Obsah JAZYKOVÁ KOMUNIKACE A KULTURA ŘEČI 1
2
JAZYKOVÁ KOMUNIKACE A KULTURA ŘEČI 2
4
SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK A JEHO VÝVOJOVÉ TENDENCE 1
5
SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK A JEHO VÝVOJOVÉ TENDENCE 2
7
LITERATURA PRO DĚTI
9
LITERATURA PRO DĚTI
11
JAZYKOVÁ KOMUNIKACE A KULTURA ŘEČI 1 (KCD/PRJK1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: ČMÍRALOVÁ, J. Učte se mluvit. Brno: NaklaDATELství, 1992. ČMEJRKOVÁ, S.– DANEŠ, F.– KRAUS, J.– SVOBODOVÁ, I. Čeština, jak ji znáte a neznáte. Praha: Academia, 1996. DEMLOVÁ, E.– HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – KREMZEROVÁ, D.– SRPOVÁ, H.: Praktická cvičení z českého jazyka. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995, 2001. HAUSENBLAS, K.– KUCHAŘ, J. Čeština za školou. Praha: Orbis, 1974. HOFFMANNOVÁ, J.– MÜLLEROVÁ, O. Kapitoly o dialogu. Praha: Pansofia, 1994. HOLASOVÁ, T. Umíte dobře mluvit? Jinočany: H + H, 1992. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E.– SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2002. HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. PAČESOVÁ, J. Řeč v raném dětství. Brno, 1979. TOMAN, J. Jak dobře mluvit. Praha: Svoboda, 1981. Stručná anotace předmětu: Cílem seminářů je praktický nácvik teorie z přednášek, kultivace mluveného projevu studentů, vytvoření návyku sebekontroly a uvědomělé korekce nedostatků ve vyjadřování, užití správných návyků v pedagogické praxi. Témata přednášek: 1. Současná situace češtiny. 2. Mluvený a psaný projev v současné komunikaci. 3. Realizace mluveného projevu. 4. Osvojování mateřského jazyka v předškolním věku. 5. Metodika mluvní výchovy dětí předškolního věku. 6. Volné téma. Program seminářů (počet témat se neshoduje s počtem seminářů): 1. Zjištění úrovně mluveného projevu studentů formou nahrávek nepřipravených projevů, rozbor nedostatků. 2. Krátké mluvené projevy studentů se zaměřením na výběr jazykových prostředků (spisovné, příliš spisovné, hovorové, obecná čeština, dialekt), artikulace, spisovná výslovnost, přízvuk, pauzy, intonace. 3. Nácvik mluvní techniky (cvičení dechová, hlasová) na cvičných textech. 4. Cvičení artikulační (použití nahrávek), procvičování pohotovosti mluvního ústrojí. 5. Spisovná výslovnost vokálů, konsonantů, souhláskových skupin, rázu se zaměřením na preventivní logopedické chvilky v mateřské škole. 6. Cvičení fonetická (zaměření na fonetickou transkripci a na fonetickou klasifikaci hlásek). 7. Spisovná výslovnost cizích slov. 8. Zvukové prostředky členění a modulování řeči – rytmus, větné úseky, mluvní tempo, dynamika, větný přízvuk, intonace, modulace barvy hlasu. 9. Nácvik výrazného čtení, recitace (texty pro děti, pohádky).
10. – 11. Přednes připravených projevů na vybrané téma, např.: • Předškolák a počítač • Vliv médií na dítě • Jak připravit předškoláka na školní prostředí a povinnosti • Malé dítě a hudba • Proč je dobré, když se děti v MŠ učí hrát na flétnu? • Levorukost • Důvěra a důvěřivost • Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst? • Logoterapie ve výchově (z knihy Elizabeth Lukasové) 12. Realizace dialogů při napodobivých hrách. 13. Nacvičování rozhovorů s dětmi za pomoci komunikanta-maňáska. Požadavky k zápočtu: Aktivní účast v seminářích, přednes připraveného projevu (komplexní hodnocení projevů – obsah, mluvní technika, spisovná výslovnost, členění a modulování řeči). Poslední aktualizace: 23. 6. 2005
JAZYKOVÁ KOMUNIKACE A KULTURA ŘEČI 2 (KCD/PRJK2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 0 + 1 Seznam odborné literatury: BRIEBLEY, J. Sedm prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 2000. CHYTKOVÁ, H.– KRČMOVÁ, M. – MONATOVÁ, L. Poznávání společnosti a rozvíjení jazyka v předškolním věku. Praha: SPN, 1980. KESSELOVÁ, J.– PALENČÁKOVÁ, J.– SVOBODOVÁ, J. Jazyk a jazyková komunikace nově – Prvky hry ve školní výuce mateřštiny. (Tematický materiál k 6. kulatému stolu „Hra v komunikaci s dětmi“) Ostrava: PdF OU, 2002. KRATOCHVÍLOVÁ-ŠTEMBERGOVÁ, Š. Metodika mluvní výchovy dětí. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1994. Stručná anotace předmětu: Semináře navazují na teoretické i praktické znalosti ze ZS. V jazykové komunikaci se zdůrazňuje nejen slovní obsah, ale i paralingvistický projev. Zaměření na umění komunikace nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči; reprezentace profese učitelky. Program seminářů: 1. Dialog a jeho realizační fáze. Záznam krátkých dialogů s různými záměry. 2. Sledování odlišností ve výběru jazykových a zvukových prostředků podle situace a prostředí na konkrétních dialozích studentů na dané téma. 3. Práce se zaznamenanými projevy. Sledování účinnosti jazykových prostředků lexikálních, morfologických a syntaktických, obměny replik. 4. Inscenace dialogů s rodiči o dětech. 5. – 6. Zvukový záznam projevů studentů v roli učitele k rodičům na připravené téma. 6. – 8. Rozbor předem zadaného písemného zpracování tématu Sledování způsobu hovoru na veřejnosti. 7. Způsoby realizace vybraných komunikačních záměrů: vysvětlování, přesvědčování, souhlas, nesouhlas, namítání. Vyhodnocení užitých jazykových prostředků vzhledem k dosažené míře účinnosti v komunikaci. Nenásilné přesvědčování dětí při vysvětlování nutnosti určitého úkonu, např. hygieny. 8. Jak vzbudit důvěru u dětí. Umět taktně napomínat. Souhlas, ocenění pochvalou – povzbuzení pro děti. 9. Jak učit děti vhodně požádat o něco, umět poprosit, poděkovat, omluvit se; umět zdravit. Adekvátní nonverbální projev. 10. Dialog s dítětem. Možnosti dramatické výchovy v modelových dialozích. Nahrávky situačních dialogů studentů (učitelka – dítě), i s využitím komunikanta-maňáska. 11. Dramatizace – procvičování na textech pro děti. Melodická a dynamická modulace, barva hlasu, tempo řeči, přiměřená gestikulace, mimika. Postupné vedení k reprodukci. Požadavky k zápočtu: Aktivní účast v seminářích, realizace mluveného projevu, dialogů a písemné zpracování tématu Sledování způsobu hovoru na veřejnosti. Poslední aktualizace: 23. 6. 2005
SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK A JEHO VÝVOJOVÉ TENDENCE 1 (KCD/PRCJ1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Votobia, 1998. ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – KRAUS, J. – SVOBODOVÁ, I. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha, 1996. DANEŠ, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997. HOLASOVÁ, T. Umíte dobře mluvit? Jinočany: H + H, 1992. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum Bohemiae, 1996, 1998, 2002. HUBÁČEK, J. O zvukové stránce českého jazyka. Praha: SPN, 1981. HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. CHLOUPEK, J. – KREISELOVÁ, D. Stylistika pro učitele. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996. Pravidla českého pravopisu (vydání po r. 1993). Příruční mluvnice češtiny. Praha: 1995. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha:Academia, 2001. SVOBODOVÁ, J. Česká interpunkční cvičení s klíčem. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1974. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: V přednáškové části předmětu jsou studenti stručně seznámeni se základními poznatky o jazyce a jazykovědě, historickém vývoji českého jazyka a jeho vývojových tendencích v současnosti, charakteristice češtiny a jejích spisovných i nespisovných útvarů a pravidlech českého pravopisu. V seminářích je problematika konkretizována a procvičována s ohledem na její praktické využití. Témata přednášek 1. Jazyk a jeho funkce; řeč; znakový charakter jazyka, jazykový systém, jazykové roviny. 2. Historický a kulturní přehled vývoje češtiny. 3. Vývojové tendence současné češtiny. Charakteristika českého národního jazyka. 4. Spisovný jazyk a jeho rozvrstvení. Úzus, norma a kodifikace spisovného jazyka. 5. Grafémika, problematika českého pravopisu. 6. Český pravopis a jeho současná kodifikace. Pravidla psaní interpunkce. 7. Nespisovné útvary českého jazyka (dialekty, interdialekty, sociolekty). Program seminářů: Procvičení látky z přednášek s důrazem na praktické využití získaných teoretických poznatků. Požadavky k zápočtu: Splnění podmínek písemného testu – otázky se týkají následujících témat a pojmů: • Jazyk a jazykověda. 3 druhy pojetí jazyka (langue, parole, langage). Znakový, systémový a společenský charakter jazyka. Funkce jazyka. Jazykové roviny a jazykovědné disciplíny.
• Historický a kulturní přehled vývoje češtiny. Bohemistika je vědní obor. Počátky vývoje českého jazyka, čeština a bohemistika v období husitské revoluce, humanistickém, pobělohorském, národního obrození a ve 20. století. • Vývojové tendence současné spisovné češtiny – demokratizační, socializační, unifikační, intelektualizační, racionalizační, terminologizační, diferenciační, internacionalizační, nacionalizační. Nerovnoměrnost a protichůdné tendence vývoje. • Český národní jazyk a jeho celková charakteristika (jazyk přirozený, živý, národní, mateřský, slovanský, indoevropský, státní, úřední). Útvary národního jazyka. Základní informace o slovní zásobě, tvoření slov a gramatické stavbě češtiny. • Spisovný jazyk a jeho rozvrstvení. Hovorová čeština. Synonymní a variantní výrazové prostředky spisovné češtiny. Diferenciace ve spisovném jazyce – funkční vrstvy prostředků knižních, neutrálních a hovorových. Současné pojetí spisovného jazyka. Úzus, norma a kodifikace spisovného jazyka. Varianty normy. Kodifikační příručky. Jazyková správnost. • Grafémika, problematika českého pravopisu. Srovnání mluvené a psané formy jazyka. Grafický systém češtiny (písmena, slovní znaky, interpunkční znaménka). Funkce pravopisu: zaznamenávací a vybavovací. Principy českého pravopisu: fonologický, etymologicko-morfologický, sémantický, tradiční. • Český pravopis a jeho současná kodifikace. Základní pravidla českého pravopisu (psaní I, Í a Y, Ý; psaní JE a Ě; psaní skupin souhlásek; předložky a předpony S a Z; délka samohlásek; psaní slov přejatých; zkratky a značky; psaní velkých písmen; hranice slov v písmu) a psaní interpunkce. • Nespisovné útvary českého jazyka. Dialekty – celková charakteristika a současná situace. 4 základní nářeční skupiny – česká, hanácká (středomoravská), moravskoslovenská (východomoravská) a slezská (lašská) – a jejich nejtypičtější znaky. Interdialekty, postavení obecné češtiny. Sociolekty – profesionalismy, slang, argot. Poslední aktualizace: 16. 6. 2005
SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK A JEHO VÝVOJOVÉ TENDENCE 2 (KCD/PRCJ2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998. ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – KRAUS, J. – SVOBODOVÁ, I. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996. DANEŠ, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997. HOLASOVÁ, T. Umíte dobře mluvit? Jinočany 1992. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava 1996, 1998, 2002. HUBÁČEK, J. O zvukové stránce českého jazyka. Praha 1981. HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha 1995. CHLOUPEK, J. – KREISELOVÁ, D. Stylistika pro učitele. Ostrava 1996. Pravidla českého pravopisu (vydání po r. 1993). Příruční mluvnice češtiny. Praha: LN, 1995. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2001. SVOBODOVÁ, J. Česká interpunkční cvičení s klíčem. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1974. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: V přednáškové části předmětu jsou studenti stručně seznámeni se základními poznatky o některých oblastech zvukové stránky jazyka potřebných pro správnou realizaci mluveného projevu (popis a funkce artikulačního a sluchového ústrojí, správné tvoření českých hlásek, spisovná výslovnost a správné členění řeči a modulace). Dále je pozornost věnována problematice verbální a neverbální komunikace, vývoji řeči z hlediska jednotlivce i systému jazyků, některým poruchám řeč a disciplínám zabývajícím se vztahem jazyka, psychiky a myšlení. V seminářích je problematika konkretizována a procvičována s ohledem na její praktické využití. Témata přednášek 1. Fyziologie mluvení a slyšení. 2. České hlásky — jejich tvoření, klasifikace a systém. 3. Spisovná výslovnost slov domácích a přejatých. Zvukové prostředky souvislé řeči. 4. Komunikace verbální. Charakteristika a stylistické aspekty mluvených projevů. 5. Komunikace neverbální. 6. Ontogeneze a fylogeneze jazyka. Poruchy řeči. 7. Vztah jazyka, psychiky a myšlení. Program seminářů: Procvičení látky z přednášek s důrazem na praktické využití získaných teoretických poznatků. Požadavky k zápočtu: Splnění podmínek písemného testu – otázky se týkají následujících pojmů:
• Mluvní (artikulační) orgány – ústrojí dýchací, hlasové a hláskovací. Typy dýchání, tzv. základní hlas, rezonanční dutiny, kvalita hlasu, péče o hlas, poruchy hlasu. Dutina hrdelní, nosní a ústní z hlediska artikulace. Fyziologie slyšení, sluchový analyzátor, sluchové pole. • České samohlásky, dvojhlásky, slabikotvorná funkce, krátké a dlouhé vokály. České konsonanty – místo artikulace, způsob artikulace, účast hlasivek, postavení měkkého patra. Výslovnostní vady • Pravidla spisovné výslovnosti. Stylové vrstvy výslovnosti (neutrální, implicitní, explicitní). Správná výslovnost vokálů a jejich spojení; asimilace znělosti, artikulačního způsobu a místa. Výslovnost slov přejatých, nahrazování hlásek, délka samohlásek. Výslovnost S/Z, K/G, psaného X. Střídání a změny hlásek ve slovech domácích. • Zvukové prostředky souvislé řeči. Členění řeči (slabika, mluvní takt, fonetické slovo, předklonka, příklonka, promluvový úsek). Modulace silová (slovní a větný přízvuk, důraz, emfáze), tónová (intonace klesavá, stoupavá, stoupavě klesavá), barvy hlasové a časová (mluvní tempo). • Komunikace verbální – komunikační situace, komunikační událost, komunikant, aktivní a pasivní komunikační role, komunikační vztahy komunikantů. Dialog, monolog, polylog, Výpověď, replika, základní typy dialogů. Komunikační kompetence. Nejčastější nedostatky veřejné ústní komunikace. Charakteristika mluvených projevů a stylistické aspekty jazykového vyjadřování. • Komunikace neverbální. Motorika těla, mimika a gestikulace. Posturologie, proxemika. „Bublina osobního prostoru“. Paralingvistický a extralingvistický systém. Kontakt očima, čichové a kožní podněty, haptika. • Ontogeneze jazyka. Rozdíl mezi vývojem řeči dětské a vývojem jazyka dospělého člověka. Etapy vývoje dětské řeči (období křiku, etapa broukání, tvoření prvních slov a elementárních vět). Fylogeneze jazyka – vznik a vývoj přirozeného jazyka. Hypotézy o vzniku lidské řeči. Monogeneze a polygeneze řeči. Diferenciace a integrace jazyků. Perspektivy dalšího vývoje jazyků. • Poruchy řeči – organické a funkční. Vývojové poruchy řeči (vývoj opožděný, předčasný, omezený, přerušený, nesprávný). Poruchy řeči jednotlivě (dysfázie, afázie, dyslálie, rinolálie, dětská chraptivost, mluvní neurózy). • Vztah jazyka, psychiky a myšlení. Vnímání, porozumění řeči. Jazyk a psychika. Psycholingvistika, pragmalingvistika, neurolingvistika, sociolingvistika. Bilingvismus, diglosie, multilingvismus. Poslední aktualizace: 16. 5. 2005
LITERATURA PRO DĚTI (KCD/PRLD1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: GEJGUŠOVÁ, I. Osobnosti a díla světové literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2002. CHALOUPKA,O. – VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež . Praha: Albatros, 1984. KLÁTIK, Z. Svetová literatúra pre mládež. Bratislava: SPN, 1978. KOVALČÍK, Z. – URBANOVÁ, S. Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava: Scholaforum, 1996. ROSOVÁ, M. Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2002. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie). Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2003. URBANOVÁ, S. a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004. Časopisy Zlatý máj, Ladění. Doporučená: DOUPALOVÁ, E. Úvod do studia předmětu „Výchova literaturou v oboru vychovatelství OVZP“. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 1989. GEJGUŠOVÁ, I. – KUBECZKOVÁ, O. Nové pohledy na českou literaturu a její vyučování. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2004. LEŠČÁK, M. – SIROVÁTKA, O. Folklór a folkloristika (O ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982. MIŠURCOVÁ, V. – SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV – nakladatelství, 1997. OPRAVILOVÁ, E. – GEBHARTOVÁ, V. Rok v mateřské škole. Kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003. PLESKOT, J. Úvod do literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1977. SEDLÁK, J. Epické žánre v literatúre pre mládež. Bratislava: SPN, 1981. URBANOVÁ, S. Děti a literatura. (Antologie textů literatury pro děti a mládež I). Děti a poezie. Ostrava: Filozofická fakulta OU, 1996. Stručná anotace předmětu: Disciplína seznamuje posluchače s českou literaturou pro děti a mládež s přihlédnutím ke kontextu vývoje světové literatury. Věnuje se jednotlivým žánrovým oblastem jak v jejich základních charakteristikách, tak z hlediska literárního vývoje. Rekapituluje základní poznatky z teorie literatury, které aplikuje při práci s konkrétními texty. Zohledňuje profesní využití poznatků v praxi budoucích absolventů – seminární výuka směřuje k práci s žánrovými oblastmi a konkrétními díly, které jsou pro pedagogy předškolních zařízení prakticky využitelné. Témata přednášek: 1. Předmět literatury pro děti a mládež, příčiny a oprávněnost vzniku, lit. intencionální a neintencionální, specifické znaky, estetické i mimoestetické funkce, vymezení faktorů dětského čtenářství vzhledem k věkovým zvláštnostem, systém čtenářské komunikace.
Žánr, žánrová skladba literatury pro děti a mládež, přehled nejfrekventovanějších žánrů LPM. 2. Ústní lidová slovesnost jako součást celonárodního písemnictví, její znaky, vztah k umělé tvorbě, charakteristika folklórních žánrů z hlediska literárních druhů, vztah folklórní tvorby a LPM. 3. Lidová pohádka – charakteristika žánru, znaky pohádky, její klasifikace, autorská zpracování lidových látek v české literatuře. 4. Pověst – charakteristika žánru, typologie pověstí, základní pověsťové soubory, mýtus – mytologie, typologie bájeslovných příběhů, literární adaptace. 5. Folklórní poezie – ukolébavka, píseň, hádanka, říkadlo, sbírky folklórní poezie, sběratelství. Počátky umělé poezie pro děti - poezie ohlasová a didaktická. 6. Moderní česká poezie pro děti – zakladatelé, rozvoj v době meziválečné a v období okupace, tradice halasovsko-nezvalovská a hrubínovsko-čarkovská). Požadavky k zápočtu: Aktivní práce v seminářích, vypracování, přednesení a odevzdání seminární práce (v elektronické podobě). Seminární práce je zadávána formou charakteristiky a rozboru jedné básnické sbírky (student si volí z nabídky děl), obsahuje práci s konkrétními texty tak, aby posluchač osvědčil svou schopnost daný text pochopit, analyzovat a interpretovat v kontextu celé sbírky. Poslední aktualizace: 30. 6. 2005
LITERATURA PRO DĚTI (KCD/PRLD2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 1 + 1 Seznam odborné literatury: Povinná: GEJGUŠOVÁ, I. Osobnosti a díla světové literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2002. CHALOUPKA,O. – VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež . Praha: Albatros, 1984. KLÁTIK, Z. Svetová literatúra pre mládež. Bratislava: SPN, 1978. KOVALČÍK, Z. – URBANOVÁ, S. Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava: Scholaforum, 1996. ROSOVÁ, M. Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ostrava Pedagogická fakulta OU, 2002. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie). Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2003. URBANOVÁ, S. a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004. Časopisy Zlatý máj, Ladění. Doporučená: DOUPALOVÁ, E. Úvod do studia předmětu „Výchova literaturou v oboru vychovatelství OVZP“. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 1989. GEJGUŠOVÁ, I. – KUBECZKOVÁ, O. Nové pohledy na českou literaturu a její vyučování. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 2004. LEŠČÁK, M. – SIROVÁTKA, O. Folklór a folkloristika (O ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982. MIŠURCOVÁ, V. – SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV – nakladatelství, 1997. OPRAVILOVÁ, E. – GEBHARTOVÁ, V. Rok v mateřské škole. Kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003. PLESKOT, J. Úvod do literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1977. SEDLÁK, J. Epické žánre v literatúre pre mládež. Bratislava: SPN, 1981. URBANOVÁ, S. Děti a literatura. (Antologie textů literatury pro děti a mládež I). Děti a poezie. Ostrava: Filozofická fakulta OU, 1996. Stručná anotace předmětu: Disciplína seznamuje posluchače s českou literaturou pro děti a mládež s přihlédnutím ke kontextu vývoje světové literatury. Věnuje se jednotlivým žánrovým oblastem jak v jejich základních charakteristikách, tak z hlediska literárního vývoje. Rekapituluje základní poznatky z teorie literatury, které aplikuje při práci s konkrétními texty. Zohledňuje profesní využití poznatků v praxi budoucích absolventů – seminární výuka směřuje k práci s žánrovými oblastmi a konkrétními díly, které jsou pro pedagogy předškolních zařízení prakticky využitelné. Témata přednášek: 1. Moderní autorská pohádka – žánr. charakteristika a vývoj žánru v české i svět. literatuře
2. Společenská próza ze života dětí – klasifikace a charakteristika žánru, vývoj v české literatuře 3. Próza s dívčí hrdinkou, dívčí román – charakteristika a proměny žánru od počátku k současnosti 4. Dobrodružná próza – žánr. charakteristika, typologie žánru, vývoj ve svět. i české literatuře 5. Historická próza pro děti a mládež v 19. a 20. století – charakteristické rysy žánru a jeho hlavní představitelé 6. Próza s přírodní tematikou – žánrové vymezení a hlavní vývojové tendence Okruhy ke zkoušce: 1. Specifické rysy literatury pro děti a mládež ve složce tematické, kompoziční, v oblasti zobrazovacích prostředků, žánrová skladba literatury pro děti a mládež. Nástin teorie a kritiky dětské literatury – odborné časopisy, nakladatelství, významné edice atd. 2. Problematika lidové pohádky – žánrová charakteristika, typologie, její začleňování do vývoje literatury pro mládež; sběratelé a převypravovatelé. 3. Uplatnění uměleckého zpracování pověsťových látek v četbě mládeže – od 19. století k současnosti, žánrová charakteristika a klasifikace pověsti. 4. Bajka – charakteristika žánru, vývojové tendence, základní představitelé; literární adaptace bájeslovných příběhů, jejich začlenění do četby dětí a mládeže. 5. Poezie pro děti – počátky jejího vývoje, vztah k folklorním žánrům, charakteristika sládkovsko-hrubínovského typu poezie, jeho stěžejní představitelé. 6. Poezie pro děti od meziválečného období k současnosti – charakteristika nezvalovsko-halasovského typu poezie, jeho hlavní přestavitelé. 7. Poezie pro děti a mládež po roce 1989 – hlavní vývojové tendence a představitelé. 8. Moderní autorská pohádka – žánrová charakteristika, hlavní vývojové linie, stěžejní autoři a jejich tvorba. 9. Příběhová próza s dětským hrdinou – žánrová charakteristika, pokus o klasifikaci, rozvoj žánru od 19. století do současnosti. 10. Próza s dívčí hrdinkou – specifika žánru a jeho rozvoj do současnosti, hlavní představitelé. 11. Dobrodružná literatura – žánrová charakteristika, pokus o typologii, vývoj žánru v české literatuře, nástin stěžejních děl světové literatury. 12. Historická próza pro děti a mládež v 19. a 20. století – pokus o žánrovou charakteristiku, hlavní představitelé, význam žánru v četbě mládeže. 13. Próza s přírodní tematikou – charakteristika žánru a jeho rozvoj od počátku k dnešku. 14. Literatura faktu a uměleckonaučná literatura pro děti (dětské encyklopedie, biografický román pro mládež atd.) – pokus o žánrovou typologii, nástin vývoje žánrů. 15. Próza pro děti a mládež po roce 1989 – hlavní vývojové tendence, stěžejní díla a autoři v jednotlivých žánrových oblastech. 16. Integrované žánry literatury pro mládež – comics, kreslený seriál, bilderbuch – jejich základní žánrové charakteristiky, nástin vývoje a hlavní díla. Průběh zkoušky: - identifikace ilustrací z knih pro děti a mládež; posluchač je povinen určit z 10 předložených ilustrací alespoň 5 jmen ilustrátorů, což ho opravňuje k postupu k další části zkoušky; - zkoušený si losuje jednu otázku z teorie a dějin literatury pro děti a mládež; - jedna otázka je mu zadaná ze seznamu přečtené literatury pro děti a mládež (student je povinen předložit u zkoušky seznam nejméně 50 titulů přečtené
literatury pro děti a mládež a seznam prostudované odborné literatury), daného autora a dílo zařadí do žánrů, připomene informace o autorovi, nastíní vývoj jeho tvorby a dílo samé se pokusí analyzovat. Poslední aktualizace: 30. 6. 2005
