20.7. 2014
5. neděle po Trojici
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! ( Žalm 139,23-24) Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky Modlitba Hospodine, náš Bože, písní, slovem, modlitbou, srdcem.... Ti vzdáváme díky. Za život, svět, slunce, za ráno, kdy můžeme vstát, za lidi kolem nás. Děkujeme za radost, za dobré zprávy, za naději. Děkujeme za úsměv, hudbu, za život v míru a dostatku. Děkujeme za zdraví, děkujeme za uzdravení. Děkujeme za Tvoje slovo, Tvoji vstřícnost ke světu, nakloněnost k člověku. Pane Bože, Ty nás znáš, úplně, zvenčí i zevnitř. Vidíš do našich srdcí. Víš, co nám dělá starosti, z čeho máme strach, co nás bolí a tíží. Prosíme, uzdravuj naše bolesti a nemoci. Myslíme na naše blízké v nemocnici. Pane Bože, Ty taky víš, kde jsme co pokazili, kde jsme neslyšeli nebo nechtěli slyšet hlas určený nám. Je nám to líto. Prosíme o odpuštění. Amen. Čtení: Žalm 139,1-16 Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj Text: Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy. (Jon 1,3) Kázání: Stane se, že Pán Bůh po člověku něco chce. Jsme s tím smířeni? Počítáme s tím? Nemáme Pána Boha spíš jako automat na plnění našich proseb? Dobře míněných proseb, s ohledem na druhé lidi, na celý svět... Ale proseb od nás. K Jonášovi se stalo slovo Hospodinovo. Někam tě posílám, něco udělej. Angažuj se ve prospěch někoho druhého... To jsou přece věci, které taky děláme. Ale rádi se rozhodujeme sami. 1
Jonáš s Pánem Bohem počítá. Je mu jasné, že se nemůže tvářit, že se Boží slovo nestalo, že Bůh po něm nic nechtěl. Tedy – tvářit navenek se může (to ostatně uslyšíme v pokračování jeho příběhu), ale uvnitř něj to slovo buší jako kladivo, zvoní jako zvon. Dělej něco! Jonáš dělá. Jeho útěk před Božím slovem je velmi aktivní a i finančně nákladný. Sestoupí do přístavu Jafa, vyhledá loď, zaplatí a nastoupí. Zní to jednoduše jako dojít na nádraží a koupit si lístek do Brna. Ale třeba v době krále Šalomouna přijížděla loď ze zámoří jednou za tři roky. A předpokládám, že cesta nebyla levná. Kde je Taršíš? Místo tenkrát směrem na západ nejvzdálenější, někde na jihu Španělska nebo Portugalska, možná na místě dnešní Sevilly. Konec (tehdejšího známého). Je to na opačnou stranu než Ninive, kam Jonáš měl jít. Taršíš, Taršíš, Taršíš, zní jako mantra, třikrát v jednom verši. Snad to přehluší slovo Hospodinovo, které mě chce poslat jinam. Jonáš uprchl. V Bibli čteme o různých uprchlících. Prchá Hagar před Sárou, Jákob před rozzlobeným Ezauem. Ale Jonáš prchá před Bohem. Copak nezná 139. žalm a neví, že před Bohem se jen tak neschová? Před čím Jonáš utíká? Před Božím slovem, které ho někam posílá. On se chce rozhodovat sám. Před odpovědností za jiné (co mi je do toho zlého města Ninive? Proč bych se zrovna já měl angažovat... Stejně mě nikdo nebude poslouchat... nebo na to ještě doplatím... - celkem logické argumenty). Možná Jonáš taky nesouhlasí, že by měl jít do toho pohanského města. Jen ať je Hospodin potrestá,, když jsou tak zlí. Ostatně – když na konci Hospodin od svého hněvu upustí, Jonáš se na něj zlobí. Jonáš utíká před svým svědomím. Kdyby jen zůstal na místě, pořád by v něm hlodalo. Neměl jsem tam radši jít? Horečnou aktivitou napřenou jinam se nám někdy podaří zaplašit varovný nebo volající hlas. Jonáš prchá od Boží tváře (tak to je slyšet v kralickém textu). Podobně od Hospodinovy tváře odchází Kain poté, co zabil Abela. Boží tvář je ve SZ výraz pro Boží blízkost, pro přikloněnost nebo otočenost čelem, pro Boží city, vnímání, je to obraz otevřenosti komunikovat s člověkem. 2
Nejprve před Boží tvář vystoupilo z Ninive zlo. Jako kouř, který štípe do očí. A Bůh se nechce otočit zády (a nechat Ninive vyhnít). Boží tvář přikloněná i k pohanskému Ninive je zasažena zlem a chce zjednat nápravu. V áronském požehnání jsou slova o Boží milostivé tváři: ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem. Boží tvář obrácená k člověku – to je nejen pohled zkoumavý a napomínající, ale hlavně milost, pokoj. Od toho všeho Jonáš chce pryč. Bůh se na něj dívá, ale on se na něj dívat nechce. Uvědomuje si, že nemůže zůstat před Boží tváří, hřát se v jejím slunci, když ho Pán Bůh chtěl mít jinde. Je to boj, je to rozhodnutí. Všechno, nebo nic. V žalmu 139 čteme: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. (v.11-12)… temnota je jako světlo. Světlo ale osvětlí všechno – to zlé i dobré. Jsme pozvaní být před Boží tváří. Ale být před Boží tváří není jen ležet na pláži, hřát se na sluníčku Boží lásky, nic nedělat. Občas se otevřou Boží ústa a nás vyruší slovo Hospodinovo. Přijde výzva. Vstaň, něco dělej. Od Jonáše se dovídáme o Bohu, který má na člověka požadavky. Jonáš to slovo bere strašně vážně. To se od něj můžeme učit. Boží slovo se k Jonášovi stalo. A přimělo ho k akci, k pohybu. Pán Bůh chtěl jednat skrze Jonáše. Ale nevzal Jonáše jako loutku, která bezmyšlenkovitě vykoná, co si loutkář přeje. Boží slovo tady působí skrze člověka. Jeho cesta k dalším uším je tak dosti zdlouhavá a klikatá. My se můžeme stát brzdou Božího slova k druhému člověku. Jonáš sestoupí do přístavu. Jméno města Jafa (Jope) znamená krásné. Ale možná je krásné jen na první pohled. Snad jde Jonáš do toho krásného města lehkým krokem, rád, že se rozhodl, že nepůjde do toho riskantního podniku jménem Ninive. Do Jafy a pak i do lodi Jonáš biblickými slovy „sestupuje“. Zatím má věci pod kontrolou, je ještě aktérem svých činů, jeho sestup (sešup) teprve začíná. (V Bibli se používá slovo sestoupit např., když se jde do Egypta, naopak do Jeruzaléma a zvl. do chrámu se vždy „vystupuje“.) 3
Zaplatí za lodní lístek. Jeho cesta pryč od Boží tváře není levná. S tím, co máme, můžeme sami nakládat. Sponzorovat, utrácet, vydělávat, prošustrovat, rozdat, třeba taky to svěřené zakopat. A nejde jen o peníze. Dá se promarnit čas, zúročit zkušenosti... Ekonomickou terminologii přenášíme i do mimopeněžní oblasti. Dokonce se používá rčení „zaplatil za to životem“. Za co utrácíme (peníze, čas, život)? Za cestu do Taršíše? Co jsou ty naše Taršíše, kterými chceme umlčet Boží hlas, ukonejšit svědomí, kde hledáme svobodu od úkolů a výzev, které jsou před námi? Které naše cesty někam jsou spíš únikem od něčeho, snahou neslyšet, zapomenout? kolik platíme za to, abychom byli otupělí? Není to slovo proti dovolené a odpočinku. Akorát to slovo dovolená vyjadřuje, že mi ten odpočinek, „cestu někam“ někdo dovolil. Jonáš ale dostal od „šéfa“ úkol a místo, aby ho šel splnit, do práce už nepřišel. Jistě – děje se to tak i dnes. V práci i ve vztahu k Pánu Bohu. Nezdá se vám to přirovnání Pána Boha k zaměstnavateli nebo šéfovi? Mně moc taky ne, ale myslím, že právě v příběhu o Jonášovi se s Bohem, který člověku jasně dává nějaký úkol (zadává práci), setkáváme. Tak projednou o Pánu Bohu jako šéfovi přemýšlejme. Než si koupíme lístek někam jinam. Do Taršíše – bájné země svobody, kde po nás nikdo nebude nic chtít... Pane Bože, prosíme mluv k nám jasně. A dej nám odvahu Tvé slovo přijmout a podle něj jednat. Amen. Píseň: 473 Vezmi, Pane, život můj Ohlášky, sbírka Píseň: 542 K dílu svému mile sahám Přímluvná modlitba, Otče náš Poslání: A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! (Jk 1,21-22) 4
Požehnání: Ať Pán požehná vaše ruce, aby byly citlivé, aby mohly podržet bez toho, že by spoutávaly, aby mohly dávat bez počítání, aby měly sílu potěšit a požehnat. Ať Pán požehná vaše oči, aby viděly potřebu, aby nepřehlédly maličkosti, aby přes povrch viděly do hloubky, aby se lidé pod vaším pohledem cítili dobře. Ať Pán požehná vaše uši, aby slyšely Boží hlas, aby byly citlivé pro hlas nouze, aby byly zavřené pro hluk a kletby. Ať Pán požehná vaše ústa, aby svědčila o Bohu, aby z nich nevycházela slova, která zraňují a boří, aby vyslovovala uzdravující slova, aby zachovala tajemství. Ať Pán požehná vaše srdce, aby bylo stánkem Božího Ducha, aby dávalo teplo a útočiště, aby úplně odpouštělo, aby se dokázalo dělit o radost i utrpení. Ať dokážete být Bohu k dispozici. (podle Sabine Nägeli) Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu
5
