NENÍ-LI VZKŘÍŠENÍ, MARNÁ JE NAŠE VÍRA Milí farníci, všimli jste si, že se nám blíží náš velký svátek? Opravdu! Zanedlouho totiž každý z nás oslaví největší zázrak svého života – své vlastní vykoupení. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je neuvěřitelné, že sám Bůh obětoval svého Syna, abychom my mohli v klidu žít? Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své bližní. Tohle nás Ježíš učil a tohle také do krajnosti dokázal. Rodiče učí své děti, že za každý špatný skutek následuje trest. A je to tak správně. Boží logika je ale naprosto převrácená – člověk udělá něco špatného, co si zaslouží trest. Ale Otcova láska nedovolí, aby se nám stalo něco, co nás od něj odloučí. Proto nechá svého vlastního Syna, který se nikdy ničím neprovinil, aby všechny naše tresty vzal na sebe. A my díky Jeho oběti máme své jisté místo v nebi. Nevěříte? Vždyť Ježíš sám řekl, že odchází, aby nám přípravil místa u Otce. Nikde v Bibli se nedočtete, že bychom měli připravená svá místa v pekle. V nebi ano. Tak moc si Bůh přeje mít nás u sebe. A udělá pro to cokoliv...
1
MÁME NOVÉ MINISTRANTY Jistě jste zaznamenali, že od začátku března viditelně přibylo našich „rytířů oltářního stolu“. Do našeho společenství ministrantů se totiž zapojili další dva odvážní kluci, kteří se nebojí postavit se do jednoho presbytáře s naším otcem Ondřejem. Jsou to Jindřišek Kobza a Matyášek Vala, dva prvňáčci.
I když jsou nepoměrně mladší, než většina jejich kolegů, jde jim to ministrování velmi dobře. Pod dohledem našeho Františka se zaučují do všech potřebných dovedností a znalostí. A věřte,že je toho opravdu hodně, co musí takový ministrant znát! Snad první, které naše nové ministranty ocenily, byly naše slečny ze Světýlka. Oba hrdiny v sakristii odměnily sladkostmi a nadšeným potleskem. A tak chceme vyzvat vás všechny, kteří se nebojíte zkusit si, jak těžké a přitom záslužné je asistovat při mši svaté, abyste se nebáli a přišli před kteroukoliv bohoslužbou do sakristie. Ničeho se nebojte, náš František se o vás postará … :-)
OBRAZ BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Před nějakou dobou otec Ondřej ohlašoval, že naše farnost už přes rok vlastní krásný obraz Božího Milosrdenství, před kterým se každé první úterý v měsíci modlíme Korunku k Božímu Milosrdenství. Obraz nebyl zarámovaný, proto jsme hledali ochotné farníky, kteří by na jeho zarámování přispěli. Po měsíci už vám můžeme prozradit, že i když stále ještě nemáme celou potřebnou částku, svěřili jsme obraz odborníkům z Podivína, aby jej připravili 2
k zarámování. Zároveň ještě prosíme vás ostatní, kteří by mohli postrádat nějakou tu korunu a mohli na obraz přispět, aby se určitě přihlásili. Podaří-li se nám sehnat potřebnou sumu, mohl by být obraz na neděli Božího Milosrdenství (což je druhá neděle velikonoční) posvěcen a slavnostně zavěšen v našem kostelíku. Kdo zná sílu této modlitby, bude s tímto záměrem souhlasit.
SVATÝ TÝDEN V NAŠICH FARNOSTECH
Už se stalo tradicí, že Velikonoční svátky slaví naše tři farnosti Bořetice, Vrbice a Kobylí dohromady. Máme tak možnost nejen potkat a popovídat si se starými známými, které jsme již dlouho neviděli, ale také třeba poznat život v našich sousedních farnostech. Jistě si vzpomínáte na neobvyklou atmosféru ve všech farnostech – v Kobylí nás loni zaujal maličký kostelíček osvícený svícemi, na Vrbici jsme se všichni zaposlouchali do krásných melodií a zpěvu scholy Kamínek. Zároveň ale nelze opomenout ještě jeden důležitý aspekt těchto společných oslav – jako jedno společenství máme příležitost děkovat a chválit Boha za všechno dobré, co se v našich farnostech podařilo, a také prosit za všechno, co nutně potřebuje uzdravení. Ať už v každé farnosti zvlášť, nebo ve všech navzájem. V letošním roce budou velikonoční svátky vypadat následovně: Zelený čtvrtek
Kobylí
18.00
Velký pátek
Vrbice
18.00
Bílá sobota
Bořetice
19.30
Snad si z letošních Velikonoc opět odneseme nějaké povzbuzení a inspiraci od našich sousedů a prožijeme radostné svátky vzkříšení. I když bude asi těžké překonat nejdůležitější poznatek našich babiček z loňského roku. „Tak, bylo to krásné, ale stejně se nejlíp sedí v našich lavicích...“ :-)
BLAHOŘEČENÍ SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II.
V sobotu 2. 4. 2011 tomu bude šest let, co zemřel papež Jan Pavel II. Když jeho nástupce Benedikt XVI. oznámil, že 1. května 2011 bude Jan Pavel II. blahořečený, málokoho to překvapilo. Vždyť tento nám velmi blízký nástupce svatého Petra 3
byl svatý už za svého života. Už od minulého týdne zdobí boční oltář našeho kostelíka veký obraz Jana Pavla II., který nám má připomínat tuto velkou událost. Zároveň jsme do našich lavic rozdali modlitby za obdržení milosti Božího služebníka Jana Pavla II., kterou s církevním schválením sestavill kardinál Camillo Ruini, generální Vikář Jeho Svatosti pro Římskou diecézi. Krátký životopis svatého otce Jana Pavla II. Karol Józef Wojtyła se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích, městečku vzdáleném asi padesát kilometrů od polského Krakova. Brzy mu zemřela matka a po studiích na gymnáziu se s otcem přestěhoval do Krakova, aby zde navštěvoval přednášky na filozofické fakultě. Poté, co se nacisté zmocnili Polska, uzavřeli roku 1939 také Jagellonskou univerzitu. Mladý Karol jde proto pracovat jako pomocný dělník do kamenolomu v Zakrzówku a později do chemické továrny Solvay, aby si vydělal na živobytí a vyhnul se totálnímu nasazení v Říši. 18. února 1941 mu umírá také otec. Rok nato začíná Karol navštěvovat tajné kurzy teologie a po válce, 1. listopadu 1946, je vysvěcen na kněze. Teologická studia a formaci dokončuje v Římě doktorátem z teologie a v létě roku 1948 se vrací do Polska, aby započal svou kněžskou službu. Po několika letech výuky v krakovském kněžském semináři a na teologické fakultě v Lublinu je roku 1958 vysvěcen na pomocného biskupa své diecéze. Aktivně se účastní prací II. vatikánského koncilu a v lednu 1964 jej papež Pavel VI. v pouhých čtyřiačtyřiceti letech jmenuje arcibiskupem. Roku 1967 je pak jmenován kardinálem. Dne 16. října 1978 jej kardinálové v konkláve zvolili papežem. Vybírá si jméno Jan Pavel II. a 22. října začíná slavnostně jeho služba coby 263. nástupce apoštola Petra. Jeho pontifikát byl v dějinách církve jedním z nejdelších, trval téměř sedmadvacet let. Jan Pavel II. byl charizmatický papež, schopný shromáždit nesmírné zástupy lidí a konverzovat se stejnou citlivostí a pozorností jak s nuznými, tak s mocnými. Byl to papež, který dobře věděl, jaké je jeho poslání – vykládal je jako 4
úlohu apoštolského poutníka, který je rozhodnut vyprávět každému o radosti z toho, že poznal Ježíše Krista a setkal se s ním. Jan Pavel II. zemřel ve Vatikánu 2. dubna 2005, přesně ve 21 hodin 37 minut, v pozdní sobotní večer, kdy již začal den Páně, o prvních nešporách svátku Božího milosrdenství. Již následujícího 28. dubna Svatý otec Benedikt XVI. udělil dispens od prodlevy pěti let po úmrtí člověka, než může začít proces blahořečení. Jan Pavel II. bude prohlášen za blahoslaveného 1. května 2011, na neděli Božího milosrdenství.
NAŠE DĚTI NAVŠTÍVILY NEMOCNÉ FARNÍKY
U příležitosti Světového dne nemocných se naše děti na svátek svatého Valentýna 14. 2. vypravily potěšit a podarovat naše nemocné farníky. Věřte, že tento den jsme byli svědky mnoha malých zázraků... Děti se sešly už ráno na faře, aby pečlivě připravily všechny dárečky, které pak nemocným rozdávaly – nové číslo Farních Listů, letáčky o plánovaných opravách kostela, poselství svatého otce ke dni nemocných, přáníčko s fotkou a modlitbou za nemocné a knihy pro povzbuzení duše, které nám věnoval nejmenovaný dárce. :-) Od všech nemocných se nám dostalo velmi vlídného přijetí. Společně s nimi jsme se pomodlili za dar zdraví i za celou naši farnost, zazpívali jsme si mariánské písničky a popovídali si o starostech i radostech stáří. Babičky a dědečkové nám ukázali, jak bydlí, naučili nás staré modlitby a podarovali nás spoustou sladkostí. Byli jsme svědky vděčných úsměvů a slz štěstí. Děti jen nevěřícně kroutily hlavami, jak velkou cenu má pro naše nemocné obyčejná návštěva a pozornost a jak i přes svá trápení spoléhají na sílu modlitby. Domů jsme se rozcházeli s krásným pocitem v srdci, že jsme udělali spoustu dobrých skutků. „Co nejdříve musíme tuto akci zopakovat!“ shodli se nemocní i děti. :-) V úterý 15. 2., při dětské mši svaté děti povyprávěly otci Ondřejovi a všem farníkům své zážitky a po mši svaté zakončily tuto akci velkou Pizza Party na faře, kterou pro ně za odměnu připravila naše mládež. Všem moc děkujeme. Fotky si můžete prohlédnout a objednat na nástěnkách pod kůrem. 5
PRÁCE JAK NA KOSTELE Den 26. únor 2011 je zapsán už navždycky do historie na půdě našeho kostela. A to doslova. Opravdu tam kluci napsali, že v tento slavný den byl proveden historický úklid půdy. Tomáš Langer, Pavel Kuchyňka, Drahoš Buchta, Laďa Cichra, Tomáš Bukovský a Honza Michal – tak to jsou jména mladých hasičů – hrdinů naší doby. Přidám k nim ještě další – Maruška Kuchyňková, Jirka Kuchyňka, Jara Michal z řad střední generace. A pak ještě pan Václav Pazderka, který všechen ten nepořádek, který jsme vytěžili, odvezl na patřičná místa. Za nejhorší se dal označit úsek klenby presbytáře, kde byl odstraněn asi dvaceticentimetrový nános netopýřího guána. Nejdřív hasiči osvobodili prostor nad oltářem a pak už postupovali směrem k lodi. Z druhé strany od věže jim šli naproti pánové s vysavačem, kteří vysávali komplet celou klenbu místo vedle místa. Uprostřed začali svoji práci na odklízení nánosu všeho druhu zbylí pracanti. Věž komplet vzal útokem sólista Jirka Kuchyňka. Tam byl taky „slušný“ nános prachu, peří a pro změnu holubího trusu. Všeho toho bylo víc jak 30 pytlů, se kterými běhali kluci po úzkém točitém schodišti dolů a tam je skládali jeden vedle druhého na vlečku a prokládali kusovým odpadem z plechu, dřeva apod. Teď už je půda připravená na vstup dělníků a kontrol všeho druhu – ty souvisejí s připravovanou opravou střechy. Byli jsme totiž opakovaně vyzýváni pracovníkem firmy Pyrus, která provedla průzkum dřevěných konstrukcí, k odstranění všech nečistot, především guána z prostor půdy. Tyto nečistoty trámům opravdu velmi škodí.
Jsme moc rádi, že nám hasiči vyšli tak ochotně vstříc a v rámci svého cvičení obětavě pracovali na všech špatně přístupných místech půdy, kam by leckdo neměl odvahu ani vkročit. Těžkou práci nám hodně nadlehčoval humor, s jakým 6
kluci přistupovali k – jak říkali – hledání pokladu. No, nějaké poklady se snad i našly, například to guáno samo (jako hnojivo) a pak nějaký zajímavý kovový střep. Taky nalezený zápis o vybudování střechy datovaný do roku 1921 nekoresponduje se zápisem ve stavebně historickém průzkumu p. Marečka, kde se uvádí rok 1932. Je to pro nás záhada. Svatá Anna při nás opět stála, a tak jsme bez úrazu a jiných úhon zvládli práci, kterou jsme si nikdo dopředu neuměli představit. Dá se bez přehánění mluvit o extrémních podmínkách. Všem zúčastněným patří upřímné Pán Bůh zaplať. Peníze za práci nikdo nedostal, zato klobásek na faře chutnal o to víc. Zapsala, vyfotila a k ruce byla Marie Michalová
POSLEDNÍ MECHECHE PŘED POSTNÍ DOBOU
Opět po roce jsme se v úterý 8. 3., před popeleční středou, sešli s dětmi na faře a na speciální dětské mši svaté, při které jsme zakončili liturgické mezidobí. Pozvání na tuto dětskou mši svatou přijaly i naše největší sportovní legendy – hokejista JAROMÍR JÁGR, rychlobruslařka MARTINA SÁBLÍKOVÁ a fotbalista RONALDO, kteří se s námi podělli o radosti i strasti vrcholového sportu. Sdělili nám pár důležitých poselství o odříkání a umění se rozdělit do nadcházející postní doby a rozdali dětem zlaté medaile. Také nás naučili jedno moc důležité motto, které nás bude provázet po celou postní dobu: MODLITBA, PŮST, ALMUŽNA, Z TOHO PÁN BŮH RADOST MÁ.
Děti dostaly za úkol po celou dobu postní „sbírat“ tyto dobré skutky, a dělat tak Pánu Bohu samou radost. Uvidíme, jak jim to půjde, ostatně – vše se ukáže na naší nástěnce v kostele... :-) Po mši svaté jsme se s dětmi sešli opět na faře, kde nám naše mládež připravila pár dobrot a a skvělou večeři. Užili jsme si pořádné oslavy. Obrovský dík patří Adéle Barvíkové, Filipu Paštikovi, Katce Dufkové a Zuzce Hiklové, kteří pomáhali s přípravou tohoto programu. Díky!!!
7
VYZNÁNÍ VÍRY
Co byste odpověděli, kdyby se vás někdo zeptal, v co věříte? V Boha? No dobře, ale co dál? V jakého Boha? Odkud ho známe? Jak víme, že existuje? Co pro nás udělal? Co můžeme udělat my pro něj? Asi tou nejjednodušší a přitom nejvýstižnější odpovědí na každou takovou otázku by měla být modlitba Vyznání víry. Každou neděli se ji modlíme při mši svaté, ale monotónost a kolektivní recitace nás možná odvádějí od skutečného významu slov této překrásné a významné modlitby. Pak se často stává, že kdykoliv se máme pomodlit tuto modlitbu mimo mši svatou, tak se zakoktáme už v prvních větách a těžko lovíme v paměti pokračování. Jistě si pamatujete na doby, kdy se v našem kostelíku vyznání víry zpívalo. A když se pak náhodou stalo, že nepřijel varhaník, tak jediný, kdo byl schopný odříkat krédo až do konce, byl pan farář. Přitom by stačilo se tuto modlitbu pomodlit i párkrát o samotě. Vyznání víry, neboli „Credo“ (krédo) je nejstarší formulace křesťanské víry. V době, kdy vznikala první církev, bylo nutné definovat, v co přesně křesťané věří, aby se tak mohli definovat a hájit před jinými náboženstvími. Když si představíme, v jakých podmínkách křesťanství vznikalo a že bylo dlouhou dobu považováno za sektu, nijak nás tato potřeba nepřekvapí. Slovo credo znamená latinsky „věřím“, a protože je počátečním slovem celého vyznání, stalo se i jeho názvem. V naší církvi používáme vyznání dvoje. Nejstarší úplný text Creda, tzv. apoštolské vyznání víry, pochází ze 4. století a je shrnutím obsahu víry apoštolské doby. Je kratší a dnes se modlí převážně mimo mše svaté, při růženci a při různých pobožnostech. Velice brzy po jeho zformulování se však objevily různé nejasnosti a spolu s nimi i spory a kontroverze o některé věroučné pravdy. O nich pak bylo potřeba mluvit ve vyznání víry šířeji a jasněji. Tak se dospělo ke druhému, tzv. nicejsko-cařihradskému vyznání víry. Jedná se o zpřesněný a rozšířený text apoštolského vyznání víry, který se převážně vyznává při mších svatých. Poprvé bylo upraveno na koncilu v Nicei (r. 325) a podruhé na koncilu v Cařihradě (r. 381). Obě dvě vyznání můžeme rozdělit do tří velkých oddílů – Otec, Syn, a Duch Svatý a církev. Každé slovo v obou vyznáních je pečlivě 8
vybráno a ke každému z nich existuje bezpočet teologických pojednání s odůvodněním, proč bylo vybráno zrovna toto označení. Srovnejme si obě vyznání přesně: APOŠTOLSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY
NICEJSKO-CAŘIHRADSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země.
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, Všeho viditelného i neviditelného.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen 9
BIŘMOVÁNÍ
Ještě máme všichni v živé paměti 22. květen 2010, kdy 24 našich biřmovanců přijalo v našem kostelíku z rukou otce biskupa pečeť darů Ducha Svatého, a stali se tak dospělými křesťany. Na tento den se pod dohledem Františka Mrázka a Veroniky Novákové intenzivně připravovali více než rok. Příprava dávno skončila, biřmování už je minulostí. Přesto jistě potěší, že všechny tyto pobiřmované i nadále vídáme v našem kostelíku a někteří z nich se aktivně podílí na životě farnosti. Ještě více ale potěší, že se naši pobiřmovaní shodli, že chtějí v setkáváních pokračovat i nadále. A tak jednou do měsíce se schází skupinka biřmovaců střídavě na faře u nás, na Vrbici i v Kobylí, dále se vzdělávají a užívají si krásného společenství, do kterého jsou zváni všichni, kteří tuto svátost již jednou přijali. Pokud váháte, zda můžete přijít i vy, pak určitě říkáme – ANO!!! :-) Jen přijďte, ať je vám kolik chce let, ať jste odkudkoliv a i když jste biřmování přijali jž dávno. Setkání jsou vždy předem ohlášena v ohláškách. Nejbližší setkání nás čeká v sobotu 7. 5. v 19.15 na naší faře v Bořeticích. Do té doby by ale bylo dobré oprášit si své znalosti o této vzácné a zvláštní svátosti. České slovo „biřmovat“ je zlidovělá forma latinského výrazu firmare. Confirmatio, biřmování, znamená posílení, utvrzení. Katechismy nazývají biřmování svátost křesťanské dospělosti. Tomu významu dobře odpovídá způsob, jakým se svátost udílí v latinském obřadu, tj. zpravidla ve věku dospívání. Jiná praxe je v církvích východních. „Pomazání olejem“, jak se tam svátost nazývá, se koná hned při křtu. I dnes je obtížné vysvětlit smysl a důležitost biřmování širokým vrstvám. Staří kazatelé rádi mluvívali o odvodech do vojska Kristova. V moderní době, kdy vojenská přirovnání nejsou v oblibě, se raději hovoří o svátosti katolické akce, laického apoštolátu. 10
Předpokládá se totiž právem, že dospělý, zralý křesťan je ochoten víru bránit, pro ni pracovat a ji rozšiřovat. V pokoncilové době, kdy, jak se říká, zazněla hodina laiků, je jistě dobré a užitečné tyto důvody hlouběji propracovávat a rozvádět. Zůstaňme při stručné a přitom mnohoznačné definici katechismu: svátost křesťanské dospělosti. Už svatý Pavel mluví o křesťanech, kteří jsou ve víře maličcí, s kterými může mluvit „jen jako s malými dětmi v křesťanské víře“ (2 Kor 3, 1), jiní jsou už jakoby mladíci. Všem pak přeje, aby dospěli do „věku Kristovy plnosti“ (Ef 4, 13). Toto rozlišení křesťanů do tří období dokonalosti, které je docela prosté a spontánní, nezdá se všem docela přirozené. I mezi církevními Otci se najdou takoví, kteří chtěli vidět obrácení křesťana dokonáno už při křtu. Až překvapuje, jak málo proto mluví o svátosti pokání. Cesta ke ctnosti je dlouhá a namáhavá, je to růst tak pozvolný, že ho ani nepozorujeme. A přece jen je potřeba stále růst, stále postupovat kupředu. I sama víra nás učí, že se Boží slovo podobá zasetému semeni (srov. Lk 8, 5 násl.). I to, které padlo do úrodné půdy, a vydá časem stonásobný užitek, potřebuje dobu růstu a zrání. I náboženský život má svůj vývoj. Když opadne první nadšení nebo zakolísá spontánní zvyková zbožnost, začnou tížit povinnosti víry. Objeví se, že prostředí je nepřátelské, že čistota a ctnost je obtížná. Rozpor mezi křesťanskými ideály a zkaženou skutečností nabývá tak hrozivých rozměrů, že vydává v nebezpečí i víru. V této krizi dospívání v nadpřirozeném životě potřebujeme nutně pomocnou ruku. Kristus a církev nám ji podává ve formě svátosti utvrzení ve víře, posile k životnímu boji a k růstu k duchovní dospělosti do „věku Kristovy plnosti“. V kapličce určené k biřmování, která bývala ve starém chrámu svatého Petra v Římě, byl nápis : „Zde ruka nejvyššího Pastýře znamená ty ovečky, které nebeská voda očistila od vší viny. Vy, kteří jste se z vodní vlny zrodili, pojďte tedy sem, kam vás volá nebeský Duch a rozdává s božskou štědrostí své dary!“ Jestlipak vás už někdy napadlo, že kdykoliv sedíme pohromadě a nasloucháme evangeliu Pána Ježíše, že to se vlastně podobáme apoštolům? Že jsme takovým hloučkem apoštolů a učedníků a věrných žen, který doprovázel Pána Ježíše. Pán je jednou něžně nazval „maličkým stádečkem“. A řekl jim, aby se nebáli, když je jich jen málo mezi tolika nevěřícími. On bude stále s nimi, on jim pošle svého Ducha. Co Pán Ježíš tenkrát slíbil, to také splnil. Z té malé skupiny několika věrných vyrostla světová církev a přežila všechny mocné veleříše, co jich za ta dvě tisíciletí bylo. A teď pozor: Ten slib Pána Ježíše platí i nám! Platí i stádečku 11
věrných, co tu dnes jsme. Jako apoštolům seslal v den Letnic svatého Ducha slavnostním způsobem, tak chce, abychom i my prožili své letnice při slavnosti biřmování. Jako své věrné sílil ve všech dobách, tak bude i s každým z nás po celý náš život – pokud si zachováme vůli žít jako křesťané. Apoštolové se na přijetí Ducha svatého horlivě připravovali. Scházeli se ke společné modlitbě, vypravovali si o Pánu Ježíši, těšili se na slíbeného Ducha Utěšitele. My, jak se tu dnes scházíme v našem hloučku pobiřmovaných, děláme to také tak. Nechme ve svém životě působit všechny ty dary, jichž se nám při biřmování dostalo. Žijme jako křesťané...
Marek Eben (*1957), syn Šárky Ebenové a skladatele Petra Ebena, bratr svých bratrů Kryštofa a Davida, manžel Markéty Fišerové. Oblíbený herec, moderátor, skladatel a písničkář. Hraje na kytaru, balalajku, banjo, kolejnici, pilník, dřevěné obložení studia a na piano. Je mimo jiné příznivcem mnohých dobrodružství (krtečkových), medvídka (Pú), plovárny (na ČT), pokladu (Anežky České) a Varů (Karlových). Držitel zrcadel (TýTý). Křesťan. Humorista. Introvert. Přečtěte si jeho krásné svědectví. Jak jste se seznámil a pánem Bohem? Moji rodiče nás představili. Měl na vaši víru vliv konkrétní zážitek, nebo se utvářela postupně? Obávám se, že víra není něco, co byste vybudovali v mládí a pak už se nemuseli starat a ono to drželo jako skála. V životě přijde spousta situací, kdy se člověk musí osvědčit a kdy taky pochybuje a trápí se. Ale připadá mi to logické. Se vším, co má cenu, se člověk trápí, nic není zadarmo. Ale když třeba onemocněla moje žena a já za ní chodil do špitálu, byl jsem opravdu rád, že jsme byli na jedné lodi, 12
dívali se na to stejným pohledem, a tudíž spoustu věcí vůbec nemuseli řešit a mohli je prostě svěřit do povolanějších rukou. Máte nějakou oblíbenou postavu či úryvek z Bible? Těch by bylo. Třeba hned apoštol Petr. Toho mám rád, takový impulzivní pruďas, který se okamžitě pro všechno nadchne: stany pro Mojžíše a Eliáše by hned stavěl, pak stejně impulzivně v rozhodující chvíli třikrát zapře a potom se rozpláče. Tenhle moment mě vždycky dojímal. A taky to, že na něm Bůh svou církev stejně postaví. Na člověku, který takhle selhal. To my lidi bychom ho stoprocentně neprolustrovali, ten by neprošel. Je vám bližší „jásavé křesťanství“, nebo inklinujete spíše k typu, který Tomáš Halík označuje jako „plaché křesťanství“? Jednoznačně k tomu plachému. On ten život od začátku do konce není „halelujá“, jsou tam právě i ty Getsemanské zahrady. Může člověk ve vaší situaci zajít do kostela a v klidu si v něm prožít bohoslužbu nebo v tichu jen tak meditovat? Úplně klidně. Je to daleko snazší, než jít nakupovat do Tesca. Tam se může stát, že koupíte máslo a sýr, ale pětkrát se mezitím podepíšete a dvakrát vyfotíte. V kostele jsem se třeba ještě nikdy nefotil. Jednou jste se označil za jakéhosi křesťanského špeha v showbyznysu. Dá se ale vůbec v dnešních médiích či showbyznysu mluvit o víře a říct o ní něco podstatného? Určitě. Já bych to zase tak tragicky neviděl. Zrovna loňská vánoční televizní skladba programu, třeba ČT2, se mi zdála výborná. Tam se dá najít tolik krásných věcí, a to i čistě náboženských. Ale u nás se musí opatrně – lidi jsou hrozně hákliví už na terminologii, někdy je lepší věci opsat, než jim to servírovat „natvrdo“. Má podle vás Bůh smysl pro humor? Vždycky, když se dívám na přírodopisné filmy a vidím všechna ta neuvěřitelná zvířata a rostliny, říkám si, že Bůh musí mít smysl pro humor, když něco takového vytvořil. Ale myslím, že to bude úplně jiný druh humoru. Rozhodně si nepředstavuji Hospodina jako veselého chlapíka, který 13
bude společenství svatých bavit svými bonmoty. Mám pocit, že to, co nazýváme humorem, jsme dostali pro pobyt na této zemi, aby se dal lépe vydržet. Stejně jako dostanete chinin, když jedete do tropů. Přijdete-li ovšem někam, kde není malárie, chinin už nepotřebujete. Já si představuji, že v tom ideálním stavu, na věčnosti, bude místo humoru radost. Taková ta velká, uchvacující radost, jakou zažijete v životě jen několikrát... Tato radost v sobě nenese nic humorného, protože vyvěrá z absolutně kladných skutečností, humor je naproti tomu většinou reflexe na bídu tohoto světa. Jaký smysl má v životě člověka utrpení? Na utrpení je k vzteku, že když se děje, vážně se nedoberete toho, proč. Ale moje zkušenost je, že když to člověk vydrží, většinou v tom smysl najde, ale nikdy ne v té první chvíli. Možná, že někdy to zjistíte až na věčnosti – tedy, pokud to utrpení spočívá v tom, že vás zabijou, tak určitě. Ale když se dívám zpátky na to, čím jsme s Markétou prošli, asi bych to měnit nechtěl. Protože se dostanete k věcem, na které byste si jinak nikdy nesáhli. Máte osobní vztah k sv. Anežce České? Máte jiné oblíbené světce? To víte, že k Anežce po deseti letech jí zasvěceném seriálu osobní vztah mám. Věru, že bychom dnes nějakou takovou potřebovali. A z jiných světců mám rád sv. Josefa pro tu víru a poslušnost a taky proto, jak se držel zpátky. Jakým způsobem komunikujete s Bohem při vašem velkém pracovním vytížení? Komunikuju, jak se dá. Při téhle profesi je to spíš na střelné modlitby než na pořádnou meditaci, bohužel. Ale zase si říkám, že občas se dá posloužit i na obrazovce, snažím se o to. Myslíte si, že vám Hospodin za cílovou čárou řekne: „Vítej, Marku, v Božím království – byla to dobrá práce“? O tom silně pochybuju, já bych byl šťastný, kdyby řekl: „Ty pacholku, napařil bych ti pěkný flastr, ale máš štěstí, že se za tebe přimluvil táta.“
OPRAVA STŘECHY NAŠEHO KOSTELÍČKA
Už v příštím čísle našich Farních Listů se dozvíte všechny důležité informace o plánovaných opravách naší střechy a především o možnostech, jakým se do oprav budete moci zapojit i vy. Těšte se, už se na tom pilně pracuje! :-) 14
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ
V neděli 29. 5. oslaví naše farnost velikou událost – naši třeťáčci poprvé přistoupí ke svatému přijímání a zvláštním způsobem se tak setkají s eucharistickým Kristem. Všichni jim na tuto dobrodružnou cestu vyprošujme Boží požehnání a ochranu Panny Marie. V příštím čísle Farních Listů se navíc těšte na rozhovor s nimi! :-)
MINISTRANTSKÉ DNY V OLOMOUCI Všechny naše ministranty zveme na dvoudenní výlet do Olomouce ve dnech 13.–14. 5. 2011. Čeká nás výlet na Svatý kopeček, procházka městem, návštěva kláštera a beseda s bratry kapucíny, procházka městem a druhý den velké setkání ministrantů v bohosloveckém konviktu, kde si pro nás bohoslovci připravili spoustu soutěží a velkou bojovou hru. Podrobné informace najdete na plakátech, přihlášky jsou připraveny v sakristii.
DIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE V sobotu 16. 4. se v Brně opět sejde mládež z celé diecéze na pozvání otce biskupa. Tradičně nebudou chybět přednášky, mše svatá a další program. A tradičně nebude chybět ani naše mladá generace! Sraz mládežníků je v sobotu ráno v 6.30 na vlakové zastávce. Máme před sebou opět bojový úkol! :-)
PRVNÍ VELKÁ DĚ©KANÁDA
V sobotu 4. 6. 2011 se v areálu kolem kostela sv. Václava v Hustopečích uskuteční první setkání dětí z našeho děkanátu. Zvány jsou všechny děti 1. – 6. třídy náboženství. O podrobnostech vás budeme včas informovat, ale už teď vám prozradíme, že program bude opravdu nabitý a přijdou si v něm na své nejen děti, ale i rodiče! Navíc naše farníčata budou mít na Děckanádě svůj velký bojový úkol. :-) Už teď se těšte, bude to fakt jízda! 15
OBSAH Není-li vzkříšení, marná je naše víra...........1 Téma měsíce: Být milován zevnitř.............1 CO SE DĚJE Máme nové ministranty.............................2 Obraz Božího Milosrdenství.......................2 Svatý týden v našich farnostech................3 Blahořečení svatého otce Jana Pavla II.....3 OHLÉDNUTÍ Naše děti navštívily nemocné....................5 Práce jak na kostele …...............................6 Poslední mecheche před postní dobou.....7 UČÍCÍ SE CÍRKEV Vyznání víry …............................................8 CO DĚLAT, KDYŽ Biřmování …..............................................10 ROZHOVOR Marek Eben................................................12 POZVÁNKY …......................................14 Oprava střechy našeho kostelíčka První svaté přijímání
Radostné prožití svátků našeho vykoupení přeje všem farníkům otec Ondřej
Ministrantské dny v Olomouci Diecézní setkání mládeže První Velká Dě©kanáda
16
