Nejstarší dějiny kraje Od kterého času jest osazena naše krajina, o tom mohou poučiti badatele dvojí pomůcky: zprávy historické, (ač méně a jen o době pozdější kolonisace) a památky po prvním obyvatelstvu, buď hmotné, buď duchovní, jazykové, přežitky to zachycené v nynějších jménech pomístních. Někde se obé pěkně doplňuje. Naše krajina leží již mimo kraj dávnověkého života. Hranice člověka diluviálního, doby ledové, nesahá výše nežli na Klamornu na Mužském u Mnichova Hradiště. V pozdější době proniklo lidstvo jen o málo na sever, po Kozákov a břehy Jizerské. Tato mez trvá i za dob dalších až po stěhování národů. Nálezy mlatů, roztroušené v naší krajině, jsou pouze nahodilé stopy lovců, pro dějiny kolonisace neznamenají ničeho. Střepy popelnicové i samy popelnice nalezené u Pěnčína jsou patrně zbytky nádob z doby pozdního středního věku, jichž neodborník nerozezná od pravěkých. Nedostatek starožitných nálezů nám tedy nepřímo praví, že tyto končiny za pravěku osídleny nebyly, nýbrž až v době mladší slovanské, za křesťanství, nejspíše do XII. století. Vznik obce Pěnčína. Většinou vznik obcí, tedy i Pěnčína, možná přiřknouti kolonizaci církevní, cisterců hradišťských. Podrobnější vývoj této kolonisace na ten čas stopovati nelze. Před 500 lety náležel Pěnčín s Vitanovicemi s jinými ještě obcemi kněžskému řádu v Klášteře u Mnichova Hradiště.Tehdy čítal Pěnčín 21 domovních čísel. Robota. Robota tížila lid pěnčínský, který se živil z větší části polním hospodářstvím, právě tak těžce jako lid v jiných obcích. Ký div, že kdo mohl, hleděl se z této poroby vykoupiti. Tuto podávám obsah zajímavé listiny: Robotovy kupní smlouva uzavřená v roce 1832 mezi Václavem Ťukalem z Pěnčína a tehdejším knížetem sychrovským Alainem Rohanem. Text smlouvy zní: „Osvobozuje Jeho Osvícenost vysoce urozený pán pan Karel Alain Gabriel kníže z Rohanů, jakožto nynější vrchnost panství Svijany pro sebe a jeho dědice a všecky budoucí držitele panství Svijanského následovně na věčné časy Václava Ťukala, sedláka ze vsi Pěnčína Nr.Kons. 15 od té na živnosti posledního dle potvrzeného robotního poznamenání od roku 1777 vězící naturální roboty, která 156 dnů dvouspřežných potažních s koňmi, pak 13 ručních dnů každoročně vynášela pro něho Václava Ťukala, jeho dědice a všecky budoucí držitele selské živnosti naproti tomu, že povinen býti má za to vyzdvižení té z předu poznamenané robotní povinnosti tu srozumitelně umluvenou reluční neb vejkupní částku per 962 zlatých rakouského stříbra v stříbrné minci k rukám vysoce urozené knížecí vrchnosti odvésti.“ Mimo ručních dnů ještě 156 potažních v roce! To znamenalo přes všecky jarní, letní a podzimní práce polní. Na svém mohl pracovati jen v neděli, v noci a za nepříznivého počasí. Jakými otroky byl předkové naši všech těch urozených pánů, jichž titul na dvou řádcích psáti se musil. A výtěžky z vlastního hospodářství komu že by plynuly do kapes? Arnošt Denis ve své knize „Konec samostatnosti české“ o tom píše:“Robotníci podléhali bídným poměrům žalostné správy hospodářské, jež venkoncem záleží na privilegiích a monopolech: doháněti kupovat v městech předměty potřebné, prodávat své plodiny toliko na trzích, jež pán ustanovil, pít pivo, jež on uvařil a jehož cenu ustanovil, mlít obilí v jeho mlýně, vytrhování ze svých prací honbou a robotami, přinucení snášeti škody, jež zvěř činí na jejich polích, živořili v poloviční bídě. Zřízením ustanovena byla cena dobytka a pánovi na prvním místě vyhrazeno právo ke koupi za cenu, jakou sám určil.“ Jak smutný to pohled do poměrů minulosti venkovského lidu. A to ještě nemluví se zde o panské zvůli, o omezování svobod aj. Jakou Golgotu utrpení a ponížení na svých bedrech musili nésti naši předkové!
1
A dnes? Jsme volni, svobodni! Není již roboty – je svoboda práce lidu selského! Vyplnila se slova pěvce „Selských písní“ J.V.Sládka: Tak ořem, sejeme, hyneme, však pýchy dalecí – přec starší jsme a budeme než rody knížecí! A ta panská půda krví a potom robotujících předků zkrápená a posvěcená jest dnes našeho lidu, vlastní. A práce na ní, která předkům byla kletbou – potomkům jest požehnáním! Kéž váží si Svobody, která jim ji dala, kéž milují tu hroudu tak, jak v „Selských písních“ Sládek přeje: Ji nevezme, dokud jsem živ mi nikdo z tvrdých dlaní, mne topor musí sklátit dřív a ještě padnu na ni! Občané pěnčínští v roce 1624 V roce 1624 byli v Pěnčíně tito občané: Martin Petržik, Jan Ťukal, Adam Maškuse, Václav Kamenský, Havel Šeknoch, Jan Žižka, Jan Hloušek, Václav Zakouřil, Mikuláš Jirsák, Jiří Chramosta, Václav Kozderka, Jan Mašku, Václav Hobelant, Jakub Krsek, Jan Zakouřil, Jan Karban. Pozdější občané. Po roce 1624 byli tu tito občané: Matěj Pelda, Andrej Tomsa, Martin Patočka, Jan Čechota, Václav Tomsa, Václav Hora, Marjána Hora, Václav Polivka, Jakub Hloušek, Jiří Lankaš, Václav Kvapil. Ti všichni byli povinni robotou.Ouroku svatojviského odváděno bylo 19 kop 8 grošů. Ouroku svatohavelského 19 kop 8 grosů. Někteří odváděti musili slepice. Škola Kdy byla v Pěnčíně zřízena škola, není známo. Zdá se, že byla zde od dávných časů. Učilo se v pastušce čís. 3. Roku 1863 koupila se chalupa s 8 korci polí a zřídila se jako školní budova. Stavení se nechalo státi, a školní učebna se přistavěla. Před rokem 1836 byla škola zdejší považována za „pokoutní“ a vyučovalo se v ní jen od 1.listopadu do 31.května nebo do 30.června. Roku 1836 počalo vyučování celoroční. Roku 1842 byla škola tato od cís.král. krajského komisara na úřadu panství svijanského za exposituru školy loukovské uznána. Od každého sedláka vybírán byl na školu příspěvek ročně 30 kr., od chalupníka 20 kr., od domkaře 10 krejcarů. Na žádost představenstva a učitele obdrželo se od knížete z Rohanů každoročně 3 sáhy polenového dříví. Učitel Dne 1.prosince 1842 dosazen byl za učitele Antonín Hujer u Nábzí, který dosud vyučoval ve Světlé. Vitanovice přiškoleny. Vitanovice přiškoleny byly k Pěnčínu roku 1851, ale definitivně až r. 1878 Krupobití Dne 3.června 1855 postižena byla obec hrozným krupobitím, které všecku polní úrodu zničilo. Následkem toho byla drahota. Korec žita stál 20 zlatých, korec pšenice 25 zlatých. Rolníci se velmi zadlužili. Učitelé Po učiteli Hajerovi působili v Pěnčíně učitelé: Mizler a Jan Patočka, oba z Loukovce. Po nich nastoupil Jan Kučera, který u občanstva velmi byl oblíben. Starosta obce V roce 1857 byl starostou obce Václav Kozderka, obecním radním Jiří Mráz, výborem Josef Mráz, školním dozorcem Václav Kobosil.
2
R. 1866 válka Roku 1866 za války rakousko pruské mnoho obyvatelstva opustilo Pěnčín ze strachu před Prusy. Husaři obsadili vesnici. Když u Podolí zuřila bitva, přilítl granát až do vesnice. Kaple Roku 1870 uhnil sloup, který sloužil za zvonici a zvonek byl sejmut. Započato se stavbou nové zvonice a kaple.R.1873 stavba dokončena a kaple vysvěcena. Do báně věže uložen pamětní list. Později dán do kaple oltář a ještě jeden zvon. Při svěcení se dostavila osobně kněžna Marie Adela z Rohanů, kterou provázel Gustav Sezima, c.k.okresní hejtman v Turnově. Po církevních obřadech odbýván byl banket v čís. 50 u Josefa Kobosila, kterého se kněžna i okresní hejtman zúčastnili. Slavnost Rudolf a Stefanie Dne 10. května 1881 uspořádána byla slavnost na oslavu svatby korunního prince Rudolfa Habsburského se Stefanií, princeznou belgickou. Ráno byly slavné služby boží v Loukově, ve 3 hodiny odpoledne sázení lip u kaple s proslovem, deklamace a podílení mládeže. Večer slavnostní osvětlení školy. Učitelé Od r. 1878 – 1880 působili na zdejší škole učitelé Schitz a Jirouš.R. 1880 nastoupil úřad zatím správce školy Josef Bursa z Bělé u Turnova. R.1882 ustanoven byl správcem školy Konrád Rokos ze Mšena. Neúroda R.1882 v čase žní stále pršelo, takže větší část obilí na poli vzrostla nebo mokré obilí do stodol se vozilo. Obilí dováželo se k nám většinou z Uher. Z domácího obilí mouka ani připravovati se nedalo. Jeden hl domácí pšenice prodáván byl na trhu v Turnově za 6 zlatých. Lhůta ku placení daní vládou byla prodloužena. Rozdělení pozemků V tomto roce (1882) pozemky rozděleny byly v nové třídy daní. Zdejší obec tím prý získala. Deštivé žně Také v roce 1883 o žních stále pršelo, obilí na poli většinou vzrostlo. Cena veškerého obilí byla stále nízká. Dovoz obilí z Uher nepřestával. Mezi rolnictvem povstala nouze. Vláda povolila obci půjčku 660 zl. bezúročnou a v ročních lhůtách splatnou. Toho roku len hojně zde pěstovaný, se dobře uvedl, dobře placen byl, čímž lidu aspoň částečně bylo pomoženo. Kříž V září 1883 postaven byl na jz.části obce železný kříž s kamenným podstavcem. Starosta R.1884 zvolen byla starostou obce Jiří Ťukal z č. 15 po Josefu Pospíšilovi. Rozšíření školy R.1885 zdejší jednotřídní škola rozšířena byla na dvoutřídní. Obec chystala se ku stavbě nové školy. Plán vypracoval Kornold, stavitel v Sychrově. Tento plán nedošel schválení, poněvadž byt pro učitele byla nedostatečný a umístění záchodů nevhodné. Teprve opravený plán byl schválen. Zemský výbor povolil na stavbu školy subvenci 800 zl. Podučitel Prvním podučitelem na zdejší škole byl Kamil Zahejský. Katecheta Náboženství katolickému vyučoval p.Dědeček ze Svijan, kotecheta, který byl znám jako štědrý lidumil. Sucho, neúroda V létě r.1885 bylo veliké sucho, úroda polní byla velmi skromná. Len toho roku tak uschl, že na mnohých místech musil býti zaorán. Mezi pracovním lidem nastala bída.
3
Broušení skla Lid hledal obživu v broušení skla. Průmysl ten v krátké době tak se rozšířil, že bylo málo domů, v nichž by nebyl brus na broušení skla. I školní děti brousily sklo. Průměrný denní výdělek obnášel prý 1 zl. Po suchém létě nastala krutá zima. Stavba školy R. 1886 zadána stavba nové školní budovy Čeňku Křičkovi, architektu z Kolína, který uvolil se vystavěti školu za 11 850 zl. Bičík, rolník z Pěnčína 9 podal ofertu na 12 000 zl. Křička některé chyby v plánu opravil. Dne 1. listopadu 1886 stavba školy byla ukončena a kolaudační komisí po některých opravách schválena. Dne 7. listopadu byla nová škola vysvěcena. Svěcení vykonal p. Němeček za asistence p. Dědečka a P.Piskače. Slavnosti přítomen byl okres.hejtman Kohlmünzer a okres.insp.školní Stveit. Dne 11.listopadu počalo se v nové škole vyučovati. Příušnice R. 1886 vypukla mezi dětmi i dospělými lidmi nemoc „příušnice“, která zle řádila. Přes 100 dítek nemocí tou bylo zachváceno. Úroda Jarní počasí bylo celkem drsné. Do konce června bylo deštivo, chladno a větrno. Úroda polní v tomto roce byla pěkná. Stodoly na obilí ani nestačily, obilí dávalo se do stohů. Jeden stoh byl prý ze msty čeledínem podpálen a shořel. Stoh náležel Kozderkovi č. 8. Houba na škole R. 1887 odstraněna byla houba ze školní budovy na náklad podnikatele stavby Křičky. Kříž O posvícení dne 18. září 1887 vysvěcen byl kamenný kříž za vsí, na silnici ke Čtveřínu. Kříž opraviti a železným zábradlím opatřiti dal Jan Mohelský, bývalý hospodář z Pěnčína č. 9 Nepohoda V roce 1888 zima byla velmi krutá a dlouhá. Na konci března napadlo mnoho sněhu. Vítr zavál cesty sněhem tak, že se několik dní nikam jíti ani jeti nemohlo. Mráz byl tak tuhý, jaký po celou zimu nebyl. Také léto bylo studené a deštivé. Vítr byl skoro stále severozápadní. Povodeň Dne 2. srpna pršelo tak silně, že potoky se rozvodnily a vystouplá voda mnoho škody nadělala. Nízko položená pole byla vodou zatopena. Veliká vichřice i stromy vyvracela. Jizera velmi se rozvodnila. V Turnově strhla půl dřevěného mostu a níže položené části města zatopila. Chřipka V roce 1889 a 1890 postižena byla obec nemocí „chřipkou“, kteráž téměř v celé Evropě řádila. Školní vyučování musilo být na 14 dní zastaveno. Počasí V roce 1890 začátkem března začalo počasí pěkné a teplé, jež potrvalo i v dubnu. Zato celé léto bylo deštivé a studené. Vojsko Od 27.srpna do 7.září 1890 byl v Pěnčíně posádkou prapor pěchoty 10.pluku z Čáslavi. Mezi Turnovem a Mn.Hradištěm konalo se vojenské cvičení. Spála V roce 1891 řádila v obci spála a diftérie. Dvě dítky zemřely. Učitel V roce 1891 přeložen byl říd.uč.V.Šíp z Vesce do Pěnčína, Rokos z Pěnčína do Vesce. Starosta V r.1891 byl obec.starostou Josef Hendrych. Příušnice V r.1892 řádila mezi dětmi nemoc „příušnice“.
4
Hasičský sbor Dne 1. listopadu 1892 zřízen byl v Pěnčíně hasičský sbor. Velitelem a zároveň starostou sboru byl říd.uč.V.Šíp Kříž Dne 25.července 1897 posvěcen byl kříž na Kamenci. Jiří Ťukal Dne 16.dubna 1899 zemřel dlouholetý škol.dozorce místní Jiří Ťukal, který pro svou milou povahu požíval všeobecné úcty. Starosta V témž roce zvolen byl starostou Josef Thoř. Hřbitov Roku 1904 zřízen byl v Pěnčíně hřbitov. Pro obec jest zřízení hřbitova téměř dobrodiním, neboť dříve pochovávali se zemřelí občané do Loukova, což pro značnou vzdálenost spojeno bylo s obtížemi. První pohřeb konán byl v roce 1905. Starostové R.1896 stal se starostou obce Petr Kozderka, rolník v Pěnčíně. Po něm úřadoval opět Josef Thoř. R.1906 zvolen byl starostou opět Petr Kozderka. R.1912 stal se starostou Václav Ťukal. Josef Faltys V roce 1913 ustanoven byl při zdejší škole učitel Josef Faltys, který v obci působil 10 let. Válka světová Dne 28.června 1914 zastřelen byl v Sarajevě následník rakousko uherského trůnu František Ferdinand z Este a jeho choť Žofie z Hohenbergu. Koncem července 1914 vyhlásilo Rakousko Uhersko válku Srbsku. Z této války rozpoutala se strašlivá bouře, válka světová, boj Germánů proti Slovanům. Srbům šli na pomoc Rusové, Francouzové postavili se po bok Rusům a když Němci proti všemu právu přepadli a zpustošili Belgii, vystoupili Angličané, aby chránili práva slabých národů. Itálie teprve později postavila se proti Němcům, s nimiž se spojili Turci a Bulhaři. Proti surové zvůli Němců vyvstali též Američané, jejichž president Wilson zastal se malých národů proti kruté panovačnosti německé.Také Rumunsko postavilo se na stranu Dohody. Za války vídeňská vláda umlčovala naše noviny, zabavovala české knihy, žalářovala muži i ženy, zakazovala zpívati české a slovenské písně, odváděla k vojsku i neschopné hochy a muže, do nejhorší řeže posílala české pluky, vyhladovovala města i venkov. Vedoucí naši mužové souzeni byli k smrti. Němčina povznešena na jedinou státní řeč. Národní spolky rozpuštěny, udavači dodávali vězně, pro které nestačily žaláře. Do nekonečna bylo by možno líčiti utrpení našeho národa. Vojíni Jména těch, kteří z obce naší na poli válečném (pokud známo) konali těžkou službu, jsou: Karel Adam z Pěnčína 90 Josef Bárta z Pěnčína (padl) Josef Beran z Pěnčína 31 (raněn) Josef Bičík z Pěnčína 9 František Bernat (raněn) Josef Bernat (raněn) Jan Beránek (raněn) Josef Čížek Václav Čížek Josef Černý z Vitanovice Josef Drahoňovský z Pěnčína 16 Josef Faltys, učitel z Pěnčína (raněn) František Fotr, zahradník v Praze Bohumil Flanderka z Pěnčína 5
5
Václav Fladnerka z Pěnčína 5 Josef Fanta z Pěnčína 4 (raněn) Josef Filip z Pěnčína Josef Fanta z Vitanovic 21 František Hozdecký z Pěnčína 14 Josef Hořák z Pěnčína František Hauzr z Pěnčína 19 Josef Hanzl z Vitanovic 4 Jaroslav Hobelant z Vitanovic 3 (zajat) František Janků z Pěnčína 61 Josef Janků z Pěnčína 54 (raněn) Josef Krejčí z Pěnčína 50 Josef Kozderka z Pěnčína 8 Václav Kozderka z Pěnčína 8 Ladislav Kozderka z Pěnčína 8 Josef Kolomazník z Pěnčína František Konopka z Pěnčína (raněn) Josef Konopka z Pěnčína Josef Košek z Vitanovic 20 (raněn) František Kozderka z Vitanovic 16 Adolf Louda z Pěnčína 11 Václav Louda z Pěnčína 67 Jan Louda z Pěnčína 33 Josef Louda z Pěnčína 12 Václav Mareš z Pěnčína Václav Matoušek zVitanovic Jan Matoušek Josef Mohelský z Vitanovic 8 Karel Mohelský z Vitanovic 14 Josef Mráz z Pěnčína 10 Václav Mráz z Pěnčína 10 Jan Mráz z Pěnčína 3 (raněn) Josef Mráz z Pěnčína 3 (raněn) Josef Mráz z Pěnčína 41 Ladislav Picek z Pěnčína Karel Picek z Pěnčína (raněn) František Picek z Pěnčína (raněn) František Picek z Pěnčína (mrtev) Václav Pelda z Pěnčína 20 (raněn) Josef Porš z Pěnčína 35 (raněn) Josef Porš z Vitanovic 17 Václav Pospíšil z Pěnčína (raněn) František Primásek z Pěnčína Josef Smrádek z Pěnčína 60 Václav Sunek z Pěnčína Josef Šlechta z Pěnčína Ladislav Šíp JUDr. z Pěnčína 17 Václav Šíp z Pěnčína 17 Josef Tomsa z Pěnčína 42 Jan Tomsa z Pěnčína 6 (raněn)
6
Josef Ťukal z Pěnčína Václav Ťukal z Pěnčína Josef Valenta z Pěnčína František Zahrádka z Pěnčína 27 (raněn) Josef Zahrádka z Pěnčína 27 Kamil Zakouřil z Pěnčína 66 Josef Zakouřil z Vitanovic 6 (padl) František Dánský z Pěnčína Josef Žďárský z Pěnčína (raněn Drahota Během kruté války nastal nedostatek potravin, které byly prodávány za neslýchané ceny. 1 q žita a pšenice stál 400 Kč. 1 vejce stálo 1 K20 h. 1 l mléka stál 3 K. Poněvadž byl veliký nedostatek potravin, lidé přepláceli jeden druhého, jen aby sehnali něco k jídlu. K zabezpečení výživy obyvatelstva zřízeny byly žňové a aprovizační obecní komise. Všechny potraviny vydávány byly na lístky. Před krámy s potravinami stály zástupy lidí. Prohlídky za asistence vojáků u zemědělců byly na denním pořádku. Školní děti sbírati musily s učiteli ostružinové listí pro vojsko, hadry, měď, mosaz. Lidé byli vybízeni, aby odváděli zlato. Později rekvírovány byly i zvony. Naše krásné zvonky z kaple i ze hřbitova byly vzaty. Odváděno bylo prádlo i šatstvo. Obuv a šatstvo byly prodávány za úžasné sumy peněz. Chatrné nízké střevíce stály 500 K.Špatný oblek přes 2000 K. Pro úžasnou drahotu obuvi kožené, nosili lidé dřeváky. Nebylo však také doma ani ševců, kteří by obuv ušili. Peníze byly znehodnoceny. Za peníze nechtěli lidé prodávat, každý chtěl jen potraviny, látky a kůži. Nedospělé děti a ženy obdělávaly pole, poněvadž muži a jinoši byli všichni ve válce. Doma zůstali jen neduživci a starci. Ustavičné odvody vyčerpaly všecek mužský dorost. Válečné půjčky Vláda nutila občanstvo, aby upisovalo válečné půjčky. Běda tomu, kdo by byl odepřel upsati válečnou půjčku. Válečné půjčky byly nuceny upisovati obce, spolky a peněžní ústavy. Ve škole učilo se střídavě ve třídách obden. Byl nedostatek paliva (dříví i uhlí). Pro naprostý nedostatek paliva bylo vyučování také zastaveno. Byla to doba utrpení, hrůzy, pláče a nářku, hladu a nouze. Patoky slz byly prolity, a konec války se nedostavoval. Vojíni. Při dalších odvodech vřaděni byli do vojska domobranci: Adam Josef z Vitanovic 10 Čížek Čeněk z Pěnčína 80 Drozen Václav z Pěnčína Filip František Filip Václav Flanderka Václav Honzejk František z Vitanovic 19 Janků Václav, z Pěnčína 54 Košek František z Vitanovic 20 Krejčí Ladislav z Pěnčína 50 (raněn) Kosek Petr z Vitanovic 18 Kratzlt Flor. z Vitanovic 7 Retter František z Vitanovice 9 Louda Jan z Pěnčína 11 Matoušek František z Pěnčína 24 Mráz Karel z Pěnčína 82 Šlechta František z Pěnčína 31 (raněn)
7
Šulc Stan., z Vitanovic 5 Škréta Josef z Pěnčína 24 (raněn) Ťukal Frant. z Vitanovic 2 (raněn) Zahrádka Jaroslav z Pěnčína 27 Zahrádka Josef z Pěnčína 27 Během strašlivé války dne 21.listopadu 1916 zemřel císař František Josef I a nastoupil na trůn Karel, který měl za choť Zitu. Podvýživa lidu Náš lid, zvláště mládež, trpěl podvýživou a podlehl mnohým nemocem. Vystěhovalci Během války vystěhoval se lid z těch míst, kde boj zuřil, zvláště z Haliče. V Pěnčíně ubytováno bylo několik rodin židovských v hostinci A.Altmana. 28.říjen 1918 Pět let země se chvěla, požáry šlehaly, proudy krve tekly, až přišel konečně den spásy – 28.října 1918. A ač ještě i potom tekla česká krev na Slovensku. 28. říjen je den našeho vykoupení. Hohenzotlernové a Habsburkové byli smeteni s trůnu. Historie začíná psáti novou kapitolu našich dějin. Starosta V roce 1918 sesazen byl z úřadu starosta Václav Ťukal a v měsíci srpnu 1918 nastoupil úřad starosty Petr Kozderka. Učitel Dnem 1. srpna 1919 odešel na odpočinek řídí učitel Václav Šíp, který při zdejší škole působil 28 let. Nástupcem jeho stal se Evžen Šonský, dosavadní správce obecné školy v Rovni u Českého Dubu. Sokol Dne 1. listopadu 1919 založena byla v Pěnčíně tělocvičná jednota „Sokol“ zásluhou Antonína Krska a Josefa Tomsy. Před „Sokolem“ zřízen byl v obci odbor Národ.Jednoty Severočeské, který však jevil malou činnost a později žádnou. Dosti bohatá knihovna odboru N.J.S. umístěna byla jako zakletá princezna v hostinci u Altmana. Knihy ležely téměř ladem nebyvše vypůjčovány. Politické strany Po převratu utvořily se v obci tři politické strany. Nejsilnější z nich byla agrární, jež později přijala jméno strana republikánská. Druhá byla sociálně demokratická a třetí národně sociální. Agrární stranou založena byla „Domovina“, jež měla na starosti parcelaci pozemků od velkostatku. Před volbami spojily se obě strany socialistické, ale strana republikánská zvítězila. Církev československá V roce 1920 přihlásilo se mnoho obyvatelstva z Pěnčína k církvi československé. Farářem této církve pro naši obec byla Frant.Hoffer v Přepeřích. Náboženská vyznání projevila celkem dosti snášenlivosti. Požár Dne 23. srpna 1920 o 2½ hod. ranní udeřil blesk za bouřky do stavení Jana Beránka na Kamenci č. 23 a zapálil je. Shořelo všecko. Dne 23. prosince 1921 v 11 hodin v noci vypukl požár ve stavení Konopky na Kamenci a zničil vše. Otec, matka a syn byli tak popáleni, že musili býti odvezeni do nemocnice v Mladé Boleslavi, kdež otec Konopka hrozným popáleninám podlehl a zemřel. Matka a syn po dlouhém utrpení se uzdravili. Od hořícího stavení Konopkova chytilo stavení Josefa Žďárského na Kamenci č. 28 a zhoubný požár zničil vše. Škoda oběma sousedům způsobena byla hrozná.
8
Sčítání lidu Dne 16.února 1921 provedeno bylo sčítání lidu v republice československé. Pro Pěnčín ustanoven byl sčítacím komisařem učitel Josef Faltys. Výsledek sčítání v katastr. Obci Pěnčíně byl tento: Obyvatelstvo jest vesměs národnosti české. V Pěnčíně: domů 92 Mužů 237 Žen 239 Celkem 476 obyvatelů Náboženství řím-katolického 63 osob Náboženství československého 404 osob Bez vyznání 9 osob Neumí číst a psát 1 dospělý. Umí jen číst 2 dospělí. Úplných analfabetů 0,49 %. Ve Vitanovicích: domů 26 Mužů 56 Žen 74 Celkem 130 obyv. Náboženství řím-katolického 71 osob Náboženství československého 57 osob Náboženství českobratrského 1 osoba Bez vyznání1 osoba Neumí číst a psát 2 dospělí. Pan president Každého roku dne 7. března oslavovány byly narozeniny milovaného pana presidenta republiky československé Tomáše Masaryka ve škole. Pomník padlým ve světové válce V roce 1922 postavilo občanstvo padlým vojínům ve světové válce krásný pomník u hřbitova nákladem 8000 K. Pomník je zhotoven z pískovce od Hlavatého ze Sobotky. Slavnost odhalení pomníku konala se dne 28. května 1922 za veliké účasti obecenstva domácího i cizího. Slavnosti zúčastnil se oddíl vojska českosloven.posádky z Turnova se 4 důstojníky a legionáři. Po slavnosti konal se koncert v zahradě Adolfa Loudy. Z výtěžku slavnosti uložen byl obnos 1000 K jako fond na udržování pomníku. Na přední straně hoření desky jsou napsána jména padlých naší obce: Čížek Josef, legionář Bárta Josef Bernat Josef Čížek František Čížek Václav Hořák Josef Janků František Janků Josef Konopka František Louda Václav Mohelský Karel Mráz Josef Picek František Šlechta Josef Tvrzník Jaroslav Ťukal Jan
9
Zahrádka Josef Zakouřil Josef Na dolení desce je nápis: Na paměť obětem světové války 1914 – 1918. Všem těmto nám drahým spoluobčanům budiž cizí země lehkou! Pan president v Turnově Dne 17.září 1922 uvítali jsme pana presidenta Masaryka v Turnově. Příděl půdy Pozemkovou reformaci dostalo se některým občanům našim přídělu půdy od dvora svijanského, čímž místní obyvatelstvo více bude poutáno k půdě a ku své rodné obci. U příležitosti slavnostního odevzdání půdy novým nabyvatelům 19. listop.1923 v Turnově odeslán byl panu presidentovi republiky pozdravný projev. Změna jména V roce 1923 úředním nařízením jméno obce PENČÍN změněno na PĚNČÍN. Dne 17. září 1923 vykonány byly nové volby v Pěnčíně. Volby Do obecního zastupitelstva zvoleni byli: Petr Kozderka, starostou, František Kolomazník, náměstkem, Josef Bičík, prvním radním, František Ťukal, druhým radním, Václav Brož, třetím radním. Členové obec. Zastupitelstva: Rudolf Brož, František Mohelský, Josef Filip, Josef Žďárský, Čeněk Čížek, Josef Staněk, Josef Fanta, Rudolf Lehký, Josef Škréta, Josef Louda. Poněvadž Josef Louda z obce přesídlil, nastoupil na jeho místo náhr. Krejčí. V těchto volbách kandidovaly politické strany: republikánská a sociálně demokratická. K nim přistoupili ještě „neodvislí“. Hasičský sbor V roce 1923 zřízen byl na Kamenci nový hasičský sbor, takže v katastr. Obci Pěnčíně jsou hasičské sbory tři. Spořitelní a záložní spolek Spořitelní a záložní spolek dle vzoru Raiffeisenova, před lety v obci založený, velmi zdárně působí a jeví značný finanční obrat. Předsedou jeho jest starosta Petr Kozderka, účetním Jan Beránek. Volební komise V roce 1924 ustanoveni byli členy volební komise: za stranu republikánskou Frant. Drahoňovský a Frant.Mohelský, ze stranu sociálně demokratickou Václav Brož a Václav Sunek. Doba sepsání kroniky Tato pamětní kniha obce Pěnčína sestavena a napsána byla v měsíci lednu 1924 řídícím učitelem Evženem Šonským za starosty Petra Kozderky z Pěnčína. Lidová hospodářská škola Na lidové hospodářské škole v Pěnčíně, která založena byla v roce 1920 nebylo ve šk.roce 1923/24 vyučováno, poněvadž se nepřihlásil dostatečný počet žactva. Škola dosud jen v pravém slova smyslu živořila. Woodrow Wilson Dne 3.února 1924 zemřel Woodrow Wilson, býv.president Spojených států severoamerických, spolutvůrce naší svobody. Ve škole byla uspořádána dne 7. února ku poctě zesnulého státníka smuteční slavnost. Karel Mohelský Dne 7. února 1924 měl pohřeb občan Karel Mohelský z Vitanovic na hřbitov pěnčínský. V měsíci lednu 1924 došel zákaz, jímž se nedovoluje církvi československé spoluužívání kostelů, patřících církvi římsko katolické. Rada starších církve československé v Přepeřích žádala míst.škol.radu o povolení, aby příslušníci této církve směli bohoslužbu vykonávati
10
v první třídě zdejší školy. M.š.r. žádosti jejich vyhověli ve schůzi konané dne 26.ledna 1924. Dne 10. února 1924 konána byla ve škole první česká bohoslužba. Po bohoslužbě vzpomenul říd.učitel zásluh býv.presidenta Spojených států Woodrowa Wilsona, spolutvůrce naší samostatnosti, jenž dne 3. února 1924 zemřel.Věčná budiž mu paměť! Stavba silnice z Pěnčína do Příšovic V roce 1924 začalo se stavbou silnice z Pěnčína do Příšovic. Náklad rozpočten na 110.537 Kč. Stavbu podnikl Josef Hlavatý, stavitel z Radimovic. Oslava Bedřich Smetany Dne 15. března sbor dobrovol .hasičů v Pěnčíně za účinkování hudebního kroužku Sokola v Újezdě u Svijan uspořádal koncert k oslavě výročí stých narozenin Bedřicha Smetany. Přednášku proslovil Frant. Janků, učitel v Pěnčíně.Na vstupném vybráno 405 Kč, jež byly rozděleny fondu hasičskému a sokolskému po uhrazení výloh. Kroupy V roce 1924 po tuhé a dlouhotrvající zimě nastalo nevlídné a deštivé jaro. Dne 3.května přihnala se bouře s kroupami, jež otloukly pupeny stromů, i jarní osení poškodily. Václav Smorádek Dne 26. května 1924 pohřben byl na hřbitově pěnčínském rolník Václav Smorádek, milý občan a dlouholetý hasič, ve stáří 61 let. Čest jeho památce! Slavnost - legionář J. Čížek Dne 15. června 1924 konala se slavnost odevzdání diplomu ministerstva NO rodině padlého legionáře Josefa Čížka. Slavnosti zúčastnilo se obecní zastupitelstvo, hasičský sbor a těloc.jednota Sokol, která v touž dobu konala místní veřejné cvičení. Z Turnova přítomen byl legionářský kapitán, který proslovil řeč o našem milém bratru Josefu Čížkovi. Slavnost i veřejné cvičení úplně se zdařily. Věčná budiž památka našemu bratru legionáři Josefu Čížkovi, Který život svůj položil za osvobození naší vlasti Československé! Oslava památky Husovy Dne 5.července 1924 oslavena byla v Sokole památka mistra Jana Husa. Proslov měl říd.uč. E.Šonský. Žně Žně v roce 1924 byly velmi pěkné: obilí bylo krásné a počasí příznivé, rolníci bez obtíží dostali obilí domů. Silnice V měsíci září 1924 dokončena byla stavba nové silnice z Pěnčína do Příšovic. Vodovod V posledních měsících r. 1924 počaly v obci přípravy k zavedení vodovodu, jejž chtějí si zříditi zájemci pod ochranou osady Pěnčína. Občanská škola V měsíci lednu 1925 podala místní školní rada žádost za zřízení občanské školy v Pěnčíně Jaroslav Hobelant Dne 1.března 1925 pochován byl na hřbitově pěnčínském pan Jaroslav Hobelant, rolník ve Vitanovicích, za přečetné účasti občanstva domácího i cizího. U hrobu jeho promluvil p.Alois Kaše, říd.uč. ve Vlastibořicích. Zesnulý byl členem mnoha spolků a pro svou milou povahu požíval všeobecné vážnosti. Zanechal vdovu se třemi nezaopatřenými dětmi. Oslava 75.narozenin presidenta republiky T.G.Masaryka Dne 1. března o 7 hod.večer oslaveny byly 75. narozeniny pana presidenta republiky T.G.Masaryka, jež připadají na den 7. března. Říd.uč.přednášel o Janu Amosu Komenském. Učitel Janků přednášel o presidentu Masarykovi. E.Šonský poukázal k tomu, že J.A.Komenský osvobodil mládež od úmorného vyučování, T.G.Masaryk osvobodil náš národ z 300leté poroby pobělohorské. Na obecné i lidové hospodářské škole konána byla též oslava
11
75. narozenin pana presidenta republiky, při kteréž příležitosti zaslán byl Masarykově Lize dar 47 Kč. Krajinská výstava v Turnově Od 24. června do 2. srpna 1925 pořádána byla v Turnově Krajinská výstava na níž vystavovali též někteří zdejší občané. Agrární den v Turnově Dne 19.července uspořádán byl v Turnově „Agrární den“, na nějž zavítal též minist.předseda Ant.Švehla. Účast ze širého okolí byla veliká. Nový sál A.Altmana V měsíci srpnu 1925 dokončil Ant.Altman stavbu nového sálu nákladem přes 100.000 Kč a 30. srpna měl v něm první zábavu. Do nového sálu přesídlil též Sokol za roční nájemné 200 Kč. Zřídil v něm též nové divadelní jeviště nákladem 6 000 Kč.Oponu a kulisy maloval malíř Musil. Starou oponu a kulisy skoupili divadelní ochotníci z Hradčan u Letařovic u Čes.Dubu. Žně 1925 Žně ukončeny byly celkem dobře. Od živelních pohrom náš kraj byl ušetřen. Úroda byla krásná, obilí sypalo hojně. Ceny obilin ku konce měsíce srpna poklesly. Bramborů bylo hojnost. Veřejná schůze. Poslanec B.Bradáč Dne 4. října 1925 svolala místní organizace republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu i Domoviny v Pěnčíně veřejnou schůzi do hostince A.Atlmana, na které promluvil pan poslanec Bohumír Bradáč „O současné politické a hospodářské situaci“. Schůze se zdařila. Řeč a vystoupení pana poslance Bradáče velmi se líbily. Volby do Národního shromáždění Dne 15.listopadu 1925 (v neděli) konaly se volby do Národního shromáždění – do sněmovny i senátu. V Pěnčíně odevzdáno bylo do sněmovny 380 hlasů, do senátu 329 hlasů. Tyto hlasy odevzdány byly 10ti politickým stranám. A to: hlasů Sněmovna Senát Strana agrární konservativní (Prášek) 1 1 Čs.social.demokracie 48 45 Živnostenskoobchodní 33 29 Národní strana práce 1 1 Komunisté III.internac. 1 2 Národní demokracie (Kramář) 2 0 Čeští socialisté (Klofáč) 28 23 Republikán.strana (Švehla) 260 225 Neodvislí komunisté 2 0 Lidová strana (Švanda) 4 3 Celkem 380 329 Hřmění Dne 18.února 1926 blýskalo se a hřmělo za silného deště. Kurs hospodářsko kuchařský V měsíci únoru 1926 uspořádal agrární dorost Pěnčíně hospodářsko kuchařský kurs. Dvě místnosti k tomu propůjčil s nevšední ochotou pan Josef Bičík, rolník v Pěnčíně. K jmenovanému kursu byl připojen též kurs vzdělávací pro širší veřejnost. Ve shora jmenovaném kursu bylo 25 účastnic (družek agrár.dorostu). Kurs řídila slč.družka Miroslava Zakouřilová z Pěnčína. Josef Thoř, rolník Dne 19.února o 4 hod.odpol. zesnul náhle ochrnutím srdce p. Josef Thoř, ve věku 50 let. Zemřelý byl osadním starostou, předsedou sboru dobrovol.hasičů v Pěnčíně, místopředsedou
12
družstevního mlýna ve Třtí. Pohřbu, jenž se konal dne 12.února 1926, zúčastnilo se velké množství lidu, neboť zesnulý pro svou milou povahu byl všeobecně vážen. Pokoj jemu věčný, dejž mu Pane! Oslava 76. narozenin pana presidenta republiky Dne 7.března 1926 oslavili jsme 76. narozeniny pana presidenta republiky Tomáše Masaryka. Sehráno bylo divadelní představení, před nímž promluvil o presidentu – Osvoboditeli říd.uč. E.Šonský. František Palacký – oslava Dne 17.dubna 1926 při sokolské schůzi oslaveno bylo 50tileté výročí úmrtí Františka Palackého (připadající na měsíc květen). Přednášku o Palackém měl říd.uč. E.Šonský. Dne 26. května oslavena byla památka Františka Palackého – otce národa – ve škole při školním vyučování. Proslov měl říd.učitel. Hromosvod na škole Dne 27.května 1926 opatřena byla školní budova novým hromosvodem. Sokolské cvičení Dne 6.června 1926 konalo se v Pěnčíně okrskové sokolské cvičení za hojné účasti lidu. Velká voda Dne 5.června 1926 po celodenním dešti přivalily se spousty vod potokem pěnčínským a nadělaly mnoho škod. Louky byly podplaveny. Občanu Jos.Drahoňovskému polehaly pole s velikou škodou. Někteří rolníci byli nuceni brambory a řepu zaorati, zaplaveny vodou – vyhynuly. Filip Šilhán Ve školním roce 1926/27 dosazen byla na školu zast.učitel Filip Šilhán od Železného Brodu. Třetí vláda Švehlova Vlastnoručními listy pana presidenta 12. října 1926 jmenována byla nová vláda Čsl.republiky – třetí vláda Švehlova – vláda významu historického v níž poprvé zasedají dva Němci: Dr.Frant. Spina a dr.Robert Mayr-Harting. Oslava 28.října Dne 28.října 1926 oslaveno bylo 8. výročí památky osvobození národa ze jha habsburského. Ve škole uspořádána byla slavnost, při níž promluvily oba učitelé. Večer bylo sehráno divadelní představení „České vzkříšení“. Počasí V listopadu 1926 bylo počasí přímo jarní: teplo, bez sněhu. První sníh padal dne 3. prosince 1926. V prosinci 1926, v lednu a v první polovici února 1927 zimy téměř nebylo. Od 17. února nastaly tuhé mrazy bez sněhu. Osení tím velice trpělo. Polní myši velmi se rozmnožily. Antonín Krsek Dne 20.ledna 1927 zemřel občan pěnčínský Antonín Krsek, rolník. Byl osadním starostou, členem místní školní rady a starostou pěnčínského „Sokola“, o nějž si získal velkých zásluh. Pohřbu jeho se zúčastnilo mnoho sokolů v kroji. Krsek byl člověk pokrokový, bystrý, pracovitý, Pochován byl na hřbitůvku pěnčínském. Budiž čest jeho památce: Narozeniny pana presidenta V Sokole měl proslov o panu presidentovi Masarykovi správce školy E.Šonský. Oslava Žižkova Dne 11. října 1927 oslavena byla památka jubilea Jana Žižky z Trocnova (ve škole.) 28. říjen Dne 28.října oslavena byla ve škole po šesté velká událost, kdy náš stát dobyl opět své samostatnosti. Povětrnost V měsíci listopadu a prosinci 1927 nebylo vůbec žádného sněhu, mrazy byly jen malé, proto osení netrpělo.
13
Bouře Dne 6. dubna 1927 silně hřmělo a blýskalo se. Skoro celý duben bylo počasí deštivé. Volba presidenta republiky Československa Dne 27.května 1927 zvolen byl Národním shromážděním opětně presidentem republiky Československé náš milovaný president T.G.Masaryk. Tělocvičný večer Tělocvičná jednota „Sokol“ v Pěnčíně dne 12. června 1927 uspořádala „Tělocvičný večer“ s odhalením portrétu Antonín Krska, zemřelého starosty jednoty, jenž si získal za svého působení značných zásluh. Přednáška o bitvě u Tvorova Dne 23.června uspořádal přednášku v Pěnčíně o bitvě u Tvorova kapitán čsksl. Legií, učitel Václav Škréta z Turnova, jenž byl účastníkem té památné bitvy. Posluchačů byl značný počet. Zelinářství V roce 1927 nasázeno bylo v obci pěnčínské nebývalé množství salátu, dle odhadu po 15ti korcích pozemků. Hospodáři si pochvalovali, že prodejem salátu dobře pochodili. Zelinářství v Pěnčíně vůbec velmi se rozšířilo. Oprava podmínku padlých V měsíci červnu 1927 natřen byl barvou pomník padlých ve světové válce. Opravu provedl sochař V.Hlavatý ze Sobotky nákladem 480 Kč. Letopisecká komise Letopisecká komise v obecním zastupitelství byla ustavena takto: Starosta obce (Petr Kozderka) a dva členové: Josef Drahoňovský a František Kolomazník z Pěnčína. Žně 1927 Žně r. 1927 v Pěnčíně a celém kraji byly pěkné a požehnané. Úroda byla bohatá, počasí velmi příznivé. Na žita a pšenice téměř nekáplo. Okopaniny, řepa byly krásně založeny. Nový most přes pěnčínský potok V měsíci červenci 1927 začali stavěti nový most přes pěnčínský potok (naproti škole). Stavba mostu byla dokončena dne 11.září 1927. Volby Dne 16.října 1927 konala se v Pěnčíně volba do obecního zastupitelstva. Volilo se dle zásady poměrné většiny. Podle zásady poměrného zastoupení o něž strana soc.demokratické žádala, nebylo okres.pol.správou povoleno, pro nedostatečný počet podpisů. Volební místnost byla v hostinci Adol.Loudy. Zástupcem dohledacího úřadu byl říd.uč. Evžen Šonský. Předsedou volební komise: Fr.Ťukal. Místopředs.volební komise Jan Louda. Členové volební komise Josef Bičík, Fr. Kolomazník. Náhradníci: Jos. Filip, Jos. Tomsa, Jan Mráz, Jos. Valenta. Důvěrníci za stranu republikánskou: Vác.Tvrzník, Jos. Kozderka, Jos.Žďárský. Volby se zúčastnilo voličů: z Pěnčína 267 z Vitanovice 76 všech 343 Nedostavilo se k volbě 27 voličů, z nichž 2 před volbou zemřeli (Jos.Beránek a Rud.Kozderka) Odevzdáno obálek: 343. 2 obálky byly prázdné. Hlasov.lístků 341. Platných hlasů 341. Strana soc.demokratická obdržela 87 hlasů. Strana republikán. obdržela 254 hlasů. V důsledku toho všech 15 mandátů připadlo straně republikánské. Obě kandidátní listiny: 1 Kandidátní listina
14
Československé sociálně demokratické strany dělnické k volbě obecního zastupitelstva v Pěnčíně dne 16. října 1927 1.Kolomazník František, legionář, Pěnčín čp.22 2. Staněk Josef, traťový pomocník, Pěnčín čp.86 3. Drozen Václav, zedník, Pěnčín čp. 84 4. Nemastil Ludvík, truhlář, Pěnčín čp. 69 5. Louda Stanislav, dělník na dráze, Pěnčín čp. 71 6. Louda Jan, domkař, Pěnčín čp. 33 7. Tomas František, domkař, Vitanovice čp. 24 2 Kandidátní listina Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny k volbě obecního zastupitelstva v Pěnčíně dne 16.října 1927 l. Josef Bičík, rolník, Pěnčín č.9 2. František Mohelský, malorolník, Vitanovice č. 14 3. Josef Tomsa, malorolník, Pěnčín č. 42 4. Čeněk Čížek, zahradník, Pěnčín č. 80 5. František Ťukal, rolník, Vitanovice č. 2 6. Josef Filip, malorolník, Pěnčín č. 49 7. Petr Kozderka, rolník, Pěnčín č. 45 8. Josef Fanta, malorolník, Vitanovice č. 26 9. Jan Beránek, malorolník, Pěnčín č. 23 10. Josef Drahoňovský, rolník, Pěnčín č. 16 11. Josef Kozderka, rolník, Pěnčín č. 8, 12. Josef Hanzl, malorolník, Vitanovice č. 4 13. Josef Žďárský, malorolník, Pěnčín č. 47 14. Josef Mráz, malorolník, Pěnčín č. 85 15. František Nejedlo, malorolník, Pěnčín 37 Dne 23. října 1927 konala se volba osadního zastupitelstva v Pěnčíně. Volilo se dle zásady poměrné většiny. Žádost strany soc.demokratické, by se volilo dle zásady poměrného zastoupení, byla podána opožděně a z té příčiny okres.pol.správou byla zamítnuta. Při volbě bylo odevzdáno 255 obálek: 1 obálka byla prázdná, neplatné hlasy byly 2, platných hlasů bylo 252. Strana republikánská obdržela 187 hlasů, strana soc.demokr. obdržela 65 hlasů. Všech 12 mandátů obdržela strana republikánská. Obě kandidátní listiny: 1 Kandidátní listina Československé sociální demokratické strany dělnické k volbě osadního zastupitelstva v Pěnčíně dne 23. října 1927 l. Antonín Roubíček, truhlář v Pěnčíně čp. 55 2. Václav Sunek, domkař v Pěnčíně čp. 88 3. Josef Valenta, domkař v Pěnčíně čp. 73 4. Josef Vinš, dělník v Pěnčíně čp. 87. 2 Kandidátní listina Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny k volbě osadního zastupitelstva v Pěnčíně dne 23. října 1927 1. Čeněk Picek, malorolník v Pěnčíně čp. 75
15
2. Josef Kozderka, malorolník v Pěnčíně čp. 30 3. Václav Mareš, malorolník v Pěnčíně čp. 64 4. Václav Tvrzník, obuvník v Pěnčíně 89 5. František Hauzr, malorolník v Pěnčíně čp. 19 6. Rudolf Brož, malorolník v Pěnčíně čp. 2 7. Josef Škréta, malorolník v Pěnčíně čp. 24 8. Ladislav Laurin, malorolník v Pěnčíně čp. 48 9.Václav Pelda, rolník v Pěnčíně čp. 20 10. Bohumil Flanderka, malorolník v Pěnčíně čp. 5 11. Josef Kotas, malorolník Pěnčíně čp. 66 12. Václav Flanderka, malorolník v Pěnčíně čp. 44. Do osadního zastupitelstva ve Vitanovicích zvoleni byli: Čeněk Adam, Čeněk Retr, Josef Fanta, Fr.Mohelský, Fr.Honzejk, Fr.Ťukal, Jos.Košek, Jan Šulc, Jos. Hanzl. Za osadního starostu zvolen byl Jos. Hanzl. Za jeho náměstka Fr.Ťukal. Do finanční komise: Jos.Fanta, Jos.Černý, Ferd.Vajsejtl, Karel Bernat. Na den 6.listopadu 1927 ustanovena byla volba obecní rady v Pěnčíně. Volebním komisařem ustanoven byl o.s.politickou Evžen Šonský, říd.učitel v Pěnčíně. Týž přijal od členů obecního zastupitelstva slib věrnosti Československé republice. Do komise zvoleni byli: Petr Kozderka, Josef Drahoňovský a Jan Beránek. Z 15ti členů obecního zastupitelstva přítomno bylo 14 členů. Při volbě starosty obdrželi: Petr Kozderka 12 hlasů, Jos.Drahoňovský 1 hlas, jeden lístek byl odevzdán prázdný. Petr Kozderka volbu za starostu přijal. Při volbě náměstka starosty obdrželi: Jos.Bičík 10 hlasů, Josef. Drahoňovský 3 hlasy, jeden lístek byl odevzdán prázdný. Josef Bičík volbu náměstka starosty přijal. Při volbě radních obdrželi: Josef Filip 14 hlasů, Frant.Ťukal 10 hlasů, Josef Drahoňovský 8 hlasů. Byli tudíž zvoleni. Při dodatečné volbě náhradníků byli zvoleni: Jos.Fanta, Jos.Konopka, Jos.Černý, Bohumil Sunek, Jos.Košek, Adolf Rulec, Václav Smrádek, František Filip. Do finanční komise zvoleni byli: Josef Kozderka, František Mohelský, Jan Beránek, Josef Vinš, Václav Čížek, Čeněk Retr. Pokladníkem finanční komise zvolen byl Josef Tomsa mladší. Vodovod V měsíci říjnu 1927 počalo se v Pěnčíně se stavbou vodovodu. Stavení v blízkosti odkázána byla na vodu z obecní studně na návsi. Voda je sice dobrá, ale čerpací stroj špatný, takže vytažení vody ze studně 20 m hluboké spojeno bylo s velkým namáháním. Počet zájemníků v obci, kteří vodovod stavěli, obnáší 46 osob. Stavbu vodovodu provedla firma inženýr S. Tomeš v Turnově. Voda uznána byla za prvotřídní. Počátkem roku 1928 tekla již voda. Během roku 1928 bude vodovod úplně dostavěn. Kurs drůbežnictví Dne 11.března 1928 uspořádalo místní sdružení republ.dorostu v Pěnčíně veřejnou přednášku o drůbežnictví, na níž promluvily odborné učitelky hospodyňské školy z Nimeřic: uč.M. Novotná na thema „Vlivy působící na líhnutí“, uč. Vlková na thema „Vlivy působící na zvýšení nosnosti“. Přednáška byla četně navštívena. Pořádána byla v hostinci A.Altmana. Přednáška Dne 18. března 1928 přednášel v Pěnčíně MUDr.Kurka, státní obvodní lékař ve Svijanech „O první pomoci“. Přednášku uspořádalo hasičstvo. Zrušené volby osadního zastupitelstva Rozhodnutím zemské správy politické v Praze ze dne 18. února 1928 č. 491.927ai 1927 zrušeny byly volby osadního zastupitelstva v Pěnčíně a nařízeny byly nové volby na den
16
1.dubna 1928. Stalo se tak následkem rekursu, který podala proti první volbě strana sociálně demokratická. Obě kandidátní listiny: 1 Kandidátní listina Československé sociálně demokratické strany dělnické k volbě osadního zastupitelstva v Pěnčíně dne 1. dubna 1928 l. Antonín Roubíček, truhlář v Pěnčíně čp. 55 2. Frant.Kolomazník, legionář, Pěnčín čp.22 3. Václav Sunek, domkař v Pěnčíně čp. 88 4. Václav Drozen, domkař, Pěnčín čp. 84 5. Josef Vinš, domkař, Pěnčín čp. 87. 2 Kandidátní listina Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu čs.venkova a „Domoviny“ k volbě osadního zastupitelstva v Pěnčíně dne 1.dubna 1928 1. Picek Čeněk, malorolník, Pěnčín čp. 75 2. Laurin Ladislav, malorolník, Pěnčín čp. 48 3. Mareš Václav, malorolník, Pěnčín čp. 64 4. Kozderka Josef , malorolník, Pěnčín čp. 30 5. Flanderka Václav, malorolník, Pěnčín čp. 44. 6. Tvrzník Václav, obuvník, Pěnčín čp. 89 7. Hauser František, malorolník, Pěnčín čp. 19 8. Kotas Josef , malorolník, Pěnčín čp. 66 9. Škréta Josef, rolník, Pěnčín čp. 24 10. Brož Rudolf, rolník, Pěnčín čp. 2 11.Pelda Václav, rolník, Pěnčín čp. 20 12. Flanderka Bohumil, malorolník, Pěnčín čp. 5 Voleno bylo dne zásady poměrného zastoupení. Odevzdáno bylo 254 hlasů, z nichž 2 uznány za neplatné. Strana republikánská obdržela 174 hlasy a tudiž 8 mandátů. Strana soc.demokratická obdržela 78 hlasů a tudiž 4 mandáty. Oslava 10.výročí státní samostatnosti Dne 1. dubna 1928 konala se v Pěnčíně oslava 10. výročí státní samostatnosti pod protektorátem okrs.správ.komise v Turnově. Přednášel kapitán čsl. Legií Václav Škréta: Bitva u Bachmače. Vystoupení čsl. Legií proti bolševikům na Sibiři. Mírová slavnost Čsksl.červeného kříže Dne 22. dubna 1928 uspořádalo učitelstvo se žactvem obecné školy pěnčínské „Mírovou slavnost Československého Červeného Kříže“. Slavnost odbývala se ve 3 hod.odpol. na sále Altmanově v Pěnčíně. Program slavnosti: 1. Dětský sbor: Když sluníčko jarní svítí 2. Úvodní slovo starosty obce (Petr Kozderka) 3. Básně 4. Projev zástupce spolku Č.Kříže (E.Šonský) 5. Recitace básně: Do života 6. Dětský sbor: Bude to krása, až všecko rozkvete. 7. Jarní scéna: Junák Slunéčko Jasné 8. Dětský sbor: Anděl lásky 9. Básně 10. Státní hymny 11. Radiový koncert.
17
Slavnost se vydařila skvěle. Návštěva byla značná. Výtěžek slavnosti zcela uspokojivý. Hasičská slavnost Čtvrtý okrsek hasičské župy Pojizerské pořádal v neděli dne 3.června 1928 okrskové veřejné cvičení v Pěnčíně. Pořad: 1. přivítání sboru v půl 1 hod. odp., 2.poplach o 1 hod. odpol., 3. seřadění sborů a odchod na cvičiště o půl 2 odp., 4. cvičení skupinové s háky, 5. cvičení symbolické skupinové (sestavil Wild) Koncert. Buffet. Kavárna. Pivnice. Vstupné na cvičiště: člen ve stejnokroji 3 Kč, nečlen 5 Kč. Večer v sále Altmanově Veselice. Slavnost se zdařila skvěle. Z čistého zisku obdržel hasičský sbor v Pěnčíně 1 338 Kč a sbor hasičský na Kamenci 1338 Kč. Škole dostalo se daru 200 Kč na výlet školních dětí. Děti II. třídy podnikly s třídním učitelem výlet do Prahy a na Karlův Týn. Žně 1928 Žně v roce 1928 byly bohaté. Sklizeň obilovin byla skvělá, počasí bylo velmi příznivé. Pouze krmiva (trávy) narostlo méně. V důsledku dobrých žní ceny obilí klesaly. Přednáška zemědělská Odbočka Zemědělské Jednoty v Turnově uspořádala dne 13. září 1928 o 8 hod. večer v hostinci Ad.Loudy Pěnčíně odbornou přednášku „O chorobách rostlin a moření osiva“. Přednášel Ing.agr.F.Hajný, zem.konsultant z Nové Paky. Desáté výročí prohlášení čsl.samostatnosti Dne 28.října 1928 oslaveno bylo výročí desáté prohlášení čsl.samostatnosti. Oslava konala se ve škole dne 27. října pro žactvo. V ten den večer byla škola slavnostně osvětlena. V neděli dne 28 .října 1928 uspořádala škola ve spojení se „Sokolem“ na sále Altmanově pěveckou akademie s přednáškou říd.uč. E. Šonského pro širší veřejnost. Žactvo školy předneslo vlastenecké básně. Československý národ je šťastným, že při oslavách desátého výročí prohlášení čsl.samostatnosti stojí v čele jeho veliký vůdce v odboji zahraničním – první president Československé republiky T.G.Masaryk. V den 28.října bylo překrásné počasí, teplo jako v létě. Bouře Dne 3.listopadu 1928 v noci byla veliká bouřka s bleskem a deštěm, na ten pozdní čas zjev vzácný.
1938 – 1945 Převzavši kroniku naší obce, musím nejdříve uvést na vysvětlenou, že tato kronika, jak známo ze zápisů dřívějších, byla řádně vedena až do roku 1928, psaná tehdejším řídícím učitelem Evž.Šonským. Do jeho pensionování vystěhoval se z rodinou s obce a zemřel prý jako choromyslný. V dalším zapisování nebylo pokračováno. V roce 1945 po osvobození, převzal kroniku řídící učitel Václav Kozderka rodem z Pěnčína, který měl psáti, avšak jeho nemoc jemu v tom bránila a ještě pro neshody s některými lidmi v obci, kroniky se zhostil bez jediného zápisu. Za tato uplynulá léta, musím jen stručně a obsahově vepsati, co v paměti utkvělo. Nelze jmenovati osoby a data některých činů v obci, ježto nebyly zaznamenány. Paměti před druhou válkou V obci bylo vedení převážné většiny příslušníků strany agrární. Dle toho bylo také jednáno s příslušníky stran jiných. Bylo málo práv pro dělníky a chudší občany. Nebylo jim ubližováno, ale vždy projevována moc těch, kteří vlastnili více svého majetku, nabytého, či zděděného. Veškeré rozhodování v obci přicházelo v úvahu jen těch nejbohatších. Nebylo špatné či neprospěšné to, co se pro rozkvět obce konalo, ale jen stranická zaujatost a mocnost agrárismu, vedla mnohé občany k povýšenosti. U tanečních zábav řadily se zvláště dívky, dle
18
bohatství svých rodičů. Nejvíce budily pozornosti plesy agrární. Tam neměli chudší možnost přístupu. Však dobří lidé zde stávali a nebylo tak zle o část výdělku pro ty nejchudší. Zemědělství, plodiny Zemědělci zabývali se dosti sázením hlávkového salátu i jiné zeleniny. Na příklad celer, rajská jablíčka, okurky, pór aj. Výnos těchto plodin byl dosti velký, alespoň vždy větší než obilovin. Též zavedlo se sázení raných brambor, kterým se u nás velmi dařilo a skýtalo větší tržbu zemědělcům.Bylo to však jejich přičiněním, nebo práce tato byla veliká a kteří se zelinářství věnovali, museli již v prvních měsících jara pilně a dlouho pracovati. Poměry v hospodářství nebyly valné, ceny produktů byly tak nízké, že mnozí zemědělci svoji živnost zadlužovali. Menší sháněli výdělky buď na stavbách domů, nebo stavbách vodovodu. Mezi dělnictvem přibývalo nezaměstnaných a bída vnikla do chudých rodin. Ceny zboží – nouze lidu Jedno vajíčko stálo 28-30 h, 1 kg másla 15 – 18 Kč, l kg brambor 20 – 30 h, maso vepřové živé váhy 4 – 5 Kč za 1 kg u zemědělců. Všeho nadvýroba, obchody plné zboží a také řady nezaměstnaných hladových dělníků potácejících se ulicemi. Bylo to léta 1930-1936. Toho času putovalo od vesnic k vesnici mnoho žebravých lidí, kteří nemajíce zaměstnání, prosili o skývu chleba neb nějaký ten brambor. Lidé na venkově trpěli též nouzí, neboť neměl-li dělník, neměl ani rolník. Jen těm se dobře žilo, kdo zdědil svoje hospodářství výnosné bez dluhů a kdo byl zaměstnán u státní služby ve stálém zaměstnání. Tyto poměry zastihly i naši obec. Výstavba obce Co se týkalo výstavby za vedení představených obce bylo chvályhodné. Dostavěna silnice spojující obec od školy do Kamení, o kterou se zasloužil tehdejší starosta obce Petr Kozderka. Postaven vodovod pro celou obec za vedení družstva, v kterém stáli v popředí Brož Rudolf čp.2 a Drahoňovský Josef čp. 16. Provedena elektrizace obce družstvem, za vedení Josefa Bičíka čp. 9 a Antonína Mareše čp.80. Dalším starostou Josefem Kozderkou čp. 30 byl postaven rybník, přejezd přes struhu k rybníku, opraveny a osázeny návse, před hřbitovem upraveno a osázeno místo kolem pomníku padlých. Také byly osázeny obecní pozemky ovocnými stromy. Kulturní činnost Po stránce výchovné a kulturní patřilo vše tělocvičné jednotě „Sokol“, která se rozvíjela měrou největší. Pořádala divadla,akademie, večírky a různá výchovná představení celému občanstvu. Mezinárodní události Těsně před mnichovem stála naše obec v objetí agrární politiky za častých návštěv poslance Dubického, který v naší obci slavnostně obdržel domovskou příslušnost.Byla to slabá stránka některých lidí, která harasila v jejich nitrech nemajících politických rozhledů. Ve skutečnosti byli to poctiví a pracovití lidé, národů vlastenecky smýšlející. Projevilo se to v prvých dnech válečného hřmění. Při svolávání do zbraně neváhal ani jediný. Pospíšil každý, aby stál na svém místě hájit naši svobodu. U mnohých se již tehdy projevil nesouhlas s naší vládou a dřívější politikou státu, která směřovala ku zradě na českém národě. Bylo po stranickosti v naší obci, každý měl na mysli jednotný boj proti nepříteli. Co pravdou jest, musí vylíčit lidstvu tyto osudní chvíle našeho národa i veškerého světového děni, ti lidé, kteří dovedou vepsati perem ty nejhroznější a nejpodlejší úskoky státníků, kterých se na našem národě dopustili. Zrada na vlastním lidu My víme, byli jsme zrazeni jinými národy, potupeni a co kořist hozeni do náruče nacistického německa. Boj započal proti slovanům, kteří vždy si přáli mír a jej obhajovali. Oběti těchto národů byly veliké, utrpení a žalosti nekonečné. Československý národ byl
19
s čestného boje vyřazen a zaprodán svými agrárními velikáši. Sám president Eduard Beneš musil odejíti do ilegality, kde pracoval pro nové osvobození našeho státu. Veliké utrpení Od roku 1938 až do roku 1945 trpěl český národ pod nadvládou němců. Krev českých lidí, kteří byli popravováni, vpíjela se do rodné země jako nová síla všem těm, kteří čekali na vhodné chvíle osvobození. Květnové vítězství 1945 V nejkrásnějším měsíci jara, v prvých dnech května, zrodila se u nás opět svoboda českého a slovenského lidu, kterou nám vydobili naši slovanští bratři rudoarmějci ze Sovětského svazu. Zde milý občane pokračovateli svých předků připomeň sobě, jak strašlivé byly oběti našich slovanských bratří, kteří neváhali položiti životy za nás a naše osvobození. Až jednou budeš procházeti svou zemí a obdivovat její krásu a bohatství, nezapomeň čí zásluhou stalo se, že stojíš svobodný na této půdě a vzpomeň si, že stojíš třeba před rovem tohoto osvoboditele, který svůj život obětoval pro tebe i všechny budoucí. Po celé zemi a pohoří našeho státu je poseto tisíce rovů těchto hrdinů, kteří pro nás bojovali, umírali a bez kořistí odešli, aniž by něčeho požadovali. Naopak, pomáhali vším, zvláště ve výživě v nejtěžších létech poválečných. Bylo radostí a slávy, výkřiků a objímání, když slavné vojsko Sovětského svazu projíždělo naším krajem a také i naší obcí, kde bylo po dobu několika dní ubytované. Byli to dobří, usměvaví vojáci a obdarovali i mnoho našich občanů. Oběti na životech Naše obec stála neohroženě v boji proti nepřátelům naší vlasti a rovněž vydala i své oběti za tento boj. První obětí byl Stanislav Šulc z Vitanovice, velice nadaný sociální pracovník, který jako redaktor v Lounech při smrti protektora Haindrycha byl zatčen a popraven. Při náletu v Berlíně byl usmrcen mladý synek Josef Hobelant čp. 12, který musel na příkaz němců na práci do říše. Co partyzán, bojoval Oldřich Žďárský, který jako strojník zběhl ze svého zaměstnání a šel bojovat za svobodu své vlasti na Slovensku. Vrátil se živ prošedše mnoho utrpení. Velký vlastenecký čin vykonala i paní Bláže Lacinová, kdy ještě němci zle řádili, vyhledala ubohé ruské zajatce, kteří se skrývalo v lesích a jeskyních v okolí Příhraz a Žehrova. Sama za nimi se svým mužem docházela, jídlo donášela, pečovala o nemocní a zprávy donášela. V závodě kde pracovala, organisovala sbírky jídel a sama je těmto dopravovala. Byl to čin hrdinský a záslužný. Věděla bude-li prozrazena, čeká ji trest smrti a i celé její rodině. Mnozí naši občané, připravovali se na poslední boj s našimi okupanty. Ještě nezazněl signál k odboji, již dne 3. května 1945 vyrazilo v odboj několik našich občanů a odzbrojovali v obci ubytovaní němci v počtu asi 30 mužů s vlasovci v počtu asi 220. Byl to smělý čin a zcela se vydařil. Získalo se mnoho zbraní a nábojů k dalším akcím. Když rozhlas v Praze svolával do boje občany a vlastenci národa dne 5. května za vedení Jaroslava Zahrádky a Josefa Berana, zaujali jsme bojová postavení u železniční zastávky v Příšovicích, kde byli odzbrojováni němci, kteří spěchali ku Praze do boje s našimi lidmi. Jim na pomoc přilétly letadla, přijely obrněná auta a zaútočila na naše lidi. V tomto střetnutí bylo našich 13 mužů zabito a několik zraněno. Za svobodu vlasti padli v Příšovicích z naší obce František Ťukal, rolník ze Střížovice – zastřelen z kulometu letadla. Miloslav Hořák , Pěnčín čp. 59. Kamil Mráz,Pěnčín 41. Tito dva byli chyceni, postaveni před obrněné auto a zastřeleni z kulometu. Dva občané byli vážně zraněni. Budiž čest Vaší památce hrdinové naší obce. Pád němců se však blížil a Rudá armáda učinila konec všem jejich řáděním. Politické strany V prvních měsících jara, dne 7.května 1945 vrátila se nám opět naše svoboda. Při osvobození změnilo se i stranické přesvědčení našich občanů. Byla založena komunistická strana a její předsedou se stal Ťukal František, odborný učitel. Tato strana byla nejsilnější v obci a předsedou Místního národního výboru byl zvolen Zahrádka Jaroslav, rolník. Za vedení jeho, naše obec řádně plnila svoje úkoly k svému národu. V dodávkách zemědělských produktů
20
byla v okrese vždy mezi prvními. Dík všem našim rolníkům byla naše obec vyznamenaná min. zemědělství. Druhou a nejsilnější stranou byla národních socialistů. Lidová a soc.demokratická měla zde své stoupence, avšak nebyly ustaveny. Tyto strany měly spolupracovati na výstavbě svého státu a pro mír všeho lidstva. Nebylo to však možné, pro rušení a zásahy západních států. I v obci naší stály mnohé neshody a nejvíce bylo útočeno na stranu komunistickou. Hlavní vinu těchto nesvárů neměl lid, ale vedoucí stran, kteří jitřili tento boj spoluobčanů, až jednoho dne sklidili bouři. Únor 1948 V únoru 1948 došlo k vládní krisi vyvolanou v řadách národních socialistů. Lidovců a slovenských demokratů. Odpověděl na to pracující lid na Staroměstském náměstí s tehdejším předsedou vlády Klementem Gottvaldem 21. února 1948 při slavnostním shromáždění. Byla provedena očista v národě. Pracující sami v závodech, úřadech rozhodovali na půdě Národní fronty, kdo má dále státi v popředí vedení a výstavbě socialismu. Tak ustavila se i u nás Národní fronta a vedena Akčním výborem jehož předsedou byl Adam Jaroslav, zaměstnanec Č.S.D. Obrozená národní fronta přinášela svoje ovoce. Byly to květnové volby 1948, kdy vyšla Národní fronta vítězně. V naší obci v den 19 května 1948 sešli se zástupci všech spolků a institucí a podepsali prohlášení pro volbu jednotné kandidátky jako příklad všem občanům. Toto prohlášení odhlasovali vložiti do obecní kroniky, jako příklad budoucím. Bylo usneseno, aby procházely dvojice těchto zástupců a občanům sdělily, proč se rozhodli pro tuto volbu kandidátky Národní fronty. Prohlášení! My, zástupci obce, „Sokola“, Hasičských sborů, Revolučního odbojového hnutí, Svazu české mládeže, Místní rady osvětové se jednotně usnášíme na společné schůzi dne 19.května 1948 v Pěnčíně, pro jednotnou kandidátku obrozené Národní fronty, pro blaho obce a celého národa. Svým podpisem stvrzujeme jako příklad všem budoucím. Podpisy: Za Akční výbor Národní fronty: Adam Jaroslav, Ťukal Václav, Hajný Ota, Šnajdr Lud., Fanta Josef, Frant.Picek, Karel Hujer. M.N.V. Jar.Zahrádka, Brož Rudolf, J.Smorádek, Flanderka Václ., Miloslav Donát, Ťukal Václav, Louda Čeněk, V.Flanderka 5, Josef Žďárský, Pařík Josef, Laurin Lad., Hajný Václav, Frant.Ťukal, Za svaz nár.revoluce: Beran Jan, Sunek Bohumil, Lacinová B. Místní rada osvětová: Frant.Ťukal, Drahoňovský Josef, J. Smrádek. Tělocvičná jednota Sokol: Josef Mareš, Květuše Zahrádková, Frant. Ťukal. Hasičské sbory: Pěnčín, Vitanovice, Kamenec Josef Kozderka, Bičík Josef, Retr Čeněk, Karel Bernat, Rulec Adolf, Kolomazník Frant. Za Svaz České mládeže: Škréta Jindřich, Flanderková J., Loudová Věra. Žáci a žákyně ve staročeských krojích přicházeli ve dvojicích a předkládali občanům svá přání, pro jednotu a mír lidu. Volby Při volbách bylo odevzdáno v naší obci 96½ % hlasů pro Národní frontu. Skutečně čin chvályhodný těchto uvědomělých rolníků, dělníků a všech občanů v obci.
21
Volba presidenta V červnu 1948 byl zvolen presidentem Klement Gottwald, strůjce únorového vítězství pracujících a organizátor Národní fronty. Pod vedením tohoto vůdce pracujícího lidu naše obec v míru a klidu vstoupila k lepším dnům svého života. V tomto historickém roce musí být zaznamenáno, že zemřel tragicky náš zahraniční ministr Jan Masaryk, syn prvního presidenta republiky, který jako bojovník, socialista, zasloužil se velice o naši svobodu, a který byl československým lidem vřele milován. Ještě těžší ztráta pro náš národ byla, když zemřel odstoupivší president Dr.Eduard Beneš, druhý president československé republiky, podlehnuv své chorobě v stáří 64 roků. Za jeho zásluhy při osvobození naší vlasti národ mu zachová navždy svoji pamět.
Historické události v kraji Důležitější události, zvláště historické týkající se obce Pěnčína a okolí při panství Svijanském, farnosti Loukovské. Dle zápisu Antonína Hybnera, bývalého kostelníka na Svijanech, nastalo vzbouření sedláků asi v r. 1774-5, sedláci měli totiž za to, že je vyhlášen patent na zrušení roboty císařem Josefem II, vlastně na ulehčení roboty znějící. Za času direktora Ulbricha a jeho kancelisty Viktorina Jílka, kteří pak 6.října 1794 přišli ze služby. Vůdci sedláků byli tehdáž Lankaš z Příšovic a Picek z Mohelnice, přibyli husaři a jak sedláci je viděli, zahazovali zbraně (vidle, podávky aj.) a utekli. Koho husaři dopadli, byl na zámeckém dvoře na Svijanech vyplácen holí. L . 1818 bylo opětně pozdvižení sedláků na Svijansku, o kterém napsal tehdejší kněz, farář Fejnil do farní kroniky Vlastibořické následující: „Na počátku roku 1818, když poddaní panství Svijanského robotu nyní Jeho Jasnosti Frant.Adamovi z Valdštýna, - ač řiditelé panství neradili k tomu kroku, - vázáni byli konati, hned nespokojenost najevo dávati počali a práva svá u úřadu krajského hájiti počali a tam když odmršteni, u fisku Pražského ochranu hledali.“ (Mnozí sedláci břemeno roboty již po 25 let dle smlouvy v penězích odváděli). K těmto instancím odvolával se jménem všech nespokojených poddaných Josef Zezule z obce Zásada č. 1 a jistý Kroupa ze Březiny. Ti jako vůdcové vzbouřený lid poddaný v mnohých obcích sváděli, klamnými sliby jim domlouvajíce, že od nejvyšší instance v nejbližší době toho břemena sproštěni budou a větší svobody nabudou. Těmito sliby vůdců svých získání byvše, skoro 300 zlatých na získáni věnovali svobody a kromě měst v celém panství Svijanském všichni ostatní poddaní robotu v čase setí odepřeli. Od prefekta kanceláře Svijanské Karla Ziegrossra marně soukromě napomenuti byvše, u krajského soudu – úřadu obžalováni byli. Od komisaře do Svijan poslaného povoláni všichni počtem asi 90, v kanceláři 7.dubna se dostavili u přítomnosti p.Ziegrossra a jeho kancelisty Dvořáka veškerou poslušnost odepřeli. Výsledek toho jednání byl, že 9.dubna ráno 48 ozbrojených vojínů z Ml.Boleslavi do Svijan přišlo, ve vesnicích Oujezdě a Březině umístěno, dnem i nocí nepodajné poddaní ukrutně stíhalo. Dne 10.dubna do Svijan svoláno shromáždění poddaných, avšak i tu as 400 sedláků jednomyslně se proneslo, že robotu dle spravedlivé úmluvy platiti chtějí, avšak robotovati nebudou, kterýžto úmysl veřejně před vojskem najevo dali. Dne 12. dubna na neděli 3tí po Velikonocích 1 epišt.sv.Petra verš 13 osadníkům Loukovským vykládaje, marně ku mírnosti jsem napomínal, ale slova má nemile a roztrpčeně přijali, rovněž i když po katechesi v Pěnčíně, privátně jsem za to prosil. Než když 15. dubna pan krajský sám na Svijany s oddílem jezdců se dostavil a vůdce nespokojenců trestal, hned pokoj na celém panství našem nastal. Hlavní vůdcové této rebelie, sedlák Březinský Kroupa jat, do vězení v Ml.Boleslavi za asistence 12 vojínů odveden a tam stížen byv nemocí oční, sotva propuštěn byv, s manželkou svou, vojíny zle ztýranou – skonali. A druh jeho na svátek Božího Těla v noci po dlouhém
22
útěku konečně chycen, ve vězení v Ml.Boleslavi též nějaký čas seděl, ale na ránu, kterou od vojínů za svého jatí utržil, do těžké nemoci upadnuv, propuštěn byl z vězení prve než rozsudek na dním byl vynesen. Domů odvezen byv, milost od jeho Excellence obdržel. Tato selská bouře i dobré následky měla. Poslušní poddaní od Jeho Excellence veřejnou listinou pochváleni a co se týče roboty, následoval spravedlivější pořádek a roztřídění. Rychtář Loukovský Josef Najman pro zvláštní horlivost v chlácholení nespokojenců té zvláštní nabyl výsady, že on a všichni budoucí majetnici usedlosti navždy byli sproštěni roboty a jakys sedlák Březinský Pavlišta od Jeho Excellence na vždy sproštěn byl v každém týdnu o jeden den roboty. Poslední rychtář Újezdský Jan Thoř, majitel usedlosti č. 31 nar, 1816, zemřel 1908, slýchal o tomto pozdvižení sedláků od zúčastněných a napsal do svých zápisků leccos ve smyslu, jak vpředu uvedeno, mimo to, že onen krajský komisař v nádvoří zámku Svijanského ke konání roboty vybízel, jsa malé postavy a přiblblé říkal:“Na to nekoukejte, že jsem malý, ale mám velkou moc, vidíte tam to mám vojsko a mohu Vás dát potrestat.“ Na to vystoupil ze sedláků Zezule, rozhalil prsa a vybízel ať střílejí. Krajský komisař nechal je na to od vojáků obklopit a několika z nich, jednomu po druhém na stolici lískovou holí několik rad vysázel. Když pak za 2 roky l.1820 od hraběte z Vladštejna panství Svijanský koupil kníže Karel z Rohanů, tu při jeho příjezdu k uvítání se dostavivší občanstvo uviděv, byl potěšen a pronesl naučeno se česká slova: „Já svobodný a ty svobodný“. A již v roce 1822 bylo veřejně úřadem Svijanským vyhlášeno, že kníže pán dovolil, aby se sedláci od roboty mohli vykoupitit a sice byla následující sazba: za 156 dní roboty potažní a 13 dní roboty ruční měli složiti 962 zl., kteří měli 26 dní roboty pěší o 26 zl. A sice 991 zl., a ti kteří měl 39 dní pěší 1014 zl. Platiti se mělo 200 zlatých hned a zbytek ve lhůtách, což mnozí zámožnější použili a hned složením závdavku na výkup se přihlásili. A mnozí i kus pole raději prodali k tomu účelu. Ti sedláci, kteří nebyli v majetkových poměrech takových, aby se mohli vykoupiti, byli roboty zproštěni, až když říšský sněm v Kroměříži odbývaný dne 31.srpna 1848 na zrušení roboty se usnesl a dne 7. září císařem potvrzeno bylo, sice za náhradu, která však byla velice mírná. Rok 1848 Rok byl svým pohnutým průběhem, nejen pro vývoj státu, ale i jeho národů důležitých událostí, zvláště selského stavu v poddanství stojícího, měl význam epochální, dalekosáhlý, byl takřka mezníkem nové doby. Povinná práce vrchnosti byla již předem sice vykoupena, stav poddaných byl však zrušen teprve konstitucí ze dne 3.března 1848, císařem Ferdinandem vydanou tak, že u zmalátněného lidu selského svoboda vůbec různě byla vykládána, ačkoliv počínající probuzení lidu již od r. 1846 sobě veliké naděje slibovalo. Mimo to byla i vojenská služba ze 14 let na 8 a u zemské obrany ze 6 na 2 léta zmírněna. Konstitucí dostalo se lidu práva voliti poslance do říšského sněmu – Slovanského sjezdu v Praze na Žofínském ostrově byl přítomen též rychtář Újezdský Jan Thoř. Volení poslance dělo se voliteli dle vykoriátu a okolí zdejší musilo voliti s Němci Libereckými. Volební místo bylo jakož v středu volebního obvodu v Hodkovicích. Němci měli za kandidáta Ztradala, Češi Schwarze. Jelikož však 2 Češi se k volbě nedostavili a nějaký Hunka chtěl jiného a z osobní zášti nevoliv, Češi dvěma hlasy propadli a byl zvolen němec Ztradal. Nato následovala brzy volba do zemského sněmu rovněž dle vikariátu a poněvadž byl vikářem Turnovským P.Pažout, farář v Loukově, měla se volba konati v Loukově na louce pod kostelem a sice o Svatodušní pondělí, kdež byl postaven oltář a vikář Pazour měl za tím účelem velikou řeč. Komisařem při volbě byl městský rada z Turnova. Volba se sice dokonala, ale skrutinium dokončeno nebylo, neb již při volbě bylo slyšeti dunění, což byla střelba z děl v Praze, následkem nastalého vzbouření. Kvůli domělé bezpečnosti byly před tím již zřízené z občanů ozbrojené sbory zvané „Národní garda“ neboli národní obrana. Setnina měla za hejtmana Karla Spenglera, syna tehdejšího
23
vrchního na Svijanech. Setnina z Újezda se setninami z Pěnčína, Loukova,Svijan a Příšovice tvořily prapor, jehož velitelem byl major Kabeláč, mlynář z Podolí. Vyzbrojeni ručnicemi a šavlemi, stejnokroj opatřen nákladem obce. Národní obránci čili gardisté cvičili se pochody i ve střelbě, takže byli od úřadu vyzváni, konati stráže bezpečnostní i v noci, zejména u mostů v Podolí a v Loukově, taktéž provázeti trestance postrkem do Ml.Boleslavi, mimo to účastniti se různých církevních slavností a pohřbů členů. Strážnice byla ve Svijanech v úředním domě vedle vrat do zámku. Když nastalo ono Svatodušní vzbouření v Praze a národní obrana měla jít Praze na pomoc, neodhodlal se k tomu nikdo. Pouze střelci z Turnova došli až do Mn.Hradiště, odkud se vrátili. Když nastala opět reakce, musela Národní obrana zbraně vydati, obdrželi za jednu ručnici asi 1 zl. 36 krejcarů a zůstal jim jen stejnokroj. Zřízením zeměpánských úřadů a zavedením částečné samosprávy nastaly v roce 1850 volby obecních představenstev, představení tito měli složiti přísahu v ruce zástupce úřadu, což se stalo společně při kostelní slavnosti v nádvoří zámku Svijanského složením přísahy představeného Ant. Berana z Podolí, Jana Thoře z Újezda, Josefa Valenty z Pěnčína a Josefa Škody z Kobyl přítomnému okresnímu hejtmanovi Arltovi z Turnova, při tomto aktu účinkoval celý prapor Národní obrany a při přísaze vystřelil. V těchto létech národního probuzení bylo v obcích živo, an se odebíraly tehdejší časopisy a hostincích konaly se časté zábavy a schůze. Velký oheň V sousední obci Újezdě roku 1864, 15. prosince vypukl velký požár, když za suchého mrazivého dne při prutkém východním větru vzňal se oheň ve stodole u č. 33 Václava Helebranta v 7 hod. večer a rozšířil se na obytné stavení téhož a velikou rychlostí též na budovy č. 34 Václava Kobosila, č. 35 Josefa Fanty, č. 1 Josefa Jiránka, č. 38 Jana Fanty, č. 3 Jana Havlíka a č. 4 Josefa Bonzeta, tak že mimo veškeré zásoby sklizně, pak nářadí a nábytek které shořely, též 12 kusu hovězího dobytka zadušením uhynulo. Škoda tím způsobená byla do mnoha tisíc zl., pojištění bylo velmi malé a sice jen na budovy. Usedlosti zachvácené požárem byly vesměs dřevěné, což spůsobilo takovou záplavu záře, že hasiči z Osečné jeli až k Čertové zdi, a hasičský sbor ze Žitavy v Sasku dojel téměř k Liberci, v domění, že požár jest v Liberci. Z Turnova telefonováno v noci do Prahy, že mezi Turnovem a Mn.Hradiště zuří velký požár, poznamenati dlužno, že vítr při požáru byl tak prudký, že vrhal žhavé věchty slámy až na Jirsko, kde od nich hnůj chytal. Požárem poškozeným dostalo se mnoho darů v obilí, píce, stavebního materiálu a peněz z celého okolí Turnovska. Válka v r. 1866 Válka zuřila v krajině Svijanské, povstala o předáctví v tak zvaném „Německém Bundu“ v manifestu panovníka Rakouského nazvaná válka Němců s Němci, bratrů s bratry, jako by jiných národů v Rakousku nebylo, po její skončení nazvaná též válka 7 denní. Na začátku června před zahájením války byli ubytování husaři v okolí vesnic u Svijan. Vlastní příčina, která vyvolala válku tu, byla jak shora uvedeno, že Prusko usilovalo o ta, aby přednost a předsednictví, které Rakousko od válek Napoleonských mělo ve spolku německých států, aby připadlo Prusko, jakožto státu majícímu ze všech nejvíce německého obyvatelstva. Ze zápletky vyvolané společným dobitím Šlesvik-Holštýnska, jakožto německé země na malém státu Dánském a neshodou ohledně naložení s nimi, došlo k dávno chystané válce mezi Rakouskem a Pruskem a poněvadž Bavory, Sasko a Hanoversko přidržely se Rakouska, vtrhlo pruské vojsko přímo přes Sasko do Liberce. Majitelé koňských potahů v okolí Turnova dostali rozkaz, když pruské vojsko bylo ještě na hranicích, ba již z Žitavy na České půdě, aby v pondělí 25.června dostavili se do skladiště
24
v Turnově k naložení zásob a potřeb k dopravě při vojsku rakouském. Kteří sobě pospíšili dostati náklad a byli vypraveni a vrátili se až po několik týdnů, koně majíce ztrhané. Když Prusové vtrhli do Žitavy, žádali na tamějším úřadě městském tak zvané „výpalné“ však příliš veliké, tak že byli odmítnuti, oni pak odpověděli: budeme rekvirovati, že si totiž vezmou sami, co budou chtít, čemuž bylo rozuměno odváděti k vojsku, tak že povstal všeobecný postrach a útěk mladšího obyvatelstva mužského do Čech až do Liberce, tamější obyvatelstvo poplašeno prchalo zase dále, tak i z našich obcí napořád prchali k jihu, domnívajíce se, že tam až Prusové nevniknou, na Vyskeř, za Mužský a ještě dále až do Rožďalovic a postupem Prusů někteří až za Kolín, zvláště, když jeden občan z Pěnčína určitě tvrdil, že viděl jak na Kamenci byli někteří do Pruských obleků oblékáni. Před útěkem hleděl pak každý co měl nejcenějšího, ano i obilí zkrýti a zazdíti do sklepů neb i jiných skrýší a dobytek namnoze odveden do lesů. Když v pondělí 25. června srazila se husarská hlídka s pruskou přední stráží u Dlouhých Mostů, tu se vidělo, že začíná skutečná již vojna. V úterý 26.června zastoupili za Sychrovým rakouské přední stráže pruský předvoj, takže se rozpoutala střelba pěchoty i z děl z obou stran – rakouských, kteří zaujali posici u Lažan a Ohrazenic a pruských za Husou k Hvězdě, skoro až dopoledne, avšak beze ztrát, kdy rakouští ustoupili k Turnovu a k Podolí, aby hájili přechod přes Jizeru a Prušáky zadržovali na postupu, byli však za soumraku od stíhajících je Prusů napadeni i strhl se v obci Podolí při svitu měsíce dlouho do noci trvající boj pěchoty, v kterém ztratili Prušáci pouze 12 důstojníků a 118 mužů, rakouské vojsko pak 33 důstojníků a 1015 mužů, v čemž zahrnuto též 7 důstojníků a 548 mužů zajatých. Podle farní kroniky Loukovské padlo 600 – 800 Rakušanů a Prusů též asi tolik. Z Rakouských důstojníků padli neb na rány zemřeli: od 18 praporu myslivců setník Viktor baron Scillern, nadporučík Otto Buchta, od 30 pluku pěchoty major Pavel hrabě Driancourt, setník Josef Ratzer , nadporučík Josef Rieger, od 72 pl. Pěchoty nadporučík Jan Wienhardt, nadporučík Frant. Rossa, nadporučík Frant.Gnad a poručík Karel Schwenperg. Pruský podplukovník Eugen Drigalský byl po ukončené srážce u mostu od rakouského myslivce, který vyběhl ze svého úkrytu v Chalupě Richterově, zastřelen. Při střelně obou vojsk proti sobě, zalétaly kulky patrně od vojska rakouského až do Újezda a Pěnčína, jak pozorovali doma zůstalí občané naslouchající bitevní vřavě. Střelba, troubení a křik za tiché letní noci bylo slyšeti značně v dáli. Následujícího dne objevilo se pruské vojsko v okolních vesnicích, z polovice od obyvatel opuštěných a požadovalo lecos pro sebe. Když zcela nikdo od obecních úřadů nebyl, pobrali kde se co dalo, oves, seno a dobytek, který doma zůstati musili, již starší občané, odvést jim kázáno do ležení v Loukovci. Jelikož spůsobená škoda nebyla dostatečně přihlášena, utrpěli mnozí z občanů citelné ztráty, ještě bylo štěstí, že rakouské vojsko rychle ustupovalo a že nedošlo ve zdejším okolí k velké bitvě, jak se předem očekávalo. Při hlavní armádě, která vtrhla přes Liberec a Turnov, byl přítomen sám pruský král Vilém, jenž s Bismarkem byl ubytován v Sychrovském zámku, za přítomnosti náčelníka nejvyššího štábu Moltkého, pod velením prince Bedřicha Karla, kdežto pravému křídlu, které táhlo přes Českou Lípu a Mnichovo Hradiště velel generál Harvath z Brttenfeldu, před nimž ustupovalo saské vojsko k Jičínu, kdež postoupilo společně s rakouským 29. června boj proti této hlavní armádě. Na rakouské straně velel předvoji, ve zdejší krajině Prusy očekávajícímu, generál hrabě Clan Galas, aby Prusy zdržoval, dokud se rakouská armáda do krajiny Hradecké nestáhne, kdež však 3.července u Sadové byla poražena. Zápisy z historie kraje jsou zaznamenány z obecní kroniky obce Újezda sepsané Josefem Šulcem č. 51 a Josefem Flanderskou č. 17 na základě výpisů z archivu zemského v Praze, jež pořídil Josef Škoda, rolník v Janovicích, známý historik mnoha obcí okresu Českodubského. Jako další pomůcka sloužily výpisy Václava Kornolda ml. důchodního ve Svijanech z archivu panství Svijanského.
25
