oddělení tamějšího okresního muzea W. Kuś. Závěr exkurze patřil halštatskému a slovanskému hradisku na Podoboře u Chotěbuzi a Archeoparku, který se tam v současnosti velmi intenzivně buduje; výklad podal dlouholetý vedoucí výzkumných prací na hradisku a spiritus agens projektu skanzenu, doc. P. Kouřil, ředitel Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Kromě exkurze zpestřila konferenci prohlídka areálu zámeckého vrchu v Hradci, kde gotický hrad (dnešní Bílý zámek) přímo navázal na raněstředověké (slovanské) hradisko z 8. - poloviny 13. stol. (před ním zde však existovala ještě hradiska v době halštatské, tj. v první polovině posledního tisíciletí před změnou letopočtu a v eneolitu, ve 4. tisíciletí př. Kr.) i prohlídka interiérů Bílého zámku. Ta předcházela společenskému večeru, který přípitkem otevřel rektor SU prof. Z. Jirásek.

Vzdor časově velmi náročnému programu se nevyskytl po celou dobu žádný organizační nedostatek či problém, ubytování i stravování bylo na patřičné výši a tak byla konference účastníky unisono ohodnocena příznivě, jako velmi zdařilá ve všech ohledech. To je jistě dobrým vysvědčením nejen pro oba pořadatele (z nichž tíha přímé organizace vzhledem k místu konání ležela na Archeologickém semináři, resp. na ÚHM jako takovém), ale i pro firmu RAHOS, která hotel Červený zámek provozuje. Hned následujícíí týden probíhalo ve Sněmovním sále minoritského kláštera jednání 34. mezinárodní konference archeologie středověku s názvem „Interetnické vztahy ve středověku a jejich odraz v hmotné kultuře“. Její organizace se však naší univerzity netýkala, pořadateli byli Archeologický ústav AV ČR v Brně a Slezské zemské muzeum (SZM) v Opavě (pedagogové a studenti naši univerzity se tam tedy vyskytovali jen jako běžní účastníci, příp. hosté). Tato konference byla mnohem větší než naše (to konečně odpovídá i početnímu poměru mezi badateli, zaměřujícími se na období středověku a těmi, kteří se zabývají neolitem a eneolitem), takže jednala celý týden od 23. do 27. září. Zúčastnilo se 96 badatelů, kteří se shodou okolností stejně jako v předchozím případě sjeli do Opavy z různých míst České republiky, Slovenska, Polska a Rakouska a pronesli zde 54 referátů na téma ne pouze mezietnických vztahů, ale i na témata jiná. U příležitosti konference byla ve foyeru výstavní budovy SZM otevřena výstava archeologických nálezů „Poklady středověké Opavy“. Exkurzi po vybraných středověkých lokalitách (zříceniny hradů Cvilín, Fulštejn a Freudenštejn, zámky v Bruntálu a Hradci nad Moravicí, kostely ve Starém Městě u Bruntálu a v Bruntálu) zakončil společenský večer rovněž v Červeném zámku na Hradci. Také setkání středověkých archeologů, vzdor mnohem větším rozměrům a horšímu počasí, které se podepsalo zejména na exkurzi, proběhlo bez organizačních problémů, což bylo zásluhou především Archeologického oddělení SZM a jeho nové vedoucí dr. M. Tymonové. Konání obou zářijových konferencí, jež svou středoevropskou dimenzí překračovaly hranice nejen regionu, ale i republiky, bylo především výrazem vzrůstu prestiže i možností slezské archeologie, které bylo pořádání obou tradičních mezinárodních setkání svěřeno a která je byla schopna zajistit. Neuškodí snad připomenout, že v obou případech šlo o akce s přísně vědeckým zaměřením; v pozadí archeologických hypotéz stojí především hmotné, trojrozměrné skutečnosti, a ne slova, takže módní nevědecká - snaha dodávat kvůli vlastnímu zviditelnění margináliím kosmické rozměry nebo vyžívat se v krasodušném řečnění zde nemá zdaleka takový prostor jako v mnohých jiných společenských disciplínách. Změny v organizaci archeologické práce, které v republice proběhly v 90. letech, tedy přišly disciplíně v našem regionu zjevně k duhu. Rozhodujícím bodem bylo založení Archeologického semináře na SU (1995), který byl okolnostmi doveden k tomu, aby se stal jakýmsi institucionálním zosobněním archeologie českého Slezska doma i v zahraničí, a kromě pedagogické činnosti převzal na svá bedra do značné míry i starost o její reprezentaci, mezinárodní styky i o bádání nad pravěkem českého Poodří. Nejvýraznějšími doklady jsou účast pracoviště na redakci katovické ročenky „Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i ziemiach pogranicznych - Archeologické výzkumy v Horním Slezsku a na jeho pomezí“, dohoda o spolupráci s Archeologickým ústavem Jagellonské univerzity v Krakově i česko-polský projekt :“Průzkum výšinných sídlišť v Pobeskydí mezi Bečvou (Česká republika) a Białou (Polská republika) Badania pradziejowych osiedli wyżynnych na Pobeskidziu między Beczwą (Republika Czeska) a Białą (Rzeczpospolita Polska)“ (o tom všem se psalo na stránkách Novin SU vícekrát), ale samozřejmě i všechna další činnost jeho pedagogů a posluchačů, počínaje vědeckou publikací. Na

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

druhé straně angažmá opavských studentů archeologie do značné míry podmiňuje schopnost archeologického oddělení Památkového ústavu alespoň v nejnutnější míře personálně zvládnout již řadu let trvající konjunkturu záchranných výzkumů (tím nechci nijak snižovat pracovní nasazení a zásluhy jeho stabilních pracovníků), která zase na oplátku od poloviny 90. let výrazně rozmnožila pramennou základnu slezské archeologie. Úspěšný průběh zářijové konference o středověku i vybudování seminární pracovny na archeologickém pracovišti v tzv. Müllerově domě - která bude sloužit výuce hmotné kultury pro posluchače nejen archeologie, ale i historie a muzeologie na SU - jsou zase hmatatelným přínosem SZM, a to v jediném roce 2002 (!); nedávná personální obměna na Archeologickém oddělení se tak jeví plně legitimní. I díky této trojstranné spolupráci začíná tedy Opava pozvolna plnit úlohu třetího z hlavních archeologických center

strana 37

v České republice (vedle Prahy a Brna), ke které ji předurčuje skutečnost, že české země sestávají ze tří základních, přírodně determinovaných celků se specifickým historickým vývojem (anachronicky řečeno: Čechy, Morava, Slezsko), i samy dějiny archeologického bádání. Archeologie českého Slezska, či libo-li - českého Poodří, dosáhla na začátku nového tisíciletí dosud nejvyššího stupně rozvoje, ať již co do kvality nebo co do kvantity své práce. Pro úlohu, kterou by měla plnit, jsou však její kapacity stále nedostatečné. Tím více lze želet toho, že v rámci jinak prospěšných změn na začátku 90. let delimitací někdejší opavské Expozitury Archeologického ústavu Brno k Památkovému ústavu Ostrava opustila - přinejmenším nominálně - Poodří Akademie věd ČR. Brzký návrat původního stavu - detašovaného pracoviště Archeologického ústavu AV ČR do Opavy - by byl pro slezskou archeologii žádoucí. Vratislav Janák

Šrámkova Sobotka opět bez našich studentů Jezdím na festival Šrámkova Sobotka každý první červencový týden již více než dvacet pět let, což dostatečně svědčí o mém osobním a dlouhodobém vztahu k němu. Těšilo mě, že po vzniku Slezské univerzity našli brzy studenti bohemistiky její opavské fakulty na festivalu své aktivní místo a dokonce po několik let zde slavili v celostátní konkurenci se studenty ostatních filozofických a pedagogických fakult úspěchy jak v oblasti literární tvorby, tak uměleckého přednesu. Ale již loňského roku jsem si na stránkách našich univerzitních novin posteskl, že jsme toto významné soutěžní i srovnávací pole lehce vyklidili, a apeloval na novou aktivitu. Bohužel, má výzva nenašla žádnou odezvu a ani toho letošního, již 46. ročníku Šrámkovy Sobotky (konaného u příležitosti 125. výročí narození a 50. výročí umrtí Fráni Šrámka) se studenti naší Filozoficko-přírodovědecké fakulty nezúčastnili. Příčiny vidím opětovně jako loni v nedostatečném zájmu, malé informovanosti a především mizivé vlastní aktivitě samotných studentů, jakož i v nedostatečné pozornosti o tuto akci ze strany pedagogů zabývajících se výchovou k literatuře, uměleckému přednesu a literární tvorbě, které jsou ale nedílnými součástmi a potřebnou vybaveností budoucích učitelů češtiny. Při přípravě letošního ročníku festivalu jsem měl možnost zúčastnit se jako konzultant diskuse s organizátory nejen o jeho konkrétní náplni, ale i zamyšlení nad jeho perspektivami. Těší mě, že mezi nimi nechybí jak idea sjednocujícího tématu to letošní bylo Žena dělá slovo, slovo dělá ženu - a současné prohlubování multižánrovosti festivalu - letos vedle hudebního, výtvarného a slovesného umění v podobě poezie, prózy, divadla se výrazně zúčastnil i film - tak posilování aktivity jeho účast-

Kresba známého českého výtvarného tvůrce Zdeňka Mlčocha, kterou organizátoři Šrámkovy Sobotky používají jako logo svého tradičního festivalu Repro archiv

níků. Forem pro její projevy je opravdu mnoho - od diskusí k přednáškám, přes rozborové semináře literární soutěže, dílny a soutěže v uměleckém přednesu pro studenty i pedagogy, besedy s pracovníky a spisovateli různých nakladatelství umělecké i odborné literatury, až např. po soustředěné literárně či výtvarně zaměřené celodenní exkurze. Protože základnu účastníků tvoří učitelé a studenti češtiny, je tu samozřejmě množství diskusí mezi jednotlivými účastníky, je tu výměna názorů i neformální soutěživost. A konečně je tu i nemalé soustředění významných literárních vědců, jazykovědců, spisovatelů, výtvarníků, herců, hudebníků… Ta setkání jsou pak asi nejsilnějšími pouty mezi všemi navzájem a výzvou k jejich pokračování. Šrámkova Sobotka je jako každý festival soustředěním a jakýmsi vrcholem kulturního a uměleckého života města, jeho

nabídka aktivně se zúčastnit a na tuto účast se připravovat je však pro všechny zájemce z celé republiky v podstatě celoroční. Především je výzvou pro literární soutěž Šrámkovy Sobotky (dříve tu opavští studenti sbírali první ceny). Pro zajímavost, ta letošní byla ve třech kategoriích: poezie (účast 96 příspěvků ), próza (61 příspěvků), literární věda a vlastivěda o regionu východních Čech (5 příspěvků) a vítězové se zúčastnili v rámci předání cen i rozborového semináře s posuzovateli svých prací. Další výzvou je umělecký přednes a příprava textu pro uměleckou dílnu studentů na festivalu. V případě ocenění se účastník veřejně prezentuje na závěrečném večeru filozofických a pedagogických fakult. Tato akce patřila i letos k návštěvnicky nejatraktivnějším. Připomeňme, že pro přípravu je možno využít vedle samostatné či školní přípravy i práce ve Studiu Petra Bezruče, které pracuje celoročně při Slezském zemském muzeu - Památníku Petra Bezruče v Opavě pod vedením dr. Zdenky Pfefferové. Umění uměleckého přednesu je na festivalu vedle odborného rozboru doplňováno tvůrčí dílnou vedenou zkušenými režiséry a předními recitátory. Již třetí rok je úspěšnou součástí festivalu i Splav, sobotecký pravidelný lehce avantgardní věstník, vydávaný v době festivalu jako deník-zpravodaj o festivalu. Zde je možno nalézt podrobné recenze i diskuse nad jednotlivými programovými akcemi festivalu, rozhovory a diskuse s účastníky včetně samotného zpravodajství. Odkazuji zájemce na elektronický archiv tohoto časopisu na internetové adrese http:// www.splav.cz., dalším zdrojem informací je e-mailová adresa [email protected] na pořadatelské Středisko městské kultury Sobotka. Takže zbývá zase ta vlastní aktivita a přihláška k účasti… Vladimír Pfeffer

strana 38

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

z univerzitního dění… z univerzitního dění…

• Matematický ústav uspořádal uprostřed léta, přesně 1. srpna, přednášku prof. Pavla Winternitze (snímek nahoře) na téma Spojité symetrie diskrétních rovnic a jejich řešení. Kanaďan českého původu působící v Centre de Recherches Mathématiques, Université de Montréal se ve svém výkladu zabýval použitím Lieovy grupy pro řešení diferenciálních rovnic. • Memento šachty byl název výstavy, kterou v rámci Dnů evropské kultury uspořádal Institut tvůrčí fotografie ve spolupráci se Státním památkovým ústavem v Ostravě na Dole Michal v Ostravě-Michálkovicích. V prostředí národní kulturní památky vystavoval od 14. září do 30. října spolu s desítkou dalších fotografů také Vojtěch Bartek. • Ústav společenských věd (ÚSV) opavské fakulty se i letos podílel na konání semináře Ekumenické akademie v Praze, který tentokrát jednal o tématu Role kultury při vytváření identity. Setkání se konalo ve dnech 27. - 29. září v hotelu Krystal v Dejvicích a jeho spolupořadateli byly Evangelická akademie ve Zhořelci, Ekumenická rada církví v Polsku a další partneři z ČR, Polska a SRN. Za ÚSV se panelové diskuse zúčastnili doc. Bohumil Koukola a Mgr. Hynek Böhm. • Představitelé Slezské univerzity se 30. září a 1. října zúčastnili slavnostního inaugurace nových rektorů na partnerských univerzitách v Polsku. Rektor prof. Zdeněk Jirásek pobýval na půdě Slezské univerzity a Ekonomické akademie v Katovicích, prorektor doc. Rudolf Žáček navštívil Opolskou univerzitu v Opolí. Novým rektorem Slezské univerzity v Katovicích je prof. dr hab. Janusz Janeczek, v čele Ekonomické akademie v Katovicích stojí nyní prof. dr

hab. Florian Kuźnik a Opolskou univerzitu vede prof. dr hab. Józef Musielok. • Zapojení Slezské univerzity (SU) do vzdělávacího programu Evropské unie Socrates/Erasmus získává stále na kvalitě. Naposledy to dokládá skutečnost, že Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Matematický ústav i rektorát vydaly v závěru září tři brožurky v angličtině, které zahraničním zájemcům přibližují podmínky studia na všech součástech SU a uplatňování European Credit Transfer Systém (ECTS). Obchodně podnikatelská fakulta podobnou brožuru vydala již na jaře. • Partnerská turecká instituce Çanakkale Onsekiz Mart University si připomněla desáté výročí své existence. Oslav tohoto jubilea se zúčastnil také rektor Slezské univerzity (SU) prof. Zdeněk Jirásek a oplatil tak rektorovi prof. dr. Ramazanu Aydinovi jeho červnovou návštěvu na půdě Obchodně podnikatelské fakulty SU v Karviné. • Uniwersytet Wrocławski we Wrocławiu hostil ve dnech 16. - 18. října rektora Slezské univerzity (SU) prof. Zdeňka Jiráska, který tu s rektorem prof. dr hab. Zdzisławem Latajkou jednal o dalším rozšiřování kontaktů mezi oběma institucemi. Od podepsání dohody o spolupráci mezi nimi uplynulo v září již deset let a Uniwersytet Wrocławski se stal v pořadí hned druhým zahraničním partnerem SU. • Česká a polská literatura v samizdatu je tématem konference, kterou ve dnech 13. a 14. listopadu pořádá Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Účastníci jednání se do Opavy sjedou z mnoha polských univerzit (Varšava, Katovice, Vratislav, Opolí, Poznaň, Štětín, Lublin), českou stranu budou vedle znalců z pořádajícího ústavu zastupovat také jejich kolegové z Masarykovy univerzity v Brně, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Třetí zastoupenou zemí pak bude Slovensko. • Konferenci Opavské a opolské Slezsko ve směru evropských standardů, v pořadí čtvrtou a letos s podtitulem Regionální problémy transformace a evropské integrace; Práce - spolupráce -nezaměstnanost“, připravuje na dny 21. - 22. listopadu oddělení veřejné správy a regionální politiky Ústavu společenských věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty ve spolupráci s Instytutem Nauk Społecznych Uniwersytetu Opolskiego. Na zasedání v plénu bude navazovat

práce dvou sekcích, které posoudí společné i specifické problémy české a polské příhraniční oblasti Slezska jak z hlediska sociálního a sociologického, tak z pohledu politologického. • Studentské fórum i tentokrát 21. listopadu doprovodí jednání konference Opavské a opolské Slezsko ve směru evropských standardů (viz výše). Svede ke společné diskusi studenty oboru Veřejná správa a regionální politika a jejich kolegy, posluchače politologie z Opolí. Také účastníci fóra se po vyslechnutí hlavních referátů konference rozdělí do dvou sekcí, aby se v nich zabývali ekonomickými a politologickými otázkami rozvoje příhraničního území Slezska po obou stranách hranice. • Recitál „Píseň“ (duchovní - lidová populární) připravili nejen pro účastníky konference Opavské a opolské Slezsko ve směru evropských standardů (viz výše) dva členové Komorního sboru Slezské univerzity. Ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě vystoupí ve čtvrtek 21. listopadu od 20 hodin Veronika Glötzerová (zpěv) a Petr Škarohlíd (varhanní pozitiv, klavír, klávesy). Mj. zazní díla W. A. Mozarta, Ch. Gounoda, C. Francka, L. Janáčka a J. Brahmse. • Prestižní matematický časopis Real Analysis Exchange přinesl ve druhém čísle ročníku 2001 - 2002 první informaci o připravovaném letním sympoziu z reálné analýzy, jehož 27. ročník se ve dnech 23. - 29. června uskuteční v Opavě. Pocty organizovat toto setkání předních světových matematiků se dostalo Matematickému ústavu (MÚ) Slezské univerzity. Předsedou organizačního výboru sympozia byl již jmenován prof. Jaroslav Smítal, ředitel MÚ.

listopad 2002

Noviny Slezské univerzity

strana 39

Socrates/Erasmus poslal první Čechy do Nice - 2 Přinášíme další díl seriálu o Francii a francouzštině dr. Věry Pavly Lánské z Katedry cizích jazyků Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity (SU). Jeho autorka pobývala na Université Nice Sophia Antipolos v rámci realizace vzdělávacího programu Evropské unie (EU) Socrates/ Erasmus letos v květnu, francouzštině vyučuje studenty na karvinské fakultě SU. Od dob středověku se francouzština exportovala za hranice Francie, a sice nejprve do Anglie s Vilémem Dobyvatelem. Koncem 13. století diktuje Benátčan Marko Polo své příhody na Dálném Východě ve francouzštině. Od 16. století francouzština nahrazuje latinu, která byla do té doby mezinárodním jazykem v oblasti filozofie, medicíny, bankovnictví a obchodu. Pak se stává diplo-

matickým jazykem a také jazykem vysokých společenských kruhů. Stává se výsadním jazykem vědy a techniky. V 17. století píše Němec Leibnitz většinu svých děl francouzsky. Na konci 18. století píše také Ital Casanova své Mémoires francouzsky. Až do konce první světové války zůstává francouzština jediným diplomatickým jazykem ve všech státech Evropy. V průběhu 17. století se francouzština prosazovala za mořem při dobývání vzdálených zemí v Americe a v Indickém oceánu a v 19. století ve velké části Afriky. Ve 20. století byla zaznamenána poslední expanze, která se váže k příchodu francouzských kolonizátorů do Toga a Kamerunu, belgických kolonizátorů pak do Ruandy a Burundi. Po staletích byla francouzština uznávána jako univerzální

jazyk. Cizí panovníci zvali na své dvory vysoce renomované francouzské spisovatele. René Descartes pobýval u švédské královny Kristyny, Voltaire u Fridricha Pruského. Dnes francouzština sice ustoupila angličtině, nicméně je druhým jednacím jazykem EU, úředním i pracovním jazykem velkých mezinárodních organizací jako OSN, jejíž sídlo je

v New Yorku. Během generálních zasedání, kde je zastoupeno 159 států, se asi jedna třetina delegátů vyjadřuje ve francouzštině. Je s angličtinou jazykem NATO a společně s angličtinou a arabštinou jedním z jazyků Islámské konfederace Arabské ligy. Konečně je i jazykem Olympijských her a zůstává s latinou oficiálním jazykem Vatikánu. Věra Pavla Lánská

Na čtyřech fakultách Université Nice Sophia Antipolis založené v roce 1965 studuje na 27 tisíc posluchačů Repro archiv

Informace o pojištění Slezské univerzity

Spolupráce mezi Slezskou univerzitou v Opavě a zakládajícím členem Asociace makléřských společností v ČR - pojišťovací makléřskou společností ITEAD, a.s., probíhá intenzivně od roku 1998. V duchu pojistné smlouvy poskytuje ITEAD, a. s., komplexní pojistný servis, tj. poradenství ve všech druzích pojištění, aktualizaci pojistné smlouvy, informovanost o nových pojistných produktech a pomoc při likvidaci pojistných událostí. Pojistná smlouva kryje rizika živelní, odcizení, odpovědnosti za škodu, na elektronice a motorových vozidlech. Rovněž jsou pojištěny osoby na pracovních cestách (léčební výlohy, úraz, zavazadla, odpovědnost za škodu a asistenční služby). Pojistná smlouva svým dlouhodobým charakterem, obsahem a krytím odpovídá potřebám

a možnostem Slezské univerzity v Opavě. Pro správnou a včasnou aplikaci vyžaduje od zaměstnanců a studentů určitou spolupráci a koordinaci činností v případě vzniku pojistné události (škoda na majetku, na zdraví apod.). Sledujeme tím kvalitní a včasné odškodnění poškozených nebo škod na majetku apod. Koordinátorem těchto činností a kontaktním pracovníkem s ITEAD, a. s, je na Slezské univerzitě v Opavě pan Jiří Ston, na kterého by měly směřovat všechny informace, požadavky a potřeby ze strany zaměstnanců a studentů. Kontakt na pana Jiřího Stona: telefon: 553 684 269, e-mail: [email protected]. Naše společnost ITEAD a.s., která poskytuje komplexní pojistný servis, nabízí rovněž pro zaměstnance i studenty poradenský servis v oblasti celého rozsahu pojistné problematiky. Jedná se o poradenství a sjednávaní pojištění občanského (pojištění staveb, domácností, odpovědnosti za škody, pojištění povinného ručení a havarijní pojištění motorových vozidel). Dále nabízíme poradenství a sjednávání pojištění v oblasti finančních programů pro lidi, kteří myslí na svou budoucnost

a jsou ochotni pro to něco udělat teď (kapitálové životní pojištění, důchodové pojištění s daňovými úlevami, s možností poskytnutí hypotečních úvěrů, penzijní připojištění apod.). V rámci komplexního pojistného servisu nabízíme nový produkt pojištění studentů pro případ škody způsobené při studiu a při praxi organizované vysokou školou (pojistné krytí za škody na životě a zdraví, na věcech a následné škody vzniklé při plnění studijního plánu, včetně škod na záznamových médiích, při ubytování na kolejích a menzách, při organizování sportovních soutěžích, při výkonu odborné praxe organizované školou). Využijte všech nabízených služeb naší makléřské pojišťovací společnosti. ITEAD, a.s. Studentská 5, 772 00 Olomouc Ing. Pavel Zmitko, tel. 777 165 212, e-mail: [email protected] Romana Alková, tel. 777 165 219, e-mail: [email protected] Kancelář: tel./fax./záznamník: 585 207 224 Ing. Pavel Zmitko, ředitel pobočky ITEAD, a. s., Olomouc

strana 40

Noviny Slezské univerzity

listopad 2002

Světový týden italského jazyka i v Opavě Ph.D.; první zprava vedoucí oddělení italistiky a latiny ÚCJ PhDr. Artur Sommer). Achille Perilli (narozen v roce 1927 v Římě), kreslíř, malíř, sochař, grafik, scénograf, spisovatel, esejista, publicista, kritik a teoretik, patří k nejvýznamnějším osobnostem poválečné italské avantgardy. Je spoluautorem manifestu legendární skupiny Forma 1 prosazující abstraktní projev, zakladatelem časopisu L´esperienza moderna,

Ve čtyřech českých městech se od 14. do 19. října uskutečnily akce 2. Světového týdne italského jazyka, a je zásluhou oddělení italistiky a latiny Ústavu cizích jazyků (ÚCJ) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity (SU), že mezi nimi byla také Opava. Akademická půda SU (kromě ní se jedna z akcí - výstava italských knih přeložených do češtiny - konala v knihkupectví Ferram) byla při této příležitosti jak dějištěm dvou přednášek, které na témata Pozice italštiny v rámci románských jazyků a Continuum sloveso-jméno přednesl prof. Raffaele Simone z Univerzity Roma Tre, tak výstavy nazvané Knihovnička z tvorby Achille Perilliho. Její vernisáž se konala v pondělí 14. listopadu v nových prostorách bloku moderních učeben v areálu opavské fakulty SU na Hradecké ulici. Mezi účastníky slavnostního zahájení výstavy, která trvala až do konce října, byl také prof. Simone (na snímku vlevo nahoře první zleva ve společnosti PhDr. Evy Klímové,

Jedna z vystavených grafik z Perilliho významné edice La Librericciuola, podle níž dostala jméno celá v Opavě představená kolekce Repro archiv

Autoři: Ivan Augustin, pracovník Public Relations SU Vojtěch Bartek, tajemník ITF FPF SU Ivan Bergmann, student ÚHM FPF SU Hana Černínová, pracovnice sekretariátu ÚI FPF SU Milan Jakel, student oboru informatika a výpočetní technika ÚI FPF SU Eva Jakubcová, pracovnice oddělení pro rozvoj rektorátu SU PhDr. Vratislav Janák, CSc., vedoucí archeologického semináře ÚHM FPF SU Ing. Josef Jurák, vedoucí výpočetního centra rektorátu SU PhDr. Věra Juříčková, pedagožka odd. pedag., psycholog. a společenskověd. zákl. ÚSV FPF SU Prof. RNDr. Jozef Kelemen, DrSc., vedoucí ÚI FPF SU PhDr. Ivana Kolářová, CSc., pedagožka PdF Masarykovy univerzity v Brně Doc. RNDr. František Koliba, CSc., prorektor SU pro vědu a zahraniční styky, vedoucí katedry informatiky OPF SU Doc. PhDr. Helena Kolibová, CSc., zástupkyně ved. katedry společ. věd OPF SU PhDr. Věra Pavla Lánská, pedagožka katedry cizích jazyků OPF SU Mgr. Libor Martinek, Ph.D., odborný asistent ÚBK FPF SU PhDr. Eva Marvanová, vedoucí Ústřední knihovny FPF SU PhDr. Libor Pavera, CSc., vedoucí oddělení literární vědy ÚBK FPF SU PhDr. Vladimír Pfeffer, pedagog oddělení lingvistiky ÚBK FPF SU Mgr. Jiří Šíl, absolvent oboru historie-muzeologie FPF SU, prezident ASPSU Ing. Hana Šimečková, prac. odboru pro studijní a sociální záležitosti rektorátu SU RNDr. Petra Šindelářová, posluchačka dioktorandského studia MÚ SU David Špok, stážista krnovského Vzdělávacího centra SU Doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc., vedoucí ÚBK FPF SU RNDr. Jindřich Vaněk, zástupce vedoucího a tajemník katedry informatiky OPF SU PhDr. Drahomíra Vlašínová, CSc., pedagožka odd. literární vědy ÚBK FPF SU Ing. Eva Wojnarová, pracovnice Public Relations OPF SU

edice Grammatica a také nakladatelství Grafica - Librericciuola, přítelem mnoha umělců z řad výtvarníků, literátů i hudebníků a také znalcem českého kulturního prostředí. To sleduje nepřetržitě již od padesátých let, odkdy udržovalčilé kontakty zvláště s Janem Kotíkem, Miroslavem Míčkem, Václavem Boštíkem a Stanislavem Kolíbalem. Grafikou se Achille Perilli zabývá prakticky půl století, ale opavská výstava obsáhla zvláště jeho tvorbu z let sedmdesátých až devadesátých. Dominantně tu byla instalována edice „La Librericciuola“ (Knihovnička) vzniklá ve spolupráci s básníky, mj. Jiřím Kolářem. Je výstižným svědectvím autorova bezprostředního vztahu k fenoménu poetického znaku, jeho komunikativnosti, vztahu linie, barvy a prostoru propojeného do tajemných struktur geometrických labyrintů. Perilliho grafika, ať již jde o litografii, sítotisk, lept či akvatintu, je pro tyto hodnoty působivá především ve spojení s knihou. (ian)

První číslo osmého ročníku vyšlo 12. listopadu 2002 Vydává rektorát Slezské univerzity v Opavě jako svůj informační materiál Adresa redakce: Slezská univerzita v Opavě, Bezručovo náměstí 13, 746 01 Opava (tel. 553 684 268) e-mail: [email protected] http://www.slu.cz/ Připravila redakční rada: doc. Ing. Eva Wagnerová, CSc. (předsedkyně), Vojtěch Bartek, Jiřina Böhmová, Hana Černínová, Milan Jakel, Eva Jakubcová, Mgr. Libor Martinek, Ph.D., PhDr. Libor Pavera, CSc., Michal Sobek, Ondřej Špiřík, Ing. Eva Wojnarová, Ivan Augustin (výkonný redaktor), Typografická úprava: Shangrila Tisk: KLEINWÄCHTER, Frýdek-Místek

Náklad: 2000 kusů Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., Odštěpným závodem Severní Morava, čj. 2596/97-P/1 ze dne 3. 7. 1997 NOVINY SLEZSKÉ UNIVERZITY jsou zapsány do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK ČR E 10027