Návrh modelu sociální služby TÝDENNÍ STACIONÁŘE
Model služby byl navržen v rámci Závěrečné zprávy č. 10 projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v MSK“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019.
Týdenní stacionář je službou, která poskytuje služby dle zákona o sociálních službách a jeho prováděcích předpisů. Poskytuje pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Tento druh sociální služby nabízí propojení mezi smysluplnými aktivitami uživatele během pracovního týdne a víkendovým časem stráveným v rodinném prostředí. Služba například poskytuje podporu tam, kde je pečující osoba zaměstnána a nemůže zajistit dostatečnou péči člověku během pracovního týdne, ale je také prevencí sociálního vyloučení uživatele, protože prostřednictvím svých služeb osobě zajišťuje zapojení do sociálního a kulturního života společnosti. Je reakcí na sociální potřeby uživatele. Zajišťuje navazování nových kontaktů, získávání zkušeností a nových poznatků, podporuje seberealizaci a celkový rozvoj uživatelů. Uživateli služeb týdenního stacionáře jsou ve většině lidé, kteří potřebují vysokou mírou podpory, proto tyto osoby ve službě potřebují velmi širokou podporu, pomoc a péči. Nelze ale generalizovat a pohlížet na uživatele tzv. „kolektivně“. Předpokladem pro správné poskytování služby je taková práce s uživatelem, která je zaměřená na jeho konkrétní potřeby, tzn., že součástí poskytování služeb je permanentní zjišťování potřeb a ověřování správnosti nastavené podpory, pomoci a péče. Nejčastěji služba řeší potřebu zajištění základních běžných úkonů o vlastní osobu, stravování, osobní hygienu. Je žádoucí, aby se pracovníci služby cíleně zaměřovali na zajištění kontaktu s okolím a blízkými člověka, podporu a pomoc ve využívání veřejně dostupných služeb, podporu a pomoc při aktivitách zaměřených k sociálnímu začleňování a především na vytváření kontaktů mimo sociální službu. Vše na základě individuální zjištěných potřeb každého uživatele. Překážkou pro uplatnění oprávněných práv a zájmů u uživatelů, kteří potřebují vyšší míru podpory je i to, že potřebují výraznou podporu v oblasti komunikace. Je žádoucí, aby služby plánovaně a cíleně věnovaly pozornost právě těmto osobám. Optimální počet uživatelů ve službě vychází z materiálu vydaného MPSV – Manuál transformace ústavů (zveřejněn na webu, v části Kritéria komunitní sociální služby). Zde se uvádí, že v jedné domácnosti žijí nejvýše 4 lidé a v jednom domě nejvýše 12 lidí. V aktuálních podmínkách pobytových sociálních služeb pro osoby s vysokou mírou podpory v Moravskoslezském kraji je optimem nejvýše 6 lidí v jedné domácnosti a nejvýše 18 lidí v objektu. V případě, že je v jednom objektu s týdenním stacionářem poskytována jiná pobytová služba (např. DOZP), platí maximální počet pro obě služby dohromady. Provozy jsou zajišťovány z veřejně dostupných zdrojů. Podporu lidem ve službě zajišťují v první řadě pracovníci v přímé práci, dále pak ostatní pracovníci zařízení. V optimální variantě počítáme s tím, co by mělo být ideální pro dosažení individuální podpory uživatelům s vyšší mírou podpory, kterou skutečně potřebují. Tedy na 1 úvazek pracovníka v přímé práci připadá maximálně 1,43 uživatele. Toto je stav, který je nastaven ve službě týdenní stacionář jako ten, který zajistí kvalitní službu pro uživatele s návazností na okolní prostředí, na další dostupné zdroje a zároveň za správné organizace práce nedochází k „přepečovávání“. Ve službě, kde je 10 uživatelů by mělo v optimální variantě působit 7 úvazků pracovníků v přímé práci za předpokladu, že jde o osoby s vysokou mírou podpory. Ve službě týdenního stacionáře je v rámci tohoto modelu k dispozici 1 úvazek sociálního pracovníka. Sociální pracovník zajišťuje a garantuje kvalitu poskytovaných služeb v návaznosti na metodické vedení týmu pracovníků v přímé péči. Zajišťuje ve spolupráci s vedením služby a ostatními pracovníky další procesy sociální práce - jednání se zájemcem o službu, uzavírání smluv, individuální plánování a přehodnocování cílů, rozvojové směřování služby, zapojení do komunitního plánování ad. Služby jsou zajišťovány personálem, který je vybaven odbornými kompetencemi v oblastech, ve kterých
potřebují uživatelé nejvyšší míru podpory. Například v oblasti komunikace (alternativní a augmentativní komunikace), oblast péče o vlastní osobu a naplňování základních potřeb (včetně potřeb sexuálních), oblast uplatňování oprávněných práv a zájmů, oblast získávání co nejpřirozenějších kontaktů s vnějším prostředím, upevňování a udržení stávajících schopností atd. Nezbytným znakem práce s lidmi s vysokou mírou podpory v týdenních stacionářích je TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE – do práce týmu jsou zapojeni nejen sociální pracovník a pracovníci přímé péče, ale také zdravotnický personál a další spolupracující odborníci, včetně dobrovolníků. Z důvodu poskytování rozsáhlé individuální podpory lidem, kteří ji vyžadují a s ohledem na jejich potřeby, působí služba během pracovních dnů v nepřetržitém provozu, o víkendech a svátcích své služby neposkytuje, protože jsou uživatelé u svých blízkých. Optimálně zahajuje služba svou činnost v pondělí brzy ráno (6:00 hodin) a končí v pátek později odpoledne (17:00 hodin). Pevný příchod a odchod ze služby pro uživatele není stanoven. Optimálním výsledkem práce týdenního stacionáře je poskytování takové podpory, kterou uživatel skutečně potřebuje v různých oblastech života, nejen např. v oblasti základních potřeb, ale také v oblasti uplatňování práv a zájmů, získávání kontaktů v přirozeném prostředí, důstojného prožívání života vně i „uvnitř“ služby, atd. Výsledkem by měla být optimálně nastavená podpora člověka – tj. takový způsob života, který je co možná nejpodobnější jeho vrstevníkům mimo sociální službu. Současně by měla být výsledkem poskytování služby cílená a plánovaná snaha o snižování závislosti člověka na jedné sociální službě, což je u lidí s vysokou mírou podpory jev velmi rizikový a pravděpodobný. Samozřejmým výsledkem práce služby je zřejmá spokojenost uživatele, prožívání smysluplných aktivit, získávání dalších kompetencí důležitých pro živost.
