Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment? Milan Vondráček, Tomáš Skuček, konzultanti poradenské společnosti Arthur D. Little V roce 2006 byl v České republice dokončen proces právního unbundlingu v sektoru distribuce elektřiny, který je významným milníkem v dlouhodobém procesu liberalizace trhů s energiemi. Jak můžeme s odstupem několika let hodnotit tento náročný a nákladný projekt, vyžádaný evropskou legislativou? Splnil očekávání svých tvůrců a pomohl vytvořit konkurenční prostředí s tlakem na pokles cen energií? Nebo spíše naplnil obavy kritiků, jako příliš nákladný projekt, který v konečném důsledku způsobí růst cen? V následujícím textu se budeme zabývat samotným konceptem unbundlingu v elektroenergetice a jeho smyslem, zhodnotíme jeho přínosy a dodatečně vyvolané náklady v sektoru elektroenergetiky a nakonec se pokusíme zhodnotit dosavadní přínos unbundlingu pro koncového spotřebitele elektřiny v České republice. Téměř identický proces unbundlingu proběhl i sektoru plynárenství, ten však nebudeme v našem textu blížeji zkoumat. Koncept Unbundlingu
Koncept Unbundlingu Unbundling je jedním z prvků liberalizace trhu, jehož cílem je zavedení podnikatelské soutěže na původně monopolních trzích. Unbundling v energetickém průmyslu spočívá v trvalém rozdělení vertikálně integrovaných energetických skupin a osamostatnění těch činností, které jsou přirozeným monopolem od činností ostatních. Vertikálně integrovanou energetickou společností se rozumí elektrárenská společnost působící zároveň v segmentech přenosu, distribuce a prodeje, případně těžby a výroby (Newbery, 2005). Vedle energetického průmyslu se o unbundlingu hovoří v souvislosti s ostatními síťovými odvětvími, zejména s telekomunikacemi a železnicí.Nad existencí přirozeného monopolu se vedou rozsáhlé diskuse (např. Kinkor, 2002), pro potřeby našeho článku se spokojíme s konstatováním, že přirozený monopol v energetice existuje, a to v těch částech energetického sektoru, kde dochází k výrazným úsporám z rozsahu a kde by zavedení konkurence bylo příliš nákladné. Jedná se zejména o části spojené s budováním a provozem sítí, tedy o přenos a distribuci elektřiny a přepravu a distribuci zemního plynu. Ostatní části hodnototvorného řetězce v energetice mohou dosahovat v konkurenčním prostředí vyššího stupně efektivity.
Hodnototvorný řetězec v elektroenergetice Pro analyzování konceptu unbundlingu je třeba prozkoumat hodnototvorný řetězec elektroenergetického průmyslu, tedy proces od výroby elektřiny (resp. těžby primárních zdrojů energie) až po dodávku konečným zákazníkům. V literatuře (např. Costa, Matos, 2004) se často hovoří o čtyřech segmentech: o výrobě elektřiny, a jejímu přenosu, distribuci a prodeji koncovému zákazníkovi.
(i)Výroba elektřiny zahrnuje celou řadu zdrojů různého typu a různé velikosti, od velkých jaderných elektráren po malé, decentralizované výrobní zdroje, například lokální kotelny1. Nabízenými produkty jsou buď silová elektřina (base load a špičková elektřina), nebo tzv. podpůrné služby (které jsou nutné pro zajištění kvality a spolehlivosti dodávek v přenosové a distribuční síti). Pokud tyto zdroje dodrží předepsané standardy (zejména kvalitativní, spolehlivostní a bezpečnostní), pak konkurence mezi nimi může přinést jejich efektivnější využití a ovlivní i dlouhodobá investiční rozhodnutí. (ii) Přenos vyrobené elektřiny na velké vzdálenosti, od velkých výrobních zdrojů, do velkých rozvoden, včetně přeshraničního obchodu zajišťuje operátor přenosové sítě (TSO. Pro zajištění přenosu elektřiny je třeba vybudovat a udržovat přenosovou síť a zároveň udržovat její stabilitu, tedy zjednodušeně řečeno vyrovnávat okamžitou výrobu a spotřebu elektřiny. Vzhledem k finanční a prostorové náročnosti vybudování sítě (tzv. pořizovací náklady) a jejímu provozu (zejména fixní provozní náklady) můžeme hovořit o přirozeném monopolu. Naopak některé služby, které jsou pro provoz sítě využívány jsou plně konkurenční. Jde zejména o podpůrné služby, nebo o činnosti spojené s rozšiřováním sítě či její údržbou. V ČR je jediným provozovatelem přenosové soustavy společnost ČEPS. (iii) Distribuci elektrické energie z velkých rozvodných stanic a menších výrobních zdrojů, které nejsou připojeny k přenosové soustavě, ke spotřebitelům2 zajišťuje operátor distribuční sítě (DSO). I DSO musí vybudovat, udržovat a provozovat svoji síť, můžeme proto i zde hovořit o přirozeném monopolu na určitém území. V ČR fungují tři velcí DSO: ČEZ Distribuce, EON Distribuce a PRE distribuce. Mezi činnosti distribuce elektřiny patří i odečty elektroměrů, které však mohou být zajišťovány na tržní bázi. (iv) Prodej elektřiny představuje nákup silové elektřiny na velkoobchodním trhu a její prodej koncovému spotřebiteli obchodníkem. Dopravu elektřiny pak pro něj zajišťuje TSO a DSO. Prodej elektřiny nevykazuje znaky přirozeného monopolu, může být proto provozován na tržní bázi. Vzhledem ke komoditnímu charakteru elektřiny se prodejci mohou odlišovat cenou a kvalitou doprovodných služeb (zejména zákaznická podpora). Liberalizace trhu s elektřinou znamená tedy důsledné oddělení konkurenčních segmentů (výroba a prodej) od přirozených monopolů (přenos a distribuce) a zároveň umožňuje regulaci přirozených monopolů, zajišťující rovný přístup k sítím pro všechny hráče v konkurenčních segmentech.
Historický kontext liberalizace trhu v Evropě Historicky byl evropský elektroenergetický průmysl ovládán státem vlastněnými a vertikálně integrovanými energetickými společnostmi. Jejich existence byla obhajována zejména existencí přirozeného monopolu v síťových odvětvích, významnými úsporami z rozsahu a zároveň strategickým významem energetiky pro stát, který tak měl větší kontrolu nad celým odvětvím (Lesser, 2007). Zároveň se však začaly objevovat negativní průvodní jevy monopolu, tedy: špatná kvalita služeb, projevující se nespokojeností zákazníků, a neefektivita, která při regulovaných cenách energetiky vyústila v nedostatečné investice do infrastruktury, případně ve zvyšující se tok peněžních prostředků z veřejných financí do státem vlastněných společností.
1 Ponechme stranou obnovitelné zdroje elektřiny, které jsou v současnosti masivně dotovány a vymykají se konkurenčnímu charakteru trhu výroby elektřiny 2 Mezi spotřebitele zde zahrnujeme i vnořené lokální distribuční soustavy
Liberalizace energetických trhů se v 80. letech dostala do popředí zájmu evropských institucí, které se začaly vážně zabývat myšlenkou vybudovat jednotný trh s energiemi. Klíčovými pro současnou institucionální podobu sektoru přenosu a distribuce se staly dvě direktivy Evropské komise z let 1996 a 2003. Direktiva 96/92/EU o pravidlech vnitřního trhu s elektřinou nařídila postupnou liberalizaci a posvětila vznik národních regulátorů. Direktiva 2003/54/EC pak měla za cíl unbundling, tedy zprůhlednění přenosu a distribuce, právní oddělení regulovaných aktivit (distribuce a přenos) od ostatních (výroba, obchod). Unbundling měl umožnit rovnoprávný přístup na trh s elektřinou všem výrobcům a obchodníkům. Zároveň umožňuje všem spotřebitelům v EU vybírat si svého dodavatele elektřiny. V České republice byla liberalizace trhu s elektřinou odstartována v roce 2000, kdy byl vydán Energetický zákon č. 458/2000 Sb. Tento zákon měl za úkol harmonizovat českou legislativu s legislativou EU. V roce 2002 zahájil činnost Operátor trhu s elektřinou a trh se začal postupně otevírat pro různé skupiny odběratelů. Od 1. 1. 2006 si svého dodavatele (tedy prodejce elektřiny) mohou zvolit všichni koncoví spotřebitelé v ČR, včetně domácností. V uplynulých letech byla možnost volby dodavatele využívána především velkými odběrateli, domácnosti tuto možnost začaly využívat ve větší míře až v roce 2009 (viz níže). Samotný unbundling se týkal elektroenergetických společností, které měly více než 100tis. odběrných míst3 a proběhl v letech 2005-2006. Ve výrobě elektřiny došlo k liberalizaci již dříve. Na základě zákona č. 222/1994 Sb. udělovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu licence na výrobu elektřiny. Problematické při výrobě však bylo uplatnění takto vyrobené elektřiny na trhu z důvodu neexistujících tržních struktur a administrativních bariér pro přeshraniční obchod. Na základě zákona č. 458/2000 Sb. Pak tuto roli převzal Energetický regulační úřad, avšak za úplně odlišné situace, kdy vznikala první pravidla trhu orientovaná na konkurenci a přeshraniční spolupráci přenosových soustav.
Hodnocení přínosů a nákladů unbundlingu Jak již bylo nastíněno v úvodu, zavedení konkurenčního prostředí v energetice mělo za cíl dosáhnout vyšší efektivity za přijatelné transformační náklady. Nové uspořádání odvětví by se tak mělo v dlouhém období příznivě projevit na straně koncového zákazníka, ať již v ceně, nebo kvalitě dodávky a přidružených služeb. Hodnocení v krátkém období je obtížnější vzhledem k tomu, že zatímco významné transformační náklady byly vynaloženy, přínosy se teprve začínají dostavovat. Dílčí hodnocení přínosu unbundlingu nabízí Politt (2008), který sestavil sadu kritérií pro hodnocení vlastnického unbundlingu přenosových sítí. S menšími úpravami jej můžeme použít i pro hodnocení právního unbundlingu distribuce elektřiny.
3
Jednalo se o tři společnosti: ČEZ, EON a PRE
Tabulka 1: Kritéria hodnocení přínosů unbundlingu Kritérium
Přínosy
Náklady
Zlepší se přístup k sítím 1. Dopad do konkurenčního prostředí pro třetí strany a zintenzivní se konkurence v liberalizovaných segmentech
Případný prodej distribuční společnosti v důsledku unbundlingu by umožnil firmě získat finanční prostředky na horizontální integraci v liberalizovaném segmentu (tedy zvýšila by se monopolní síla firmy)
2. Náklady na regulaci a Zlepší se transparentnost odvětví a oddělí se její účinnost náklady na regulované činnosti, které se pak lépe regulují
Mohou se zvýšit náklady na sledování vnitrovztahů v rámci jedné energetické skupiny mezi unbundlovanou společností a zbytkem skupiny (např. Nákup IT)
3. Bezpečnost a kvalita dodávek
Unbundlovaná společnost se může plně soustředit na svůj hlavní cíl: zajištění bezpečnosti a kvality dodávek
Mohou eventuelně nastat problémy při přenosu informací mezi výrobou, distribucí a prodejem elektřiny
4. Kvalita obchodních služeb
Zvýšená konkurence v segmentu obchodu přinese zvýšení kvality obchodních služeb
Zvýšené náklady obchodníků na reklamu a snaha o diferenciaci elektřiny, který je doposud vnímán jako komodita
5. Synergie/Specializace
Specializace na užší spektrum činností usnadní řízení unbundlovaných společností
Významné synergické efekty, které byly výsledkem integrovaného dodavatelského řetězce, jsou omezeny/ztraceny
6. Dopad do ceny
V segmentu obchodu dojde patrně ke snížení marží v důsledku tlaku konkurence
Do distribučních poplatků (tedy do regulované složky ceny elektřiny) budou zahrnuty náklady na transformaci odvětví, i růst provozních nákladů v důsledku ztrát synergií
Náklady unbundlingu Následující část se zabývá vymezením nákladů unbundlingu a možnostmi jejich měření. Samotná kvantifikace se ukázala velmi komplikovaná a bude předmětem dalšího výzkumu. Náklady unbundlingu lze definovat jako výdaje spojené s oddělením příbuzných aktivit distribuce a dodávky elektřiny. (Newbery, 2005) od ostatních částí elektroenergetického sektoru. Patří sem zejména náklady na reorganizaci vertikálně integrovaných energetických společností a pokles úspor z rozsahu. Dále je zde možné zahrnout i náklady spojené s vybudováním a fungováním nové organizace sektoru (např. vytvoření a působnost nových institucí) a náklady na regulaci (rovněž spojené s vytvořením a fungováním nové instituce – Regulátora). Unbundling, neboli rozdělení lze provést několika způsoby. Mezi obecně citované a vyzkoušené v praxi patří: Účetní oddělení Právní oddělení Vlastnické oddělení Oddělení vlastníka a provozovatele aktiv (ISO) Pořadí výše zmíněných způsobů oddělení distribuce a prodeje elektřiny není náhodné a reflektuje nákladovost zvoleného způsobu. Náklady unbundlingu představují jednak transakční náklady samotné reorganizace utilitní společnosti, tak i průběžné náklady plynoucí ze samostatného vykonávání oddělených aktivit. Unbundling tak omezuje možné nákladové synergie. Typickým příkladem dodatečných nákladů na unbundling jsou odměny členům statutárních orgánů nově vzniklé (distribuční) společnosti nebo náklady na pronájem a provoz administrativních prostor. Důležitým determinantem dodatečných nákladů na unbundling je také velikost unbundlované utilitní společnosti (Farsi, 2008). Velikostí nerozumíme pouze horizontální rozsah, ale i míru vertikální integrace v rámci hodnotového řetězce. Velikost unbundlované utilitní společnosti podstatnou měrou ovlivňuje možnosti vytvoření center sdílených služeb, která pomáhají dodatečné náklady částečně eliminovat. Příkladem můžou být společnosti ČEZ a PRE, které mají odlišné postavení v rámci hodnotového řetězce i v zákaznické bázi. Při transformaci Skupiny ČEZ byly vytvořeny dceřiné společnosti nebo organizační jednotky v rámci holdingu, které zabezpečují vedlejší činnosti nesouvisející s klíčovými aktivitami Skupiny. Vzhledem k tomu, že Skupina ČEZ vyrábí, distribuuje i prodává elektřinu, lze tyto služby centrálně poskytovat pro tři různé organizační divize, které se všechny podílejí na úhradě režijních nákladů. Naproti tomu PRE, se svou působností v prodeji a distribuci elektřiny na území Hl. města Prahy, rozpouští režijní náklady na podstatně menší realizované objemy i rozsah aktivit. Vzhledem k tomu, že je unbundling administrativním nástrojem státní správy, požadují utilitní společnosti uhrazení jeho nákladů v regulovaných tarifech, které jsou účtované koncovým spotřebitelům. Jsou to tedy koncoví odběratelé jednotlivých distribuční společností, kteří platí výsledný účet za transformaci vystavený státní správou a utilitními společnostmi. V České republice byl odsouhlasen model právního oddělení provozovatelů distribučních soustav. Z pohledu nákladů se tedy jedná o zlatou střední cestu. Jaké náklady však toto řešení představuje a jak se promítlo do koncových cen elektřiny?
Náklady na právní unbundling představují přímé náklady spojené s transformací vertikálně integrovaných utilit do nově vzniklých právních subjektů. Transformace je krok jednorázového charakteru, vyvolávající administrativní náklady spojené s vytvořením nového právního subjektu a investiční náklady na zabezpečení úkolů a povinností plynoucích pro tento subjekt, jakožto držitele licence pro výkon regulované činnosti distribuce elektřiny. Vedle těchto jednorázových nákladů lze vyčíslit i dodatečné průběžné náklady administrativního charakteru, které implikuje provoz a správa nově založené distribuční společnosti – držitele licence. Takto vzniklé náklady byly uznány Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) jako oprávněné a zahrnuty do povolených výnosů distribučních společností jako Faktor U. Faktor U zvýšil povolené výnosy všech tří distribučních společností během čtyř let 2. regulačního období. Vzhledem k aplikované metodice regulace Revenue Cap, byly náklady unbundlingu stanoveny ex-ante (tj. před jejich aktuálním vznikem). Výše faktoru U je tak výsledkem konsensu ERÚ s regulovanými subjekty, je neveřejná a představuje pouze odhad vzniklých nákladů. Je také důležité poznamenat, že uznané náklady unbundlingu byly nižší než ty, které původně požadovaly regulované subjekty. Regulované subjekty odhadovaly celkové kumulované náklady unbundlingu v rozpětí 2-3 mld. Kč. ERÚ uznal částku bližší dolní hranici uvedeného odhadu. Nadto byly do povolených výnosů zohledněny synergie plynoucí z centralizace sdílených služeb, což konečné regulované tarify pro spotřebitele naopak snížilo. Otázkou však zůstává, jaké konkrétní náklady unbundling představuje a jaká je jejich obvyklá výše. Pro analýzu dílčích skupin nákladů na unbundling použijeme klasifikaci ERÚ, která byla využita i ve studiích pro stanovení ex-ante nákladů. Energetický regulační úřad rozdělil zahrnuté náklady unbundlingu podle tří kategorií: 1. provozní jednorázové náklady unbundlingu 2. investiční náklady unbundlingu 3. provozní průběžné náklady unbundlingu Provozní jednorázové náklady unbundlingu byly vynaloženy během období, které bezprostředně zahrnovalo vlastní realizaci právního unbundlingu. Mezi tyto náklady lze typicky zahrnout: Náklady na právní služby související se založením nové společnosti Náklady na poradenské služby související s oceněním aktiv/společnosti, procesněorganizačním nastavením, design IT systémů a zajištění compliance s regulatorními požadavky Daně a poplatky související s převodem majetku Marketingové náklady Za investiční náklady byly považovány jednorázové výdaje, které souvisely s pořízením aktiv nezbytných pro zajištění realizace unbundlingu. Investiční náklady jsou reprezentovány zejména: Náklady na pořízení a implementaci podnikových informačních systémů ERP Nákup nových vozidel pro administrativní pracovníky Pořízení kancelářského vybavení pro administrativní pracovníky
Provozní průběžné náklady unbundlingu - byly pravidelně vynakládány počínaje rokem realizace unbundlingu a v následujících letech z titulu nového charakteru fungování oddělených společností. Tyto náklady obsahují: Mzdové náklady administrativních pracovníků Nájemné kancelářských prostor Právní a účetní služby, především pro účely statutárního účetnictví a výkaznictví Daně a poplatky Reálný podíl tří výše zmíněných kategorií nelze empiricky ověřit, z důvodu neexistence nezávislých studií, které by hodnotily skutečně vzniklé náklady. Východiskem pro určení podílu těchto kategorií na celkových nákladech můžou být studie nákladů zpracované několika nezávislými poradenskými společnostmi pro distribuční společnosti a regulační orgány ve střední a východní Evropě.
Graf 1: Podíly skupin nákladů na unbundling
29%
25%
46%
Provozní jednorázové náklady
Investiční náklady
Provozní průběžné náklady
Zdroj: Analýzy Arthur D. Little
Rozdělení nákladů na unbundling ukazuje vysokou investiční náročnost celého procesu, a to zejména z důvodu nutnosti pořízení podnikových systémů ERP. Zajímavý je také podíl provozních průběžných nákladů, které tvoří necelou třetinu celkového rozpočtu. Tento podíl nákladů je totiž jediný, který lze do budoucna optimalizovat a snižovat tak jeho dopady do regulovaných cen. Unbundling neznamená pouze nákladnou reorganizaci energetického odvětví s cílem zvýšit konkurenci a tím snížit cenu neregulovaných složek. Oddělením činnosti distributora, dostává regulátor novou možnost sledování efektivity regulovaného subjektu, a tím i přizpůsobení pravidel regulace tak, aby nutil držitele licence ke konstantnímu snižování nákladů. To se týká i provozních průběžných nákladů na unbundling, které tvoří část balíku povolených nákladů.
Sledování a hodnocení nákladů probíhá pomocí regulačních výkazů, které jsou sestaveny na bázi Activity Based Costing (ABC). To bohužel neumožňuje jednoznačné vyčíslení nákladů na unbundling, které vstupují do každé ze sledovaných činností
Vyplatil se tedy unbundling? Hodnocení toho, zda-li se unbundling pro koncové spotřebitele vyplatil či zda šlo pouze o drahý experiment, je z důvodu absence nezávislých studií, které by přesné náklady na unbundling vypočetly a zároveň kvantifikovaly přínosy pro zákazníka, velmi obtížné. Proto považujeme za vhodné porovnávat relativní cenové úspory včetně měkkých faktorů, mezi které patří možnost volby zákazníka z rozšířené nabídky produktů či jeho snazší orientaci v jejich nabídce prostřednictvím transparentních cen. Nesmíme opomenout ani kvalitu a spolehlivost poskytovaných služeb. Studie realizované na zahraničních trzích (např. Mansur, White, 2009 nebo Mansur, 2007) dokazují, že pozitivní přínos pro koncové spotřebitele má zejména konkurence na elektroenergetickém trhu. Souhrnný dopad unbundlingu můžeme vyhodnotit podle šesti kritérií Michaela Politta, popsaných výše. Tabulka 2: Hodnocení dopadu unbundlingu v ČR Kritérium
Dopad v ČR
1. Dopad do konkurenčního prostředí
+
2. Náklady na regulaci a její účinnost
+
3. Bezpečnost a kvalita dodávek 4. Kvalita obchodních služeb
Žádný dopad Nespecifikovaný dopad
5. Synergie/Specializace
-
6. Dopad do ceny
+
Zmíněná tabulka ukazuje nejednoznačný dopad unbundlingu v České republice. Tři parametry vykazují pozitivní dopad, u dvou je dopad těžko měřitelný, nebo zanedbatelný, v případě ztrátě synergií je záporný. 1. Dopad do konkurenčního prostředí se projevil pozitivně, zejména ve třech oblastech (i) Na velkoobchodním trhu s elektřinou v současnosti působí 308 obchodníků4, avšak pouze zhruba deset jich nabízí své služby domácnostem a podnikatelůmmaloodběratelům na celém území ČR. Na straně nabídky elektřiny můžeme tedy hovořit jisté konkurenci. Dominantními však zůstávají tři hráči, kteří byli v minulosti monopolem v určitém regionu. (ii) Možnost výběru dodavatele elektřiny platí pro všechny koncové odběratele již od 1. 1. 2006, otázkou však zůstává, na kolik tuto možnost jednotliví spotřebitelé využívají. Změnu dodavatele (tzv. switching) sleduje Operátor trhu po skupinách odběratelů.
4
Počet platných licencí, vydaných Energetickým regulačním úřadem k 31. 8. 2010
Tabulka 3: Změna dodavatele v ČR podle odběrných míst Typ odběru
2007 Počet změněných odběrných míst
Velkoodběratelé VVN, VN Maloodběratelé podnikatelé NN Domácnosti
2008 %
Počet změněných odběrných míst
2009 %
Počet změněných odběrných míst
%
4 353
19
6 549
28,6
5 175
22,2
5 733
0,7
35 351
4,3
33 487
4,1
15 385
0,3
14 764
0,3
54 089
1,1
Zdroj: Zprávy o činnosti a hospodaření, Energetický regulační úřad
Z údajů ERÚ vyplývá, že nejvíce využívali změnu dodavatele velcí zákazníci, naopak domácnosti byly v tomto ohledu pasivní. Jistou změnu jejich chování lze pozorovat až v roce 2009, kdy v průběhu hospodářské krize a vlivem marketingových aktivit jednotlivých dodavatelů změnil svého dodavatele rekordní počet odběratelů. Tento trend je příslibem do budoucnosti a předběžná data Operátora trhu za 1. pololetí 2010 toto potvrzují. (iii) Zprůhlednění cen elektřiny bylo dalším cílem unbundlingu a tento cíl se podle nás podařilo naplnit – na vyúčtování odběru elektřiny je povinně celková cena rozpadnutá na jednotlivé složky. otázkou zůstává, na kolik je tento rozpad srozumitelný koncovým zákazníkům, zejména z řad domácností. 2. Regulace provozních pravidel přenosové a distribuční soustavy ze strany ERÚ zajišťuje rovný přístup třetích stran do sítí. Zatím nebyly zaznamenány stížnosti na překážky, s výjimkou letošního zastavení připojování obnovitelných zdrojů – zde však nehraje roli neúplná liberalizace trhu, ale deklarovaná snaha TSO a DSOs o udržení spolehlivosti provozu. 3. Bezpečnost a kvalita dodávky se obvykle měří pomocí ukazatelů SAIDI a SAIFI, jejichž analýza není předmětem tohoto článku. Vývoj těchto ukazatelů v letech 2005 – 2009 u českých distribučních společností nezaznamenal žádný mimořádný výkyv, který by bylo možno vysvětlit transformací unbundlingu. 4. Měření kvality služeb spojených s prodejem elektřiny není sledováno napříč odvětvím (na rozdíl od sledování spolehlivosti dodávek u distribučních společností). 5) Posouzení dopadu unbundlingu do synergického efektu a efektu specializace bylo věnováno několik vědeckých studíí (např. Politt 2008, Baarsma 2007). Zmiňovaní autoři se shodují, že v případě unbundlingu převažuje ztráta synergií nad přínosy specializace oddělených společností. 6. Pro zjištění dopadu unbundlingu do cen jsme se zaměřili na jejich vývoj. Vývoj účinnosti unbundlingu jsme sledovali na rozdílu velkoobchodních cen elektřiny (base load) a koncových cen elektřiny (zahrnující cenu za silovou elektřinu a cenu za distribuční služby) v letech 2005 (před unbundlingem) a 2008 (po unbundlingu).
(i) Velkoobchodní cena elektřiny byla zvolena ze dvou důvodů: jednak je přímým nákladem pro prodejce elektřiny a také se od ní odvíjejí ceny dalších elektrických produktů, jakými jsou například podpůrné služby nebo náklady na ztráty při dopravě elektřiny koncovému spotřebiteli. (ii) Celková koncová cena elektřiny pak zahrnuje silovou elektřinu, která po je unbundlingu nabízena na konkurenčním trhu, a regulovanou cenu za distribuci, která v roce 2008 zahrnuje i uznané náklady na unbundling. V našem případě jsme zvolili koncovou cenu pro domácnosti. Poměrem těchto dvou cen dosáhneme toho, že vývoj ceny elektřiny očistíme o další vlivy, jakými byly rostoucí poptávka po elektřině, měnový kurs Eura a cenová konvergence elektřiny v ČR k ceně v Německu. Vývoj cen je uveden v následující tabulce: Tabulka 4: Ceny elektřiny na vybraných trzích v letech 2005 a 2008 2005
Změna (2008/2005)
2008
VOC5 (CZK/MWh)
911
1 743
+ 91%
MOC6 (CZK/MWh)
2 600
4 800
+ 85%
Zdroj: Statistiky ERÚ, www.eru.cz, Statistiky ČEZ, www.cez.cz
Ze zmíněných dat vyčteme, že koncová cena elektřiny rostla o něco pomaleji, než velkoobchodní cena. Lze tedy konstatovat, že konkurenční prostředí a zprůhlednění cen elektřiny přinesly úspory koncovým spotřebitelům ve výši necelých 4% mezi roky 2005 a 2008. Ve vývoji koncových cen elektřiny se však daleko výrazněji projevily vlivy výrazného růstu poptávky po elektřině v ČR a v Evropě spolu se stagnací kapacity výrobních zdrojů. Vliv měla i postupná konvergence cen elektřiny v ČR a v Německu. Oba tyto efekty měly za důsledek růst velkoobchodních cen elektřiny o 91 % mezi lety 2005 a 2008, což se projevilo ve výrazném nárůstu koncových cen elektřiny a domácnosti tak reálně žádnou výraznou úsporu nepocítily. Vzrůstající konkurence a částečný pokles velkoobchodních cen v posledních dvou letech však dávají domácnostem naději na plné využití výhod liberalizovaného trhu a získání levnější ceny za elektřinu, a to zejména s ohledem na jejich možnost volby nových alternativních dodavatelů, kteří jsou schopni nabídnout produkty až od 10% levnější než dosavadní unbundlovaný dodavatel. Na druhou stranu lze do budoucna očekávat nárůst povinných příspěvků na obnovitelné zdroje, které tvoří součást regulovaných tarifů. Tato problematika však přesahuje zaměření tohoto článku a měla by být samostatným tématem, které si vyžaduje podrobnější analýzu.
Závěr Unbundling je administrativním nástrojem, který sleduje spíše politické, než ekonomické cíle a takto je třeba jej vnímat. Politická vůle byla totiž hlavním důvodem pro realizaci změn v uspořádání trhu, a to vzhledem k faktu, že se doposud nepodařilo přesvědčivě a exaktně vyčíslit plnění jeho cílů. V předchozím textu jsme nicméně ukázali, že základní cíle unbundlingu naplněny byly a došlo i k jistým úsporám ve prospěch koncového spotřebitele. Přesto však nedošlo k očekávanému poklesu koncových cen elektřiny, a to z důvodů působení
5 6
Průměrná velkoobchodní cena elektřiny, baseload Průměrná koncová maloobchodní cena elektřiny pro domácnosti
výrazně silnějších faktorů, jakým byly ve sledovaném období růst poptávky po elektřině a konvergence cen elektřiny v ČR a v Německu. Výrazně levnější elektřiny se domácnosti nejspíše nedočkají ani v dalších letech, ačkoliv velkoobchodní ceny elektřiny klesly na energetické burze o 25 - 30% mezi lety 2009 a 2010. Na významu totiž získává dříve zanedbatelný příspěvek na obnovitelné zdroje, který v roce 2008 činil 52 Kč/MWh, v roce 2010 už 166 Kč/MWh a v příštích letech se očekává jeho další výrazný nárůst.
Literatura [1] Lesser, Jonathan A., Giacchino, Leonardo R.: Fundamentals of Energy Regulation, Public Utilities Reports, 2007, ISBN 978-0-910325-19-6 [2] Kinkor, Jiří: Chybné pojetí monopolu a jeho politicko-ekonomické důsledky, 2002, http://www.aynrand.cz/view.php?cisloclanku=2002110101 [3] Costa, P.M.; Matos, M.A.; Loss allocation in distribution networks with embedded generation, 2004, http://ieeexplore.ieee.org/xpl/freeabs_all.jsp?arnumber=1266592 [4] de Nooij, M.; Baarsma, B.: Divorce comes at a price: An ex ante welfare analysis of ownership unbundling of the distribution and commercial companies in the Dutch energy sector, 2009, ENERGY POLICY, 37 (12): 5449-5458 DEC 2009 [5] de Nooij, M.; Baarsma, B., Kostner, W.: Divide and rule. The economic and legal implications of the proposed ownership unbundling of distribution and supply companies in the Dutch electricity sector, 2007, ENERGY POLICY, 35 (3): 54495458, strany 1785 - 1794 [6] Farsi, M.: Economies of scale and scope in multi-utilities, 2008 , ENERGY JOURNAL, 29 (4): 123-143 [7] Newbery, D. : Special Issue - European Electricity Liberalisation – Introduction, 2005, ENERGY JOURNAL: 1-10 Sp. Iss. SI 2005 [8] Mansur, E. T., White, M. W. : Market Organization and Market Efficiency in Electricity Markets-working paper, 2009, Harvard Electricity Policy Group (HEPG) [9] Mansur, E. T.: Measuring Welfare in Restructured Electricity Markets, 2008, Review of Economics and Statistics 90(2): 369-386. [10]
Pollitt, M. : The arguments for and against ownership unbundling of energy
transmission networks, 2008, Energy Policy, Elsevier, vol. 36
Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment? Milan Vondráček – Tomáš Skuček ABSTRAKT Práce se zabývá procesem liberalizace trhu s elektřinou a zejména jednou jeho částí – unbundlingem. První část shrnuje poznatky o liberalizaci trhu s elektřinou a vysvětluje principy, východiska a cíle unbundlingu. Ve druhé části jsou analyzovány náklady na unbudling a v části třetí je hodnoceno naplnění cílů unbundlingu v České republice a jeho přínosy koncovému spotřebiteli. Autoři dospěli k závěrům, že i přes poměrně vysoké náklady na reorganizaci energetických společností se v letech unbundling promítnul pozitivně do koncových cen elektřiny pro domácnosti, což ukázali na datech za roky 2005 a 2008. Nicméně jiné faktory, zejména růst poptávky po elektřině a konvergence cen elektřiny v ČR a v Německu způsobily, koncová cena elektřiny v ČR za sledované výrazně vzrostla. Klíčová slova: unbundling; energy; energy distribution.
Unbundling costs in the energy sector: competitive environment for the customers´ benefits or too costly experiment? ABSTRACT The paper describes process of electricity market liberalization, and concentrates on one phase - unbundling. First part sums up findings on electricity market liberalization, and explains unbundling principles, initial situation and expected outcome. In the second part unbundling costs are analyzed and in the third part, fulfillment of unbundling targets and its contribution to improve end-customer's position are assessed. The authors arrived to conclusion that unbundling contributed to decrease electricity end-price for households in the 2005 – 2008 period, despite substantial unbundling costs. However other factors, such as demand increase and electricity price convergence between the Czech Republic and Germany, were much stronger and caused substantial electricity price increase in the examined period. Key words: unbundling; energetika; distibuce elektrické energie. JEL classification: L16, L94, M4
