nco tak velikolepého: Rurik pišel se svými germánskými Pímého historického dokladu dostalo se theorii normanské

;

Boha

11.

23

bohatýrská.

Theorie normanská nalezla dále veliké podpory

862

na poátku djin ruských vyškytá

že

nosti,

osobních varjažských ili normanských, jako na Rorik,

Oleg-Hólgi,

Dyr-Dyri,

Ingvar je

Rovnž

etc.

vypoítává

cis.

v té okol-

se

na 300 jmen

p.

Rurik-starošv.

Sineus-Siniut, Siniutr; Askold-Hóskuldr

Hraerekr;

isl.

i

i

šv.

Olga-Holga,

Halogi;

Halogia;

Igor-

nkterá jména prah Dnprovskych, jak

Konstantin Porfyrogeneta, jsou

pvodu

nor-

dického. historického dokladu dostalo se theorii normanské

Pímého

v letopisech Bertinských, kde k

r.

839 zaznamenáno, že zárove

posly byzantskými k císai Ludvíku

s

národa ruského (gentem suam Rhos

nebezpeí oklikou dli, že jsou

zpsobem

i

vraceli se

pvodu

dom;

Pobožnému pišli poslové

vocari dicebant), kteíž pro

na otázku císaovu odpov-

švédského (gentis esse Sueonum). Podobným

Liudprand k

r.

941 Rusy jmenuje Normany (Graeci

vocant Rusios, nos vero a positione loci nominamus Nordmannos).

Z tchto a jiných

mén

škole nad slunce jasnjším, "

germánským, nebot jen iti

nco

druhy,

ti

státu osnovu, na

slovanské v jeden

základ které mohl

jest

dílem

s

i

jménem

German

tleso

tak málo,

bez žen, tak že záhy ná-

pohlceni jsou živlem slovanským;

nuje se slovanským

celek a dal

se vyvinouti v

Rurikem tch

dokonce snad

co pišli, pišli

rodn

íše ruské

státotvorná germánská mohla utvo-

rozrznné rody

tak veliké. Škoda, že pišlo

a

že založení

tak velikolepého: Rurik pišel se svými germánskými

spojil

novému

síla

závažných okolností bylo normanské

již

vnuk Rurikv jme-

Svatoslav, a po smrti Jaroslava ne-

vyskytá se více ani v jménech stopy nejmenší po germánských zakladatelích

manist

íše ruské, kteráž však nicmén podle uení nor-

podržela své germánské základy až do doby tatarského

nájezdu, a teprve po Tatarech

Jedna

potíž arci

zbyla

i

zízení íše se poslovanilo.

ueným normanistm:

událost tak

svtoborná, jako založení íše ruské silou a duchem germánským nezanechala nejmenší stopy v starých nordických zpvích hrdinných, které pece opvají i zcela nepatrné vci, ili jinak, uení normanisté nemohli ty svtoborné Varjahy-Rusy v starém Švédsku nikde a nikterak nalézti, i pomohli si tím, že vykládali, kterak

Varjagorusové.

1.

prý sice nestávalo žádného

království varjagoruského na pevné

pravd podobným, že královstvím námoním, totiž

zemi v dnešním Švédsku, avšak že království

Rusfi-Varjah bylo

to

námoní

takovým, kde njaký

29

jest

válenou družinu

král shromáždil

d-

na njakém ostrvku a na lodích pak projíždl moe, bera chody své

námoním

válené. Takovým

z koisti

nkde

sice

kolem jezera Mularského, byli prý

odchodem

a proto prý

jejich

mohla

královstvím, a Varjazi-Paisi,

ti

i

zaniknouti památka celého

i

jejich království.

Okolnost

nedá stanoviti pvodní

tato, že se

rozdílný považuje, an praví

:

neb tak se nazývali

Varjag-

vlast

Riis, jest tím závažnjší, jelikož sám Nestor je za ti

od

lid

Švéd

Varjazi Rusy,

jakož se jiní navývají Švédy, a jiní Normany, Anglany, jiní Goty, tak

pravování z

povolání

o

spisovatel

jiných

sas

terram latám

:

maudant

vestrae

tžko uriti

Jelikož se

ti.

i

všeobecných

teme

o

spatiosam

rozumí

.

zempisný

omnium rerum

.),

zbývá k podotknutí, že Nestor

asi tolik,

co

nazvali zá-

považovati

mžeme

a nikoli národopisný. Jinak název ten na-

císa

nájemná

copia refertam

my bychom

lézáme v Caihrad, kdež Varangoi v XI stráž

frasí

pizvání Anglo-

et

tak že pojem ten u Nestora

padoevropský, za pojem

použil

u Vidukinda

ditioni parere

slovem Varjažský

pokud Nestor pi svém vy-

Varjah-Rus (i

et

dá,

vku

jmenována osobní

byzantských, v kteréž arci

mnohdy

i

uor-

dití Vikingové sloužívali; v starých zákonech franckých a longo-

bardských Wargangus znamenal

i

zdá

se,

lovka

v žoldu královském se

družinníka (wara =: víra, waring =: kdo písahal),

nalézajícího,

forma slova:

že nordická

daleký sever vracejícími se z cizích

Vaerriugiar

zanesena

na

Znamená

služeb vikingy.

tedy slovo Varjazi ve vlastním smyslu nájemnou družinu knížecí, kteráž

i

na Rusi se vyškytá a v kteréž pak

i

nordití Vikingové

služby vojenské brávali.

Podobn normanist že by

v

národní

uvedeného, a že by

má vc i se slovem Rus i tu výklad uených mnohém pokulhává. Nedá se pedevším dokázati,

se

:

název

Rus

byl povstal

to v tak staré dob, a tím

z

finského

názvu výše

mén mže

se tvrditi,

národ tak státotvorný, epochálný nevystoupil v djinách

862

30

862

Doha

1^-

bohatýrská.

pod vlastním jménem, nýbrž pod

njaký národ letí

pee

vtiskne

pezdívkou: nebot když

cizí

djinám na celé tisícizstaví týmže djinám i své jméno.

a více, zajisté že

svého ducha

—

Jméno Rus však není normanské, není švédské. Za na jihu od Kyjeva pítok Dnpru jménem Ros,

se

Nmanu

pítok

tak jméno

erné moe jakož svdí

názvm

Mimo

Helmold.

v etných názvech místních

nikdy nevkroili,

Významné dadbeh (866

dad:

van

„co se však .

.

.

i

ruským,

se

jméno ruské

sporní Varjazi Rusi

souasník Rurikv Ibn Chor-

co tvrdí

nazývá se Knadz" starších

i

geneta Rus jakožto zemi

.

.

sám vidl v Bag-

tedy jsou

(totéž tvrdí

kmenem

podobn

i

Konstantin Porfyro-

Kyjevskou, rozeznávajíce

Slovanské.

Slo-

Dimeški, jenž

o Varjazích, že totiž byli Slované).

Jinak znají spisovatelé arabští a

zem

kam

o ruských kupcích, kteréž

erpal u spisovatel

gorodska ili

zachovalo

to

v zemi,

týe ruských kupc

jich kníže

na okolnost, že

moem

v dnešním Sedmihradsku.

totiž

jest také,

— 874)

klásti

nazýváno

zempisci Masudi a Al-Bekri, a což dotvr-

arabští i

slov Rusa; rovnž

Malá Rus, Bílá Rus, Haliská^

vku

X.

vyškytá

od jezera Ilmenského.

jih

musíme pece váhu

atd.,

na poátku

Nestor

zuje

Rusa na

Staraja

Nepihlížejíce pak ani k

Uherská Rus

Nmanu

nazván Ros, ústí

msta

to

levý jeden

Svdectví

od Nov-

ji

tato arabská jsou

pak

rozhodnou protiváhou zprávy letopis Bertinských, jednak že zpráva ta mohla obsahovati selství

zmínné mohlo

pvodu

snad

i

Konen

sestávati

z

nájemných vojín ruských,

nordického.

prah Dnprovských a

k vli bezpeí, jednak že po-

nemají ani svrchuzmínné nordické názvy nkterých

Porfyrogeneta

kupc

lest

tak

velikého

zaznamenal

zajisté

bojovník ruských

i

významu: císa Konstantin názvy

ty,

jak je

slyšel

od

nordických, když vyptával se jich

na plavbu Dnprovskou; slovanské názvy nepotebují výkladu, nordické názvy pak svdí pouze o tom, že i nordití plavci po

svtové obchodní cest Dnprovské plavali tak asto k Caihradu, že pojmenovali i v jazyku svém nejobtížnjší ást cesty. Hlavní

spoívá však

dvod

proti

v tom, že

ueným výsledkm

práv

v

školy

normanist

onch poátcích djin

ruských

Varjogorusové.

I.

niem

nikde a v

již

:

spolek slovanských a finských

ped píchodem

tímto spolkem k panování, nepiinil k

co na

nm

zmnil.

údlná

v jednotlivá

Rovnž

ústední moci kyjevské.

nieho, aniž splývali

potom pevahou Kyjeva,

zvolna v jedno státní tlo pirozenou se

nmu

kmenové Slovanu ruských

Jednotliví

kmen

Rurika. ba Rurik sám. pozván

práv

a rozcházeli

nov pi-

nejeví se onen státotvorný vliv živlu

šleho nordicko-germanského

na severu byl

31

oslabením

knížectví

tak nedá se v

niem

této

stopovati

výluné njaké postavení státotvorného onoho živlu nordického, nebo po feodalismu germánském, který vznikal všude,

zvláštní a

kamkoli germánská noha vkroila, není na Rusi nejmenší stopy.

Podobn i spoleenský a veejný život Slovan ruských niem zmnn vlivem snad germánským kmenové ger-

nebyl v

mánští

:

porznu, Slované zvykli životu pospolitému. Slovanské

žili

mníce

hrady,

se

peasto

v obchodní, ba

i

prmyslová msta, zárove ste-

byly stediskem vojenské obrany; hrady ty byly

i

diskem veejného práva celého okresu, kterýž k hradu píslušel.

Kmenové germánští hromaditi

vojenská

bohatství síla jich

objevili se

žili

z

pedevším lovu a

válce, Slované zvykli

obchodní

práce rolnické,

prmyslové;

i

Kde nordití kmenové

spoívala v obran.

na moi, vynikali pedevším jako námoní loupežníci

neb lépe vystupovali jako vojenská družina, která vyjíždla za koistí, Slované pak projíždli níci,

a když

hradu,

mly

i

pozdji podnikány za následek

moe

vzdálená i

jakožto obchod-

povstné výpravy

nejen válenou koist,

Caipedevším

proti

ale

výhodné obchodní smlouvy. Státy moravsko-eský, polský a ruský,

povstaly skorém v téže

kterého

kmene

zjednal

dob

i

podobn

chorvatský

n-

pomocí družiny válené svému kmeni

mezi sourodnými kmeny pevahu a utvoil

tak hegemonii po-

litickou, kteráž nesla jméno pedního kmene neb podobným zovala tu tsnjší, tu volnjší svazky

—

jak

i

za stejných okolností: kníže

vku

utvoeny souasn v IX.

státy

kraje a vykaasi

zpsobem,

nordické:

dánský,

norský a švédský. Základní osnovou tedy

pi utvoení

jenská knížecí družina, kteráž

i

státu ruského jest vo-

u ostatních Slovan

se objevuje

862

H- Doba bohatýrská.

32

862

V

témže

vku:

IX.

jelikož

ale

práv

vojenská

tato

na Rusi není dílem Rurikovým, nýbrž výsledkem není také

vývoje slovanského,

Rurik

svými

se

družina

pirozeného

domnle

ger-

mánskými soudruhy tou osnovou státotvornou na Rusi. Pirozený bh ili vývoj djin musil práv v tu dobu vynésti nkterý

kmen

a

ním nkterého knížete do popedí: náhodou

s

byl

to

Rurik, jehož soudruzi pouze rozmnožili družinu knížecí. Jelikož

pak nelze jak

zjistiti

pvodní vlas Rurika uení normanisté

podotknuto,

již

vtšin

po

Litvy

— nezbývá

nemající žádného

sodou v djinách ruských,

asi

dv

o více než

píchod a

jest

díve,

století

s

nastolení

trvalého

epi-

rozhodného vlivu

—

episodou

v

echách

Sama

tím asi rozdílem,

Sama v echách neml

za

vlád

pouhou

djin ani na rozvoj národnosti ruské,

podobnou, jako

nný

jest

sla-

Prus neb

jiní z

než podotknouti, že povolání Rurika ku

nad nkterými kmeny slovanskými a finskými ani na vývoj

— kteréž,

soudruh

na Pobaltí,

ze slovanské Yagrie

visté

a jeho

odvozují ze Švédska,

ui-

že pokus

výsledku,

práv

tehdy ješt nenadešla doba onoho všeobecného scelování

se

že

stát

slovanských.

První knížata.

2.

Rurik (862-879).

Nejstarší

áteuého

letopisec ruský Nestor,

svého vypravování kroniku

poátek djin ruských (842

— 867),

poala

novati,

van,

i

od

Meran,

eckou Hamartola,

stanoví

Ruská zem."

zámoští Varjazi i

od Yesv,

III.

když poal Michal císa pa-

,.Léta 8b'2,

se nazývati

brali

prvopo-

za panování císae byzantského Michala

an praví:

arci pibližný)

vzav za základ

i

Y

da

tu

dobu (859

„od

ud

— rok

od Slo-

i

od Kivic", kdežto turetí

Chazai poplatek vybírali na jihovýchodních kmenech, na Poi na Seveanech i na Yjaticích, a sice po popelici a ve-

lanech,

veici od dymníku.

Dle téže povsti, zachované u Nestora, osvobodili se v tutéž

dobu Slované a Kivici od Yarjah a spolen

kmenové: udi, Merané a Yesové,

s

nimi

vyhnavše Yarjahy za

Nejsouce však svorní a sváíce se mezi sebou, rozhodli

i

finští

moe.

konen,

První knížata: Rurik.

2.

Že naleznou

sob

k Varjahm

Rusm

a

udi

finští:

a na jejich

knížete v cizí zemi, (862)

kmenové

33

moe

vypravili posly za

i

slovanští: Slované a

Kivici

a Vesové (Merany letopisec tentokráte nejmenuje),

pozvání vybrali se ti brati

sebou všecky Rusy a pišli

rody svými, pojali

s

Rurik usadil

se v Novohrad, a druhý Sineus na Blojezee, a tetí Truvor v Izboršt;

s

;

nejstarší

tch Varjah dostala jméno zem ruská. Poíná tedy Nestor djiny ruské od Rurika a nikoliv od poátku Slovan, tak asi, jako kdybychom my poínali djiny eské teprve od Pemysla Oráe. Z toho, co pedcházelo píchodu a od

Rurika a

z

povstí

i

Nestorovi

známo

býti

mohlo, zachována

pouze zpráva o prvních osudech knížectví kyjevského a o spolku severním, kterému vévodili Novgorodští.

Pi

vší záhadnosti

Nestorových tolik zajisté jest nade vši pochybnost, že

zpráv

ped

již

píchodem Pairikovým stával jakýs spolek mezi Slovany na jezee Rracnském a mezi sousedními kmeny finskými: udy, Vesy (a Merany), v kterémž patrn již pevládali Slované, nebot msto slovanské Bélojezero v zemi Ves, Rostov a Suzdal v zemi Meranft, zajisté již z téže

pisném

politickém

i

mžeme

zemi

celou

jen severozápadní ili tak zvané

Slovan na

Kivic

kraje;

a Polocka

také pokrok v djinách ruských,

práv eený rozdlen píchodem nového

sjednocen zase spolek dívjší, tak

muž

knížecího

umel

Teprve když po dvou letech Sineus rozdával

i

mužm

msta, tomu Polock, tomu Rostov, jinému Bélojezero z

ne-

to

tomuto, nýbrž

ást kmene toho kolem Izborska

bratr jeho Truvor, ujal vládu Rurik,

správce

o národo-

za

Poloany.

rodu na ti ásti. i

tyto

poítati ku spolku

Píchod Rurikftv neznamenal nebot spolek

svdí zejm

doby pocházející, vlivu

sice,

že každý

svým

— tu teprve

kmen

obdržel

Rurikových.

Záhadou zstane, zdaž Rurik nejprve v Ladoze

mst

na

Volchova se usadil a pak teprve do Novgorodu nad Vol-

ústí

chovem

sídlo své penesl, jakož vypravují

nkteré varianty

leto-

pisu Nestorova; tolik však najisto v pochybnost uvésti musíme, že

by založení obou tch

mst

bylo

dílem nordicko-germanským, a sice J.

L

í

:

Djiny

nár. ruského.

již

dílem z té

Rurikovým,

tedy

jednoduché píiny, 3

862

862

I^oba bohatýrská.

II-

34

Germané vbec podobných mst doma nemli. Novgorod pedpokládá njaký Starý gorod byla-li to však Ladoga nebo njaké jiné msto, to dnes uriti nelze. To však asi viti mžeme, že Novgorodským nelíbila se ve všem vláda Rurikova, nebot teme v tak zvaném Nikonském letopise k r. 864: „Téhož že

arci

864

—

;

léta stýskali

mnoho

sob

Novohradští,

Rurik udatného Vadima,

i

musíme

pravíce:

zlého snášeti od Rurika

i

jiných

býti otroky, a

od rodu jeho. Téhož

léta zabil

mnoho Novohradských rádcv

jeho pobil."

Co takto na severu vzala poátek íše ruská, objevuje i

na jihu v Kyjev stejný pokus o nové zízení

Nestor vypravuje takto:

mene svým.

jeho, ale velmoži, a I

otázali se

i

vyprosili

se

k Caihradu

í

kouce:

msteko?

to

jim: Byli jsou ti brati, Kyj, Štk, Choriv, stavli;

zahynuli, a

i

my

Varjahy

sebrali,

i

msteko

pebýváme,

jich rodní tu

Chazarm. Oskold pak a Dyr

mst

usadili se v

z ple-

rodem

Oni pak ekli to

ti

s

hoe msteko

po Dnpru, a jdouce mimo, uzeli na

šli

hrazené,

ti

státní,

u Rurika dva muži, ne

„I byli

se

emž

o

da

platíce

tom, a

poali vládnouti Polskou zemí,

vy-

mnohé

když Rurik

panoval v Novohrad."

Když OsTcold a Dyr (poslední znám jest arabským zempiscm) ujali se vlády v Kyjev, nestali se tím zakladateli státního poádku podobn jako Rurik v Novgorod, jelikož Polané

mli

ode dávna knížata rovnž jako Novgorodští,

zachoval zprávu o zakladateli první

známou výpravu ruskou

Dunaje

vliv

Kyjeva,

nebot Nestor

Kyjovi,

knížeti

kterýž

Caihradu podnikl, na

proti

ústí

ruský založením hradu Kyjevce utvrdil a vrátiv se

do Kyjeva v pokoji zemel,

„a po

tch bratích poali

rodu knížata panovati vPolanech"; placení

z jich

dan Chazarm

vy-

kládá pak Nestor nájezdy Drevan.

Kyjev oba

Ujavše se tedy stolce knížecího v s

nabranou vojenskou

variant starého Ulice,

866

též

i

družinou

letopisu)

jali

se

(dle

že

Dunajské Bulhary,

ob

knížata

nkterých

napadati sousední národy: Drevany a

pi emž

s

200 koráby

Oskoldv

zabit

Vážnjší zprávu o nich zachoval Nestor k pravuje,

noví knížata

zpráv

spustili

r.

syn.

866, kdež vy-

se

do

erného

První knížata: Oleg.

2.

moe,

vešli

do zátoky caihradské a obstoupili msto, kamž císa

Michal na rychlo se

pispním

praví,

35

nebo „boue

vrátil

;

i

povstala

s

vyproštn

jest

Bohorodice,

divotvorné

Caihrad, jak obležení

již

vtrem, a vlny veliké

druhou, a bezbožných Rusii koráby

boue

866

letopis

vzývali,

jedna za

vstala

behu

rozmetala a ku

pivrhla, a je pohubila, tak že málo jich z takové bídy mohlo

dom".

utéci, a ti se vrátili

(879-912).

Oleg

Umíraje (879) odevzdal Rurik knížecí panování své Olegovi, kterýž byl z rodu jeho,

nebo z

i

Igor

jemu syna svého Igora na

vloživ

byl ješt velmi

Sebrav mnoho vojska

malé dítko.

kmen Slovan a Kivic (Polockých) Yes vypravil se Oleg 882 k jihu pitáhl

poddaných

Meran

a

879

ruce,

ud,

z

i

nejprve

i

882

Kivic; vzal msto i osadil je muži svými, po Dnpru, osadil msto Lube a pitáhl k výšinám Dozvdv se, že v Kyjev panuje Oskold a Dyr,

ke Smolensku v zemi i

táhl dále

kyjevským.

ukryl lodi své

družinou a vlákav Oskolda

s

i

se panství v Polanech

oba a ujal

usmrtil

knížecí v

Kyjev

Usadiv se v

i

ekl: „Toto budiž máti

Kyjev

ron

rodským oOO hiven i

na Merany.

ustanovil Oleg

I jal se šíiti

a

podobn

a

rovnž

vytáhl proti

Patili zajisté

da

Seveanm

Ulii

nebo pekali

ruským,

jsouce od divokých

zim

mst

i

(884) a

888

r.

nivše se pak

— 89, r.

i

i

s

Drevanm

kun

Radimicm

Peenh

Novgo-

Kivice

domu;

883

(885), aby

gg^

z

s

Ulici a

jakým úspchem.

Tiverci

nájezd

sídlo

ruských!"

da Slovanm vložil da na

po erné

zálohy,

sob

jemu, co dosud odvádli na dani Chazarm,

Tiverci pak vedl válku, nevíme

v

Dyra do

panství své a vytáhl proti

a poraziv je (883) bral na nich

platili

i

a obral

na západní stranu

koovali na pobeží

890 jako pomocníci

kmenm

k nejbojovnjším

koovných Uhr.

Tito,

zahnáni

Dnpra nkdy

ernomoském; súast-

ek

boje proti

Bulharm,

napadeni jsou v odvetu od bulharského care Symeona a najatých

Peenh

od

nho

se

na válené výprav (892) proti Svatoplukovi, knížeti morav-

práv, když bojovné

jejich

mužstvo nalézalo

skému, najato jsouc od císae nmeckého Arnulfa:

i

pobit jest

36

890

II-

veškeren

lid

Doba

bohatýrská.

divokých Peeného,

zstavší doma, od

uherský,

stáda uherská dostala se v plen. Vojsko uherské, vracejíc

jimž

i

se z

nepodaené výpravy moravské,

a osazená ješt hordami

Peenh.

nalezlo sídla svá zpustošená

nová sídla pišli nejprve k

mstu

I obrátili se

Kyjevu.

A

Uhi

položili

a hledajíce se se stany

svými na návrší, kteréž napotom zváno Uherskem, ale i)okouševše se

marn

msto,

o

nynjší

lezli

obrátili se

Uhr

Brzy po odchodu

Rekm,

proti

emž

o

k západu,

í>07

Olgu,

sebral

ped

Nestor zachoval obšírnou povst národní.

Kyjev svence

svého Igora,

tím (903) pivedli ze Pskova ženu

907 veliké vojsko

r.

(894) na-

proslavil se Oleg velikou výpravou

Dle povsti této Oleg, zstaviv v

jemuž nedávno

konen

až

na stedním Dunaji.

sídla svá

z

jménem

ud,

Varjah, Slovan,

Kivic, Mcran, Polan, Sevean, Drevan, Radmic, Chorvat, Doudleb a Tiverc. S tmi pak všemi táhl Oleg „na koních

v korábích"

i

nabralo

;

na 2000 koráb, v každém

se

pak korábu bylo po 40 mužích.

Když pitáhl Oleg k Caihradu, Rekové uzaveli zátoku

moskou celé

i

okolí

ukryli

se

v

mst.

mstské, prve než

I

vyšel Oleg

ekové

z lodi

pipravili

se

i

poplenil

k odporu.

I

vypravuje povst dále, „že velel Oleg vytáhnouti lodi z

i

poruil,

aby kolesa udlali a postavili

když byl pokosný

vítr,

moe

koráby na kolesa; a

napnuli plachty, a po suchu táhli k mstu".

Dle vyšperkované

této

povsti obležen byl patrn Caihrad

nasuchu, a ekové, nevdouce sob

rady, žádali o mír;

Rekové na vykoupení míru

Rusm

zaplatiti

i

musili

po 12 hivnách na

Rusy obchodní smlouvu, smli svobodn picházeti do Caihradu

vojína, a což hlavní, musili uzavíti s dle kteréž

ruští kupci

na koupi, po

as

pobytu svého

mli

požívati úplného pohostinství

nemli platiti clo. Smlouva tato, obnovená písemn stvrzená r. 912, jest zajisté nejen nejstarším pomníkem práva ruského, ale zárove i svdectvím obchodního ducha Slovan ruských. a z koupeného zboží

912

a

Nedlouho po Oleg, dle povsti

(této

eky

zemel

ukrytým v lebce

nkdy

nové uzavené) smlouv

uštknut byv hadem,

s

2.

kon

váleného

jeho

i

;

První knížata: Igor.

nasypali

37

mu mohylu

hoe

velikou na

912

Štkovici, kteráž až do doby Nestorovy slula mohylou Olegovou. Igor (912—945).

O

panování Igorové zaznamenaly letopisy ruské nemnoho

zpráv: hned po svém

nastoupení (914) vytáhl Igor proti Dre-

vanm

uložil

poraziv

a

je,

vévoda Igorv Svnald pak obléhání hrad jejich

dchody její k Peenzi poprvé mír

táhli dále

da

jim

Uglie, dobyv po tíletém

pokoi^il

Perseen,

i

Z

cizích

915 na ruskou zemi,

k Dunaji; o

pi novém nábhu

zemi tu ve správu a

obdržel

vlastnímu užívání. r.

pt

let

914

než byla Olegova;

vtší,

nepátel uinivše

ale

pozdji odraženi jsou

pitáhli

Igorem

s

915

Peenzi

mocí zbran.

Nejslavnjší událostí panování Igorova byly však výpravy První výpravu podnikli Rusové

ecké. deset

ást malé

poplenili

tisíc lodí;

941, majíce

r.

Asie,

ale

k Caihradu, zahnáni jsou eckým ohnm,

dom,

vypravovali

jsou na nebesích,

dle slov

mají

nás; a proto jsme neodolali."

I

u sebe,

po druhé

r.

944 na

eky

Osadníci byzantští

ba

v lodích

a

najal i

sebou

ty

pouštjíce

i

pálili

nové a mnohé,

Peenhy

i

vytáhl

na koních.

944

v Korsuni, vidouce táhnouti Rusy, po-

zvst o tom do Caihradu a podobn uinili i Bulhai. Když pak císa uslyšel o pochodu ruském, vypravil posly k Igorovi, kteí stihli Rusy pi ústí Dunajském a jménem císaovým slali

nabídli Igorovi

Igor daní tou

Na druhý léta,

dokud

da, jakou

dávali

Olegovi;

rok pak utvrzen znova pokoj a mír

svítí

slunce a

svt

podmínky smlouvy obchodní obmezením

ekové

i

spokojil se

dary poslanými a vrátil se do Kyjeva.

i

kupc

ruských

v

z

stojí"

;

i

obnoveny jsou celkem

doby Olegovy

Caihrad,

„na všecka

s

kteréž

nepatrným jen

pedevším

tý-

kalo se kupování drahocenných látek, tak že odtud z pijíždjí-

Caihradu kupc jednotlivý nesml kupovati více než kus, což arci svdí o ohromné nádhee v šatstvu Kyjev a na Rusi vbec.

cích do

padesáte v

941

o kterémž, pišedše

sbíral Igor vojsko

k Varjahra zámoským,

poslal

s

blížili se

„Tak jako blesky, které

letopisce:

ekové

když