(Ne)Gramotný rodič Jak neselhat jako rodič" Klíč k úspěchu dospělých" Lucie Königová" (Ne)Gramotný rodič

!

(Ne)Gramotný rodič

!

Jak neselhat jako rodič" Klíč k úspěchu dospělých"

!

 

! Lucie Königová" www.lucie-konigova.cz


1

! Obsah

"

! ! ""

!

Úvod…………………………………………………………………………….. 2"

1.

Každý musí začít nejdřív u sebe……………………………………………7"

2.

Myslet nejdřív na sebe není sobecké…………………………………….. 9"

3.

Principy sebepoznání – sebevýchovy – sebekoučinku……………… 11"

4.

Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy…………………….. 14"

5.

Rodinné hnízdo – semeniště emočních programů…………………… 15"

6.

Partnerský vztah je vzor pro budoucí partnerství mých dětí………. 21"

7.

Partnerská kompatibilita ve výchově dětí……………………………… 23"

8.

Máma a táta – primární autority………………………………………….. 25"

9.

Sourozenecký vztah………………………………………………………… 27"

10.

Generace přes kopírák – jablko nepadá daleko od stromu………… 31"

11.

Generační vzorce výchovy – zdroj zastaralých stereotypů………… 33"

12.

Proč přetnout destruktivní generační vzorce výchovy……………… 39"

13.

Následky destruktivních generačních vzorců…………………………. 43"

14.

Zákon zkvalitňování nové generace…………………………………….. 45"

15.

Negramotný rodič – hlavní rodičovské omyly………………………… 48"

16.

Gramotný rodič – základní rodičovské principy……………………… 56 "

17.

Praktické nástroje a techniky gramotného rodiče…………………… 65"

!

""

Závěr…………………………………………………………………………… 72 

www.lucie-konigova.cz


2

!

! Úvod"

! Děkuji vám ze srdce, že jste si zakoupili tento e-book. Těší mě tedy, že se s vámi mohu podělit o mé nastřádané poznatky, které nejen fungují, ale hlavně povedou k dlouhodobému úžasnému vztahu s vašimi nejbližšími. Zkušenosti, principy a omyly, které zde popisuji, jsem nashromáždila nejen z mého osobního života, ale především z mé dlouholeté praxe, životního kouče. Jsou to skutečné autentické příběhy, situace a fakta, která se stala. Tyto skutečnosti mě právě intenzivně motivovaly se začít věnovat víc zdroji problémů, příčině, prevenci, osvětě, protože z křesla kouče denně řeším především až způsobené následky.!

!

Celý projekt (Ne)Gramotný rodič se rodil postupně. Přímo se mnou rostl.%

Sama jsem si v rámci mé role mámy a celoživotního zájmu o osobní růst řešila různé situace, které mě na cestě potkávaly. Učila se je chápat. Přijít na jejich původ. Odstranit „od kořenu“ ze svého života. V té souvislosti mi začalo postupně docházet, že to nejsem já Lucie, ale nějaké převzaté vzorce chování. Že se potýkám s následky mých vnitřních strachů, bloků, obav, nejistot a všechny souvislosti s nimi, které se mi promítaly do mého života, mi začaly postupně docházet. Celé uvědomění mých vlastních problémů, které jsem musela v život řešit, a opravovat tak následky mých „negramotných rodičů“.  



3

! Moje vnitřní vzorce chování mě ovlivňovaly v mých rozhodováních. Vedly mě buď k úspěchu, nebo selhání.%

Zapomněla jsem na sebe jako Lucii v roli mámy i ve vztahu. Neuměla jsem si prosadit i jenom moje vlastní aktivity, kamarádky, čas pro sebe. Postupně jsem si uvědomovala špatného vzoru pro dceru i syna. Dávání sebe na druhou kolej, finanční nesamostatnost a závislost na partnerovi. Celkové nastavení mé původní rodiny k práci, k sobě, ke zdraví, ke vztahům, k úspěchu, k penězům apod. Zakořeněné generační vzorce z naší rodiny již od předchozích generací. Role matky jako pečovatelky a otce jako živitele a finančního zajišťovatele rodiny.!

!

Sama jsem dělala ve výchově také plno chyb. Kopírovala jsem nevědomě špatné vzorce chování mých rodičů. Myslela jsem si, že dělám to nejlepší, ale přitom to neneslo to pravé ovoce. Právě díky mým osobním zkušenostem rodiče, i z mé praxe životního kouče, cítím velkou potřebu předávat mé poznatky dál. Šla jsem sama jako rodič formou pokusů a omylů. Vnímala následky mého chování a učila se z chyby a hned je napravovala. Často to nešlo jen tak lehce. Zpočátku jsem držela pevně moji rodičovskou ruku jako autority. Měla jsem obavy, že když povolím, budou si se mnou děti dělat, co chtějí. !

!

Naštěstí mi včas došlo, že moje chování není cesta k harmonickému vztahu. Začala jsem hledat nové cesty a řešení. V osobním i profesním životě. V roce 2010 jsem se na své profesní křižovatce rozhodla jít již vlastním směrem. Dělat, co mě baví a dává mi skutečně smysl. Odešla jsem po 14 letech z korporace a vydala se na cestu, kam mě to nejvíc táhlo. Jako životní kouč jsem začala pomáhat druhým, zorientovat se na svých křižovatkách. Vyvést je z nich ven. Rozvinout jejich vnitřní potenciál.  



4

! Začala jsem si uvědomovat víc a víc, že řeším především následky negramotných rodičů, mých klientů, kterým je 20, 30, ale i 60 a více let. %

Problémy, se kterými se na mě klienti obracejí, jsou totiž většinou převzaté a automaticky zkopírované základní principy, vzorce chování a programy, které sami do sebe jako děti nasáli. V jejich životě se jim pak jen dokola opakují, v různých situacích. Mají problémy ve vztazích s partnerem, s dětmi, se svými rodiči. Nevěří si, neumějí najít práci, co je baví. Nemají se rádi. Trpí strachy, obavami z budoucnosti. Jejich úzkosti přecházejí až do depresí a neumí se z nich dostat ven. !

!

Dospělí někdy i dlouhé měsíce řeší svoji vnitřní emoční paseku, kterou jim nepoučení rodiče kdysi způsobili. %

Určitě dělali jejich rodiče to nejlepší, co uměli, ale chyběla jim sebereflexe, informace, další vzdělání, aby dokázali vnímat, zdali je jejich přístup pro děti skutečně to nejlepší.! Z tohoto zdroje čerpám také pro další vzdělávání dospělých. Osvětu, prevenci, jak předejít tomu, aby jednou děti svých rodičů nemusely hledat pomoc u psychologů, terapeutů, koučů a dalších pracovníků pomáhajících profesí. Vedle veřejných přednášek, osobního koučinku, workshopů a dalších vzdělávacích produktů je tento e-book dalším nástrojem, jak šířit myšlenku, že začít musí každý u sebe. 



5

! ! Každý musí začít nejdřív u sebe. %

Jsem vystudovaný andragog, vzdělavatel dospělých. Vzdělávání, rozvoj a péče o dospělé a jejich potenciál byl odjakživa i mým koníčkem. Stal se následně i profesí. Vždycky mě můj talent táhl podporovat, motivovat, učit, inspirovat a rozvíjet potenciál druhých. Pomáhat zvládat různé životní křižovatky. Doprovodit kus cesty. Projít životním úskalím. Najít cestu k sobě, sebehodnotu a sebejistotu. Vrátit se do života. Najít práci, která naplňuje apod. Cítila jsem, že potřebuji pomáhat především dospělým, protože tím automaticky pomáhám i dětem. !

!

Problémy dětí jsou jen odrazem problémů dospělých. Když si problém vyřeší dospělý, tak dítě žádný problém nebude zrcadlit.%

Sebevědomí, sebejistota a sebehodnota, které bychom přáli našim dětem, musíme nejdřív ztělesňovat my sami. Principy úspěšného rodiče nejsou jen pro vztah s dětmi. Jsou i pro vztah k sobě, ke svým partnerům, zaměstnancům, kolegům i dalším lidem v našem životě.! Konkrétní principy, omyly, metody, techniky a další nástroje jsem nastřádala, a také si potvrdila jejich funkčnost v mé několikaleté osobní koučinkové praxi a denní práci s lidmi. Při jejich uplatňování se začala ve vztazích a v rodinách vytvářet pohoda a klid. Jsou ze skutečných příběhů i těch, kteří vyrůstali ve vlivu gramotných rodičů, a tyto principy se v nich přirozeně zakořenily a díky tomu sklízejí v životě blahobyt. 



6

! ! Z mé rodičovské praxe. Mám dvě skvělé děti. Patnáctiletou dceru Belindu a dvanáctiletého syna Olivera. Jsou to zdravě sebevědomé a úspěšné osobnosti. Znají svoji hodnotu. Nejenže si jdou za svými cíli, ale ony si je již i průběžně plní. Žijí doslova své sny. Vzájemně si tyto energie předáváme. A to je úžasné. Máme spolu skvělý vztah.!

!

Moje děti se pro mě staly přímo vzory, inspirátory a motivátory pro moji další osobní i profesní cestu. Důkaz, že sny se dají žít.%

Jedním z mých splněných snů je přímo tento e-book. Těší mě, že jste se stali součástí zhmotnění mého snu a těším se případně i na osobní setkání na mých přednáškách nebo při jiných příležitostech. V budoucnu bych ho chtěla v rozšířené formě vydat jako knihu. Vzdělávat dospělé, šířit dál osvětu, protože vím, že tím pomohu nejen dospělým, ale i dětem. Ve vztazích se vytvoří pohoda a děti svých rodičů nebudou omyly přenášet dál na své děti. Principy gramotného rodiče se stanou přirozenou součástí jejich života.!

! V pomoci dospělým pomáhám zároveň i dětem.%

Přesně tuto větu jsem před mnoha lety odpověděla mé sestře, když mi říkala: „Já se chci věnovat již jenom dětem, pomáhat jim, protože u nich to má smysl a perspektivu. Dospělí jsou již ztracený případ. U nich se již stejně nedá nic napravit.“ Vůbec jsem s ní nesouhlasila. Naopak jsem byla plně přesvědčená, že je právě potřeba pracovat s dospělými. Problémy dětí jsou totiž následek problémů a chování dospělých. A pokud začnu pracovat s dospělými, tak automaticky pomohu i dětem. A to jsem vůbec netušila,  



7

! že si jednou vyrobím takový projekt a související produkty, které přesně moji myšlenku zhmotní. Myšlenka uceleně šířit následky negramotných rodičů a pomoci tím nejen dospělým, ale i dětem mě denně utvrzuje, že byla správná. Co mě téměř denně zastavuje a utvrzuje, že je potřeba, aby začal každý nejdřív vzdělávat sebe. Přeji vám pohodový vztah nejen sami se sebou a s partnerem, ale i s vašimi dětmi. Věřím, že vám tento ebook bude přínosný.  



8

! ! ! !

!

!

!

!

!

!

!

1." ! ! ! !

Každý musí začít nejdřív u sebe" ! ! ! Jablko nepadá daleko od stromu. Když dospělý sám není zralá osobnost, tak vychovává opět jen nezralý plod. 



9

! (Do)Vychovat musím nejdřív sebe. Možná si říkáte: „Proč mám (do)vychovat nejdřív sebe? A jak? Vždyť to byl úkol mých rodičů. Na to je již pozdě! Musím se s tím smířit! Moje návyky a způsoby chování jsou již tak zakořeněné, že s nimi nemohu nic dělat. Vychovávat se dá jenom dítě.“ Jenomže to je naštěstí omyl. Výchova, vzdělávání a péče o sebe je celoživotní proces. Týká se i dospělých. Naštěstí to není jen doménou dětí. To bychom se jako dospělí zastavili v osobním růstu ukončením školy a dál se nevyvíjeli. Mnozí dospělí tuto cestu zvolili. Zastavili se. Naučila nás škola vše pro plnohodnotný život? Škola nám dala jenom malý teoretický základ. Naše další vzdělávání, pokud se chceme v životě plně realizovat, je nutností.!

!

Další vzdělávání, výchova a péče o sebe je celoživotní proces. Vytváříme tím příležitosti svůj život naplno prožít.%

Osobní růst je přirozenou součástí života. I když musím říct, že se bohužel řada dospělých po ukončení školy ve vývoji skutečně zastaví. Náš školský systém často dokáže tak otrávit vztah ke vzdělávání, že se lidé mnohdy odmítají cokoliv dál učit. Dokončí své řádné školní vzdělání. Hodí tašku do kouta a knížky nechtějí vidět do konce života. Mají s nimi spojené tak nepříjemné zážitky, že se od nich chtějí maximálně ochránit. Přímo mají odpor se dál vzdělávat a na sobě jakkoliv pracovat. Tím si ale naopak nejvíc ubližují. Odsuzují se k lidskému polotovaru, který si v nevědomí odžije svoji pozemskou etapu a s vnitřní prázdnotou opustí tento svět.  



10

! Jako dospělí si již můžeme vybírat, co se učit. Vzdělání je důležitá péče o našeho vnitřního člověka.!

Pokud si uvědomím, že mi rodiče něco nepředali, nebo předali špatně, a nechci jejich chování kopírovat dál, je již můj osobní úkol to změnit. Dokonce je moje povinnost to změnit a nepředávat dál na své děti. !

!

Odpusťte v sobě svým rodičům. Dělali to nejlepší, co uměli.%

Naše rodiče automaticky přebírali vzorce chování od svých rodičů, prarodičů, praprarodičů. V jaké době žili? Jsou vůbec tyto programy stále platné? V jejich době jim třeba pomáhaly. Mohly je chránit před utrpením. V naší době nám však tyto stejné programy mohou vést k utrpení a depresím. Když byl hlad, válka, bída, nouze, tak určitě pomohly věty: „Buď rád, že vůbec žiješ. Buď rád i za to málo, co máš.“ V naší zemi nám bezprostředně již nehrozí hlad, válka, bída. Tyto podobné programy stejně dál automaticky používáme. Vedou nás však k pocitu provinění, že chci víc. Že mohu být za nevděčníka. Blokují člověka se rozvíjet. Následovat touhy. Neumíme pak přirozeně a s láskou podporovat sebe ani své blízké. Blokujeme potenciál. Nerozvíjíme ho.!

!

Změnit neplatné programy je cesta, jak uvolnit svůj duševní potenciál a být pro děti tím správným vzorem. 



11

! Pokud se tedy ve svém životě necítíte dlouhodobě šťastně, spokojeně, naplněně, tak vám do života rodiče nepředali správné programy úspěchu a prosperity. Případně máte již neplatné programy pro aktuální dobu. Narážíte na neúspěchy, nezdary a nespokojenost. Pokud sebe nezměníte, budete předávat tyto programy automaticky dál i na své děti.!

!

Zodpovědnost za svůj život a jeho kvalitu má každý sám. Dovychovat musím nejdřív sebe.%

! ! ! ! !



12

!

2. " !

! ! ! ! !

Myslet nejdřív na sebe není sobecké" ! Myslet nejdřív na sebe je nutné, správné a vůči okolí ohleduplné. 



13

! Myslet na sebe je ohleduplné vůči okolí. Když tento fakt připustíme a naučíme i naše děti, tak si vzájemně nejvíc pomůžeme. Připravíme tím pro život sebevědomého člověka, který si bude uvědomovat svoji hodnotu a bude si sebou jistý. Dokáže se o sebe opřít. O své pocity. Stane se příjemným společníkem, motivátorem, inspirátorem a autentickou osobností.!

Narozením přebíráme plnou odpovědnost za svůj život.%

Příroda sama rozhodla, že devět měsíců má za své dítě plnou zodpovědnost matka. Skutečně za něj ŽIJE. Dýchá, tráví, vylučuje. Po devíti měsících se odstřihne pupeční šňůra a miminko musí začít samo dýchat, trávit a ŽÍT svůj vlastní fyzický i duševní život. Nemůže již zůstat napojené pupeční šňůrou na matku. Jeho fyzický potenciál by neměl dostatek místa. Jak by se vešel dvoumetrový syn do břicha své matky? !

!

Myslet nejdřív na sebe je cesta k plnému rozvoji potenciálu člověka.%

Stejné je to i s duševním potenciálem. Ten se může plně vyvinout, jenom pokud se „odstřihne emoční pupeční šňůra“. Rodiče přestanou „cítit“ i za svoje děti. Nechají je cítit samy a respektovat jejich pocity. Matka neví lépe, co dítě baví. Co jeho duši lahodí. Co nasytí jeho vnitřního člověka. Co naplňuje jeho třetí složku osobnosti. Necítí za své dítě. Jak může matka cítit, zdali má její dítě třísku na prstu? To dokáže cítit jedině dítě samo. Stejné je to i s emocemi. Budeme-li správně podporovat u dětí, aby myslely nejdřív na sebe, dokážou lépe a rychleji a bez pocitu viny vyjádřit své emoce, pocity. Projevit je. Díky tomu bude možné lépe komunikovat, spolupracovat a vytvořit co nejefektivněji vzájemnou dohodu a pohodu.  



14

! ! Je to někdy těžko pochopitelné. Máme v sobě silně zakořeněné, že myslet na sebe je sobecké. Ovšem sobecké je to v případě, že vše chci jenom pro sebe a nic pro druhé. ! Ale pokud myslím nejdřív na sebe a budu příjemně umytý, najedený, odpočatý, spokojený a duševně nasycený člověk, tak jsem přínosem právě i pro druhé. Mohu druhým ze sebe dát nejvíc. Chci-li pro sebe životní spokojenost, tak to neznamená, že ji nechci pro druhého, že mu ji chci brát? Životní spokojenosti a lásky je dost pro všechny, jako vzduchu na planetě. Je pro každého, kdo si ji vezme. Naučme se každý sám vdechovat dobrý pocit a dýchat nejdřív za sebe, jinak právě neohleduplně způsobuji, že mi bude muset „umělé dýchání“ dávat druhý.!

!

Nemyslet nejdřív na sebe je sobecké.%

Můžeme si to ještě jednoduše přiblížit u fyzického těla a péče o něj. Pokud nebude každý myslet nejdřív na sebe, svoji fyzickou hygienu, bude hladový, nevyspalý a zanedbaný, bude svým fyzickým zápachem znepříjemňovat život svému okolí. Dokonce může okolí i ohrožovat. Třeba hladový, zanedbaný a nevyspalý řidič autobusu doslova ohrožuje cestující. Tudíž, budu-li myslet nejdřív na sebe, je to pro mé okolí to nejlepší. Nepřidělám mu tím starosti. Stejné je to i v duševní rovině. Svým nenasycením, nespokojeností, otráveností, negativismem šířím okolo sebe „emoční zápach“, tlak a nepříjemný pocit. Mému okolí nebývá v mé blízkosti příjemně. !

!

Nasytit se fyzicky i duševně je úkol každého jedince, nikdo jiný to lépe neumí. 



15

!

3. " !

! ! !

!

Principy sebepoznání – sebevýchovy – sebekoučinku" ! Sebekoučinkem mohu hned – změnit svůj svět. 



16

! Jak jsme v předchozích kapitolách zmiňovali, že začít musíme u sebe a myslet na sebe není sobecké, tak právě tyto dvě věci jsou základem pro hlubší sebepoznání a související sebevýchovu. Tím mohu růst dál a rozvíjet svoji osobnost. Jako člověk, partner, rodič apod. Správně inspirovat děti. Celou kapitolu uzavřu ještě základními principy sebekoučinku, díky kterému je možné na sobě pracovat hned a měnit okamžitě svůj svět.!

!

Sebevědomí, sebejistota a sebehodnota jsou zprofanovaná slova. Natolik omílaná ze všech stran, že téměř pozbyla svůj původní význam. Všechny začínají na „sebe“. Uvědomění, kdo jsem? Kam směřuji? Co jsem? Jakou mám hodnotu? V co věřím? Co je mým smyslem? Jaké mám v životě poslání? Jaké jsou moje hodnoty? Všechna tato slova se opírají o vnitřní pocity člověka. !

!

Rodiče často neandrtálsky znevažují pocity svých dětí: „To cítíš špatně.“%

Kdo je tedy schopný určit lépe moji sebehodnotu? Kdo ví lépe o mé sebejistotě, v čem si jsem jistý? Kdo ví lépe, jestli mi chutná víc maso, nebo zelenina? Je to shodné, jako jestli je mi zima, nebo horko, nebo zdali mě baví učit druhé lidi, nebo sedět v účtárně? Princip vyhodnocování mých pocitů je úplně shodný nejen u známých pěti smyslů, jako je zrak, čich, chuť, hmat, sluch, ale i u pocitu. Tudíž i naše děti jedině samy umí nejlépe určit a vyhodnotit jejich vlastní pocit.!

!

Šestý smysl – POCIT umí vyhodnotit nejlépe každý sám, jako ostatních 5 smyslů. 



17

! Rodiče nemohou děti naučit, co sami neumí.%

! Poznejte tedy 7 principů sebepoznání, sebevýchovy a sebekoučinku. Jsou jednoduché. Uměli jsme je jako děti. Postupně je v nás rodiče zatlačili. Brali si právo rozhodovat i za naše pocity. Začali jsme je v sobě zatlačovat. Je třeba je znovu uvolnit a aktivovat v sobě:!

!

1. Poznat sebe. „To jsem JÁ.“ Naučit se vnímat. ! 2. Znát svoje silné a slabé stránky. „To umím a jde mi dobře. To mi zase nejde a je to v pořádku. Nemusím vše umět.”! 3. Respektovat svoje pocity. Připustit je. Opřít se o ně.! 4. Vyjádřit je. Komunikovat. Mluvit o nich s patřičnými lidmi. Se svým okolím, s partnerem, s nadřízeným, s dětmi apod.! 5. Pokud se týkají jenom mě, mých vnitřních nejistot a chci si je urovnat jenom se sebou, mohu se z nich vypsat. Vyjádřit je na papír. Mohu jít do přírody. Mluvit nahlas. Samomluva je metoda, kterou umožním volně mluvit o mých pocitech a zároveň je poslouchat. Vyslovit je. Vyčistit tak vnitřního člověka. Jen tak v duchu přemýšlet bez vyslovení nahlas je totiž často neefektivní. V myšlenkách někdy odfiltrováváme, co bychom nechtěli slyšet. Tím se však sami vnitřně brzdíme.! 6. Uvědomit si, co mi chybí. Schází. Co v životě potřebuji. Konkrétně to specifikovat.! 7. Napsat si kroky, jaké začnu k mému životnímu nasycení podnikat. Já sám, se svým

!

partnerem, v práci, s dětmi apod.!

Pokud si s tím úplně neumím poradit, mohu požádat o pomoc druhé. Kamarády, známé. Někoho, kdo podobnou situací již prošel. Kdo mi může dát zajímavou radu, jak nejlépe situaci zvládnout.  



18

! ! Dobrá rada vás může katapultovat. Sami si dokážeme v něčem pomoci jen částečně – nebo i vůbec. %

Někdy je nejlepší vyhledat nezávislého člověka. Terapeuta, poradce, kouče, mentora. Nezůstávat příliš dlouho sám v nespokojenosti, nejasnosti a nejistotě. Dobrý odborník vám snadno dokáže pojmenovat, co se vám děje, proč a jak z toho ven. Nemusíte se v tom sami dlouho „plácat“.!

!

Neumět si poradit je normální. Okolo jsou lidé, kteří rádi pomohou. Nikdo na světě si neumí ve všem sám poradit. Je přirozené potřebovat pomoc. Není to neschopnost ani slabost. Potřebovat pomoc je zdravé vnímání své momentální situace a nejrychlejší způsob – jak z toho ven.!

!

Kouzelnou otázkou: „Proč?“ dokážu přijít na mé vnitřní bloky. %

Určitě je ale dobré alespoň nějak začít. Nezůstávat v nespokojenosti. Řešení je vždycky. Sebekoučink je způsob, jak najít odpovědi na vnitřní otázky a bloky, které mě nechávají točit v kruhu. Všechny odpovědi máme totiž v sobě. Stačí si položit kouzelnou otázku: „Proč?“ Tou se zavrtávám do svých hlubších vrstev a vytahuji ze sebe odpovědi. Pokud například toužím mít práci, která by mě naplňovala, a stále ji nemám, tak si mohu v sobě najít vnitřní programy, které mě nepouští ji mít.  



19

! ! Položím si nahlas otázku: ! Proč nemám práci, která by mě bavila?! Možné odpovědi: ! Nevím, co mě baví. Za to, co mě baví, mi nikdo nebude platit. Co mě baví, není nic extra. Co mě baví, umí každý – je to lehké. Práce, aby nesla peníze, je vždycky otravná.!

!

Všechny tyto programy mohou být bloky, které člověka drží na místě. Nepouští cokoliv dělat. Neumožňují vidět přirozeně profesní cestu, ve které by člověk cítil naplnění. Je potřeba je odstranit, změnit, vymazat a nepřenášet dál na svoje děti. 



20

! ! ! ! ! !

4." ! ! ! !

Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy" ! Chování okolí ke mně je jenom projekce mého chování vůči sobě. 



21

! Mohu si stěžovat, jak se ke mně partner chová. Jak jsou ke mně děti drzé. Jak si ke mně kolega dovoluje. Jak mě nadřízený nerespektuje. Jak je vše jen na mně. Jak mi nikdo nepomůže. Jak mě všichni okolo jenom využívají. Jak mě nikdo nechápe a nepomůže mi. Všechny tyto pocity jsou jenom projekce mého vztahu k sobě. Pokud se k sobě nechovám hezky, nedám sebe na první místo, nerespektuji se, neumím říct „NE“, nevěřím si apod. tak nemohu vidět takový přístup ke mně ani od mého okolí.!

!

Pokud se bojím o sebe opřít, postavit se za sebe a svůj názor, zůstávám ve vlivu názorů, nálad a chování okolí ke mně. Jsem jako loďka na moři, která se potácí ze strany na stranu ve vlivu vnějších podmínek. Větru, vln, útesů a dalších vnějších faktorů. Dokud nepřevezmu 100% zodpovědnost za sebe, své pocity, rozhodnutí, názory, tak budu stále zůstávat ve vlivu okolí. !

!

Nejsem-li na své životní cestě kapitánem s kormidlem ve vlastních rukách – zůstávám obětí vnějších vlivů. %

! Jak se chovám k sobě, jak se o sebe starám, jakým mám k sobě vztah, je zároveň vzorem pro mé děti. Nenaučím-li sebe dát na první místo a budu-li stále poskakovat a obhospodařovat pocity a potřeby druhých, tak zůstanu jenom polotovar. Stejně dopadnou i moje děti. Z dcery bude matka posluhovačka a „servis maker“ a syn bude jednou ve své partnerce takovou hospodyni očekávat a vyžadovat. Toto uvědomění mě zastavilo a přimělo se sebou začít okamžitě něco dělat. Představa, že jednou u mé dcery na návštěvě ji uvidím strhanou se zástěrou u kuchyňské linky a v synově domácnosti, jak on tráví čas schovaný za počítačem, tak jsem se úplně zděsila. !

Je potřeba začít budovat nejdřív vztah k sobě.  



22

! ! Nečekat, že mě okolí začne chápat, respektovat a milovat takovou, jaká jsem. To není ani jeho úkol. Příroda, v rámci pudu sebezáchovy každému živému tvoru „naprogramovala“, že se nejdřív musí postarat o sebe. Jak má tonoucí zachraňovat dalšího tonoucího. Nejdřív se musí na hladinu dostat sám, aby se nadechl.!

! Základem kvalitních vztahů s okolím je kvalitní vztah k sobě.%

Jde o celkové uvědomění, které mohu udělat jenom sama se sebou. Kam směřuji? Jaké jsou moje silné stránky – ty podporovat. Jaké jsou moje slabé stránky – ty neřešit nebo delegovat. Respektovat moje pocity. Naučit se odpočívat. Umět i nic nedělat. Naučit se zastavit. Užít si čas i jenom sama se sebou. Umět dát „nohy nahoru“, i když je rodina doma. Naslouchat svým vnitřním pocitům. Umět si říct o pomoc. Nebát se požádat o radu. Naučit se říkat „NE“. Tyto věci často neumíme. !

!

Máme pocit, že jako mámy a tátové musíme pořád fungovat. %

Starat se a pečovat o druhé. Jako by nás partnerství, manželství a rodičovství „odsoudilo“ sloužit již jen dětem a rodině. Přitom jsme to pořád my sami, co jsme v mládí svobodně poskakovali. Proč již nemůžeme dál i jen tak poskakovat podle sebe. Svobodně jsme se rozhodli vzít si svobodu? Proč si vůbec neumíme svobodu dopřát i v parametru partnerka, manželka, rodič, matka… Umíme si ji dopřát až někde na neutrální půdě.  



23

! S kamarády, kamarádkami – mimo domov. Vlastně s cizími lidmi. S těmi nejbližšími se cítíme nesvobodně. Zavázáni vzájemným očekáváním a povinnostmi. Něco je špatně? !

!

Pokud se doma s dětmi nenaučím cítit svobodně, nebudou se ani ony doma s nejbližšími jednou cítit svobodně.%

! Takové nastavení je zárodek pro úlety do alkoholu. Potřeb se urvat o víkendu. Odjet s kamarády daleko a „nadýchat“ se svobody. Najít si milenku. Neumíme být i jenom sami sebou. Neumíme pak být sami se svými nejbližšími. Nejde nám se vedle nich uvolnit. Svobodně se radovat. Naši nejbližší se pro nás stávají obavou, že nás budou kritizovat. Že nám nebudou dávat lásku, pokud se nechováme podle jejich představ. Je to jednoduše začarovaný kruh, který se stále opakuje. Pojďme to změnit. !

!

Za můj dobrý pocit není nikdo jiný zodpovědný – než já sama. %

!Někdy máme pocit a potřebu se všem zavděčit. Víte proč? Protože se bojíme kritiky. Naši sebehodnotu necháme určovat okolím. Jsme napojení na své okolí a jeho názory víc, než je pro nás prospěšné. Vztah k sobě nám právě proto často nejde budovat, protože je pro nás především důležitý vztah s naším okolím. Ale to je omyl. Je potřeba, aby to bylo obráceně. 



24

! !

Kvalitní vztah k sobě přirozeně buduje kvalitní vztahy s okolím.%

Nikdy to není obráceně. Nikdy nemůžu mít krásný vztah k sobě, až když budu mít krásné vztahy s okolím. Případně je to jen „krátkodobé“ šidítko. Napumpuji si svoji sebehodnotu a dobrý pocit tím, jak se ke mně okolí chová, ale to vydrží jen tak dlouho jako vzduch v balónku. Začne postupně zase ubývat, a pokud ho okolí „nedofoukne“, tak mi začne opět klesat. Kde tyto defektní programy vznikly? Opět doma. Rodiče nám jako dětem dávali lásku jen s podmínkami. Cítili jsme, že jsme milováni rodiči, až když jsme něco udělali. Za výsledky. Za výkon. Za známku. Za uklizený pokoj. Za pochvalu paní učitelky. ! Důkazy zasloužené lásky jsme dostávali od okolí. Nenaučili nás mít bez podmínek.!

!

Bezpodmínečná láska k dětem je učí mít k sobě ten nejlepší vztah. 



25

! !! !! !! !

5." "

„Rodinné hnízdo“ – semeniště emočních programů" ! V rodině se do hlav dětí zasévají semínka budoucích úspěchů, nebo životních nezdarů. 



26

! Rodina je klíčovým místem, kde se do hlavy dítěte zasévají všechna hlavní nastavení. Programy, vzorce chování, principy pro jeho celý další život. Z pohledu dítěte je rodič, rodina, domov a okolní prostředí, ve kterém vyrůstá, „vzorové nastavení“ jeho celého života. Utváří se mu v něm pohled na fungování světa. V rodině se v hlavě dítěte formuje vztah k práci, k penězům, ke svému zdraví, ke vztahům s okolím. Vztah k sobě, k partnerovi, k autoritám apod. Dítě do sebe nasává všechny principy, kterými se pak dál ve svém životě automaticky řídí. Vše, co se děje v rodinném hnízdě, vnímá jako správné. Stává se to jeho vnitřním zákonem, kterým ve svém životě dál automaticky žije. Cokoliv vidí, dělá, děje se mu, bere odevzdaně jako fakt. „Tak to prostě je.“!

! !

V prostředí rodičů se v hlavách dětí zakořeňují názory a pohledy na různé situace, jejich způsoby řešení, zvládání, stresu, hněvu apod. Také prožívání radosti. Jak si užívají život – nebo spíš přežívají v problémech a starostech. Jak se k němu chovají. Jak se chovají rodiče k sobě. Jaký mají vztah k práci, k penězům, k životu apod. V hlavě dítěte se vytvoří nastavení vnímání světa, podle kterého jede ve svém životě automaticky dál. Zdali je to pro něj nastavení úspěchu, nebo neúspěchu, pozná sám až časem ve svém životě, podle toho, jak se mu bude dařit. Obvykle se nikam dál neposune, než jsou jeho rodiče. Co mu předali, to sklízí. Pokud nezaseli programy úspěchu, tak nemůže sklízet úspěch.!

!

Negramotný rodič vychovává další negramotné rodiče.%

Intenzivně si uvědomuji, kolik negramotných rodičů vychovává další negramotné rodiče a předává dál automaticky svoje destruktivní vzory chování. Vidím to všude kolem sebe. Když jdu okolo dětského hřiště, kde rodiče agresivně křičí na děti. Pořád je napomínají, opravují, upozorňují na různá rizika. Kritizují, co dělají. V restauraci, jak je nutí jíst, co by sami nejedli. Vyhrožují zákazy. Manipulují je, že když nesnědí, tak půjdou hned domů, vrátí koupené pastelky, půjdou spát. Vyčítají jim, že mají moc energie a pobíhají. Uvědomuji si, že vychovávají bohužel další klienty, kteří jednou budou řešit své nízké  



27

sebevědomí, strachy, nejistoty, obavy a vnitřní bloky, které jsou příčinou nejrozšířenější a plíživou psychickou nemocí, kterou je deprese. !

!

Rodiče, nevychovávejte z dětí další klienty, kteří jednou budou řešit nízké sebevědomí, strachy, obavy, nejistoty, ztrátu smyslu života a z nich vzniklé deprese!%

! Naštěstí se vše dá napravit. Začít ale musí dospělý nejdřív u sebe. Nikdo není odsouzený v životě trpět a být nespokojený. Nikdo nejsme obětí, pokud se proto sami z nějakého důvodu nerozhodneme. Každý dělá to nejlepší, co umí. I naši rodiče dělali to, co si mysleli, že je pro nás nejlepší. I oni sami byli děti svých rodičů a „odnášeli“ případnou rodičovskou negramotnost svého otce nebo matky. Důležité je to přijmout tyto posbírané zkušenosti jako informaci a začít s tím něco dělat.!

!

Na programování dětí mají vliv určitě i další autority v jeho životě. Škola, trenéři, média, jejich idolové a různí inspirátoři. Do jaké míry se všemi těmito dalšími autoritami nechává dítě ovlivnit je však opět dáno kvalitou jeho rodinného hnízda. Pokud není doma bezpodmínečně přijato, hledá přijetí jinde. Pokud doma cítí napětí, tlaky, problémy, tak hledá pohodu, klid v jiném prostředí. Pokud se o něj doma nikdo moc nezajímá, tak hledá pozornost jinde. Pokud doma není nikdo z rodičů přirozeným a zdravým vzorem, tak si dítě hledá svůj vzor mimo domov. !

!

Hledat chyby u druhých je strach nebo neschopnost převzít zodpovědnost za své vlastní chyby.  



28

! Často slýchám, že doma se rodiče mohou snažit sebevíc, ale jejich dítě zkazí ostatní. Škola, parta, média, a vůbec celý špatný svět, který je za dveřmi domova. Že to nemohou již vůbec ovlivnit. Že jsou bezbranní, jakmile dítě začne být konfrontováno s cizím okolím. Ale to není vůbec pravda. Svět je krásný a otevřený pro štěstí radost a lásku všem. Pokud kvete vše doma, tak se jenom vůně a krása kvetoucího rozšiřuje i dál za dveře rodinného hnízda. Pokud je však v rodině vztahová hniloba, negativismus, kritičnost, ublíženost, křivdy, nespravedlnost, tak se zkušenosti a vnímání celého světa nese dál v podobném nastavení. !

Otočením se zády k hnilobě v rodinném hnízdě ji nevyřeší. Vyvětrejte a ukliďte si nejdřív doma. %

Rodinné hnízdo staví základy pro to, jak si dítě poradí s dalšími vlivy mimo domov. Pokud je v něm podporováno jeho zdravé sebevědomí, tak se bude umět prosadit i ve škole a později i ve své profesi. Pokud bude dítě bezpodmínečně milováno, nebude mít potřebu si přijetí hledat v pochybných komunitách a partičkách. Pokud bude cítit zájem a pozornost od rodičů a radost ze společného sdílení, nebude mít potřebu unikat a hledat si nové „rodinné zázemí“ ve všelijakých doupatech. Pokud bude mezi nejbližším cítit teplo, klid a lásku, tak si bude přirozeně do svého života vybírat lidi, kteří mu pohodu, radost a lásku budou také dávat. Vnější svět a problémy dítěte je zvětšené zrcadlo problémů z rodinného hnízda. !

Vnější úspěch a prostředí, které dítě obklopuje, je jen odraz jeho vnitřního světa vytvořeného v rodinném hnízdě. 



29

! Nezahrnujte domácí problémy pod koberec. Tam jen bují a zvětšují se. Kde jinde než doma by se měl člověk cítit bezpodmínečně milovaný a přijímaný takový, jaký je. Kde jinde než právě doma by měl cítit největší pohodu, klid a radost. Kde víc než doma by ho ostatní měli vítat, těšit se na něj a mít radost ze společného sdílení. Pokud si neuklidíme v sobě, doma, ve vztazích a nevyčistíme vzduch, tak se nemůže nikdy vyčistit a uzdravit společnost. Společnost je výsledek jednotlivců. Jednotlivec je výsledek rodinného hnízda.!

!

Problémy dětí ve škole a celkově mimo domov jsou jen odrazem problémů v rodinném hnízdě.%

! Bohužel si to často jako rodiče nechceme přiznat. Raději to nevidíme. Nechceme si připustit, že by doma bylo něco v nepořádku. Že by moje vlastní problémy v práci, ve vztahu s penězi apod. mohly mít vliv na problémy mého dítěte ve škole, v chování apod. Ale ono to tak bohužel je. Jakýkoliv vnější problém dítěte má souvislost s problémem doma. Pokud se k dítěti chovají učitelé nespravedlivě – nespravedlnost zažívá doma. Pokud dítě šikanují, je ponižováno doma. Pokud se dítě pere a chová vůči spolužákům agresivně – naučilo se agresi doma. Pokud dítě zlobí, má poznámky a potřebu na sebe upozorňovat za každou cenu – má doma nedostatek pozornosti. Ventiluje svoje potřeby jinou formou. !

Uvědomit si a připustit, že je v rodinném hnízdě problém, není chyba ani rodičovské selhání, ale naopak projev zralosti – moudra a zásadní předpoklad k uzdravení a vyřešení případně prevence problémů dětí. 



30

! !

6." ! !

Partnerský vztah je vzor pro budoucí partnerství mých dětí" ! Kvalitní partnerství je základ pro svobodné dýchání a rozvoj osobnosti dětí v rodinném hnízdě. 



31

! Jak jsem v kapitole vztahu k sobě již zmínila, tak vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy. Jaký mám vztah k sobě, je nejvíc vidět právě na mém partnerském vztahu. Buďto jde o dvě přirozeně zralé osobnosti, které se vzájemně respektují, podporují, rostou a společně se dál rozvíjejí, nebo si ve vztahu vůči druhému kompenzují své nedostatky. !

!

Nebudu-li tedy sama dozrálá a autentická bytost, tak ani nemohu mít ve svém životě takového partnera. Nejprve tedy musím dát sebe na první místo, potom partnera a vytvořit pevnou partnerskou základnu pro společnou výchovu dětí. Můj partnerský vztah je tudíž důležitější než vztah s dětmi. Teď určitě mnozí nechápou, nesouhlasí. Ale ono je to logické. Pokud nebudu mít kvalitní vztah se svým partnerem, nebudeme v harmonii, synergii a v lásce, tak nemůžeme nikdy vytvořit zdravé rodinné hnízdo ani pro naše děti.!

!

Nefunkční partnerství si dospělí často kompenzují dětmi.%

Upřednostníme-li děti před partnerem a dáme-li je na první místo, tak je zatěžujeme. Připadá nám to sice, že jim tím pomáháme, ale my jim spíš škodíme. Cítí se pak zodpovědně vůči mamince nebo tatínkovi. Mají pocit, že musí být rodiči nablízku. Suplují partnera. Cítí starost za jejich dobrý pocit. !

!

Děti primárně potřebují cítit lásku a vyvarovat se bolesti. A pokud vnímají od rodiče, že se v sám sobě a v partnerství trápí a v jeho blízkosti se cítí spokojenější, tak se bude snažit svojí osobou spokojenost dodávat. Naopak, když uvidí funkční partnerství svých rodičů, bude se cítit svobodně a uvolněně.

Z jeho břemena spadne tíha péče o dobrý pocit

rodiče. !

Z dětí si děláme často „náhražky partnerů“.  



32

! Dětem dáváme na jejich bedra tíhu a zodpovědnost nám doplňovat pozornost a lásku za nefunkčního partnera. Přílišná péče a věnování se dětem je kontraproduktivní. Ochranářské postavení dospělého vůči dítěti je často víc škodlivé než prospěšné. Čím budeme mít vyladěnější partnerský vztah, tím volněji se vašim dětem bude dýchat.!

! !

Zdravě sebevědomý člověka si do života „přitáhne“ také zdravě sebevědomého člověka. Kdo si naopak nevěří, tak se dostane do vztahu, kde ho bude druhý ovládat. Někdy klienti říkají: „Mám doma sebevědomého chlapa. Má svoji pravdu a za tou si stojí. Je pevný. Neustoupí. Nediskutuje. Drží si jenom svůj názor.“ Jenomže víte, jak to doopravdy je? Přesně takový člověk má velmi nízké sebevědomí, ale jeho forma chování to na první pohled dobře maskuje. !

!

Často si právě tito „sebevědomí“ lidé do svého života přitáhnou lehce podmanivé, hodné, přizpůsobivé a submisivní partnery. V takových vztazích se pak jen rodí psychické až fyzické násilí. Jeden z partnerů vzhlíží k „sebevědomí“ druhého a ten silnější si své skutečně nízké sebevědomí hojí na slabším. Vzájemně si v takovém partnerství dopřávají „medvědí službu“. Zpočátku to vypadá velmi idylicky, jako že se partneři doplňují, ve skutečnosti si vzájemně ubližují. Podporují se ve vzájemných nezralých formách chování. Dlouhodobě takové soužití oba vyčerpává, zraňuje a ničí.!

!

Zapracujeme-li na kvalitě našeho partnerského vztahu, budou z toho profitovat i naše děti. %

! Vzor našeho partnerského vztahu a vzájemného soužití přebírají automaticky naše děti. Kvalitní, harmonické a hodnotné partnerství se tak stane pro děti přirozené a budou ho automaticky následovat. 



33

! ! ! ! !

7. " !

Partnerská kompatibilita ve výchově dětí" ! Partnerská souhra ve výchově je základ pro rodinnou harmonii a pohodu. 



34

! Pro zdravou výchovu dětí je důležité kvalitní partnerství. Pokud nepanuje mezi rodiči komunikace, soulad, harmonie a pochopení, nemohou se pak shodnout ani na výchovném modelu. To může být příčinou vzniku rodinného chaosu, nedorozumění, nevyřčených očekávání, neshod a napětí. Každý z partnerů si přináší svoje vlastní výchovné metody a různé vzory chování od své původní rodiny. Netýká se to jen samotné výchovy dětí, ale i rozdělení rolí v rodině, péče o domácnost, formy trávení večerů, víkendů, svátků, dovolených apod. Jde o celkový rámec, jak by měla rodina fungovat. !

!

Neexistuje žádný univerzální návod – jak by měla rodina přesně fungovat. Je kontinuální a tvůrčí práce všech jejich členů. Originální organismus, který má svůj přirozený vývoj.!

Nikde není učebnice s návodem, jak by měla rodina fungovat. Nikde se to na školách neučí. Jenom prožitými zkušenostmi ve své původní rodině. Tam máme veškeré zdroje pro naši představu o fungování rodiny. Časem jsme si jako děti mohli sbírat data i z rodin spolužáků. Tam jsme mohli vidět jiné modely. Inspirující nebo odstrašující. Tímto zážitkovým způsobem a osobními prožitky se nám formovala představa o naší vlastní rodině, kterou budeme jednou zakládat. !

!

Rodina a domov by mělo být místem bezpodmínečné lásky, pohody, klidu, porozumění, přijetí a harmonie.  



35

! Domov je prostředí pro zdravý duševní i fyzický vývoj nejen dětí, ale všech členů domácnosti. Často je to však místo chaosu, zmatků, průchoďák členů rodiny, „hotel“ na přenocování, samoobsluha u ledničky, kdy se ani všichni členové nesejdou pohromadě. Různě se míjí. Maximálně při štědrovečerní večeři se snaží zasednout k jednomu stolu. Taková vynucená aktivita přináší často nervozitu, vyústěnou v hádky. Bohužel je taková realita velice častá.!

!

Jsou-li oba partneři v souladu s představou o výchově, způsobu vzdělání, mimoškolních aktivit, zapojení dětí do péče o domácnost apod., vzniká dětem optimální prostředí nejen pro jejich zdravý duševní vývoj, ale především se jim příznivě nastavují vlastní vzorce chování. Učí se spolupráci, odpovědnosti, lidskosti, objektivitě, citlivosti, soucitu, rovnocennosti a respektu. Takové prostředí vytváří nejlepší zázemí pro to, aby z dítěte vyrostl kvalitní člověk, který se bude umět nejen o sebe dobře postarat, ale dokáže příjemně soužít i se svým okolím.!

!

Domov je přístav. Vytvořte ho s partnerem takový, aby v něm všichni příjemně regenerovali a rádi sdíleli společné zázemí.%

Partnerská kompatibilita je tedy stupeň vzájemné zralosti obou partnerů a jejich dohodě na pohodovém fungování rodiny. Schopnost najít společnou cestu ve vytvoření šťastného zázemí. Nastavení pravidel, která přinesou klid a pohodu. Způsob, jak najít kompromisy a zvládat vyřešit možné konflikty a nedorozumění. Pokud dokážeme s naším partnerem vytvořit pevné a flexibilní pouto, otevřené změnám a připravené je společně zvládat, tak nikdy nic nemůže zaskočit a překvapit. Domov se tak stává pro všechny členy bezpečným a vyhledávaným přístavem, kam se těší a rádi vracejí. 



36

! ! ! !

8. " !

Máma a táta – primární autority" ! Vše, co primární autorita dělá a říká, je pro dítě PRAVDA s hodnotou – ANO, co máma a táta říká = tak prostě je. 



37

! ! Když se děti narodí, přijdou na tento svět zcela neznalí pozemských zákonů a pravidel. Potřebují, aby je to důležité někdo naučil. Jinak nepřežijí. Lidské mládě není schopné samo přežít. Neumí se o sebe několik prvních let vůbec postarat. Tudíž jeho bezprostřední okolí je pro jeho přežití velmi zásadní. Bez něj by nemohlo existovat. Je na něm zcela závislé. Rodiče, prarodiče, případně i sourozenci se tak stávají nejdůležitějšími lidmi v jeho životě, tzv. primárními autoritami. Jsou pro něj vším. Celým světem. Poskytují nejen hmotné zázemí, ale i další důležité podněty, které dítě potřebuje. Umí odpovídat na všechny otázky. Dítě se v jejich blízkosti cítí bezpečně. Jsou pro ně ve všem vzorem. Úplně ve všem. V pozitivním příkladu, ale i v negativním.!

! !

Jelikož si dítě od primárních autorit vše, co dělají a říkají, do své hlavy zapisuje jako ANO, skutečně vše a bez ověření, je primární autorita nejklíčovějším člověkem v jeho životě. Zásadním „zahradníkem“, který do hlavy dítěte automaticky „sází semínka“ životních úspěchů, nebo tragédií. Dítě neumí ještě v prvních letech rozpoznat, zdali jsou to pro něj dobré věci, nebo ne. Pokud tedy od rodičů slyší: „Ty jsi ale ošklivá holčička. Nemám tě ráda. Jsi neposlušná a zlá a nikdo tě nebude mít rád. Jdi pryč. Už tě nechci ani vidět.“ Pokud dítě slýchá tyto věty a je tímto způsobem ponižováno a odmítáno, prorostou „semínka emočních programů“ doslova do vnitřního emočního systému a je zaseto nízké sebevědomí, nejistota, nedostatečná sebehodnota a zdroj pro budoucí deprese. Odmítání, nepřijetí a podobné pocity, které bude dál zažívat v životě se svým okolím.!

!

Primární autorita připravuje dítě na úspěch, nebo životní tragédie.!

Dítě nasává jako houba vše, i co primární autorita dělá. Jak se chová k druhým. Jak se těším do práce. Jak hospodaří s penězi. Jak se stará o sebe. Dítě má v sobě silné motivační růstové programy, že chce být jako „ti velcí“. Primární autority jsou velkými 



38

! vzory. Vnitřní přírodní zákon růstu, vývoje a sebezdokonalování navádí veškeré skutky a pravdy, co nám tito blízcí říkají a co dělají, přijmout za vlastní. Jako vnitřní motor, který žene vývoj dopředu. Určitě si pamatujete, že jste si říkali, když jste byli malí, že byste chtěli být – jako táta nebo máma. Nebo až budete velcí jako táta, že budete chodit do práce. Děti si často hrají hry na tátu a na mámu. Chtějí být jako oni. Automaticky je kopírují. Doslova se „opičí“ v gestech, chování, slovech. !

!

Primární autority mají moc zasévat semínka životních úspěchů, ale i životních tragédií.%

! Děti jsou automaticky ve vlivu svých primárních autorit. Přibližně prvních 10 let jsou téměř oddané všemu, co dělají a říkají. Když rodiče chodí denně do práce, a ta je pro ně otrava a nebaví je, a dítěti říkají: „Hlavně si najdi pořádnou práci.“ Ta si dítě nemůže najít jednou přirozeně práci, která by ho bavila, protože má v sobě programy, že do práce se musí. Práce je otrava. Práce rodiče nebaví, a tudíž, i když se bude sebevíc snažit a toužit po práci, která ho bude naplňovat, tak ho jeho vnitřní programy automaticky dovedou do otravné práce.!

!

Primární autorita je primárně zodpovědná dovychovat a vzdělat sebe, aby se stala pro své děti zdravým vzorem.  



39

! ! !

9. " !

Sourozenecký vztah" ! Sourozenecká rivalita je odraz nezvládnutí role rodičů. Děti soupeří o lásku svých rodičů.  



40

! Sourozenec je jedním ze zásadních lidí v životě dítěte, který se podílí na vytváření jeho emočních programů. Často patří přímo do skupiny primárních autorit, ačkoliv může jít i o mladšího sourozence. Někdy se setkávám jako kouč i s tím, že právě mladší sourozenec způsobil v životě klienta řadu destruktivních emočních zápisů. Prvorozený se nemusí v prvních letech života příliš snažit. Celá rodina, často i široké příbuzenstvo se kolem něj točí. Je i několik let automaticky úplným středem pozornosti, aniž by se o ni muselo jakkoliv snažit. !

!

Příchodem sourozence se prvorozeným často bortí svět. %

Najednou se však ze dne na den v jeho bezprostřední blízkosti objeví novorozený sourozenec. Doslova „vetřelec“. Musí se s ním začít dělit o pozornost a lásku se svým okolím. S příchodem mladšího sourozence na svět najednou ze dne na den ztratí první pozici. Nemůže se na to pořádně připravit. Sice vidí, jak mamince roste bříško, ale faktický dopad budoucí konkurence v rodině nedokáže přirozeně plně chápat. Tyto problémy mnohdy přichází po čase, kdy je nový člen najednou stále doma. !

!

Rodina se často zaměří na čerstvé miminko a svoji péči a pozornost upne výhradně na něj. %

! Najednou je tříletá holčička velká. Děti ze dne na den v očích rodičů vyspějí a jsou na ně okamžitě kladeny nové nároky a očekávání. Tuto změnu děti nemohou ještě plně chápat. Pokud rodiče nevěnují nastavení vztahů, rolí a pozic dostatečnou pozornost, prvorozené  



41

děti mohu nečekaně měnit své chování. Začnou víc neposlouchat, plakat, šišlat, znovu se i počůrávat. Rodiče často nechápou, proč se ve vývoji zastaví, nebo dokonce vrátí na nižší stupeň. !

Prvorození potřebují získat pocit výhody jejich pozice a přijmou ji pro ně jako správnou a výhodnou. Jinak ze sebe začnou dělat miminko.%

! Všichni potřebují bezpodmínečné přijetí, pozornost a lásku. Další sourozenec jim to vše z velké části vzal. Prvorozené dítě potřebuje mnohonásobně víc pozornosti po narození jeho sourozence než před jeho narozením. Nově narozené miminko již přirozeně přišlo do konkurenčního prostředí. Již v bříšku vnímalo, že je okolo víc lidí. Že nebude samo středem dění. Neočekává, a ani nepotřebuje tudíž tolik pozornosti, kterou mu rodiče dávají. Automaticky se zaměří na ty nejmladší. Mají pocit, že potřebují nejvíc péče. Ale to je omyl. Pozornost péči a lásku potřebují všechny děti. Bez rozdílu věku. Trvá určitě několik měsíců, než se vztahy příjemně nastaví a starší děti získají ve své pozici jistotu a nebudou se cítit ohroženě, ukřivděně. Je to úkol rodičů.!

!

Každému z dětí náleží stejný díl pozornosti a bezpodmínečné lásky – každý ji potřebuje bez ohledu na věk.%

! Věnujte všem tolik pozornosti a lásky, kolik potřebují. Starším dětem dokonce i dočasně trochu víc. Buďte s nimi i jenom sami, tak jak to bylo, než se jim narodil mladší  



42

sourozenec. Pomozte jim přirozeně zvládnout novou roli a změnu své pozice v rodině. Začne vám to přirozeně vracet ve spolupráci, pomoci a respektu. Sourozenci si mohou být těmi nejlepšími parťáky v životě, ale zároveň i nepřáteli. Sourozenecká láska není automatická jako mateřská. Je potřeba na ní pracovat. Vytvořit podmínky vzájemného respektu. Zásadní roli v tomto sehrává přístup rodičů.!

!

Sourozenecký vztah je první zkušenost v životě s konkurencí. Správný rodičovský přístup pomáhá nejen ustát novou konkurenci, ale i v životě ji vnímat jako příležitost pro růst a nebát se jí.%

! ! Pokud rodiče od počátku nezačnou budovat sourozenecký vztah založený na respektu, spravedlnosti vůči věkovým rozdílům a souvisejícím spravedlivým poměrům, mohou se tímto zasít semínka celoživotních sourozeneckých nepřátelství. Rivalitě, která může přejít až ke vzájemně nebezpečnému chování. To je ale vše chyba rodičů, v počátečním nastavení.!

!

Děti by měly cítit správnost své pozice. Její výhody i nevýhody. Jinak v nich vzniká podhoubí ublíženosti, křivdy, nespravedlnosti a hněvu.  



43

! Mladší sourozenci bývají mnohem průbojnější. Chtějí rychle dohnat věkový rozdíl v motorice, ve schopnostech, znalostech, dovednostech. Mají velmi silnou potřebu se učit a vyrovnat se svému staršímu sourozenci. Bývají celkově mnohem aktivnější a schopnější se prosadit. Činí tak různou formou. Příjemnou i zákeřnou. Podle toho, jak je jejich pozice v rodině nastavená a respektovaná. ! Jakmile cítí děti svoji pozici jakkoliv nevýhodně oproti druhému a nejsou podporovány v jejích přednostech, přináší to do sourozeneckých vztahů a celkové atmosféry v rodině velké napětí.!

Starší sourozenec nemůže odnášet, že je starší.%

! „Ty jsi starší, tak musíš víc pomáhat. Jako starší bys měl zvládat i za mladší…“ Z těchto negramotných přístupů rodičů k různým sourozencům často vznikají velmi zásadní vnitřní programy nespokojenosti. Cítí, že druhý má výhody, že se má lépe. Svoji pozici dál ve svém životě cítí jako nevýhodnou. Tyto programy generují životní nespokojenost.!

!

Věk je relativní údaj. %

! Pokud je prvorozené dítě jedenáctileté, díváme se na něj v porovnání s menšími dětmi jako na velkého, téměř dospělého člověka. Když se na hranici jedenácti let časem dohrabe nejmladší benjamínek, tak je pro rodinu pořád jako malé mimino. Rodiče si často drží úzkostně vazbu s nejmladšími dětmi a dělají z nich stále malé. Brzdí jejich dozrávání. Drží je v závislosti. „No jo, ty jsi moje miminko a pořád se mnou budeš – viď?“ Jako by se báli, že „pustí-li“ i to poslední a prohlásí za samostatného člověka, ztrácí svoji rodičovskou hodnotu. Ale to je přeci nesmysl. Rodičovská hodnota se tím neztrácí.  



44

! Naopak se posouvá do další dimenze – rodičovského partnerství s náctiletými. To je nová etapa, která přináší další možnosti sdílení a spolupráce.!

!

Špatné vztahy mezi sourozenci jsou jenom odrazem nesprávného chování rodičů vůči nim.!

Každé dítě je originál. Pokud je rodič víc sportovně nadaný a jedno z dětí se sportu spíš vyhýbá, je potřeba to respektovat. Najít a podporovat jeho jiné stránky, které mohou i rodiče a ostatní děti obohatit. Největšími soupeři jsou sourozenci, kteří cítí, že má rodič druhého sourozence raději.!

!

Nepřenášejte na starší děti svoje rodičovské povinnosti. !

Rodiče častou využívají starší děti jako automatický zástup. Pohlídat mladší, dovést do školky, nakoupit, uklidit, uspávat, vozit kočárek. Dělají si z nich doslova otroky. Svoje rodičovské povinnosti si má plnit rodič. Starší sourozenec určitě má pomáhat, ale tak, aby mu to nebralo svobodu. Není možné si nárokovat veškerý volný čas dětí na své vlastní úkoly, které rodič nezvládá. Často se tak stává, že jsou děti natolik vyčerpané z péče o mladší sourozence a doslova znechucené ze suplování rodičů v raném dětství, že v dospělosti nechtějí mít vlastní děti. Svoji „rodičovskou roli“ si odbudou v dětství. Mají často emoční zápisy, že dítě jim bere svobodu. Dítě je omezuje. Dítě je starost.!

Víc pozornosti potřebuje při narození sourozence prvorozené dítě.  www.lucie-konigova.cz


45

! ! ! ! ! !

10. " !

Generace přes kopírák – jablko nepadá daleko od stromu" ! Rodiče se zlobí, jak se dítě chová a projevuje, ale ono kopíruje jen chování rodičů. 



46

! Pamatuji se, jak jsem vždycky zajímavě pozorovala děti a rodiče, když jsem ve školce vyzvedala svoje děti. Většinou již během chvilky šlo rozpoznat, které dítě patří ke kterým rodičům. Nervózní a ambiciózní matky mívaly protivné a nespokojené děti. Pořád si něco vymýšlely: „Tyhle šatičky ne, ještě mašličku do vlasů…“ Zlobivé děti bývaly často odrazem rodičů, kteří o ně neprojevovali moc zájmu. Hlučné děti, kterých byla plná šatna, jenom prozrazovaly, jak se u nich doma komunikuje. V dětské šatně ve školce šlo velice rychle vyčíst, jak to probíhá doma. Jaký prostor mají děti, jak se spolupracuje, jaká je u nich doma atmosféra. Jací jsou jejich rodiče. Všechny případné rodinné problémy se dají ve školce velice rychle odchytit. Děti jsou v předškolním věku ještě hodně otevřené. Jak se říká, co neví – to nepoví. Chovají se absolutně přirozeně, spontánně. Nic nefiltrují. Umí již dobře komunikovat a vyjádřit svoje pocity. Říct otevřeně, co si myslí. Nemají ještě tolik vštípené umělé konvenční chování, které časem jejich osobnost brzdí.!

!

Nechte dětem prostor se svobodně projevit. Pozorujte je, inspirujte se k opravě svých vlastních chyb.%

! Pamatuji se, jak jsem viděla dceru ve školce, byly jí necelé tři roky, doslova rozkazovat svým kamarádkám. Bez diskuse přikazovala a určovala, co mají dělat. Všimla jsem si, jak ukazuje prstíčkem a poučuje je. Vůbec se mi to nelíbilo. Dokonce jsem se na ni začala i zlobit, co to dělá, ať nechá kamarádky se samotně rozhodnout. Ještě neměla doma malého sourozence, tudíž jsem její chování mezi vrstevníky neměla kde jinde odpozorovat. Úplně jsem se zarazila. Viděla jsem v ní sebe, jak nad ní stojím a s ukazováčkem ji poučuji. Sama jsem se zastavila a uvědomila si své vlastní neandrtálské chování. Uvědomila jsem si, že je jenom zrcadlem mě samotné, a že pokud sama nezměním své chování vůči ní, bude automaticky přebírat mé vzorce vůči dalším lidem ve svém okolí. !



47

! Chování dětí navenek je jenom zrcadlo fungování rodiny uvnitř. %

Jak se k němu doma chovají, jak se chovají mezi sebou. Jaký vztah je se sourozenci. Zdali cítí doma bezpodmínečnou lásku, nebo o ni musí stále nějak bojovat a usilovat. Děti jsou jako opičky. Opičí vše, co vidí a slyší. Když jsou malé, tak se někdy smějeme a připadá nám roztomilé, jak spontánně vypustí nějaké odposlouchané slovo, gesta, projevy. Jak si ze slané tyčinky udělá cigaretu a jakoby důležitě kouří jako táta. Vše, co doma odkouká, pochytí a naučí se, automaticky používá dál ve svém prostředí. Když se doma neumí v klidu komunikovat, sdělit si potřeby a vzájemně najít dohodu, tak si tuto dovednost nebude umět ani ve školce, ve škole a v dalších kolektivech. Když doma cítí sourozeneckou nespravedlnost, tak bude nespravedlnost mezi vrstevníky vnímat i mimo domov.!

!

Co se nám nelíbí na našich dětech, je naše vlastní zrcadlo. Děti za to nemohou. Začít musíme u sebe.%

! Rodičovská zralost či nezralost se nejvíc projevuje na tom, jak jejich dítě zvládá konflikty. Jak zvládá nesouhlas, svůj hněv. Protože i to, jakým způsobem se projevuje, když se mu něco nelíbí, nesouhlasí, nejde mu apod., je také odrazem způsobu zvládání podobné situace jeho rodiči. V podání dítěte je to však víc umocněno. K řevu a vzteku přidá válení po zemi, vyplazování jazyka a všelijaké podobné dětské kousky. 



48

! ! Rodiče se zlobí, jak se dítě chová a projevuje, ale ono kopíruje jen chování rodičů.%

! Pokud se sám rodič „zasekne v pěti letech“ vývoje formy zvládání svých negativních emocí, hněvu, vzteku, nespokojenosti apod., předává to dál na své děti. Místo házení lopatičkami na pískovišti hází nádobím v kuchyni. Na místo vzteklého lámání klacíků v lese zlostně láme třeba mobilní telefon své partnerky apod. Forma chování zůstala stejná, jenom vyměnil nástroje. Abychom však mohli být těmi nejlepšími rodiči, dospělými, inspirátory a učiteli pro své děti, musíme sami nejdřív dozrát. 



49

!

! ! !

11. " !

Generační vzorce výchovy – zdroj zastaralých stereotypů" ! Generační vzorce jsou často již neplatné pro naše děti – dokonce jsou pro ně nebezpečné. 



50

! Podíváme-li se zpátky do minulosti na historický vývoj událostí, v čem vyrůstali naši rodiče, prarodiče a jejich předci, tak budeme lépe chápat zdroj a příčinu vnitřních vzorců výchovy. Nemusíme chodit až tak daleko do minulosti. Stačí pár generací zpátky. Jejich styl života. Podmínky, ve kterých žili. Doba, ve které vyrůstali. Prostředí ekonomické a sociální. Jaké byly společenské vlivy. Role žen, mužů a dětí ve společnosti. Jejich hodnota a úloha v rodině. !

!

Děti bývaly často přítěž. Další „hladový krk“ navíc. Zatěžující článek pro rodinu. %

! Rodiny mívaly velký počet dětí. Ty byly v raném věku zapojovány do práce jako levná pracovní sila. Dokonce v plno kulturách tento model ještě stále přetrvává. Jaké byly podmínky vašich předků? Jak žili v posledních 100 letech? Bylo to období nejničivějších válek v historii. Nejistota, bída, hlad, strach o život. Několik let o obnově země a vzniku republiky. Vzápětí další válka, násilí, udávání, strach, ponižování, utlačování a mnoho náročných skutečností v destruktivních letech. Padesátá léta přinesla znárodňování. Byla hlásána hesla: Vše patří všem. Nevyčnívat. Všichni musí mít stejně. Naši předci přebírali generační vzorce svých předků a utužovali je dál ve své vlastní době. !

!

Strachy, nejistoty, obavy jsou v nás silně zakořeněné. Již nám většinou nejde o holý život, ale pocity strachů a obav prožíváme stejně. 



51

! Strach z válek a bídy střídal strach vlastnit majetek a dávat ho na odiv. Obavy z poslouchání zahraničních zpráv střídaly obavy se nezúčastňovat socialistických shromáždění. Naše předchozí generace byly v minulosti intenzivně utlačovány. Byl jim zabírán majetek, brána svoboda a prostor se projevit. Sdělovat veřejně svůj názor. !

!

Sebehodnota, sebevědomí a sebejistota byly termíny pro namyšlené lidi. %

! Společnost se snažila zarovnávat všechny do jedné řady. Hlavně nevyčnívat. Není pak divu, že se lidé bojí říct svůj názor. Stát si za ním. Prosadit se. Touží být úspěšní, bohatí, ale zároveň se něčeho obávají. Mají vnitřní bloky. Obavy. Je to přesně vidět u klientů ve věkových hranicích okolo třicet let a výš. Touží podnikat, ale bojí se. Chtějí víc vydělávat, ale mají obavu, že ztratí kvůli penězům přátele. Touží mít krásný dům, ale bojí se ho vlastnit, aby je druzí neodsoudili. Neumí si užít své úspěchy. Bojí se upozornit na sebe, ale přejí si v něčem vyniknout. Táhnou v sobě přenesené generační vzorce svých předků a blokují svůj potenciál. !

!

Hlavně nevyčnívat a všichni stejně. %

Nikdo neměl nárok mít mnohonásobně víc než druhý. Kdo měl nadměrečné metry v bytě, byl k němu nastěhován podnájemník. Bohatým se bralo. Chudí byli vnímáni jako charakterní lidé. Stát zabavoval majetek. Kdo „vyčuhoval“, byl perzekvován. Kdo chodil výstředněji oblečen, ukazovalo se na něj prstem – byl divný. Kdo měl peníze, byl zloděj nebo vekslák. Bohatí kapitalisté byli vykořisťovatelé. Práce šlechtila. Dlouhé roky byly do hlav našich předků sázeny tyto programy.  



52

! ! Jsme jak automat, který přebírá generační vzorce a automaticky předává dál na své děti.%

! Automaticky na ně často jedeme dál, aniž bychom si to uvědomovali. Máme strachy, obavy, nejistoty. Bojíme se projevit, prosadit, říct svůj názor. Bojíme se sdílet svůj úspěch. Ukázat, co máme. Tyto programy zase automaticky předáváme dál na své děti. Ve své době možná plnily svoji ochrannou funkci. V naší době však mohou způsobovat naopak vnitřní bloky, tlak a mohou přecházet až do depresí. !

!

Zastavte automatické předávání destruktivních generačních vzorců dál na své děti. %

! Vůbec si to ani neuvědomujeme. Převzali jsme vzorce jako malí od svých primárních autorit. Přijali jsme je za své pravdy. Jejich pravdy se staly i našimi pravdami. Automaticky je předáváme opět dál. Nepřidělávejme dětem do budoucna starosti, že budou narážet na zastaralé neplatné programy. !

!

Zastavme automatické kopírování destruktivních generačních vzorců chování na své děti. %



53

! Určitě znáte: Kdo pracuje, je prospěšný. Kdo nepracuje, je příživník. Peníze jsou příčinou zla. Peníze jsou špinavé. Buď rád za to, co máš – děti v Africe nemají ani co jíst. Takové programy jsou pro naše děti téměř nebezpečné. S nimi nemohou mít nikdy práci, která je bude bavit, finanční blahobyt, přirozené sebevědomí ani naplněné své sny. Nebudou umět říct svůj názor. Dítě s takovými převzatými vzorci je přímo nastavené do přežívání, otravné práce a poslouchání druhých. Stane se z něj přežívající člověk. Bude si chodit do lékárny pro tabletky na lepší náladu nebo svůj pocit beznaděje utápět jednou v alkoholu.!

!

Naši předci často vůbec neřešili, že by si měli život užívat – pro ně bylo důležité především přežít.%

! Muži byli hlavou rodiny. Hlavní zajišťovatelé. Dostávali doma první najíst. Dostávali nejkvalitnější jídlo, aby měli sílu tvrdě pracovat a uživit dobře rodinu. Na nich stálo živobytí celé rodiny. Bojovali. Chránili své rodiny. Ženy byly především v domácnosti. Staraly se o rodinu. Později v socialistickém režimu byla správná žena matka a dělnice, která se uměla postavit ke své práci u plotny i v továrně. Očekávalo se od ní, že hodně vydrží a zvládne. Společnost „tlačila do hlav“ vzor socialistické ženy: Silná a schopná, která vše zvládne. Ženskost a jemnost byla přímo potlačena. Žena, která o sebe víc dbala, malovala se a pečovala o svůj vzhled, byla vnímána negativně – jako nafintěná panička, která řeší jenom sebe. Dokonce i jako „lehká žena“, která je na chlapy.!

!

Naše doba přináší neomezené možnosti – jediné omezení je stále v našich hlavách. 



54

! Zásadní je si uvědomit, že i v nás a v naší rodině jsou převzaté vzorce chování a emoční zápisy, které automaticky předáváme dál na své děti, a přitom jsou již dávno neplatné. Naše babičky a dědečky si často ještě můžeme pamatovat. Jak oni vnímali život, práci, peníze, vztahy. Naši rodiče. Přenášíme strachy, obavy a nejistoty a přitom již války, zabavování majetku, perzekuce za jiný názor a vyčnívání z řady v našich krajinách bezprostředně nehrozí.!

!

Vyčistěte svá rodinná hnízda od neplatných vzorců.%

! Nejzřetelněji jsou převzaté generační vzorce v otázkách peněz a práce. Toužíme mít skvělou práci, ale v hlavách máme, že bychom měli být vděční za jakoukoliv práci. Toužíme být bohatí, ale v hlavách máme, že peníze jsou zdrojem zla. Sníme o pasivních příjmech, ale hlava vysílá, že pro peníze se musí pracovat. Kdo nepracuje, je příživník. Sníme o luxusních věcech, ale v hlavě máme, že nám je druzí budou závidět a nepřát a že se za to budeme cítit vinni. Žijeme v tužbách a snění, ale do realizace nemáme vnitřní programy. Tyto zastaralé stereotypy přenášíme dál na své děti.!

Generační vzorce jsou automaticky předávané zažité principy, které předchozí generace chránily od přežití, ale dnes mohou bránit žít.!

Je zřejmé, že není možné předávat dál řadu generačních vzorců na naše děti. Že ačkoliv mohly chránit naše předky od přežití, tak nám i našim dětem mohou naopak život ničit. Přímo bránit žít. Blokovat a brzdit od naplněného života. Práce, co je baví. Finanční nezávislosti apod. Je přímo povinností rodičů je u sebe opravit. 



55

! ! Podělím se v této oblasti o jeden příběh z koučinkové praxe:"

!

Problém: Klient Martin se na mě obrátil, že je profesně vyhořelý. Toužil naplno podnikat. Mít finanční nezávislost. Stát se úspěšným podnikatelem. Chodil však do práce, která ho neuspokojovala. Přinášela mu jen jisté peníze na konci měsíce. Své snahy o podnikání měl jenom jako koníček – ve volném čase. !

!

Rodinné hnízdo: Byl z menšího města. Jeho rodiče byli již v důchodu. Většinu času trávili doma. Neměli žádné koníčky. Celý profesní život byli zaměstnanci. Podnikání se báli. Jeho otec vždycky říkal, že podnikatelé jsou podvodníci, že nedělají poctivou práci. Maminka prosazovala, že jako otec dvou malých dětí by měl myslet na jistoty, a že zaměstnání mu dá jistoty. Kdo chodí do práce a vydělává prací peníze je seriózní člověk. !

!

Je zřejmé, že emoční programy, které Martinovi jeho primární autority (matka a otec) zasévaly do hlavy, nemohly nikdy Martina přirozeně navést k úspěšnému podnikání. V rodinném hnízdě, kde vyrůstal, se peníze vydělávaly jen každodenní tvrdou prací. Bylo jich vždy málo a muselo se pro ně hodně dřít. Jeho touha byla však finanční nezávislost. Chtěl neomezené výdělky. Přál si být pánem svého času. Pracovat pro radost. Jeho touha byla práce, která ho bude bavit a bude mu vydělávat i bez jeho práce. Chtěl mít pasivní příjmy. Mít víc času na rodinu a netrávit většinu dne v práci pro někoho jiného. Toužil, aby pro něj pracovali i druzí. Cítil se vyhořelý, v pasti své hlavy. Jeho programy mu bránily své podnikatelské i finanční touhy realizovat.!

!

Řešení: S Martinem jsme našli všechny emoční programy, které mu bránily realizovat svůj sen. Absolvovali jsme spolu deset koučinkových sezení a čistili společně hlavu od destruktivních programů. Všechny strachy a obavy, které měl v souvislosti s podnikáním v sobě hluboce zakořeněné, začaly mizet. Bylo to téměř 300 emočním programů týkajících se vztahu k penězům, k práci a především k sobě. Martin našel v sobě postupně sebedůvěru a sebejistotu.  



56

! ! ! Vytvořil si svoje internetové stránky a začal rozjíždět aktivně své podnikání. Zpočátku jel paralelně vedle svého zaměstnání. Zakázky se mu však začaly po pár měsících tak rozjíždět, že si svůj pracovní úvazek zkrátil na poloviční. Postupně se plně osamostatnil. Přizval ke spolupráci další dva spolupracovníky. Odešel ze zaměstnaneckého poměru a domluvil se svým původním zaměstnavatelem již jen na nárazové konzultační činnosti. Dokázal si domluvit mnohonásobně vyšší hodinovou sazbu, než když byl jen zaměstnanec. Začal si uvědomovat svoji hodnotu. Získal sebevědomí a sebejistotu svoje vnitřní touhy konečně realizovat. !

! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !



57

! !

12. " !

Proč přetnout destruktivní generační vzorce výchovy" ! Je povinností každého rodiče, zastavit mezigenerační přenosy destruktivních programů. 



58

! Každý v sobě nosíme, aniž bychom si to uvědomovali, destruktivní generační vzorce výchovy. Některých jste si vědomi a určitě jste si mnohokrát řekli: „Tak tohle svým dětem dělat nebudu. V tomhle budu jiná než moje rodiče.“ Mnoho oprav svého vnitřního nastavení zvládneme průběžně sami. Toužili jsme po pohádce od maminky, která neměla čas, tak dětem před spaním čteme. Přáli jsme si, aby nás rodiče přišli podpořit na sportovní zápas, ale nikdy neměli čas. Tak chodíme rádi děti podporovat a fandit. Když nám rodiče dávali málo pozornosti, tak se dětem naopak snažíme dát maximální pozornost. Někdy se však ve svém konání dostaneme do tzv. mantinelového efektu. !

!

Čeho jsme měli jako děti málo a trpěli jsme tím, dáváme naopak dětem hodně. %

Trpěli jsme nedostatkem hraček, tak dětské pokoje zaplavujeme, panenkami, kočárky, autíčky, autodráhami, jako bychom si chtěli dodatečně i dosytit svůj dětský nedostatek. I tento mantinelový efekt je však destruktivní vzorec, který jsme si sami v hlavě vytvořili. Je to druhý extrém: „Teda moje děti nikdy nebudou trpět nedostatkem hraček. Nepřipustím, aby moje děti zažívaly to co já. Nedopustím, aby moje děti strádaly po čokoládě jako já…“ apod. Pak však často vzniká v rodině nový problém – děti si neváží toho, co mají, nedokážou to ani ocenit, protože neznají nedostatek. Sami jsme z toho otrávení, že jsou doslova nevděčné. Ale ony nejsou nevděčné, jenom nechápou, za co by měly cítit vděk, když neznají nedostatek.!

!

Děti neumí ocenit dostatek, když neznají nedostatek. 



59

! Často se však stává, že jsme si sice řekli, že se budeme chovat jinak, ale přistihneme se, že se chováme stejně. Odsekáváme dětem. Posíláme je pryč, když nemáme na ně momentálně čas. Okřikujeme, ať se nepředvádějí apod. Vzorce chování máme v sobě hluboce zaryté a blokují nás. Paralyzují a přenášíme je dál automaticky na svoje děti. V první fázi je důležité si je uvědomit. Připustit, že jsem v dětství ve svém rodinném hnízdě mohl nasát automaticky vzorce, které mi brání svůj potenciál rozvinout. Dokonce mi mohou posílat i protichůdné programy, které mě dostávají až do vnitřních zkratů. Protože pokud toužím něco v životě dokázat, být pro druhé třeba motivátorem, inspirátorem, učit druhé – něco po sobě zanechat, přitom mi hlava posílá, že moje řeč, myšlenky a nápady jsou hloupé, dostávám se do vnitřního emočního zkratu. Kde se tyto programy vzaly? Kde jinde než od primárních autorit: „Nepředváděj se. Neotravuj. Mlč. Buď zticha a dej mi pokoj. Meleš blbosti. Nežvaň pořád něco. Nemel a dělej…“ Tyto věty způsobily ve vnitřním systému takovou bolest, že se hlava brání je opět zažít. Tak nedává impulsy k realizaci talentu. Takový člověk pak raději mlčí, aby neotravoval, a nic motivačního nepředává, protože se bojí, že to budou hlouposti a druhý je za to smázne.!

!

Destruktivní generační vzorce začínám přetínat již i tím, že připustím, že nějaké mám. %

Pokud zůstanu v pasti své hlavy a nechám se jí ovládnout, tak zůstanu ve svém životě jen polotovar. Můj vnitřní člověk ve mně zůstane zakuklený. Můžeme to přirovnat k housence a motýlovi. Každý máme potenciál se vyvinout v krásného motýla. Každý máme v sobě programy růstu fyzického i duševního potenciálu. Fyzický růst bereme přirozeně. Čekáme, až vyrosteme. Nezpochybňujeme, že nevyrosteme. Těšíme se na to, až dosáhneme jako děti na kliku, na stůl. Jsme nadšení, že si umíme ze skříňky podat hrníček, dosáhnout ze židle nohama na zem. Určitě si každý pamatuje podobné pocity radosti ze svého fyzického růstu. Každý další cm přidal sebevědomí.  



60

! ! Růst je přirozený program každého člověka. %

Pamatuji se, jak jsme měli doma na dveřích futra cm a datum, kdy jsme se jako děti měřili. Těšili jsme se z každého dalšího cm. Měla jsem radost, že můžu nosit mamčiny boty na podpatku, že mi vyrostla noha a začínám být velká. Stejné programy máme v sobě i v oblasti duševního růstu, akorát nám je často primární autority zatlačily. Přímo v nás zakrní a nevedou přirozeně k růstu duševního potenciálu. Destruktivní generační vzorce je tudíž potřeba přetnout. Zastavit jejich paralyzující dopad na rozvoj potenciálu osobnosti. Pro mě i pro moje děti.!

!

Destruktivní generační vzorce znemožňují rozvoj potenciálu člověka.%

! Pokud máme např. často problém s penězi a neradi je řešíme a veškeré diskuse okolo nich jsou nám nepříjemné, tak již asi víme proč? V naší původní rodině byly peníze obvykle příčinou hádek. Rodiče si na ně hodně stěžovali. Stále jich bylo málo. Museli jsme se kvůli nim omezovat. Byly problém. Když o nich rodiče mluvili, tak vznikalo nepříjemné napětí. Jednou mi jedna klientka dokonce říkala, že se jí při diskusi o penězích dělá úplně špatně od žaludku. Peníze jí způsobovaly žaludeční nevolnost. Jaký potom vztah budeme mít k penězům. Špatný. Téma ohledně peněz nám bude nepříjemné. Budeme se snažit od něj utéct. Vyhýbat se mu. Řešit jenom to nejnutnější. I s našimi dětmi. Vztah k penězům předáme na své děti a ty k nim také nebudou mít dobrý vztah. 



61

! ! K čemu nemám dobrý vztah, tomu se snažím v životě vyhnout. Peníze se mi tak nebudou nikdy dlouho držet. Budou mě spíš míjet.%

Dojmy a pojmy jsou navzájem úzce spojeny. Jaký pocit nás provází při pojmu peníze a jaký pocit při slovu jahody můžeme sami procítit. Oba termíny si řekněte zvlášť s vteřinovou pauzou a uvědomte si pocit, který při to máte. Přitom jde o dvě běžná podstatná jména. Pro náš vnitřní systém jsou to zároveň pojmy, se kterými máme spojené dojmy. Příjemné, nepříjemné, nebo neutrální. Nějak se nám z minulosti zapsaly do našeho emočního systému. Podle toho se např. vyhýbáme diskusi o penězích, ale vrháme se nadšeně do debaty o jahodových knedlících. !

!

Je tudíž potřeba si uvědomit naše nastavení k dané problematice. Pokud nemám ráda peníze a nemám k nim hezký vztah, tak jich nikdy nebudu mít dostatek. Tyto stejné programy přenáším dál na své děti. Sice jim mohu říkat, že jsou peníze důležité, a aby jednou dobře vydělávaly, ale pokud budou mít děti se mnou a penězi nepříjemné zážitky, tak se jim samy jednou budou vyhýbat. !

!

Pořád se to jenom opakuje. Dokud to v sobě nezměníme.  



62

! Princip platí ve všech oblastech. Vztah k sobě, k práci, ke zdraví, k partnerovi, k rodičům apod. Generační vzorce výchovy přetnu tím, že je najdu a pojmenuji je. Vytáhnu je tím do úrovně vědomí a vědomě je opravím. Otočím a s emočním pocitem prožiji. Tudíž začnu si pěstovat vztah k penězům. Mít z nich radost. Vidět je jako pomocníky, kteří mi pomáhají si ty jahody koupit. Vybudovat vztah k penězům.!

!

Někdy však můžeme mít naše vnitřní programy tak intenzivně zarostlé v našem vnitřním systému s bolavými emočními zážitky, že je sami odhalit a vytahat nedokážeme. %

! Pak si můžeme na pomoc vzít nějakého dalšího člověka. Partnera, kamaráda nebo nejlépe kouče, který umí s programy pracovat. Vytahá z nás všechny bloky a pomůže se zbavit destruktivních generačních vzorců natrvalo. Tím pomůžeme nejen sobě, ale uděláme tím službu i našim dětem. Přetneme navěky mezigenerační přenos destruktivních programů.!

! ! ! ! ! ! ! ! ! !



63

! ! ! ! !

13.

"

!

Následky destruktivních generačních vzorců" ! ! Jako dospělí ztrácíme radost ze života a utápíme se v řešení, problémech a starostech. 



64

! Jak jsem zmínila v předchozí kapitole konkrétní příklady z oblasti vztahu k penězům, tak podobné destruktivní následky mají všechny další destruktivní vzorce i z jiných oblastí. Když neuvidíme šťastnou maminku, která se nebude moc smát a z práce bude chodit otrávená a utahaná, tak se jednou přestaneme v návalu rodičovských starostí radovat a naše práce nás bude vysávat. Velice časté jsou emoční programy, že rodič má pořád nějaké starosti. Musí stále něco řešit. Že život v dospělosti jsou již jenom problémy, kterým se musí čelit. Život není peříčko apod.!

!

Často dospělí říkají: „Buď rád, že jsi ještě dítě. Nemáš žádné starosti. To přijde, až budeš velký. Užívej si dětství. Užívej si mládí. Pak budeš jenom stárnout a přijdou starosti, nemoci a bolesti.“ Tyto věty jsou přímo likvidátory osobnosti dítěte, když doroste do dospělosti. !

!

Dítě se paradoxně těší, až bude velké, protože bude moct cokoliv, co mu v dětství zakazují. %

! A místo, aby si v dospělosti konečně začalo užívat a rozvíjet se, tak mu v hlavě začnou doslova „klíčit“ zasetá semínka o náročné dospělosti, starostech, problémech, řešení a stárnutí, že se z něho stane ve třiceti ustaraný dospělý se zablokovanými potenciálem v profesním, finančním, vztahovém i zdravotním kvadrantu. !

!

Přesně takových utrápených a ustaraných dospělých je všude kolem hromada. Velice často sedí v mé konzultační místnosti. Přijdou hledat ztracenou radost ze života. Utopenou pod vrstvou starostí a problémů, kterých jsou plné jejich dny. Ve třiceti letech jsou ztrhaní víc než leckterý vitální šedesátník.  



65

! ! Následky destruktivních generačních vzorců jsou fatální.%

! Sejdou-li se nám ze strany partnera i z naší rodiny, a nic s nimi neuděláme, tak naše děti dopadnou téměř podobně. Krátkodobě mohou mít úspěch a může se jim dařit, ale jakmile překročí práh dospělosti a vydají se sami do svého života, tak nemohou mít v zásadě nic jiného, než co žijeme my – jejich rodiče. !

!

Sama jsem si uvědomila, že jsem převzala od své mamky destruktivní partnerské vzorce. Mamka pro klid tátovi ustupovala. Taky babička pro klid dědovi ustupovala. A jak jinak, já jsem ve vztahu pro klid ustupovala. Bála jsem se konfliktu. Měla jsem v hlavě zapsáno, že konflikt nikdy nemůžu vyhrát, že nemá cenu. Že si partner bude prosazovat jenom svoje, a když nebude po jeho, tak bude dělat dusno. Tak jsem pro klid ustoupila, ale dusila jsem v sobě. Stejně jako moje babička i mamka. Uvědomila jsem si, že se chovám jako automat ve svém partnerství stejně jako mamka i babička. Že moje dcera nasává stejné programy. !

!

Myslela jsem, že děti chráním tím, že je doma klid a zbytečně nevznikají s partnerem spory, ale já jsem dělala nevědomě pravý opak. Místo toho, abych je chránila, tak jsem jim vlastně ubližovala. Ukazovala jsem jim pro klid ustupovat, dusit v sobě. Tak jsem se to začala postupně učit. Respekt k sobě. Vztah k sobě. Stavět si zpátky zašlapané partnerské sebevědomí a svoji hodnotu jako člověka.!

Necháváme-li si vše v partnerství pro klid líbit – dětem tím ubližujeme. Samy jednou budou ve vztahu, kde si také nechají k sobě dovolovat. 



66

! ! !

!

14.

"

!

„Zákon zkvalitňování nové generace“! ! ! Nová generace má zaručený úspěch, jen když bude kvalitnější než předchozí generace. 



67

! Společnost se vyvíjí. Jde dopředu. Ať se nám tempo posledních let líbí, nebo nelíbí, jsme jeho součástí. Velice rychle si zvykáme na pohodlnější. Rádio, kameru, foťák i telefon v jednom. Automatické řazení v autě a všechny další bezpečnostní a komfortní doplňky na ovládání. Nová generace by měla být vždy kvalitnější. Měla by jít s dobou. Plnit nové nároky a očekávání. Přizpůsobit se aktuálním potřebám. Běžně tento zákon vývoje známe a respektujeme v celé řadě odvětví okolo nás. Nejlépe je vidět v moderních technologiích. Konkrétněji je možné ho přiblížit na problematice mobilních telefonů. !

!

Každý zná mobilní telefon. Obvykle si lidé kupují novější a lepší typ, než aktuálně mají. Chtějí si obohatit život modernějšími funkcemi. Nikdo si většinou nepořizuje horší a méně kvalitnější zařízení, než měl doposud. Doba jde velmi rychle dopředu. Vyvíjí se. Děti se rodí vždy do aktuální doby. A pokud je přirozeně nezačneme hned vnímat jako nově příchozí, kvalitnější generaci, tak je pro jejich aktuální dobu omezujeme. Doslova brzdíme. Stahujeme zpátky o dvacet, třicet nebo i čtyřicet let, podle toho, kolik nám rodičům v daný moment je. Chceme, aby se chovaly, jako když jsme sami byli malí. Očekáváme od nich chování a projev jako k našim rodičům. Ale doba je dávno někde jinde.!

!

Svět se posunul a je třeba posunout a modernizovat i svůj rodičovský přístup. %

Rodiče se často domnívají, že jsou jejich děti při narození na startu stejné, jako oni byli sami před desítky lety. Mají tendence to stále porovnávat. „No tohle by mi nikdy rodiče nedovolili. Nikdy jsem nemohl jen tak zapínat televizi. Tohle bych si k rodičům nemohl nikdy dovolit. Musel jsem poslouchat na slovo a neodmlouvat.“ Milí rodiče, je jiná doba. Potřebuje slyšet názor druhého. Dokázat si ho obhájit. Prosadit. Nebýt jen ovce, která se pro klid autorit přizpůsobuje. Děti se rodí do aktuální doby a není možné ji porovnávat s dobou před třiceti lety. To je, jako kdybych vám říkala, že při telefonování z mobilního  



68

telefonu musíte chodit jen do telefonní budky, protože se dřív dalo telefonovat na ulici jen v telefonní budce. Asi si budete klepat na čelo, co to po vás chci? Podobné nesmysly jsme schopni vypustit z pusy a téměř vyčítat dětem, co mají aktuálně za možnosti, které jsme jako malé děti sami neměli. Za to přeci naše děti nemůžou. To je přirozený vývoj. My také nemůžeme za to, že naše babičky prožily válku. Kvůli tomu se máme cítit provinile, že se chceme cítit v životě šťastně? Užívat si ho?!

!

Nová generace je již vybavená schopnostmi pro aktuální dobu. %

! Naše děti za to nemohou, že se rodí do doby, kde má každý i několik mobilních telefonů a telefonní budky již ani neznají. Pamatuji se, jak jsme měli doma ještě nějakou dobu pevnou linku a tehdy asi tříletá dcera chtěla telefonovat babičce. Tak vzala „šňůrový telefon“ z obýváku a vyrazila ven na zahradu. Najednou se začala rozčilovat, že jí nejde vynést ven a že se jí někde zasekl. Musela jsem se strašně smát a jenom jsem konstatovala – nová generace nepotřebuje staré způsoby. Dcera ani nechápala, proč by se měla omezovat šňůrou a zůstat telefonovat doma, když chce babičce zavolat ze zahrady, kde krásně svítí sluníčko.!

!

Novou generaci starými způsoby uvažování brzdíme.%

Zákon zkvalitňování nové generace by měl otevřít mysl rodičům. Přijmout, že je správné, že jsou děti ve svých dvou, šesti, deseti i patnácti letech mnohem dál, než byli oni sami. Že jsou děti v mnohém schopnější a rychleji chápou třeba nové technologie. Jsou často šikovnější než my. Že je to v pořádku. Je to správné. Neznamená to neschopnost rodičů,  



69

ale kvalitnější nová generace. Přirozený vývoj. Otevřete-li se tomu, že vaše dítě je kvalitnější generace, získáte víc i sami pro sebe. Obohatíte se sami o nové z jejich světa. !

!

Jsou-li naše děti úspěšnější než my, je to důkaz, že jsme novou generaci zkvalitnili a jako rodiče odvedli tu nejlepší práci.%

! Někdy je pro rodiče těžké připustit, že by jejich dítě mohlo být v něčem lepší. Nechápou, že by mohlo znát a vědět víc. Tím se ale velmi ochuzují. Děti nás mohou hodně naučit. Když se gramotný rodič otevře novému poznání od dětí, nejenže se dozví víc i o jeho světě, ale především tím buduje pilíř kvalitního vztahu. Rozšíří si témata ke komunikaci, sdílení a společným zážitkům.!

!

Děti jsou lépe vybaveny pro aktuální dobu než jejich rodiče. %

! Můžeme to vidět velmi dobře, například když manipulují s moderní technikou. Velice rychle se učí s počítačem, mobilními telefony. Orientují se velmi intuitivně v nových technologiích. Znáte sami, jak se bleskově učí ovládat již velmi malé děti techniku a jak pomalu to jde jejich rodičům a ještě pomaleji prarodičům. Knoflíky a různé čudlíky ani neznají. Vše intuitivně dotykově zvládají. Je to přirozené a správné. !

Otevřete se novému poznání od svých dětí. Mohou vám mnoho předat.   www.lucie-konigova.cz


70

! ! ! ! !

15.

"

!

Negramotný rodič – hlavní rodičovské omyly" ! Neandrtálský způsob chování rodičů k dětem vychová další neandrtálské rodiče. 



71

! Původ rodičovských omylů má kořeny v daleké minulosti. Velký vliv mělo náboženství. Vzhlížení k „božské autoritě“. Maximální poslušnost a oddanost. Děti často měly dřív i mnohem menší hodnotu pro své blízké, než mají nyní. Především na venkově. Bylo jich v jedné rodině hodně a často se stávaly přítěží. Velmi brzy pracovaly. Odcházely za prací i mimo domov. Opouštěly časně původní rodiny, aby se osamostatnily. Rodičům se vykalo. Dětem se dávala často najevo jejich nízká hodnota. Rodiče si od nich drželi mnohdy víc emoční odstup. Nenavazovali příliš emoční vazby. Ve své době mohly tyto principy a přístupy k dětem plnit svůj význam, ale v naší době jsou naopak destruktivní. Likvidují osobnost a její potenciál na úspěch a spokojenost v životě.!

Rodičovské omyly jsou nenápadné ve všedních dnech, ale způsobují katastrofy v celých životech.%

Řada destruktivních generačních vzorců zůstala silně zakořeněná. I dnešní generace rodičů je automaticky používá. Doslova „neandrtálský přístup“ ke svým blízkým a dětem. Hlavní rodičovské omyly jsem posbírala z mé osobní i profesní praxe. Nejvíc doslova důkazních materiálů, co vše rodiče doma dětem zaseli do hlavy, se mi podařilo nastřádat za poslední 4 roky intenzivního denního osobního koučinku. Z hlav klientů jsem vytahala přes 30 000 emočních programů. Ty jim do hlav zasázeli jejich rodiče a další blízké primární autority, které na ně měli v dětství nejintenzivnější vliv. Klienti hledají v životě zašlapané sebevědomí, neumí se prosadit, mají problém najít práci, která by je naplňovala, vydělávat peníze a točí se v kruhu a neví proč. !

Rodičovské omyly mají fatální vliv na sebevědomí a vývoj dětí. 



72

! Omyly mají na sebevědomí dětí přímo destruktivní vliv. Problém je, že si to rodiče neuvědomují. Proto jsem se rozhodla šířit tuto osvětu, aby nevyrůstali další dospělí, kteří nebudou mít ve svém životě naplňující vztahy, práci, peníze a další krásy, kterých je plná planeta.!

! ! !

Deset nejzásadnějších rodičovských omylů"

Sestavila jsem omyly z mé konkrétní koučinkové praxe. Následky, které jsem popsala, jsou skutečné příběhy dospělých. Velice často v podobných modelech opakovaných u další řady klientů. Právě ty nejzásadnější posbírané omyly jsem uceleně sepsala.!

! 1. Vím to lépe než moje dítě."

! Rodič si, jako starší, automaticky přivlastňuje větší vědění ve všem. „Jsem starší, mám mnohaleté zkušenosti, a tudíž vím vše lépe.“ Děti nemohou za to, že se narodily o pár desítek let později než jejich rodiče. Jinak to přirozeně ani nemůže být. Není tudíž na místě jim to stále připomínat. Tento omyl omezuje potenciál dítěte. Nenechává ho rozvíjet a být i v něčem lepší než rodič. Vaše další generace tudíž v životě dosáhne maximálně toho co vy, ale spíše méně. Tímto omylem bude vaše dítě „drženo“ ve svém životě stále pod umělým stropem všech dalších autorit. I mezi jinými autoritami se bude držet stále v podřadné pozici.! Následky: Nesebevědomý člověk, který si nevěří, že by mohl vědět a umět něco víc než druhý. Nezná svoji hodnotu. Neumí se prosadit. Čeká, že autorita má lepší názor, informace, zkušenosti a ví vždy lépe. Klienti mají problémy se vztahem k sobě. Neumí se prosadit. Ženy se často dostávají do vztahů, kde je jejich partner dominantnější a jsou na něm závislé.  



73

! ! 2. Vše, co dítě dělá, musím mít pod kontrolou."

! Rodič má potřebu stále kontrolovat vše, co dítě dělá. Od domácích úkolů, zametenou podlahu, až po zašněrované tkaničky při odchodu. Nejenže potřebuje kontrolovat správnost provedení, ale má potřebu nacházet nedostatky. Cítí nutkání upozorňovat na zlepšení. Jeho vnitřní motivy ho vedou k tomu, že jeho dítě musí být dokonalé. Vše zvládat bez chyby. Skvělé a perfektně. Snaží se vidět na svém dítěti často nedostatky. Opravovat ho. Napomínat. Jde o nesebevědomého rodiče, který v nedostatcích dítěte vnímá vlastní nedostatečnost. Nedokonalost dítěte si bere jako osobní selhání.! Následky: Z takového dítěte vyroste stejně nejistý člověk s velmi nízkým sebevědomím jako jeho rodič. Nezná svoji hodnotu. Připadá si neschopný. Stále má potřebu něco zlepšovat. Zdokonalovat. Je svojí hlavou doslova „bičován“, že vše musí být perfektní. Se svojí prací nikdy není spokojený. Má strach z kritiky. Cítí ji jako selhání, že něco zase nezvládl. Tito lidé jsou v dospělosti doslova otroky své vlastní hlavy. Nikdy si od sebe neodpočinou. Jsou se sebou stále nespokojení. Nic pro ně není dostatečně a dobré. Mají na sebe i své okolí vysoké nároky. Neumí si užívat svoje úspěchy. Je to cesta k osobnostnímu vyhoření. Tento omyl způsobuje i tzv. prokrastinační chování neboli chorobné odkládání úkolů. Dospělí se naučí raději nic nedělat, do ničeho se nepouštět, protože to stejně nebude dostatečné.!

! !

3. Péčí a staráním se dítěti pomáhám."

!

Bohužel péčí a staráním se dítěti často škodím. Způsobuji totiž jeho nesamostatnost. Servisuji. Dělám za dítě, ale tím mu neumožňuji si projít osobní zkušeností. Pochopit smysl činnosti. Získat dovednost. Vychytat chyby. Často slýchám od klientů: „Kdyby mě rodiče nechali padnout, abych si to sama vyzkoušela, a nedělali všechno za mě. Tenkrát mi to sice bylo příjemné. Ani mi nedocházelo, proč to vše dělají. Ani jsem to neuměla ocenit. Měla jsem pocit, že to tak dobře neumím a nehrnula jsem se do toho.“ Právě z těchto situací vzniká nedostatečné sebedůvěra a sebevědomí. Strach ze selhání. Rodiče  



74

dělají práci za děti a ony nejenže nevědí, jak se např. zapíná pračka, ale ani se nepokoušejí na to přijít, aby ji nerozbily. Kdy se to tedy mají naučit? ! Následky: Děti ustaraných a servisujících rodičů končí špatně. Dokonce v dospělosti i sebevraždou. Mají pocit, že nic nezvládnou. Že jsou v životě nepoužitelné. Že jsou jenom na obtíž. Jsou ustrašené. Bojí se cokoliv dělat. Mají strach, že pokazí, zničí. Neumějí se pořádně začlenit do kolektivu. Jak jim rodiče pořád předmetávali cestičku, tak se neumí samy jen tak odvážně do něčeho pustit. Neumí vůbec zdravě riskovat. Jsou ideálním cílem pro šikanu a teror na pracovišti. Neumí se jako dospělí prosadit. Nevěří si. Pokud naváží partnerské vztahy, tak si nacházejí dominantní partnery, kteří za ně řeší, rozhodují. Dostávají se tak do závislosti a bývají psychicky i fyzicky terorizovaní.!

! !

4. Dítě by mi mělo projevovat automaticky vděk a úctu."

!

Pokud rodič vyžaduje automaticky vděk a úctu, tak pravděpodobně nepřichází od dítěte přirozeně sama. To znamená, že má sám rodič nějaký osobní problém. Z pozice autority si vynucuje chování, která mu od dítěte přirozeně nepřichází. Není pro něj přirozenou autoritou. Vděk a úcta k rodičům, nebo ke starším, není povinnost. Nevidím důvod, proč by dítě mělo projevovat vděk a úctu vůči někomu, kdo se k němu chová nadřazeně, povýšeně, zlostně a jedovatě. Kdo ho ponižuje. Děti rádi projeví vděk a úctu k druhým. Rádi dají najevo, že si druhého váží. Přirozeně k dospělým vzhlíží, protože cítí, že se od nich mohou něco naučit. Dokonce potřebují k někomu vzhlížet. Mít své vzory. Mají v jejich blízkosti pocit bezpečí. Pokud však dospělý dítěti tyto pocity nedává, přirozený vděk a úcta nemůže přijít.! Následky: Vynucený vděk a úcta k rodičům, kteří jim nejsou hodni, vede k tomu, že děti, když vyrostou, budou automaticky ve vlivu starších, nadřízených, partnerů a nebudou se cítit svobodní se v klidu vyjádřit. Jejich osobnost zůstane nevyzrálá, jelikož se budou bát následků svého chování. Nebudou se umět prosadit v profesním prostředí. Nechají si vše v životě líbit od ostatních autorit. Takoví lidé bývají často předmětem tzv. bossingu. Psychického teroru ze strany nadřízených, partnerů, dokonce i vlastních dětí. 



75

! ! ! 5. Radami dítěti snižuji riziko budoucího problému."

! Radami nesnižuji riziko budoucího problému. Je to jen alibistický vzorec rodičů, kteří se chtějí dopředu ochránit od pocitu, že dítěti včas řekli, co se může stát. Jaké může mít jeho chování následky. Připravují si jenom podmínky, aby případně řekli: „Vždyť já jsem ti to říkala. Vidíš? Kdybys mě poslechl, nemuselo by se to stát…“ Ovšem dítě neumí radu často slyšet, natož ji přijmout a chovat se podle ní, protože jí často vůbec nerozumí a nechápe. Dokud si problémem samo neprojde. Nemluvím o tom, že dítěti neřekneme radu v případě skutečně životu nebezpečné situace. Většinou nejde o žádné závažné situace a stále dopředu upozorňujeme a radíme, abychom je vyvarovali nějaké situaci, ale ony se ji tak nenaučí poznat. Nebudou vědět, jak samy příště situaci zvládnout. Ani učinit preventivní opatření. Například respekt z ohně získá, když pozná, jak pálí. ! Následky: Rodiče, co pořád radí, tak způsobují to, že z dětí vyrostou nesamostatní dospělí. Pořád čekají, kdo jim poradí. Mají strach si vyzkoušet sami. Mají obavu, že jim druhý bude vytýkat, že se neporadilo, neposlechlo radu. V dětství se díky svým nezdravě starostlivým rodičům nenaučili si projít problémem a zvládnout ho. Většinou jsou to vystrašení lidé, kteří se bojí zkoušet nové. Mají strach ze změny. Nevěří si. Na koučinku pak odblokovávají svoje hluboko zakořeněné vnitřní strachy, obavy a nejistoty.!

! ! 6. Obětovat se jako rodič dětem a rodině je správné."

!

Nikdo se v životě nenarodil, aby byl oběť. Každý člověk má svůj fyzický i duševní potenciál a ten má ve svém životě plně realizovat. Být oběť není realizace potenciálu. Děti nepotřebují vaši oběť. Děti potřebují vidět své rodiče právě ve svých jedinečných schopnostech. Jak se v životě realizují. Nechtějí svého rodiče jenom jako mámu a tátu, kteří se obětovali pro rodinu. V rodičích vidí svůj vlastní vzor pro svůj další život. Když se  



76

rodič obětuje jenom dětem, tak se i jednou děti obětují svým dětem a potom se rodičovství stává omezující rolí v životě na místo, aby byla rozvíjející a růstová. ! Následky: Děti, stanou-li se rodiči, tak upustí od všech přátel, koníčků, zájmů. Dokonce i profesně se nikdy nedokážou realizovat, jelikož vnímají, že by tím rodina mohla strádat. Že se musí obětovat dětem a rodině. Stávají se tak unavenými dospělými, vyhořelými a předčasně stárnou, jelikož nevidí jinou možnost – než obětovat se rodině. Často se takoví lidé uchylují k alkoholu, protože ho mají jako jediný zdroj „odpojení“ se od myšlenek, které jim hlava posílá – musíš se obětovat pro rodinu. Velice špatně pak snášejí „syndrom opuštění hnízda“ dětí. Chtějí, aby jim děti projevovaly vděk za to, že se pro ně obětovali. Jsou vnitřně nešťastní. Hledají pomoc, jak mít radost i jenom ze svých zájmů a aktivit, aniž by jim hlava posílala pocity provinění, že se nevěnují dostatečně dětem a rodině.!

! ! !

7. Pravidla omezují. "

!

Pravidla pomáhají nastavit doma pohodu a klid. Učí děti i rodině sytému. Díky nim se předchází nevyřčeným očekáváním, co by mělo být, a není. Obavě, až přijde rodič domů, co zase bude? „Jak to, že není uklizeno. Proč ještě není umyté nádobí. Proč zase nikdo nevyklidil myčku. To zase vše zůstane na mně? Jsem tady snad nějaká vaše služka?“ Pravidla zajistí, že není nutné zbytečnému opakování, připomínání, napomínání a šíření napětí vystresovaných rodičů. Umožňují všem členům znát své úkoly a povinnosti a vyřídit je dle svobodné volby. Učí převzít zodpovědnost za nesplnění úkolu. Platí pro všechny, tudíž vytvářejí rovnocenné prostředí pro všechny členy domácnosti. Příklad, který chápou všichni, i děti od 3 let. Pravidla silničního provozu platí pro všechny, bez výjimky. Jinak se nemůže vypravit jako řidič do provozu. I chodec, i cyklista musí dodržovat pravidla. Jinak ohrožuje svůj život i ostatních. Kdyby nebyla pravidla – vznikl by chaos. Nervozita. Napětí. Podobná atmosféra bývá v domácnostech. Proto jsou pravidla přirozenou cestou ke klidu a domácí pohodě.! Následky: Rodiče, kteří neumějí s dětmi nastavit pravidla a vytvořit systém, tak způsobují to, že se děti cítí neukotvení. Nemají vnitřní disciplínu. Nezískají základní návyky hygieny, péče o sebe a své prostředí. Neumějí pracovat se svým volným  



77

časem. Nevědí, co se sebou. Bojí se, že nečekaně přijde nějaký problém. Neumějí v dospělosti odpočívat vedle svého partnera. Mají obavu, že od něj bude očekávat nějakou činnost a že mu bude vytýkat, co dělá. Klienti se tak učí nemít obavu z nevyřčených očekávání. Učí se s blízkými komunikovat o svých očekáváních a nebát se případné konfrontace, která přinese vyjasnění.!

! !

8. Partnerství je druhořadé. Děti jsou priorita."

!

Tímto omylem rodiče způsobují velký tlak na děti. Na první pohled to působí spíš, že je to pro děti přínosné. V prvních letech jejich života možná ano. Ale jakmile jsou děti starší a začnou mít svoje vlastní aktivity, i první školky v přírodě, tábory a různé svoje zájmy, tak se cítí vnitřně vůči rodičům provinile, když odjíždějí. Mají pocit, že rodič bez nich strádá. Protože vnímají, že jsou pro rodiče vším a rodič bude bez nich nešťastný. Šílené jsou scénáře brečících matek u autobusu, kdy mávají dětem při odjezdu na školku v přírodě a brečí. To je pro dítě tak silný traumatický zážitek, že zůstává emočně nezdravě viset na svých rodičích a nedokáže se svobodně osamostatňovat. Pokud však vidí dítě silný partnerský vztah svých rodičů, kteří si jsou pro sebe vzájemně prioritou, tak cítí klid, že ani jeden z rodičů emočně nestrádá. Že si dokážou vzájemně „dobít emoční baterky“. ! Následky: Dospělí, kteří vyrostou, se cítí zodpovědné za spokojenost svých blízkých. Partnerů, zaměstnavatelů, dětí, přátel a dalších lidí. Mají potřebu ověřovat jejich nálady. Sami sebe dávají na poslední kolej. Neumí si najít, co by je bavilo za práci. Neumí si často najít naplňující vztah. Cítí tíhu za náladu svého okolí, která je pro ně prioritou. Mají špatný vztah k sobě. Ten pro ně není podstatný. !

! !

9. Dítě je moje a do 18 mě musí poslouchat. Dokud ho živím, bude dělat, co já chci."

! Tento mocenský přístup rodičů přináší fatální následky. Pokud si rodič tvrdě prosazuje svůj vliv, poslušnost, oddanost a fungování, výhradně podle svých představ, a nerespektuje osobnost svého dítěte, vyroste z něj nesebevědomá osobnost. Ani takový  



78

rodič není osobnost, tudíž předává jen dál na své dítě nezralý postoj. Z pozice moci si sjednává respekt. Není mu pravděpodobně poskytnutý přirozeným způsobem, tak využívá nejjednodušší způsob. Využívá slabé stránky dítěte, které ještě není dospělé a finančně závislé za rodiči. Doslova zneužívá své pozice rodiče.! Následky: V dospělosti se takový člověk dostává do maximální závislosti na autoritách. Nevěří si. Bojí se jich. Jak partneři, tak často i jejich nadřízení mají despotické sklony. Někdy se v jejich životě děje tzv. mantinelový efekt. Tzn. absolutně opačný, než který zažívali jako děti. Tzn. tvrdě se staví autoritám. Nekompromisně s nimi vyjednává. Přímo bojuje a podněcuje konflikty. Jako by si vyřizoval „účty“ se svým rodičem, který mu bral svobodu projevu. Autoritu vnímá jako nepřítele, který potřebuje druhé podmaňovat. Takový člověk je často velmi nešťastný, vyčerpaný z permanentních obranných postojů. Většinou tito lidé autoritami pohrdají a dávají to rádi najevo.!

! !

10. Chyba dítěte je selhání a znakem neschopnosti."

!

Chyba je přirozená věc. Chyby, omyly, selhání, nezdary jsou přirozené věci v životě. Učíme se z nich nejen my, ale i naše děti. Díky jejich prožití a zdolání člověk roste. Posouvá se. Stává se zkušenější a větší. Tudíž chyba je informace, co je potřeba dělat jinak, nebo vůbec nedělat. Chyba není nic špatného. To je dobrá věc, protože nás učí. Není nic špatného, že dítě udělá chybu, protože ho poučí. Je to přímo cenná informace. Zkušenost. Obohacení. Chybou se zdokonalit a zhodnotit. Pokud rodič sám přijme chyby ve svém životě jako přirozené skutečnosti ve vývoji, tak uleví nejen sobě, ale i svým dětem.! Následky: Takový dospělý má obrovský strach dělat chybu. Zkoušet nové věci, protože při nich je velká pravděpodobnost chyby. Mají na sebe velké nároky. Bojí se selhat, protože za tento pocit přišly v dětství výčitky, nepříjemná atmosféra. Někdy i fyzické tresty. Sami si tento vzorec převzali, tudíž chybu vnímají jako neschopnost. Snížení své hodnoty. Mají v sobě hodně stresu, který šíří i kolem sebe. Mají strach nejen udělat chybu, ale tak se bojí, že by i někdo druhý mohl v jeho práci vidět chybu. 



79

! ! ! ! ! !

16. " !

Gramotný rodič – základní rodičovské principy" ! Gramotného rodiče je možné poznat tak, že má pohodový vztah se svými dětmi. 



80

! Rodičovství je krásná životní role. Můžeme ji skvěle sehrát, ale můžeme v ní také úplně selhat. V této kapitole jsem vybrala deset hlavních principů rodičovské gramotnosti, díky kterým bude vaše dítě v životě nejen prosperovat, ale hlavně se bude cítit šťastně a spokojeně ve všech oblastech. Jestli jim jsou dva, dvanáct nebo dvacet, je úplně jedno. Protože chování dětí a jejich projevy, výsledky, úspěchy, je právě odrazem vlivu rodičů. Když jsou děti uplakané, nespokojené, mají pořád nějaké problémy, nejde z nich pohoda a spokojenost, tak to obvykle signalizuje nepořádek v rodinném hnízdě. Jejich emoční svět je z domácího prostředí, unavený, rozbolavělý, přetížený a zanesený rodinnými problémy. !

!

Rodičovská gramotnost má na životní úspěch dítěte zásadní vliv. %

Rodič je hlavní a nejdůležitější „zahradník“. Zasévá semínka úspěchu nebo životních tragédií. Právě gramotný rodič zná semínka úspěchu a ty svým dětem vědomě sází. Vnímá, že je v jeho rukou velká moc, kterou využije ve prospěch svého dítěte. Principy gramotného rodiče jsou právě semínka, která vyklíčí do životní prosperity. Jejich správné využití má obrovský vliv na životní cestu dítěte. Bude po ní kráčet se zdravým sebevědomím, sebejistotou a vědomím si své osobní hodnoty. Budete-li dodržovat tyto principy, vytvoříte nejen ty nejlepší podmínky zdravého fyzického i duševního růstu vašich dětí, ale zároveň posílíte a zhodnotíte rodinné vztahy. Zajistíte prostředí přirozeného respektu, svobody, pohody a klidu, kde se budou všichni cítit dobře a přirozeně a s láskou budou o rodinné hnízdo rádi pečovat.!

Největší dary, které může vaše dítě dostat, jsou bezpodmínečná láska, otevřená mysl a tvůrčí nadšení. 



81

Nechytejte dětem ryby, tím je nakrmíte jen na jeden den. Naučte je, aby si je uměly chytat samy, tím jim zajistíte potravu na celý život.%

!

10 nejzásadnějších principů úspěšného rodiče" 1. Dávejte bezpodmínečnou lásku. "

! Láska je nejsilnější, nejmocnější, nejzdravější a nejhojivější energie na planetě. Podněcuje růst. Je motorem pro vývoj. Uzdravuje. Léčí. Ovšem mluvíme-li o lásce bezpodmínečné. Bez výhrad. Budete-li dávat svým dětem tuto lásku, vyrostou z nich zdravě sebevědomé osobnosti. Budou znát svoji hodnotu. Přirozeně je budou vést jejich vnitřní touhy. Nebudou se bát je následovat. Jejich rodinné hnízdo jim dám zázemí pro růst jejich originality, jedinečnosti, osobnostního i profesního talentu. !

!

Bezpodmínečná láska je základní a denní princip každého rodiče. „Mám tě ráda takového, jaký jsi – za všech okolností.“ To je největší dar, který můžete svým dětem dát. Fyzický život a emoční nasycení. Milovat své dítě přes všechny chyby a nedostatky. Děti se tak naučí samy sebe milovat bez výhrad. Se svými silnými i slabými stránkami. Nebudou se muset učit vztah k sobě až ve třiceti, čtyřiceti a více letech, jak je tomu u řady mých klientů. Sebeláska se rodí doma z bezpodmínečné lásky rodičů k dětem. !

! !

2. Respektujte originalitu a jedinečnou osobnost druhého. "

! Každý člověk na planetě byl, je a bude vždy jedinečný. Nikdo stejný nikdy nebyl, není a nebude. Tudíž i naše děti jsou absolutně jedinečné a originální bytosti. Mají své talenty, schopnosti, silné stránky, ale i slabé. Něco jim jde víc, a něco méně. To je přirozené. Tudíž je potřeba podporovat právě ty silné stránky. Slabé respektovat a neřešit. Neexistuje žádný tvor na světě, který by uměl dobře vše. Ve zvířecí říši je to možné názorně vidět.  



82

Orel neumí běhat jako puma a naopak. Žralok skvěle plave a má výbornou schopnost rozpoznat krev na několik kilometrů. Neumí však vyčichat stopu člověka jako pes. Neznamená to, že žralok není dokonalý nebo že puma není dokonalá. Naopak u nich vidíme jejich dokonalost. A vůbec nás nenapadne, že jsou v něčem nedokonalí.Každý umí něco skvěle, a něco jiného zase vůbec, nebo jen okrajově. A to stejné je i u lidí. Něco neumět není neschopnost a nižší hodnota člověka. Je to informace, že schopnost je jinde. Nejlepší je děti podporovat: „Dělej, co tě baví, a v tom budeš nejlepší. Buď svá a to je pro tebe i tvé okolí to nejlepší. V tom budeš nejšťastnější. Jdi za svým srdcem a tato cesta ti přinese naplnění.“ "

! !

3. Jděte vlastním příkladem. "

! Děti se nejvíc učí z toho, co vidí. Napodobují. Opakují. Doslova se opičí po rodičích. Jsou pro něj vzorem, tudíž vše, co rodič dělá, vnímají jako správné. Slova, rady, poučování jsou k ničemu nebo mají jen malý dosah. Když se rodič nechová v souladu s tím, co říká, nemají jeho slova žádnou hodnotu. Dítě nepřijme slova, když nevidí skutky. Pokud tedy rodič například káže, že je potřeba si po sobě uklízet, a sám má ve své pracovně nepořádek, nebo že cigarety jsou špatné, a chce trestat za to, že dítě zkouší kouřit, přitom má sám cigaretu u pusy, tak to dítě vůbec nebere. Dokonce se takový rodič přímo v očích dítěte devalvuje. Nejen pro danou chvíli, ale celkově jeho autorita se snižuje. !

!

Děti nasávají vše, co vidí. Co rodiče dělají, nebo nedělají. Pokud se vám cokoliv nelíbí na tom, co vaše dítě dělá, říká, nebo jak se chová, podívejte se nejdřív na sebe. Kde to vidělo? Kde se to naučilo? Než začnete poučovat, napomínat, opravovat, tak si nejprve ukliďte před vlastním prahem. Podívejte se do svého svědomí. Opravte nešvar nejdřív u sebe a z vašeho příkladu se děti přirozeně přeučí svůj návyk, který kritizujete a který se vám nelíbí. To je nejrychlejší a neefektivnější cesta. 



83

! ! ! 4. Otevřeně komunikujte. "

! Základem všech mezilidských vztahů je komunikace. Ta čistí nejasnosti, urovnává pochybnosti, vyjasňuje nedorozumění, staví spolupráci, vytváří podmínky pro porozumění, klid a pohodu. To platí i v komunikaci s dětmi. Je klíčová pro vývoj dítěte, jeho nastavení do života, budoucí schopnosti se prosadit, vyjádřit, sdělit pocity, názory apod. Nenaučí-li se děti doma od rodičů komunikaci, ponesou si tento handicap celý život do všech vztahů. Partnerských, profesních, rodičovských, přátelských a dalších. Díky komunikaci se rodič od svých dětí i učí. Naslouchá zprávám z jeho světa. Poznává ho. Víte, proč máme jednu pusu a dvě uši? Abychom méně mluvili a více naslouchali. To je zlaté pravidlo gramotných rodičů. Komunikace umožňuje vyjádřit pochvalu. Uznání. Ocenění. Připustit jiný názor. Být otevřený dozvědět se nové. Získat aktuálnější informace od dětí a svoje data si opravit. Neskrývat své slabé stránky. !

!

Otevřená komunikace je zralejší, vyšší stupeň. Vytváří podmínky pro sdělení čehokoliv bez odsuzování. Umožňuje se svobodně vyjádřit, svěřit a projevit bez strachu z odsouzení, zesměšnění, potrestání apod. Otevřeně přiznat chybu. Připustit, že nevím vše. Uznat omyl. Zeptat se na názor. Říct si o radu. To není neschopnost. To je přirozený komunikační a mezilidský sdílející proces. Naučte se komunikovat bez odsuzování, bránění se, braní si věcí osobně. Komunikace je nezávislá platforma názorů, pocitů, prožitků. Díky ní můžeme hodně vyrůst a naučit se od sebe navzájem.!

! !

5. Podporujte. "

! Podporujte své děti. Když chtějí něco vyzkoušet, umožněte jim to. Je to nezbytný proces v poznávání sebe, světa, svých schopností i neschopností. Je přirozené, že každému jde něco lépe, a něco hůř. I to je potřeba poznat. Přijmout, že z dítěte nebude nikdy vynikající boxer, fotbalista, zpěvák, ale že bude mít talent třeba něco zkoumat, vyrábět, tvořit. Tím,  



84

že budete děti podporovat v objevování světa prostřednictvím osobních zkušeností, umožníte tak poznat jejich osobní talent. Nejdříve děti chtějí poznávat celý svět. Co vidí, jak druzí dělají. Postupně se začnou víc profilovat vlastním, originálním směrem. !

!

Pokud však rodič nebude v poznávání a objevování své děti podporovat, ale naopak dávat slovní nebo i fyzické překážky: „To nedělej, tam nechoď, to je blbost, to se ti nepodaří, to rozbiješ, na to se vykašli, tam nesmíš, tam je zákaz… apod.“, tak dítě ztratí důvěru v sebe, zkoušet nové věci a pouštět se do změn. Přestane hledat nové podněty. Otupí. Uchýlí se do nějaké „bezpečné“ polohy, jako je třeba počítač, běhání kolem domu, televize apod., protože tam nic nezkazí. To je často jedno ze zasetých semínek prokrastinačního chování. Odkládání úkolů, věcí a povinností, protože to nebude dostatečně dobré, nedovolí mi to, tak je lepší nedělat nic. !

!

Podporujte své děti: „Co chceš, to dokážeš. Vyzkoušej si a uvidíš. Nic není nemožné. Vše má řešení. Nejde neexistuje. Jdi za svým srdcem. Dělej, co tě baví, a v tom budeš lepší než ostatní, a přijde i tvůj úspěch. V tom, co tě baví, najdi smysl i pro ostatní, a to může být tvůj smysl života. Chyby neexistují. Jsou to jen situační informace na cestě. Jak dělat věci jinak, nebo je již vůbec nedělat.“

!

Programujte a motivuje děti k úspěchu a blahobytu. „Dělej si i pohodičku. Dělej, co máš ráda. Každý jsme originální nejen v chutích při výběru z jídelního lístku, ale také při výběru podle pocitové chuti.“ Tak jako máme jiné chuťové buňky na jídlo a pití, a nemáme obvykle potřebu to komentovat, tak stejný princip je i v pocitech. „Tak, jak to momentálně cítíš ty, je to správné. Každý může cítit jinak.“ Pocity jsou navigátory. Mohou se i měnit. Jako chutě v jídle. Každý člověk je umí nejlépe určit u sebe. Rodič neumí cítit za své dítě lépe.

! !

6. Učte samostatnosti. "

! Člověk roste z osobní zkušenosti. Když vám někdo stokrát řekne co a jak dělat, tak vám to moc nedá než vaše jedna osobní zkušenost. To stejné je u vašich dětí. Mohou prožít úplně jiné scénáře, než které popisujete vy. Jsou to originální bytosti s celým svým 



85

vnitřním nastavením. Vaše osobní zkušenost může být pro ně úplně jiná. Nechte je si samostatně vyzkoušet. Projít si zkušeností. Objevíte díky nim třeba i jiný způsob řešení. Lepší. Jednodušší. Poučíte se pro svůj vlastní vnitřní svět. !

!

Kolikrát jsem si tento princip vědomě říkala, když děti chtěly něco zkoušet. Nejdříve jsem jim začala automaticky podsouvat, jak by měly postupovat, ale když jsem jim nechala prostor, objevily i nové cesty, které jsem sama neznala. Jenom radami a přečtenými informacemi nikdo nevyrostl. Podpora a učení samostatnosti je nejlepší cesta, jak pomoc dítěti dorůst v sebevědomého člověka, který bude znát svoji hodnotu a bude si sebou jistý. Nejsilnější věty, které staví z dětí osobnost, jsou: „Co chceš, to dokážeš. Nic se neděje, když se ti to nepodaří, tak to zkusíš znovu? Zkouška je od slova zkusit. Zkus to a uvidíš. Vždycky víc získáš, než můžeš ztratit.“ !

!

Osobní zkušenost je pro člověka hodnotnější a užitečnější než setrvávání v přemýšlení jak to nejlépe udělat. Radit se na všech frontách a přemýšlet co a jak. Rodič, který podporuje v samostatnosti, zároveň učí soběstačnosti a nezávislosti. Dítě tak vyroste v člověka, který si bude umět poradit. Nebude mít problém se zeptat, ale bude si vědom, že rozhodnutí je na něm. Nebát se tzv. „pustit své dítě“ je někdy velký oříšek. Ale to není o tom nevědět, co dělá, a nechat ho jak dříví v lese. Naopak pustit je vědět a důvěřovat, že díky samostatnosti se z něj stane stabilní a pevný člověk, který bude znát svoji hodnotu a smysl bytí na zemi. !

! !

7. Dodržujte dohody."

! Něco po druhém chtít a sám nedodržovat domluvené je tzv. kázání vody a pití vína. Nebo se takovým lidem říká třeba tlučhuba. Přirozená autorita jde vlastním příkladem. Tudíž když něco po druhém požaduje, tak to taky sama dělá. Někdy si rodiče myslí, že když jsou rodiče, tak na ně platí jiná pravidla. Ano, třeba v pití alkoholu, řízení auta, v zastupování v jednání s úřady, ano, ale to platí také jenom do zletilosti dítěte. Dodržovat dohody, v kolik se přijde, co se podnikne, co se slíbí apod., však platí pro všechny. Není nic špatného, že se okolnosti mohou změnit a nedá se původní dohoda dodržet. Ale i tato skutečnost by měla být v rámci dodržování dohod domluvená. Např. pokud se cokoliv změní a původní  



86

dohoda se nedá splnit, musím o tom co nejdřív říct. Tudíž pokud je domluveno, že přijdu domů v šest a půjdeme se synem na kolo, a zjistím, že to nemohu stihnout, tak dle dohody dávám zprávu, kdy přesně dojedu. Nikdy nenechávám dohody „vyšumět“. Dospělí jsou často vůči nadřízeným, obchodním partnerům, klientům a dalším „klíčovým“ lidem v dodržování dohod důslednější než ke svým nejbližším. Jako by pro nás měli ti nejbližší nižší hodnotu. Nebyli tak důležití. Jako by za to nestáli, domluvené dodržet. Nebo si možná říkáme, že nám od nich ledacos projde? Že jsme prostě blízcí a ti toho hodně snesou? Ale to je omyl. Takový přístup dlouhodobě vytváří prostředí nedůvěry, nespolehlivosti, nervozity a domácího napětí. Nejbližší jsou nejcennější lidé v mém životě. O vzájemné vztahy je třeba pečovat. Denně vzájemně s blízkými sdílíme. Ovlivňujeme se. Koexistujeme, tudíž právě to je důvod o tyto vztahy obzvlášť pečovat. A právě dodržování dohod je důležitý prvek hodnotných vztahů. Nedělat si z „pusy záchod“. Neslibovat, co nemohu splnit. Protože tak si mě nebudou vážit a moje slova a osobnost ztrácí hodnotu. „No jo, sice to říká, ale skutek – utekl.“ Když budete dodržovat dohody, tak to, co si řeknete s vašimi dětmi, bude stačit říct jenom jednou a nebude nutné to opakovat a připomínat. Řečené bude jako „zákon“, který nikdo nebude zpochybňovat. Případně nebude mít problém dohodnout novou dohodu. I to je v pořádku.

! !

8. Nastavuje „domácí tréninkové – životní hřiště“. "

! Nastavení hranic, limitů a „zdravého růstového životního hřiště“ předurčuje děti k tomu, zdali si jednou dokážou v životě dobře poradit. Jestli zvládnou situace nebo zůstanou závislí v panice a v očekávání řešení od ostatních. Platí to od nejmenších až po dospělé děti. Pokud je rodič úzkostný, bojí se, staví stále nějaké ohrádky a vytváří sterilní prostředí, aby se nebouchlo, nezranilo, něco se mu nestalo, tak ho vůbec nepřipravuje na život. Chystá mu tak maximálně budoucí šok. Probuzení z iluze. Paniku, ve které si nebude umět absolutně bez rodiče poradit. Bezpečné „hřiště“ vytváří příležitosti k získávání zkušeností. Poznání. Růstu. Pochopení věcí, zákonitostí a celkově života. Osobní prožitek, zážitek a zkušenost je nejvíc. Říkám tomu Metoda kontrolovaného pádu. Začíná to ve fázi, kdy pouštíme ruku dětem, které začínají samy chodit. Kdybychom je  



87

stále úzkostně drželi a nepustili je, tak se to samy nikdy nenaučí. Nepoznají nebezpečí a nástrahy. Nalítnou špatné nabídce. Podepíší nevýhodnou smlouvu. Nebo se naopak budou bát cokoliv nového zkusit. Změnit zaměstnání. Začít podnikat. Všeho se budou bát. Nebudou si věřit, že zvládnou. Stejný princip je při samostatném „chození“ v dalších situacích. Nových krůčcích v životě. Podporujte děti i v samostatných projektech. Od nejmenších je to třeba příprava salátu k večeři, nebo i celé večeře. Organizace sobotního odpoledne. Cyklotrasy na nedělní vyjížďku. Děti rády pro rodiče něco zorganizují. Vymyslí a uskuteční. Hodně se na tom naučí. Sebejistotu. Poradit si, když nevím. Nic se neděje, když se to nepovede. Poučím se z toho. Z těchto zkušeností z dětského tréninkového hřiště si formují své nastavení i pro budoucí velké osobní životní projekty. Studium, profese, podnikání, rodičovství a další aktivity, ve kterých se přirozeně mohou dělat chyby, ale nebudou se z nich hroutit. Dokážou je zvládnout nebo jim předejít. Na rodinných projektech se naučí hodně do života. Zvládat situace, řešit problém, preventivně předcházet riziku apod. Vytvořte dětem tréninkové životní hřiště a podporujte je v rodinných projektech.

! !

9. Veďte k zodpovědnosti za své rozhodnutí."

! Nejlepší, co můžete svému dítěti také dát, je naučit ho převzít zodpovědnost za své rozhodnutí. Naučit ho si být vědomo toho, co říká a dělá, a zároveň vnímá i možné následky. Protože když vykřikuje slova, hází věcmi, aniž by si uvědomilo, že bude potřeba sklidit následky, tak nepozná sílu slova a činu, které ze sebe vydává. Slovem a činem může člověk nejen pomáhat, ale i ničit. Jde o obrovské síly, se kterými se dítě nenaučí správně pracovat, pokud nepozná jejich následky. Oheň, vítr, voda jsou obdoby těchto velikých energií. Dokážou být dobrými sluhy, ale špatnými pány. Optimální je uplatňovat tento princip v souladu s domácími pravidly, viz Praktické nástroje gramotného rodiče. Tam se dá nejlépe nejen praktikovat konkrétní aktivita, ale i prakticky vyzkoušet následek rozhodnutí. Dítě dopředu ví, co bude následovat, pokud se 3krát nedodrží nastavené pravidlo. Je jen v jeho vlastní vůli 3krát pravidlo porušit. Nikdo ho k tomu nenutí. Je zodpovědné za své rozhodnutí, že 3krát něco jasně stanoveného porušilo a že musí  



88

podstoupit i trest, který si samo navrhlo a schválilo. Ze strany rodiče je však potřeba skutečně dbát na to, aby se dotáhl trest do konce. Dítě si potřebuje projít zkušeností a okusit následek svého rozhodnutí. V tomto případě, že 3krát porušilo stanovené pravidlo. To, co se děje doma s dětmi, je tréninkové hřiště. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Protože ačkoliv se to někdy může rodičům zdát kruté, že musí dítko dělat 100 dřepů, nebo si týden nezapnout počítač, pořád je to jen odvar případné budoucí reality. S klienty totiž řeším případy exekucí za nesplácené úvěry, které postihnou celou rodinu, drogovou závislost, která zasahuje i rodinu, vydědění, protože dítě se stane v dospělosti tak nebezpečné, že se od něj rodina potřebuje ochránit apod. Takové smutné scénáře se bohužel dějí. Proto, aby se dítě naučilo převzít zodpovědnost za své rozhodnutí a nedostat tím jednou sebe ani rodinu do existenčních a jiných závažných problémů, naučí se této dovednosti nejlépe doma, od svých rodičů. Na domácím tréninkovém hřišti.

! !

! 10. Jste autentická bytost – jste sám sebou. "

!

Tento bod hodně shrnuje všechny předchozí. Rodič není robot. Dokonalý stroj, který musí fungovat bezchybně. Rodič je člověk, který byl kdysi dítě, a aniž by ho kdokoliv na cokoliv připravoval, stal se jednoho dne rodičem. Nikdo od něj neočekává, že musí vše vědět, znát, ve všem se vyznat, umět na vše odpovědět. Tento pocit může mít maximálně sám ve své hlavě, protože je nyní rodič. Ale to je opět jen generační vzorec, převzatý od jeho rodičů. Tudíž pokud si ho rodič opraví, třeba: „Ani jako rodič nemusím vše znát, a je to v pořádku. Nevědět je přirozené. Neumět je normální. Jsem jenom člověk – nejsem stroj. Mám své silné stránky, ty podporuji. Mám své slabé stránky, těm věnuji malou pozornost, nebo je vůbec neřeším. Umím uznat chybu. Omluvit se apod.“ Jednoduše řečeno, žít principy gramotného rodiče a nedělat vědomě již omyly negramotného rodiče. Začít je opravovat. A pokud rodič nějaký omyl dělal, tak se může omluvit a říct: „Jé, promiň, já myslel, že pochvalou tě zbrzdím. Že se pak přestaneš snažit. To je ale omyl. Teď to již vím a začnu tě chválit, protože pochvala potěší a povzbudí. Moji rodiče mě to nenaučili. Já jsem se to naučil až nyní, ale lepší nyní – než vůbec.“ To je přirozený, autentický projev, kdy mohu své výchovné přešlapy změnit okamžitě. Dokonce se tím v očích dětí zhodnotím. Budou si mě víc vážit. Uleví se jim, že chyby,  



89

omyly dělat je normální. I rodič dělá chyby. I dospělý se někdy může mýlit. Váš vzájemný vztah se dostane do vyšší roviny a příjemné pohody. Rodiče ze sebe před dětmi někdy dělají „poloboha“. V očích dětí jsou nedostižným ideálem, na který dítě nikdy nedosáhne. Celý život se pak dítě trápí, že nikdy nebude tak skvělé jako máma, táta apod. A jak již vím, že nedostižnost vůči primární autoritě se dětem pak projevuje v životě v oblasti vztahů, práce, peněz apod. Tudíž budou žít stále v pocitu, že nemohou být nikdy tak dobří, skvělí, úspěšní, bohatí jako ti druzí. Buďte sví, autentičtí, takoví, jací jste. To stejné podporujte ve svých dětech: „Buď svá, taková, jaká jsi…” To je velký emoční dar, který můžete svým dětem dát. 



90

!

! ! ! ! ! !

17. " !

Praktické nástroje a techniky gramotného rodiče" ! ! Jak si vytvořit doma pohodu a klid, kam se budou všichni těšit a cítit se dobře. 



91

! ! Název

Sdílení zážitků z prožitého dne"

!

1

Hodnocení emocí (emoční číslo 0–10)"

!

0 je nejhorší zážitek a 10 je nekrásnější zážitek.

Společné zastavení – kdykoliv" 2

!

Hodnocení emocí (emoční číslo 0–10)


Popis

Příklad

Přínos

U večeře si vzájemně povídáme, jak jsme se dnes cítili, na jaké číslo a co chybělo do desítky.

Syn otci: „Jaký jsi měl dneska den, co jsi zažil?“ Syn uvede např. emoční číslo „6“, otec: „A co Ti chybělo do desítky?“, syn: „Dostal jsem se do konfliktu s kamarádem a rád bych to s ním urovnal.“

Každý prožíváme originální emoce. Naučíme děti nejen vnímat a ohodnotit vlastní pocity, ale i o nich mluvit. Jde o uvědomění pocitu jako jedinečné emoce. Každý cítí podle sebe. Vnímání má originální. Stejně jako každý člověk je originální. Sdílení zážitků přináší zdroj pro povídání si i o možném řešení. Sebereflexe v praxi. Co chybělo do desítky. Dítě si tak může najít příčinu a zároveň i řešení pro příště. Učí sdílení emocí. Otevřenosti. Respektu. To stejné i rodič. I on sděluje, jaký měl den. Co se mu povedlo. Co se nepovedlo. Komunikace je základ vztahů. V této metodě se děti skvěle učí otevřeně komunikovat. Být vyslyšeny a zároveň naslouchat.

Během dne se společně zastavit. Sdělit si vnitřní nastavení. 0– 10. Uvědomit si přítomný okamžik. Moment.

Jedeme na výlet. Zastavíme se cestou na parkovišti, kde je krásná lavička na sluníčku. Matka dceři: „Jak se cítíš, 0– 10, a co ti chybí… do desítky?“

Je to podobná forma jako u prvního nástroje, jenom je možné se tak společně zastavit a povídat i během dne. Učí děti – naučit se vnímat svoje originální emoce. Společné chvilky kdykoliv. Případně se ani rodič nemusí ptát. Může sám od sebe komentovat svůj moment. Pocit. Častější ptaní se na pocity, především u náctiletých může být i kontraproduktivní. Tudíž může rodič sám od sebe mluvit o sobě. Děti se tak učí, že mluvit o emocích je normální a že je nemusí v sobě držet.


92

Název

3

4 .

Dobíjení emočních baterek

3 komunikační pravidla


Popis

Příklad

Přínos

Jako nám mobil ukazuje procenta nabití, tak každý z nás máme uvnitř kontrolku našeho emočního nabití.

Dítě k vám přiběhne a chce se pomazlit. Dejte mu tolik času, než vás pustí. Může to být minuta, dvě, ale i jenom třeba pět vteřin. Dokud vás drží – tak se nabíjí.

Radostné a emočně nasycené děti mají nakročeno do úspěšného a spokojeného života. Pečujte vzájemně o svůj emoční svět. Fyzické objetí je projev emocí. Je přirozené potřebovat objetí, dávat ho, a být i tím, kdo druhého objetím umí dobít. Je to to nejmíň, čím druhému můžeme dát nejvíc. Objetí je nejsilnější nástroj, jak si s druhými emočně nasytit. Matka jde sama k dítěti a jde ho obejmout. Pokud dítě nechce – je nabité. :-) ! Objetí je „dobíjení emočních baterek“.

50:50, vypovídání – nekomentuji, chci znát názor, ptám se na radu.

Povídám si s dcerou. Hlídám, abych mluvila 50 % času já a dala i 50 % času dceři. Pokud se dcera potřebuje s něčím vypovídat, poslouchá m, nekomentuj i. Nedávám nevyžádan é rady.

Naučit se komunikaci. Sdělovat přiměřený objem slov a umožnit druhému povídat o svém. Nezahlcovat tunami řeči, kterou nedokáže druhá strana ani pobrat. Naučit citu pro vzájemně vyváženou komunikaci. Povídání, sdělování a především naslouchání. Vytvořit prostor a diskusní podmínky. Nekomentovat, neradit, když to druhý nevyžaduje. Dvě uši a jednu pusu máme proto, abychom méně mluvili a více naslouchali. Někdy uděláme nejvíc i jenom tím, že umožníme se druhému se vším svěřit a nic neříkat. Nechat do dna vypovídat.


93

Název

Dítě manažerem 5 dne"

Partnerská 6 zahrádka"


Popis

Dítě v určený den navrhne program. Starší děti mohou již naplánovat i konkrétní trasu a cíl.

Podnikejte i jenom sami s partnerem. Děti potřebují vidět, že i rodiče mají své vlastní aktivity. Že se netočí vše jenom okolo nich. Že je správné, že jsou rodiče i jenom sami pro sebe.

Příklad

Přínos

Sobotní odpoledne, nic si nenaplánuj ete, ale necháte zcela volný čas jenom pro dítě. Dopředu si řeknete rámec programu. Vaše dítě bude manažerem programu.

Dítě získává sebevědomí, že je rodič i jenom pro něj. Že si samo může navrhnout program a druhý to respektuje. Učí se tak objevovat nové, organizovat, plánovat a podnikat. Získává sebehodnotu, že není odmítané. Děti potřebují trávit čas i jenom s rodiči. Cítit důležitost, že je rodič i jenom pro ně a s nimi. Že není duchem na telefonu a v pracovních problémech. Pro rodiče je to dobrý trénink plného napojení na svět dítěte. Tipy: příroda, piknik, houby, vlakem na nová místa, nové trasy na kole, turistika. Určitě není cílem tohoto dne oběhat komerční aktivity – nákupní centra, butiky apod. Tam se vzájemně interakci neučí. Ideálně příroda, kultura, kdy se dá za každého počasí něco podniknout.

Jděte s partnerem sami na večeři. Na snídani. Na oběd. Do kina. Jeďte na víkend nebo na dovolenou. Partnerská zahrádka je stejně důležitá a potřebuje péči jako rodičovská zahrádka.

Děti máme půjčené na několik let. Pak půjdou dál sami do svého života. Pokud budeme zanedbávat svoji partnerskou zahrádku, tak nebude mít vybudované pilíře a vztahu hrozí zánik nebo jenom přežívací mód, jakmile děti vylétnou z rodinného hnízda. Děti si tak naberou do svého života shodné nastavení a se svým partnery a nebudou umět sdílet bez dětí. Přínos je samozřejmě také pro samotné rodiče. Odpočinou si od rodičovských povinností. Přepólují svůj mozek také jenom na partnerské zážitky. Doporučuji v tomto programu eliminovat operativní témata okolo dětí. Bavit se o plánech každého do budoucna. Společných plánech. Jak se rozvíjet. Jaké má kdo osobní, profesní cíle ve svém životě. Jak se vzájemně podpořit apod.


94

Název

7

8

Bourání zajetých kolejí

Rodinné projekty


Popis

Příklad

Přínos

Děti jsou s druhým rodičem, než obvykle. Na tréninku, doma, na víkend, při nějaké aktivitě apod.

Obvykle chodí na balet s dcerou matka. Je však dobré, aby si někdy udělal čas na vyprovázen í dcery i otec. Večer myje a ukládá matka. Určitě prohazovat role.

Když se prohodí role ze zajetých kolejí, je to příležitost, že ten druhý může přinést nové – zlepšovací náměty. Lepší trasu, zajímavý postřeh z atmosféry aktivity. Jde o to, že jedeme-li v zajetých kolejích, dostáváme se do tzv. provozní slepoty. Nevidíme a nenapadne nás jak si situaci zjednodušit, zefektivnit. Kdežto pustíme-li k ní druhého partnera, může vidět zlepšováky. Zároveň si vyzkouší naši běžnou roli a dokáže ji tak spíš ocenit. Jako je například celý den táta s dětmi a máma jde třeba vyzkoušet novou práci. Nečekejte, že druhý ocení, co sám nezažil. To ani ocenit nemůže, protože to nezná. Díky této technice může poznat svět druhého.

Večeře, víkendy, úklidy domácnosti, dovolená apod. Všechny tyto aktivity se mohou pojmout jako skvělá vzdělávací projektová záležitost.

Rodina plánuje program týdne tak, aby netrávila každý večer přípravou večeře automatick y máma. Každý den má někdo na starost večeři. Je přesně daný program na lednici. Nebo příprava dovolené – apod.

Zapojení všech členů, kteří v domácnosti bydlí. Získají tak respekt k jednotlivým činnostem. Odstranění stereotypní role matky, která stojí většinu času u plotny. Jednotliví členové si tak mohou efektivně naplánovat program na večer. Například když pondělí připravuje večeři táta, máma si může jít zacvičit a přijde tak k hotovému Nevznikají tak očekávání, že by mohl někdo pomoci, ale přirozeně návyky, že se večeře neuvaří sama a nádobí se samo neuklidí, ale že jde o proces, který vyžaduje vynaloženou energii člověka. Zároveň jde o skvělou příležitost, jak jednotliví členové spolupracují, sdílejí, mají společné zážitky, téma na diskusi. Tmelí tým a učí kooperaci.


95

Název

9

Seznam přání


Popis

Příklad

Přínos

Na lednici se napíše seznam přání jednotlivých členů. Tipy na večer, víkend, dovolenou apod.

Někdo zahlídne zajímavý tip na výlet. Tak se napíše na seznam, a když se plánuje víkendový program, jde se pro inspiraci. Také je to případný zdroj narozenino vých dárků apod. Tento seznam je také zajímavou přehlídkou vizí a cílů jednotlivých členů rodiny.

Každý v sobě nosíme různá přání a touhy. Je potřeba o nich mluvit. Sdílet je. Jinak se nemohou realizovat. Zůstanou jenom snem. Seznam přání snese jakékoliv přání. Nejde o to je všechny do roka realizovat. Ale celkově i vnímat, kdo po čem touží ve svém životě. Úkolem rodičů není plnit sny dětí. Je však dobré je znát a podporovat je. Jaké má svá vnitřní přání. Co koho zaujalo a podnikl by tuto aktivitu. Určitě je důležité negativně nekomentovat. Nechat vše na seznamu. Jestli někdo touží jet do Ameriky, určitě tam jednou pojede. Mohou to být přání v daleké budoucnosti, ale to je úplně jedno. Tento seznam je také zajímavou přehlídkou vizí a cílů jednotlivých členů rodiny. Vzájemně se tak mohou podporovat, motivovat a inspirovat.


96

Název

1 0

Bezprostřední dojem (0–10)


Popis

Příklad

Přínos

Technika bezpodmínečn ého dojmu – navádí mě, zdali je dítě ve správné aktivitě…

Hledáme vhodnou aktivitu, kroužek, sportovní činnost pro naše dítě, ale nevíme, zdali to pro něj bude přínosné. Domluvíme 2–3 ukázkové hodiny. Bezprostře dně po aktivitě zjišťujeme, jak se činnost líbila. Ptáme se na emoční číslo 0–10.

Pomáhá rodičům, aby své děti podporovali ve správných aktivitách. Pokud děti přicházejí z aktivity nadšené (8–10), ale před dalším tréninkem se jim nechce, tak rodič ví, že je to dobrá aktivita a podporuje tak dál jeho smysl pro zodpovědnost a vede na trénink. Děti často podlehnou momentální náladě, jsou zaměstnané nějakou činností a diskutují o tom, že nepůjdou, až příště. Ovšem pokud víme, že je činnost baví a jejich bezprostřední dojem byl pozitivní, není důvod podlehnout jejich momentální nechuti. Pokud bezprostřední dojem nebyl opakovaně dobrý (0–7), určitě takovou aktivitu není dobré dál podporovat.


97

Název

1 1

Rodina je tým"

1 Domácí pravidla" 2 3x a DOST

Popis

Příklad

Přínos

Spolupráce při úklidu. Přípravy večeří, výletů apod. Zapojit všechny členy.

Byt je třeba mít průběžně uklizený a jednou za týden udělat velký úklid. Rozčlení tak, aby se za týden uklidil celý. Každý z členů si vybere jeden úsek, který uklidí. Ten se může po měsíci točit. Každý se tak naučí mýt kuchyň, koupelnu, záchod apod.

Tento bod je úzce propojený s bodem 8, rodinné projekty. Jde o to, že rodina je tým. Kdo ve společném bytě bydlí, používá prostory. Je třeba, aby se na rodinné pohodě spolupracovalo. Podíleli se všichni, úměrně věku. Určitě to není o tom, že je to vše na mámě, tátovi a děti se tzv. vezou. Neučí se tím pak znát hodnotu peněz, času, vynaložené práce na danou činnost apod., nedokáže tak ocenit nasazení svých rodičů. Kdy vytře, uklidí koupelny, připraví večeři, dojde na nákup apod., pozná, co tyto činnosti obnáší a nebude je brát jako automatickou roli rodiče. Samotné dítě si do své budoucí rodiny převezme vzorce pro rodinnou spolupráci, týmovost a bude pro něj přirozené sdílet s druhými. Naučí se principům synergii a koexistence.

Nastavení pravidel a trestů za jejich 3x porušení.

Nádobí není v myčce. Úkoly děti dělají do noci. Partner chodí pozdě. Partnerka ráno budí boucháním dveří od koupelny.

Do rodiny se vnesou pravidla a zodpovědnost za jejich dodržování. Z chaosu a napětí se vytvoří systém a pohoda. Zmizí nevyřčená očekávání a jasně se stanoví, co konkrétního se od koho čekává. Domov by měla být oáza klidu a pohody. Tudíž vše, co narušuje tento stav, je potřeba včas podchytit a pohodově vyřešit. Domácí pravidla tomu mohou pomoci. Jako pravidla silničního provozu přináší systém do ulic. Bez nich by byl zmatek, chaos a stres.

! ! ! ! ! ! ! www.lucie-konigova.cz


98

! ! Závěr" ! Děkuji vám z celého srdce, že jste dočetli e-book až do samého závěru. Pokud zvládnete do svého života zakomponovat alespoň některé principy gramotného rodiče a opravíte omyly negramotného rodiče, stanete se pro vaše děti tím nejlepším rodičem. Jejich partnerem a průvodcem do života, který je nejlépe připraví. Dovedete je na práh dospělosti jako zdravě sebevědomé osobnosti, které budou znát svoji hodnotu. Budou vědět, co je pro ně nejlepší, a přirozeně svoji cestu následovat. Pojedou ve svém vlastním správném „flow“. Tím si zajistí naplnění v životě. Hojnost a úspěch ve všech oblastech. Nebudou nikdy muset náročně řešit ztrátu smyslu života, špatný vztah k sobě, vyprahlost ve vztazích, finanční nespokojenost apod., jak tomu denně slýchám na křesle kouče. !

! Nevychovávejte další klienty do psychiatrických ordinací, psychologických, terapeutických a koučinkových poraden.% Pokud jsou vaše děti již dospělé a mají v životě problémy, které se jim opakují podobně jako vám, tak již převzaly generační vzorce. Nemusíte věšet hlavu. Dělali jste to nejlepší, co jste uměli. Stejně jako vaše rodiče. Nyní víte, že některé chování, ačkoliv jste ho dělali s nejlepším vědomím a svědomím, byl omyl. Můžete ho kdykoliv napravit. Uleví se vašim dětem ve stejně velké síle, jako kdyby jim bylo třeba deset let. Velice často řeším s dospělými klienty vztah se svými rodiči, který mají od dětství narušený. Jsou to dávno dospělí lidé, kterým i odrůstají vlastní děti. Přesto zůstávají stále ve vlivu svých rodičů. Náročně se emočně odsekávají, protože jsou již z péče a vlivu svých vlastních rodičů vyčerpaní. I dospělým „dětem“ se uleví, když „emoční pupeční šňůru“ jejich rodiče pustí a nechají je svobodně dýchat. Dětmi svých rodičů jsme celý život. Naše děti jsou našimi dětmi  



99

také celý život. Nemělo by jít o svazující pouto, které bere svobodu, ale obohacující pouto, které vzájemně rozvíjí a nechává svobodu pro zdravý růst. "

Láska může proudit jedině tam, kde je svoboda.%

Připravte do života zdravě sebevědomé osobnosti. Kvalitnější generaci, protože tím nejlépe prospějete nejen dětem, sobě, ale i celé společnosti. Celek začíná jednotlivci. Pokud jsou kvalitní jednotlivci, je kvalitní celek.!

! ! ! !

! ! ! ! ! ! !



100

(Ne)Gramotný rodič Jak neselhat jako rodič" Klíč k úspěchu dospělých" Lucie Königová" (Ne)Gramotný rodič

Recommend Documents