Nové dětské hřiště se dětem líbí Jak se vám líbí... - strana 11

M

aj

z p r ý avo k c i d ěš

Říjen 2014

Nové dětské hřiště se dětem líbí Jak se vám líbí... - strana 11

Návrh busty F. A. Nostice 720 let ... - strana 11

VERŠE PRO MĚSÍC LISTOPAD

Podzimní večer Stříbrné zvonky v nebesích lesa utichly jako lupeny spadlé. Podzimním pachem horského plesa zavání soumrak ve zmoli zchladlé. Jen datel, sojka, straka se vklíní do ticha ještě bojovnou notou, než půjdou spát, a než se zas jiní, milenci noci, rozlétnou psotou.



Život je pes a přece je krásný, každý se nerad nakonec loučí. V mlze se houpá travní stvol klasný, měsíc v ní vzplanul čadivou loučí. St. K. Neumann (Zamořená léta)

Dušičky Města se večer vylidňují. Jdou živí k mrtvým na návštěvu, do sadu s alejemi thují, uleviti si z běd a hněvů. Most kostí zpuchřelých je vede k těm nebožtíkům umrlým. Ožijí po transfuzi krve bledé životem naším, ne už svým. Hřbitovy krásné a smutné přec, nechtěl bych ještě odpočívat, kde za zlatými plombami svěc ta plytká věčnost smrti zívá. Jak rozzáří se naše byty, když potmě vrátíme se domů: na stole šálek nedopitý, skrojek nedojedený k tomu. Vilém Závada (Město světla) Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milé čtenářky, milí čtenáři, už jen desítky hodin nás dělí ode dne, který je každoročně zasvěcen všem, kteří na tomto světě byli a  už nejsou. Ano, v neděli to bude Památka zesnulých, nebo též Dušičky. Toho dne, a  i  v  těch následujících, se lidé vydávají na pietní místa věnovat tichou vzpomínku svým blízkým a symbolicky to vyjádřit květinou a  zapálenou svící. Posmutnělý dušičkový čas je v  povědomí lidí vepsán tak hluboko, že bychom to zde ani nemuseli připomínat. Smrt patří k životu stejně jako zrození, byť na tu poslední cestu se nám nikomu nechce, stejně jako je těžké rozloučení s člověkem nám drahým. A proto ta symbolické připomínka. Jenže letos má dušičkové období ještě jeden hlubší význam, ještě v jednom kontextu bychom je měli vnímat. Před sto lety se zrodila lavina událostí, které způsobily, že lidé začali umírat po miliónech, nedobrovolně, zbytečně, nesmyslně. Vypukla Velká válka. I v našem Zpravodaji už jsme to výročí několikrát podrobně připomenuli. Ještě čtyři roky nás to stoleté výročí bude provázet. Jeden z tisíců památníků obětí té války stojí na hezkém místě v  naší obci. Není to jen památník obecně připomínající nějakou událost. Jsou tam skutečná jména lidí, řada jmen těch, kteří zde žili, šli do války a už se nevrátili. A jak šel čas, přibylo k nim ještě pár jmen dalších, jmen obětí další apokalypsy, druhé světové války. To jako připomínka a výčitka, že lidstvo se z historie nepoučilo. Příští rok nás tedy čeká další kulaté výročí – 70 let od konce 2. světové války. Slušelo by se, kdybychom alespoň v tyto dny památku těchto našich spoluobčanů uctili. Kytičkou a zapálením svíčky. Já to za redakci Zpravodaje jistě udělám, stejně jako představitelé obce za své občany. Kdyby se ale k nám přidal ještě někdo další, věřte, že by to byl příjemný pocit pro každého, kdo půjde kolem a na chvilku se tam zastaví. Tolik aktuálně ke dni, a změníme téma. Událostí roku v obci byly komunální volby. Na tomto místě není čas ani prostor rozebírat a komentovat jejich výsledky, které ostatně vznikly z vůle voličů a je to tím dáno. Možná se k tomu vrátíme až příště. Dnes najdete neoficiální výsledky voleb na jiném místě v listě. Čemu je však možné věnovat pár slov, a snad je to i na místě, je to, co už můžeme hodnotit s  odstupem, tedy dění před volbami. Říká se tomu dost nepěkně předvolební kampaň – nemám to slovo rád, ale jiné mě nenapadá. V malých obcích, jako je naše, má dnes volič dost obtížné rozhodování. Od doby, kdy byl zaveden institut nezávislých kandidátů, vymizela až na výjimky role politických stran s jasným a různorodým programem, a nastoupila sdružení nezávislých kandidátů s nic neříkajícími názvy, a s programy víceméně stejnými nebo velmi podobnými. Voličům pak nezbývá než vybírat a volit jednotlivce. Ti ale říkají vesměs téměř totéž. A jak taky jinak. Přece nemůže hlásat, že nebude chránit životní prostředí, protože neví jak, nebo že bude brát úplatky a  rozhazovat veřejné peníze. S  tím by těžko uspěl. Nezbude tudíž nic jiného, než vybírat lidi, které alespoň trochu známe, o kterých nám někdo něco řekl a podobně. Celá volba je tak trochu na vodě. Trochu jsou ve výhodě starousedlíci, ale kdo se přistěhoval před rokem, kohopak tu asi zná. Měšický zpravodaj - 2

A právě alespoň k malému usnadnění rozhodování, koho tedy vybrat, by měla sloužit ona předvolební kampaň. Jak konkrétně proběhla u nás? Voliči dostali do schránek volební programy čtyř volebních uskupení; kandidáti se mohli stručně prezentovat na stránkách srpnového Zpravodaje; mohli představit sebe a svůj volební program na společném setkání se starým zastupitelstvem a  občany 1.  října. Potud to je běžná rutina po léta zavedená. Rozdíl proti minulosti byl v tom, že veřejné zasedání bylo živější, přišlo i více lidí, než je zvykem. I rozprava byla rušnější a bohatší než jindy. To i proto, že v čele seděli dosavadní zastupitelé, kteří byli většinou i kandidáty do voleb. Kdo nepřišel, byl ochuzen o směsici pravd, polopravd i  lží, kuriózních výroků, nereálných nápadů a  nesplnitelných slibů. Jmenovat je zabralo by několik stran, a tak to oželíme. Dalším postřehem z předvolební soutěže je zcela nový prvek. Objevila se samostatná webová stránka k  volbám 2014 v  Měšicích, kam mohl každý přispět. Základem stránky je podrobný kádrový posudek na všechny kandidáty. (Kdo neví, co byl za komunistů kádrový posudek, ať je rád). Obstál málokdo. Je to psáno zasvěceně, s  dobrou znalostí lidí a  prostředí, a  dalo to asi dost velkou práci. Jenže, jenže… Autor (autorka), autoři, nesebrali ani trochu odvahy k tomu, aby se podepsali. Tím je celé dílo znehodnoceno a jeho věrohodnost a informační hodnota rovná se nule. Oni se tedy podepsali, ale viditelně, jak už to na internetu je běžné, nepravými jmény. Jasánek a Nováčková – je mi líto, ale já jich opravdu neznám… S anonymními sděleními mám zkušenost. Pokaždé se tím projevuje osobní zbabělost a zákeřnost. A pokaždé mě to mrzí, že ten autor se mnou nechce mluvit otevřeně a obhájit si své, a vyvrátit moje názory. A na internetu je ta anonymita ještě zákeřnější. List papíru čtu jen já a mohu ho zmačkat a zahodit. Na internetu ta hozená špína putuje virtuálním prostorem, a nikdy už se od ní zcela neočistíte. Zvláštní je, že ti pisatelé skrytí pod „vtipnými“ jmény jsou sice obtížně, ale přesto odhalitelní. Ale, Jasánek, oni mohou být v klidu. Oni nám za to nestojí. Posledním novým předvolebním artefaktem se staly soukromé noviny „Náš domov“, které se tvářily, jako že by rády do budoucna nahradily náš zastaralý a  už překonaný, nemoderní Zpravodaj. Zatím to tak nevypadá. Sečteno a  podtrženo, co tedy z  těch předvolebních diskusí vlastně vyplynulo. Vybral jsem jen dvě záležitosti, které zaznívaly nejvíc. Malá informovanost směrem od samosprávy k občanům, to je pravda tak napůl; tu půlku co chybí snad za přispění nového zastupitelstva vyplníme. Ta druhá věc je trochu znepokojivá, protože jde poněkud mimo. Z vyjádření některých zastupitelů a i z té zmíněné webové stránky vyplynul jakýsi ideální obraz či model zastupitele. Měl by být: a) mladý (pod 50, lépe pod 30); b) musí ovládat nejnovější informační technologie, c) měl by mít vysokoškolský titul, nejlépe jich několik. Ale o morálně charakterových vlastnostech a dalších znalostech nic. O tom si může každý myslet cokoliv, ale mně to zavání diskriminací a kastováním občanů na kategorie. Já teď maličko odbočím, když jsem už zmínil ono kastování. My Češi jsme v tom mistři a sami se považujeme za cosi lepšího vůči jiným národům, zejména některým. Nevím co to je, zdali xenofobie, nadutost nebo hloupost, nebo všechno dohromady, když někteří zákazníci obchodu zdejšímu vietnamskému obchodníkovi suverénně tykají! Mám to denně na očích, ten obchod je pod kanceláří redakce, a zlobí mne to. Možná s ním chodili do školy, nevím, ale pokud jde o pracovitost a píli – nevím, kdo z nás se jim, Vietnamcům může rovnat. Měšický zpravodaj - 3

Tak to jsme od voleb dost odbočili. Ostatně jsou už za námi, jak ve skutečnosti, tak v editorialu. Další informace k volbám najdete o kousek dál v listu. A tím se tedy oslím můstkem dostáváme k obsahu dnešního Zpravodaje. Jako vždy vítají nás verše, dnes podzimně a  listopadově laděné. V  bloku zpráv a informací z radnice se dočtete, jak dopadly volby, byť ne ještě oficiálně. Spolu s redakční radou bychom uvítali, kdyby se napříště v  této rubrice objevovalo více zpráv o  činnosti nového zastupitelstva a  jeho výborů, jak se toho veřejnost dožaduje. K volební tématice ještě patří i poděkování od lídrů volebních stran za vaše hlasy a za váš čas věnovaný účasti ve volbách. Volný čas už teď s klidem můžeme věnovat příjemným záležitostem. Vyjde-li na sklonku podzimu ještě pěkné počasí, pak naše nabídka na vycházku méně navštěvovanými místy Prahy může přijít vhod. U cestování ještě chvíli zůstaneme, ale jen pomyslného a jak si ho pamatujeme z 90. let. O tom je náš fejeton. Takové malé retro to je… Letošní rok je bohatý na všelijaká, a  to i  kulatá výročí. Mezi nimi málem zaniklo, že letos uteklo už 50 let od otevření nemocnice v měšickém zámku. Jak otevření, a ještě pak pozdější činnost popsal kronikář, otiskli jsme jako malou vzpomínku. A  tady bych poprosil občany pamětníky, starousedlíky, zdali by doma neměli z prostředí tehdejší interny a neurologie nějaké snímky nebo jiné dokumenty k doplnění tehdejší nemocniční historie – jedná se o 60. – 80. léta minulého století. Další článek sahá opět do historie a čerpá z jedné hezké knihy, a sice ze stati o radnicích, konšelích – jak si žili v  15. a  16. století v  českých městech. To povídání z  pera mistra Zikmunda Wintera věnujeme novému zastupitelstvu ku vědomosti, že sezení na radnici nemusí být jen v podobě nudného a strohého jednání. A  do třetice, je tu další výročí, už pětadvacáté, a  připomeneme si je ve sváteční den 17. listopadu. A taky naším příspěvkem o tom, jak to tehdy v listopadu a prosinci všechno bylo. Ještě si přehledně připomeneme další významné dny, a už je tu místo pro pravidelné rubriky našich stálých dopisovatelek a dopisovatelů – Okénko přistěhovalce, Rady zahrádkářům, Kuchařka. Jsme rádi, že je máme (ty dopisovatele), a uvítáme i další přispěvatele, ať není celá tíha tvorby obsahu listu jen na pár lidech. V rubrice „Společenský a kulturní život“ najdete řadu pozvánek na akce v závěru roku (Lampióny, Mikuláš, Vánoční strom, měšická vánočka, novoroční ohňostroj), a  možná i další, které mezitím chytří lidé vymyslí a obstarají. Tady bych chtěl poprosit: Půjdete-li na tyto akce, vezměte s sebou dvě stokorunky na nákup jubilejního měšického nástěnného kalendáře a pamětní medaile. Oboje stojí za to, cena je symbolická, a budete mít krásný a  netradiční vánoční dárek a  trvalou památku. Kalendář i  minci lze zakoupit také na Obecním úřadě. Přílohou s  měšickými obrázky a  výstřižky z  dobového tisku končí stránky říjnového Zpravodaje. Jen tak mimochodem: Zpravodaj není „občasník“, jak nás kdosi nazval, ale dvouměsíčník. Za občasník nás může považovat jen někdo, kdo nás čte občas. Vycházíme už jedenáct let ne občas, ale bez jediné výjimky vždy v poslední den toho druhého měsíce, a na této dochvilnosti si i zakládáme. Jsme tedy na poslední straně, ale ještě nekončí úvodník; pár řádek na závěr se ještě vejde. Měšický zpravodaj - 4

Budou to vesměs poděkování. V  první řadě poděkování vám všem, kdož jste přišli k  volbám. Poděkování patří i  kandidátům, kteří neuspěli, za to, že do té soutěže šli; gratulace pak patří všem, kteří uspěli. A všem dohromady poděkování za slušné korektní vedení volební kampaně. Já osobně děkuji za voličské hlasy odevzdané pro mne a tím i pro sdružení, v jehož barvách jsem kandidoval. Dík patří volební komisi i všem dalším, kteří vše kolem těchto, ne jednoduchých voleb zajišťovali. A věrným a kmenovým čtenářům patří dík za to, že už 11 let s naším Zpravodajem vydrželi a že se jim v něm něco třeba i líbilo. My jim za to teď už v klidu můžeme slíbit, že pokud nám to síly a zdraví dovolí, budeme s podporou nového zastupitelstva vydávání Zpravodaje v nezměněné podobě udržovat. Jménem redakční rady a vydavatele přeji novému zastupitelstvu obce hodně úspěchů při vedení obce takovém, abychom se v Měšicích cítili dobře, spokojeně a bezpečně. A vám, milé čtenářky a milí čtenáři rovněž jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny přeje pohodu i  v  podzimním nečase a  příjemné a  inspirativní čtení u  dobré kávy s  dobrým zákuskem z jedné nejmenované místní cukrárny. Vladimír Novák, redaktor

SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané, před několika dny jsem byl přítomen slavnostnímu zahájení stavby „Rondelu“, to je objektu v ZUŠ v Líbeznicích, který rozšíří její kapacitu dle požadavků obcí se společným školským obvodem. Příspěvek naší obce do výstavby tohoto objektu ve výši 4 mil. Kč nám zajistí umístění dětí s trvalým pobytem v naší obci. Obec se tím zachovala odpovědně a dokáže si tak v budoucnu plnit své povinnosti při zajištění školní docházky. Věřím tomu, že nové zastupitelstvo a  v  budoucnu i  ta příští, se budou chovat stejně odpovědně a  budou se snažit plnit povinnosti, které ukládají zákony. Ze zkušenosti ale vím, že hodně věcí se nedá stihnout. Dovolím si tvrdit, že žádný z nás není bez chyby a tak i každá obec má své nedostatky, které se jistě snaží řešit. Všimněme si a  ohodnoťme řešení problémů, které obec v  povinnostech nemá. Nejdůležitější je likvidace odpadních vod, kterou obec provozuje bez zisku a proto je pro občany mnohem levnější, než kdyby provozovatelem byla jiná společnost. Stejné je to se svážením listí, které kdysi každý pálil, a celá obec byla na podzim pod kouřovou clonou. Obec bude vždy mít možnost poskytovat služby svým občanům nejlevněji, protože nemusí vykazovat zisk. Vážení spoluobčané, buďme nároční, ale snažme se obec i své spoluobčany hodnotit rozvážně a i z pohledu z druhé strany. Najděme v sobě uznání a pokoru. Přeji krásný podzim a hodně zdraví do dalších let. Petr Lanc

Měšický zpravodaj - 5

INFORMACE Z RADNICE KOMUNÁLNÍ VOLBY 2014 Výsledky (zatím neoficiální) komunálních voleb v obci Měšice Vážení spoluobčané, níže vám přinášíme Výsledky komunálních voleb v obci Měšice, které proběhly ve dnech 10. a 11. října 2014. Jak uvádíme již v nadpisu, tyto výsledky jsou zatím neoficiální, protože v době uzávěrky ještě nemohly být z důvodu lhůt daných zákonem potvrzeny. (Pro informaci: 15. října byl 1. den, kdy začala běžet desetidenní lhůta pro možnost podání stížnosti na průběh, nebo výsledky voleb. Tato lhůta končí 24.10. v  16:00 hod. Pokud k  tomuto datu a  hodině k  podání stížnosti nedojde, může stávající starosta vyhlásit termín a  program ustavujícího zasedání zastupitelstva. Tento program s  termínem musí být vyvěšen dle zákona 7 dní na Úřední desce. Teprve poté se první zasedání se složením slibu zastupitelů společně s volbou starosty a místostarosty může uskutečnit. Pokud se však někdo odvolá ke Krajskému soudu a průběh nebo výsledky voleb zpochybní, může dojít k ustavujícímu zasedání zastupitelstva až po rozhodnutí Krajského soudu, který má na rozhodnutí lhůtu 20 dnů. Do té doby stále obec vede bývalý starosta s místostarostou. Budeme-li předpokládat, že v obci Měšice k zpochybnění voleb nedojde a bude-li zachována středa jako den, kdy bývaly schůze zastupitelstva, bude zřejmě (?) svolána ustavující schůze Zastupitelstva obce Měšice na středu 5. listopadu od 18:00 hod.). -redZvolené kandidáty jsme seřadili dle počtu hlasů, které získali a dle volebních sdružení a stran, za které kandidovali. Voleb se zúčastnilo ze 1350 oprávněných voličů zapsaných ve volebním seznamu celkem 738 voličů, což je účast 54,67 %.

1. 2. 3. 4. 5.

Kandidátka č. 1, SNK - Měšice – místo k životu Drahoslava Myšáková 361 hlasů Jiří Bejlek 347 hlasů Michal Fabián 343 hlasů Ladislav Říha Ing. 311 hlasů Václav Stránský 275 hlasů

Toto sdružení získalo ve volbách 5 mandátů a 41,72 % hlasů zúčastněných voličů. Kandidátka č. 3, Rozvoj obce s rozumem bez zbytečného zadlužování 1. Petr Lanc 343 hlasů 2. Václav Kříž 234 hlasů 3. Irena Honsová 219 hlasů Toto sdružení získalo ve volbách 3 mandáty a 30,31 % hlasů zúčastněných voličů. Měšický zpravodaj - 6

Kandidátka č. 2, Náš domov Měšice 1. Daniela Němečková JUDr. 163 hlasů 2. Petra Hrotáková 142 hlasů Toto sdružení získalo ve volbách 2 mandáty a 15,80 % hlasů zúčastněných voličů. Kandidátka č. 4, politická strana ODS 1. Milan Soustružník 140 hlasů Tato strana získala ve volbách 1 mandát a 12,17 % hlasů zúčastněných voličů. Vážení čtenáři Zpravodaje, redakce dále nabídla všem lídrům sdružení a stran, kteří se zúčastnili letošních komunálních voleb, prostor v  tomto vydání zpravodaje, aby zde mohli poděkovat vám občanům – voličům. Jejich příspěvky jsme seřadili v pořadí opět dle získaných mandátů. Kandidátka č. 1, SNK - Měšice – místo k životu (5 mandátů) Vážení spoluobčané - voliči, dovolte, abych vám jménem všech svých spolukandidátů do zastupitelstva obce, kandidujících na kandidátce č. 1 SNK – Měšice - místo k životu, poděkoval za účast ve volbách a za hlasy, které jste dali našemu sdružení. Děkujeme i těm, co pro naše sdružení nehlasovali. Svou prací v  novém zastupitelstvu se budou naši zvolení kandidáti určitě snažit i je přesvědčit, že náš volební program nebyl jenom cárem papíru, ale že jej budeme úspěšně také plnit. Myslíme si, že jsme jako vítězná strana v těchto volbách k tomu od vás dostali velice silný mandát. Tak jak jsme slíbili, budeme jednat korektně a transparentně. Prvním počinem kandidátů zvolených za naše sdružení proto bude na ustavujícím zasedání zastupitelstva podání návrhu na veřejné hlasování o volbě nového starosty a místostarosty obce. V rámci bližšího kontaktu s vámi občany bychom i nadále chtěli provozovat webové stránky www.snk-mesice.cz, založené naším sdružením. Budeme zde odpovídat na vaše případné dotazy a žádosti. Závěrem ještě dovolte, abych za naše sdružení poblahopřál i všem zvoleným budoucím zastupitelům z ostatních sdružení a stran a vyslovil přání, abychom všichni společně utvořili tým lidí, kteří všechny své znalosti, zkušenosti a síly věnují ve prospěch obce, což by mělo (musí) být hlavním posláním každého zastupitele. Za SNK- Měšice – místo k životu, Jiří Bejlek Kandidátka č. 3, Rozvoj obce s rozumem bez zbytečného zadlužování (3 mandáty) Vážení spoluobčané, je po volbách, a teď musíme jen věřit tomu, že námi zvolení zastupitelé budou opravdu pracovat pro dobro obce. Pokud se nám něco na jejich práci nebude líbit, je nutné se nestydět a veřejně se ozvat. Je nanejvýš žádoucí své požadavky a kritiku nejlépe písemně předložit Měšický zpravodaj - 7

zástupcům obce, a požadovat projednání na zasedání zastupitelstva. Podněty od zastupitelů, nezvolených kandidátů a všech občanů budou přínosem pro další rozvoj obce. Rád bych tímto poděkoval všem, kdo dali hlas kandidátům Volební strany č. 3 – Rozvoj obce s rozumem, bez zbytečného zadlužování. Věřím tomu, že všichni zvolení kandidáti, a nejenom z této strany, si uvědomují svůj závazek vůči obci. Ten také potvrdí svým slibem na ustavujícím zasedání. Na uvedeném zasedání také zvolí noví zastupitelé ze svého středu nového starostu a místostarostu. Jistě budou volit s rozvahou a ve prospěch obce. Krásný podzim a hodně zdraví, Petr Lanc Kandidátka č. 2, Náš domov Měšice (2 mandáty) Vážení spoluobčané Měšic! Děkujeme vám všem, kdo jste v uplynulých volbách dali své hlasy kandidátům sdružení Náš domov Měšice. Umožnili jste tím našim dvěma zvoleným zastupitelkám v následujících čtyřech letech, přímo v zastupitelstvu prosazovat program sdružení Náš domov Měšice a aktivně se podílet na správě a rozvoji naší obce. I  nadále budeme pro vás vydávat náš měsíčník Náš domov, kde kromě názorových článků, jako doposud, připravujeme více informací o dění v obci a práci zastupitelstva obce. V listopadovém čísle vám přineseme zajímavé články o historii a výsledcích komunálních voleb v Měšicích, o lidech, kteří v posledních dvaceti letech spravovali naší obec, o tom co se budou naše zastupitelky snažit nejdříve řešit v zastupitelstvu a další zajímavá témata. Rádi přivítáme i vaše názory na dění v obci či jiná témata obecní politiky. Další aktuality můžete sledovat na https://www.facebook.com/nasdomovmesice. Zveme vás tímto na ustavující jednání obecního zastupitelstva, kde bude volen starosta a  místostarosta, a  předsedové kontrolního a  finančního výboru na příští čtyřleté období. Budete mít jistě možnost se zeptat kandidátů na tyto důležité funkce na jejich představy o směřování obce i jejich osobní priority v práci pro občany. Petr Zavadil Kandidátka č. 4, politická strana ODS (1 mandát)

Vážení občané, tímto bych chtěl poděkovat všem kandidátům, kteří se zúčastnili komunálních voleb v naší obci na kandidátce Občanské Demokratické Strany, jediné strany, která se voleb v obci zúčastnila, a jejímž základním pilířem jsou principy demokratické společnosti. Dále bych chtěl poděkovat všem voličům, kteří nám dali hlas. Jsem přesvědčen, že jsme obci nabídli kvalitní kandidáty, kteří by byli svým vzděláním, znalostmi a zkušenostmi v následujícím volebním období obci ku prospěchu. Blahopřeji nově zvoleným zastupitelům a  doufám, že budou dobrými hospodáři s obecními prostředky v příštím volebním období. Předseda MS ODS Měšice - Karel Buriánek

Měšický zpravodaj - 8

Pozn. redakce: Přejeme všem zvoleným zastupitelům v celém příštím čtyřletém volebním období hodně sil a zdraví při jejich práci pro obec Měšice. Doufáme také, že i  všichni neúspěšní kandidáti napříč všemi volebními sdruženími a stranami se nebudou cítit výsledky voleb zhrzeni a dají k dispozici svým zvoleným kolegům a celé obci své odborné zkušenosti, třeba při získávání dotací nebo jiných svých, pro obec potřebných znalostí a dovedností. Ostatně to všichni před volbami slibovali. -red-

Mé Měšice – To se mi líbí. Ráda bych vás, milí čtenáři a  sousedé, pozvala, abyste se stali fanoušky profilu „Mé Měšice“ na sociální síti facebook. Píšu pro vás novinky o dění v zastupitelstvu a na obecním úřadě. Získáte informace, které souvisejí s životem v Měšicích. Samozřejmě se sami můžete zapojit do diskusí nebo přidávat příspěvky. Zkrátka informační kanál pro vás i vaše přátele, známé a sousedy. Nezapomeňte jim o tom také říci. Profil „Mé Měšice“ najdete na adrese facebook.com/mesice25064. Těším se na další příznivce! Petra Biache Pozn. redakce: Že by se začalo blýskat na lepší časy? Bylo by velmi žádoucí kdyby i nezvolení kandidáti začali plnit své předvolební sliby o tom, jak je třeba více informovat občany o všem, co se v obci děje. Petře Biache upřímně přejeme aby ji její nadšení a zájem vydržely co nejdéle. V jejím úsilí ji budeme co nejvíce podporovat. Naše redakce již jedenáct let marně volá po nových přispěvatelích a spolupracovnících. Petra byla světlou výjimkou, když začala pravidelně přispívat do každého vydání svým Okénkem přistěhovalce. Věříme, že se změní i přístup nových zastupitelů, a v příštím ročníku měšického Zpravodaje v něm budou v hojné míře zastoupeny i jejich pravidelné příspěvky. -red-

PODZIMNÍ SVÁŽENÍ LISTÍ Zase tu máme podzim, a tak jako každý rok začala (od 20.10.2014) obec pro Vás zdarma odvážet spadané listí a trávu. Není to její povinností, a proto od Vás na oplátku očekává rozumné využívání této služby. Naši zaměstnanci jsou schopni na valník vyzvednout a vysypat pytle do určité váhy. Plňte je proto uvážlivě, zhodnoťte do jaké váhy je možné nakládku zvládnout. Omezte nakládku mokrým listím a neplňte pytle spadaným ovocem. Do pytlů patří pouze listí, tráva a měkké části rostlin bez kořenového balu. Pokud Vám pytel s listím nebude odvezen, obsahuje to, co nemá anebo je příliš těžký. Napravte toto do příštího svozu, který bude vždy každé pondělí, (při nestíhání odvozu ještě v úterý). O  ukončení svozu budete s  předstihem informováni obecním rozhlasem a  SMS zprávou. OÚ Měšický zpravodaj - 9

Začala stavba nového pavilonu ZŠ a ZUŠ Líbeznice Z níže uvedené tiskové zprávy obce Líbeznice se dozvíte, proč obec Měšice musí ze svého rozpočtu ještě do konce letošního roku uvolnit 2 mil. korun a na začátku roku 2015 další 2 milióny. Obce nemají již jen problémy s umístěním předškolních dětí, ale musí urychleně řešit také problém s umístěním školáků v základní škole. Stavba nového pavilonu prvního stupně základní školy v Líbeznicích začala v pondělí 20. října 2014. Autorem projektu je tým architekta Adama Halíře z renomovaného ateliéru Projektil. Generálním dodavatel stavby se stala na základě výběrového řízení společnost PROMINECON CZ. Celkové náklady na výstavbu dosáhnou téměř 43,316 milionů korun. Větší část finančních prostředků – více než 30 miliónů korun - se podařilo zajistit ze státního rozpočtu – díky programu určenému specificky pro řešení nedostatečné kapacity školských zařízení v okolí velkých měst. Další rozšíření školy si vynutil průběžný nárůst počtu dětí v  Líbeznicích a  okolních obcích. Pokud by se nepodařilo pavilon vybudovat do 1. září 2015, muselo by dojít k dramatickému omezení počtu nově přijímaných dětí. „Na některé prvňáčky by se bohužel nedostalo, což by byl samozřejmě obrovský problém pro obec a především pro rodiče dětí,“ vysvětluje starosta obce Martin Kupka. Na financování výstavby nového pavilonu školy se navíc dokázaly dohodnout všechny obce, které se nacházejí ve spádové oblasti líbeznické školy. Měšice a Bašť přispívají na výstavbu 4 miliony korun. Stejnou částku do výstavby vkládají Líbeznice. Milion a tři čtvrtě je výše příspěvku obce Předboj a 750 tisíci korunami se na výstavbě podílí obec Nová Ves. Starostové obcí se také symbolického prvního výkopu na stavbě zúčastnili. „Pro všechny obce představuje zajištění chybějících míst ve spádové základní škole důležitou prioritu. Společný projekt je nejlepší řešení jak z  hlediska nákladů na výstavbu, tak budoucího provozu. Sdílet konečně budeme i starost o podobu a kvalitu vzdělávání dětí z našich obcí,“ zdůrazňuje starostka obce Bašť Iva Cucová. „Těší nás, že můžeme stavět tak zajímavý projekt – po stránce architektonické i po stránce budoucího využití. Budeme se snažit celou stavbu se všemi pokročilými technologiemi zvládnout co nejlépe a samozřejmě včas, což v tomto případě znamená v téměř šibeničním termínu,“ řekl při zahájení stavby předseda představenstva společnosti PROMINECON CZ Vlastimil Kaňovský. Stavba začala výkopem pro novou vodovodní přípojku a přeložku. Ještě do konce roku by měla být hotová základová deska. Větší část stavebních prací bude probíhat v příštím roce. V novém objektu by se mělo učit od 1. září 2015. Postup stavby bude možné sledovat krok za krokem na webu www.libeznice.cz. „Projekt pavilonu školy byl pro nás výzvou, jelikož jsme vstupovali do stabilizovaného prostředí s  již fungujícími objekty stávající školy, družiny a  mateřské školy. Novým kruhovým objektem, který se ve svém středu otevírá venkovním atriem, vytváříme v rámci stávající zahrady dva nové další vložené světy. Přes interiér paprsčitě uspořádaných tříd a auly okolo atria vstoupíme do onoho venkovního atria – do dvorku s platanem. Dvorem objekt poskytne zázemí pro výuku pod širým nebem, koncerty základní umělecké školy či jiné obecní akce ve stínu koruny platanu. Přejeme si, aby děti těmito světy procházely tak, jako když Alenka objevovala svět za zrcadlem,“ vysvětluje architekt Adam Halíř. Měšický zpravodaj - 10

Objekt školy bude vytápěn geotermální energií, předávanou do vnitřního prostředí tepelně aktivovanou železobetonovou nosnou konstrukcí. Nuceným větráním s rekuperací bude zajištěno zdravé klima pro žáky a velmi úsporný provoz objektu. Fotografie ze zahájení stavby jsou v  plném tiskovém rozlišení k  dispozici na webu www.libeznice.cz. Z tiskové zprávy obce Líbeznice zpracoval, Jiří Bejlek

NOVÉ ČEKÁRNY NA AUTOBUSOVÝCH ZASTÁVKÁCH Tak máme nové čekárny. Po malém zádrhelu dodavatele, kdy nám nejdříve odvezl starou čekárnu „U  Pomníku“, aby pak zjistil, že výrobce zapomněl jaksi vyrobit novou, a tak se stará zase dočasně stěhovala zpátky, je konečně vše tak, jak má být. No vlastně skoro, protože stále i  přes naše několikeré urgence pořád ještě nemáme umístěny nové jízdní řády v nových zastávkových označnících. Třeba to však již bude v době kdy budete číst tyto řádky v pořádku. Nové hezké zastávky tedy máme, nyní si je však musíme sami hlídat, aby se zase nestaly ošklivým plakátovacím místem, a  aby nám je hned vandalové nepomalovali a  nezničili. Však již také na nově zbudované zastávce Měšice Agropodnik, která je poměrně odlehlá, nám již někdo v prvním týdnu po instalaci stačil vypáčit skříňku na případnou reklamu. A to jen proto, aby zevnitř ukradl 6 kousků magnetů, které měly sloužit k přichycení informací. No lidská hloupost snad nezná hranic. Budeme si tedy přát, aby se již nic podobného neopakovalo, a aby nové čekárny nejen dobře sloužily cestujícím, ale aby co nejdéle byly i ozdobou obce. Jiří Bejlek

JAK SE VÁM LÍBÍ NOVÉ DĚTSKÉ HŘIŠTĚ? V minulém vydání Zpravodaje jsem se v krátkosti zmínil o výstavbě nového dětského hřiště v lokalitě Na Rejdišti u ulice Parková. V současné době je již hřiště hotové, oplocené a čeká se jen na osázení zeleně na hřišti i v jeho okolí. Hřiště je stále plné dětí a rodičů. Je vidět, že takových zábavních a odpočinkových míst pro děti a jejich rodiče je potřeba více, a že jedno asi stačit nebude. Další se již brzy začne stavět pod mateřskou školou, vedle fotbalového hřiště. Na svém posledním zasedání staré zastupitelstvo ještě stačilo vybrat firmu, která bude hřiště budovat. Uvidíme, co se ještě do zimy stačí postavit. Budeme se všichni těšit na jaro, jak se celý projekt bude líbit. Jiří Bejlek

720 LET - VÝROČÍ PRVNÍ ZMÍNKY O OBCI Již poněkolikáté připomínáme takové hezké zakulacené výročí obce a  to 720 let od první zmínky o její existenci. I nadále prodáváme na obci krásné barevné kalendáře pro rok 2015 (100,- Kč) a pamětní mince (90 Kč) vydané u příležitosti tohoto výročí. Budeme je prodávat i  na všech budoucích akcích pořádaných obcí. Máte mimořádnou příležitost někoho obdarovat k Vánocům netradičním dárkem. Měšický zpravodaj - 11

Na konec roku (někdy v  průběhu měsíce prosince) pro vás také ještě připravujeme slavnostní odhalení busty F.A. Nostice, před měšickým zámkem, který nechal postavit právě tento jeden z nejvýznamnějších členů rodu Nosticů. A i on shodou okolností slaví v tomto roce výročí, i když je to takové výročí, které moc k oslavě ani vlastně není. V letošním roce je to přesně 220 let, co zakladatel zámku F.A. Nostic zemřel. Pozvání na slavnostní odhalení busty vám všem určitě s předstihem oznámíme. Jiří Bejlek

NAPSALI JSTE NÁM Dobrý den pane starosto, dobrý den pane místostarosto, jak už jsem avizoval po telefonu panu starostovi, rádi bychom se ženou poděkovali panu Lubomíru Nešporovi z Měšic, který díky své obezřetné jízdě uchránil našeho nejstaršího syna Adama před vážnějším úrazem, když mu Adam vjel na kole pod kola jeho vozu. Nehoda se stala na cestě z Líbeznic do Měšic. Prosím Vás o otištění níže uvedeného textu do nejbližšího vydání Měšického Zpravodaje: Poděkování panu Lubomíru Nešporovi z Měšic „Manželé Renzovi z  Líbeznic děkují panu Lubomíru Nešporovi z  Měšic. V  sobotu 20. září si vyjel otec Hynek Renza na krátkou vyjížďku na kolech se svými třemi syny z Líbeznic do Měšic. Projížděli po dlážděném chodníku vedle pole a dva starší synové jeli napřed. Jako tradičně měli počkat na konci chodníku při vjezdu do Měšic. Tentokrát ale nejstarší syn, sedmiletý Adam nezvládl řízení svého kola a  vjel do silnice, kudy zrovna projížděl pan Lubomír Nešpor, školník z líbeznické základní školy. Díky obezřetné jízdě a  předvídavosti pana Nešpora srážka skončila jen drobnými odřeninami. Opatrnost pana Nešpora uchránila Adama před zraněními, která mohla být za jiných okolností velmi vážná. Manželé Renzovi z Líbeznic srdečně děkují panu Nešporovi, jeho ženě a synovi, kteří u nehody byli a všem, kteří se z okolí místa nehody přidali a pomohli situaci řešit. Děkuji Hynek Renza

CO V „TOULKÁCH“ NEBYLO 50 let nemocnice v Měšicích V roce 1964 byla v budově měšického zámku slavnostně otevřena nemocnice jako zdravotnické zařízení tehdejšího Okresního ústavu národního zdraví Praha – východ (OÚNZ). Došlo k tomu po dlouhých přípravách a stavebních úpravách, kdy v některých chvílích nebylo vůbec jisté, zdali se záměr dokončí a co s rozestavěnou budovou. Nakonec po dlouhých diskusích, zvažování a názorových peripetiích Měšický zpravodaj - 12

vše nakonec dobře dopadlo a nemocnice byla uvedena do provozu. To ale je na samostatnou kapitolu snad až někdy jindy. Dnes, když je kulaté výročí (půl století!), podíváme se, jak vypadalo slavnostní zahájení podle záznamu v  obecní kronice, včetně reakcí soudobého tisku. Citace je doslovná, jen s malými jazykovými a stylistickými úpravami; jen ukázky z novin jsou redakčně kráceny. Dozvídáme se tedy, že: „Otevření se zúčastnil dr.  Josef Plojhar, ministr zdravotnictví, a  vedoucí tajemník Komunistické strany Československa Josef Němec. Ministr napsal do pamětní knihy, že přeje pacientům brzký návrat ztraceného zdraví a zdravotníkům úspěch v práci. Pro zajímavost náklady na úpravu nemocnice činily šest milionů korun; náklady na jedno umístění pacienta činí 35 000 Kčs, a kdyby se měla stavět nemocnice úplně nová, byly by ty náklady na jedno lůžko ještě o 70 000 Kčs vyšší. O zahájení práce v nové nemocnici psal i denní tisk. RUDÉ PRÁVO, že v Měšicích se mohou pochlubit zajímavostí, kterou hned tak nenajdeme – pěkným rokokovým zámkem obklopeným krásným sadem. Přestože je nemocnice moderně vybavena, krása zámku a okolí nijak neutrpěla. LIDOVÁ DEMOKRACIE uvedla, že tato nová nemocnice je novým důkazem, jakou pozornost věnuje naše vláda péči o zdraví obyvatelstva. Bylo přeměněno bývalé šlechtické sídlo v moderní nemocnici, která bude vracet zdraví stovkám a tisícům lidí. V časopise NÁRODNÍ VÝBORY byla fotografie s nápisem „Zámecký poklad“. Adaptací nebylo ztraceno nic z původní krásy. Velký byl zájem i samotných občanů, kteří se slavnosti zúčastnili. Mne osobně (kronikáře, pozn. red.) zaujala pozornost dlouholetých funkcionářek Marie Jetelové a Marie Dufkové, které mně ze slavnostního otevření zaslaly písemnou zprávu o obsazení interního oddělení primářem MUDr. Karlem Dvořákem a nervového odd. MUDr. Luďkem Barešem. Jak jsem uvedl v kronice o zahájení prací, že by mohl být vliv se změnou okresu na Prahu – východ. To se skutečně stalo a obsazení je trochu jiné, než původně bylo zamýšleno. Nemocnice je v provozu, a kdo dal tuto myšlenku. Já se domnívám, že otcem myšlenky je náš dlouholetý občan Ladislav Jetel, člen Místního národního výboru, člen závodního výboru ROH Okresního zdravotního střediska Praha – východ, oblíbený zubní technik v naší obci. Vždyť v zámku byla silná a vlivná politická organizace, která musela ustoupit.“ Takhle tedy celá nemocniční historie začala. Mohli bychom dnes zpochybnit tehdejší nadšení, jak dobrý nápad to byl umístit nemocnici do pozdně barokního zámku. Novináři, kteří v tomto duchu psali, zámek v opravdu původní kráse nikdy neviděli. Nápad to dobrý nebyl. Takové řešení vyžaduje ústupky a  kompromisy z  obou stran, a  tudíž ke vskutku moderní nemocnici měla ta naše už i tehdy hodně daleko. Přesto to pro záchranu zámku bylo řešení nejlepší ze všech špatných a  díky tomu byl zámek trvale udržován poměrně v dobrém stavebním stavu a je tomu tak dodnes díky dobré součinnosti vedení nemocnice s obcí jako majitelem budovy. My si teď ještě poskočíme o pár let dopředu, do roku 1982, a povíme si pár údajů o tom, jak nemocnice 18 let po svém otevření fungovala. Obracíme se opět ke kronikářskému záznamu z toho roku a citujeme jen po malé stylistické úpravě. „V důsledku adaptačních prací uvnitř budovy byla od 10. 12. 1981 snížena kapacita lůžek na 65 na interním oddělení. Pro neurologické oddělení, které bylo zcela vyprázdněno, Měšický zpravodaj - 13

bylo poskytnuto 55 lůžek. V prázdném oddělení byla zahájena adaptace a zřízení zvonkového dorozumívání mezi pacienty a zdravotním personálem. I když pacienti z obcí Klecany a Odolena Voda byli ošetřováni v brandýské nemocnici, stav lůžek nestačil a muselo dojít k rozšíření o 10 lůžek. Tím byla práce na interním oddělení velmi ztížena. Diagnóza nemocí se prakticky nezměnila: • ateroskleróza se svými komplikacemi • hypertonická choroba se svými komplikacemi • cholecystopatie Počet hospitalizovaných pacientů byl 1  469, z  toho 699 mužů a  770 žen. Asi 60 % pacientů bylo věkové skupiny 50 – 60 let, 30% pacientů bylo starších 70 let. Během roku zemřelo 178 pacientů, pitva byla provedena u 3 mužů a 1 ženy. Na EKG bylo vyšetřeno 5  421 pacientů, ambulantní vyšetření bylo poskytnuto 514 pacientům a počet nepřijatých pacientů činil 410. Lékařské kádry v plánu 1 + 4, skutečnost pouze 1 + 3, středně zdravotnický personál v plánu 22 sester, skutečnost 22,5. Zdravotních laborantů bylo málo, pouze dva. Náklady na léky a speciální zdravotnický materiál: léky plán 401 000 Kčs skutečnost 353 792 Kčs zdr. mat. plán 59 000 Kčs skutečnost 27 238 Kčs krev plán 15 000 Kčs skutečnost 14 304 Kčs Podle plánu ošetřovacích dnů mělo být 20 124, skutečnost činila 21 366, znamená to překročení o 1 242 ošetřovacích dnů. Celý kolektiv interního oddělení nemocnice jsou členy BSP „ČSP“ (red. pozn.: brigáda socialistické práce československo – sovětského přátelství) a  jsou nositeli stříbrného odznaku BSP. Velmi dobrá spolupráce je s  interním oddělením nemocnice v  Brandýse nad Labem, a byla nutná i další spolupráce s nemocnicí Praha – Bulovka, ústavy v Prosečnici, Vojkov, Pleš (TBC), interna Český Brod, OÚNZ Vysočany, Bohnice, Veleslavín.“ Tolik jen nepatrná část útržků fakt z dlouholeté existence nemocnice v jejím původním stavu. Dnešní podoba a funkce jsou už jiné, ale lékaři, sestry a pacienti jsou tu stále. Stejně tak je jisté, že o měšické nemocnici nepíšeme naposledy. - nk -

NÁŠ FEJETÓNEK (už trochu retro) Když se zvedla opona Nebude to o divadle, míněna je ta pomyslná železná, kterou jsme měli po celé délce státní hranice. Řeč bude o  cestování do ciziny z naší země. Jak se před rokem 1989 (ne)cestovalo do kapitalistické ciziny se už v  jednom našem fejetónku před časem vzpomínalo. Jednou větou – nesmělo se téměř nikam, až na výjimky časté jako letní sníh. Jakž takž volně jsme mohli jezdit jen do asi pěti zemí. Shodou okolností do těch, které nám návštěvu oplatily jednorázově, ve velkém a nadlouho – v srpnu 1968. Měšický zpravodaj - 14

Po roce´89 se kromě jiných změn také otevřely hranice. Začátek devadesátých let, to je ta doba, do které se teď ve vzpomínkách na chvíli vrátíme. Jak tehdy Češi a Slováci cestovali, když se to najednou smělo. Je otázkou, jestli tahle vzpomínka už patří do přihrádky „retro“, dnes dost módní, nebo ještě ne. Je to tak napůl. Devadesátá léta jsou stále ještě pro většinu z  nás živou současností, a  o  té se píše méně snadno, než třeba o  středověku. Zdá se to nelogické, ale důvod je jednoduchý. Dokud je tu stále většina lidí, kteří dotyčnou dobu pamatují, pak je i hodně těch, kteří mohou silným hlasem prohlásit, že to přece tak vůbec nebylo, protože si to ještě dobře pamatují. Na druhou stranu – je už to čtvrt století, uběhlo to tryskem, celá jedna mladá generace vyrostla. A tak snad už je pár ohlédnutí na místě. Jsme tedy v roce 1990, byly zrušeny výjezdní doložky, a kdo má v pořádku cestovní pas a v něm příslušné žádané vízum, může vyrazit kdykoliv kamkoliv, když si na to ušetřil. A tak začal být o cesty „ven“ obrovský zájem. Tak velký, že nabídka stávajících cestovních kanceláří – bylo jich asi jen devět – nemohla stačit nebývalé poptávce. Hodně lidí jelo „na vlastní pěst“, třeba vlastním autem, ale přesto jako druhotný efekt náhlého uvolnění vznikly v republice tisícovky cestovních kanceláří, malých i větších. Uvolnění soukromého podnikání to umožnilo. Totéž se týkalo autobusových dopravců. Kdo chtěl, a měl „papíry“ na autobus, mohl si nějaký, většinou starší, koupit a jelo se. Z palety nabídek cestování si v paměti teď oživíme právě autobusové zájezdy, coby fenomén doby. Začínalo se skromně a opatrně, zkušenosti měl málokdo. Zprvu to byly třeba nakupovací zájezdy do malých měst blízko hranice v Německu a Rakousku. Pak už třeba do Vídně, na jeden den, jen uvidět, maličko nakoupit na Maria Hilfer, a zpátky. Časem se přešlo na delší, převážně poznávací zájezdy. Po Německu a Rakousku se jezdilo hlavně do Itálie, Francie, Švýcarska, potom už dál, do skandinávských zemí nebo Anglie, Španělska. Základní podobu těchto zájezdů, převážně autobusových se utvářela požadavkem, aby byly levné. V  západních zemích pro nás tehdy bylo velmi draho. Kurs koruny byl ještě velmi nevýhodný, a úroveň mezd doma nízká. Lidé měli tudíž málo peněz na výměnu za valuty, ale vidět chtěli co nejvíce. Pokusme se vytvořit model jednoho fiktivního zájezdu, takového, jak jich vypadala většina. To se vytvořila nějaká skupina lidí se záměrem jet na výlet. Mohli to být spoluzaměstnanci, členové nějakého spolku, prostě lidé, kteří se znali. Někdo s organizačními schopnostmi vymyslel program, zařídil cestovku, a skupinu pak zastupoval a „velel“ jí. Nebo skupina vznikla z náhodně jednotlivě přihlášených u cestovky, ti se navzájem neznali a prvně se uviděli v autobuse. To bylo méně výhodné z hlediska několikadenního soužití, než v tom prvním případě. Cestovka zařídila program, autobus, ubytování a jelo se. Ještě než se v danou hodinu vyrazilo, představil se osazenstvu průvodce. Nebo spíše průvodkyně, většinou to byly mladé ženy. Úroveň jejich profesních schopností a  znalostí a  jazyků byla různá, ale společná u všech byla snaha, aby celý zájezd proběhl dobře, v pohodě a ke spokojenosti všech, a  to se zpravidla i  stalo. Prostřednictvím palubního rozhlasu – to byla nezbytná výbava autobusu - se průvodkyně představila křestním jménem, řekla všechny potřebné informace, co, kdy a jak bude, a křestními jmény představila i nejdůležitější osobnosti ve vozidle – řidiče. Ti pak ještě řekli svoje – co a jak ve voze používat, kdy budou přestávky v  jízdě a  podobně. Řidiči, to byli většinou zkušení borci, slušní a  ochotní, kteří veškeré problémy řešili s nadhledem. Kromě toho, že měli v rukou zdraví a životy mnoha lidí, ještě Měšický zpravodaj - 15

také třeba vařili a servírovali při zastávkách čaj, kafe či polévku a to v polních podmínkách, třeba na vyklopeném víku zavazadlového prostoru. Prodávali také pivo a limonády. Jídlo si jinak vezl každý z domova. Byla to česká klasika – smažený řízek mezi dvěma chleby, nějaká ta konzerva paštiky, a  láhev Dobré vody. Ale ještě zpátky k  řidičům. Oni byli i domácími pány, domovníky, uklizeči, údržbáři – to proto, že jejich autobus se na pár dní stal příbytkem, doslova domovem pro třicet lidí. Byl to současně obývák, někdy i s televizí, byla to i  ložnice, jídelna, převlékárna. Chyběla jen koupelna a  toalety. Pokud chemický WC v autobuse byl, tak řidiči byli neradi, aby se používal, a raději lidem zastavili kde to bylo možné. Zastavovalo se pravidelně u benzinových stanic, kde k všeobecnému údivu se za použití záchodků muselo platit, nebo byly dveře na vhození mince, na což při pouhém tranzitu měl málokdo. Češi jsou ale mistry improvizace, a tak výběrčí dostala hrst českých desetníků a na další protesty se v ohromení už nezmohla. Nebo si lidé navzájem přidržovali dveře. Zájezd tak byl etapovou jízdou mezi benzínkami. Nějakým zázrakem se přitom bohatě dostalo i  na ostatní program. Autobus sám, to byla v  pionýrských dobách české turistiky známá KAROSA, a to tak že žlutá, na parkovištích nepřehlédnutelná. Dnes posmívaná a  podceňovaná Karosa, ale to bychom se pletli. Češi v cizině - Norsko 1995 Ono to nebylo vůbec špatné auto, jen svým vzhledem a vnitřním komfortem byla pozadu za ostatním světem, jako u  nás skoro všechno. Dokonce místa pro cestujícího tam bylo víc, než v luxusních patrových autokarech. Ty se už začaly postupně objevovat, většinou jako ojetiny dovezené ze zahraničí. U nás tehdy ani nebyl důvod vyvíjet a vyrábět dálková luxusní vozidla, když nebyla poptávka – léta se nikam nejezdilo. Ještě se vraťme kousek zpět – cesta tedy začíná, v Karose je pohoda, ale blíží se první pomyslná překážka. Československá, později česká státní hranice. Všichni sice vědí, že už to nebude ta hrůza jako za socializmu, ale přesto tu lehká nervozita a  svíravý pocit zůstává. Tehdy ještě neplatila schengenská dohoda o  zrušení hraničních kontrol mezi většinou evropských zemí, to se stalo až v roce 1995. Probíhá tedy celní a pasová kontrola. Ale už jinak. Lidštěji, přívětivěji. Zmizeli samopalníci se psy, zmizel nadutý ušmudlaný nadporučík z  Horního Dvořiště. Personál pasové kontroly se jaksi omladil a  dokonce pozdravil a slušně oslovil lidi, z jejichž daní je živ. Celníci to s kontrolou při návratu také nepřeháněli, věděli dobře, že osazenstvo žluté Karosy si v cizině za tu hrstku valut v kapse toho asi moc nenakoupilo. Režim cesty byl nastaven tak, že dlouhé přejezdy se děly v noci. Ráno se po nevalném vyspání dojelo k prvnímu cíli a hned začal program. Jen asi jeden nebo dva dny za celou dobu se přespalo v levném hotelu. V levném nerovná se špatném. Ten systém měl nevýhodu v neustálém vynášení zavazadel z autobusu, vybalování a balení a zase zpět. Důvod takto nastaveného programu byl ale zřejmý - maximální využití času. Ušetřily se peníze za hotel, Měšický zpravodaj - 16

a  ještě se celá denní doba využila k  poznávání krásných a  nám dosud neznámých míst. Bylo to sice na úkor pohodlí a komfortu, ale to každý pochopil a nikomu to moc nevadilo. Zahraniční bohatší turisté měli ten režim cesty jinak. Jeli přes den, poznali krajinu, nebo si zdřímli, k večeru se ubytovali v hotelu, krásně se umyli, najedli, vyspali a ráno vyrazili za poznáním, s  tím, že se večer do svého hotelu zase vrátili. Holt každý, jen jak peřina stačí… Jistým problémem těchto zájezdů byl v turisticky atraktivních místech průvodcovský výklad. Ten byl často nutný, ale naši průvodci toto dělat nesměli, neměli na to místní licenci, a na místní průvodce jsme peníze neměli. Tak se to všelijak obcházelo – opět, Češi jsou mistry improvizace. Stinnou stránkou českých výjezdů do světa, o které se i nerado píše, bylo poznání, že domorodci na účastníky výprav z Česka hledí s jakýmsi skrytým despektem. Asi jako my teď na ruské turisty u nás. Málo platné, byli jsme jiní, dlouhá léta izolace od světa udělala své. Jiní oblečením, chováním, žlutou Karosou. Ale nebylo divu – a to je daleko horší – když se na obchodech na benzínkách a jinde začaly objevovat nápisy: ČEŠI NEKRAĎTE TADY! To je něco, za co bychom se před světem měli stále a hluboce stydět. Tento způsob levného cestování podle výše popsaného modelu, jak vznikl v devadesátých letech, samozřejmě do současné doby nezanikl, jen se přizpůsobil, modifikoval a je to jedna z variant. Změnily se podmínky, jsou lepší autobusy, je více zkušeností a rozdíl v cenách tady a tam není tak propastný jako býval. Lidé už na pohodlí méně šetří. Kéž by nám to pánbůh do budoucna aspoň takto zachovati ráčil… - dalimil -

SVÁTKY, VÝROČÍ, VÝZNAMNÉ DNY LISTOPAD – PROSINEC Nejvýznamnějšími svátky období jsou: 17. listopad (Den boje za svobodu a demokracii) – státní svátek; a svátky vánoční (24.–26. prosince)– dny pracovního volna. Některá výročí a vybrané významné dny:



2. 11. 6. 11. 1836 7. 11. 1811 15. 11. 1670 16. 11. 1810 17. 11. 1939 17. 11. 1989 17. 11. 2014 29. 11. 1378

LISTOPAD Památka zesnulých (Dušičky) zemřel básník K. H. Mácha narodil se básník K. J. Erben zemřel J. A. Komenský narodil se básník K. H. Mácha obsazení českých vysokých škol nacisty pražská demonstrace studentů; počátek pádu komunizmu státní svátek – Den boje za svobodu a demokracii zemřel Karel IV., král český Měšický zpravodaj - 17



6. 12. 22. 12. 1867 24. – 26. 12. 25. 12. 1938 31. 12. 2014

PROSINEC sv. Mikuláš – tradice dárků dětem narodil se literární kritik F. X. Šalda svátky vánoční zemřel spisovatel Karel Čapek Silvestr – veselé loučení se starým rokem

Přehled významných mezinárodních a  světových dnů všeho možného tentokrát vynecháváme s  odkazem na loňské číslo Zpravodaje (říjen 2013); seznam by se pouze opakoval. Oprava: Do této rubriky v minulém, srpnovém čísle se nám vloudila nemilá chyba. Místo titulku ČERVENEC – SRPEN mělo být správně ZÁŘÍ – ŘÍJEN. Tímto se omlouváme. -red-

Z MOUDROSTÍ NAŠICH PŘEDKŮ Novému zastupitelstvu obce k inspiraci a poučení Od 13. století vznikají v  Čechách města. Předtím tu byly jen slovanské osady. V čele královských i poddanských měst stál rychtář jako pověřený vykonavatel moci a práva. Od 14. století jsou správou měst pověřeny městské rady. Města si staví rathauzy neboli radnice, ve kterých zasedají konšelé v čele s primasem neboli purkmistrem. Konšelů bylo zpravidla 12, podle velikosti města i jen 6, nebo také 18. Samozřejmě nebyli voleni, ale dosazováni majitelem města – šlechticem nebo panovníkem. Jak to na radnicích chodilo, popsal podrobně a  barvitě historik a spisovatel Zikmund Winter v knize „Zlatá doba měst českých“. Tou zlatou dobou se míní rozkvět českých měst po ukončení husitských válek – 15. a 16. století. My si teď pár vět z  té knihy ocitujeme, mistr Winter promine. Bude-li mít nové zastupitelstvo trochu smysl pro humor a nadsázku, může si z toho něco vybrat pro zpestření jednacího řádu a oživení nudných jednání. Jak třeba konšelé řešili nešvar pozdní docházky na jednání, o tom se dočítáme: „Konšelé měli se scházeti k  úřednímu jednání v  tém dni několikráte, krom o  žních, o vinobraní a o svátcích. V den schůze, když purkmistr do světnice radní vešel, ihned obrátil přesypací hodiny, aby písek pršel; který z  konšelů se nedostavil dřív, nežli se prosypala nebo vypršela určitá část písku, platil pokutu jako zmeškalý. Pokutou byl obyčejně groš český (nebo dva míšeňské), ale nezřídka i více grošů si ukládali. Jindřichohradečtí snesli se r. 1604 o patnácti groších pokuty, s dodatkem veselým, co by se koli takových pokut sešlo, po obnovení rady, aby to všickni ze spolka propili.“ Pořádek musí být, obecní úřad koupí přesejpačky. Konšelé byli výhradními vykonavateli práva, za svou práci byli dobře placeni, a  zaměstnávali i  městského písaře. Toto vše ale platilo jen pro města. Na venkově vládl vesnici rychtář, jako prodloužená ruka vrchnosti. Něco jako samospráva a samotnost obcí se zavádělo až ve 2. polovině 19. století. Měšický zpravodaj - 18

Rada města byla předobrazem a vzorem pro dnešní rady a zastupitelstva měst a obcí. Jak si konšelé na radnici dokázali pospolitě a radostně užívat za peníze města, vykresluje další úryvek: „V starší době leckde konšelé na útraty obce oblékali se. Za jistý příjem konšelský klásti jest také ono časté hodování na rathauze. V Lounech mívali konšelé každou sobotu večeři po starobylém způsobě. Kromě pravidelných hodokvasů při každém zasednutí do rady a do soudu, při dosednutí purkmistrově, tedy dvanáctkráte za rok, o jarmarky, při slavnostech chrámových konšelé kdejakou případnost ujali ochotně k tomu, aby na útraty obce jedli a pili. Píjeli, když hosté přišli přespolní a vzácnější, když sedláci šosovní přinášeli úrok (roční plat), kdykoliv rybník se měl loviti, když přivezena sůl k obecnímu prodeji, když konšelé šli na obecní les honit, když se někteří z nich na úřední cestu strojili nebo z jízdy úřední se vraceli, když se konal úřední počet z příjmů a vydání, ba pili i při tom, když služebníci vysušovali zvlhlá privilegia. V městě Boleslavi Mladé utraceno úředními hodokvasy za rok 1593 úhrnem 197 kop míšeňských ještě některý drobný groš nad to. Ty kopy by dnes při koupi některých věcí vydaly 2 700 – 2 800 korun (rozumí se v rakousko-uherské měně koncem 19. století – red. pozn.) V tom počtě jsou poučny „svačiny“ při soudě, neboť dovídáme se, nač páni měli chuť a co jedli. Jedli vepřové, konfekty (sladké zavařené ovoce), vejce, máslo, perník, koření, paštiky, koroptve, ptáky, kapouny, kapry, štiky, koláče a klobásy. V malých městech poddanských arci bylo všechno úřední hodování na skrovné míře, jednak nebylo dosti peněz, a pak byl strach z vrchnosti, která sedíc při městě, viděla svými úředníky a donašeči měšťanům do kapes i do žaludku.“ Takových kuriozit a zajímavostí najdeme v knize bezpočet jen v jedné z kapitol, a takových je tam devět. Z některých si můžeme citovat někdy jindy. Teď už si jen přidáme pár vybraných vět jako prémii: „Vyskytovali se v schůzích zvláště při vydávání přímluv také prázdní mluvkové, jako jsou dotud v každé společnosti někteří, kteří mají velký dar jazyka, proti nim naopak bývali za starodávna i dnes lidé, kteří promluviti neuměli. Vskakovati v řeč bylo zapověděno.“ To přežilo staletí.

Měšický zpravodaj - 19

Ještě jeden, už poslední citát: „Samospráva městská po všech směrech byla v rukou a na radách konšelů. Ale ti zvláště v starší době bez valné schůze všeho měšťanstva nic důležitějšího nebrali před se. Obec chtívala o všem věděti a rozhodovati.“ Prostřednictvím krásné češtiny mistra Wintera jsme se přenesli do jiné, „zlaté“ doby. Čtení to bylo hutné, že. A jako když nám to něco připomíná. Jistě, „hodokvasy“ z veřejných peněz se dějí i dnes, jen se to dělá sofistikovaněji a velkoryseji. Časy se mění, lidé už tolik ne. Tehdy konšelé a měšťané neměli mobily chytré ani hloupé, neměli laptopy a nevěšeli se na facebooku. Přesto, nebo právě proto asi žili v některých směrech svobodněji, bezstarostněji a  šťastněji, jak možná je i  z  těch pár ukázek vidět. I  když… Třeba když purkmistr nebo rychtář ztratil obecní pečeť, mohl přijít i  o  hlavu. Žádná legrace, pořádek musel být. No holt středověk, co bychom chtěli. Toto dnešní ohlédnutí do české historie vzniklo i proto, že v posledních letech se, a to i  z  našeho zastupitelstva, vytratila ona pospolitost a  dobrá vůle, jaká dýchá ze starých letopisů a jak jsme ji ostatně znali ještě nedávno. Místo ní se vloudila rivalita, nevraživost, touha po vlivu, moci, majetku… A  jakpak by taky ne, když v  celé společnosti české se havlovský pojem „pravda a láska“ stal terčem posměchu, málem nadávkou a logicky tedy nastoupila uznávaná a ceněná lež a nenávist. Tak čemu se divíme… Na shledanou v lepších časech! Pasáže z  knihy Zikmunda Wintera „Zlatá doba měst českých“ vybral a  redakčně zpracoval bez jazykových úprav - nk -

TIP NA VÝLET Praha – Žižkov, Vítkov – Vrch sv. Kříže Dny se krátí, počasí se horší, zkrátka je tu pozdní podzim a zima na obzoru. Nám s  víkendovou procházkou nezbývá, než opustit putování přírodou a za památkami a uchýlit se do blízké a přívětivé náruče města. Výlet je kombinací návštěvy památných a zajímavých míst s  pohodlnou vycházkou přírodou uprostřed města. Ruchu velkoměsta se přitom budeme co nejvíce vyhýbat. Navštívíme spolu jednu z  pozoruhodných a  svérázných čtvrtí Prahy, zvanou Žižkov. Nejsou to místa turisty příliš navštěvovaná, přitom je tu řada staveb a míst za návštěvu stojících. My se ovšem na Žižkov a jeho okolí budeme dívat hlavně jaksi svrchu, s nadhledem, a to se za těch pár kroků do kopce vyplatí. Výchozím místem a současně prvním cílem cesty je pro nás vrch Vítkov s jeho Národním památníkem. Jak se tam nejlépe dostat: Od stanice metra „C“ Florenc autobusy linek 133, 175 a 207 na zastávku U Památníku. Kdo by chtěl k dopravě do Prahy použít vlastní auto, musí počítat s tím, že na místě nezaparkuje. Nejbližší možnost je u metra Florenc, nebo na Ohradě, bez záruky se to může zdařit v ulicích Žižkova. Od zastávky U Památníku přejdeme Husitskou ulici, vracíme se o něco zpět a za vysokým bývalým železničním mostem jdeme kolem budov muzea a zabočíme vpravo do ulice U Památníku. Po pravé straně míjíme objekty Vojenského muzea Žižkov, které můžeme Měšický zpravodaj - 20

navštívit. Hodilo by se to, protože v  letošním roce vzpomínáme stého výročí vypuknutí první světové války. A  právě k  němu je v  muzeu otevřena unikátní výstava, kromě dalších expozic a  pozoruhodných exponátů. Blíže o  tomto muzeu se dočtete v  samostatném odstavci na konci textu. Od muzea pokračujeme hlavní cestou stále do kopce, až dojdeme ke dvěma nepřehlédnutelným monumentům na vrcholu návrší. Vítá nás mohutná jezdecká socha Jana Žižky, a za ní neméně impozantní rozlehlý objekt Národního památníku na Vítkově. Z  těchto míst je krásná vyhlídka na město. Ještě o něco lepší je rozhled se střechy Památníku, kam je možné se dostat, pokud navštívíme vnitřní prostory objektu. Na střechu je ale přístup kapacitně a časově omezen. Blíže o soše i Památníku opět v samostatném odstavci na konci textu. Po prohlídce památníku, ať už zevnitř, nebo jen zvenku jdeme dál parkovou cestou po návrší kopce. Jdeme upraveným parkem, přecházejícím v lesopark. Svahy jsou sice na obou stranách zarostlé, ale místy se nám i tak otevře vyhlídka na domy Karlína nebo Žižkova. Posléze mírným klesáním po asfaltové cestě přijdeme k rušné a složité křižovatce na Ohradě. Zde se rozhodneme, zdali náš výlet ukončit, nebo budeme-li pokračovat do druhé části vycházky. Tou je jiný žižkovský kopec, vrch sv. Kříže, neboli též Parukářka. V  prvním případě si najdeme zastávku tramvaje nebo autobusu (1, 9, 10, 16, event. 207, 133, 136) a  vrátíme se k metru. Chceme-li ještě pokračovat, jdeme dál ulicemi. Z nepřehledné a rušné křižovatky Ohrada přes Koněvovu jdeme přímo ulicí Jana Želivského a z ní třetí odbočkou vpravo do ulice Na Parukářce. Po asi 300 m, Měšický zpravodaj - 21

v  místech, kde ulice mění směr obloukem vlevo, odbočíme vpravo na asfaltovou cestu, která nás dovede na vrch zvaný Parukářka, zvaný tak podle bývalé zaniklé usedlosti. Tady najdeme krátkou naučnou stezku s informačními tabulemi o místní přírodě a historii. Po hlavní cestě pokračujeme západním směrem k další části, zvané vrch sv. Kříže. Odtud se opět nabízí krásné a nezvyklé výhledy na město pod námi. Návštěvníka zaujmou i místy ze země trčící betonové objekty. V útrobách kopce se totiž nachází velký protiatomový kryt z 50. let. Více o Parukářce a vrchu sv. Kříže opět na konci textu. Hlavní cestou dojdeme k lávce pro pěší přes Prokopovu ulici, na ni před lávkou sejdeme, a vlevo pokračujeme směrem k Olšanskému náměstí, kde druhá část vycházky a tím i celý výlet končí. Obě na sebe navazující etapy – Vítkov a  Parukářku – si výletník může buď spojit, absolvovat najednou obě, nebo si vybrat jen jednu z nich, jak čas a síly dovolí. Z Olšanského náměstí jedou linky tramvají 5, 9, a 26, nebo autobusy 136 a 175. Co cestou můžeme uvidět a navštívit: Armádní muzeum Žižkov, též Muzeum odboje a armády ČR, nebo Vojenské muzeum, je součástí Vojenského historického ústavu. Expozice je rozdělena do pěti základních celků. První se věnuje období první světové války, účasti Čechů v  ní a  vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje meziválečné období ČSR a její armádu. Třetí část je věnována období 2. světové války a  2. odboji. V  části čtvrté se seznámíme s  persekucí příslušníků čs. armády po únorovém puči 1948 a s historií třetího, protikomunistického odboje. Poslední pátá část je věnována příležitostným výstavám. Vystavovány jsou i zbraně, stejnokroje, prapory, řády, vyznamenání a další předměty. Vstup do muzea je zdarma. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Národní památník byl postaven v  letech 1928 – 1938 ve funkcionalistickém stylu. Autorem je architekt Jan Zázvorka. Na výzdobě se podíleli významní čeští umělci (Štursa, Švabinský). Původním určením to měl být památník českých legionářů. Po 2. světové válce byl Pohled od památníku do ulice Pražačka. interiér upravován k  připomenutí 2. odboje. Po roce 1948 byl památník využíván komunistickým režimem k ideologické propagandě. Byla tu zřízena Síň Rudé armády, a bylo tu i mauzoleum K. Gottwalda. Bylo zde jakési čestné pohřebiště předních komunistických činitelů a  celé prostředí působilo poněkud ponuře až morbidně. Tím zájem o památník slábl, až po roce 1989 upadl zcela. Ostatky prominentů bývalého režimu včetně Gottwalda byly vymístěny, a dlouho se hledalo další využití památníku. Nakonec připadl Národnímu muzeu, byla provedena rekonstrukce a po roce 2009 byl památník znovu otevřen. Jsou zde teď výstavy věnované moderním dějinám. Stálá expozice nese název „Křižovatky české a československé státnosti“. Měšický zpravodaj - 22

Před budovou stojí mohutná jezdecká socha Jana Žižky z  Trocnova, na paměť vítězné bitvy jeho vojska roku 1420 v  těchto místech. Socha je bronzová, spojená šrouby z  více dílů, s  volným vnitřním prostorem. Dlouho byla největší jezdeckou sochou na světě. Odhalena byla v  roce 1950, autorem je Bohumil Kafka. Celá socha byla v  nedávné době důkladně opravena kvůli Sady na Vítkově. špatnému stavu spojů. Na pietním místě s  kolumbáriem pod pomníkem je umístěn hrob Neznámého vojína z bojiště u Zborova, a také, od roku 1949, od Dukly. Konají se tady v příslušných památných dnech státní pietní akty. Památník je otevřen od středy do neděle od 10 do 18 hodin, v zimě od čtvrtka do neděle od 10 do 18 hodin. Vstupné do objektu: základní 110 Kč, snížené 60 Kč. Do expozic 60,- a  30,- Kč, na vyhlídku 80,- Kč. Parukářka, Vrch sv. Kříže. Táhlé návrší mezi Jeseniovou a Olšanskou ulicí je krásně parkově upraveno. Je tu řada atrakcí pro děti i  dospělé, nechybí ani příjemná hospoda. Zajímavostí je kámen, nepravý menhir, údajně vyzařující energii. Bývala tu už zmíněná usedlost, později také nebezpečná továrna na střelné zápalky – Kapslovna. K informacím o  místě slouží naučná stezka se třemi zastaveními. Přitažlivé jsou krásné a  málo známé výhledy na celou Prahu. Zvláštností místa je i to, že v podzemí kopce je protiatomový kryt z 50. let pro 2 500 lidí. Dnes je využíván jako sklady. Místo bylo kdysi také označováno jako Šibeniční vrch. Zavítali jsme dnes na Žižkov, městskou čtvrť Prahy s 57 tisíci obyvatel. Je zde převážně zástavba činžovních domů z  19. století. Předtím tu byly jen louky a  vinice za hradbami Prahy. Samostatným městem se stal Žižkov, původně součást Královských Vinohrad, v roce 1881. Součástí Velké Prahy se pak stal v roce 1922. Dnešní vycházka skončila v  ulicích města Prahy, kde také najdete bezpočet možností občerstvení, před, během, i po zakončení cesty. Na cestu nepotřebujete tedy nic, a i když cesta vede místy do kopce, jde se stále po asfaltu a není tedy dobré brát si pohorky. To proto, že když do něčeho šlápnete, je to vaše a odnesete si to domů. Příjemnou a ničím nerušenou cestu za příjemného počasí přeje autor návrhu Vladimír Novák

Prameny: 110 výletů s DPP Turistická encyklopedie Praha Atlas města Prahy Měšický zpravodaj - 23

STALO SE PŘED 25 LETY Vzpomínka na události v listopadu 1989 17. listopadu 1989 se brutálním zásahem komunistické policie v Praze na Národní třídě proti pokojné demonstraci studentů spustila lavina událostí, jejíchž výsledkem byl konec vlády komunistické strany v  Československu. Vše probíhalo rychle a  bez použití jakéhokoliv dalšího násilí, i  když ozbrojené složky byly na tuto možnost připraveny – viz dokument na konci textu. K  ničemu takovému naštěstí nedošlo a  tak se pro listopadový převrat vžilo označení „sametová revoluce“. Čtvrt století je dost dlouhá doba na to, aby se zapomínalo, jak to tehdy všechno bylo, a tak si to ve stručnosti připomeneme. Alespoň ty rozhodující první dva měsíce. Sled událostí odstartovaných 17. listopadu byl následující: - 18. 11.: Divadelní umělci v Praze zahájili ze solidarity se studenty stávku, která se rozšířila i do mimopražských divadel. – 19. 11.: Bylo založeno Občanské fórum. – 20. 11.: Začaly demonstrace v  Praze na Václavském náměstí i  v  dalších městech. Demonstrace v  Praze trvaly až do 26. 11. – 24. 11.: Dosavadní vedení KSČ rezignovalo. Do čela ÚV KSČ byl místo Milouše Jakeše zvolen Karel Urbánek. – 25. 11.: Ve Svatovítské katedrále v  Praze se konala mše u  příležitosti kanonizace Anežky Přemyslovny, celebrovaná kardinálem Tomáškem. – 25. a  26. 11.: (v  sobotu a  v  neděli) v  Praze na Letenské pláni proběhly manifestace za účasti až 750 000 lidí. Promluvil zde m.j. Václav Havel. – 27. 11.: Proběhla dvouhodinová generální stávka. – 29. 11.: Federální shromáždění zrušilo článek 4 Ústavy ČSSR (o vedoucí úloze KSČ); formálně tím skončila vláda KSČ v Československu. Prosinec: 3. 12.: Rekonstruovaná vláda ze ¾ tvořené členy KSČ byla odmítnuta veřejností, po tomto neúspěchu rezignoval Ladislav Adamec 7. 12. – 10. 12.: Byla jmenována vláda národního porozumění v čele s Marianem Čalfou. Odstoupil prezident Husák. – 14. 12.: Do Prahy přijel na návštěvu podnikatel Tomáš Baťa. – 20. – 21. 12.: Mimořádný sněm KSČ zvolil předsedou ÚV KSČ Ladislava Adamce a prvním tajemníkem Vasila Mohoritu; byly rozpuštěny Lidové milice. – 29. 12.: Prezidentem ČSSR byl zvolen Václav Havel. 25 roků, které nás dělí od těchto dějinných událostí, je dost dlouhý časový úsek, delší, než třeba trvání první republiky. A  byl dost dlouhý na obnovu svobody a demokracie v zemi a vybudování funkčního prosperujícího státu se spokojeně žijícími občany. Dost z  toho se podařilo. Ale příležitost, kterou jsme získali velmi lacino, prakticky bez boje, jsme však zčásti Autentický snímek ze zásahu na Národní třídě 17.11.1989 Měšický zpravodaj - 24

promarnili. Ztrouchnivělá stará konstrukce se samotíží zřítila, a ten vytoužený nový dům ne a ne dostavět. To kvůli stálému hašteření o to, jak ten dům má vypadat a kdo v něm má vládnout. Ve sněmovně řešíme, jak se smí oslovit poslanec – bývalý esenbák, a jaksi pomíjíme, že jsme v dluhové pasti. My všichni v ní jsme, ne jenom ti, co si napůjčovali. Útěchou nám budiž, že takto v tom nejsme sami; ve světě kolem nás je to podobné, a na mnoha místech ještě mnohem a mnohem, pro nás až nepředstavitelně, horší. Stačí slyšet zprávy ze světa. Zase tak úplně nejhůře se nemáme, to si přiznejme. V  listopadu a  prosinci 1989 se v  naší obci nic nestalo, žádná změna, bylo to takové opatrné vyčkávání. Dít se něco začalo až po Novém roce. Dvacáté páté výročí listopadových událostí si v obci připomeneme v ten sváteční den lampiónovým průvodem. Viz pozvánka ve společenské rubrice. Vzácné dokumenty z dění po 17. listopadu ´89 uchováváme v archivu obce. Ze dvou z nich jsme vybrali malou ukázku, jen pár vět, a jako přílohu k článku je přetiskujeme.

Jedno z prvních prohlášení Občanského fóra (část)

Svazáci – esenbáci ještě nic nevzdali, a byli připraveni znovu zakročit. Jeden z nich dnes sedí ve Sněmovně Parlamentu ČR za KSČM. - red Měšický zpravodaj - 25

OKÉNKO PŘISTĚHOVALCE IX. Milí čtenáři Zpravodaje, zdravím vás v  době podzimní, sychravé, dušičkové. Pro někoho je to čas vydlabaných dýní, pro jiného nejvyšší čas dohnat podnikatelský plán. Nám všem pak nastalo období povolební. Ale nechme politiku... Podzim, čas příprav na poslední roční dobu. Chtě nechtě to všechno směřuje k  adventu a  jeho vyvrcholení svátky klidu, míru, rodinné pohody, propálených koberců, nedostatečných zásob lineckého (už zase!) a mraků roztrhaného balicího papíru. Že vám z  toho už teď jde hlava kolem? V  obchodech začínají věšet baňky a nevkusné střapaté řetězy, z reprobeden se dere neodbytné cinkání rolniček, rádia zase začínají točit ten (už čtvrtstoletí) starý známý hit Last Christmas, božský Kája sní o vánocích bííílýýýých.... a pocit pohody, nebo aspoň jeho představa, se někam vytrácí? Ach, jak vám rozumím! Avšak nezmůžeme nic, čas je neúprosný a  ty dárky prostě pořídit m.u.s.í.m.e. Víte, jak to už několikátý rok dělám já? Pokud je to jen maličko možné, snažím se tlačenicím v obchodních centrech vyvarovat. Dárky nakupuji doma. V křesle. Klik. Klik. Dvojí klik. Klik. A za pár dní jsou dárky pod střechou. Přítel internet, nenahraditelný pomocník. Bez něj si já osobně předvánoční dobu dokážu představit jen stěží. Tak se také pohodlně usaďte a nechte se inspirovat několika odkazy na stránky prodejců, které sama už nějaký ten pátek navštěvuji a jsem s jejich zbožím i službami spokojená. Předem podotýkám, že to nebudou zrovna adresy ze sousedních obcí. Uděláme dnes malou výjimku a  budeme virtuálně cestovat po republice. Ale ta jednoduchost objednání a rychlost dodání až do domu ve vás nakonec vyvolají pocit, že vám ty balíčky vezou z Mratína. Nebo nanejvýš z Předboje. Prstem po mapě zavítáme nejdříve do Jihočeského kraje, na úpatí Boubínského pralesa. V městečku Vimperk sídlí malý podnik sympatických mladých lidí, kteří – pokud vím jako jediní v Čechách – dovážejí francouzskou kosmetiku značek Le Petit Marseillais a Le Petit Olivier. Pestrou paletu produktů těchto dvou kosmetických domů doplňuje ještě značka Floressence, zabývající se výrobou kosmetiky certifikované v  kategorii BIO. Zejména výrobky Le Petit Marseillais najdete snad v každé francouzské koupelně. Proslulé tradiční mýdlo z  Marseille je již léty prověřeno, proto mu také Francouzi důvěřují. Používá se do sprchových gelů i do pracích prostředků. Ale zůstaňme u tělové kosmetiky: lahvičky, flakony a tuby s logem námořníčka v pruhovaném triku a čapce, tedy hlavně složení, vůně a textura jejich obsahu, se vám tak zalíbí, že se bez nich už nebudete chtít obejít. Nemá smysl vyjmenovávat všechny řady výrobků, které na webových stránkách obchodu najdete. Jen vás lehce navedu na přípravky, které obsahují esenciální levandulový olej (tekuté mýdlo na ruce), med z levandule (sprchový gel), bambucké máslo a arganový olej (rozličné krémy a  pleťová mléka), včelí vosk (krém na ruce), o  olivovém oleji nemluvě (sprchové gely, mýdla, pleťové krémy). Mají i šampony, dětská mýdla, sprchové gely pro muže... Uvidíte, že pár drobností vyberete. Takový voňavý dárek, který nemají v  každé drogerii, potěší dámy, pány, děti – celou rodinu! A  nemějte strach, že za to budou chtít závratné sumy jako u Diora. Naopak. Už to jdete hledat na internet? Obchod má hezký poetický název: Pohlazení z Francie. Ze šumavských hvozdů to nyní vezmeme na opačný konec republiky, do překrásného kraje boha Radegasta. Východně od Valašského Meziříčí, do Beskyd co by kamenem dohodil, se nachází město Rožnov pod Radhoštěm. A právě odtud bude razítko na poštovní zásilce, necháte-li se zlákat nabídkou internetového obchodu Marandy. Z větší části prodává Měšický zpravodaj - 26

oblečení a boty pro děti od kojeneckého věku až po středoškoláky, ale najdete tu i pár kousků do dámského šatníku. Zvláště pokud teď, milé dámy, uvažujete o koupi podzimní či zimní bundy nebo vesty, vyplatí se na stránky zavítat. Mnoho kusů dětských i dámských je právě v akci, čili za příznivější cenu. Zboží je převážně zahraniční výroby a velmi dobré kvality. Ráda bych upozornila zejména na dětskou obuv – výhodně tu pořídíte mimosezónní kousky renomovaných značek. Budete-li však sledovat stránky Marandy pravidelně, může se vám docela dobře stát, že kápnete i na sezónní zboží v akci, jako se to před pár týdny podařilo mně – zimní zateplené vyšší boty s  goretexem jsem tam své dvouleté dcerce ulovila se slevou 40%. Zimní čepice a  šály, zateplené podzimní a  zimní kalhoty i  bundy... Výběr je značný, dodací lhůty krátké. A pokud si s něčím nebudete vědět rady, směle zvedněte telefon a paní majitelce zavolejte, ochotně vám poradí. Nu a  na konec jsem si nechala něco pro milovníky dobrého vína. Příležitost otevřít lahvinku se najde nejen o  vánočních svátcích, a  tak se vám dost možná bude tento tip hodit i pro jinou roční dobu. Na mapě to máme tentokrát v samém srdci Prahy. Majitelem je milovník a znalec vína Vít Popp. Odtud také název internetového obchodu popp-wine. Produkcí vína se zabývají mnohé země téměř na všech kontinentech. A v podstatě ve stejné šíři nabízí i tento e-shop vína z Evropy, Jižní Afriky, Austrálie a Jižní Ameriky. Cenová škála je v rozpětí od 125 Kč až po velmi, velmi drahé lahve. Jestliže toužíte obdarovat někoho skutečně fajnovým kouskem, doporučuji zabrousit do kolonky Francie – z oblasti Bordeaux, Saint-Emilion je tam jedno výjimečné víno výjimečného ročníku 1996 za krásných 11620 korun... No ale vraťme se zpátky na zem a do obchodu pana Poppa. Najdete v něm lahodná vína v  naprosto přijatelných cenových relacích, výborné moky za 200 až 300 korun. Ze své zkušenosti vás mohu nasměrovat na vynikající německé ryzlinky z  oblasti Porýní. Sáhnete-li po bílém (jakémkoliv z nabídky) od rakouského vinaře s roztomilým jménem Rudi Woditschka, rovněž neuděláte chybu. Jestliže jste spíše příznivci červeného, jistě si vyberete v  kolonce Itálie nebo Francie. Plnější červená vína hledejte u  jihoamerických dodavatelů. A  pozor, mnohá příjemná překvapení skýtají bílá i  červená vína portugalské provenience. Ať už vyberete cokoliv, věřím, že budete spokojeni, a budu ráda, když se se mnou o svou zkušenost podělíte. Na zdraví! Přeji vám příjemné podzimní dny a  těším se, že se ještě letos setkáme na stránkách Zpravodaje nebo třeba někde v ulicích Měšic. Petra Biache [email protected]

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, dnes si něco povíme o  řezu a  nejdůležitějších chorobách broskvoní. Řez po výsadbě spočívá zejména v  odstranění nadbytečných výhonů. Ponechané dle zvoleného tvaru. Zpravidla pěstujeme ve tvaru čtvrtkmene s dutou korunou, tvar vřetenovitého zákrsku lze doporučit jen do nejteplejších podmínek pro intenzivní výsadby nebo velmi zkušené zahrádkáře. Střední terminál vyřízneme, postranní obrost zkrátíme na 3 až 5 pupenů. Řežeme na pupen vnější. Vzhledem k tomu, že broskvoň zakládá pupeny hlavně na jednoletých výhonech, už po výsadbě se nám mohou na stromku objevit květy. Tyto však zásadně odstraňujeme. Pokud tak neučiníme a objeví Měšický zpravodaj - 27

se nám dokonce plody, neprodleně je bez kompromisů odstraníme. Jestliže toto neuděláme, budeme stromek značně vysilovat, plody nebudou stejně kvalitní a tvorba plodů bude na úkor nárůstu koruny. Je velmi vhodné stejný zásah provést i ve druhém roce po výsadbě, aby stromek opravdu zesílil a zvykl si na podmínky stanoviště. V  prvních letech (2 až 4) provádíme výchovný řez stromků. Zaměřujeme se na zapěstování koruny, dbáme na udržení poměrně řídké koruny se 3 až 5 kosterními větvemi. Většinu zásahů provádíme v  letním období, v  jarním termínu se jedná jen o  zakrácení ponechaných výhonů. V  dalších letech se jedná o  řez udržovací, kterým odstraňujeme nemocné, poškozené, nevhodně rostlé, nadbytečné větve. Je nutno si uvědomit, že broskvoně zakládají květy nejen na krátkých výhonech, trnech, ale i na jednoletých výhonech, těžiště plodnosti spočívá právě na těchto výhonech, na nichž se vyvíjejí nejkvalitnější plody. Tento ovocný druh se tak liší od většiny ostatních, které květy zakládají převážně na krátkých výhonech. Při udržovacím řezu rozeznáváme řez krátký, při kterém kromě vystřihávání a vyřezávání celých výhonů a  větví zakracujeme každý plodný výhon. Silnější na 3 až 5 květních pupenů, slabší na 2 až 3 pupeny. Tento způsob řezu je vhodný pro většinu odrůd mimo odrůdy, které zakládají květní pupeny až ve středu nebo na konci jednoletých výhonů. Je taktéž přesnější a pro zahrádkáře vhodnější vzhledem k tomu, že lze jeho pomocí redukovat mnohdy nadměrnou plodnost stromu. Řez dlouhý nezahrnuje zakracování každého výhonu, pouze se strom prořeže a prostříhá. Pokud se k němu rozhodneme, je nezbytné jej doplnit později probírkou plodů a taktéž zvýšenými dávkami hnojení a závlahy během vegetačního období. Při jarním řezu, který provádíme v době těsně před květem, provádíme odstranění příliš hustých jednoletých výhonů a dále jejich zakrácení na konečnou délku, pokud provádíme krátký řez. Při letním řezu (srpen) se zaměříme na prořezání stromu a vyřezání bujně rostoucích výhonů uvnitř koruny - vlků. Tímto řezem rozhodně nezakracujeme jednoleté výhony na jejich konečnou délku, mohlo by dojít k namrznutí koncových pupenů, zasychání konců výhonů, tím snižování výnosu a  celkové oslabení stromu. V  září můžeme letní řez ještě doplnit o zakrácení jednoletých výhonů na 30 až 40 cm délky. Podpoříme tak lepší vyzrávání květních pupenů a omezíme možnost jejich vymrzání v zimním období. Řez v  každém termínu provádíme ostrým nářadím, velmi pečlivě, přesně na pupen, větve řežeme na větevní kroužek, nenecháváme žádné čípky. Dochází pak k  zasychání těchto čípků, jejich nekrózám, což podporuje vznik klejotoku, oslabení a  může vést až k odumírání stromu. Broskvoň je vzhledem ke značně odlišné technologii pěstování, zejména co se týká řezu druhem poměrně náročným na výživu. Hnojení je nutné každoročně i s ohledem na to, že dochází k velké výměně plodonosného dřeva. Na podzim po obvodu koruny rozhodíme plné hnojivo, na jaře pak dusíkaté hnojivo bez obsahu vápníku a jemně zapravíme do půdy. Probírka plodů u broskvoní je velmi důležitá pro získání plodů výběrové jakosti. Pouze řádně narostlé, vyvinuté plody jsou také chuťově kvalitní. Probírka plodů je naprosto nezbytná, při uplatnění dlouhého řezu, v případě krátkého řez provádíme probírku plodů při dobrém odkvětu zvláště u velmi plodných odrůd. Probírka plodů se provádí ručně ve velikosti plodů 20 až 30 mm. Pro dosažení výběrové jakosti plodů ponecháme jeden plod na 7 až 10 cm délky výhonu. Přeplození stromu vede nejenom k nízké kvalitě nedorostlých plodů, ale i k vysilování stromu a špatnému nárůstu nového plodného dřeva, což snižuje úrodu v dalším roce. Sklizeň probíhá u  broskvoní postupně. Při první sklizni probereme pouze pár plodů, které nejdříve dojdou do sklizňové zralosti na koncích větví z  osluněné strany stromu. Měšický zpravodaj - 28

Další sklizeň s odstupem několika dnů, dle průběhu počasí je větší, zpravidla sklidíme až polovinu úrody. Třetí sklizní s  odstupem několika dnů pak dobereme zbytek až na malé množství plodů, které jsou situovány uvnitř koruny a  ve spodní straně níže položených větví. Tyto pak sklidíme opět s  odstupem několika dnů. Sklizeň bychom měli provádět dvakrát týdně po dobu asi čtrnácti dnů. U bělomasých odrůd sklízíme narostlé a vybarvené plody, avšak musí být ještě zcela tvrdé, bez náznaku měknutí, neboť velmi rychle dozrávají, měknou a otlačují se a taktéž velmi snadno padají. Žlutomasé odrůdy sklízíme jen narostlé, vybarvené a nepatrně zaměkající. Pokud sklízíme ovoce později, již měkké, není možno jej transportovat bez vzniku otlaků, pokud naopak příliš brzo, podtržené, nedojdou do optimální konzumní zralosti. Nejvýznamnější choroby. Kadeřavost broskvoní, jedná se o  houbovou chorobu, která způsobuje deformace a zkadeření listů. Při velmi silném napadení je možno pozorovat deformace celých mladých výhonů. Později napadené části rostlin, usychají a  opadávají. Strom je značně oslaben, je nucen vytvořit novou listovou plochu, což je pro něj značně vyčerpávající. Dochází k poruchám růstu, plody jsou většinou drobnější a nekvalitní. Chemickou ochranu provádíme každoročně v termínech od rašení (v době květu lísky) konec února začátek března nejlépe přípravky s obsahem mědi, (Kuprikol, Champion) v dalším období jestliže je stromek již narašený provádíme ochranu vhodným organickým fungicidem, (Delan, Dithane, Syllit) aby nedošlo k popálení narašených pupenů mědí. Padlí broskvoně je onemocnění houbového původu, vyskytuje se hlavně v teplejších a sušších oblastech. Na listech později i na plodech se objevuje bělavý povlak. Prevencí je vzdušnost koruny, sázet stromky na vzdušnou lokalitu. Při napadení je třeba použít vhodný fungicid (Kumulus, Sulikol, Talent). Moniliniová hniloba plodů, také onemocnění houbového původu. Plody často po mechanickém poškození např. od krup, častěji pak v době před a při dozrávání, taktéž často, když v době dozrávání je vlhčí počasí a plody pukají, což se děje především u nektarinek, ale např. i  poškozením hmyzem případně ptáky. Poškozený plod je napadán houbou a  plody hnijí. Onemocnění se může šířit velice rychle zvláště jsou-li plody ve shlucích a  vzájemně se dotýkají. Onemocnění se objevuje především před sklizní, takže ochrana je problematická, zahrádkáři většinou uplatní jen okamžité odstranění napadených plodů. V případě chemického ošetření je třeba dodržet ochrannou lhůtu!! Příště si něco povíme o škůdcích a vhodných odrůdách pro pěstování. Za pomoci pomologie peckovin vypracoval Miroslav Šmoranc

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Houbový pekáček A  je to tady, přátelé … už rostou a  kromě krupicové kaše a pudingu je najde naše rodina úplně v každém jídle…tedy občas i  v  té kaši…mi tam vloni při vaření spadlo pár usušených plátků hříbků a vnuk to řeší ještě letos. Protože smaženice, maso na houbách a  bramboračka už jsou „out“, posílám jeden naprosto úžasný recept, který jsem dostala od Pepy Tichého z Čáslavi, za což mu nepřestanu do smrti děkovat. Měšický zpravodaj - 29

Budeme potřebovat asi dvacet pevných hub velkých tak 10 – 15 cm, nejlépe hřibů nebo podhřibů. Nehodí se měkké babky a podobná žoužel. Abych množství dobře odhadla, vybírám si při čištění ty správné kousky, pečlivě je prohlédnu, aby se mi do té dobroty nedostal slimák nebo brouk ošklivák a  hned si je podélně překrojím a odložím do pekáčku. Pak si připravím trochu másla nebo oleje, anglickou slaninu, grilovací koření, smetanu ke šlehání a  zapnu troubu na 250°C. Slaninku nakrájím na kostičky a opeču na másle přímo v pekáčku. Pak do něj vrátím houby posypané grilovacím kořením nebo paprikou, solí, pepřem a česnekem nebo nějakou jinou směsí, kterou máte rádi. Měla by být trochu ostřejší, a když houby předem opereme a nenecháme uschnout, lépe na nich kořeníčko drží. Pak houby pečlivě poliji smetanou ke šlehání a … vrazím to do rozpálené trouby… a na hodinu můžu jít hrát karty nebo se opalovat nebo míchat zeleninový salát… Po cca hodině má pekáček na stěnách božskou hnědou připáleninku a houby jsou dobře propečené. Šlehačka zmizela a nechala po sobě sosík jménem - nebe v hubě… Pekáček připravuji pouze lidem, kteří si to zaslouží s  vařeným bramborem nebo chlebem a předem si odložím na stranu jednu porci pro sebe, protože když to neudělám, ani neochutnám. Tak si nechte chutnat, miláčkové. Lála

ZE SPORTU A KULTURY

Spolek rybářů Členové Spolku rybářů se jako tradičně koncem roku sešli v sobotu 18. října u Dolního Velkého rybníka aby „uzamčením vody“ ukončili symbolicky letošní sezónu. Počasí se vyvedlo skvěle. Ve čtvrtek i  v  pátek po ránu lilo jako z  konve, ale v  sobotu od rána – sluníčko a  teplo. Ani jsme tomu nechtěli věřit, a  jeden druhého se ptal, kdo tam „toho nahoře podplatil“. Slunce svítilo až do té doby, než zapadlo večer za obzor. Nálada byla tudíž skvělá, stejně jako grilovaná kolena a pivečko.

Měšický zpravodaj - 30

Symbolické uzamčení vody tak udělalo důstojnou tečku za celou letošní povedenou rybářskou sezónou. Sezóna sice končí, rybářům však ještě nekončí práce s úklidem okolo rybníků. Výbor spolku proto vyhlašuje na sobotu 8. listopadu rybářskou brigádu. Sraz bude od 8:00 hodin u Dolního velkého rybníka. Rybník se bude uklízet a chystat na zimu. Vezměte proto s sebou hrábě, křoviňáky, pily, kolečka, něco na zahřátí a dobrou náladu. Je to také poslední šance pro ty, kteří nemají dosud splněné brigády. Tak ještě jednou a tučně: Na viděnou v sobotu 8. listopadu od 8:00 hodin u rybářské boudy na Dolním Velkém rybníku!! Jiří Bejlek

XI. lampiónový průvod pro malé i velké Státní svátek 17. listopadu a 25. výročí sametové revoluce připadá tentokrát na pondělí a  my si tyto události již po jedenácté připomeneme krátkou procházkou s  rozsvícenými lampióny. Je to skoro k  neuvěření, že od sametové revoluce uplynulo již čtvrt století, a  že my se scházíme s  lampióny již po jedenácté. Nejstarší dětští účastníci prvních průvodů jsou dnes již také rodiči, a tak mohou svým dětem vyprávět, že když byli v jejich věku, tak šli s rozsvíceným lampiónem úplně stejnou trasou, jakou půjdeme letos i my. Od Kruhu, po „Václaváku“, zpět k rybníku. I letos se k nám do obce určitě přistěhovali noví spoluobčané, které mezi sebou na této tradiční akci rádi uvítáme. Nejenom pro ně, ale i pro připomenutí ostatním: Sejdeme se jako vždy 17. listopadu v 16:30 hodin u rybníčku V Kruhu. Zde budeme mít pro děti připraveny kompletní krásné lampióny, které pro nás letos vyrobily děti z naší mateřské školy (velký dík). Můžete si je i sami přijít vyrobit do Centra volného času. Kdy? To se dozvíte v článku zastupující ředitelky MŠ Kláry Pokorné nazvaném „Pozvánka na tvořivou dílnu“. Z loňského roku nám zbyly ještě nějaké kupované lampióny, které přidáme k těm dětmi ručně vyrobeným. U Kruhu je budeme prodávat tak, jako v loni za pouhých 20,Kč. Výtěžek z prodeje dáme zpět do naší MŠ, aby si uhradili alespoň náklady na materiál. Po rozsvícení všech lampiónů společně utvoříme dlouhého svítícího hada a projdeme večerní obcí. Až se vrátíme po výše uvedené trase, bude již hořet poslední táborák tohoto roku, ke kterému patří bezpochyby i opečený špekáček. I ten bude na místě k  dostání za lidovou cenu 5,- Kč/ks včetně tácku, hořčice, kečupu a chleba. Pro děti budeme mít připraven čaj zdarma a  pro dospělé tradiční svařáček Pepy Málka. Odpálíme malý ohňostroj a  již se všichni budeme těšit na ten Novoroční, daleko, daleko větší, u kterého se jistě opět 1. ledna večer sejdeme. Jak se stalo již tradicí, všechny peníze vybrané za občerstvení - špekáčky i  svařáček použijeme na nákup malých vánočních dárků pro naše starší osamělé spoluobčany. Přijměte proto pozvání na tuto hezkou procházku a akci, která udělá radost Vám a zejména Vašim dětem a následně o Vánocích i našim seniorům. Na závěr ještě jednou: Na viděnou v pondělí 17.11.2014 od 16:30 u rybníčku „ Kruh“. Čelo průvodu vyráží na procházku v 17:00 hod! Za všechny organizátory, Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 31

Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a zpívání koled Zveme všechny v  sobotu 29.11.2014 od 17:00 na slavnostně ozdobenou ulici Hlavní („Václavák“) k  Obecnímu úřadu, kde již bude připraven na rozsvícení vánoční strom a  ozvučení abychom si společně mohli zahrát a  zazpívat koledy. Po loňských dobrých zkušenostech zase tuto akci nebudeme spojovat s mikulášskou nadílkou. Tu si necháme až na další týden. K vánoční atmosféře patří určitě vůně svařeného vína a vánočního punče, a pokud naše obětavé ženy, jako vždy napečou vánoční dobroty, nikomu se jistě nebude chtít domů. Snad se letos vyvede i počasí a nebude taková zima jako v minulých letech, kdy Milanovi Abíkovi přimrzala trubka ke rtům a Slávkovi Pěničkovi zamrzaly klávesy. Závěrem tedy nezbývá než poprosit všechny ty, co vždy něco dobrého upečou, zejména však ty, kteří péct také umí, jen se třeba s  tím ostýchají pochlubit. Přineste své výtvory a laskominy buď v pátek před oslavou na Obecní úřad (do 14:00 hod.) nebo v sobotu trochu s předstihem, abychom vše mohli naservírovat na stolky. Můžeme vám zaručit, že se po všem jen zapráší. Organizátoři určitě přichystají i další občerstvení a z výtěžku jeho prodeje nakoupíme vánoční dárky pro naše staré spoluobčany. Nezapomeňte si tedy v  sobotu 29. listopadu 2014 udělat v  17:00 hodin čas a  přijďte mezi nás přivítat blížící se Vánoce. Jiří Bejlek

X. mikulášská nadílka Letošní mikulášská nadílka bude opět v prostorách velkého sálu Centra volného času. Ve spolupráci s pracovníky Centra pro naše děti připravíme veselé odpoledne, které vyvrcholí příchodem Mikuláše, čerta a  anděla, kteří určitě donesou všem hodným dětem nadílku. Závěrečné slosování všech zúčastněných dětí o pěkné ceny se již stalo tradicí, takže nemůže chybět ani letos. Vstupné bude opět dobrovolné, budeme však rádi pokud přispějete, tak jak avizujeme i u všech předchozích akcí, na nákup drobných dárečků pro osamělé a staré spoluobčany. A nyní to nejdůležitější: V pořadí již X. mikulášská nadílka se bude konat v sobotu 6. prosince 2014 od 14:30 hodin v prostorách Centra volného času v Nosticově ulici. Na viděnou se těší všichni organizátoři i s Mikulášem, čertem a andělem!

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ MĚŠICKOU VÁNOČKU 2014 Po velkém, a  přiznejme si i  trochu nečekaném úspěchu prvního ročníku o  nejlepší měšickou vánočku 2013 vyhlašujeme soutěž o nejlepší vánočku roku 2014. Prvního ročníku se zúčastnilo sotva uvěřitelných osmnáct soutěžních kousků vánoček. Byly velké, malé, pocukrované, s  rozinkami a mandlemi, nebo bez, zkrátka co kus, to originál. Celkem se přišlo podívat 31 lidí, kteří se také stali členy hodnotitelské komise jenž přidělovala body. Pravidla soutěže se osvědčila, a proto se bude podle nich soutěžit i letos. Jaká jsou, co se vše hodnotí a jak se můžete přihlásit do soutěže? Je to velice jednoduché. Nejdůležitější je přinést svůj výtvor (vánočku). Soutěžní vánočku můžete přinést již v pátek 19. prosince do 14:00 hodin na Obecní úřad nebo v sobotu v den soutěže do 13:00 hodin přímo do Centra. Každá vánočka, dostane přiděleno tajné pořadové číslo, pod kterým bude vystavena. Toto číslo bude znát jen předseda hodnotitelské komise a  nikdo jiný, aby bylo zaručeno naprosté utajení, kdo jakou vánočku donesl a  nebylo Měšický zpravodaj - 32

tak možno ovlivnit pořadí a konečné výsledky, které budou na závěr vyhlášeny. Všichni příchozí obdrží kartičku na kterou zapíší počet bodů, které té které vánočce přidělí. Každá z nich bude částečně nakrájena, ocukrována a připravena k ochutnávání. Bude se hodnotit samozřejmě především chuť, vzhled, ale i drobivost, pracnost při zapletení copů vánočky atd. Na zapití bude připraveno kakao, čaj nebo případně káva. Kdo jak má k vánočce rád. Při loňské premiéře jsme po celou dobu ochutnávání a počítání výsledků promítali na plátno fotografie ze všech kulturních akcí z minulých let. Byl to výborný nápad, a proto ho letos zopakujeme. Po skončení soutěže a  vyhlášení výsledků se všechny vánočky rozkrájí a  všichni přítomní je snědí. Pokud bude vánoček jako vloni, nebo nejlépe ještě více, vezměte s sebou na soutěž i  rodinné příslušníky, protože zkonzumovat po soutěži všechny exponáty není vůbec jednoduché a snadné. Člověk si zaplní žaludek jen při ochutnávání a potom již není mnoho místa. Pro vítěze připraví organizátoři pohár a malé ceny s diplomy. Víte, že vloni se na třetím místě umístila vánočka koupená z  „hecu“ v  Globusu? Pro letošní rok máme přislíbeno ředitelem Globusu, že nám do druhého ročníku soutěže o měšickou vánočku jejich pekařství upeče nějakou super vánočku, která určitě vyhraje (??). Přece se měšické ženy a zejména vy vyhlášené pekařky a  kuchařky nenecháte zahanbit a  necháte si pohár vyfouknout od Globusáků se strojovou výrobou? Ukážeme jim zlaté měšické ručičky!! K tomu je potřeba se do soutěže přihlásit. Začněte tedy hledat po šuplících zaručené recepty na vánočku po svých babičkách a vítězství bude na dosah. Potom už jen stačí vánočku včas před soutěží upéct, nazdobit, zabalit a donést buď na úřad, nebo přímo do Centra, vzít tam s sebou celou rodinu a přijít poslední adventní sobotu strávit zde příjemné odpoledne. No a domů odejdete určitě spokojení, odpočinutí, nabiti novou energií, což se těsně před Vánocemi určitě hodí. A třeba se vám podaří vyhrát a domů ještě ponesete i pohár pro vítěze s diplomem a cenou. Na závěr znovu ještě to nejdůležitější. Soutěžní vánočky můžete nosit již v pátek 19. prosince do 14:00 na Obecní úřad nebo v sobotu do 13:00 hodin přímo do Centra. Vlastní hodnocení a začátek celé akce je v sobotu 20. prosince 2014 od 15:00 hodin ve velkém sále Centra. Na své vyzyvatele se těší a všem přeje také zažít ten pocit vítězství, člen loňské vítězné rodiny, Jří Bejlek

Měšický Novoroční ohňostroj 2015 Opět, tak jako v uplynulých letech s předstihem připomínáme, že se bude na Nový rok 1.1.2015 odpalovat, a to již po čtvrté, novoroční ohňostroj. Důvody tohoto připomenutí jsou stejné jako v minulosti. Musíme sehnat peníze. V loňském roce na ohňostroj velkou měrou přispěla obec, ale protože chceme být stále lepší, tak se zvyšují i náklady. Žádáme proto znovu případné sponzory - místní spoluobčany, spolky, podnikatele nebo kohokoliv jiného, kdo může a chce přispět na tuto novoroční podívanou, aby tak učinil formou finančního daru. Kdo budete mít zájem tuto akci podpořit, můžete svůj příspěvek nebo sponzorský dar přinést na obecní úřad a organizátoři osobně ručí za to, že všechny takto nastřádané finance se použijí k výše uvedenému účelu. Organizátoři akce budou stejní jako v minulosti a tak je zde záruka, že se akce opět zdaří a doufáme, že bude ještě lepší než ta minulá. Příspěvky a dary je třeba předat do poloviny prosince, aby se stačil do Nového roku ohňostroj nakoupit a sestavit. Všem, kteří budou ochotni přispět, předem děkujeme. Ve vánočním vydání Zpravodaje, který vyjde těsně před vánočními svátky, vás budeme o podrobnostech plánované akce „měšický Novoroční ohňostroj 2015“ informovat. Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 33

Pozvánka na tvořivou dílnu Obecní úřad Měšice ve spolupráci s Centrem volného času Měšice a Klárou Pokornou zve děti všech věkových kategorií a jejich rodiče (prarodiče, tety,...) na výrobu originálního lampiónu. Přijďte a vykouzlete si z obyčejných věcí své vlastní světélko, kterým si posvítíte na cestu při lampiónovém průvodu (17. listopadu) nebo Vám může dělat radost při dlouhých zimních večerech. Vstupné: zdarma Termín: čtvrtek 13. listopadu 14:30 - 18:00 hodin Místo: Centrum volného času Měšice

Měšický zpravodaj - 34

Psalo se o nás před 65 lety...

V  počátcích komunistického vládnutí obec neupadala. Jak je vidět z dobových textů, když si je očistíme od ideologického nánosu a tehdejší funkcionářské hantýrky, měli obyvatelé svou vesnici rádi a svou dobrovolnickou prací přispívali k  tomu, aby byla hezká, nejlepší a  aby se v  ní spokojeně žilo i v tehdejší nelehké době. Prostě lidem tehdy ke spokojenosti stačilo málo. Měšický zpravodaj - 35

Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Hlavní ulice od jihu, levá řada domů.

Počátek 20. století

Stejné místo v současnosti - rok 2014 Měšický zpravodaj - 36

Placená inzerce

Učitelka hry na klavír nabízí soukromé lekce. Cena 250 Kč za lekci. Kontakt: 606 831 393 Placená inzerce

ZAHRADNICKÉ PRÁCE ÚDRŽBA ZELENĚ

• kácení a prořezy rizikových stromů • likvidace pařezů frézováním, štěpkování větví • zakládání trávníků a pokládka travních koberců • sekání a provzdušňování travnatých ploch • střihání živých plotů • úprava dlouhodobě neudržovaných pozemků • návrhy, realizace a celoroční údržba zahrad

www.zahrady–zelen.cz Eduard Pacák

mobil: 605 789 346

Měšický zpravodaj - 37

Placená inzerce

Hledám ke koupi dům, byt nebo pozemek v Měšicích nebo v okolí do 10 km. Možnost hotovostní platby. Za každou nabídku děkuji. Telefon: 604 370 077.

Měšický zpravodaj - 38

Měšický zpravodaj - 39

- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205

[email protected] www.tigras.cz

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - říjen 2014. Ročník 11, číslo 5. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. října 2014, příští číslo vyjde v prosinci 2014. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 40

Jak jsme v 90. letech cestovali. (Norsko 1995) Náš fejetónek - strana 14

Jezdecká socha Jana Žižky Před památníkem na Vítkově Tip na výlet - strana 20

Expozice vojenského muzea na Vítkově. Tip na výlet - strana 20

Vrch sv. Kříže (Parukářka) Tip na výlet - strana 20

Děti v lampionovém průvodu XI. lampionový průvod - str. 31

Měšický Betlém Slavnostní rozsvícení... - str. 32

Čekání na Mikuláše X. Mikulášská nadílka - str. 32

Měšická vánočka 2013 Soutěž o nejlepší vánočku strana 32