;
Boha
11.
23
bohatýrská.
Theorie normanská nalezla dále veliké podpory
862
na poátku djin ruských vyškytá
že
nosti,
osobních varjažských ili normanských, jako na Rorik,
Oleg-Hólgi,
Dyr-Dyri,
Ingvar je
Rovnž
etc.
vypoítává
cis.
v té okol-
se
na 300 jmen
p.
Rurik-starošv.
Sineus-Siniut, Siniutr; Askold-Hóskuldr
Hraerekr;
isl.
i
i
šv.
Olga-Holga,
Halogi;
Halogia;
Igor-
nkterá jména prah Dnprovskych, jak
Konstantin Porfyrogeneta, jsou
pvodu
nor-
dického. historického dokladu dostalo se theorii normanské
Pímého
v letopisech Bertinských, kde k
r.
839 zaznamenáno, že zárove
posly byzantskými k císai Ludvíku
s
národa ruského (gentem suam Rhos
nebezpeí oklikou dli, že jsou
zpsobem
i
vraceli se
pvodu
dom;
Pobožnému pišli poslové
vocari dicebant), kteíž pro
na otázku císaovu odpov-
švédského (gentis esse Sueonum). Podobným
Liudprand k
r.
941 Rusy jmenuje Normany (Graeci
vocant Rusios, nos vero a positione loci nominamus Nordmannos).
Z tchto a jiných
mén
škole nad slunce jasnjším, "
germánským, nebot jen iti
nco
druhy,
ti
státu osnovu, na
slovanské v jeden
základ které mohl
jest
dílem
s
i
jménem
German
tleso
tak málo,
bez žen, tak že záhy ná-
pohlceni jsou živlem slovanským;
nuje se slovanským
celek a dal
se vyvinouti v
Rurikem tch
dokonce snad
co pišli, pišli
rodn
íše ruské
státotvorná germánská mohla utvo-
rozrznné rody
tak veliké. Škoda, že pišlo
a
že založení
tak velikolepého: Rurik pišel se svými germánskými
spojil
novému
síla
závažných okolností bylo normanské
již
vnuk Rurikv jme-
Svatoslav, a po smrti Jaroslava ne-
vyskytá se více ani v jménech stopy nejmenší po germánských zakladatelích
manist
íše ruské, kteráž však nicmén podle uení nor-
podržela své germánské základy až do doby tatarského
nájezdu, a teprve po Tatarech
Jedna
potíž arci
zbyla
i
zízení íše se poslovanilo.
ueným normanistm:
událost tak
svtoborná, jako založení íše ruské silou a duchem germánským nezanechala nejmenší stopy v starých nordických zpvích hrdinných, které pece opvají i zcela nepatrné vci, ili jinak, uení normanisté nemohli ty svtoborné Varjahy-Rusy v starém Švédsku nikde a nikterak nalézti, i pomohli si tím, že vykládali, kterak
Varjagorusové.
1.
prý sice nestávalo žádného
království varjagoruského na pevné
pravd podobným, že královstvím námoním, totiž
zemi v dnešním Švédsku, avšak že království
Rusfi-Varjah bylo
to
námoní
takovým, kde njaký
29
jest
válenou družinu
král shromáždil
d-
na njakém ostrvku a na lodích pak projíždl moe, bera chody své
námoním
válené. Takovým
z koisti
nkde
sice
kolem jezera Mularského, byli prý
odchodem
a proto prý
jejich
mohla
královstvím, a Varjazi-Paisi,
ti
i
zaniknouti památka celého
i
jejich království.
Okolnost
nedá stanoviti pvodní
tato, že se
rozdílný považuje, an praví
:
neb tak se nazývali
Varjag-
vlast
Riis, jest tím závažnjší, jelikož sám Nestor je za ti
od
lid
Švéd
Varjazi Rusy,
jakož se jiní navývají Švédy, a jiní Normany, Anglany, jiní Goty, tak
pravování z
povolání
o
spisovatel
jiných
sas
terram latám
:
maudant
vestrae
tžko uriti
Jelikož se
ti.
i
všeobecných
teme
o
spatiosam
rozumí
.
zempisný
omnium rerum
.),
zbývá k podotknutí, že Nestor
asi tolik,
co
nazvali zá-
považovati
mžeme
a nikoli národopisný. Jinak název ten na-
císa
nájemná
copia refertam
my bychom
lézáme v Caihrad, kdež Varangoi v XI stráž
frasí
pizvání Anglo-
et
tak že pojem ten u Nestora
padoevropský, za pojem
použil
u Vidukinda
ditioni parere
slovem Varjažský
pokud Nestor pi svém vy-
Varjah-Rus (i
et
dá,
vku
jmenována osobní
byzantských, v kteréž arci
mnohdy
i
uor-
dití Vikingové sloužívali; v starých zákonech franckých a longo-
bardských Wargangus znamenal
i
zdá
se,
lovka
v žoldu královském se
družinníka (wara =: víra, waring =: kdo písahal),
nalézajícího,
forma slova:
že nordická
daleký sever vracejícími se z cizích
Vaerriugiar
zanesena
na
Znamená
služeb vikingy.
tedy slovo Varjazi ve vlastním smyslu nájemnou družinu knížecí, kteráž
i
na Rusi se vyškytá a v kteréž pak
i
nordití Vikingové
služby vojenské brávali.
Podobn normanist že by
v
národní
uvedeného, a že by
má vc i se slovem Rus i tu výklad uených mnohém pokulhává. Nedá se pedevším dokázati,
se
:
název
Rus
byl povstal
to v tak staré dob, a tím
z
finského
názvu výše
mén mže
se tvrditi,
národ tak státotvorný, epochálný nevystoupil v djinách
862
30
862
Doha
1^-
bohatýrská.
pod vlastním jménem, nýbrž pod
njaký národ letí
pee
vtiskne
pezdívkou: nebot když
cizí
djinám na celé tisícizstaví týmže djinám i své jméno.
a více, zajisté že
svého ducha
—
Jméno Rus však není normanské, není švédské. Za na jihu od Kyjeva pítok Dnpru jménem Ros,
se
Nmanu
pítok
tak jméno
erné moe jakož svdí
názvm
Mimo
Helmold.
v etných názvech místních
nikdy nevkroili,
Významné dadbeh (866
dad:
van
„co se však .
.
.
i
ruským,
se
jméno ruské
sporní Varjazi Rusi
souasník Rurikv Ibn Chor-
co tvrdí
nazývá se Knadz" starších
i
geneta Rus jakožto zemi
.
.
sám vidl v Bag-
tedy jsou
(totéž tvrdí
kmenem
podobn
i
Konstantin Porfyro-
Kyjevskou, rozeznávajíce
Slovanské.
Slo-
Dimeški, jenž
o Varjazích, že totiž byli Slované).
Jinak znají spisovatelé arabští a
zem
kam
o ruských kupcích, kteréž
erpal u spisovatel
gorodska ili
zachovalo
to
v zemi,
týe ruských kupc
jich kníže
na okolnost, že
moem
v dnešním Sedmihradsku.
totiž
jest také,
— 874)
klásti
nazýváno
zempisci Masudi a Al-Bekri, a což dotvr-
arabští i
slov Rusa; rovnž
Malá Rus, Bílá Rus, Haliská^
vku
X.
vyškytá
od jezera Ilmenského.
jih
musíme pece váhu
atd.,
na poátku
Nestor
zuje
Rusa na
Staraja
Nepihlížejíce pak ani k
Uherská Rus
Nmanu
nazván Ros, ústí
msta
to
levý jeden
Svdectví
od Nov-
ji
tato arabská jsou
pak
rozhodnou protiváhou zprávy letopis Bertinských, jednak že zpráva ta mohla obsahovati selství
zmínné mohlo
pvodu
snad
i
Konen
sestávati
z
nájemných vojín ruských,
nordického.
prah Dnprovských a
k vli bezpeí, jednak že po-
nemají ani svrchuzmínné nordické názvy nkterých
Porfyrogeneta
kupc
lest
tak
velikého
zaznamenal
zajisté
bojovník ruských
i
významu: císa Konstantin názvy
ty,
jak je
slyšel
od
nordických, když vyptával se jich
na plavbu Dnprovskou; slovanské názvy nepotebují výkladu, nordické názvy pak svdí pouze o tom, že i nordití plavci po
svtové obchodní cest Dnprovské plavali tak asto k Caihradu, že pojmenovali i v jazyku svém nejobtížnjší ást cesty. Hlavní
spoívá však
dvod
proti
v tom, že
ueným výsledkm
práv
v
školy
normanist
onch poátcích djin
ruských
Varjogorusové.
I.
niem
nikde a v
již
:
spolek slovanských a finských
ped píchodem
tímto spolkem k panování, nepiinil k
co na
nm
zmnil.
údlná
v jednotlivá
Rovnž
ústední moci kyjevské.
nieho, aniž splývali
potom pevahou Kyjeva,
zvolna v jedno státní tlo pirozenou se
nmu
kmenové Slovanu ruských
Jednotliví
kmen
Rurika. ba Rurik sám. pozván
práv
a rozcházeli
nov pi-
nejeví se onen státotvorný vliv živlu
šleho nordicko-germanského
na severu byl
31
oslabením
knížectví
tak nedá se v
niem
této
stopovati
výluné njaké postavení státotvorného onoho živlu nordického, nebo po feodalismu germánském, který vznikal všude,
zvláštní a
kamkoli germánská noha vkroila, není na Rusi nejmenší stopy.
Podobn i spoleenský a veejný život Slovan ruských niem zmnn vlivem snad germánským kmenové ger-
nebyl v
mánští
:
porznu, Slované zvykli životu pospolitému. Slovanské
žili
mníce
hrady,
se
peasto
v obchodní, ba
i
prmyslová msta, zárove ste-
byly stediskem vojenské obrany; hrady ty byly
i
diskem veejného práva celého okresu, kterýž k hradu píslušel.
Kmenové germánští hromaditi
vojenská
bohatství síla jich
objevili se
žili
z
pedevším lovu a
válce, Slované zvykli
obchodní
práce rolnické,
prmyslové;
i
Kde nordití kmenové
spoívala v obran.
na moi, vynikali pedevším jako námoní loupežníci
neb lépe vystupovali jako vojenská družina, která vyjíždla za koistí, Slované pak projíždli níci,
a když
hradu,
mly
i
pozdji podnikány za následek
moe
vzdálená i
jakožto obchod-
povstné výpravy
nejen válenou koist,
Caipedevším
proti
ale
výhodné obchodní smlouvy. Státy moravsko-eský, polský a ruský,
povstaly skorém v téže
kterého
kmene
zjednal
dob
i
podobn
chorvatský
n-
pomocí družiny válené svému kmeni
mezi sourodnými kmeny pevahu a utvoil
tak hegemonii po-
litickou, kteráž nesla jméno pedního kmene neb podobným zovala tu tsnjší, tu volnjší svazky
—
jak
i
za stejných okolností: kníže
vku
utvoeny souasn v IX.
státy
kraje a vykaasi
zpsobem,
nordické:
dánský,
norský a švédský. Základní osnovou tedy
pi utvoení
jenská knížecí družina, kteráž
i
státu ruského jest vo-
u ostatních Slovan
se objevuje
862
H- Doba bohatýrská.
32
862
V
témže
vku:
IX.
jelikož
ale
práv
vojenská
tato
na Rusi není dílem Rurikovým, nýbrž výsledkem není také
vývoje slovanského,
Rurik
svými
se
družina
pirozeného
domnle
ger-
mánskými soudruhy tou osnovou státotvornou na Rusi. Pirozený bh ili vývoj djin musil práv v tu dobu vynésti nkterý
kmen
a
ním nkterého knížete do popedí: náhodou
s
byl
to
Rurik, jehož soudruzi pouze rozmnožili družinu knížecí. Jelikož
pak nelze jak
zjistiti
pvodní vlas Rurika uení normanisté
podotknuto,
již
vtšin
po
Litvy
— nezbývá
nemající žádného
sodou v djinách ruských,
asi
dv
o více než
píchod a
jest
díve,
století
s
nastolení
trvalého
epi-
rozhodného vlivu
—
episodou
v
echách
Sama
tím asi rozdílem,
Sama v echách neml
za
vlád
pouhou
djin ani na rozvoj národnosti ruské,
podobnou, jako
nný
jest
sla-
Prus neb
jiní z
než podotknouti, že povolání Rurika ku
nad nkterými kmeny slovanskými a finskými ani na vývoj
— kteréž,
soudruh
na Pobaltí,
ze slovanské Yagrie
visté
a jeho
odvozují ze Švédska,
ui-
že pokus
výsledku,
práv
tehdy ješt nenadešla doba onoho všeobecného scelování
se
že
stát
slovanských.
První knížata.
2.
Rurik (862-879).
Nejstarší
áteuého
letopisec ruský Nestor,
svého vypravování kroniku
poátek djin ruských (842
— 867),
poala
novati,
van,
i
od
Meran,
eckou Hamartola,
stanoví
Ruská zem."
zámoští Varjazi i
od Yesv,
III.
když poal Michal císa pa-
,.Léta 8b'2,
se nazývati
brali
prvopo-
za panování císae byzantského Michala
an praví:
arci pibližný)
vzav za základ
i
Y
da
tu
dobu (859
„od
ud
— rok
od Slo-
i
od Kivic", kdežto turetí
Chazai poplatek vybírali na jihovýchodních kmenech, na Poi na Seveanech i na Yjaticích, a sice po popelici a ve-
lanech,
veici od dymníku.
Dle téže povsti, zachované u Nestora, osvobodili se v tutéž
dobu Slované a Kivici od Yarjah a spolen
kmenové: udi, Merané a Yesové,
s
nimi
vyhnavše Yarjahy za
Nejsouce však svorní a sváíce se mezi sebou, rozhodli
i
finští
moe.
konen,
První knížata: Rurik.
2.
Že naleznou
sob
k Varjahm
Rusm
a
udi
finští:
a na jejich
knížete v cizí zemi, (862)
kmenové
33
moe
vypravili posly za
i
slovanští: Slované a
Kivici
a Vesové (Merany letopisec tentokráte nejmenuje),
pozvání vybrali se ti brati
sebou všecky Rusy a pišli
rody svými, pojali
s
Rurik usadil
se v Novohrad, a druhý Sineus na Blojezee, a tetí Truvor v Izboršt;
s
;
nejstarší
tch Varjah dostala jméno zem ruská. Poíná tedy Nestor djiny ruské od Rurika a nikoliv od poátku Slovan, tak asi, jako kdybychom my poínali djiny eské teprve od Pemysla Oráe. Z toho, co pedcházelo píchodu a od
Rurika a
z
povstí
i
Nestorovi
známo
býti
mohlo, zachována
pouze zpráva o prvních osudech knížectví kyjevského a o spolku severním, kterému vévodili Novgorodští.
Pi
vší záhadnosti
Nestorových tolik zajisté jest nade vši pochybnost, že
zpráv
ped
již
píchodem Pairikovým stával jakýs spolek mezi Slovany na jezee Rracnském a mezi sousedními kmeny finskými: udy, Vesy (a Merany), v kterémž patrn již pevládali Slované, nebot msto slovanské Bélojezero v zemi Ves, Rostov a Suzdal v zemi Meranft, zajisté již z téže
pisném
politickém
i
mžeme
zemi
celou
jen severozápadní ili tak zvané
Slovan na
Kivic
kraje;
a Polocka
také pokrok v djinách ruských,
práv eený rozdlen píchodem nového
sjednocen zase spolek dívjší, tak
muž
knížecího
umel
Teprve když po dvou letech Sineus rozdával
i
mužm
msta, tomu Polock, tomu Rostov, jinému Bélojezero z
ne-
to
tomuto, nýbrž
ást kmene toho kolem Izborska
bratr jeho Truvor, ujal vládu Rurik,
správce
o národo-
za
Poloany.
rodu na ti ásti. i
tyto
poítati ku spolku
Píchod Rurikftv neznamenal nebot spolek
svdí zejm
doby pocházející, vlivu
sice,
že každý
svým
— tu teprve
kmen
obdržel
Rurikových.
Záhadou zstane, zdaž Rurik nejprve v Ladoze
mst
na
Volchova se usadil a pak teprve do Novgorodu nad Vol-
ústí
chovem
sídlo své penesl, jakož vypravují
nkteré varianty
leto-
pisu Nestorova; tolik však najisto v pochybnost uvésti musíme, že
by založení obou tch
mst
bylo
dílem nordicko-germanským, a sice J.
L
í
:
Djiny
nár. ruského.
již
dílem z té
Rurikovým,
tedy
jednoduché píiny, 3
862
862
I^oba bohatýrská.
II-
34
Germané vbec podobných mst doma nemli. Novgorod pedpokládá njaký Starý gorod byla-li to však Ladoga nebo njaké jiné msto, to dnes uriti nelze. To však asi viti mžeme, že Novgorodským nelíbila se ve všem vláda Rurikova, nebot teme v tak zvaném Nikonském letopise k r. 864: „Téhož že
arci
864
—
;
léta stýskali
mnoho
sob
Novohradští,
Rurik udatného Vadima,
i
musíme
pravíce:
zlého snášeti od Rurika
i
jiných
býti otroky, a
od rodu jeho. Téhož
léta zabil
mnoho Novohradských rádcv
jeho pobil."
Co takto na severu vzala poátek íše ruská, objevuje i
na jihu v Kyjev stejný pokus o nové zízení
Nestor vypravuje takto:
mene svým.
jeho, ale velmoži, a I
otázali se
i
vyprosili
se
k Caihradu
í
kouce:
msteko?
to
jim: Byli jsou ti brati, Kyj, Štk, Choriv, stavli;
zahynuli, a
i
my
Varjahy
sebrali,
i
msteko
pebýváme,
jich rodní tu
Chazarm. Oskold pak a Dyr
mst
usadili se v
z ple-
rodem
Oni pak ekli to
ti
s
hoe msteko
po Dnpru, a jdouce mimo, uzeli na
šli
hrazené,
ti
státní,
u Rurika dva muži, ne
„I byli
se
emž
o
da
platíce
tom, a
poali vládnouti Polskou zemí,
vy-
mnohé
když Rurik
panoval v Novohrad."
Když OsTcold a Dyr (poslední znám jest arabským zempiscm) ujali se vlády v Kyjev, nestali se tím zakladateli státního poádku podobn jako Rurik v Novgorod, jelikož Polané
mli
ode dávna knížata rovnž jako Novgorodští,
zachoval zprávu o zakladateli první
známou výpravu ruskou
Dunaje
vliv
Kyjeva,
nebot Nestor
Kyjovi,
knížeti
kterýž
Caihradu podnikl, na
proti
ústí
ruský založením hradu Kyjevce utvrdil a vrátiv se
do Kyjeva v pokoji zemel,
„a po
tch bratích poali
rodu knížata panovati vPolanech"; placení
z jich
dan Chazarm
vy-
kládá pak Nestor nájezdy Drevan.
Kyjev oba
Ujavše se tedy stolce knížecího v s
nabranou vojenskou
variant starého Ulice,
866
též
i
družinou
letopisu)
jali
se
(dle
že
Dunajské Bulhary,
ob
knížata
nkterých
napadati sousední národy: Drevany a
pi emž
s
200 koráby
Oskoldv
zabit
Vážnjší zprávu o nich zachoval Nestor k pravuje,
noví knížata
zpráv
spustili
r.
syn.
866, kdež vy-
se
do
erného
První knížata: Oleg.
2.
moe,
vešli
do zátoky caihradské a obstoupili msto, kamž císa
Michal na rychlo se
pispním
praví,
35
nebo „boue
vrátil
;
i
povstala
s
vyproštn
jest
Bohorodice,
divotvorné
Caihrad, jak obležení
již
vtrem, a vlny veliké
druhou, a bezbožných Rusii koráby
boue
866
letopis
vzývali,
jedna za
vstala
behu
rozmetala a ku
pivrhla, a je pohubila, tak že málo jich z takové bídy mohlo
dom".
utéci, a ti se vrátili
(879-912).
Oleg
Umíraje (879) odevzdal Rurik knížecí panování své Olegovi, kterýž byl z rodu jeho,
nebo z
i
Igor
jemu syna svého Igora na
vloživ
byl ješt velmi
Sebrav mnoho vojska
malé dítko.
kmen Slovan a Kivic (Polockých) Yes vypravil se Oleg 882 k jihu pitáhl
poddaných
Meran
a
879
ruce,
ud,
z
i
nejprve
i
882
Kivic; vzal msto i osadil je muži svými, po Dnpru, osadil msto Lube a pitáhl k výšinám Dozvdv se, že v Kyjev panuje Oskold a Dyr,
ke Smolensku v zemi i
táhl dále
kyjevským.
ukryl lodi své
družinou a vlákav Oskolda
s
i
se panství v Polanech
oba a ujal
usmrtil
knížecí v
Kyjev
Usadiv se v
i
ekl: „Toto budiž máti
Kyjev
ron
rodským oOO hiven i
na Merany.
ustanovil Oleg
I jal se šíiti
a
podobn
a
rovnž
vytáhl proti
Patili zajisté
da
Seveanm
Ulii
nebo pekali
ruským,
jsouce od divokých
zim
mst
i
(884) a
888
r.
nivše se pak
— 89, r.
i
i
s
Drevanm
kun
Radimicm
Peenh
Novgo-
Kivice
domu;
883
(885), aby
gg^
z
s
Ulici a
jakým úspchem.
Tiverci
nájezd
sídlo
ruských!"
da Slovanm vložil da na
po erné
zálohy,
sob
jemu, co dosud odvádli na dani Chazarm,
Tiverci pak vedl válku, nevíme
v
Dyra do
panství své a vytáhl proti
a poraziv je (883) bral na nich
platili
i
a obral
na západní stranu
koovali na pobeží
890 jako pomocníci
kmenm
k nejbojovnjším
koovných Uhr.
Tito,
zahnáni
Dnpra nkdy
ernomoském; súast-
ek
boje proti
Bulharm,
napadeni jsou v odvetu od bulharského care Symeona a najatých
Peenh
od
nho
se
na válené výprav (892) proti Svatoplukovi, knížeti morav-
práv, když bojovné
jejich
mužstvo nalézalo
skému, najato jsouc od císae nmeckého Arnulfa:
i
pobit jest
36
890
II-
veškeren
lid
Doba
bohatýrská.
divokých Peeného,
zstavší doma, od
uherský,
stáda uherská dostala se v plen. Vojsko uherské, vracejíc
jimž
i
se z
nepodaené výpravy moravské,
a osazená ješt hordami
Peenh.
nalezlo sídla svá zpustošená
nová sídla pišli nejprve k
mstu
I obrátili se
Kyjevu.
A
Uhi
položili
a hledajíce se se stany
svými na návrší, kteréž napotom zváno Uherskem, ale i)okouševše se
marn
msto,
o
nynjší
lezli
obrátili se
Uhr
Brzy po odchodu
Rekm,
proti
emž
o
k západu,
í>07
Olgu,
sebral
ped
Nestor zachoval obšírnou povst národní.
Kyjev svence
svého Igora,
tím (903) pivedli ze Pskova ženu
907 veliké vojsko
r.
(894) na-
proslavil se Oleg velikou výpravou
Dle povsti této Oleg, zstaviv v
jemuž nedávno
konen
až
na stedním Dunaji.
sídla svá
z
jménem
ud,
Varjah, Slovan,
Kivic, Mcran, Polan, Sevean, Drevan, Radmic, Chorvat, Doudleb a Tiverc. S tmi pak všemi táhl Oleg „na koních
v korábích"
i
nabralo
;
na 2000 koráb, v každém
se
pak korábu bylo po 40 mužích.
Když pitáhl Oleg k Caihradu, Rekové uzaveli zátoku
moskou celé
i
okolí
ukryli
se
v
mst.
mstské, prve než
I
vyšel Oleg
ekové
z lodi
pipravili
se
i
poplenil
k odporu.
I
vypravuje povst dále, „že velel Oleg vytáhnouti lodi z
i
poruil,
aby kolesa udlali a postavili
když byl pokosný
vítr,
moe
koráby na kolesa; a
napnuli plachty, a po suchu táhli k mstu".
Dle vyšperkované
této
povsti obležen byl patrn Caihrad
nasuchu, a ekové, nevdouce sob
rady, žádali o mír;
Rekové na vykoupení míru
Rusm
zaplatiti
i
musili
po 12 hivnách na
Rusy obchodní smlouvu, smli svobodn picházeti do Caihradu
vojína, a což hlavní, musili uzavíti s dle kteréž
ruští kupci
na koupi, po
as
pobytu svého
mli
požívati úplného pohostinství
nemli platiti clo. Smlouva tato, obnovená písemn stvrzená r. 912, jest zajisté nejen nejstarším pomníkem práva ruského, ale zárove i svdectvím obchodního ducha Slovan ruských. a z koupeného zboží
912
a
Nedlouho po Oleg, dle povsti
(této
eky
zemel
ukrytým v lebce
nkdy
nové uzavené) smlouv
uštknut byv hadem,
s
2.
kon
váleného
jeho
i
;
První knížata: Igor.
nasypali
37
mu mohylu
hoe
velikou na
912
Štkovici, kteráž až do doby Nestorovy slula mohylou Olegovou. Igor (912—945).
O
panování Igorové zaznamenaly letopisy ruské nemnoho
zpráv: hned po svém
nastoupení (914) vytáhl Igor proti Dre-
vanm
uložil
poraziv
a
je,
vévoda Igorv Svnald pak obléhání hrad jejich
dchody její k Peenzi poprvé mír
táhli dále
da
jim
Uglie, dobyv po tíletém
pokoi^il
Perseen,
i
Z
cizích
915 na ruskou zemi,
k Dunaji; o
pi novém nábhu
zemi tu ve správu a
obdržel
vlastnímu užívání. r.
pt
let
914
než byla Olegova;
vtší,
nepátel uinivše
ale
pozdji odraženi jsou
pitáhli
Igorem
s
915
Peenzi
mocí zbran.
Nejslavnjší událostí panování Igorova byly však výpravy První výpravu podnikli Rusové
ecké. deset
ást malé
poplenili
tisíc lodí;
941, majíce
r.
Asie,
ale
k Caihradu, zahnáni jsou eckým ohnm,
dom,
vypravovali
jsou na nebesích,
dle slov
mají
nás; a proto jsme neodolali."
I
u sebe,
po druhé
r.
944 na
eky
Osadníci byzantští
ba
v lodích
a
najal i
sebou
ty
pouštjíce
i
pálili
nové a mnohé,
Peenhy
i
vytáhl
na koních.
944
v Korsuni, vidouce táhnouti Rusy, po-
zvst o tom do Caihradu a podobn uinili i Bulhai. Když pak císa uslyšel o pochodu ruském, vypravil posly k Igorovi, kteí stihli Rusy pi ústí Dunajském a jménem císaovým slali
nabídli Igorovi
Igor daní tou
Na druhý léta,
dokud
da, jakou
dávali
Olegovi;
rok pak utvrzen znova pokoj a mír
svítí
slunce a
svt
podmínky smlouvy obchodní obmezením
ekové
i
spokojil se
dary poslanými a vrátil se do Kyjeva.
i
kupc
ruských
v
z
stojí"
;
i
obnoveny jsou celkem
doby Olegovy
Caihrad,
„na všecka
s
kteréž
nepatrným jen
pedevším
tý-
kalo se kupování drahocenných látek, tak že odtud z pijíždjí-
Caihradu kupc jednotlivý nesml kupovati více než kus, což arci svdí o ohromné nádhee v šatstvu Kyjev a na Rusi vbec.
cích do
padesáte v
941
o kterémž, pišedše
sbíral Igor vojsko
k Varjahra zámoským,
poslal
s
blížili se
„Tak jako blesky, které
letopisce:
ekové
když