28.10.2012
21. Neděle po Trojici
Introit - Ž 61, 2-5 Píseň 158 – Samému Bohu sláva čest Milostivý Bože, Děkujeme, že jsme se mohli probudit do dalšího dne a sejít se společně k oslavě tvého jména. Nikterak při tom nezastíráme, že je to jenom kvůli Tobě. Bez Tvé lásky a milosti by ve světě panoval pouze chaos a zlost. Děkujeme, Pane, že k nám neustále sestupuješ a voláš nás k sobě. Pane, pokorně před Tebou vyznáváme, že Tě až příliš často zrazujeme a zapíráme. Nechceme slyšet Tvé Slovo, ale dopřáváme sluchu vlastním hříšným srdcím. Necháváme se oklamávat lidským pozlátkem, místo abychom hledali Tebe a jednali podle Tvé vůle. Děkujeme, že si na nás přesto všechno stále ještě nezanevřel. Děkujeme za Tvého Svatého Ducha, kterého si k nám poslal, aby vstupoval do našich myslí a srdcí a orientoval je k Tobě. Prosíme, obnovuj nás i nadále svým duchem a prostupuj nás svou láskou, díky které zakoušíme už zde na Zemi odlesky Tvého království. Amen Čtení: II. Par 18,18-24 Píseň 147(Svítá) Kdo mě z pout mých 2. čtení: Mk 13, 3-8 Milé sestry a milí bratři, Skupinka dvanácti učedníků vedená Ježíšem se konečně dostala k Jeruzalému. Cestou Ježíš učedníkům říkal, co jej v Jeruzalémě čeká. Učedníci cestou slyšeli dokonce třikrát Ježíšova slova o tom, že bude vydán, zabit a po třech dnech vstane z mrtvých. Do jaké míry těmto slovům rozuměli, zůstává záhadou. Nejspíš ale tušili, že se v Jeruzalémě něco přihodí. Pravděpodobně čekali, že až z Jeruzaléma budou odcházet, bude všechno úplně jinak. V Jeruzalémě Ježíš nejprve vyhnal z chrámu všechny prodejce obětních darů a po té vyhlásil největší přikázání, které ukládá milovat Hospodina a svého bližního jako sebe samého. Těmito činy jakoby završil své veřejné vystupování a učení. Jakoby chtěl říci: „Už za sebe
nenechávejte obětovat na odpuštění hříchů, tudy cesta nevede. Ta pravá cesta, která má budoucnost je cesta lásky a milosrdenství. O tuto cestu usilujte.“ Po těchto slovech se tedy konečně dostáváme k našemu dnešnímu textu. Ježíš s učedníky vyšel z Jeruzaléma a usadil se na místě, odkud měl Jeruzalém a chrám jako na dlani. Asi tak jako když tady ve Střešovicích vyjdeme z kostela a vidíme před sebou věže svatovítské katedrály. Na tomto místě se Ježíš opět dívá do budoucnosti. Učedníci se dozvědí, že chrám bude zničen, že z něj nezůstane kámen na kameni. Je to další Ježíšovo podobenství? Nebo teď nemluví v obrazech a nabízí nám faktický popis budoucnosti? A jak to vlastně myslí s tím vzkříšením? Učedníků se chápe nejistota. Už je toho na ně příliš. Rádi by měli nějaký pevný bod, nějakou jistotu. A tak se čtyři z nich Ježíše zeptají, řekli bychom napřímo: „Kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci?“ Zajímají je dvě věci: kdy se to stane? Kdy padne chrám a Bůh se chopí vlády nad světem? A jak to poznají, nebo spíš jak budou moci rozpoznat, že už se ten čas blíží. Tyto dvě otázky jsou, myslím, poměrně vlastní také nám a vlastně lidem obecně. Rádi bychom nahlédli do budoucnosti, abychom věděli, co nás čeká. Nebo kdybychom aspoň uměli rozpoznat různá znamení a věděli, co znamenají. I když v tomto rozpoznávání nejrůznějších znamení jsme vlastně mistři. Předpovídáme budoucnost z karet, či dlaně. Podle chování mravenců určujeme, jaká bude zima, a po každém neštěstí jsme přesvědčeni, že teď už musí přijít konec světa, protože nic horšího už se přeci nemůže stát. Rádi bychom věděli, co se stane. Rádi bychom měli nějakou jistotu. Bojíme se spoléhat na Hospodina a cítíme se nesví, když nemáme všechno ve svých rukou. „Mějte se na pozoru, aby vás nikdo nesvedl“ zní Ježíšova odpověď. Ježíš zná lidskou povahu a její touhu po jistotě. A varuje své učedníky před falešnými jistotami. Před lžiproroky, kteří se ohánějí svým povoláním, které mají od samotného Boha a nabízejí jistotu spásy a odpověď na všechny otázky. Před nejrůznějšími utopickými režimy, které nabízejí sociální jistoty. Ovšem jen pro pár vyvolených. Ježíšova slova mohou varovat také před námi samotnými. Před tím, abychom se nestali sami sobě bernou mincí. Abychom neztratili výhled k Bohu a společenství s ostatními lidmi. Jinými slovy nás Ježíš nabádá k tomu, abychom za žádných okolností nepřestávali s hledáním. S hledáním pravdy, s hledáním Boha. „Nespokojte se s odpověďmi, které vám jsou nabízeny!“ Ale právě
tak jako Ježíš mluvil o důležitých věcech s učedníky o samotě, i vy mluvte o víře v soukromí, o samotě se svým svědomím. To poradil prorok Míkajáš svému kolegovi Sidkijášovi, když se jej dotázal: „Jakým právem si dovoluješ říci, že ty máš pravdu a já ne? Odkud bereš tu opovážlivost, abys mi vytkl, že jsem falešným prorokem?“ Micheáš mu tehdy řekl: „Já nemám možnost, abych ti to dokázal, ale až se ukryješ do svého nejzazšího pokojíku a tam o samotě se ztišíš a vstoupíš do rozhovoru s vlastním svědomím, tak uvidíš“. Jedině tam mohl prorok Sidkijáš poznat, zda to co říká, je pravda, nebo lež. Zda je to slovo pravé od Hospodina, nebo falešné podmíněné vlastní touhou. Ve víře totiž neexistuje žádné vnější pravidlo nebo měřítko, podle kterého by šlo posoudit, co je správné a co už ne. Otázky víry si musí každý zodpovědět sám. Ježíšova slova to v dnešním textu jasně dokládají a přisuzují tomuto sebezpytu značnou důležitost. V další části své odpovědi Ježíš odkrývá učedníkům alespoň pohled na to, jak to na světě bude vypadat. Kinematografickou terminologií můžeme říci, že přehrál učedníkům jakýsi trailer nebo upoutávku k časům budoucím. A ve filmu, na který tato upoutávka láká, hrají hlavní role vojáci, hasiči, kteří likvidují následky ničivých zemětřesení a zástupy hladovějících. Ježíš vytušil, že život tady na zemi nebude procházka růžovým sadem. Lidstvo samo sebe uvrtá do pořádných průšvihů. Ježíš však vzápětí dodává, že to ale ještě nebude konec. Že by člověk neměl dostatek sil k tomu, aby sám sebe definitivně zničil? Nebo naopak je člověk natolik silný, že přečká všechny nástrahy, které sám na sebe narafičí? Ježíš k tomu říká jediné: „Nelekejte se!“ Války a zemětřesení a všechny ostatní katastrofy zkrátka budou. S tím se nic dělat nedá. Na druhou stranu právě tyto zlé časy vytvářejí spoustu příležitostí k projevení dobra. K přiznání se k víře skutkem milosrdenství. K projevení lásky k Bohu péčí o stvoření. Nemusíme se bát. Ani za časů válečných, ani v dobách míru. Nemusíme se bát ani nejistoty, která na nás utočí každý den. Nejistoty, že něco nezvládneme, že na to nebudeme mít sílu nebo peníze. Nejistoty, která v nás hlodá a zpochybňuje námi těžce vybudovaný smysl našeho bytí. Ježíš nám nabízí víru. Víru v Boží království, kde kraluje láska, která napraví všechny námi pošramocené vztahy. Ta láska je Bůh, který to s námi myslí dobře, který dává smysl a směr našim životům. Bůh, který svou mocí překonal i smrt. Ježíš Kristus nám nabízí naději, že naše životy směřují k tomuto království a víru, že Boží království již vstoupilo do tohoto světa. Již teď smíme zakoušet odlesky Božího království ve
společenství naplněném vzájemnou láskou. Pane, ty jsi nás stvořil, protože chceš, abychom tady právě teď byli. Děkujeme ti za tuto příležitost. Zároveň tě prosíme o tvého svatého ducha, aby nás prostupoval a vedl nás k tobě. Prosíme, dávej nám sílu, abychom se na tebe nebáli spoléhat. Amen. Píseň 176 – Někdo mě vede za ruku Ohlášky + sbírka Píseň 327 – De profundis Přímluvná modlitba : Hospodine, Svatý Bože, tys nám seslal na pomoc svého jediného syna, Ježíše Krista, našeho zachránce. Ať jsme volali nebo nevolali, ty ses tak rozhodl učinit, ze své nezměrné lásky k nám lidem. Vzdáváme Ti za to dík a chválu. Pane Ježíši Kriste. Neseme ve světě Tvé jméno. Svět, když se po tobě ptá, když tě hledá, vidí nejprve nás. Dej, ať jsme tvými dobrými učedníky. Ať o Tobě svědčíme věrně. Ať se nebojíme následovat Tě na cestě kříže, na cestě lásky a milosrdenství. Prosíme za všechny, kteří tě ze svého soužení volají o pomoc. Prosíme i za ty, kteří jsou ztrápení, ale k Tobě nevolají. Za ty, kteří nevěří v Tvoji spásnou moc. Pane, dej jim znamení, aby v Tebe uvěřili. Aby směřovali své prosby k tomu, kdo jediný má moc zachránit. Prosíme za všechny utlačované. Potěšuj je svým duchem v jejich utrpení. Prosíme také za všechny agresory. Otevírej jejich oči, aby poznali tvou lásku, která zamezuje všem nepravostem. Prosíme za všechny mocné tohoto světa. Obdařuj svým duchem a jejich rozhodnutí budou moudrá. Prosíme Tě, pane, za tvou církev. Dej, aby všichni křesťané na celém světě v jednotě svědčili o tvém díle. Všechny své prosby, smutky a volání dále vkládáme do slov modlitby, kterou jsi nás naučil: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme naším viníkům. I neuvoď nás v pokušená, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen
Poslání: „Nedejte se svést láskou k penězům, buďte spokojeni s tím, co máte.“ Požehnání (Nu 6,24-26): Ať Hospodin ti žehná a chrání tě Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Píseň 485 – Král věčný nás požehnej.
