Personalistika a pracovní právo Poznámky: 14) Viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1496/2013 (přímý útok pokusem krádeže) a ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 (nepřímý útok předstíráním práce). 15) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011. 16) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1496/2013. 17) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1271/2013. 18) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1822/2013. 19) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3572/2013. 20) Viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 195/97, nebo ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 227/2000. 21) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1161/2013.
Neplacené praxe a stáže – aktuální vývoj z pohledu rizika nelegálního zaměstnávání JUDr. Tereza Erényi, LL. M., Mgr. Daniel Vejsada Ke zvýšení maximální pokuty za správní delikt umožnění výkonu nelegální práce, tedy výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah na 10 000 000 Kč, došlo s účinností od 1. 1. 2012. Současně byla zavedena minimální pokuta za tento správní delikt ve výši 250 000 Kč. Inspektoráty práce se po účinnosti této novely zákona o zaměstnanosti1) ve velkém zaměřily právě na kontroly nelegální práce, často zejména na nárazových kulturních akcích (například hudební festivaly) nebo v malých obchodech. Téměř ve všech případech, kdy byl kontrolou zjištěn výkon práce bez písemné smlouvy, inspektoráty také uložily pokutu ve výši nejméně 250 000 Kč. Inspektoráty práce byly navíc zejména v prvních případech velmi striktní, odmítaly se zabývat do hloubky jednotlivými definičními znaky závislé práce a jejich naplněním v konkrétním případě, a za závislou práci označovaly v podstatě jakoukoliv činnost, kterou konala fyzická osoba pro podnikatele (včetně typických rodinných výpomocí). Tato situace se také projevila ve zvýšené rizikovosti neplacených praxí a stáží konaných mimo pracovněprávní vztahy [s výjimkou praxí studentů českých SŠ a VOŠ podléhající zvláštní právní úpravě školského zákona2)]. To platilo zejména u případů, kdy stážista nebyl jen osobou, která by pasivně sledovala činnost zaměstnanců zaměstnavatele, ale sama se aktivně zapojovala do činnosti (což je i v praxi obvyklejší). Loňský rok nicméně přinesl významný vývoj v této oblasti. Proti postihům inspektorátů práce se v mnoha případech postavil Nejvyšší správní soud při soudním přezkumu jejich rozhodnutí. Současně v loňském roce rozhodl Ústavní soud o nepřípustnosti minimální pokuty ve výši 250 000 Kč a byla přijata související novela zákona o zaměstnanosti. Tímto článkem bychom proto rádi navázali na JUDr. Tereza Erényi, LL. M., a Mgr. Daniel Vejsada působí v PRK Partners, s. r. o., a. k.
PSK - 7
2. července 2015
str. 9
Personalistika a pracovní právo článek publikovaný dříve v PSK č. 6/2013, ve kterém jsme rozebírali různé aspekty studentských praxí. Tentokrát se zaměříme právě na nový vývoj v oblasti rizik nelegálního zaměstnávání.
Znaky závislé práce Jedno z prvních soudních rozhodnutí, které se týkalo otázky nelegální práce podle nové právní úpravy, se zabývalo otázkou samotných definičních znaků nelegální práce, a to zejména v porovnání s ostatními podobnými instituty, tedy především rodinnou či občanskou výpomocí nebo dobrovolnou činností (kam lze studentské praxe a stáže zařadit). Toto rozhodnutí dává určité vodítko pro rozhodnutí, kdy opravdu jde o neplacenou praxi, která nemusí být nutně vykonávána v pracovněprávním vztahu, a kdy naopak již jde o závislou práci, která může být vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu. Nejvyšší správní soud došel ve svém rozhodnutí k závěru, že jedním z hlavních znaků, které musí být naplněny, aby se mohlo jednat o nelegální práci, je existence osobní nebo hospodářské závislosti mezi dotčenými osobami. Není-li tento znak naplněn, zejména tím, že činnost je z jedné strany vykonávána pouze nárazově a dobrovolně a není za ni poskytovaná odměna (zde občasný záskok rodinného příslušníka v obchodě), nemůže se jednat o závislou práci. Soud se navíc poměrně důrazně ohradil proti přístupu inspektorátu práce, když konstatoval, že „vzájemná mezilidská výpomoc či ryzí dobrovolnická činnost byly a jsou součástí sociální reality, kterou nemůže právo ignorovat, anebo dokonce popírat. Jde o vztahy přirozené a žádoucí, jež nemohou být demokratickým právním státem postihovány.“3) Na základě výše uvedeného tak lze uzavřít, že situace, kdy jedna osoba vykonává pro druhou osobu práci pouze nahodile, dle vlastního uvážení, bez povinnosti poslouchat pokyny této osoby a převážně bez nároku na odměnu (byť může být poskytnuta i např. nárazová odměna v naturální formě), nebude se jednat o nelegální zaměstnávání, pokud na takovou činnost nebude uzavřen pracovněprávní vztah. Z pohledu praxí a stáží je tak důležité, aby se stážista vůči osobě (zaměstnavateli), u kterého stáž koná, nenacházel ve stejném postavení jako je zaměstnanec vůči zaměstnavateli, tedy v postavení podřízenosti.
Kategorie praxí a stáží Z pohledu jejich náplně můžeme obecně neplacené praxe a stáže rozdělit do tří základních kategorií s odlišnou mírou rizikovosti z pohledu případného nelegálního zaměstnávání a naplnění jeho jednotlivých definičních znaků. Pasivní činnost: První skupinou praxí je situace, kdy se stážista vůbec nezapojuje do produktivní činnosti osoby, u které praxi vykonává, a je tedy pouhým pozorovatelem. Do této kategorie může spadat například tzv. stínování, kdy stážista doprovází určitou osobu a pozoruje její činnost, aniž by jakýmkoliv způsobem aktivně zasahoval (nebo zasahuje jen opravdu minimálně). V této kategorii máme za to, že je riziko nelegálního zaměstnávání téměř nulové, jelikož vůbec nedochází k výkonu činnosti ve prospěch osoby, u které je stáž vykonávána. Samozřejmě i zde ale doporučujeme stáž řádně smluvně ošetřit (viz níže). str. 10
2. července 2015
PSK - 7
Personalistika a pracovní právo Aktivní odborná činnost: Druhou skupinou praxí je situace, kdy stážista již při své činnosti určitým způsobem aktivně zasahuje do činnosti osoby, u které praxi či stáž koná, ale jedná se o činnost, která je ve své podstatě odborná. Stážista se tak bude např. seznamovat s odbornými hledisky výrobního procesu apod., kdy se do práce určitým způsobem zapojí, ale jakékoliv výsledky jeho práce budou procházet kontrolou odborného zaměstnance osoby, u které je stáž vykonávána (stážista tedy nebude reálně nahrazovat práci zaměstnance). Taková stáž by pak měla svým rozsahem a obsahem odpovídat době potřebné k osvojení znalostí a dovedností a účelu stáže (neměla by trvat např. několik let). V této souvislosti je vhodné vyhnout se situacím, kdy sice deklarovaným účelem stáže bude získání odborných znalostí či dovedností, ale reálnou náplní činnosti bude např. jen jednoduchá administrativa, kterou by jinak zajišťovali zaměstnanci zaměstnavatele. Za splnění výše uvedených podmínek máme za to, že i v této kategorii je riziko nelegálního zaměstnávání při výkonu neplacené stáže či praxe mimo pracovněprávní vztah poměrně nízké. V tomto případě je však třeba věnovat již větší pozornost jednotlivým aspektům tohoto právního vztahu, aby nedošlo k naplnění znaků závislé práce, s čímž souvisí také volba správného smluvního základu pro takovou stáž (viz níže). Aktivní neodborná činnost: Z pohledu náplně stáže je pak nejrizikovější situace, kdy stážista vykonává činnost zejména neodborného charakteru, ze které má osoba, u které je praxe vykonávána, reálný prospěch, jelikož takový stážista mu nahrazuje de facto práci zaměstnance (a zaměstnavatel tak šetří mzdové prostředky). Do této skupiny patří výkon práce na pozicích např. recepčních, vrátných, pracovníků vykonávajících jednoduchou administrativu, prodavačů apod. Navíc je pro takový typ stáží obvyklé, že stážisté docházejí na pracoviště pravidelně, mají pevně stanovený čas výkonu praxe a jsou jim dávány pokyny k práci ze strany ostatních zaměstnanců zaměstnavatele – což již naplňuje znaky závislé práce. Výše uvedené samozřejmě neplatí, jak jsme již uváděli, pro praxe konané studenty SŠ a VOŠ podle školského zákona v rámci jejich studia. Výjimkou by mohly být krátkodobé stáže trvající opravdu pouze po dobu, za kterou získá stážista základní potřebné znalosti k výkonu dané práce (např. seznámí se s chodem recepce ve velké společnosti) a navíc za předpokladu, že tato praxe nebude předcházet následnému uzavření pracovněprávního vztahu, resp. ani stážista nebude uzavření takového pracovněprávního vztahu předpokládat. Pokud by po bezplatné praxi následoval plynulý přechod do pracovněprávního vztahu, mohla by být taková situace posuzována jako tzv. práce na zkoušku, tedy obejití povinnosti zaměstnavatele k zaučení nového zaměstnance (na vlastní náklady), což je jeden z ukázkových příkladů nelegálního zaměstnávání. Vykonávat tento typ praxí či stáží mimo pracovněprávní vztah tak s ohledem na vysoké riziko nelegálního zaměstnávání nelze doporučit, případně pouze ve výjimečných případech a po omezenou dobu. V tomto případě je třeba věnovat velkou pozornost jak formálnímu smluvnímu základu takové stáže, tak jednotlivým aspektům reálné spolupráce, aby nedocházelo k naplnění znaků závislé práce. Pro zamezení možných rizik je ale v tomto případě každopádně vhodnější nastavit spolupráci se studentem formou dohody PSK - 7
2. července 2015
str. 11
Personalistika a pracovní právo o provedení práce, kdy ovšem musí být stážistovi poskytnuta také odpovídající odměna (ve výši alespoň minimální mzdy, resp. odpovídající úrovní zaručené mzdy).
Smlouva o stáži Jak bylo uvedeno výše, z hlediska minimalizace rizik nelegálního zaměstnávání je vhodné také zvolit optimální smluvní základ neplacené stáže či praxe. Současně, vzhledem k tomu, že neplacená praxe či stáž není pracovněprávním vztahem, ale tzv. nepojmenovaným vztahem dle občanského zákoníku4), tedy vztahem, který občanský zákoník blíže specificky neupravuje, neaplikují se na takovou praxi či stáž ustanovení zákoníku práce ani jiných pracovněprávních předpisů (naopak automatická aplikace jeho pravidel stranami by vedla ke zvýšení rizika nelegální práce). Uzavřená smlouva by tak měla zejména vymezovat obsah praxe a základní práva a povinnosti obou smluvních stran. Při stanovení povinností stážisty doporučujeme pamatovat na to, že smyslem praxe je, aby stážista získal odborné znalosti a dovednosti a že činnost bude vykonávat dobrovolně bez nároku na odměnu. Nařizovací oprávnění osoby, u které bude práce konána, je tak vhodné omezit na nutné minimum a ponechat je pouze v oblastech, kde to je nezbytně nutné – například v oblasti BOZP. Jinak by měl být obsah práce, doba praxe apod. založen na základě domluvy stran – je tak vhodné se vyvarovat například jednostrannému nařizování „pracovní“ doby. Smlouva o praxi by také měla pamatovat na úpravu otázek náhrady škody a případného pojištění odpovědnosti, a to jak odpovědnosti za škodu vzniklou stážistovi při výkonu praxe, tak škodu způsobenou stážistou, zejména vůči třetím osobám.
Postup při kontrole Bez ohledu na reálný stav a smluvní zajištění praxe či stáže, kterému jsme se věnovali výše, je také vhodné věnovat pozornost postupu v případě kontroly ze strany příslušného oblastního inspektorátu práce. Zejména je podstatné, aby si jak sám stážista, tak i zaměstnanci, kteří mají stážistu na starosti, byli vědomi, že určitá osoba je stážistou, nikoliv zaměstnancem a takto byla inspektorátu práce situace již od počátku prezentována. Někdy se stává, že například zaměstnanec, který provází inspektora, si není vědom postavení stážisty a označí jej za zaměstnance, což samozřejmě pak může celou situaci poměrně zkomplikovat. Pozornost také musí být věnována otázkám, jaké jsou ze strany inspektorů pokládány – nejednou jsme se v praxi setkali se situací, kdy otázka měla velmi návodný charakter, např. díky využívání pracovněprávních termínů. Přestože výše uvedená pochybení se pak dají většinou napravit v rámci námitek proti protokolu o kontrole nebo v rámci následného správního řízení, bude celá záležitost stát zaměstnavatele nejen čas, ale také určité vedlejší náklady, zejména na právní zastoupení, a proto i z tohoto pohledu doporučujeme maximální obezřetnost.
Výše pokuty V případě, že dojde k nejhoršímu a zaměstnavateli by měla být za umožnění výkonu nelegální práce uložena ze strany inspektorátu práce sankce, shrnujeme níže otázky týkající se možné výše takové pokuty. str. 12
2. července 2015
PSK - 7
Personalistika a pracovní právo Od 1. 1. 2012 byla do zákona o zaměstnanosti zavedena minimální výše pokuty za umožnění výkonu nelegální práce (pro zaměstnavatele), a to ve výši 250 000 Kč. V případě, že tedy inspektorát došel k závěru, že byl umožněn výkon nelegální práce, měl povinnost uložit pokutu minimálně v této výši, a to i pokud zaměstnavatelem byla fyzická osoba nebo malá společnost, nebo i pokud se jednalo o provinění minimálního rozsahu (tedy např. jeden stážista). Takto ukládané pokuty pak byly pro řadu podnikatelů likvidační. Není proto překvapením, že se poměrně rychle (v podstatě na základě jednoho z prvních řízení, které se dostaly až k soudnímu přezkumu) ustanovení o minimální výši pokuty dostalo k Ústavnímu soudu s návrhem na přezkoumání souladu ustanovení o minimální výši pokuty s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud pak došel k závěru, že ustanovení o minimální pokutě ve výši 250 000 Kč je skutečně v rozporu s ústavním pořádkem (míněno však pravděpodobně tak, že nikoliv nutně minimální pokuta jako taková, jen její výše v tomto případě), „když neumožňuje přihlédnout k majetkovým poměrům trestané osoby, a může mít likvidační charakter, což je nepřípustné.“5) Na očekávané rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení minimální výše sankce zareagoval i zákonodárce, když ještě před vydáním tohoto nálezu Ústavního soudu zahájil proces novelizace předmětného ustanovení zákona o zaměstnanosti tak, že s účinností od 1. 1. 2015 snížil minimální výši pokuty na 50 000 Kč. Jelikož ovšem Ústavní soud svým rozhodnutím zrušil celou část ustanovení, které měl zákonodárce v úmyslu novelizovat, nemohla snížená výše minimální pokuty navrhovaná předmětnou novelou nikdy nabýt účinnosti. Na základě výše uvedeného se proto domníváme, že v současné době nelze v případě správního deliktu umožnění výkonu nelegální práce aplikovat žádnou minimální výši pokuty. To nicméně neznamená, že v praxi nebudou pokuty ve výši 50 000 Kč a vyšší ukládány, ačkoli by se tak nemělo stávat automaticky pouze s odkazem na zákonnou minimální výši pokuty. Závěrem pouze upozorňujeme, že spáchání správního deliktu v oblasti nelegálního zaměstnávání může vést také k negativním dopadům v oblasti veřejných zakázek (ve formě vyloučení z účasti), což může představovat pro mnohé zaměstnavatele závažnější důsledek než samotná uložená pokuta.
Závěr Přestože vývoj za poslední období lze z pohledu možného využití neplacených praxí a stáží hodnotit pozitivně, je stále nutné věnovat správnému nastavení těchto vztahů náležitou pozornost, aby se případná rizika minimalizovala. Stále totiž trvá stav, kdy neplacené praxe či stáže neupravuje výslovně žádný právní předpis, což nezmění ani připravovaná novela zákona o dobrovolnické činnosti. Poznámky: 1)
Zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
2)
Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 46/2013 ze dne 13. 2. 2014.
4)
Viz § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
5)
Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/13 ze dne 9. 9. 2014.
PSK - 7
2. července 2015
str. 13