Návrh modelu sociální služby RANÁ PÉČE
Model služby byl navržen v rámci Závěrečné zprávy č. 7 projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v MSK“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019.
Raná péče je dle § 54 zákona č. 108/2006 Sb. terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby, poskytována dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Dle § 72 výše uvedeného zákona je služba rané péče poskytována bezplatně. Sociální služba raná péče pro děti a rodiče reaguje na situace, které souvisejí s nepříznivým zdravotním stavem dítěte a ohrožením jeho vývoje nebo s jeho zdravotním postižením. Vymezení typických nepříznivých situací, na které služba reaguje: •
vystavení rodiny situaci a okolnostem, se kterými zpravidla nemá zkušenost a s nimiž se těžce vyrovnává (sdělení diagnózy, vážné zdravotní komplikace u dítěte, ohrožení jeho života…)
•
ohrožení fungování rodiny (změna režimu rodiny, jejích zvyků, hodnot a plánů, zvýšená zátěž na partnerský vztah)
•
ohrožení rodiny sociálním vyloučením (izolace od širší rodiny, přátel, známých, běžných služeb)
•
absence dostatečné podpory rodině - rodičům/pečujícím osobám a dítěti/dětem (informační, finanční, praktické, projevení účasti, sdílení zkušeností apod.)
•
dlouhodobá vysoká míra fyzické a psychické zátěže rodičů/pečujících osob při péči o dítě s postižením (může vést k vyčerpání, pocitu selhání, pocitu nekompetentnosti)
•
ohrožení dítěte ztrátou možnosti vyrůstat ve svém přirozeném sociálním prostředí – v rodině
•
ohrožení dítěte psychickou deprivací, nedostatečně stimulujícím rodinným prostředím – nedostatek podnětů, senzorickou deprivací, kognitivní deprivací, citovou deprivací atd.
Při jednání se zájemcem o službu pracovníci služby zjišťují situaci rodiny a oblasti, ve kterých rodina vnímá nedostatek podpory. Řešení nepříznivé situace rodiny je předmětem průběhu poskytování služby. K řešení nepříznivé situace nepřispívá jen samotná sociální služba, příp. další sociální či veřejně dostupné služby, ale také samotní rodiče/ pečující osoby svými zkušenostmi, znalostmi, vůlí, aktivitami, vlivem atd. Ve chvíli, kdy rodina svou situaci dokáže zvládnout sama a podporu rané péče nepotřebuje, nebo potřebuje podporu jiného druhu, poskytování rané péče končí, dovršením 7 let věku u dítěte služba musí končit vždy. Uživatelem služby raná péče jsou dítě se zdravotním postižením nebo ohrožením ve vývoji a jeho rodina, proto se služba zaměřuje na potřeby všech členů rodiny. Potřeby rodičů/pečujících osob, dítěte/dětí s postižení a sourozenců jsou mapovány opakovaně v průběhu služby, neboť se mění v závislosti na věku dítěte, druhu a stupni postižení, na vývoji situace a fázi jejího akceptování členy rodiny atp. Míra a způsob podpory jsou v rané péči odvozovány od individuálních potřeb každé z rodin, resp. každého z jejích členů, kteří službu využívají. Situace a potřeby jednotlivých rodin tedy nepředstavují jednolitý celek, ale jsou velmi specifické a jako na takové na ně služby rané péče nahlížejí, zjišťují je a reagují na ně. Specifikace potřeb, na které služba reaguje: •
potřeba podpory v zastávání role rodiče dítěte s postižením → v jejím sdílení a porozumění jí, v její akceptaci či přijetí → v nalezení zdrojů pomoci k jejímu zvládnutí
→ v upevnění zdravé vazby k dítěti → v nabytí jistoty v péči a výchově → v informovaném a partnerském jednání s institucemi → v začleňování dítěte i rodiny do běžného společenského prostředí (MŠ, ZŠ atp.) → v zajišťování finančních prostředků na speciální pomůcky, služby apod. → v uplatňování práv a zájmů dítěte a celé rodiny → v seberealizaci •
potřeba rodičů/pečujících osob získat kompetence → v oblasti podpory vývoje dítěte → péče o dítě a jeho hygienu a vyměšování → v oblasti příjmu potravy → sebeobsluhy dítěte → komunikace s dítětem a okolím → v zajištění jeho bezpečí a odpovídajících podmínek pro jeho výchovu v domácím prostředí
•
potřeby dítěte s postižením → pohybovat se (v závislosti na vzrůstajícím věku tím více samostatně) → vnímat své vlastní tělo, jeho polohu → orientovat se v domácím i venkovním prostředí → funkčně komunikovat s rodiči a okolím → seberealizovat se v širším sociálním prostředí → být aktivní, rozvíjet své dovednosti → mít dostatečný přívod podnětů a být stimulováno → mít zajištěny ostatní biologické, psychické a sociální potřeby
Nejvýznamnější podíl mají zastoupeny tyto oblasti potřeb: zachování přirozených funkcí rodiny, cílený rozvoj vývoje dítěte s postižením a podpora komunikace. Tyto oblasti přitom úzce souvisí s možností uplatňování práv a oprávněných zájmů dětí a rodičů. Co utváří charakter služby raná péče? •
terénnost služby jako základní a převažující forma jejího poskytování a vstupování do domovů rodin, do jejich přirozeného prostředí a soukromého prostoru, kde dítě a rodiče vnímají bezpečí, nejsou zatěžováni cestováním, změnou prostředí apod.
•
provázení rodin v krizi a v pro ně psychicky i fyzicky náročném období
•
dlouhodobé využívání služby – někdy i několik let – to znamená reagování služby na v čase se měnící potřeby rodiny (z důvodu vývoje a postupujícím věkem dítěte atp.)
•
práce s celou rodinou (podpora dětem, dospělým, a také rodině jako celku)
•
komplexní forma pomoci, která nemá v systému podpory rodin s dětmi v raném věku obdoby - platforma propojení odbornosti několika odvětví, zejména pedagogického, sociálního a zdravotního
•
bezplatnost služby – dostupnost pro každou z rodin bez ohledu na její příjmy
•
efektivita přijímané podpory - raná péče zajišťuje podporu tak, aby co nejvíce zplnomocnila rodinu při řešení nepříznivé sociální situace vlastními silami
Významným parametrem efektivity v širším měřítku je zacílenost jednotlivých poskytovatelů rané péče, která je dána specializací jednotlivých pracovišť rané péče na převažující typ postižení dítěte. Zaměření služeb podle typu postižení se v praxi osvědčuje, umožňuje cílit podporu dítěti a jeho blízkým podle specifických potřeb, které s daným typem postižení souvisí, a to kvalifikovaně a detailně. Poskytovatel disponuje pracovníky, kteří jsou vzděláni a proškoleni v metodách práce s dětmi s určitým typem postižení (zrakovým, sluchovým, mentálním), a také v metodách práce s dalšími přidruženými typy postižení. Obvykle rodina využívá službu rané péče pouze od jednoho poskytovatele, a to s ohledem na převažující obtíže u dítěte v daném období jeho vývoje. Poskytovatelé rané péče se o svých službách vzájemně informují, spolupracují spolu zejména v rámci neformálního dobrovolného uskupení tzv. Volného sdružení poskytovatelů rané péče v Moravskoslezském kraji. Optimální počet uživatelů služby Služba rané péče prošla svým rozvojem a postupným navyšováním kapacit pro jednotlivé cílové skupiny. Pro uživatele služby je optimální taková kapacita služby, která potřebným rodinám umožňuje rychlé započetí spolupráce, a to bez čekání na „uvolnění místa“. Takto pružně reagující může být jen taková služba, jejíž kapacita je „naplněna“ maximálně do 95%. Počty uživatelů služby rané péče z jednotlivých měst a obcí Moravskoslezského kraje se dle zkušeností poskytovatelů každoročně mění. V obci, kde několik let nebyl žádný uživatel, se rodina s dítětem, která potřebuje službu rané péče, může kdykoli vyskytnout. Z hlediska účinnosti pomoci je optimální, aby pro takovou rodinu byla služba okamžitě dostupná, tedy měla volnou kapacitu a dostatek finančních prostředků na provozování služby pro dané území (a to nejen ze státních zdrojů, ale také od obce, v níž rodina žije). Počet uživatelů služeb z jednotlivých měst a regionů odvisí od mnoha faktorů - geografických, demografických, od sídla poskytovatele atp., jedním z nich je také úroveň informovanosti o službě mezi odborníky i širší veřejností. Optimální je stav, kdy jsou o rané péči informována všechna spádová zdravotnická zařízení a tuto informaci předávají všem rodičům, kteří by podporu rané péče mohli potřebovat – rodiny se pak o rané péči dozvídají ihned po zjištění ohrožení vývoje u dítěte a mají tak možnost obdržet včasnou podporu. S funkčním systémem informování rodičů zdravotnickými zařízeními, dostupností informací na internetu a prezentací služby na veřejnosti se dá předpokládat dostatečná informovanost a také nárůst počtu uživatelů služeb. Provozování služby rané péče je ekonomicky výhodné, neboť rodiny dětí se zdravotním postižením nebo ohrožením ve vývoji nemusí „obíhat“ mnoho nejrůznějších služeb, ale dostávají komplexní podporu od jedné služby, která navíc nemá v celém systému obdobu. Pro uživatele je žádoucí, aby služba disponovala pracovníky s vysokou odborností a vhodnými osobnostními kvalitami. Jako optimální se tedy jeví, pokud má služba alespoň takovou kapacitu uživatelů, která jí umožní vhodného odborníka pro přímou práci dlouhodobě zaměstnávat a udržet si ho (zpravidla je žádoucí plný úvazek, což odpovídá kapacitě cca 20-22 rodin). Optimální personální zajištění služby Model personálního zajištění služby zahrnuje pracovníky v přímé péči a pracovníky, kteří nevykonávají přímou práci
s rodinami, ale jsou pro chod sociální služby nezbytní. Pracovníky přímé péče jsou poradci rané péče (z hlediska zákona o sociálních službách jde o sociální pracovníky) a další odborní pracovníci, kteří jsou součástí stálého týmu, nebo je poskytovatel zajišťuje externě (např. sociální pracovník, psycholog, logoped a další). Přímou prací rozumíme výkon všech aktivit, které souvisejí s naplňováním činností a úkonů uvedených ve vyhlášce 505/2006 Sb., v platném znění. Činnosti související s personální, ekonomickou a účetní agendou ve spojení se zajištěním fungování služby vykonávají ostatní pracovníci (nejsou pracovníky přímé péče). Každá služba má svého vedoucího pracovníka, který zabezpečuje zejména metodické a analytické činnosti ve službě, plánování, hodnocení a organizování práce všech pracovníků, organizování porad s pracovníky, zajišťování kvality služby a zapojení do práce v procesu komunitního plánování obcí, kde služba působí, reprezentace činnosti služby ve vnějším prostředí, plánování rozvoje služby, včetně jejího ekonomického zajištění a stability. Zastupuje službu také v jednání s institucemi, dodavateli apod. Vedoucí pracovník může být vymezenou částí svého úvazku také pracovníkem přímé péče. Optimální poměr ostatních pracovníků a pracovníků v přímé péči •
Optimální varianta - 35% k 65%
Co vše zahrnuje poměr 35% úvazků v nepřímé péči k poměru 65% úvazků pracovníků v přímé péči: V rámci rozpětí nepřímé péče k přímé péči je zařazena práce vedoucího služby, kde se jeví vhodné propočítávat jeho celý úvazek; v rámci zajištění chodu celé služby k poměru na 70 klientských rodin v rámci pracoviště. Dále se do nepřímé péče zahrnuje ekonomické a personální zabezpečení služby. Je nezbytné zdůraznit náročnost zabezpečení financí pro provozování služby, za které je odpovědný zpravidla právě vedoucí služby. Rozpočet pracoviště rané péče je zajišťován vícezdrojovým financováním – jedná se o zdroje ze státního rozpočtu (MPSV, kraj), zdroje obcí, kde má pracoviště působnost, zdroje nadací a dalších donátorů, které jsou potřebné pro zabezpečení provozních nákladů služby, ale také pro nákup potřebných pomůcek pro práci v rodinách nebo pro aktivity, které jsou spojené s prezentací služby atd. Zajištění finanční stability služby prostřednictvím projektů je velmi náročné. Optimální počet uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Jako optimální se jeví stav, kdy na 1 pracovní úvazek pracovníka v přímé péči připadá 20–22 rodin. Dosud bylo toto nastavení pro služby rané péče reálné také po ekonomické stránce, poskytovatelé rané péče zpravidla dokázali zajistit finanční prostředky na provozování služby v daném modelu (i když to u většiny z nich znamenalo každoroční pracnou záležitost žádání podpory ze státního rozpočtu, od obcí, kraje, nadací, darců…). Vzhledem k jedinečnosti služby, jejímu charakteru, cílové skupině a skutečnosti, že jiná komplexní podpora pro rodiny s dětmi v raném věku v systému neexistuje, je žádoucí, aby praxí osvědčený a funkční model služby byl kontinuálně finančně podporován do té míry, aby bylo možné zachovat optimální počet uživatelů na 1 pracovní úvazek. Optimální provozní doba Poskytování služby rané péče probíhá zpravidla v pracovních dnech, pouze občasné činnosti, jako víkendový pobyt pro rodiny, příp. další, probíhají i v nepracovních dnech. Charakter služby a cílová skupina nevyžadují poskytování služby nepřetržitě, jako tomu je například v případě pobytových služeb, ale zejména v pracovních dnech zhruba mezi 8. – 18. hodinou. Toto časové rozmezí je vhodné nejen pro poskytování terénní formy služby, ale také pro formu ambulantní, umožňuje totiž využívat službu také členům rodiny, kteří jsou během dne v práci, ve škole apod. Provozní doba služby na pobytových a dalších akcích se může lišit, odvisí od charakteru konkrétní akce.
V rámci provozní doby mohou uživatelé ve shodě s individuálně naplánovaným rozsahem a průběhem služby odpovídající jejich potřebám a situaci službu využívat. K základní formě poskytování služby patří osobní konzultace pracovníka přímé péče s rodinou, a to zejména terénní formou, tedy v domácnosti rodiny nebo jinde, kde se právě rodina nachází. Poradci rané péče s rodinou sjednávají konkrétní termín a hodinu konání konzultace v rodině či na pracovišti apod. V mezidobí mezi osobními konzultacemi probíhají také neosobní konzultace – telefonické, elektronické, příp. písemné. Uživatelé služeb musí mít informaci, kdy mohou těchto forem konzultace/komunikace využít, zda po celou deklarovanou provozní dobu nebo jinak. Součástí terénní služby je dojíždění za rodinami do jejich domácností nebo jiného místa, kde se nacházejí a kde potřebují službu využít, je to tedy i součást provozní doby služby. Optimální provozní doba rané péče by měla vycházet z potřeb dětí a pečujících osob. Jako nejvhodnější nastavení provozní doby pro službu rané péče se jeví: pracovní dny v době mezi 8:00 – 18:00 hod. V případě organizování pobytových a jiných akcí pro rodiny také v jinou dobu a včetně nepracovních dnů. Optimální výsledek práce služby směrem k uživatelům (včetně kvantifikace) Optimálním výsledkem poskytování sociální služby raná péče je rodina, která si v situaci výchovy a péče o dítě s postižením ví rady, dokáže se o dítě postarat a vychovávat jej samostatně, bez podpory sociální služby. Dítě žije v podnětném prostředí a má podmínky pro svůj rozvoj, rodina využívá dostupné veřejné služby a příležitosti a žije běžný život včetně seberealizace jednotlivých členů. Kvantifikace optimálních výstupů služby Výstupy směrem k uživateli služby vychází z optimální varianty modelu rané péče, jak je uveden v části 2.11. Průměrný počet konzultací na 1 uživatele za rok Počet uživatelů/rodin na 1 úvazek poradce/pracovníka v přímé péči
6 20-22
Průměrná délka konzultace v minutách
100
Průměrný počet konzultací na jednoho poradce za měsíc
12
Počet konzultací jednoho poradce uskutečněných za 1 konzultační den
2
