SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ VÁ

Zvûrolékafi a spol. - zlom

1

13.11.2013

11.12

Stránka 11

JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ

„Moje koãka má akutní glaukom!“ ozval se z telefonu hysterick˘ hlas. BlíÏila se pÛlnoc. Sedûl jsem na podlaze pfiede dvefimi svého pokoje, drÏel si mobil u ucha a snaÏil se vybavit si pfiíãiny zv˘‰eného nitrooãního tlaku. Telefon mûl signál jen na jediném místû v celém domû, takÏe jsem sedûl s naklonûnou hlavou a modlil se, aby se hovor nepfieru‰il. „Akutní glaukom je u koãek velice v˘jimeãn˘,“ zaãal jsem ve snaze získat trochu víc ãasu. Mûl jsem noãní sluÏbu teprve potfietí, ale jako ãerstvû dostudovan˘ veterináfi bych mûl mít v‰echny encyklopedické znalosti v malíãku. KdyÏ uváÏíme, kolik knih jsem si pfied pár mûsíci nasoukal do mozku, mûl bych o nemocn˘ch koãkách pár vûcí vûdût. „Jak se va‰e koãka chová?“ zeptal jsem se. „Není jí moc dobfie. ¤íkala jsem vám, Ïe má akutní glaukom!“ Onen hlas znûl je‰tû naléhavûji. „Je to velice bolestivé a mûl byste se na ni pfiijít podívat.“ Pohlédl jsem na hodinky. V tlumeném svûtle na odpoãívadle pfiede dvefimi nebylo jednoduché po‰krában˘ displej pfieãíst. „To není problém,“ zaãal jsem. „Moc rád se na ni podívám – ale teì asi nebude jednoduché dostat se do mûsta…“ 11


13.11.2013

11.12

Stránka 12

LUKE GAMBLE

Nûkde venku se neslo bujaré veselí. „CoÏe?“ ozvalo se úseãnû. „MÛÏete mi popsat, jak se va‰e koãka projevuje a co vás vede k domnûnce, Ïe se jedná o akutní glaukom?“ zeptal jsem se. „Jmenuji se Beasleyová,“ oznámil rázn˘ hlas, „a jsem klientkou pana Spotswodea uÏ patnáct let! Pûtadvacet let jsem pracovala v oãní optice, takÏe se mû opravdu nemusíte vyptávat na to, jestli moje koãka má akutní glaukom, nebo ne!“ Na chvíli se odmlãela. Témûfi jsem vidûl, jak se z telefonu valí pára. „Budete jí muset to oko odstranit.“ Mûl jsem nutkav˘ pocit, Ïe aÈ fieknu nebo udûlám cokoli, paní Beasleyové to stejnû nebude vyhovovat. Zvedl jsem oãi v sloup a zhluboka se nadechl. „Paní Beasleyová…,“ zaãal jsem. „Tak pfiijdete pomoct mému kocourovi, nebo ne?“ „Ano, mohlo by to ov‰em nûjakou dobu trvat.“ „Proã myslíte?“ „Paní Beasleyová,“ zaãal jsem. „Je témûfi pÛlnoc. A navíc silvestr.“ Pfiedstavil jsem si tu situaci: Centrum mûsta plné lidí, hlavní ulice uzavfiená a já se prodírám davy slavících a kfiiãím: „Koãiãí glaukom! Uhnûte mi z cesty!“ „Tak to není dobré,“ oznámila paní Beasleyová. „Vy jste pil?“ Najednou se naléhavost z hlasu úplnû vytratila a její tón byl zfietelnû v˘hrÛÏn˘. „Paní Beasleyová, já…“ „Pfiijdu do ordinace pfiesnû v ‰est. Buìte tam vãas. Zatím dám chudáku kocourovi na pár hodin studen˘ obklad, kdyÏ ho odmítáte pfiijít vy‰etfiit.“ Telefon ztichl. Nejdfiív jsem si myslel, Ïe vypadl signál a spojení se tak pfieru‰ilo, a zoufale jsem se snaÏil vzkfiísit ãíslo volajícího, ale kdyÏ to ne‰lo, uvûdomil jsem si, Ïe jediná ãárka signálu je na svém místû a paní Beasleyová mi 12


13.11.2013

11.12

Stránka 13

J A K S E D O L E S A V O L Á , TA K S E Z L E S A O Z ¯ VÁ

prostû zavûsila. Zvenku jsem sly‰el oslavující, jak zaãínají odpoãítávat: pût, ãtyfii, tfii, dva, jedna. Potom se ozval kfiik vítající Nov˘ rok. Léta jsem ãetl skvûlé odborné texty, udûlal jsem bezpoãet zkou‰ek, snaÏil jsem se ze v‰ech sil, abych se stal plnû kvalifikovan˘m veterináfiem, ale nic z toho mû nepfiipravilo na podobné telefonáty. Zdálo se, Ïe lidé jsou souãástí veterinární praxe stejnû jako psi, koãky, hadi a potkani. PoloÏil jsem opatrnû telefon na rám obrazu, kter˘ visel v mezipatfie, a vrátil jsem se do pokoje. Dvefie jsem nechal otevfiené, abych sly‰el telefon zvonit, zalezl jsem do postele a zhasl. Potom jsem sám sobû popfiál ‰Èastn˘ nov˘ rok. O dvû minuty pozdûji jsem ale zase rozsvítil. Napadlo mû, Ïe bude lep‰í si o akutním glaukomu nûco pfieãíst. Oko jsem je‰tû nikdy pfiedtím neodstraÀoval.

ManÏel paní Beasleyové se objevil na klinice hned po rozbfiesku. Sice mi zapomnûl popfiát ‰Èastn˘ nov˘ rok, ale pochválil mû, jak mladû vypadám. KdyÏ mû následoval do ordinace, pochopil jsem, proã byla paní Beasleyová tak rozãílená. Kocour, Thomas, mûl s okem opravdu nûjak˘ problém. Na první pohled bylo zfiejmé, Ïe je to ‰patné, protoÏe oko mu vylézalo z jamky a bylo plné krve. Dokonce i veterináfi, kter˘ má za sebou jen pár dnÛ praxe, musí vidût, Ïe s ním nûco není v pofiádku. „Tak uÏ byste ho mohl koneãnû prohlédnout,“ zaãal pan Beasley. Zdálo se, Ïe je o mém zanedbávání povinností pfiesvûdãen˘ stejnû jako jeho manÏelka. „No, jde o to…“ „Takhle se trápí uÏ nûkolik dní!“ 13


13.11.2013

11.12

Stránka 14

LUKE GAMBLE

Pan Beasley s reptáním podepsal vstupní papíry. Thomas si mezitím na nic nestûÏoval. Vlastnû se dalo fiíct, Ïe nad celou situací ani nemrkl. Vzali jsme kocoura do ordinace. Holly, sestfiiãka, která mûla ten den sluÏbu, se uÏ vrátila, zkontrolovala a pfievázala nûkolik pacientÛ, ktefií u nás na klinice trávili Nov˘ rok. âern˘ labrador Rupert jí stál po boku, a kdyÏ jsem se na oba usmál, vesele vrtûl ocasem. Zdá se, Ïe alespoÀ nûkdo mû rád vidí. „·Èastn˘ nov˘ rok, Holly,“ fiekl jsem a houpal kocoura se zkrvaven˘m okem. Holly se na mû podívala, volnou rukou si zakryla ústa a snaÏila se ovládnout smích. Vedle mû stál panovaãnû pan Beasley a upíral na mû hrÛzu nahánûjící pohled. Pfiísahal bych, Ïe cítím, jak zufiivû nasává vzduch kolem mû. Není divu, pokud mu paní Beasleyová fiekla, Ïe jsem byl opil˘. „V‰echno v pofiádku, Luku?“ zeptala se Holly a stále se bránila smíchu. Spal jsem jen dvû hodiny a je‰tû nikdy jsem koãce nevyjímal oko. „V‰echno jde skvûle,“ zalhal jsem. Holly stékaly po tváfii slzy a v záchvatu hysterického smíchu se zlomila v pase. AÈ uÏ jela v ãemkoli, taky by se mi toho trochu hodilo. Pohlédl jsem na Ruperta, kter˘ vrtûl ocasem je‰tû dÛraznûji. Zdálo se, Ïe i on si situaci uÏívá. „Nepila jste vãera nûjak˘ speciální ãaj, Holly?“ zeptal jsem se trochu vyveden˘ z míry. „Vypravoval jste se dnes ráno ve spûchu?“ vysoukala ze sebe Holly a znovu se zhroutila v záchvatu smíchu. Prohlédnul jsem se a zbledl. KdyÏ jsem se ráno oblékal, vzal jsem to první, co mi pfii‰lo pod ruku – triãko, které jsem si koupil ve v˘prodeji na hlavní tfiídû. Vpfiedu bylo velk˘mi ãern˘mi pís14


13.11.2013

11.12

Stránka 15


meny napsáno DON (frajer). Ale jelikoÏ jsem si triãko oblékl naruby, tenkou látkou mi na hrudi prosvítalo NOB (pinìour). Otoãil jsem se. Pan Beasley moc pobavenû nevypadal. „Pane Beasley,“ zaãal jsem hrdû a nesl na hrudi tu hrÛzu. „MoÏná byste se chtûl na chvíli posadit v ãekárnû, neÏ Ruperta vy‰etfiíme.“ Pan Beasley se beze slova otoãil a odkráãel. „Dobfie se postaráme o…,“ zaãal jsem ho uji‰Èovat, ale pfieru‰ilo mû bouchnutí dvefií. Holly odvedla Ruperta zpátky do kotce, vzpamatovala se a zaãala pfiipravovat anestezii. „Urãitû je to zpÛsob, jak na klienty zapÛsobit,“ poznamenala a znovu se rozesmála. „VÛbec jsem si to neuvûdomil,“ odpovûdûl jsem zdû‰enû, znovu pohlédl na triãko a zoufale nad celou situací zavrtûl hlavou. S tûÏk˘m povzdechnutím jsem trudné my‰lenky odsunul stranou a zamûfiil se na Thomasovo oko. Vypadalo, jako by se za tu chvíli je‰tû zvût‰ilo. Nedá se nic dûlat, bude muset ven. Zadíval jsem se do objemné uãebnice chirurgie, kterou jsem mûl otevfienou na stole. Postup vypadal jasnû, taky to nebude mÛj první chirurgick˘ zákrok. Jednou uÏ jsem kocoura zbavoval varlat – tohle pfiece nemÛÏe b˘t zas o tolik jiné. Pohlédl jsem na Holly. „Budu to oko muset vyjmout. Myslí‰, Ïe bych mûl nûkomu zavolat?“ Podívala se na mû, jako bych byl místní blbeãek. „Je Nov˘ rok, komu chce‰ volat?“ zeptala se. Jen jsem nûmû otevfiel a zavfiel pusu. Nevy‰el ani hlásek. PÛsobil jsem na klinice teprve ãtyfii t˘dny; nechtûl jsem si vytvofiit povûst nesamostatného Àoumy a vÛbec se mi 15


13.11.2013

11.12

Stránka 16

LUKE GAMBLE

nelíbila pfiedstava, Ïe bych mûl volat nûkomu ze sv˘ch ‰éfÛ. JenomÏe mû najednou opustila sebedÛvûra. Je k Thomasovi spravedlivé, aby se stal obûtí mého pokusu a aby mi jedin˘m pomocníkem pfii vyjímání jeho oka byla uãebnice? „Co Rachel?“ zaãal jsem; napadla mû totiÏ odbornice na malá zvífiata, která na klinice pÛsobila na ãásteãn˘ úvazek pfii chirurgick˘ch zákrocích. Holly na mû upfiela pohled. „Nikdo teì nebude ve stavu, aby ti byl nûco platn˘. Nejde o nic pfievratného. Zvládne‰ to – a Thomas taky.“ Na chvíli se odmlãela a pfiipravila si jehly. „Postupuj podle uãebnice, kdyby nastal nûjak˘ problém, nûkomu zavoláme.“ Holly byla obvykle sam˘ smích, ale zároveÀ u ní dobfie fungoval zdrav˘ rozum a logické uvaÏování. Mûfiila sice jenom kolem sto padesáti centimetrÛ, ale jako jedna z nejdéle pÛsobících sester mûla autoritu – a spolu s vrchní sestrou Sheilou tvofiily pátefi na‰í kliniky. Nepatfiila k tûm, kdo mluví do vûtru; bylo jasné, Ïe to budu muset nûjak zvládnout. Pfiipravovala uÏ chirurgické nástroje, rou‰ky, rukavice a v‰echno ostatní, co budeme pfii operaci potfiebovat. Pfiitom mluvila na Thomase. Ten jen sedûl na stole a poklidnû ji pozoroval sv˘m zdrav˘m okem. Ubûhlo je‰tû asi pût minut, kdy jsem Holly pomáhal dokonãit pfiípravy; potom jsem hrdû zavedl nitroÏilní katétr (podruhé ve své kariéfie), pfiipojil kapaãku a zahájil anestezii. Thomasovo zdravé oko se zaãalo zavírat. Holly pokyvovala hlavou a spokojenû se usmívala, kdyÏ se ujistila, Ïe jsem endotracheální trubici zavedl na správné místo. Bylo naãase zaãít. Zoufale jsem se snaÏil udrÏet ruce v klidu. Vyjmul jsem zniãené oko a pak mi asi dvacet minut trvalo, neÏ jsem vyãistil oãní jamku. 16


13.11.2013

11.12

Stránka 17


„Je tam nûco tvrdého,“ fiekl jsem, kdyÏ jsem pinzetou narazil na nûjakou nerovnost. „To bude asi lebka…“ „Ne, je to nûjak˘ úlomek.“ Jemnû jsem zatáhl a objevilo se nûkolik úlomkÛ kostí.“ Po zádech mi stékal potÛãek potu. „Myslím, Ïe bychom to mûli rychle zrentgenovat,“ navrhla Holly. Tentokrát se neusmívala. Jemnû jsme pfienesli bezvládného Thomase na rentgen. Kolem zadní strany oãní jamky byla roztrou‰ena fiada úlomkÛ. A tûsnû za ní se r˘soval nûjak˘ pfiedmût; zdálo se, Ïe se jen jemnû dot˘ká pfiedního laloku kocourova mozku. Pomalu jsem pinzetu nofiil stále hloubûji za oãní jamku a opatrnû jsem ten pfiedmût vytáhl. Oba jsme s Holly na chvíli pfiestali d˘chat. KdyÏ jsem pinzetu vyndal, objevil se zdeformovan˘ brok ze vzduchovky. Holly se zadívala na zkrvaven˘ kousek olova na stole. „VÛbec jsem si ho nev‰imla!“ pfiiznala. „Thomas taky ne,“ poznamenal jsem a jemnû jsem sterilním smotkem vaty vyãistil ránu. „Ani trochu nezávidím lidem Ïijícím v okolí, aÏ paní Beasleyová zjistí, Ïe po jejím nevinném kocourovi nûkdo stfiílel,“ poznamenala Holly s ironick˘m úsmûvem. „O tomhle se dozví celé mûsto, to je jisté! Doufám, Ïe ty lumpy dostane – na tohle si vybrali ‰patnou koãku!“ prohodil jsem s pocitem uspokojení, Ïe existuje jen malá ‰ance, Ïe by se lidé o Thomasovû zranûní nedozvûdûli. Jakmile byl brok venku, opatrnû jsem vyndal je‰tû nûkolik úlomkÛ kostí roztfií‰tûn˘ch kolem a oãní jamku jsem dÛkladnû vyãistil. Teì uÏ jsem byl ve svém Ïivlu, strach mû úplnû opustil. „Tohle tedy vÛbec nebylo jednoduché!“ prohlásila Holly, kdyÏ jsem dokonãil poslední steh. „Operace mozku! 17


13.11.2013

11.12

Stránka 18

LUKE GAMBLE

Je‰tû nikdy jsem nûco takového nevidûla. Odstranûní oka uÏ nûkolikrát, ale zásah na mozku opravdu ne!“

Od sv˘ch deseti let jsem snil o tom, Ïe se stanu veterináfiem. Bylo tûÏké uvûfiit, Ïe se mi to povedlo. Îe se v‰echna ta tvrdá práce vyplatila. Bylo mi samozfiejmû jasné, Ïe mám je‰tû spoustu uãení pfied sebou, nicménû po tomhle jsem vÏdycky touÏil a taková drobnost jako operace mozku na Nov˘ rok mi prostû nemohla zkazit náladu. Univerzitu v Bristolu jsem ukonãil ve dvaadvaceti, pln˘ nad‰ení a bez pfiedstavy, co Ïivot vlastnû obná‰í. Pokud jde o odpovûdnost spojenou s prací, byl jsem dost naivní – pfiedtím jsem v posledním roãníku pracoval jen jako barman v country klubu, coÏ mi, co se t˘ká odpovûdnosti, nijak zvlá‰È nepomohlo – a bylo mi jasné, Ïe budu potfiebovat vedení, abych se posunul kupfiedu. Mí zku‰enûj‰í kolegové byli pfiesvûdãení, Ïe nejdÛleÏitûj‰í pro jejich kariéru je první zamûstnání hned po dokonãení ‰koly. Stejnû jako v‰ichni kamarádi jsem si vybíral svou první práci velice peãlivû, aby to byl dobr˘ start kariéry, jakou jsem si vysnil. ProtoÏe o kaÏdé volné místo se ucházelo asi ‰est set absolventÛ, bylo mi jasné, Ïe není moÏné b˘t pfiíli‰ vybírav˘, ale ze v‰ech sil jsem se snaÏil získat práci, o niÏ jsem stál: TouÏil jsem pracovat na zajímavé klinice, která by mi umoÏnila získat zku‰enosti v péãi o v‰echna zvífiata. Napsal jsem na v‰echna místa, která odpovídala téhle pfiedstavû, byla mezi nimi i jedna velká a velice úspû‰ná klinika v oblasti West Country. Pohovor s vedením kliniky pod dohledem nezdolného pana Spotswodea byl mírnû fieãeno intenzivní. Pfiipadalo mi, Ïe o to místo zaÏádala mi18


13.11.2013

11.12

Stránka 19


nimálnû polovina mého roãníku, ale zfiejmû mi hodnû pomohlo, Ïe tam uÏ rok pracoval Rob, kter˘ byl na veterinární fakultû o roãník v˘‰ neÏ já. Dobfie jsme se znali a on chtûl pracovat s nûk˘m, s nímÏ bude dobfie vycházet, proto za mû u vedení kliniky ztratil slovo. RobÛv názor mûl jistou váhu, protoÏe na univerzitû b˘val vynikajícím studentem a bez problémÛ pfie‰el do praxe, kde se cítil jako ryba ve vodû, takÏe jsem tu práci dostal. První t˘den jsem bydlel s Robem, abych se zorientoval v okolí. Druh˘ t˘den byl ale Rob pryã, a tak jsem ãas trávil se tfiemi blázniv˘mi motorkáfikami, coÏ byly kamarádky na‰í vrchní sestry Sheily. Tfietí t˘den, kdyÏ uÏ jsem zapadl do party, ale na motorce jsem pofiád jezdit neumûl, bylo moje ubytování pfiipravené. TakÏe jsem se rozru‰en˘ pfiestûhoval do malé pfiístavby u nádherné farmy kousek od hranic mezi Hampshirem a Dorsetem. Bylo to poprvé v Ïivotû, kdy jsem bydlel sám. Byla to pro mû opravdu nová zku‰enost. Ne‰lo ani tak o to, Ïe jsem mohl chodit doma polonah˘, ani na koleji jsme se moc nestydûli, nové pro mû bylo spí‰ to, Ïe jsem si nemûl od koho pÛjãit mléko, nebylo s k˘m si popovídat u nûjakého hloupého televizního pofiadu a s k˘m si dát pivo po nároãném dni. Do‰lo mi, Ïe bude chvíli trvat, neÏ si na to zvyknu, a usoudil jsem, Ïe mezitím bude dobré si pofiídit tu nejvût‰í televizi, jaká je k mání. KdyÏ jsem koneãnû bydlel, skonãila doba zacviãování a normálnû mû zapojili do sluÏeb. Nikdy mû nenapadlo, jak mÛÏe ãlovûka vydûsit zvonûní sluÏebního mobilu, zarazil mû i pocit, Ïe vÛbec nejsem pfiipraven˘ a vybaven˘ na to, abych se sám vypofiádal s urgentními pfiípady. Moji sebejistotu tvofiila z devadesáti procent odvaha a jen velmi málo praktick˘ch zku‰eností. Vûdûl jsem sice, jak provést u krávy císafisk˘ fiez nebo jak dávkovat anestezii koni 19


13.11.2013

11.12

Stránka 20

LUKE GAMBLE

pfii kastraci, jenomÏe teì jsem mûl zjistit, jestli to prakticky opravdu dokáÏu. Teì mû teprve ãeká Ïivot skuteãného veterináfie.

Na Nov˘ rok mi Thomas sice zvedl sebevûdomí, ale kdyÏ jsem o pût dnÛ pozdûji sedûl v kanceláfii pana Spotswodea, byl jsem nervózní. RozloÏit˘ muÏ na mû upíral ocelov˘ pohled. Pan Spotswode budil respekt nejen jako nejstar‰í spoleãník nejvût‰í veterinární kliniky v okrese, ale zároveÀ jako ãlovûk, kter˘ vyzafioval pfiirozenou autoritu. âásteãnû kvÛli jeho klidnému, nekompromisnímu vystupování, ale pfiedev‰ím kvÛli vûhlasu úspû‰ného lékafie jsem hroznû touÏil udûlat na nûho dojem. Dokázal vyprávût o kaÏdém zvífieti, kaÏdé nemoci a situaci, na kterou ãlovûk jen pomyslel – a o tisícovkách dal‰ích, které by mû ani nenapadly. UÏ teì jsem do‰el k závûru, Ïe buì skuteãnû dokáÏe vyléãit úplnû v‰echno, nebo srazí deset liber z úãtu kaÏdému, koho zná. Hned první t˘den mi Sheila vysvûtlila, Ïe ceny mohou upravovat pouze star‰í spoleãníci; kdyby mû nûkdy napadlo slevit padesát pencí ze ãtyfi set liber, které budeme úãtovat jednonohému dÛchodci, jehoÏ milovaná a nepoji‰tûná koãka se nepohodla se sekaãkou na trávu od sousedÛ, okamÏitû dostanu písemné varování. AsistentÛm pfiíslu‰elo jen makat, nic jiného. KdyÏ jsem se posadil, pan Spotswode na mû upfiel pohled. „Dûkuji, Ïe jste dnes dopoledne pfii‰el, Luku. Myslel jsem, Ïe bychom si mohli popovídat o Thomasovi, s nímÏ jste se nedávno setkal.“ OkamÏitû mi pokleslo srdce. „Pane Spotswode…“ PÛvodnû jsem myslel, Ïe mi jen vynadá, ale vyvinulo se z toho nûco daleko váÏnûj‰ího. Paní Beasleyová totiÏ 20

SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ VÁ

Recommend Documents