Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, Praha 4. Řízení ve školství

Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, 149 00 Praha 4

Řízení ve školství

Ročník: dvacátý první

Číslo: 5/2013

2013

1

Řízeníveškolství Publikace pro řídící pracovníky ve školství Vychází 6 x ročně

Šéfredaktor: Dr. Vítězslav Žiška, CSc. Zástupce šéfredaktora: Mgr. Tomáš Mikeska, tel.: 777840575 [email protected]

Adresa vydavatelství a redakce: Učitelská unie – dr. Vítězslav Žiška, CSc. IČ: 112 10 788 Metodějova 1466, 149 00 Praha 4 telefon, fax, záznamník 272 912 576 E – mail: [email protected] Autorské příspěvky a objednávky předplatného přijímá redakce

© Učitelská unie Evidenční číslo: MK ČR E 6713 z 14. 12. 1993 Dohoda o zpracování periodického tisku Česká pošta, s.p. ze dne 7. 11. 2005 ID klienta: 38805002 Placeno převodem.

2

Obsah 1. Novinky ze školských paragrafů Nařízení vlády č. 263/2013 Sb. Vyhláška č. 296/2013 Sb. Zákon č. 305 Zákon č. 46/2000 Sb. Zákon č. 306/2013 Sb. Vyhláška č. 323/2013 Sb. Vyhláška 193/2013 Vyhláška 194/2013

str 4 4 5 6 7 7 8 10

2. Nové metody ve škole Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních 16 Práce s dětmi ADHD 30 Charta učitelů. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) 43 Ošetřovné (ošetřování nemocného člena rodiny, péče o dítě ve věku do 10 let) 62 3. Zajímavosti z internetu Tipy, jak pracovat s dětmi s ADHD Dítě s ADHD v mateřské škole

3

34 36

NOVINKY ZE ŠKOLSKÝCH PARAGRAFŮ 1. Nařízení vlády č. 263/2013 Sb., ze dne 21. srpna 2013 o paušální výši úhrady nákladů zásahu Vláda nařizuje podle § 3a odst. 6 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 160/2013 Sb.: §1 Výše úhrady Paušální výše úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu jednotky hasičského záchranného sboru kraje, jednotky záchranného útvaru nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů obce činí 5 600 Kč. §2 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2013.

2. Vyhláška č. 296/2013 Sb., ze dne 19. září 2013, o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2014 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2014 a o zvýšení důchodů v roce 201 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 220/2011 Sb.: §1 Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012 a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu (1) Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012 činí 25 903 Kč. (2) Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012 činí 1,0015. §2 Výše redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu Pro rok 2014 výše a) první redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 11 415 Kč, 4

b) druhé redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 30 093 Kč, c) třetí redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 103 768 Kč. §3 Výše základní výměry důchodu Výše základní výměry starobního, invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu pro rok 2014 činí 2 340 Kč. §4 Zvýšení důchodů v roce 2014 (1) Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 2014 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2013 tak, že a) základní výměra důchodu se zvyšuje o 10 Kč měsíčně, b) procentní výměra důchodu se zvyšuje o 0,4 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. (2) Je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem nebo se vyplácí ve výši poloviny anebo se nevyplácí pro souběh s výdělečnou činností, upraví se při změně výše vypláceného důchodu, která souvisí s důvody úpravy důchodu, nebo při obnovení výplaty důchodu zvýšení procentní výměry důchodu podle odstavce 1 písm. b), a to podle té výše procentní výměry důchodu, která náleží ode dne této změny nebo obnovení výplaty důchodu. Procentní výměry vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů se zvyšují, jen jestliže nebyly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle odstavce 1. §5 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

3. Zákon č. 305 ze dne 13. září 2013, kterým se mění zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů 5

Konečně tento zákon odstraňuje v tiskovinách obcí diskriminaci oponentů v zastupitelstvu při schvalování záměrů obcí. Jejich názor musí být publikován, pokud o to požádají. Výňatek ze zákona Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění zákona č. 302/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 142/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 3 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které včetně poznámky pod čarou č. 9 zní: "g) periodickým tiskem územního samosprávného celku periodický tisk, jehož vydavatelem je obec, kraj nebo hlavní město Praha nebo jeho městská část (dále jen "územní samosprávný celek") nebo právnická osoba zřízená či založená územním samosprávným celkem či společně více územními samosprávnými celky nebo právnická osoba, kterou územní samosprávný celek sám nebo spolu s dalšími územními samosprávnými celky ovládá podle zvláštního právního předpisu9), anebo periodický tisk, jehož obsah, vydání a veřejné šíření zajišťuje jiný vydavatel na základě smlouvy s územním samosprávným celkem či společně s více územními samosprávnými celky. __________________________________ 9) § 66a obchodního zákoníku.". 2. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu zní: § 4a Sdělení v periodickém tisku územního samosprávného celku Vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku, týkající se tohoto územního samosprávného celku.". 5. Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní: § 11a Doplňující informace (1) Dotčený člen zastupitelstva územního samosprávného celku může požadovat na vydavateli uveřejnění doplňující informace, pokud vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku 6

a) neuveřejní sdělení podle § 4a po dobu 3 měsíců ode dne doručení tohoto sdělení vydavateli, b) neuveřejní sdělení podle § 4a v nejbližším následujícím vydání u periodického tisku územního samosprávného celku, pokud ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení tohoto sdělení vydavateli není vydán, nebo c) uveřejní sdělení podle § 4a, avšak člen zastupitelstva bude mít za to, že vydavatel mu neposkytl přiměřený prostor podle § 4a. Vydavatel je povinen doplňující informaci uveřejnit v periodickém tisku územního samosprávného celku, ve kterém neuveřejnil nebo neposkytl přiměřený prostor sdělení podle § 4a. (2) Člen zastupitelstva územního samosprávného celku, na jehož žádost byla vydavatelem uveřejněna doplňující informace podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další doplňující informace k této doplňující informaci.". Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

4. Zákon č. 306/2013 Sb., ze dne 12. září 2013 o zrušení karty sociálních systémů Zákon upravuje všechny zákony, kterých se týkala karta sociálních systémů – vše se vrací do stavu před přijetím této karty Účinnost od 1. 10. 2013

5. Vyhláška č. 323/2013 Sb., o náležitostech návrhů na zápis nebo změnu nebo výmaz do veřejného rejstříku. Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 21 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob

Pozor – důležité pro školská zařízení!!! Přinášíme pouze první část – seznam subjektů, kterých se to týká ČÁST PRVNÍ PŘEDMĚT ÚPRAVY §1 Tato vyhláška stanoví náležitosti formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku podle zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen "rejstřík"). §2 Ministerstvo spravedlnosti uveřejní na svých internetových stránkách formuláře na zápis, změnu nebo výmaz údajů o 7

a) spolku, b) pobočném spolku, c) zahraničním pobočném spolku, d) nadaci, e) nadačním fondu, f) ústavu, g) společenství vlastníků jednotek, h) fyzické osobě - podnikateli, i) veřejné obchodní společnosti, j) komanditní společnosti, k) společnosti s ručením omezeným, l) akciové společnosti, m) družstvu, n) evropském hospodářském zájmovém sdružení, o) evropské společnosti, p) evropské družstevní společnosti, q) závodu zahraniční osoby nebo odštěpném závodu zahraniční osoby, r) odštěpném závodu, s) obecně prospěšné společnosti. Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. 193 VYHLÁŠKA ze dne 28. června 2013 o kontrole klimatizačních systémů Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 4 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 177/2006 Sb., zákona č. 165/2012 Sb. a zákona č. 318/2012 Sb., k provedení § 6a odst. 5 zákona: §1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví rozsah, četnost a způsob provádění kontroly klimatizačních systémů a vzor a obsah zprávy o těchto kontrolách. §2 Rozsah kontroly klimatizačních systémů (1) Kontrola klimatizačního systému se vztahuje na klimatizační systém, který upravuje vnitřní prostředí pro užívání osob. (2) Každý klimatizační systém se posuzuje samostatně bez ohledu na počet ostatních klimatizačních systémů, které jsou součástí budovy. 8

§3 Způsob provádění kontroly klimatizačního systému Kontrola klimatizačního systému zahrnuje a) hodnocení dokumentace a dokladů klimatizačního systému, b) vizuální prohlídku a kontrolu provozuschopnosti přístupných zařízení klimatizačního systému, c) hodnocení údržby klimatizačního systému, d) hodnocení dimenzování klimatizačního systému v porovnání s požadavky na chlazení budovy, e) hodnocení účinnosti klimatizačního systému a f) doporučení k ekonomicky proveditelnému zlepšení stávajícího stavu klimatizačního systému. §4 Zpráva o kontrole klimatizačního systému (1) Zpráva o kontrole klimatizačního systému obsahuje a) identifikační údaje budovy a klimatizačního systému, b) podrobný popis budovy a klimatizačního systému, c) hodnocení klimatizačního systému podle § 3, d) údaje o energetickém specialistovi, e) datum provedení kontroly a f) ostatní údaje, kterými jsou schéma klimatizačního systému, fotodokumentace provedená při kontrole a kopie oprávnění energetického specialisty. (2) Vzor zprávy o kontrole klimatizačního systému je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) V případě, že se nejedná o první kontrolu provedenou podle této vyhlášky nebo první kontrolu po uvedení klimatizačního systému do provozu, může v částech zprávy o kontrole klimatizačního systému uvedených v odstavci 1 písm. a), b) nebo f), pokud v nich nedošlo od předchozí kontroly ke změně, být uveden křížek. U hodnocení dimenzování klimatizačního systému v porovnání s požadavky na chlazení budovy, které je součástí hodnocení klimatizačního systému podle odstavce 1 písm. c), není nutné hodnocení opakovat, pokud od předchozí kontroly nedošlo vlivem provedených opatření ke změně spotřeby chladu dotčené budovy. Součástí takové zprávy je předchozí zpráva o kontrole klimatizačního systému, která obsahuje vyplněné všechny části zprávy uvedené v odstavci 1. §5 Četnost kontrol klimatizačního systému 9

Četnost provádění kontrol včetně termínu, do kterého je potřeba provést první kontrolu klimatizačního systému po jeho uvedení do provozu, je uvedena v příloze č. 2 k této vyhlášce. §6 Přechodné ustanovení Kontroly klimatizačních systémů provedené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se považují za kontroly klimatizačních systémů podle této vyhlášky. §7 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 277/2007 Sb., o kontrole klimatizačních systémů, se zrušuje. §8 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: MUDr. Kuba v. r. 194 VYHLÁŠKA ze dne 28. června 2013 o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 4 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 177/2006 Sb., zákona č. 165/2012 Sb. a zákona č. 318/2012 Sb., k provedení § 6a odst. 5 zákona: §1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví rozsah, způsob a četnost provádění kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie a vzor a obsah zprávy o těchto kontrolách. §2 Způsob provádění kontroly kotle a rozvodů tepelné energie Kontrola kotle a rozvodů tepelné energie zahrnuje a) hodnocení dokumentace a dokladů kotle a rozvodů tepelné energie, b) vizuální prohlídku a kontrolu provozuschopnosti kotle a rozvodů tepelné energie, pokud jsou přístupné, c) hodnocení stavu údržby kotle a rozvodů tepelné energie, 10

d) hodnocení dimenzování kotle ve vztahu k potřebám tepla pro vytápění a přípravu teplé vody v případě kotle umístěného přímo v zásobované budově; způsob hodnocení je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce, e) hodnocení účinnosti kotle a rozvodů tepelné energie; způsob hodnocení je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce a f) doporučení k ekonomicky proveditelnému zlepšení stávajícího stavu kotle a rozvodů tepelné energie. §3 Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie (1) Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie, které nejsou provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie a rozvod tepelné energie2), jejíž vzor je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce, obsahuje a) identifikační údaje o budově, kotli a rozvodech tepelné energie, b) podrobný popis budovy, kotle a rozvodů tepelné energie, c) hodnocení kotle a rozvodů tepelné energie podle § 2, d) údaje o energetickém specialistovi, e) datum kontroly a f) ostatní údaje, kterými jsou fotodokumentace provedená při kontrole a kopie oprávnění energetického specialisty. (2) Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie, které jsou provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie a rozvod tepelné energie, jejíž vzor je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce, obsahuje a) identifikační údaje o kotli, kotelně a rozvodech tepelné energie, b) podrobný popis kotle, kotelny a rozvodů tepelné energie, c) hodnocení kotle a rozvodů tepelné energie podle § 2, d) údaje o osobě, která provedla kontrolu, e) datum kontroly a f) ostatní údaje, kterými je fotodokumentace provedená při kontrole. (3) V případě, že se nejedná o první kontrolu provedenou podle této vyhlášky nebo první kontrolu po uvedení kotle a rozvodů tepelné energie do provozu, může v částech zprávy o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie uvedených v odstavci 1 písm. a), b) nebo f) nebo v odstavci 2 písm. a), b) nebo f), pokud v nich nedošlo od předchozí kontroly ke změně, být uveden křížek. U hodnocení dimenzování kotle ve vztahu k potřebám tepla pro vytápění a přípravu teplé vody v případě kotle umístěného přímo v zásobované budově, které je součástí hodnocení kotle a rozvodů tepelné energie podle odstavce 1 písm. c), není nutné hodnocení opakovat, pokud od předchozí kontroly nedošlo vlivem provedených opatření ke změně spotřeby tepla pro vytápění a přípravu teplé vody. Součástí takové zprávy je předchozí zpráva o kontrole kotlů a 11

rozvodů tepelné energie, která obsahuje vyplněné všechny části zprávy uvedené v odstavci 1 nebo 2. §4 Četnost provádění kontroly kotle a rozvodů tepelné energie (1) V případě, že kotel a rozvody tepelné energie nejsou provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie, je četnost provádění kontrol včetně termínu, do kterého je potřeba provést první kontrolu, uvedena v příloze č. 5 k této vyhlášce. (2) V případě, že kotel a rozvody tepelné energie jsou provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie, je kontrola prováděna jednou ročně. §5 Přechodné ustanovení Kontroly kotlů provedené podle dosavadních právních předpisů přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se považují za kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie podle této vyhlášky. §6 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 276/2007 Sb., o kontrole účinnosti kotlů, se zrušuje. §7 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: MUDr. Kuba v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 194/2013 Sb. Dimenzování kotle k požadavku na vytápění budovy a potřebu teplé vody K hodnocení správnosti dimenzování kotle v poměru k požadavkům na vytápění budovy a potřebu teplé vody se použije porovnání průměrného výkonu se jmenovitým výkonem kotle nebo kotlů podle vztahu: Qf Lav =————, Pn.tm kde je Lav (-) bezrozměrný parametr vyjadřující poměr průměrného výkonu kotle k jmenovitému výkonu, Pn (kW) instalovaný výkon kotle, kotelny, tm (h) časový interval, 12

Qf (kWh) energie paliva spotřebovaného za časový interval tm pro vytápění a přípravu teplé vody. Referenční hodnoty pro Lav uvádí následující tabulka: Referenční rozsah Lav Referenční rozsah Lav Typ budovy Jednotlivá budova

Sezónní venkovní teplota

Projektová venkovní teplota

0,15 - 0,3

0,5 - 0,7

Řadová (bloková) 0,2 - 0,3 0,6 - 0,8 budova Pokud je kotel správně dimenzován, je hodnota Lav vyšší, než hodnoty uvedené v tabulce. Výsledek zjištěný popsaným způsobem se ještě ověří porovnáním instalovaného výkonu kotle nebo kotelny se součtem instalovaných výkonů všech otopných těles v otopné soustavě budovy. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 194/2013 Sb. Způsob hodnocení účinnosti kotle (1) Účinnost kotle se zjišťuje přímou nebo nepřímou metodou, kde a) přímá metoda zjišťování účinnosti kotle spočívá ve stanovení poměru množství tepla předaného teplonosné látce k množství tepla přivedeného do kotle palivem a vzduchem ve stejném časovém úseku, nebo b) nepřímá metoda zjišťování účinnosti kotle spočívá ve stanovení jednotlivých ztrát podle ČSN 070305 - Hodnocení kotlových ztrát z 11. března 1983. Tab. 1 - Přímá metoda stanovení účinnosti Řádek 1 2

Jednotky Množství tepla odevzdaného teplonosné látce Množství tepla přivedeného do kotle palivem a vzduchem

3 Stanovená účinnost Tab. 2 - Nepřímá metoda stanovení účinnosti Řádek Jednotky 1

Ztráta hořlavinou v tuhých

(-) 13

Způsob výpočtu

(GJ) (GJ) (%)

= řd1 / řd2

Způsob výpočtu

zbytcích (-)

5

Ztráta hořlavinou ve spalinách Ztráta fyzickým teplem tuhých zbytků po spalování Ztráta citelným teplem spalin (komínová ztráta) Ztráta teplem chladící vody

6

Ztráta sdílením tepla do okolí

(-)

2 3 4

(-) (-) (-)

= 1 - (řd1+ řd2+ řd3+ řd4+ řd5+ řd6) (2) Stanovení účinnosti kotle se provádí za podmínek určených v ČSN 070305 - Hodnocení kotlových ztrát z 11. března 1983 a vychází z měření. (3) Stanovená hodnota účinnosti se porovná s a) hodnotou účinnosti kotle uvedenou ve vyhlášce o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie, a b) hodnotou účinnosti nového nejefektivnějšího kotle na stejné palivo. (4) Porovnání stanovené účinnosti kotle s hodnotou účinnosti kotle uvedené ve vyhlášce o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie a s hodnotou účinnosti nového nejefektivnějšího kotle se uvede ve zprávě o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie. Hodnocení účinnosti rozvodů tepelné energie (1) Stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie, které jsou provozované na základě licence na rozvod tepelné energie se zjišťuje poměrem množství tepla dodaného z vnějšího tepelného rozvodu do odběrného tepelného zařízení k množství tepla dodaného do rozvodů tepelné energie z kotle nebo kotelny v určeném časovém úseku. Metoda stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie Způsob Řádek Jednotky výpočtu 7

Stanovená účinnost

1

Množství tepla dodaného z rozvodu tepelné energie do odběrného tepelného zařízení

(GJ)

2

Množství tepla dodaného do rozvodů tepelné energie z kotle nebo kotelny

(GJ)

(%)

3 Účinnost rozvodů tepelné energie (%) = řd1 / řd2 (2) Stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie umístěných v budově se provádí podle právního předpisu upravujícího podrobnosti účinnosti užití

14

energie při rozvodu teplené energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu. (3) Účinnost rozvodů tepelné energie se uvede ve zprávě o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie. Příloha č. 5 k vyhlášce č. 194/2013 Sb. Četnost provádění kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie Další kontrola Výkon kotle

Od 20 kW do 100kW

Druh paliva

všechna paliva

První kontrola po uvedení do systém je trvale monitorován provozu (roky) (roky)* 10

10

systém není trvale monitorován (roky)* 10

pevná a 2 10 2 Nad 100 kapalná kW plynná 4 10 4 * Poznámka: za trvalý monitoring je považováno elektronické monitorování kotle a tepelného rozvodu a jeho jednotlivých zařízení, kdy jsou především hodnoty spotřeby energií a parametry teploty vnitřního vzduchu průběžně elektronicky předávány řídicímu systému otopné soustavy, který je vyhodnocuje a na jejich základě upravuje provoz kotle. 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/ES ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov. 2 ) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

15

NOVÉ METODY VE ŠKOLE č.j. MSMT- 22294/2013-1

Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních Úvodem (1) Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí (agrese), která ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském zařízení (dále jen „škola“). V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od jiných druhů násilí, se kterými se setkáváme ve školním prostředí, je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v zárodečných stádiích více či méně vyskytuje téměř v každé škole, je potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je třeba klást na budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi žáky ve třídě a samozřejmě i mezi všemi členy společenství školy. Je důležité, aby pedagogové uměli rozpoznat a řešit počáteční stadia šikanování. V případě rozvinutí pokročilé šikany je nutná spolupráce školy s odborníky ze specializovaných zařízení (podrobněji viz kapitolu II., čl. 7.4.). Zajištění ochrany dětí před šikanou vyžaduje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky šikanování, neboť běžné pedagogické postupy selhávají. (2) Cílem předkládaného metodického pokynu je poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace především k samotnému řešení tohoto vysoce rizikového chování. Text metodického pokynu je provázán s Metodickým doporučením k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, čj. 21291/2010-28 ve znění pozdějších úprav (dále jen „metodické doporučení“), ve kterém lze nalézt komentáře k metodickým postupům a užitečná metodická vodítka pro diagnostiku a nápravu v podobě tabulek. (3) Metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. 16

I. Vymezení fenoménu školního šikanování, povinnost školy chránit děti před šikanou a východisko pro účinné řešení šikany. Čl. 1 Vnější charakteristika šikanování (1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky např. v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Rovněž se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. (2) Kyberšikana je jednou z forem psychické šikany. Je to zneužití ICT (informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně ohrozit, ublížit mu. Podobně jako u šikany tváří v tvář se jedná o úmyslné chování, kdy je oběť napadána útočníkem nebo útočníky. Povaha a provedení útoků pak určuje její závažnost (podrobněji viz metodické doporučení). (3) Důležité znaky šikanování: záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese. (4) Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky šikanování (opakování, záměrnost atd.). Například, když se tzv. „poperou“ dva přibližně stejně silní žáci kvůli dívce, která se jim oběma líbí, nejde o šikanování, protože tu chybí nepoměr sil, kdy oběť se neumí nebo z různých příčin nemůže bránit (podrobněji viz metodické doporučení). (5) a) Kyberšikanou není oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu, bez nadávek a ponižování. Termínem kyberšikana neoznačujeme rovněž vzájemné internetové psychické násilí a ani věcný konflikt (i opakovaný) mezi rovnocennými partnery. 17

b) Od kyberšikany je potřeba odlišovat příbuzné fenomény, které jsou často s kyberšikanou provázány nebo se s ní částečně překrývají, nicméně samy o sobě označují jiný typ násilného chování. Patří mezi ně například happy slapping, sexting, hoax, spam, cyberstalking, flaming, phising (podrobněji viz metodické doporučení, příloha č. 7 Kyberšikana). Čl. 2 Projevy šikanování (1) Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu. Mezi základní formy šikany podle typu agrese – typu nebo prostředku týrání patří:  fyzická agrese, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti);  verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí informačních a komunikačních technologií);  smíšená šikana, kombinace psychické a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.). (2) Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím, že často odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování včetně oběti. Z tohoto důvodů je důležité umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany (viz PŘÍLOHA 1). (3) Při vlastní diagnostice šikany je třeba zkoumat tento fenomén ze tří praktických pohledů - jako nemocné chování, závislost a poruchu vztahů ve skupině (podrobné informace viz metodické doporučení). Čl. 3 Odpovědnost školy chránit děti před šikanou (1) Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předchází, jeho projevy neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. 18

(2) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:  dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství;  dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala;  škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů);  v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod. (3) Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen „trestných činů“). Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým - § 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže): vydírání § 175 TZ, omezování osobní svobody § 171 TZ, zbavení osobní svobody § 170 TZ, útisku § 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle § 145, ublížení na zdraví §146 TZ, § 146a TZ, vraždy § 140 TZ, loupeže § 173 TZ, krádeže § 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352 TZ, poškození cizí věci § 228 TZ, znásilnění § 185 TZ, kuplířství § 189 TZ, pohlavního zneužití § 187 TZ, apod. + nebezpečné vyhrožování § 353 TZ, nebezpečné pronásledování § 354 TZ, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení § 149 TZ. 19

(4) Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů:  nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ) – např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých;  účast na sebevraždě (§ 144 TZ) – např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě;  porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ) – např. „odposlech“ odesílaného e-mailu;  porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti;  pomluva (§ 184 TZ) – např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť. (5) Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování (§ 364 TZ). II. Školní program proti šikanování Čl. 4 Východisko (1) Školní program proti šikanování je nejúčinnějším způsobem, jak ochránit děti před šikanou. Zahrnuje v sobě metody řešení a další opatření zaměřená přímo na nápravu šikanování. Předpokladem jeho fungování je dobrá všeobecná prevence rizikového chování ve škole. (2) Každá škola vytváří vlastní školní program proti šikanování. (3) Školní program proti šikanování je klíčovou součástí Minimálního preventivního programu (dále též „MPP“). (4) Bezpečnost žáků vyžaduje vždy splnění minimálních požadavků na řešení šikany (viz následující článek 5). 20

Čl. 5 Minimální požadavky na školu pro řešení šikany Aby škola mohla účinně a bezpečně zastavit již existující šikanování, měla by plnit tyto požadavky:  ředitel školy je orientován v metodice, organizaci a právní problematice šikanování. Je to základní předpoklad, aby mohl vytvořit příznivé podmínky pro vyškoleného odborníka na řešení šikany a inicioval rozvíjení školního programu proti šikanování;  škola má vyškoleného alespoň jednoho odborníka pro koordinaci a následně i pro řešení šikany (zpravidla školní metodik prevence, dle vyhlášky č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Pracovník pověřený řešením umí kvalifikovaně odhadnout stadium a formu šikany a rozhodnout, zda řešení zvládne škola sama nebo zda si povolá odborníka. (příloha vyhlášky č. 72/2005 Sb. stanovuje kompetence školních poradenských pracovníků, tj. školního metodika prevence, výchovného poradce, příp. školního psychologa nebo školního speciálního pedagoga a také kompetence školských poradenských zařízení – pedagogicko-psychologické poradny (dále jen „PPP“), střediska výchovné péče (dále jen „SVP“) aj.);  škola spolupracuje s PPP, SVP a dalšími organizacemi a institucemi při řešení pokročilých a neobvyklých šikan, které sama nezvládne;  škola aktivně spolupracuje s rodiči na ochraně dětí a žáků před šikanou. Vhodný způsob je seznámení rodičů s nekompromisním bojem školy proti šikanování, například na webových stránkách, v informativním letáku o škole a na třídních schůzkách (viz PŘÍLOHA 3);  škola má ve školním řádu: o zakomponován kategorický zákaz chování mající charakter šikanování a opatření, která se váží k tomuto závažnému porušení školního řádu (podrobněji viz PŘÍLOHA 4); o zpracovaná pravidla používání informačních a komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy). Součástí tohoto textu je i stanovení kázeňských opatření při nedodržování těchto pravidel (viz PŘÍLOHA 4). 21

 ředitel školy zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky ve škole před vyučováním a o přestávkách, na vytipovaných rizikových místech v prostorách školy;  škola má zpracovaný plán dalšího vzdělávání pedagogů, zejména pracovníka pověřeného řešením šikany (zpravidla školního metodika prevence) a třídních učitelů v prevenci šikanování. Čl. 6 Školní program proti šikanování (1) Vytváření školního programu proti šikanování je dlouhodobý a trvalý proces. Určují ho dva znaky – celoškolní rozměr a zaměření na specifickou prevenci. (a) Aby škola děti účinně chránila před šikanováním, zapojí všechny pedagogické pracovníky. (b) Zaměření na specifickou prevenci vypovídá, že se program věnuje výhradně řešení šikany, a to prostřednictvím specifické primární prevence a prevence sekundární. c) Obecná struktura 13 komponent ve školním programu proti šikanování má univerzální charakter a lze ji použít jako jednotící princip i pro ostatní rizikové chování, a tak vytvořit integrovaný, ucelený MPP. (2) Školní program proti šikanování má 13 komponent (hlavních součástí): 1. zmapování situace – analýza a evaluace (před a po zavedení programu a také v jeho průběhu); 2. motivování pedagogů pro změnu; 3. společné vzdělávání a supervize všech pedagogů; 4. užší realizační tým (zástupce vedení - nejlépe ředitel, zástupci třídních učitelů z 1. a 2. stupně, zástupce družiny, školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog atd.); 5. společný postup při řešení šikanování (šest skupin základních scénářů); 6. primární prevence v třídních hodinách; 7. primární prevence ve výuce; 8. primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování; 9. ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný školní řád, účinné dohledy učitelů); 10. spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například na webových stránkách, pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách); 11. školní poradenské služby; 22

12. 13.

spolupráce se specializovanými zařízeními; vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí účastní žáci z různých škol).

Podrobnější popis jednotlivých komponent naleznete v odborné literatuře: Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál. Čl. 7 Specifikace některých součástí programu proti šikanování 7.1 Společný postup řešení při výskytu šikany ve škole (Jde o komponentu programu č. 5, podrobněji viz metodické doporučení.) Proškolený pracovník, většinou školní metodik prevence, na podkladě kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování rozhodne, zda řešení zvládne škola sama, nebo si povolá odborníka specialistu (viz tabulka níže). V případě, že jde o počáteční a obvyklou šikanu, kterou zvládne škola sama, odborník postupuje podle scénáře určeného pro tento typ šikanování. Pokročilé a komplikované šikany škola řeší ve spolupráci s odborníky z venku, zejména z PPP, SVP. Do komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti. Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti, dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Patří sem rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem. Vážnou komplikací je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější dopady šikany na oběť - například známky úzkostné poruchy. Zdůrazňujeme, že šikanování je komplikovaný a paradoxní fenomén a běžné pedagogické postupy naprosto selhávají. Rovněž obecné a hotové kuchařky v podobě receptů nefungují, spíše ublíží, než pomohou. Tabulka: Klasifikace scénářů pomoci podle cíle léčby, stadia a formy šikanování (Kolář, 2011) (1) Situace, které zvládne škola sama (a) první pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu; (b) celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP – Rámcový 23

třídní program. (2) Scénáře, kdy potřebuje škola pomoc zvenku (c) první pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu; (d) první pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu; (e) první pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu, patří sem např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování; (f) celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou. Čl. 7.2 Dva scénáře pro každou školu (podrobněji viz metodické doporučení) Pro školu jsou určeny následující dva scénáře. První je určen pro řešení počáteční obyčejné šikany. Důvodem je fakt, že těchto obyčejných počátečních šikan je nejvíce a tvoří obrovské podhoubí pro rozbujení pokročilých a neobvyklých šikan. Druhý scénář je určený k řešení výbuchu skupinového násilí, tzv. školního lynčování. V tomto případě nelze čekat na odborníka-specialistu, protože je oběť ohrožena bezprostředně na zdraví a později je většinou nemožné případ vyšetřit. Škola proto nejprve zakročí sama, vyřeší akutní problém a později jej řeší za pomoci odborníka. (1) Scénář pro obyčejnou počáteční šikanu (Kolář, 2011) 1. odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany; 2. rozhovor s informátory a oběťmi; 3. nalezení vhodných svědků; 4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků, hrubou chybou je konfrontace oběti s agresory); 5. ochrana oběti; 6. předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru: a. rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření); b. rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku); 7. realizace vhodné metody: a. metoda usmíření; b. metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči); 8. třídní hodina: a. efekt metody usmíření; b. oznámení potrestání agresorů; 9. rozhovor s rodiči oběti; 24

10. 11.

třídní schůzka; práce s celou třídou.

(Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.) (2) Základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany – Poplachový plán pro tzv. školní lynčování (Kolář, 2011) A. První (alarmující) kroky pomoci 1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany; 2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí. B. Příprava podmínek pro vyšetřování 3. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy; 4. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi; 5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře); 6. oznámení na policii, paralelně – navázáni kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům C. Vyšetřování 7. rozhovor s obětí a informátory; 8. nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků; 9. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky; 10. rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi). D. Léčba 11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny. (Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.) Čl. 7.3 Nápravná opatření (1) Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů běžná, ale i mimořádná nápravná opatření. Uvedeme některá, která přicházejí při šikanování v úvahu:  výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele školy; podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy – nelze 25

   





použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku); snížení známky z chování; převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny (je třeba individuálně posoudit efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek); vyloučení ze školy při opakování násilí po rozhodnutí výchovné komise – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku; ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém ústavu; ředitel školy podá návrh orgánu sociálně-právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu; škola umožní agresorovi individuální výchovný plán.

(2) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na vlastní chování, motivy apod.) i s obětí šikany. V případě potřeby doporučit zákonnému zástupci péči dítěte v PPP, SVP nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů, případně převedení do jiné třídy. (3) Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina či menšina) apod. Čl. 7.4. Spolupráce se specializovanými institucemi (Jde o komponentu programu č. 12) (1) Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce, event. školního psychologa, školního speciálního pedagoga nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány zejména:  v resortu školství – s PPP, SVP, speciálně pedagogickými centry (v případě integrovaných dětí na běžných školách);  v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie; 26

 v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany. (2) Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. je při poskytování poradenských služeb (tj. také při intervenčních programech) nutné žáky, včetně jejich zákonných zástupců, předem informovat o charakteru poradenské služby. Využívá se tzv. informovaný souhlas (viz § 1 odst. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.) Výstupem práce externí odborné instituce by měla být písemná zpráva s adekvátními informacemi (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Aby byly pro školu informace relevantní, doporučuje se před započetím poradenských služeb dohodnout obsah a rozsah práce. (3) Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR. (4) Ředitel školy oznámí orgánu sociálně-právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). Čl. 8 Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání (1) Empirické zkušenosti potvrzují, že trápení se šikanou mají děti už v mateřské škole (dále jen „MŠ“). Vyskytují se tam prvky šikany a spíše zárodečná stadia tohoto destruktivního fenoménu. Nicméně skrytá a neléčená počáteční šikana působí i zde velké škody a trápení, které zasáhnou děti, rodiče i pedagogy. (2) Minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou platí i zde. Po odborném a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí vhodný způsob nápravy. Lze 27

uvažovat podle situace o několika metodách, které je dobré společně kombinovat: a) Rozhovor s dítětem, které ubližuje. Využijeme opatření, která v MŠ fungují. Například srozumitelně sdělíme dítěti, že porušilo stanovená pravidla. Samozřejmě, jakmile je to možné oceníme jeho zlepšení. b) Zavedení ochranného režimu oběti. V počátku pro jistotu nastavíme přísnější dozor. V některých komplikovanějších případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe oddělíme. Není vhodné konfrontovat agresora s obětí. c) Práce se skupinou. Využijeme preventivní program, v němž děti získávají žádoucí vzory chování a zároveň se mohou „dotknout“ pocitů toho, komu je ubližováno. Vhodné jsou činnosti podporující spolupráci, při nichž nejsou vítězové a poražení. Využít se dají rovněž pohádky či příběhy a jejich dramatizace. d) Rozhovor s rodiči dítěte – agresora. Mluvíme s nimi, až tehdy když je situace zmapovaná. Důležitá je maximální snaha získat je pro spolupráci. Nejbezpečnější je, když rozhovor provede pracovník MŠ. Rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový. III. Kontrola škol ze strany České školní inspekce a zřizovatelů Čl. 9 (1) V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které nejsou bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně školního metodika prevence či výchovného poradce, je zcela na místě obrátit se na ředitele příslušné školy nebo školského zařízení. Pokud se však projeví nečinnost i ze strany ředitele a postup školy v řešení šikany je nedostatečný, je možné jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu České školní inspekci (dále jen „ČŠI“). Stížnost podaná písemně, osobně nebo v elektronické podobě se přijímá na všech pracovištích ČŠI. Stížnost je možné adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI, samozřejmě lze podat stížnost i na ústředí tzn. na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresu [email protected]. Při šetření zřizovatelem a ČŠI je potřeba, aby byl do týmu zařazen specialista na řešení šikany. (2) V případě šikany, která má charakter trestné činnosti, škola informuje Policii ČR nebo státní zastupitelství. 28

(3) Současně v odůvodněných případech škola zajistí oběti šikanování pomoc psychologa, speciálního pedagoga (etopeda), popřípadě jiného specialisty. IV. Závěrečná ustanovení Čl. 10 (1) Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. 24 246/2008-6. (2) Tento pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V. Seznam příloh 1. Přímé a nepřímé signály šikanování 2. Stadia šikanování 3. Možná informace pro rodiče o programu školy proti šikanování 4. Návrhy možných textů do školních řádů pro problematiku šikanování 5. Literatura, webové stránky, kontakty

29

Práce s dětmi ADHD Rady pro pedagogy: jak ve třídě pracovat s hyperaktivním dítětem Pokud máte podezření, že ve třídě pracujete s hyperaktivním dítětem, je potřeba si o tom v první řadě promluvit s jeho rodiči (aby u dítěte mohlo být ADHD diagnostikováno, musí projevovat příznaky ve více než jednom prostředí, tedy například ve škole i doma). Ideální je přitom jednat bez váhání, protože dítěti ze všeho nejvíc pomůže včasná diagnóza a léčba. Navíc je jak pro vás, tak pro rodiče dobré vědět, o jakou poruchu se jedná a jak k dítěti přistupovat. Ne každý pedagog má zkušenosti s výukou dětí trpících ADHD. A i v případě, že už jste se někdy s podobným dítětem ve třídě setkali, nemusí to nutně znamenat, že i u dalších dětí bude vhodný stejný postup. Po dohodě s rodiči je proto nezbytné obrátit se na pediatrickopsychologickou poradnu, kde mohou pomoci specializovaní odborníci. Především musíte pochopit, jaká je vaše role a jak můžete pomoci dítěti s touto poruchou. Nebudete ho samozřejmě léčit, ale je ve vašich silách a také ve vašem zájmu být součástí terapie, která mu pomůže ADHD zcela, či alespoň částečně odstranit. Obecná pravidla usnadňující práci s ADHD dítětem ve třídě: Měli byste vědět, že existuje řada obecných pravidel, která sice situaci kompletně nevyřeší, ale mohou ji pomoci lépe zvládat a mírnit neklid dítěte nejen v komunikaci s vámi, ale i s jeho spolužáky. Pomohou vám snáze udržet jeho pozornost, vyvarovat se aktivit, které by mohly narušit chod třídy a navíc budete mít dítě lépe pod kontrolou.  Snažte se pochopit problém, kterým dítě trpí.  Při realizaci programů používejte jednoduché, jasné a důsledné postupy.  Dítě musí vědět, že úsilí, které vykonává, mu pomáhá.  Mějte dítě co nejvíce na očích. Sledujte jeho chování.  Neusazujte dítě s ADHD u okna.  Jak při zadávání instrukcí dítěti, tak při běžné komunikaci udržujte oční kontakt.  Nechte dítě vaše instrukce zopakovat.  Dávejte mu jednoduché, krátké a krátkodobé úkoly (v ideálním případě pouze po jednom). Dlouhodobé úkoly raději rozfázujte.  Pokud má dítě úkol plnit, umístěte ho mimo rozptylující vlivy (dveře, okno, rádio...)  Když dítě s ADHD udělá něco správně, odměňte ho. Pokud možno často a bezprostředně. Odměna by ale měla mít pro dítě smysl. 30





  



 

Pokud musíte řešit s dítětem kázeňské přestupky, je potřeba, aby dítě vědělo, že se o něj staráte a máte ho rádi jako osobnost. A to i v případě, že se vám nelíbí, jak se právě zachovalo. Musíte-li dítě opravovat a napomínat, zaměřte se na konkrétní projevy jeho chování a ne na příčiny. Dítě s ADHD totiž neví, proč se chová tak, jak se chová. Napomínejte dítě v soukromí, ne před celou třídou. Připomínky dávejte v maximální možné míře v klidu. Není vhodné příliš zvyšovat hlas, případně na dítě s ADHD křičet. Trestejte vlídně a pokud možno krátkodobě. V otázce, co je a co není vhodné chování, buďte důslední. Všechna vaše rozhodnutí musí dítě vnímat jako shodná, stálá a správná. Výchovné postupy proto musejí být jednotné. Pokuste se zajistit dítěti kamaráda s vhodným modelem chování. Je však potřeba nepoukazovat na rozdíly mezi chováním, neboť předhazování úspěchů ostatních snižuje dítěti sebedůvěru. Pokuste se pomoci dítěti zařadit se do kolektivu vrstevníků. Buďte realisté. Dítě s ADHD nebude nikdy „perfektní“, „dokonalé“, bez chyb. A existuje vůbec nějaké takové? (informace jsou použity z webových stránek http://www.adehade.cz)

31

ADHD. Skutečný problém skutečných dětí Někteří rodiče to považují za obyčejnou nevychovanost. Někteří pedagogové ji postaru a dnes již chybně označují termínem lehká mozková dysfunkce. V evropské klasifikaci nemocí je jejím pravým jménem Hyperkinetická porucha a její podtypy: Porucha aktivity a pozornosti a Hyperkinetická porucha chování. V americké terminologii, dnes již rozšířené po celém světě, je označována zkratkou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou). Pravděpodobnost výskytu ADHD se v současné dětské populaci pohybuje mezi 6 – 9 procenty, což teoreticky znamená, že se přibližně mezi patnácti dětmi objeví alespoň jedno s ADHD. Pro učitele je tak práce s hyperaktivními dětmi běžnou praxí. Často bývají prvními, kteří si poruchy u dítěte všimnou a upozorní na ni rodiče. Příznaky ADHD můžeme rozdělit do tří oblastí: porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a nedbalé. Jako učitel jste často klíčovou osobou v rozpoznání prvních příznaků ADHD u svého žáka. Příznaky ADHD se začnou velice silně projevovat právě v začátku školní docházky. Stejně tak jste i důležitou osobou, která by měla spolupracovat na komplexní terapii a výchově dítěte s touto poruchou. Výuka je nicméně velmi náročná, někdy se dokonce jeví jako zcela beznadějná. To hlavní, co můžete dětem poskytnout je tak vaše odhodlání pracovat s nimi individuálně po dlouhou dobu. Navíc prozatím neexistuje jednotný postup výuky dětí s ADHD, proto je vždy potřeba zaměřit se na to, co konkrétní dítě potřebuje. Existuje však několik informací, které uplatníte téměř vždy, inspirují vás v práci s dětmi a v neposlední řadě napoví, že v boji proti ADHD je potřeba vytvořit koalici s dítětem, jeho rodičem a specializovanými odborníky. ADHD vyžaduje odbornou pomoc Po dohodě s rodiči je proto nezbytné obrátit se na odborníky. Diagnózu ADHD by měl vždy stanovit dětský psychiatr ve spolupráci s psychologem. V některých případech se provádí doplňující vyšetření, například u dětského neurologa, nebo pediatra, aby se vyloučily jiné příčiny potíží. Vyšetření u dětského psychiatra není pro dítě nepříjemné, lékař pozoruje jeho chování a hodnotí úspěšnost a vytrvalost při plnění různých úkolů. Také zjišťuje, jestli nemá společně s ADHD některé další potíže, např. tiky, úzkosti nebo problémy se psaním a čtením. Součástí vyšetření je podrobný rozhovor s rodiči zaměřený na vývoj dítěte, jeho výchovu a 32

vztahy v rodině. K přesnějšímu stanovení poruchy pozornosti a impulzivity se používají speciální testy v rámci psychologického vyšetření, společně se stanovením úrovně inteligence a povahových vlastností. Rodiče s dítětem docházejí na psychoterapeutické rozhovory za dětským psychiatrem. Jsou seznámeni s vhodnými výchovnými postupy, se speciální úpravou režimu dítěte a tréninkem žádoucího chování. Dětský psychiatr posoudí, jestli by dítě nemělo také užívat některé léky, které dokážou zlepšit schopnost soustředění a zmírnit neklid. Výzkumy zaměřené na srovnání účinnosti jednotlivých druhů léčby u dětí s ADHD ukázaly, že nejúčinnější metodou je kombinovaná léčba, to znamená užívání léků společně s vhodným psychologickým vedením.

33

ZAJÍMAVOSTI Z INTERNETU Tipy, jak pracovat s dětmi s ADHD Nejen ve školství, výchově, ale i volném čase je nutné mít na paměti několik zásad práce s dětmi s ADHD. V pedagogické práci s těmito dětmi by se mělo usilovat zejména o:  vytváření přehledného a strukturovaného prostředí – tyto děti potřebují řád a strukturu, prostřednictvím srozumitelné komunikace, potřebují přesné určení toho, co se od nich očekává,  jasná pravidla, jasné mantinely,  promyšlené reakce rodičů, učitelů a okolí na určité projevy jejich chování,  potřebu pomoct s uspořádáním pomůcek,  potřebu pomoct s uspořádáním pracovního prostoru,  potřebu pomoct se zapojením do skupiny  potřebu pomoct ve chvílích, kdy přecházejí od jedné činnosti k druhé. Dbejte na to, aby denní režim dítěte s ADHD byl strukturován tak, aby se pružně střídala doba aktivity a doba klidu. Stejně tak, jak je pro takové dítě nutná disciplína a soustředění se na práci, stejně tak důležitá je doba odpočinku. Nebojte se své okolí upozornit na to, že má vaše dítě diagnózu ADHD. Předejdete mnohdy negativním reakcím na nevychovanost vašeho dítěte, nesoustředěnost, zbrklost, apod. Dejte svému okolí také najevo, že je nutné, aby vám sdělovali i pozitivní postřehy o dítěti – ve škole, na kroužcích, apod. Ale pozor, mnoho dětí s ADHD má občas tendenci své „diagnózy využívat“…, a to zejména ve škole. Takže pozor, individuální přístup k takovému dítěti nemusí rozhodně znamenat zbytečné úlevy… Výchovné zásady při výchově dětí s ADHD  snažte se vytvořit doma dítěti pohodové a klidné rodinné prostředí  od vás jako rodičů musí cítit vyrovnanost, pohodu, lásku  stanovte si doma řád a jasně a srozumitelně vytyčte hranice ve výchově a dodržujte je  pozor na vaši důslednost a ústupky. Stop vlastní pohodlnost… Nezapomeňte, že důslednost nese ovoce, budete se muset naučit obalit nervy trpělivostí  v rodině byste měli sjednotit jednotný styl výchovy, a pokud dítě odjíždí na prázdniny k babičce, na školu v přírodě, apod., seznamte okolí s denním režimem a zvyklostmi vašeho potomka  soustřeďte se na kladné stránky osobnosti vašeho dítěte, chvalte jej, podporujte, motivujte 34

pozor na trestání dítěte a vyhrožování za „nesprávné“ chování  vyhýbejte se psychologickým otázkám typu: „Můžeš se chovat normálně? Já se z tvého chování zblázním…“, apod.  pokud si nebudete s chováním svého dítěte vědět rady, nebojte se vyhledat pomoc odborníka, například dětského psychiatra, který stanovil diagnózu dítěte  buďte ve spojení i s pedagogicko-psychologickou poradnou ve vašem okolí, kde vám poskytnou odbornou pomoc a tipy, jak chování svého dítěte zvládat, jak se s ním učit, jak jej vychovávat, apod. Říct si o pomoc není nic, za co byste se měli stydět – naopak, pomůžete tím nejen svým nervům, ale zejména dítěti! http://www.spokojenedeti.cz/specialni-pedagogika/tipy-jak-pracovat-sdetmi-s-adhd 

35

Dítě s ADHD v mateřské škole Autor: Lenka Minaříková www.rvp.cz V dnešní době můžeme téměř v každé třídě mateřské školy zaznamenat stále se zvyšující počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí, které jsou hůře adaptabilní a zvladatelné. Je to zřejmě způsobeno tím, že některé děti nejsou ještě dostatečně vyzrálé a připravené vyrovnat se s řádem a nároky mateřské školy. Tyto děti potřebují více času k rozvinutí svých sociálních a emocionálních dovedností. Jiné děti zase nemají dostatečně vyzrálý nervový systém a dostatečně vyvinutý určitý mechanismus zvládání situací. Učitelky v mateřských školách se s těmito problémy u dětí setkávají jako první. Musí hledat vhodné způsoby řešení, a poskytnout jim tak odpovídající péči a vzdělání, které se pro ně stanou základem pro celoživotní vzdělávání. Diagnóza ADHD se určuje velmi těžko, protože její symptomy se různí podle věku, situace a podmínek. Mozek těchto dětí pracuje charakteristickým způsobem. Její určení proto náleží odborníkům, psychologům, speciálním pedagogům, psychiatrům, neurologům a není jednoduchou záležitostí. Vždy je nutné zvážit mnoho faktorů, které působí na chování dítěte. Jedná se o vrozený syndrom, který vzniká působením mnoha činitelů (negativních vlivů v období před, při nebo časně po narození dítěte, vlivem dědičnosti). V některých případech se spolupodílejí i činitelé zcela neznámí a nezjistitelní. Na vzniku ADHD se podílí více faktorů, mezi kterými však převažují genetické příčiny. Projevy dětí s ADHD U malých dětí, např. ve vývojovém období kojence, není snadné projevy ADHD rozpoznat. Tyto děti jsou neklidnější, mají poruchy biorytmu v mnohem větší míře než ostatní. Špatně spí, špatně usínají, odmítají odpolední spánek. Takoví kojenci často pláčou bez příčiny, jsou podráždění, křičí, i když byly uspokojeny všechny jejich potřeby. V období batolete jsou děti zvýšeně pohyblivé, nedokážou se delší dobu soustředit na hru a vydrží dlouhou dobu bez spánku. Neadekvátně silně reagují na podněty, dostavují se u nich i afektivní výbuchy. U těchto dětí také často pozorujeme nerovnoměrný vývoj a opožděný vývoj řeči. U předškolních dětí podle D. Jucovičové a H. Žáčkové pozorujeme zejména poruchy aktivity a motoriky, emoční poruchy a poruchy chování, poruchy koncentrace pozornosti a paměti, poruchy řeči, vnímání a myšlení.1 Obecně má ADHD vždy stejné složky: deficit pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. U každého dítěte se však v různých situacích projevují jinak. Příznaky se mění podle toho, jak se dítě cítí a co se kolem něho právě děje. 36

Problémy vzniklé ve vztahu s okolím I. Drtílková tvrdí, že pokud by děti s ADHD žily na pustém ostrově, nepřinášel by jim jejich způsob života pravděpodobně žádné potíže. Ve společnosti se však musí neustále přizpůsobovat obecně přijímaným normám chování, musí zvládnout požadavky školy a snažit se naplňovat různá očekávání svých rodičů.2 Děti trpící ADHD jsou tak neustále pod tlakem náročných situací, ať už v mateřské škole, doma v rodinném prostředí nebo při hře s vrstevníky. Stále bojují o uznání a úspěch a tento boj bohužel většinou prohrávají. Každodenně se setkávají s nejrůznějšími situacemi, na které nestačí a nezvládají je, i když pro ostatní děti jsou to situace normální a běžné. Protože děti s ADHD nedokáží tyto situace zvládnout přiměřeným způsobem, řeší si je po svém - ovšem tak, že to pro jejich okolí není přijatelné. Problémy vznikající v rodině Děti, které se chovají výše popsanými způsoby, zaznamenávají nemalé problémy nejen ve svém okolí, ale často i v rodině (s rodiči, sourozenci atd.). Nezřídka jsou považovány za hloupé, líné, zlé a nevychované. Na druhou stranu bývají jejich rodiče obviňováni z toho, že své děti vychovávají špatně a nezvládají je, i když vyzkoušeli už všechno možné, aby se jejich dítě chovalo lépe. Bohužel u těchto dětí selhávají veškeré osvědčené výchovné postupy a mnozí rodiče si s nimi skutečně neví rady. Vzájemné vztahy v rodině bývají v neustálém napětí, a to i přesto, že se rodiče snaží chovat co možná nejtrpělivěji a nejpozorněji. Jelikož tyto děti potřebují spát mnohem méně než ostatní, jsou všichni v jejich okolí unavení, rodiče mají na sebe celkově málo času. Jindy je zase pro rodiče velmi obtížné připustit si a hlavně přijmout skutečnost, že jejich dítě má v něčem problém a je v něčem jiné. Péče o tyto děti je pro rodiče velmi vyčerpávající a celkově omezuje běžný život v rodině. Důsledky ADHD ve zmíněných situacích jsou dalekosáhlé pro všechny zúčastněné, tudíž by se měly brát v úvahu při rozhodování, jak jim nejlépe pomoci. Problémy vznikající v mateřské škole Častou příčinou problémů při vstupu dítěte do mateřské školy bývá nerovnoměrný vývoj, hyperaktivita nebo zvýšená afektivita a emocionalita, někdy se u těchto dětí projevují i problémy se sebeobsluhou. To souvisí s tím, že dítě je neobratné, těžkopádné, neustále si obléká tričko naruby atd. V mateřské škole může jít o problémy základní hygieny a sebeobsluhy, které vrstevníci těchto dětí již zvládají bez problémů. Je třeba podotknout, že ve čtyřech letech má již 80 % dětí první rok mateřské školy za sebou. A tady je již ve srovnání s vrstevníky dobře 37

patrné, jak se dítě soustředí a zda vydrží v klidu. Projevují se potíže s delším soustředěním na jednu činnost. Tyto děti buď u jedné činnosti vůbec nevydrží, nebo pouze částečně. Konkrétně to znamená, že si začnou hrát s jednou hračkou, najednou ji z ničeho nic opustí a najdou si jinou. Někdy vydrží u činnosti delší dobu, ovšem jen u té, která je pro ně zajímavá. U činností pro ně nezajímavých nevydrží a ani se na ně nedokáží soustředit. Může se také stát, že děti některé činnosti naprosto odmítají. Např. děti s problémy s grafomotorikou nerady kreslí, děti s problémy v oblasti zrakové percepce a krátkodobé paměti nerady hrají pexeso. Díky příčinám spočívajícím v narušení motoriky, motorické koordinace a impulzivnímu jednání trpí tyto děti častější úrazovostí. V lepších případech mívají děti v mateřské škole jen určité výchovné problémy. Nezřídka je jim doporučen odklad školní docházky. Velmi častá jsou nedorozumění v komunikaci mezi rodinou a školou. Některé děti bývají jen nesoustředěné, neklidné a netrpí poruchami vnímání. Jestliže jsou projevy ADHD výrazné a zřejmé už v předškolním věku, často dětem pomůže odklad školní docházky o jeden rok. Dozráváním centrální nervové soustavy a vhodným výchovným vedením v tomto období se mohou některé projevy poruchy zmírnit. Je ale velmi žádoucí s dětmi v tomto roce intenzivně pracovat tak, abychom vhodným způsobem usměrnili nebo zmírnili některé projevy v chování nebo případně předešli vzniku poruch učení.3 Učitelky v mateřských školách mohou být prvními, kteří tyto problémy zaznamenají. Musí hledat způsoby, jak každému dítěti poskytnout odpovídající péči a vzdělání. „V mateřské škole je nutné děti učit všemu – každému požadavku na chování a každé sociální dovednosti. Každý požadovaný vzorec chování je nutné vysvětlit, názorně předvést a procvičovat tak dlouho, dokud děti přesně nevědí, co se po nich požaduje.“4 Děti s ADHD mívají právě pro svou hyperaktivitu, nepozornost a impulzivní jednání velké problémy už v mateřské škole. Příčinou některých problémů, které souvisejí s ADHD, mohou být nedostatečná motivace a nízké sebevědomí. To může být důsledkem toho, že učitelé, ale i rodiče s dětmi špatně pracují. „Mnozí učitelé problémy vidí, dokáží je popsat, ne vždy jsou však schopni si uvědomit, že jsou to projevy léčitelné poruchy.“5 Z části to může být důsledek jisté nevědomosti a nedostatečného odborného vzdělání. Není totiž možné vyhovět potřebám dítěte bez zvláštní pomoci. Důležité výchovné zásady a přístupy u dětí s ADHD Jak jsem se již zmínila, u dětí s ADHD hrají velkou roli dědičné faktory a perinatální komplikace. Ovšem to neznamená, že by výchovné vlivy 38

nehrály žádnou roli. Ba naopak – správné výchovné vedení může výrazně zmírnit obtíže těchto dětí, často až na sociálně přijatelnou úroveň. Naopak nevhodné výchovné působení může obtíže ještě více zvýraznit. Vždy je nutné si uvědomit, že problémy dítěte mají biologický základ a neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Konkrétně u předškolních dětí je velmi důležitá tolerance, citlivý přístup a správné pedagogické působení, především důslednost. Je velmi důležité, aby neúspěchy dítěte nesnížily jeho sebedůvěru a nevznikaly v něm pocity rezignace, pocit, že zklamalo své rodiče. Dítě by mělo zažívat pocit úspěchu, stejně jako jeho vrstevníci, cítit u svých rodičů porozumění, zastání a bezpečí. Podle I. Drtílkové platí u dětí s ADHD zásada „pochválit nejen za dobrý výkon, ale především za dobrou snahu“.6 Známý dětský psycholog prof. Matějček radí „zařídit věci tak, aby je dítě udělalo dobře a my je za to mohli pochválit. Tresty, výčitky a vynucené sliby zde nepomohou, protože náprava není věcí jeho dobré vůle.“7 To ovšem neznamená, že si dítě bude dělat, co chce, a že my se budeme bát určitým způsobem usměrnit jeho chování a použít třeba příkazy nebo přiměřenou formu trestu. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. Láska, kterou dostane, mu pomůže lépe se přenést přes své nedostatky8. U těch dětí, které trpí motorickým neklidem, se zásadně nedoporučuje děti násilně nutit ke klidu nebo je za projevy hyperaktivity kárat a trestat. Naopak je vhodné dát jim prostor, dostatek možností k pohybovému uvolnění a někdy je i přínosnější na drobný psychomotorický neklid nereagovat. Na ovlivnění hyperaktivity velmi dobře působí střídání činností. Je lepší mít pro děti připravený konkrétní program činností, ze kterého můžeme podle potřeby vybírat. Nesmíme však zapomínat na dokončování činností. Děti vždy vedeme k tomu, aby započatou činnost dokončily. Žádoucí chování mnohem účinněji upevňuje pozitivní výchova, nikoli negativní. Proto je důležité oceňovat dítě za to, co mu jde dobře, spíš než ho trestat za to, co mu nejde, a utvořit systém pobídek a odměn, aby mělo o co usilovat. Když potřebujeme dítě pokárat, pak káráme přesně za to, co udělalo – „tohle bylo špatně“ zní jinak, než „ty pořád zlobíš“. Když bude opakovaně dostávat takovéto „nálepky“, nakonec se přestane snažit. Svým přístupem k dítěti můžeme ovlivnit jeho hyperaktivitu. Když je dítě neklidné, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní. Je lepší, když drobný neklid (např. houpání se na židli) ovlivníme třeba jen jemným dotykem, (položíme mu ruku na rameno nebo ho chytneme za ruku), který dítě zklidní. Někdy se osvědčuje i oční kontakt s dítětem. Neměli bychom nikdy šetřit oceňováním i malých úspěchů, i když výsledek někdy zcela neodpovídá našim představám. Je velmi důležité 39

oceňovat i projevenou snahu ze strany dítěte. Rozhodně nekritizujeme projevy dítěte, neporovnáváme jeho výtvory s ostatními, ale snažíme se konkrétně oceňovat to, co se mu povedlo. U dětí, které trpí afektivním chováním, je dobré se naučit mu předcházet. K tomu je však zapotřebí vypozorovat situace, které k afektivnímu chování vedou. Někdy stačí jen rychle odvést pozornost od záležitosti, která afekt vyvolala, k jiné, pro dítě zajímavější. Pokud se nám to nepodařilo a afekt již vznikl, je lepší ho nechat proběhnout a odeznít, ovšem jen pokud není ohrožující. Rozhodně se nedoporučuje a není vhodné na afekt a agresi reagovat také afektem a agresí. Dítě se tak mnohem lépe a dříve zklidní. Pokud totiž vidí u dospělého odezvu v tom, že reaguje, zlobí se a křičí, dosáhlo přesně toho, čeho chtělo, tedy že pozornost byla věnována jen jemu. Pokud je však afekt ohrožující tím, že dítě ubližuje sobě nebo ostatním, musíme urychleně zasáhnout a odvést jeho pozornost od zdroje afektu. I zde nám pomůže fyzický kontakt, jak jsem se zmínila již výše. Po zklidnění si s dítětem v klidu popovídáme, přičemž v rozhovoru upřednostníme aktivní spoluúčast dítěte. Společně pak můžeme hledat různé kompromisy a navrhovat řešení. Pokud je nutné použít trest, měl by odpovídat provinění dítěte a měl by být pouze jeden. Musíme si ale uvědomit, že trestání je až krajním řešením, protože zabírá většinou jen bezprostředně a krátkodobě. Jeho podstatu nejlépe vystihuje prof. Matějček: „Trest zastavuje, ale nebuduje.“9 Mnoho konfliktů také vzniká proto, že dítě neví, jak se má zachovat a co se od něj očekává. Narážíme zde na potřebu stanovení si jasných pravidel, cílů a také určitých mantinelů. Neméně důležitá je důslednost v dodržování pravidel i v jejich vyhodnocování. Co se týče impulzivního jednání dítěte, neměli bychom na dítě spěchat, ale spíše mírnit jeho zbrklost a impulzivitu. Zároveň je velmi důležité naslouchat pocitům dítěte, mluvit s ním co nejvíc o tom, co prožívá a cítí, jak nese neúspěch i úspěch. Pro tyto děti je velmi důležité, aby dostaly příležitost prožít si i kladné emoce, okusily prožitek z úspěchu, z toho, že jsou někomu prospěšné, že je někdo potřebuje. Není nad to mít radost z úspěchu společně s dítětem. Vždyť „sdílená radost je dvojnásobná radost“. „Při práci s těmito dětmi platí zásada krátce, ale častěji. Protože pozornost dítěte většinou rychle klesá, vhodnou změnou činnosti navodíme novou situaci a dítě je schopno se opět chvíli soustředit.“10 Někdy mají děti značný problém se zapamatováním učiva, proto je přínosné využívat u těchto dětí různé aktivizující formy výuky a využívat jejich dosavadních zkušeností. Velmi se osvědčuje využívat multisenzoriálního přístupu, tzn. zapojení co nejvíce smyslů. Zapomínání a nereagování dítěte na pokyny předejdeme tím, že budeme zadávat stručné a jasné pokyny, které obsahují jen jednu informaci nebo požadavek. Mnohým problémům můžeme předejít i kontrolou započaté 40

činnosti. Ke zlepšení pozornosti přispějeme samozřejmě i pravidelným oceňováním dítěte za ty chvíle, kdy se mu podařilo udržet pozornost. Tím posilujeme jeho snahu a zlepšení. Dítě by se mělo také cítit bezpečně v prostředí, ve kterém se pohybuje. Když je dítě v psychické pohodě, daří se mu potom lépe překonávat různé překážky a nedostatky. Na závěr se zamysleme nad tím, jak jedno a totéž chování může být viděno negativně i pozitivně. Dítě s ADHD může být například viděno jako:  upovídané X pohotově mluví  neklidné X živého temperamentu  hyperaktivní X plné energie  bolestínské a lítostivé X citlivé a vnímavé  vymýšlí si a bájí X má skvělou fantazii  impulzivní X spontánní  roztěkané X schopné dělat více věcí najednou  nepořádné X nezdržuje se maličkostmi  neposedné X hravé  nepředvídatelné X nikdy nenudí  obtížně usíná X potřebuje méně spánku 11  u ničeho nevydrží X stále se zajímá o nové věci 1

JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 8. ISBN 80-9038-690-7. 2 DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 31. ISBN 978-80-7262-447-8. 3 JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 7 – 8. ISBN 80-9038-690-7. 4 RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha : Portál, 2007, s. 164. ISBN 978-80-7367-257-7. 5 MUNDEN, A.; ARCELUS, J. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Praha : Portál, 2006, s. 99. ISBN 80- 7367-188-3. 6 DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 65 – 68. ISBN 978-80-7262-447-8. 7 DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 65. ISBN 978-80-7262-447-8. 8 TYL, J.; TYLOVÁ, V. Lehké mozkové dysfunkce – nové metody nápravy. Praha : Biofeedback institut, 2003, s. 21. 9 JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 32 - 38. ISBN 80-9038-690-7. 10 JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD 41

(ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 41. ISBN 80-9038-690-7. 11 TYL, J.; TYLOVÁ, V. Lehké mozkové dysfunkce – nové metody nápravy. Praha : Biofeedback institut, 2003, s. 22.

42

Charta učitelů. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) Zvláštní mezivládní konference o postavení učitelů, která se uskutečnila 21. 9. – 5. 10. 1966 v Paříži, přijala významný mezinárodní dokument Doporučení týkající se postavení učitelů. Připravovali ho dvě desetiletí experti z různých zemí ve spolupráci s mezinárodními organizacemi učitelů. K tomuto Doporučení, známému jako Charta učitelů, přistoupila i naše země. Někdy je dobré se k zásadním dokumentům vrátit, abychom mohli srovnávat, jak byla tato doporučení realizována. Doporučení týkající se postavení učitelů (přijaté na Mimořádné mezivládní konferenci o postavení učitelů, Paříž 5. října 1966) Mimořádná mezivládní konference o postavení učitelů,  připomínajíc, že právo na vzdělání je základním lidským právem,  jsouc si vědoma povinnosti států zajistit patřičné vzdělání pro všechny v souladu s článkem 26 Všeobecné deklarace lidských práv, s principy 5, 7 a 10 Deklarace práv dítěte a principy deklarace OSN o šíření ideálu míru, vzájemného respektování a porozumění mezi národy v řadách mládeže,  uvědomujíc si nutnost extenzivního a širšího všeobecného, technického a odborného vzdělávání se zřetelem k plnému využití všech existujících talentů a inteligence, což je základní podmínkou kontinuálního rozvoje morálních a kulturních hodnot, jakož o ekonomického a sociálního pokroku,  uznávajíc základní úlohu učitelů v rozvoji vzdělávání a význam jejich přínosu pro rozvoj člověka a moderní společnosti,  usilujíc zabezpečit učitelům postavení, odpovídající této úloze,  berouc v úvahu velkou rozmanitost zákonů, ustanovení a zvyků, které v jednotlivých zemích určují modely a organizaci vzdělávání,  berouc v úvahu též rozmanitost právních úprav, které se týkají učitelů v jednotlivých zemích, hlavně v závislosti na tom, zda se na ně vztahují ustanovení týkající se státních služeb,  jsouc přesvědčena o tom, že navzdory těmto rozdílům ve všech zemích vznikají podobné otázky, týkající se postavení učitelů, a že tyto otázky vyžadují zavést soubor všeobecně platných norem a opatření, což je cílem tohoto doporučení,  berouc na vědomí ustanovení existujících mezinárodních konvencí vztahujících se na učitele, a hlavně takových, které se týkají lidských práv, jako je Konvence z r. 1948 týkající se svobody spolčování a ochrany práva organizovat se, Konvence z r. 1949 týkající se práva organizovat se a uzavírat kolektivní smlouvy, Konvence z r. 1951 týkající se stejného odměňování a Konvence 43





z r. 1958 o diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání, které byly přijaty Generální konferencí Mezinárodní organizace práce, a Konvence z r. 1960 o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělávání, která byla přijata Generální konferencí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu, připomínajíc dále doporučení o různých aspektech přípravy a postavení učitelů na základních a středních školách, která byla přijata na Mezinárodní konferenci o státním školství, svolané společně s OSN pro výchovu, vědu a kulturu, a s Mezinárodním úřadem pro výchovu, jakož i Doporučení o odborném a technickém vzdělávání z r. 1962, které bylo přijato Generální konferencí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu, usilujíc o doplnění existujících forem o ustanovení týkající se specifiky učitelských problémů a řešení problémů týkajících se nedostatku učitelů, přijímá následující doporučení:

I. DEFINICE 1. Pro účely tohoto doporučení: a) slovo UČITEL, se vztahuje na všechny osoby ve školách, které se zabývají výchovou a vzděláváním žáků, b) výraz POSTAVENÍ ve vztahu k učitelům označuje společenské postavení nebo úctu, kterou požívají učitelé v souvislosti se stupněm uznávání důležitosti jejich funkce a jejich schopnosti plnit ji, rovněž i pracovní podmínky, odměňování a jiné materiální výhody, které mají v porovnání s jinými profesními skupinami. II. OBLAST POUŽITÍ 2. Toto doporučení se týká především učitelů jak státních, tak soukromých škol až po učitele škol poskytujících úplné střední vzdělání, tj. jeslí, mateřských škol, základních škol, nižších středních nebo úplných středních škol, včetně technických odborných a uměleckých škol. III. ZÁKLADNÍ PRINCIPY 3. Od raného školního věku by se mělo vzdělání zaměřovat na všestranný rozvoj lidské osobnosti a na duchovní, morální, sociální, kulturní a ekonomický pokrok společnosti, jakož i na vštěpování hluboké úcty k lidským právům a základním svobodám. V rámci těchto hodnot je třeba přikládat velký význam přínosu, kterým má vzdělávání přispívat k míru a porozumění, toleranci a přátelství mezi všemi národy a mezi všemi rasovými nebo náboženskými skupinami. 4. Mělo by se uznávat, že pokrok ve vzdělávání závisí ve značné míře na kvalifikaci a schopnostech učitelů všeobecně a na lidských, pedagogických a technických kvalitách jednotlivých učitelů. 44

5. Postavení učitelů by mělo odpovídat potřebám vzdělávání daných jeho cíli a úkoly. Je třeba uznat, že úplnou realizaci těchto cílů a úkolů má velký význam patřičné postavení učitele a všeobecná úcta k jeho profesi. 6. Pedagogickou činnost je třeba považovat za profesi vyžadující speciální schopnosti získávané a udržované důkladným a permanentním vzděláváním. Vyžaduje rovněž určitý cit osobní a kolektivní zodpovědnosti za vzdělávání a zabezpečování co nejpříznivějších podmínek žákům ve školách. 7. Všechny stránky přípravy a zaměstnávání učitelů musí být zbaveny jakékoli formy diskriminace založené na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politickém názoru, národnostním či sociálním původu nebo ekonomických podmínkách. 8. Pracovní podmínky učitelů musí být maximálně příznivé pro co nejefektivnější výuku a musí učiteli umožňovat plně se soustředit na plnění svých profesních úkolů. 9. Učitelské organizace je třeba považovat za sílu, která může přispět k rozvoji vzdělávání, a proto je třeba je zapojovat do vytváření školské politiky. IV. CÍLE A POLITIKA V OBLASTI VZDĚLÁVÁNÍ 10. V každé zemi by se měla přijmout patřičná opatření pro zformulování komplexní školské politiky v souladu s uvedenými směrnicemi, čerpající ze všech existujících lidských i ostatních zdrojů. Příslušné orgány přitom musí brát v úvahu důsledky, které vyplývají pro učitele z následujících zásad a cílů: a) základním právem každého dítěte je zabezpečit mu co nejúplnější možnost vzdělávání. Patřičná pozornost musí být věnována dětem, které vyžadují zvláštní pedagogický přístup, b) všechny možnosti musí být stejně dostupné, aby každý člověk mohl uplatňovat právo na vzdělání bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, náboženství, politické přesvědčení, národní a sociální původ anebo ekonomické podmínky, c) protože vzdělávání je službou prvořadého významu a celospolečenského zájmu, zodpovědnost za ně musí nést stát, který musí zabezpečit adekvátní síť škol, bezplatné vzdělávání a materiální pomoc žákům, kteří to potřebují; uvedené nemožno chápat ani jako zasahování do svobody rodičů nebo jejich právních zástupců při výběru nestátních škol pro jejich děti, ani jako narušování svobody jednotlivých osob či orgánů při zřizování a řízení výchovně-vzdělávacích zařízení, která odpovídají minimálním pedagogickým normám stanoveným nebo schváleným státem, 45

d) protože vzdělávání je základním faktorem ekonomického rozvoje, musí být plánování vzdělávání neoddělitelnou součástí celkového ekonomického a sociálního plánování, jehož cílem je zlepšit životní podmínky, e) protože vzdělávání představuje nepřetržitý proces, měly by být různé oblasti učitelských služeb tak koordinovány, aby přispívaly ke zvýšení kvality výuky všech žáků a ke zlepšení postavení učitelů, f) je třeba zabezpečit volný přístup k pružnému systému škol patřičně propojených, aby nic nemohlo omezit možnosti každého dítěte získat vzdělání na kterémkoli stupni nebo typu vzdělávání, g) při sledování cíle vzdělávání se žádný stát nemůže spokojit jen s kvantitativním růstem, ale musí usilovat též o zvýšení kvality, h) v oblasti vzdělávání je potřebné jak dlouhodobé, tak i krátkodobé plánování a programování; účinné zapojení dnešních žáků do života společnosti bude více záležet na budoucích potřebách než na současných požadavcích, i) celé školské plánování by mělo v každé etapě zahrnovat včasné zabezpečení přípravy a dalšího vzdělávání dostatečného počtu plně kompetentních a kvalifikovaných národních učitelů, kteří jsou seznámeni se životem svého lidu a jsou schopni vyučovat v jeho mateřském jazyce, j) prvořadý význam má koordinovaný, systematický a permanentní výzkum a činnost v oblasti přípravy a dalšího vzdělávání učitelů včetně projektů spolupráce a výměny výsledků výzkumu na mezinárodní úrovni, k) k definování školské politiky a jejích konkrétních úkolů je třeba zabezpečit úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány, učitelskými zaměstnavatelskými organizacemi pracujících i rodičovskými organizacemi, výzkumnými institucemi a školami, l) protože dosažení cílů a úkolů vzdělávání většinou závisí na finančních prostředcích, které jsou k dispozici, je třeba v národních rozpočtech všech zemí přednostně vyčlenit adekvátní část národního důchodu na rozvoj vzdělávání. V. PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ UČITELE 11. Politika určující přípravu učitelů musí brát v úvahu potřebu zabezpečení společnosti dostatečným množstvím učitelů s nezbytnými morálními, intelektuálními a fyzickými kvalitami, kteří mají hluboké odborné znalosti a dovednosti. 12. Pro uspokojení této potřeby by školské orgány měly adekvátně podněcovat přípravu na pedagogickou činnost a poskytovat dostatečný počet míst v příslušných institucích. 13. Absolvování schváleného kurzu příslušné učitelské přípravy by se mělo vyžadovat od všech osob vstupujících do učitelské profese. 46

14. Právo na přijetí do přípravy na učitelské povolání by mělo být podmíněno absolvováním příslušné střední školy a takovými osobními vlastnostmi, které pomohou uchazečům stát se členy hodnými této profese. 15. Při dodržení všeobecným norem přijímání je možné přijmout na pedagogické studium osoby, které neodpovídají některým požadavkům z hlediska formálního vzdělání, ale mají cenné zkušenosti zvláště technického a odborného charakteru. 16. Studentům, kteří se připravují na učitelské povolání, by měly být k dispozici adekvátní stipendia nebo finanční podpory, které by jim po dobu studia umožnily normální studijní a životní podmínky; je-li to možné, měly by se školské orgány snažit o vytvoření systému bezplatných učitelských přípravek. 17. Studenti a jiné osoby, které se chtějí stát učiteli, musí mít k dispozici informace o možnostech studia a o stipendiích nebo finančních podporách poskytovaných při přípravě na učitelské povolání. 18. 1. Patřičnou pozornost je třeba věnovat úrovni přípravy učitelů v jiných zemích. Při určování toho, zda mají osoby, které absolvovaly přípravu na učitelské povolání v zahraničí, úplné nebo částečné právo vykonávat učitelské povolání, je třeba věnovat patřičnou pozornost úrovni přípravy učitelů v těchto zemích. 18. 2. Je třeba přijmout opatření zaměřená na dosažení mezinárodního uznání učitelských diplomů, které učitele opravňují zaujímat profesionální postavení v souladu s mezinárodně uznávanými normami. Programy přípravy učitelů 19. Cílem přípravy učitelů musí být prohloubení všeobecného vzdělání a osobní kultury každého studenta, jeho schopnosti učit a vychovávat druhé, uvědomění si principů, které tvoří základ mezilidských vztahů v rámci dané země i v zahraničí, uvědomění si smyslu zodpovědnosti za přínos vyučování, jakož i osobního příkladu ve vztahu k sociálnímu, kulturnímu a ekonomickému pokroku. 20. Programy přípravy učitelů musí zahrnovat následující: a) všeobecné disciplíny, b) studium základů filozofie, psychologie, sociologie ve vztahu k výchově, teorii a historii výchovy, rovněž i srovnávací a experimentální pedagogiku, základy řízení školství a metody vyučování různých předmětů, c) studium předmětů vztahujících se k budoucí oblasti vyučování, pedagogickou praxi v oblasti školní a mimoškolní činnosti pod vedením vysoce kvalifikovaných učitelů. 21. 1. Všichni učitelé musí absolvovat všeobecnou, speciální a pedagogickou přípravu na univerzitách nebo pedagogických školách na 47

úrovni srovnatelné s univerzitou, nebo v odborných školách pro přípravu učitelů. 21. 2. Obsah programů přípravy učitelů se může do určité míry lišit podle úkolů, které učitelé musí splnit na školách různých typů, jako jsou odborné školy, technické školy, nebo speciální školy pro postižené. U odborných a technických škol by mohly programy zahrnovat určitou výrobní praxi v průmyslu, obchodu nebo zemědělství. 22. Učební plány pedagogických škol mohou zahrnovat pedagogickou přípravu současně se studiem všeobecných předmětů nebo kultivaci dovedností, nebo může pedagogická příprava po nich následovat. 23. Příprava učitelů by měla zpravidla probíhat formou denního studia; starší osoby nebo osoby jiných kategorií, které mají zájem o učitelské povolání, mohou absolvovat část nebo celé studium formou dálkového studia za předpokladu, že obsah tohoto studia a normy získaného vzdělání budou na stejné úrovni jako u studia denního. 24. Je třeba brát zřetel na přání zabezpečit přípravu různých učitelů pro základní, střední, technické, speciální a odborné školy na školách, které jsou organicky spojeny nebo umístěny blízko sebe. Školy připravující učitele 25. Učitelé škol připravujících učitele musí mít kvalifikaci pro výuku svých předmětů na úrovni vysokoškolského vzdělání. Učitelé pedagogických předmětů musí mít zkušenosti z výuky na školách a podle možnosti by měli mít možnost pravidelně si obnovovat tyto zkušenosti pedagogickou praxí na školách. 26. Výzkumy a experimentování v oblasti pedagogických disciplín a vyučování jednotlivých předmětů by měly být stimulovány vytvářením výzkumných příležitostí ve školách připravujících učitele a výzkumnou činností jejich pracovníků a studentů. Učitelé, kteří připravují učitele, musí znát výsledky výzkumu ve své oblasti a seznamovat s nimi studenty. 27. Žáci a učitelé musí mít možnost vyjádřit své názory na právní úpravy, které určují život, práci a disciplínu na školách připravujících učitele. 28. Školy připravující učitele musí přispět k rozvoji pedagogické činnosti šířením výsledků výzkumu a novinek v metodice vyučování a využíváním zkušeností škol a učitelů. 29. Školy připravující učitele jsou rovněž zodpovědné za vystavování vysvědčení o ukončení studia, a to zvlášť nebo společně, případně ve spolupráci s jinými vysokými školami nebo kompetentními školskými orgány. 30. Školské orgány musí ve spolupráci se školami připravující učitele přijímat nezbytná opatření nutná k tomu, aby zajistily absolventům škol práci odpovídající jejich kvalifikaci, osobním přáním a rodinným poměrům. 48

VI. DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ 31. Úřady a učitelé by měly uznávat význam dalšího vzdělávání učitelů požadovaného pro zajištění systematického zlepšování kvality a obsahu vzdělávání a vyučovacích technik. 32. Úřady by měly v dohodě s učitelskými organizacemi podporovat vytváření širokého systému dalšího vzdělávání volně dostupného všem učitelům. Takový systém by měl poskytovat různé programy a zahrnout účast učitelských přípravek vědeckých a kulturních institucí a učitelských organizací. Aktualizační kurzy by se měly pořádat především pro učitele, kteří se vrátili do učitelské služby po přestávce v jejím výkonu. 33. 1. Kurzy a jiné vhodné příležitosti by měly být sestaveny tak, aby učitelům umožňovaly zvyšovat si kvalifikaci, měnit nebo rozšiřovat si aprobaci, usilovat o povýšení a nezaostávat ve svém předmětu a v oblasti vzdělávání z hlediska jeho obsahu a metod. 33. 2. Měla by se přijmout opatření pro přípravu knih a jiných materiálů pro učitele, které jim umožní zdokonalovat si své všeobecné vzdělání a odbornou kvalifikaci. 34. Učitelé by měli mít možnost účastnit se kurzů a jiných vzdělávacích příležitostí a plně je využívat. K této činnosti by měli být podněcováni. 35. Školské úřady by měly vyvíjet veškeré úsilí k zabezpečení toho, aby školy mohly využívat významných vědeckých výzkumů v oblasti jednotlivých předmětů a jejich metodik. 36. Úřady by měly učitele povzbuzovat k dalšímu vzdělávání, a je-li to možné, pomáhat jim individuálně nebo skupinově cestovat ve vlastní zemi i v zahraničí. 37. Bylo by žádoucí, aby se opatření pro přípravu dalšího vzdělávání učitelů rozpracovala a doplňovala za finanční a technické spolupráce na mezinárodní nebo regionální úrovni. VII. ZAMĚSTNÁNÍ A KARIÉRA Začátek učitelské činnosti 38. Politika týkající se přijímání do zaměstnání by měla být jasně definována na příslušné úrovni ve spolupráci s učitelskými organizacemi. Též by měly být vypracovány předpisy stanovující práva a povinnosti učitelů. 39. Zkušební dobu pro vstup do učitelské služby by měli uznávat učitelé i zaměstnavatelé jako příležitost k povzbuzení a pomoci začínajícímu učiteli, k vytvoření a upevnění náležitých profesionálních standardů a k vlastnímu rozvoji praktických vyučovacích schopností učitele. Normální délka zkušební doby by měla být předem známa a podmínky pro její úspěšné zvládnutí by se měly striktně týkat profesionální kompetence. Jestliže učitel ve zkušební době neobstojí, měl by být informován o důvodech a mít právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí. 49

Postup a povýšení. 40. Jestliže mají učitelé požadovanou kvalifikaci, měli by mít možnost přecházet z jednoho školského stupně na druhý nebo z jednoho druhu školy na jiný. 41. Organizace a struktura školských služeb, včetně jejich organizace a struktury na konkrétní škole, by měly učitelům poskytovat dostatečné možnosti k plnění dalších funkcí, pokud nejsou tyto závazky na úkor kvality nebo regulérnosti jejich vyučovací činnosti. 42. Pozornost by se měla věnovat výhodám, které žákům i učitelům poskytují velké školy tím, že umožňují lépe rozdělit pedagogické funkce mezi jednotlivé učitele. 43. Zodpovědná místa ve vzdělávání, jako je místo inspektora, školského řídícího pracovníka, ředitele odboru pro výchovu a jiná zvlášť zodpovědná místa, by se měla podle možnosti obsazovat zkušenými učiteli. 44. Povýšení do nové funkce by mělo být založeno na objektivním hodnocení učitelovy kvalifikace pro novou funkci. Je třeba brát v úvahu přísná profesionální kritéria stanovená po konzultaci s učitelskými organizacemi. Zabezpečení služebního postavení 45. Stabilita zaměstnání a zabezpečení služebního postavení učitele jsou nevyhnutelné jak v zájmu vzdělání, tak i v zájmu učitele a musí být zaručené i tehdy, když nastanou změny v organizaci nebo školském systému. 46. Učitelé by měli být odpovídajícím způsobem chráněni před svévolnými činy, které se dotýkají jejich profesionálního postavení nebo kariéry. Disciplinární opatření za porušení norem profesionálního chování 47. Disciplinární opatření za porušení norem profesionálního chování musí být jasně určena. Disciplinární řízení a na jeho základě přijatá rozhodnutí se mohou zveřejnit jen na žádost zainteresovaného učitele kromě těch případů, kdy jde o zákaz. 48. Úřady nebo orgány mající právo navrhovat a ukládat sankce a pokuty musí být jasně určené. 49. Vypracování disciplinárních opatření je nutné konzultovat s učitelskou organizací. 50. Na každém stupni disciplinárního řízení musí se každému učiteli poskytnout dostatečné záruky, a to především: a) právo na písemnou informaci o obvinění s uvedením důvodů, b) právo na přístup k důkazovému materiálu, c) právo hájit se sám nebo prostřednictvím zástupce podle vlastního výběru, právo na dostatečně dlouhou dobu na přípravu vlastní obhajoby, d) právo na písemnou informaci o rozhodnutí a jeho zdůvodnění, 50

e) právo odvolat se ke kompetentním úřadům nebo orgánům. 51. Úřady si musí uvědomit, že efektivnost disciplinárních záruk i disciplína samotná by se zvýšily, kdyby se jednání o učiteli zúčastnili i jeho kolegové. 52. Ustanovení paragrafů 47 – 51 v žádném případě nezasahují do postupů, které se běžně používají podle národního práva nebo pravidel trestního práva. Lékařské prohlídky 53. Učitelé se musí pravidelně podrobovat lékařským prohlídkám, které musí být bezplatné. Učitelky pečující o rodinu 54. Manželství by se nemělo považovat za překážku pro přijetí nebo prodloužení zaměstnání žen-učitelek a rovněž by se nemělo projevit při odměňování nebo jiných pracovních podmínkách. 55. Zaměstnavatelé by měli být postihovány za ukončení pracovní smlouvy z důvodu těhotenství a mateřské dovolené. 56. Podle potřeby je nezbytné budovat jesle a mateřské školy pro děti učitelů. 57. Měla by se přijmout opatření, které by umožňovala učitelkám pečujícím o rodinu získat učitelská místa v oblasti, kde bydlí, a umožnit učitelským dvojicím, aby učily na sousední nebo téže škole. 58. Za určitých okolností by učitelky, které opustily své zaměstnání z důvodu péče o rodinu ještě před důchodem, měly by být vyzvány, aby se vrátily do školy. Práce na částečný úvazek 59. Školské orgány a školy by měly uznat hodnotu odvedené práce těch kvalifikovaných učitelů, kteří z určitých důvodů pracují jen na částečný úvazek. 60. Učitelé řádně zaměstnaní na částečný úvazek by měli: a) dostávat přiměřeně stejné ohodnocení a mít stejné základní podmínky v zaměstnání jako učitelé pracující na plný úvazek, b) mít práva odpovídající právům učitelů zaměstnaných na plný úvazek pokud jde o placenou dovolenou, pracovní neschopnost a mateřskou dovolenou, c) mít právo na adekvátní sociální péči včetně důchodového zabezpečení. VIII. PRÁVA A POVINNOSTI UČITELŮ 61. Učitelské povolání by mělo mít akademickou svobodu při plnění profesionálních povinností. Protože učitelé jsou speciálně kvalifikovaní, aby rozhodli, které učební pomůcky a vyučovací metody jsou pro jejich žáky nejvhodnější, měli by spolu se školskými orgány mít hlavní úlohu při 51

výběru učebnic a vyučovacích metod v rámci schválených učebních osnov. 62. Učitelé a jejich organizace by se měli podílet na přípravě nových učebních osnov a učebních pomůcek. 63. Veškeré způsoby inspekce nebo kontroly by měly být prováděny tak, aby učitele stimulovaly a pomáhaly jim plnit jejich pracovní úkoly. Neměly by omezovat svobodu, iniciativu a zodpovědnost učitelů. 64. 1. V případech vyžadujících jakékoli osobní hodnocení učitelovy práce musí hodnocení být objektivní a učitel by měl být s ním seznámen. 64. 2. Učitelé by měli mít právo odvolat se proti hodnocením, která nepovažují za oprávněná. 65. Učitelé by měli mít volnost v používání takových způsobů hodnocení, která považují za užitečná pro další rozvoj žáků, ale měli by zaručit, aby jednotliví žáci nebyli hodnoceni nespravedlivě. 66. Úřady by měly patřičně zvážit doporučení učitelů týkající se nejvhodnějšího druhu studia pro jednotlivé žáky se zřetelem k různým možnostem jejich dalšího vzdělávání. 67. V zájmu žáků by se mělo vyvinout maximální úsilí na zabezpečení úzké spolupráce učitelů a rodičů. Učitelé by však měli být chráněni před neobjektivním nebo neoprávněným zasahováním rodičů do záležitostí, které se týkají výhradně profesionálních povinností učitele. 68. 1. Rodičům, kteří mají stížnosti na školu nebo učitele, by se měl umožnit především rozhovor s ředitelem školy nebo příslušným učitelem. Každá další stížnost adresovaná vyšším orgánům by měla mít písemnou formu a příslušný učitel by měl obdržet její kopii. 68. 2. Vyšetřování stížnosti by se mělo vést tak, aby učitelé měli dostatečnou možnost se obhajovat a aby jednání bylo neveřejné. 69. Učitelé by se měli maximálně snažit, aby zabránili úrazům žáků, zaměstnavatelé by měli chránit učitele před možností vymáhání náhrady při zranění žáků mimo školu nebo školní areál. Povinnosti učitelů 70. S vědomím toho, že postavení učitelského sboru do značné míry závisí na samotných učitelích, by se měli všichni učitelé snažit o dosažení co nejvyšší možné úrovně své profesionální práce. 71. Profesionální normy učitelského povolání by se měly určovat a zachovávat za účasti učitelských organizací. 72. Učitelé a učitelské organizace musí v zájmu žáků, rozvoje vzdělávání a rozvoje společnosti usilovat o širokou spolupráci se školskými orgány. 73. Učitelské organizace by měly vypracovat kodex etiky učitele, popřípadě kodex chování učitele; takovéto kodexy jsou významným přínosem pro zabezpečení prestiže učitelského povolání a pro plnění profesionálních povinností v souladu s přijatými principy. 52

74. Ve prospěch žáků i dospělých by učitelé měli projevovat připravenost zúčastňovat se i činností mimo učební plán školy. Vzájemné vztahy mezi učiteli a systémem vzdělání obecně 75. Proto, aby učitelé mohli plnit svoje povinnosti, měly by školské orgány vypracovat a pravidelně uplatňovat systém konzultací s učitelskými organizacemi v takových otázkách, jako je politika v oblasti vzdělávání, systém vzdělávání a změny v něm. 76. Školské orgány a učitelé by měli uznávat význam účasti učitelů prostřednictvím jejich organizace a jinými cestami na opatřeních, která jsou zaměřena na zdokonalování vzdělávání, v pedagogickém výzkumu, v rozvoji a šíření nových nejmodernějších vyučovacích metod. 77. Školské orgány by měly napomáhat vytvoření a činnosti metodických sdružení učitelů, jejichž cílem je pomáhat v rámci jednotlivých škol nebo na širším základě rozvíjet spolupráci učitelů vyučujících stejnému předmětu a respektovat jejich přání a názor. 78. Řídící a jiní pracovníci zodpovědní za rozličné oblasti vzdělávání by měli na bázi reciprocity usilovat o dobré vztahy s učiteli. Práva učitele 79. V zájmu samotných jak učitelů, tak i v zájmu rozvoje systému vzdělávání a celé společnosti jako celku je třeba podněcovat účast učitelů na společenském a veřejném životě. 80. Učitelé by měli svobodně využívat všech občanských práv, která mají všichni obyvatelé, a měli by mít právo být voleni a volit. 81. V takových případech, kdy výkon veřejných funkcí vyžaduje přerušení pedagogické činnosti, by se měla učitelům zachovat všechna práva týkající se započítávání pedagogické praxe pro účely služebního postupu i důchodu a možnost vrátit se po uplynutí období výkonu veřejných funkcí na své původní místo, nebo jim umožnit nástup na nové rovnocenné místo. 82. Platy a pracovní podmínky učitelů by měly být stanoveny na základě vzájemné dohody mezi učitelskými organizacemi a zaměstnavateli učitelů. 83. Měl by být vytvořen soudní nebo mimosoudní mechanismus, s jehož pomocí by se zajistilo právo učitelů jednat s jejich státními nebo soukromými zaměstnavateli prostřednictvím jejich organizací. 84. Měl by být zaveden paritní mechanismus, který by se zabýval urovnáváním sporů mezi učiteli a jejich zaměstnavateli, vzniklých na základě finančních požadavků a pracovních podmínek. V případě, že tyto prostředky a postupy zavedené za tímto účelem budou vyčerpány, nebo jednání mezi partnery budou přerušena pro úplnou neshodu, měly by mít učitelské organizace právo podniknout jiné kroky, než organizace běžně používají při ochraně svých zákonných práv. 53

IX. PODMÍNKY PRO EFEKTIVNÍ VYUČOVÁNÍ A UČENÍ 85. Protože učitel je cenným odborníkem, měla by být jeho práce i jemu poskytovaná pomoc organizována tak, aby se zabránilo neracionálnímu využívání jeho času a energie. Počet žáků ve třídách 86. Počet žáků ve třídách by měl být takový, aby umožňoval učiteli věnovat se individuálně každému žákovi. Občas je účelné organizovat práci s malými skupinkami nebo individuální vyučování, především korekčního charakteru, a ve vyučování ve velkých skupinách využívat audiovizuální prostředky. Pomocný personál 87. Aby se učitelé mohli soustředit na své pracovní úkoly, měly by být ve škole vybaveny pomocným personálem pro vykonávání neučitelských funkcí. Učební pomůcky 88. 1. Úřady by měly zabezpečovat pro učitele a žáky moderní učební pomůcky. Tyto pomůcky by se neměly chápat jako náhrada za učitele, ale jako prostředky na zlepšování kvality vyučování a zajištění vzdělání pro větší počet žáků. 88. 2. Úřady by měly podporovat výzkum v oblasti využívání těchto prostředků, jakož i aktivní účast učitelů na tomto výzkumu. Délka pracovní doby 89. Délka pracovního dne a týdne by měla být stanovena na základě konzultace s učitelskými organizacemi. 90. Při určování počtu vyučovacích hodin učitele je třeba brát v úvahu všechny faktory, které jsou relevantní pro výši úvazku, především: a) počet žáků, s kterými učitel denně a v průběhu týdne pracuje, b) nutnost poskytnout učiteli čas na adekvátní plánování a přípravu na vyučování i na hodnocení práce žáků, c) počet různých hodin, které musí učitel denně odučit, d) čas, který potřebuje učitel na to, aby se mohl zúčastňovat řešení výzkumných úkolů, mimotřídní a mimoškolní činnosti a též dozoru a konzultací se žáky, e) čas na podávání informací o prospěchu žáků rodičům a konzultace s nimi. 91. Učitelům by měl být poskytován čas nezbytný k účasti na programech dalšího vzdělávání. 92. Účast učitelů v mimoškolní činnosti by je neměla nadměrně zatěžovat a neměla by narušovat plnění jejich základních povinností. 93. Učitelé, kteří vykonávají souběžně s vyučováním ve třídě speciální pedagogické činnosti, by měli mít příslušně zkrácený učební úvazek. Roční placená dovolená 54

94. Všichni učitelé by měli mít právo na každoroční adekvátní plně placenou dovolenou. Studijní volno 95. 1. Čas od času by mělo být učiteli poskytnuto plně nebo částečně placené studijní volno na zvyšování kvalifikace. 95. 2. Období studia by se mělo započítávat do praxe pro účely postupu a důchodu. 95. 3. Učitelům pracujícím v oblastech vzdálených od městských center, jež jsou takto chápána i státními orgány, by se mělo studijní volno poskytovat častěji. Mimořádné volno 96. Volno poskytnuté v rámci dvoustranných a mnohostranných výměn by se mělo započítávat do praxe. 97. Učitelům, pracujícím na realizaci projektů technické pomoci by se měla započítávat doba této práce do praxe, měl by se jim ve vlasti zachovat nárok na služební postup a důchod. 98. Učitelům, kteří vycestovali na pozvání za prací do zahraničí, by se měla doba této práce započítávat do praxe a taktéž by se jim měl zachovat nárok na důchod. 99. 1. Učitelům by se mělo poskytovat příležitostné placené volno, aby mohli pracovat ve svých organizacích. 99. 2. Učitelé by měli mít právo být voleni a vykonávat funkce ve své organizaci; v takovém případě by měli mít stejná práva jako učitelé, kteří vykonávají funkce ve státních orgánech. 100. Učitelům by se mělo poskytovat placené volno z osobních důvodů v souladu s dohodou uzavřenou před přijetím do zaměstnání. Pracovní neschopnost a mateřská dovolená 101. 1. Učitelé by měli mít právo na placené volno po dobu pracovní neschopnosti. 101. 2. Při určování doby, po kterou má nemocný pobírat plat v plné nebo částečné výši, by se měl brát ohled na případy, kdy je nutné učitele izolovat od žáků na delší dobu. 102. V oblasti ochrany mateřství by se měly uplatňovat normy přijaté mezinárodní organizací práce, hlavně v Konvenci o ochraně mateřství z r. 1919 a v Konvenci o ochraně mateřství z r.1952 (revidována), jakož i normy, které se vztahují k odst. 126 tohoto Doporučení. 103. Učitelky, které mají děti, je třeba povzbuzovat k pokračování v pedagogické práci pomocí opatření, které jim umožní vzít si na základě vlastní potřeby dodatečnou neplacenou dovolenou na dobu do 1 roku dítěte bez ztráty zaměstnání, při plném zabezpečení všech práv, vyplývajících z jejich zaměstnání.

55

Výměna učitelů 104. Školské orgány by měly uznávat, jaký význam mají pro rozvoj vzdělání a pro samotné učitele profesionální a kulturní výměny mezi zeměmi a cestování učitelů do zahraničí; tyto orgány by se měly snažit o rozšíření takových možností a zohledňovat zkušenosti, které získali jednotliví učitelé v zahraničí. 105. Výběr učitelů pro takovéto výměny se musí uskutečňovat bez jakékoli diskriminace a vybrané osoby by se neměly považovat za představitele jakéhokoli politického názoru. 106. Učitelům, kteří cestují do zahraničí studovat a pracovat, by se měly poskytnout adekvátní prostředky a zachovat jim jejich funkce a postavení. 107. Učitelé by se měli podporovat v tom, aby si vyměňovali zkušenosti z výuky v zahraničí s ostatními učiteli. Školské budovy 108. Školní budovy by měly být bezpečné a atraktivní v celkovém vzhledu a funkční v projektu; měly by umožňovat efektivní výuku a mimotřídní činnosti, především ve venkovských oblastech, jako střediska společenských aktivit; měly by být vybudované v souladu se stanovenými hygienickými normami, aby byly adaptabilní, daly se lehko a ekonomicky udržovat. 109. Úřady by měly zabezpečit potřebnou údržbu škol, aby v žádném případě nebylo ohroženo zdraví a bezpečnost žáků a učitelů. 110. Při plánování výstavby nových škol by se měl prokonzultovat reprezentativní názor učitelů. Při přípravě nových kapacit anebo rozšiřování existujících by se měla uskutečnit konzultace s pracovníky škol. Speciální podmínky pro učitele ve vesnických a vzdálených oblastech 111. 1. V oblastech vzdálených od městských center, které státní orgány za takové považují, by se učitelům a jejich rodinám mělo zajistit slušné ubytování, nejlépe bezplatné nebo formou subvencovaného nájemného. 111. 2. V zemích, kde učitelé kromě normálních vyučovacích povinností mají podporovat a stimulovat společenské akce, by měly plány a programy sociálně-ekonomického rozvoje zahrnovat vhodné ubytování učitelů. 112. 1. Při jmenování nebo přeložení učitelů do škol ve vzdálených oblastech by se měly učitelům a jejich rodinám hradit náklady na stěhování a cestovné. 112. 2. Učitelům v takovýchto oblastech, kde je to potřebné, by se měly poskytnout zvláštní výhody při cestování, aby si mohli udržet svou profesionální úroveň. 56

112. 3. Učitelé přeložení do vzdálených oblastí by se měli stimulovat tím, že jim budou hrazeny cestovní náklady z pracoviště do místa bydliště jednou za rok při cestě na dovolenou. 113. V těch případech, kdy učitelé pracují ve zvlášť těžkých podmínkách, by se jim měla vyplácet kompenzace ve formě zvláštního příplatku za obtížnost práce. Tento příplatek by měl být součástí základu, z kterého se vypočítává důchod. X. PLATY UČITELŮ 114. Mezi různými faktory, které ovlivňují postavení učitelů, by se měla věnovat zvláštní pozornost jejich platům, protože v současných podmínkách ve světě závisí faktory jako postavení učitelů ve společnosti, úcta k jejich povolání do značné míry, podobně jako u jiných povolání, na ekonomické pozici, v které se nacházejí. 115. Platy učitelů by měly: a) odrážet význam pedagogické práce a s tím související význam učitelů ve společnosti, b) být porovnatelné s platy v jiných povoláních, vyžadující podobnou anebo ekvivalentní kvalifikaci, c) poskytovat učitelům prostředky na zabezpečení uspokojivé životní úrovně jich samých i jejich rodin, jakož i možnost investovat do dalšího vzdělávání nebo sledování kulturních aktivit za účelem zvyšování vlastní profesionální kvalifikace, d) zohledňovat tu skutečnost, že některé funkce vyžadují vyšší kvalifikaci, větší zkušenosti a větší zodpovědnost. 116. Platy učitelů by se měly stanovit v souladu s platnou stupnicí, vypracovanou po dohodě s učitelskými organizacemi. V žádném případě by neměli být kvalifikovaní učitelé po dobu zkušební doby, nebo jestliže jsou zaměstnáni na dobu určitou, zařazeni do nižšího platového stupně než učitelé přijatí definitivně na dobu neurčitou. 117. Platová struktura by se měla plánovat tak, aby nedocházelo k nespravedlnostem nebo anomáliím, které by mohly vést k rozporům mezi jednotlivými skupinami učitelů. 118. V případě, že učební úvazek převyšuje normu, měl by učitel dostávat dodatečnou odměnu podle schválené stupnice. 119. Platové rozdíly by měly být založené na takových objektivních kritériích, jako jsou stupeň kvalifikace, délka praxe nebo stupeň zodpovědnosti, avšak při dodržení rozumného vztahu mezi nejnižším a nejvyšším platem. 120. Při stanovení základní platové stupnice učitele odborných nebo technických předmětů, který nemá vysokoškolské vzdělání, by se mělo přihlížet k hodnotě jeho praktické přípravy a zkušeností. 121. Platy učitelů by se měly počítat z ročního základu. 57

122. 1. Postup uvnitř kategorie by se měl umožnit prostřednictvím příplatků, udělovaných k platu v pravidelných, nejlépe ročních intervalech. 122. 2. Postup od minimálního k maximálnímu platovému stupni by neměl trvat více než 10–15 roků. 122. 3. Učitelé by měli dostávat příplatky k platům za práci vykonávanou ve zkušebním období nebo dočasně. 123. 1. Platové stupnice učitelů by se měly pravidelně prověřovat, přičemž by se měly zohledňovat takové faktory jako nárůst životních nákladů, zvýšení životní úrovně země v souvislosti se zvýšením produktivity práce, nebo všeobecná tendence zvyšování platů. 123. 2. V těch případech, kde se systém platových úprav automaticky uplatňuje na základě indexu životních nákladů, by měl být tento index stanoven za účasti učitelských organizací a každá částka přidělená na životní náklady by se měla považovat za součást výdělku, který se započítává při určování důchodů. 124. Žádný systém určující plat podle zásluh by se neměl zavádět bez předběžné konzultace a souhlasu zainteresovaných učitelských organizací. XI. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Všeobecná ustanovení 125. Všichni učitelé bez ohledu na typ školy, v níž pracují, by měli mít stejné nebo podobné sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení by se mělo rozšířit i na studenty připravující se na učitelské povolání, pokud jsou zaměstnaní ve školství, i na učitele zaměstnané na zkušební dobu. 126. 1. Učitelům by se mělo poskytovat sociální zabezpečení ve všech případech obsažených v konvenci mezinárodní organizace práce o sociálním zabezpečení (minimální normy) z r. 1952, a to především: lékařská péče, peněžitá pomoc při nemoci, nezaměstnanosti, stáří, rodinné přídavky, mateřské příspěvky, peněžitá pomoc invalidům, peněžitá pomoc pozůstalým. 126. 2. Normy sociálního zabezpečení by měly být alespoň tak příznivé jako ty, které jsou stanovené v relevantních dokumentech Mezinárodní organizace práce a především v Konvenci o sociálním zabezpečení z r. 1952. 126. 3. Na dávky sociálního zabezpečení by měli mít učitelé právní nárok. 127. Při sociálním zabezpečení učitelů by se měly zohlednit zvláštní podmínky jejich zaměstnání, jak se uvádí ve výše uvedených paragrafech tohoto doporučení. Lékařská péče 58

128. V oblastech, kde je nedostatek zdravotnických zařízení pro učitele, by se mělo hradit učitelům cestovné na cestu potřebnou pro zabezpečení jejich lékařské péče. Nemocenské dávky 129. 1. Nemocenské dávky by se měly vyplácet za celé období pracovní neschopnosti, během něhož byla zastavena výplata mzdy. 129. 2. Nemocenské dávky by se měly vyplácet od prvního dne zastavení výplaty mezd. 129. 3. V případech, kdy je výplata nemocenských dávek limitována na určité období, je třeba počítat s určitým prodloužením tohoto období v případech, kdy je nutné izolovat učitele od žáka. Příplatky při pracovních úrazech a chorobách z povolání 130. Učitelé by měli být chráněni před následky úrazu, které mohou utrpět nejen po dobu vyučování ve škole, ale i při výkonu činnosti mimo vyučování nebo mimo území školy. 131. Některé dětské infekční choroby by se měly považovat za choroby z povolání, pokud se jimi učitel nakazí při styku s žáky. Starobní důchod 132. Práva učitelů na důchod, který získají službou v kterémkoli školském systému v zemi, by měla platit i při jeho přechodu do služeb kteréhokoli systému v téže zemi. 133. S přihlédnutím k ustanovením platným v každé zemi měl by být v případě nedostatku učitelů těm, kdo pokračují v pedagogické činnosti po dosažení důchodového věku, stanoven prostřednictvím patřičné instituce důchod s ohledem na odpracované roky, nebo by se jim měla dát možnost získat dodatečný důchod. 134. Starobní důchod by se měl vyplácet v takovém poměru k poslednímu výdělku, aby si učitel mohl udržet adekvátní úroveň. Invalidní důchod 135. Invalidní důchod by se měl vyplácet těm učitelům, kteří musejí přerušit svoji pedagogickou činnost pro tělesnou pracovní neschopnost nebo duševní choroby. V případě, že vyplácení nemocenských dávek nebo jiných dávek se při dlouhodobé pracovní neschopnosti ruší, je třeba počítat s poskytnutím důchodu těmto učitelům. 136. V případě částečné pracovní neschopnosti, tj. když učitel nemůže vykonávat práci na celý pracovní úvazek, měl by dostávat částečný invalidní důchod. 137. 1. Invalidní důchod by se měl stanovit v takovém poměru k poslednímu výdělku, aby si učitel mohl udržet patřičnou životní úroveň. 59

137. 2. Mělo by se počítat s poskytováním lékařské péče a příslušných nemocenských dávek se zlepšováním narušeného zdraví učitelů, s rehabilitačními službami, které by těmto učitelům umožnily vrátit se k původní činnosti. Dávky pozůstalým 138. Podmínky poskytování peněžitých dávek a jejich výše by měly být takové, aby pozůstalým umožnily udržet si patřičnou úroveň a dětem odkázaným na tyto dávky zabezpečily dobrou životní úroveň a vzdělání. Prostředky sociálního zabezpečení učitelů 139. 1. Sociální zabezpečení učitelů by se mělo realizovat podle možností prostřednictvím všeobecného systému, který se používá u osob zaměstnaných ve státním nebo soukromém sektoru. 139. 2. Tam, kde všeobecný systém chybí, měly by se na právním nebo jiném základě vypracovat speciální systémy. 139. 3. V případě, že výška dávek určovaných všeobecným systémem je nižší, než se uvádí v tomto doporučení, měla by se uvést do souladu s doporučenou normou prostřednictvím doplňujících systémů. 140. Měla by se přezkoumat možnost zapojit představitele učitelských organizací do správy speciálních a doplňujících systémů včetně investování jejich finančních prostředků. XII. NEDOSTATEK UČITELŮ 141. Hlavním principem by mělo být, že každý závažný nedostatek učitelů by se měl řešit výjimečnými opatřeními. Tato opatření by neměla v žádném případě snižovat požadavky na kvalifikaci učitele ani na úroveň vzdělání žáků. Vzhledem k tomu, že některá opatření zaměřená na řešení nedostatku učitelů, jako např. neúměrné zvýšení kapacity tříd, učebního úvazku učitele, se neslučují s cíli a úkoly vzdělání a poškozují žáky, měly by školské orgány učinit takové kroky, které by umožnily taková opatření nepřijímat a již existující zrušit. 142. V rozvojových zemích, kde v důsledku palčivého nedostatku učitelů může vzniknout nutnost organizovat krátkodobé intenzivní přípravné kurzy, bylo by třeba zároveň uskutečňovat odborně náročný program přípravy vysoce kvalifikovaných učitelů, schopných vést a řídit vzdělávací instituci. 143. 1. Studenti přijímaní do zrychlených krátkodobých kurzů by se měli vybírat podle norem platných při přijímání na normální pedagogické studium, nebo dokonce vyšších, aby potom byli schopni plnit požadavky denního studia.

60

143. 2. Určité úpravy a zvláštní výhody mimořádně placeného studijního volna by měly umožňovat studentům dokončit své studium při zaměstnání. 144. 1. Pokud je to možné, nekvalifikovaní zaměstnanci by měli pracovat pod přímým dozorem a vedením odborně kvalifikovaných učitelů. 144. 2. Podmínkou dalšího zaměstnání těchto osob by mělo být získání odpovídajícího vzdělání nebo ukončení studia. 145. Úřady by měly uznat, že zlepšením v oblasti sociálního a ekonomického postavení učitelů, jejich životních a pracovních podmínek, podmínek jejich zaměstnávání, možností pracovního postupu je nejlepším prostředkem pro překonání jakéhokoli nedostatku kompetentních a zkušených učitelů a také podmínkou pro zapojení a udržení dostatečného počtu plně kvalifikovaných osob v učitelském povolání. XIII. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 146. Pokud je postavení učitelů v některých ohledech příznivější než takové, jaké vyplývá z tohoto Doporučení, nemělo by se v žádném případě obsahu tohoto Doporučení využít ke snížení již dosaženého postavení učitelů. Jean THOMAS, předseda Mimořádné mezivládní konference o postavení učitelů René MAHEU, generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

61

Ošetřovné (ošetřování nemocného člena rodiny, péče o dítě ve věku do 10 let) Ošetřování nemocného člena rodiny a péče o dítě mladší 10 let, z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 39 zákona o nemocenském pojištění, je důležitou osobní překážkou v práci (§ 191 zákoníku práce), kdy zaměstnanci při splnění stanovených podmínek náleží z nemocenského pojištění ošetřovné. Tato dávka náleží zaměstnanci (muži i ženě), který nemůže pracovat, poněvadž musí: • ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, • pečovat o dítě mladší než 10 let z důvodu, že: • dětské výchovné zařízení nebo škola byly uzavřeny z nařízení příslušného orgánu, • dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy, • osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat, • ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou. Ošetřovné se poskytuje od prvního dne potřeby ošetřování (péče) po dobu 9 kalendářních dnů. Zaměstnanci, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý (tj. svobodný, rozvedený, ovdovělý, nežije-li s druhem nebo registrovaným partnerem), se ošetřovné poskytuje od prvního dne potřeby ošetřování (péče) po dobu 16 kalendářních dnů. Ošetřovné se stanoví stejným způsobem jako nemocenské, včetně výše dávky 60 % denního vyměřovacího základu. V témž případě ošetřování náleží podpora jen jednou a jen jednomu oprávněnému nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Vystřídání je možné jen jednou. Kdo je oprávněn v této věci jednat (podat žádost apod.)? Zaměstnanec, který nárok na dávku uplatňuje, popř. jiná osoba na základě plné moci zaměstnance. V závažných případech může orgán nemocenského pojištění ustanovit tzv. "zvláštního příjemce dávky". Jaké jsou podmínky a postup pro řešení životní situace? 62

Pro nárok na dávku musí být splněny následující podmínky: • trvání účasti na nemocenském pojištění (tj. zaměstnání) v době vzniku potřeby ošetřování (péče) člena rodiny; ošetřovné z ochranné lhůty ze zaniklého nemocenského pojištění nenáleží, • žití ve společné domácnosti s ošetřovaným; tato podmínka se nevyžaduje při ošetřování (péči) dítěte ve věku do 10 let rodičem, • ztráta započitatelného příjmu ze zaměstnání, ze kterého je ošetřovné poskytováno (dávka nenáleží za období, za které náleží zaměstnanci započitatelný příjem), • uplatnění nároku na dávku předepsaným tiskopisem, který vystavuje příslušný ošetřující lékař, popř. dětské výchovné zařízení, do kterého dítě chodí. Tato dávka nenáleží příslušníkům (tj. Policie České republiky, Celní správa, Vězeňská služba, vojáci z povolání); domáckým zaměstnancům; zaměstnancům činných na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnancům činných na základě dohody o provedení práce; dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby; odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody zařazeným do práce; žákům a studentům ze zaměstnání, které spadá výlučně do období prázdnin; zaměstnancům vykonávajícím zaměstnání malého rozsahu; zahraničním zaměstnancům; členům kolektivních orgánů právnické osoby; osobám samostatně výdělečně činným. Nárok na výplatu ošetřovného nemá zaměstnanec v prvních 21 kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanci nevzniká nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo na rodičovský příspěvek. To neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, byla přijata do ústavní nebo lázeňské péče. Ošetřovné se poživateli starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně poskytuje nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání. Jakým způsobem můžete zahájit řešení životní situace? • Nárok na dávku uplatněte tiskopisem "Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče)", který vystaví při onemocnění člena rodiny nebo osoby, která jinak o dítě pečuje, jeho (její) ošetřující lékař. 63

• Pro výplatu ošetřovného za určité období je třeba na tiskopisu "Potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče)" osvědčit trvání potřeby ošetřování; tiskopis potvrdí ošetřující lékař. • V průběhu ošetřování (péče) je možné se jednou vystřídat, k tomu je nutné vyplnit tiskopis "Žádost o ošetřovné osoby, která převzala ošetřování (péči)". Tiskopis si můžete stáhnout z internetových stránek České správy sociálního zabezpečení nebo si jej vyzvednout na okresních správách sociálního zabezpečení. • V případě nařízení karantény je příslušným lékařem, případně hygienikem, vystaven tiskopis "Potvrzení o nařízení karantény". • Prostřednictvím tiskopisu "Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény" lékař nebo hygienik osvědčuje skutečnost trvání karantény; na základě toho se pak vyplácí nemocenské za určité období. • Při uzavření dětského výchovného zařízení, do něhož dítě chodí, vystaví toto zařízení nebo orgán, který o uzavření rozhodl, tiskopis "Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření výchovného zařízení (školy)". Na které instituci životní situaci řešit? Nárok se uplatňuje u zaměstnavatele. V případě sporu o dávku se obraťte na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení (dále též "OSSZ"), v Praze na územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení (dále též "PSSZ") nebo na územní pracoviště Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále též "MSSZ"). Místní příslušnost OSSZ/ PSSZ/ MSSZ se řídí sídlem vašeho zaměstnavatele nebo sídlem mzdové účtárny. (zdroj : ČSSP)

64