BRNO – KOUNICOVA 6. 11. 2011
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ – 20. NEDĚLE PO TROJICI, AGENDA ČCE
On je tady – jako kazatel Božího království
KRÁLOVSKÁ SVATBA SE NEODMÍTÁ Odmítnout svatbu jakož i svatební oděv je troufalé První čtení: Text kázání:
Efezským 5,15-21 Matouš 22,1-14
PRVNÍ ČTENÍ Dávejte si pozor na to, jak žijete Efezským 5,15-21 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; 16 nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. 18 A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost,19 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce 20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. 21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
KÁZÁNÍ 1. ON JE TADY – JAKO KAZATEL Minulou neděli jsme sledovali jednoduché misijní kázání Jana Křtitele. Když viděl procházet kolem Pána Ježíše, ukázal na něj se slovy: „On je tady – beránek Boží, který snímá hřích světa“. Pán Ježíš byl v Janových prorockých očích na prvním místě vždy Beránkem, který přišel, aby sňal hříchy. Role obětního Beránka však byla v pozemském životě Pána Ježíše jakoby na čas skryta. Ano, odpouštěl hříchy, ale jeho smírná oběť byla ještě před ním. Lidé jej tedy poznávali nejprve jako kazatele Božího království. Ukazovali si na něj: „Je tady kazatel Božího království.“ Kdykoli se někde objevil, rychle se to rozneslo: Je tady! On je i dnes a tady mezi námi jako Beránek, který snímá hřích (to si znovu připomeneme u stolu páně). Je zde však také jako kazatel Božího království. Byl bych rád, abychom dnes prožili kazatelskou přítomnost Krista. Je to opět předmět našeho postoje, když přicházíme ke společným shromážděním. Očekáváme, že slova, která zazní z čtení Písma, jsou jeho aktuálními slovy pro nás? Nejčastějším předmětem kázání Pána Ježíše bylo království Boží. Kázal o něm jako o nové epoše na cestě lidu víry. Stavěl své současníky na křižovatku dějin (a
staví nás i dnes!). Ukazoval lidem, kudy vede aktuální cesta Boží království. Odborníci Božího království – farizeové a zákoníci – Pánu Ježíši nevěřili a se vší vervou a upřímností chtěli jít pořád rovně. Nevěřili, že stojí na křižovatce, na níž je potřeba na cestu Božího království odbočit. Bylo potřeba pokračovat (či vstoupit) úzkou branou. Pozn: (Obecná křižovatka dějin, na které se odbočuje za Kristem, je již dávno za námi, ale ta naše osobní životní křižovatka, to může být cosi velice aktuálního. Buď je za námi, právě na ní stojíme anebo nás ještě čeká.). O Božím království jako o další epoše cesty Božího lidu kázal různými způsoby: slovy (často skrze náznaky a přirovnání podobenství, metafor), postoji (moudrostí), zbožností (poslušností Otce) a svobodným jednáním. Starocírkevní perikopy (které používá ČCE) mají na dnešní den evangelijní čtení jednoho kázání/podobenství Pána Ježíše. Jedná se o podobenství o královské svatební hostině. Naslouchejme tedy slovům Pána Ježíše, který káže i nám dnes: 2. BIBLICKÝ TEXT KÁZÁNÍ O královské svatební hostině Matouš 22,1-14 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2 "S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: `Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!´ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: `Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.´10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. O náležitém svatebním šatě 11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: `Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?´ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´ 14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."
3. KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ – SVATBA, NA KTERÉ SE ÚČAST NEODMÍTÁ Není to ledajaká hostina. Není to nějaká úzce lokální záležitost. Je to královská hostina! Je to hostina do značné míry politická. Vždyť jde o krále a jeho syna (viz Mrázek, J.). Pozvaní si nejsou rovni s králem! (pozn.: v tomto se liší hostina v podání Matouše od té, kterou zmiňuje Lukáš). Je to hostina, na kterou se pozvání neodmítá. Odmítnout je opovážlivé. Služebníci, kteří pozvání odmítají a jdou si za svým, si hrají s mocným, s kterým není radno si zahrávat. A zdá se, že si to pro své nemístné sebevědomí neuvědomují. Hned v úvodu, v němž Pán Ježíš přirovnává Boží království ke svatební hostině, bychom tedy měli vnímat, že je to Král, Pán Tvorstva, který zve. Jeho pozvání je nezasloužené, překvapivé a radostné a velí k tomu, aby člověk vše zanechal a zareagoval na jeho pozvání. Vždyť se nakonec jedná o to být v blízkosti Krále a jeho Syna! Co víc by mohl člověk chtít? Všechno ostatní by mělo jít stranou. Jenže, ono tomu je/bylo ve skutečnosti – té vzdálení i přítomné – jinak. Kázání Pána Ježíše má dvě části. Hlavním motivem první části je NAPLNĚNÍ SÁLU a hlavním motivem druhé části je DŮLEŽITOST VHODNÉHO ODĚVU na svatbě. 3.1. NAVZDORY ODMÍTNUTÍ BUDE SÁL NAPLNĚN.
Zůstaňme na chvíli u prvního motivu. Na svatbu jsou pozváni hosté. Nejprve je jistě pozval samotný král. Až poté přicházejí jeho služebníci, aby pověděli, že vše je připraveno a je možno přijít. Odmítnutí pozvaných musíme interpretovat skutečně jako obrovskou opovážlivost, v jejímž základu je nepochopení toho, kdo jsou oni (pozvaní) a kdo je král. Důležitější než královská svatba se jeví pole anebo obchod, tedy vlastní zájem (pozn.: hmotné statky se zdají být důležitější než statky duchovní!). Všimněme si i reakce na pozvání. Jedni jsou pouze lhostejní, nedbají na slova zvacích poslů a jdou si po svých. Jiní se rozzlobí, proč je někdo ruší z jejich klidu pozváním na svatbu (jak absurdní!) a posly zneuctí. Někteří dokonce zabijí. Jsou vůči nim otevřeně nepřátelští. Že jsou za to spravedlivě potrestáni, není divu. Co ale s prázdným místem? „Koho potkáte, toho pozvěte…“, zní slova krále. Svatba se konat bude. Ti, co ji odmítli ji svou nepřítomností, ji nezhatí. I hosté budou. Král si najde nové věrné přítele a služebníky, kteří s ním budou chtít slavit. „Koho potkáte, toho pozvěte.“ Jsou to velkorysá slova. Služebníci poslechli a síň se naplnila. Byli ti, kdo pozvání přijali. Posluchače a čtenáře jenom trochu překvapí, že se
v hodovní místnosti shromáždili nejen lidé dobří, ale také zlí! Skoro to vypadá tak, že králi nevadí sdílet radost se zlými, kteří úctyhodní pozvání nepřijmou. A tak nás napadne myšlenka, co se stalo s králem, když mu nevadí zlo na svatbě. Donutili úctyhodní svým odmítnutím krále k tomu, aby toleroval zlé? Pán Ježíš o těchto myšlenkách věděl, a proto posléze dodal i další motiv o svatebním šatě. O tom ale až za chvíli. Jaký je výklad první části podobenství? Vzhledem k tomu, že Pán Ježíš spolu s předešlými dvěma podobenstvími v 21. kapitole oslovuje farizeje a zákoníky, je výklad poměrně zřetelný. Jsou to oni, jimž bylo určeno první pozvání, ale když přišel čas (příchodem Krista), odmítli na svatbu jít. Odmítli následovat cestu Boží království, zbožnost a víru, jež přišla v Pánu Ježíši Kristu. A tak se otevírají dveře svatební místnosti prakticky všem – dobrým, zlým i pohanům. Jako již mnohokrát před tím farizeové a zákoníci slyšeli slova o tom, že celníci a nevěstky je předcházejí do Božího království. My dnes pro sebe čteme tento příběh jako ti, které Boží poslové dostihují (či dostihli) v minulosti s pozváním do Božího království – s pozváním k životu víry, k duchovnímu životu. I my jsme se octli anebo ocitáme na osobní křižovatce života a zvažujeme, zdali půjdeme na duchovní svatbu – do přítomnosti Krále a Syna. Smíme se vidět i v oněch poslech, jejichž úkolem je rozdávat pozvánky s informací o svatbě a osobním pozváním krále, a to s vědomím toho, jak riskantní a nejistý to může být úkol. Tak to četla i Matoušova církev, které Matouš své evangelium psal. Podobně jako kdysi i dnes při setkání s pozváním k životu víry může být někdo prostě lhostejný (zůstává u svého pole či obchodu a duchovním životem se nezabývá) a jiný zase militantní.
3.2. NAVZDORY PŘIJETÍ POZVÁNÍ NE VŠICHNI ZŮSTANOU
A teď něco málo k druhému motivu kázání Pána Ježíše o královské svatební hostině. Mnozí Židé odmítli vstoupit na svatbu, a tak byla hodovní síň naplněna všemi možnými lidmi. Tak toto podobenství četli Matoušovi posluchači. Aby se však případně nevytahovali nad těmi prvními, kdo odmítli, zmiňuje Pán Ježíš nebezpečí, které akutně hrozí těm, kdo pozvání přijali a vstoupili (chtějí vstoupit) na svatbu – do společenství s Bohem skrze víru. I oni mohou, ač přítomni, přece odmítnout. V obraze hostiny Pán Ježíš zmiňuje krále, který vstoupil, „aby pohleděl na hodovníky“. (pozn.: Je s určitým podivem, že ekumenický překlad tuto poznámku
vynechává. Ona totiž ukazuje na to, že král vešel do síně předem, aby zkontroloval - soudil – hosty. Jeho zahlédnutí nepřiměřeně oděného hosta nebylo výsledkem náhodného oka mžiku! Král přišel kontrolovat, zdali jsou všichni správně oděni. Všechny ostatní české překlady zachovávají poznámku o kontrole hodovníků králem). V síni byl člověk, který neměl správný svatební šat. Jeho ne/svatební šat byl rozhodujícím prvkem, který určil, zdali na svatbě zůstane, anebo ne. Špatný oděv byl vyhodnocen stejně opovážlivě jako čin pozvaných, kteří se chovali nepřátelsky k poslům. Smíme si přitom povšimnout, že obviněný muž se nevymlouval ani neomlouval. Mlčel. Věděl, o co šlo. Co je oním pláštěm, který rozhoduje o budoucnosti? Tohoto si mám všímat. Jistě nás překvapí, že Matouš/Pán Ježíš tento kritický motiv nijak podrobně nerozvádí. Jediné, co přesně víme od něj, je odpovědnost, kterou daný muž zanedbal. Ve výkladech tohoto místa se na základě sledování novozákonních příběhů a učení apoštolů setkáváme se dvěma typy komentářů k rozhodující roli šatu: a) je potřeba se oprostit od Lukášovy verze, v níž pozvaní jsou chudí a nemajetní, tedy na svatební oděv pro královskou svatbu tak jako tak nemají. Matouš tento motiv téměř nezmiňuje, a tak smíme předpokládat, že oni pozvaní nebyli jen chudí. Měli čas i možnost si oděv zařídit. Mohli to dost dobře tedy lidé, kteří na to měli. Ten, kdo si vhodný šat neobstaral, se pak provinil lehkomyslností. Snad si jen trochu oprášil oděv s tím, že to bude stačit, „přece se nebude zatěžovat převlékáním; králi musí stačit to, co má na sobě (nakonec by měl být rád, že někdo pozvání přijal, ne?).“ Snad si myslel, že si toho král nevšimne a ztratí se v davu. Každopádně svou lehkomyslností a bláhovostí vlastně odmítnul pozvání – podobně jako ti první úplně na začátku. b) svatební oděv byla mimořádná věc, o které jen stěží mohl král předpokládat, že ji hosté (nejen) zpoza plotů vůbec budou mít, a proto sám připravil pro hosty s pozváním i oděv. Opovážlivost vhodně neoblečeného by pak spočívala v tom, že odmítnul nabízený oděv s tím, že přece ten jeho je dost dobrý. I v jeho případě se jedná o opovážlivost, která je odmítnutím pozvání. Na svatbu se nechodí ve svém (podle svého)! Na svatbu se mělo jít v královském oděvu. Tento motiv je v dějinách církve velice silný. Boží království (život víry, duchovní život, bytí v Boží blízkosti nyní i n věčnosti) vyžaduje „nový oděv a chození v novém oděvu“. My budeme na závěr zpívat píseň hraběte Zinzendorfa, který vyjádřil v písni „Kristova krev a spravedlnost je svatební můj šat a ctnost“, jak rozuměl on a Jednota bratrská tonuto kázání Pána Ježíše o svatebním oděvu.
Novozákonní dopisy tento pohled jenom zvýrazňují. Podle nich by se dokonce dalo povědět, že tento svatební oděv má dvě vrstvy: spodní prádlo a vrchní šat. a) Spodním prádlem je čistota srdce. Je to spravedlnost Kristova, kterou je náš život ospravedlněn. Bez obléknutí tohoto šatu není možné být na svatební hostině! b) Svrchní oděv, to je pak způsob života. Svatební šat se vlastně stává pracovním oděvem křesťana. Je to šat kristovského života. Když apoštolové mluví o životě křesťana, pak často mluví o jeho životě jako o oblékání oděvu: Ř 13:14 nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Ef 4:24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Ef 6:11 Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Ko 3:10 a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Ko 3:12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 1Pt 5:5 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. Oděv hodný života ve víře je Kristovský způsob života. Pán Ježíš tak vlastně ukazuje na to, jak nebezpečné je myslet si , že můžeme žít duchovní život po svém, v oděvu (způsobech), o kterém rozhodujeme my, protože si myslíme, že nám vyhovuje a že Králi musí přece stačit. Přijmeme-li pozvání k životu víry, pak vždy musíme mít na paměti, že musíme být oděni ve správném spodním prádle (mít vyřešen hřích) a správném svatebním (či pracovním oděvu).
ZÁVĚR Podobenství Pána Ježíše jsou obrazy, které naznačují cosi z reality Božího království, z reality duchovního života. Je v nich obsaženo vždy cosi z budoucnosti (z toho, co nás čeká), ale je v nich vždycky i cosi z přítomnosti. Království Boží v obraze svatby již začalo, a proto je dobře si uvědomit, že už nyní stojíme na křižovatce, na které zní pozvání k životu víry, ke změně oděvu. Jak se k tomuto pozvání Krále
postavíme? A v jakém oděvu chceme chodit (žít)? Ve vlastním anebo Božím? Po svém anebo po Kristovsku? Jsme ochotni být služebníky, kteří předávají dál pozvání Krále? To jsou otázky, které si klademe při čtení podobenství o královské svatební hostině a svatebním šatu. Nade vším nám ale zůstává jistota, že král svatbu pro svého Syna připravil a trpělivě k ní zve. Sál nezůstane prázdný. Efezským 5,15-21 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; 16 nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. 18 A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost,19 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce 20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. 21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: Píseň KK – 208 Kristova krev a spravedlnost je svatební můj šat a skvost -------------------------------------------------------Píseň KK 15 – Pojďte věrní, pějte chorál Jan Asszonyi, Brno 6. 11. 2011
