Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, Praha 4. Řízení ve školství

Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, 149 00 Praha 4

Řízení ve školství

Ročník: XXIII.

Číslo: 5/2015

1

Obsah 1. Novinky ze školských paragrafů Nové vyhlášky

4

Zákon 222/2015 Sb.

17

Zákon 164/2015 Sb.

23

2. Aktuální změny v legislativě Změny v zákoníku práce

24

Další změny v ZOZ

38

3. Nové metody ve školství Změna školského zákona

40

4. Zajímavosti z internetu Minimální mzda

60

2

chtěl bych Vás jménem celé redakce časopisu Řízení ve školství přivítat v novém školním roce 2015/2016 a popřát Vám, aby proběhl podle Vašich představ a ke spokojenosti Vašich žáků a studentů. Již od první chvíli na nás čeká spousta novinek, změn a novelizací. Budeme se snažit Vám opět nabídnout kvalitní přehled aktuálních informací ze školství a z přidružených oblastí, které s ním souvisí. Stále platí nabídka o využití časopisu pro Vaši reklamu. Máte nějaký zajímavý projekt, kterým byste se chtěli pochlubit a zviditelnit Vaši školu? Neváhejte a posílejte své příspěvky na [email protected]. Jako první využil nabídky ředitel gymnázia Přírodní škola Mgr. František Tichý, který by se s Vámi chtěl podělit o svoje praktické zkušenosti s řízením školy a vytvářením školních projektů. Po celou dobu školního roku bude časopis Řízení ve školství přinášet jednotlivé kapitoly z knihy Přírodní škola – cesta jako cíl. Doufám, že Vás zkušenosti zaujmou a sami se budete chtít pochlubit svými úspěchy.

3

1. NOVINKY ZE ŠKOLSKÝCH PARAGRAFŮ

214 VYHLÁŠKA Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů ze dne 25. srpna 2015, kterou se mění vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 81 odst. 11, § 91 odst. 1 a § 113a odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 242/2008 Sb., zákona č. 49/2009 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 370/2012 Sb. a zákona č. 82/2015 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění vyhlášky č. 90/2010 Sb., vyhlášky č. 274/2010 Sb., vyhlášky č. 54/2011 Sb., vyhlášky č. 273/2011 Sb., vyhlášky č. 371/2012 Sb. a vyhlášky č. 173/2014 Sb., se mění takto: 1. V § 9 se číslo „90“ nahrazuje číslem „105“. 2. V § 9 se věta druhá zrušuje. 3. Za § 19 se vkládá nový § 19a, který včetně nadpisu zní: „§ 19a Nahrazující zkouška z cizího jazyka (1) Zkoušku z cizího jazyka, k jejímuž konání se žák přihlásil podle § 4 odst. 2 písm. c) nebo e), lze nahradit výsledkem standardizované zkoušky podle školského zákona dokládající jazykové znalosti žáka na úrovni B1 nebo úrovni vyšší podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

4

(2) Informaci o standardizovaných zkouškách, které ředitel školy může podle odstavce 1 zvolit jako náhradu zkoušky z cizího jazyka, zveřejní ministerstvo nejpozději do 31. března každého roku způsobem umožňujícím dálkový přístup. Informace je platná pro jarní zkušební období a podzimní zkušební období v následujícím kalendářním roce. (3) Písemnou žádost o nahrazení zkoušky podává žák řediteli školy nejpozději do 31. března pro konání maturitní zkoušky v jarním zkušebním období a do 30. června pro konání maturitní zkoušky v podzimním zkušebním období. Součástí žádosti je vždy ověřená kopie dokladu o úspěšném vykonání standardizované jazykové zkoušky.“. 4. V § 24 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Pokud žák nahradil zkoušku z cizího jazyka zkouškou podle § 19a, uvádí se v protokolech u příslušné zkoušky místo stupně prospěchu slovo „nahrazeno“.“. 5. V § 26 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) V případě, že žák nahradil zkoušku z cizího jazyka profilové části maturitní zkoušky zkouškou podle § 19a, uvádí se na vysvědčení u příslušné zkoušky místo stupně prospěchu slovo „nahrazeno“. Tato zkouška není součástí celkového hodnocení podle odstavce 2.“. 6. V § 31 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Pokud žák nahradil zkoušku z cizího jazyka zkouškou podle § 19a, je přílohou protokolu také ověřená kopie dokladu o úspěšném vykonání této zkoušky.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Pro délku trvání didaktického testu z matematiky v podzimním zkušebním období roku 2015 se použije § 9 vyhlášky č. 177/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. 2. Informaci o zkouškách nahrazujících zkoušku z cizího jazyka profilové části maturitní zkoušky, které ředitel školy může určit pro konání maturitní zkoušky v jarním zkušebním období a podzimním zkušebním období 2016, zveřejní ministerstvo nejpozději do 15. září 2015. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2015. Ministryně: Mgr. Valachová, Ph.D., v. r. 5

180 VYHLÁŠKA Vyhláška o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankynímmatkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích) ze dne 9. července 2015 o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankynímmatkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích) Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 238 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 365/2011 Sb., a v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy podle § 246 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 365/2011 Sb.: §1 Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie2) upravuje a) práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, b) práce a pracoviště, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům a podmínky, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. §2 (1) Těhotným zaměstnankyním jsou zakázány práce a) rizikové3), s výjimkou

6

1. prací zařazených podle jiného právního předpisu upravujícího zařazování prací do kategorií4) jako rizikové pro faktor psychická zátěž podle kritéria práce v noční době, 2. prací uvedených v písmenu l), pokud lze u těhotné zaměstnankyně prokázat imunitu proti biologickému činiteli, který přichází při dané práci v úvahu, a 3. prací, pro které podmínky jejich výkonu stanoví právní předpisy upravující využívání jaderné energie a ionizující záření, b) vyžadující používání izolačních dýchacích přístrojů, c) vykonávané velkými svalovými skupinami s převažující dynamickou složkou svalové práce podle jiného právního předpisu upravujícího podmínky ochrany zdraví při práci5), 1. při nichž minutový přípustný energetický výdej překračuje 14,5 kJ/minutu a průměrný směnový energetický výdej překračuje 3,4 MJ, 2. spojené s ruční manipulací s břemenem, jehož hmotnost při občasné manipulaci překračuje 10 kg nebo při časté manipulaci 5 kg, 3. při nichž směnová kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene překračuje 2000 kg za průměrnou směnu, 4. vykonávané vsedě, spojené s častým zvedáním nebo přenášením břemene o hmotnosti vyšší než 2 kg, 5. spojené se zaujímáním pracovní polohy v hlubokém předklonu, vkleče, v dřepu, vleže, ve stoji na špičkách, s rukama nad výškou ramen, s rotací trupu nebo úklony trupu o více než 10 stupňů, jde-li o opakující se pracovní úkony, 6. spojené s tlakem na břicho, 7. při nichž nelze upravit parametry pracovního místa s ohledem na antropometrické změny těla, 8. vykonávané v pracovní poloze vstoje nebo vsedě s převahou statické složky práce bez možnosti její změny, 9. spojené s přepravou břemene pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku, při nichž je vynakládaná tažná síla 115 N nebo tlačná síla vyšší než 160 N, d) vykonávané ve vnuceném pracovním tempu5), e) při nichž by mohly být vystaveny rázům6), f) spojené s expozicí celkovým horizontálním nebo vertikálním vibracím6), překračujícím přípustný expoziční limit snížený o 10 dB,

7

g) spojené s expozicí chemickým látkám nebo chemickým směsím označovaným standardními větami označujícími specifickou rizikovost podle jiného právního předpisu upravujícího chemické látky nebo chemické směsi7) nebo standardními větami o nebezpečnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie2) 1. způsobujícím akutní nebo chronické otravy s těžkými anebo nevratnými účinky pro zdraví s větami R 23, R 24, R 25, R 26, R 27, R 28 nebo R 39 nebo jejich kombinacemi nebo s větou R 68 v kombinaci s větami R 20, R 21 nebo R 22 nebo s větou R 48 v kombinaci s větami R 23, R 24 nebo R 25 anebo s větami H300, H301, H310, H311, H330 nebo H331 nebo jejich kombinacemi nebo s větami H370, H371 nebo H372, 2. klasifikovaným jako karcinogen kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 45, R 49 nebo R 40 anebo karcinogen kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H350, H350i nebo H351, 3. klasifikovaným jako mutagen kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 46 nebo R 68 anebo mutagen v zárodečných buňkách kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H340 nebo H341, 4. toxickým pro reprodukci s účinkem na plod v těle matky kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 61 nebo R 63 anebo kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H360, H360D, H360FD, H360Fd, H360Df, H361, H361d nebo H361fd, 5. senzibilizujícím dýchací cesty nebo kůži s větami R 42 nebo R 43 nebo jejich kombinacemi anebo s větami H334 nebo H317, h) spojené s expozicí jiným chemickým látkám nebo chemickým směsím neuvedeným v písmenu g), pokud nelze na podkladě vyhodnocení zdravotních rizik vyloučit, že nedojde k poškození zdraví těhotné zaměstnankyně nebo plodu, i) při výrobě léčiv nebo veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika nebo jiné biologicky vysoce účinné látky, pokud nelze na podkladě vyhodnocení zdravotních rizik vyloučit, že nedojde k poškození zdraví těhotné zaměstnankyně nebo plodu, j) při výrobě cytostatik nebo antimitotických léků, jejich přípravě k injekční aplikaci, při jejím provádění nebo při ošetřování pacientů léčených cytostatiky nebo antimitotickými léky, k) spojené s expozicí prachu tvrdých dřev s karcinogenními účinky5),

8

l) spojené s expozicí viru zarděnek, jinému biologickému činiteli skupin 2 až 45) zařazené jako rizikové3) nebo původci toxoplasmosy, pokud nelze u těhotné zaměstnankyně prokázat imunitu proti biologickému činiteli, který přichází při dané práci v úvahu. (2) Těhotným zaměstnankyním jsou dále zakázány práce a) při výrobě a zpracování výbušnin nebo výbušných předmětů a při zacházení s nimi8), b) při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pád předmětů, c) ve výškách nad 1,5 m, nad volnou hloubkou přesahující 1,5 m nebo na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny je 10 stupňů a větší, d) na zařízeních vysokého elektrického napětí, e) při ošetřování zvířat vyžadujících zvláštní péči podle jiného právního předpisu upravujícího stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči9), f) související s chovem zvířat podle jiného právního předpisu upravujícího způsob organizace práce a pracovních postupů při práci související s chovem zvířat10), g) při porážení zvířat na jatkách, h) vykonávané v prostoru uzavřených nádob nebo nádrží, i) při ošetřování pacientů umístěných v uzavřených psychiatrických odděleních, j) těžební v podzemí. (3) Těhotným zaměstnankyním je zakázáno pracovat na pracovištích, kde a) je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa, b) je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových, c) jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření stanovené pro obyvatelstvo jiným právním předpisem upravujícím ochranu zdraví před účinky neionizujícího záření11), d) podle hodnocení zdravotních rizik zaměstnavatelem expozice chemickým látkám nebo směsím nebo biologickým činitelům skupin 2 až 4 může ohrozit jejich zdraví nebo zdraví plodu. §3 (1) Kojícím zaměstnankyním jsou zakázány práce a pracoviště a) uvedené v § 2 odst. 1 písm. g), j) a k) a odst. 2 písm. j),

9

b) s chemickými látkami nebo chemickými směsmi poškozujícími kojence prostřednictvím mateřského mléka označovanými větami R 64 nebo H362, c) s chemickými látkami nebo chemickými směsmi toxickými pro reprodukci s účinkem na fertilitu označovanými větami R 60 nebo R 62 nebo jejich kombinacemi anebo s větami H360, H360F, H360FD, H360Fd, H360Df, H361, H361f nebo H361fd. (2) Kojícím zaměstnankyním jsou dále zakázány práce a pracoviště, kde podle hodnocení zdravotních rizik zaměstnavatelem expozice chemickým látkám nebo směsím může ohrozit jejich zdraví nebo zdraví kojence. §4 Zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu jsou zakázány práce a pracoviště uvedené a) v § 2 odst. 1 písm. a), jde-li o rizikové práce s vibracemi nebo rizikové práce v zátěži teplem nebo chladem, b) v § 2 odst. 1 písm. b), c) bodech 1 až 6 a bodě 8, písm. d) a e), c) v § 2 odst. 2, d) v § 2 odst. 3 písm. a) a b). §5 (1) Mladistvým zaměstnancům jsou zakázány práce a) rizikové3), b) vyžadující používání izolačních dýchacích přístrojů, c) vykonávané velkými svalovými skupinami s převažující dynamickou složkou svalové práce podle jiného právního předpisu upravujícího podmínky ochrany zdraví při práci5), 1. při nichž jsou překračovány hygienické limity energetického výdeje pro dívky nebo chlapce, 2. spojené s ruční manipulací s břemenem, jehož hmotnost při občasné manipulaci překračuje u chlapců 20 kg nebo při časté manipulaci 15 kg, u dívek pak při občasné manipulaci 15 kg nebo při časté manipulaci 10 kg, 3. při nichž směnová kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene překračuje u chlapců 5500 kg a u dívek 4000 kg za průměrnou směnu,

10

4. vykonávané vsedě chlapci, spojené s častým zvedáním a přenášením břemene o hmotnosti vyšší než 4,5 kg, nebo dívkami o hmotnosti vyšší než 2,5 kg, 5. spojené s přepravou břemene pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku, při nichž je chlapci vynakládaná tažná síla vyšší než 150 N nebo tlačná síla vyšší než 200 N nebo při nichž je dívkami vynakládaná tažná síla vyšší než 115 N nebo tlačná síla vyšší než 160 N, d) vykonávané ve vnuceném pracovním tempu5), e) se zdroji ionizujícího záření11), f) spojené s expozicí chemickým látkám nebo chemickým směsím označovaným standardními větami označujícími specifickou rizikovost podle jiného právního předpisu upravujícího chemické látky nebo chemické směsi7) nebo standardními větami o nebezpečnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie2) 1. způsobujícím akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými účinky pro zdraví s větami R 23, R 24, R 25, R 26, R 27, R 28 nebo R 39 nebo jejich kombinacemi nebo s větou R 68 v kombinaci s větami R 20, R 21 nebo R 22 nebo s větou R 48 v kombinaci s větami R 20, R 21, R 22, R 23, R 24, R 25 nebo s větou R 33 anebo s větami H300, H301, H310, H311, H330 nebo H331 nebo jejich kombinacemi nebo s větami H370, H371, H372 nebo H373, 2. klasifikovaným jako karcinogen kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 45, R 49 nebo R 40 anebo karcinogen kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H350, H350i nebo H351, 3. klasifikovaným jako mutagen kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 46 nebo R 68 anebo mutagen v zárodečných buňkách kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H340 nebo H341, 4. toxickým pro reprodukci kategorie 1, 2 nebo 3 s větami R 60 nebo R 61, R 62 nebo R 63 anebo kategorie 1A, 1B nebo 2 s větami H360, H360D, H360F, H360FD, H360Fd, H360Df, H361d, H361, H361f nebo H361fd, 5. senzibilizujícím dýchací cesty nebo kůži s větami R 42 nebo R 43 nebo jejich kombinacemi anebo s větami H334 nebo H317, 6. žíravým s větami R 34 nebo R 35 anebo s větou H314, 7. dráždivým s větou R 41 anebo způsobující vážné poškození očí s větou H318,

11

8. zdraví škodlivým s větou R 65 anebo nebezpečným při vdechnutí s větou H304, 9. jako kapalinami s větami R 11 nebo R 12 anebo s hořlavými kapalinami kategorie 1 nebo 2 s větami H224 nebo H225, hořlavými plyny kategorie 1 nebo 2 s větou H220 nebo H221, s aerosoly kategorie 1 s větou H222, samovolně reagujícími látkami a směsmi typu A, B, C nebo D s větami H240, H241 nebo H242, výbušninami kategorie nestabilní výbušniny s větou H200 nebo výbušninami podtřídy 1.1 s větou H201, 1.2 s větou H202, 1.3 s větou H203, 1.4 s větou H204 nebo 1.5 s větou H205 anebo s organickými peroxidy typu A nebo B s větou H240 nebo H241, g) spojené s expozicí prachu tvrdých dřev s karcinogenními účinky5), h) při výrobě léčiv nebo veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika nebo jiné biologicky vysoce účinné látky, i) při výrobě cytostatik nebo antimitotických léků, jejich přípravě k injekční aplikaci, při jejím provádění nebo při ošetřování pacientů léčených cytostatiky nebo antimitotickými léky. (2) Mladistvým zaměstnancům jsou dále zakázány práce a) při výrobě a zpracování výbušnin nebo výbušných předmětů a zacházení s nimi8), b) ve výškách nad 1,5 m, nad volnou hloubkou přesahující 1,5 m nebo na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny je 10 stupňů a větší, c) na zařízeních vysokého elektrického napětí, d) vykonávané v prostoru uzavřených nádob nebo nádrží, e) na zařízeních pro výrobu, uskladňování nebo používání stlačených, kapalných nebo rozpuštěných plynů, f) při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pád předmětů, g) při ošetřování zvířat vyžadujících zvláštní péči podle jiného právního předpisu upravujícího stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči9), h) při porážení zvířat na jatkách, i) se sudy, kanystry nebo podobnými nádobami, které obsahují chemické látky nebo chemické směsi uvedené v odstavci 1 písm. f). (3) Mladistvým zaměstnancům je zakázáno pracovat na pracovištích, kde a) je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa, b) je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových, c) se pracuje se zdrojem ionizujícího záření,

12

d) podle hodnocení zdravotních rizik zaměstnavatelem expozice chemickým látkám nebo chemickým směsím nebo biologickým činitelům skupin 2 až 4 může ohrozit jejich zdraví. (4) Zákaz prací mladistvým zaměstnancům se nevztahuje na práce, při nichž se mladiství zaměstnanci připravují na povolání, pokud jsou vykonávány pod soustavným odborným dozorem a organizací práce nebo jinými opatřeními je zajištěna dostatečná ochrana jejich zdraví, a) zařazené podle odstavce 1 písm. a) jako rizikové pro faktory zátěž teplem, chladem, hluk, vibrace nebo pracovní poloha, pokud lze na podkladě vyhodnocení zdravotních rizik vyloučit, že nedojde k poškození zdraví, b) uvedené v odstavci 1 písm. f) bodech 7 a 8, písm. h) a písm. i), pokud lze na podkladě vyhodnocení zdravotních rizik vyloučit, že nedojde k poškození zdraví. c) uvedené v odstavci 2 písm. b), c), e), g) a h), d) uvedené v odstavci 1 písm. e) a vykonávané za podmínek stanovených právními předpisy upravujícími využívání jaderné energie a ionizujícího záření, jde-li o mladistvé ve věku od 16 do 18 let věku. §6 Na mladistvé zaměstnankyně, které jsou těhotné, kojící nebo matky do konce devátého měsíce po porodu, se vedle zákazů stanovených v § 2, 3 nebo 4 vztahují též zákazy stanovené v § 5 odst. 1 až 3; ustanovení § 5 odst. 4 se nepoužije. §7 Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, se zrušuje. §8 Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení. Ministr: MUDr. Němeček, MBA, v. r.

13

1

) Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), ve znění směrnic 2007/30/ES a 2014/27/EU. Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/30/ES ze dne 20. června 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/391/EHS, její samostatné směrnice a směrnice Rady 83/477/EHS, 91/383/EHS, 92/29/EHS a 94/33/ES za účelem zjednodušení a racionalizace zpráv o praktickém uplatňování, ve znění směrnic 2007/30/ES a 2014/27/EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/27/EU ze dne 26. února 2014, kterou se mění směrnice Rady 92/58/EHS, 92/85/EHS, 94/33/ES, 98/24/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES s cílem uvést je do souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. 2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006. 3 ) § 39 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 13/2002 Sb. 4 ) Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění vyhlášky č. 107/2013 Sb. 5 ) Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. 6 ) Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. 7 ) Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 8 ) Například zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 83/2013 Sb., o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 v platném znění. 9 ) Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, ve znění vyhlášky č. 205/2011 Sb. 10 ) Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat.

14

11

) Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb.

233 NAŘÍZENÍ VLÁDY Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů ze dne 20. srpna 2015, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Vláda nařizuje podle § 111 odst. 2 a § 112 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce: Čl. I Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb., nařízení vlády č. 452/2009 Sb., nařízení vlády č. 246/2012 Sb., nařízení vlády č. 210/2013 Sb. a nařízení vlády č. 204/2014 Sb., se mění takto: 1. V § 2 se číslo „55“ nahrazuje číslem „58,70“ a číslo „9200“ se nahrazuje číslem „9900“. 2. V § 3 odstavec 1 zní: „(1) Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí:

15

Nejnižší úroveň zaručené mzdy

Skupina prací

v Kč za hodinu

v Kč za měsíc

1.

58,70

9900

2.

64,80

10900

3.

71,60

12100

4.

79,00

13300

5.

87,20

14700

6.

96,30

16200

7.

106,30

17900

8.

117,40

19800.“.

3. § 4 včetně nadpisu zní: „§ 4 Sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance (1) Sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí u zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, 55,10 Kč za hodinu nebo 9300 Kč za měsíc. (2) Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí: Skupina prací

Nejnižší úroveň zaručené mzdy v Kč za hodinu

v Kč za měsíc

1.

55,10

9300

2.

60,90

10300

3.

67,20

11300

4.

74,20

12500

5.

81,90

13800

6.

90,50

15300

7.

99,90

16800

8.

110,30

18600.“.

16

Čl. II Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016. Předseda vlády: Mgr. Sobotka v. r. Ministryně práce a sociálních věcí: Mgr. Marksová v. r. 222 ZÁKON Zákon, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 12. srpna 2015, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 32/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 123/2010 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 181/2014 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se slova „příslušný předpis Evropských společenství 1)“ nahrazují slovy „příslušné předpisy Evropské unie1)“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru.“. 2. V § 3 se doplňují odstavce 7 až 10, které znějí: „(7) Strojově čitelným formátem se pro účely tohoto zákona rozumí formát datového souboru s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, rozpoznat a získat z tohoto

17

datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých údajů a jejich vnitřní struktury. (8) Otevřeným formátem se pro účely tohoto zákona rozumí formát datového souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití informací obsažených v datovém souboru. (9) Otevřenou formální normou se pro účely tohoto zákona rozumí pravidlo, které bylo vydáno písemně a obsahuje specifikace požadavků na zajištění schopnosti různých programových vybavení vzájemně si poskytovat služby a efektivně spolupracovat. (10) Metadata jsou pro účely tohoto zákona data popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich správu v průběhu času.“. 3. § 4 včetně nadpisu zní: „§ 4 Poskytování informací (1) Povinné subjekty poskytují informace na základě žádosti nebo zveřejněním. (2) V případě, že je žadatelem povinný subjekt, je mu poskytována informace za stejných podmínek jako jiným žadatelům.“. 4. Za § 4 se vkládají nové § 4a a 4b, které včetně nadpisů znějí: „§ 4a Poskytování informací na žádost (1) Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, včetně k ní se vztahujících metadat, pokud tento zákon nestanoví jinak. Povinný subjekt není povinen měnit formát nebo jazyk informace ani vytvářet k informaci metadata, pokud by taková změna nebo vytvoření metadat byly pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží; v tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží, poskytne povinný subjekt takový celek v souladu s tímto zákonem. Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané

18

žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytne povinný subjekt informaci v elektronické podobě. (2) Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se způsobem podle obsahu žádosti, zejména a) sdělením informace v elektronické nebo listinné podobě, b) poskytnutím kopie dokumentu obsahujícího požadovanou informaci, c) poskytnutím datového souboru obsahujícího požadovanou informaci, d) nahlédnutím do dokumentu obsahujícího požadovanou informaci, e) sdílením dat prostřednictvím rozhraní informačního systému, nebo f) umožněním dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří, nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem. (3) Pokud způsob poskytnutí informace podle odstavce 2 není možný nebo by pro povinný subjekt představoval nepřiměřenou zátěž, vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci jiným způsobem umožňujícím její účinné využití žadatelem. § 4b Poskytování informací zveřejněním Informace poskytovaná zveřejněním se poskytuje ve všech formátech a jazycích, ve kterých byla vytvořena; při zveřejnění takové informace v elektronické podobě musí být jeden z těchto formátů otevřený a, je-li to možné, též strojově čitelný. Je-li to možné a vhodné, zveřejní povinný subjekt spolu s informací též metadata, která se k ní vztahují. Formát i metadata by měly co nejvíce splňovat otevřené formální normy.“. 5. V § 5 odst. 3 větě druhé se slova „O informacích, poskytnutých v jiné než elektronické podobě,“ nahrazují slovy „O informacích poskytnutých způsobem podle § 4a odst. 2 písm. e) a f), informacích poskytnutých v jiné než elektronické podobě,“. 6. Nadpis § 6 zní: „Odkaz na zveřejněnou informaci“. 7. V § 6 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „ , zejména odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází“. 8. V § 6 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ ; to neplatí, pokud byla žádost o poskytnutí informace podána elektronicky a pokud je požadovaná informace zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup a žadateli byl sdělen odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází“. 9. V § 11 odst. 2 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje. 19

10. V § 11 odst. 2 písm. c) se slovo „autorského“ nahrazuje slovy „autorského nebo práv souvisejících s právem autorským (dále jen „právo autorské“)“. 11. V § 11 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno d), které včetně poznámky pod čarou č. 18 zní: „d) jde o informaci, která se týká stability finančního systému18). 18 ) § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.“. 12. V § 11 odst. 5 úvodní části ustanovení se slova „nebo práv souvisejících s právem autorským (dále jen „právo autorské“)“ zrušují. 13. V § 11 odst. 5 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d). 14. V § 11 odst. 5 písmeno d) včetně poznámky pod čarou č. 19 zní: „d) kulturních institucí hospodařících s veřejnými prostředky, jako jsou divadla, orchestry a další umělecké soubory, s výjimkou knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního zákona2a) a muzeí a galerií poskytujících standardizované veřejné služby19). 19 ) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 15. V § 14a odst. 1 se slova „uveden v“ nahrazují slovy „vyňat z povinnosti poskytovat informaci podle“. 16. V § 14a odstavec 4 zní: „(4) Povinný subjekt může poskytnout výhradní licenci pouze tehdy, je-li výhradní licence pro další šíření poskytované informace nezbytná a je-li to ve veřejném zájmu. Poskytne-li povinný subjekt výhradní licenci podle věty první, přezkoumá alespoň každé 3 roky trvání důvodů, na základě kterých byla výhradní licence poskytnuta; to neplatí v případě poskytnutí výhradní licence k digitalizaci kulturního zdroje, kdy povinný subjekt přezkoumá trvání důvodů, na základě kterých byla výhradní licence poskytnuta, v jedenáctém roce trvání, případně každých následujících 7 let. V případě poskytnutí výhradní licence k digitalizaci kulturního zdroje musí být povinnému subjektu bezplatně poskytnuta kopie digitální reprodukce kulturního zdroje, kterou bude možné po skončení trvání výhradní licence poskytnout podle tohoto zákona.“. 17. V § 15 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Pro knihovny poskytující veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního

20

zákona2a) a muzea a galerie poskytující standardizované veřejné služby19) se věta první nepoužije.“. 18. V § 17 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Žádost o poskytnutí informace podaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vyřizuje podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Povinnost zveřejňovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na informace, k jejichž zveřejnění došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Licenční nebo podlicenční smlouva, na základě níž byla poskytnuta výhradní licence týkající se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a která je platná k 17. červenci 2013, pozbývá účinnosti uplynutím sjednané doby, nejpozději však 18. července 2043. Věta první se nepoužije, jde-li o licenční nebo podlicenční smlouvu týkající se digitalizace kulturních zdrojů. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. v z. Jermanová v. r. Zeman v. r. Sobotka v. r.

21

Vyhláška č. 244/2015 o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2016 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2016 a o zvýšení důchodů v roce 2016 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 220/2011 Sb.: §1 Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014 a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu (1) Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014 činí 26 357 Kč. (2) Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014 činí 1,0246. §2 Výše redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu Pro rok 2016 výše a) první redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 11 883 Kč, b) druhé redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 108 024 Kč. §3 Výše základní výměry důchodu Výše základní výměry starobního, invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu pro rok 2016 činí 2 440 Kč.

22

§4 Zvýšení důchodů v roce 2016 Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 2016 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2015 tak, že základní výměra důchodu se zvyšuje o 40 Kč měsíčně. §5 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016. Ministryně: Mgr. Marksová v. r. Zákon č. 164/2015 Sb., kterým se mění občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) a exekuční řád (zákon č. 120/2001 Sb.), nabývá účinnosti dnem 1. 9. 2015. Zákonnou úpravou dochází k rozšíření okruhu příjmů, z nichž se exekuční srážky budou od 1. 9. 2015 provádět zákonnou úpravou dochází k rozšíření okruhu příjmů, z nichž se exekuční srážky budou od 1. 9. 2015 provádět. V ustanovení § 299 občanského soudního řádu, kde je uveden výčet příjmů, z nichž se srážky provádějí, se nově objevuje i příjem z dohody o provedení práce. Dále se ustanovení § 299 OSŘ rozšiřuje o další tituly, s nimiž se bude zacházet jako se mzdou. Jedná se o výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních sborů (nové písmeno k)) a příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální a příplatek k důchodu a zvláštní příplatek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich (nové písmeno l).

23

2. AKTUÁLNÍ ZMĚNY V LEGISLATIVĚ Změny v zákoníku práce Od 1. října 2015 dochází k významným změnám v zákoníku práce (dále ZP). Byla v zákonodárných orgánech přijata jeho novela č. 205/2015 Sb. ,,která řeší aktuální pracovněprávní problémy. Je zaměřena zejména na oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, které souvisejí se zrušením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců č. 266/2006 Sb. Novela dále [1] sjednocuje právní úpravu dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce v částech, které se týkají způsobů skončení těchto dohod, [2] upravuje rozsah práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců v náhradě škody, [3] zavádí nové legislativně – technické pojmy v souladu s aktuálními právními předpisy. Zákon o úrazovém pojištění č.266/2006 Sb., měl za následek, že hmotněprávní úprava odpovědnosti zaměstnavatele za škodu za pracovní úrazy a nemoci z povolání byla zařazena do přechodných ustanovení ZP. Účinnost tohoto zákona byla několikráte odložena a v průběhu devíti let nebyla nikdy realizována. Novela ZP jeho platnost definitivně zrušila. Proto novela ZP od 1. října 2015 začlenila právní úpravu náhrady škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání z přechodných ustanovení ZP zpět do legislativní oblasti, která řeší tuto problematiku nikoliv přechodně. Z toho důvodu byla téměř všechna ustanovení dotýkající se náhrady škody přečíslována a byly provedeny legislativně – technické změny. V celé části týkající se náhrady škody se tam, kde je to možné, dosavadní terminologie přizpůsobuje pojmům zavedeným novým občanským zákoníkem. Zakročovací povinnost zaměstnance Podle nového § 249 ZP je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové nebo nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému

24

obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit. Tuto povinnost nemá, brání-li mu v tom důležitá okolnost, nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, případně osoby blízké. Je to odůvodněno tím, že zaměstnanec, který koná závislou práci pro zaměstnavatele podle § 2 a 3 ZP v jeho organizační podřízenosti, dle jeho pokynů, je podle zásady jednání v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele je zatížen velkým rozsahem povinností zejména tehdy, hrozí-li zaměstnavateli škoda. Tento stav je odůvodněn jeho prohlubovanou odborností, specializací, znalostí pracoviště a postupů zaměstnavatele. Když hrozí škoda Za vědomé porušení zvláštní prevenční povinnosti nese zaměstnanec zvláštní odpovědnost za škodu dle ustanovení § 251 ZP, a to odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody. Porušení prevenčních povinností zaměstnancem může vést i ke snížení rozsahu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnanec se v souvislosti s realizací prevenčních povinností ocitá v obtížné a náročné situaci, kdy musí být schopen rozpoznat, zda nastala skutečnost, která by mohla mít za následek vznik škody, zda tedy hrozí škoda. Pokud taková situace nastane, je nucen se ve velmi krátkém časovém okamžiku rozhodnout, zda hrozící škodu oznámí vedoucímu zaměstnanci, nebo zda škoda již hrozí bezprostředně a je třeba, aby sám zakročil. Při plnění zakročovací povinnosti tak vznikají mnohá rizika, která zaměstnanec v rychle nastalé situaci není schopen posoudit. ZP proto v těchto případech zaměstnance zvýšenou měrou chrání. Jde zejména o vyloučení odpovědnosti za škodu, kterou zaměstnanec svým zákrokem způsobil, a to za podmínek daných novým ustanovením § 251 odstavec 2 ZP. Je to tehdy, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. Úraz utrpěný zaměstnancem při odvracení škody se posuzuje jako úraz pracovní se zvláštním zpřísněným předpokladem zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel dále odpovídá za věcnou škodu, kterou zaměstnanec při zákroku utrpěl (odpovědnost při

25

odvracení škody). Příznivé pracovní podmínky Nejúčinnějším prostředkem, který může významnou měrou přispět k tomu, aby v pracovním procesu nedocházelo ke škodám, je vytváření příznivých pracovních podmínek. Tato základní prevenční povinnost je uložena zaměstnavateli v novém ustanovení § 248 odstavec1 ZP. Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. Zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 38 odstavec 1 ZP, které zdůrazňuje nejdůležitější povinnosti účastníků pracovního poměru. Výslovně se mezi nimi uvádí i povinnost zaměstnavatele vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů zaměstnancem a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, kolektivní nebo pracovní smlouvou a stanovené vnitřním předpisem.Na zajištění potřebných pracovních podmínek pamatuje ZP i u pracovněprávních vztahů vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovními podmínkami které má ZP na mysli, se rozumějí přiměřené pracovní podmínky. Jsou to nejen podmínky, které zajišťují zaměstnancům řádnou, bezpečnou a zdravotně nezávadnou práci, jejich kulturní a odborný rozvoj, ale i podmínky zajišťující zaměstnancům bezpečné uložení jejich svršků, podmínky, které zabezpečují zaměstnance při jejich neschopnosti k práci a ve stáří, zvláštní pracovní podmínky zajišťované ženám, matkám a mladistvým apod. Přitom je třeba práce konat v souladu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Zaměstnavatel proto musí předem zaměstnance seznámit s jeho úkoly, s předpisy, které musí zaměstnanec při práci dodržovat, podle potřeby musí zaměstnance zaškolit apod. Zaměstnance je třeba vybavit potřebným materiálem, nářadím, ochrannými pracovními prostředky atd. Velký význam má též vytvoření vhodného pracovního prostředí, např. zaměstnanec musí mít k práci dostatečný pracovní prostor, dostatečné světlo, dobré ovzduší apod. (podrobněji viz nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci). Povinnost

26

zaměstnavatele je stanovena také v ustanovení § 103 ZP, který ukládá zaměstnavatelům povinnost vytvářet takové pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy pracovišť. Porušením výše uvedených povinností ze strany zaměstnavatele, směřujících k předcházení škodám, může vzniknout obecná odpovědnost zaměstnavatele za škodu dle nového ustanovení § 265 odstavec 1 ZP (např. porušením povinností stanovených v nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Porušení prevenčních povinností může mít důsledky i při obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu, při odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování nebo při odpovědnosti zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů, kdy se odpovědnost zaměstnance může poměrně omezit. Náhrada škody a dobré mravy Novela ZP v oblasti náhrady škody terminologicky nahrazuje pojem „ zaměstnavatel nebo zaměstnanec odpovídá za škodu „ výrazem „ zaměstnavatel nebo zaměstnanec je povinen.“ Je tomu i v případech, kdy jsou účastníci pracovněprávního vztahu povinni hradit škodu v důsledku jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Podle § 261 odst. 3 je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Stejně je tomu v případě, kdy způsobil škodu zaměstnavatel zaměstnanci rovněž úmyslným jednáním proti dobrým mravům. ZP tedy stanoví sankce nejen v případě konkrétních porušení příslušných ustanovení účastníky pracovněprávních vztahů, ale i tehdy, nejedná-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec v rozporu s právní normou, ale nedodržel zásadu dobrých mravů. V právních předpisech výklad pojmu „dobré mravy“ nenalezneme, jejich obsahem se však několikráte zabýval Nejvyšší soud ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. 19/1998 Sb. rozh.). Podle judikatury se dobrými mravy rozumí „ souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ekonomickou, právní i

27

sociální integrací nabývají dobré mravy postupně mezinárodního (evropského) charakteru, který postupně převáží nad jejich dosavadním národním (státním) pojetím. V rozporu s dobrými mrav y je právní jednání (právní úkon), které se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přesto je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí. „ V pracovním procesu jde např. o pravidla občanské spolupráce, která vyjadřují „dobré mravy.“ Patří sem např. předávání zkušeností mladším zaměstnancům, pomoc při plnění pracovních úkolů apod. V souladu s dobrými mravy má být dále např. výkon práv a povinností zaměstnavatele i zaměstnance. V oblasti náhrady škody každé porušení dobrých mravů ( § 261 odst. 3 a § 265 odstavec 1 ZP) nemusí mít za následek vznik odpovědnosti zaměstnavatele nebo zaměstnance za škodu. Protistrana (druhý účastník pracovněprávního vztahu) musí prokázat, že šlo o úmyslné porušení dobrých mravů. Náhrada škody z dohod Novela ZP doplnila § 271a a 271 b o výslovnou úpravu nároku na náhradu škody i pro zaměstnance, kterým tato škoda vznikne nejen při výkonu práce na základě pracovní smlouvy, ale i při práci podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce). Zaměstnavatel je pro případ své odpovědnosti i v těchto případech pojištěn. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti bude tedy příslušet zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Měl .li zaměstnanec vykonávající práci podle dohody o pracovní činnosti měsíční odměnu v částce 15 tisíc korun a nemocenské dávky měl v částce 7 500 Kč, činí jeho náhrada za ztrátu na výdělku 7 500 Kč. Podmínkou je však, že byl účasten odvodů na nemocenské a sociální zabezpečení. Jeho odměna v této dohodě by musela být vyšší než 2 500 Kč. U dohody o provedení práce je toto hledisko přísnější. Účast na

28

odvodech je zajištěna v případě měsíční odměny z této dohody vyšší jak 10 tisíc Kč. U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat (nový § 271o ZP), přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento vztah skončit. Po této době přísluší náhrada, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Měl-li např. dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do 31. října a v průběhu srpna utrpěl pracovní úraz a byl v pracovní neschopnosti, náleží mu náhrada (rozdíl mezi odměnou v této činnosti a nemocenskými dávkami) jen do 31. října. Pokud by se prokázalo, že může být i nadále zaměstnán (po 31.10), přísluší mu náhrada i nadále. Nový § 271i rozšiřuje okruh osob, které mají nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých, o nárok partnera podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, neboť i mezi partnery vzniká vyživovací povinnost. Úraz a starobní důchod Dosavadní ustanovení ZP § 371 nepočítalo při přiznání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s prodlužováním délky nárok na starobní důchod. Proto novela ZP zařadila do nového § 271b odst. 6 text, který reaguje na prodlužování této délky. Poškozený, kterému vznikne nárok na starobní důchod později, než dovršením věku 65 let, bude mít nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti i po dovršení tohoto věku. Bude-li např. odcházet do starobního důchodu až v 68 letech, dostane náhradu až do tohoto věku, a nikoliv jen do 65 let. Bolestné a ztížení společenského uplatnění Všem poškozeným zaměstnancům, kterým se úraz stal při plnění pracovních úkolů, zaručuje ZP a další pracovněprávní předpisy náhradu škody za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění v podobě tzv.

29

bodového ohodnocení. Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Počet bodů na zdravotní poškození stanoví lékař, což je rozhodující pro celkovou výši škody. Sazby bodového hodnocení za bolest i ztížení společenského uplatnění za úraz i nemoc z povolání jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 440/2001 Sb. Tato vyhláška v současnosti již nevyhovuje. Proto novela ZP obsahuje v novém § 271c zmocnění pro vydání prováděcího předpisu, který stanoví výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Úprava reaguje na nové znění občanského zákoníku tak, aby na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bylo možné výši náhrad zvýšit na rámec výše stanovené právním předpisem. Zmocnění využilo Ministerstvo zdravotnictví k vydání nové vyhlášky, jejíž účinnost se předpokládá od 1. října 2015. Podle toho předpisu se budou zvyšovat náhrady až na čtyřnásobek. Jednotlivé druhy úrazů či onemocnění jsou ve vyhlášce obodovány. Nová úprava proti dosavadnímu stavu (dosud 120 Kč za jeden bod) zdvojnásobuje hodnotu jednoho bodu na 250 korun a zároveň zvyšuje počty bodů přiřazené k diagnozám. Při odškodňování mimopracovních úrazů se bude i nadále postupovat podle nového občanského zákoníku. Ten definuje ztížení společenského uplatnění obecným způsobem : vznikla –li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného. Nelze –li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Tím je dána – na rozdíl od pracovních úrazů – větší volnost účastníkům, aby si výši náhrady škody dohodli sami s přihlédnutím k lékařskému posudku (§ 2958 občanského zákoníku).

30

Poškozený zaměstnanec může však dosáhnout vyššího bodového hodnocení za pracovní úraz na základě soudního řízení. Je to například v případech, kdy škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení (např. infekce rány prodlužující dobu léčení, léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci), nebo kdy škoda vedla ke zvlášť těžkým následkům, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě. Ztížení společenského uplatnění Zvlášť nepříznivé důsledky pro poškozené zaměstnance může mít ztížení společenského uplatnění. Projevuje se v životních úkonech poškozeného, v uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo v plnění jeho společenských úkolů. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Bodové hodnocení, které je rozhodující pro výši škody, uvádí lékař v lékařském posudku. Posudek zpracovává posuzující lékař, který je ošetřujícím lékařem poškozeného, nebo ho vydává zdravotnické zařízení, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek. U nemoci z povolání je to zdravotnické zařízení oprávněné k posuzování nemoci z povolání, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek. Lékařský posudek se vydává u bolesti, jakmile je možno považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený, a u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce, kdy došlo ke škodě na zdraví. Musí vždy obsahovat postupy, kterými posuzující lékař dospěl k závěru svého hodnocení, dále položky z právního předpisu, podle kterých bylo bodové hodnocení provedeno, a odůvodnění případného zvýšení bodového hodnocení nad limity uvedené v této vyhlášce. Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a zaměstnancem (nový § 271r ZP). Soud však může výši odškodnění stanovenou prováděcím právním předpisem přiměřeně zvýšit.

31

Náklady na bezpečnost práce Odborové organizace mají podle § 322 ZP právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnanců. Náklady vzniklé kontrolou hradí stát na základě dohody s odborovou organizací. Náklady na výkon kontroly mohou též zahrnovat náklady na prohlubování kvalifikace osob vykonávajících kontrolu (např. svazoví inspektoři práce. Prohlubování (udržování) jejich kvalifikace je nezbytným předpokladem profesionální úrovně těchto kontrol. Doplněný § 322 odst. 2 ZP odstraňuje výkladové nejasnosti tak, aby dohodnutý objem těchto prostředků mohl sloužit též potřebám průběžného vzdělávání svazových inspektorů ve formě prohlubování (udržování) jejich kvalifikace ve smyslu § 230 ZP. Tyto prostředky není však možné požít pro účely získávání nové kvalifikace. Změny v dohodách V personální praxi se stále více využívají dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, které patří mezi nejčastější alternativní pracovní úvazky. Dohody o pracovní činnosti (dále DPČ) jsou výhodné zejména v případech, kdy rozsah pracovní činnosti nebo možnosti zaměstnance nedovolují zaměstnání na plný pracovní úvazek či pracovní zájem na splnění pracovních úkolů je jen příležitostný a časový (např. malý rozsah výrobní a obchodní činnosti zaměstnavatele.) Ke vzniku dohody je třeba jasného, jednoznačného projevu vůle zaměstnavatele a zaměstnance. Proto ZP požaduje, aby DPČ byla sjednávána písemně. Na polovinu pracovní doby Podle dohody může zaměstnanec vykonávat práce jen do poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Je-li tedy týdenní pracovní doba 40 hodin týdně, může rozsah dohody být do 20 hodin týdně. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Dohody o pracovní činnosti lze uzavírat na dobu určitou i neurčitou. Při dohodách na dobu určitou lze dobu jejich trvání vymezit obdobně jako v pracovních smlouvách. Pokud nebyla doba trvání této dohody

32

výslovně omezena na určitou dobu, popřípadě pokud omezení nevyplývá přímo z povahy prací, jde o dohodu uzavřenou na dobu neurčitou. Dohoda o provedení práce V obsahu dohody se musí konkrétně a přesně dohodnout především rozsah práce. Je nutné, aby z vymezeného druhu práce vyplývalo, že k jeho splnění má dojít mimo pracovní poměr. Pracovní úkol sjednaný v dohodě o provedení práce (dále DPP) se nevymezuje druhově, ale individuálně, např. vypracování odborného posudku, přeložení textu, přednes přednášky, prodej novin, výkon kampaňové nebo sezónní práce. Zaměstnavatel ji může uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá, není větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do předpokládaného rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnance pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné DPP. Míru odpracované doby nelze stanovit v předpisech, je nutno vyjít z konkrétní záležitosti. Předpokládaný rozsah práce stanoví zaměstnavatel a vychází přitom ze znalosti pracovní problematiky, která je dohodou zajišťována. Je možné aby DPP byla uzavřena i na déletrvající pracovní výkon, například na dobu jednoho roku nebo na dobu neurčitou. Počet odpracovaných hodin nesmí však být vyšší než 300. Změny ve skončení dohod Personální praxe dlouhdobě postrádala výslovnou úpravu možnosti zrušení DPP, pokdu to nebylo mezi účastníky dojednáno. U DPČ tato úprava však existovala. Proto novela ZP sjednocuje skončení výkonu práce nejen podle DPČ, ale i podle DPP v novém § 77 odst.4. Přednost ZP dává opětovně dohodě o skončení. Není –li sjednána, může kterákoliv ze stran (zaměstnavatel nebo zaměstnanec) dát výpověď z jakéholiv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou. Ta začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.Např. doručí –li zaměstnavatel výpověď zaměstnanci z DPP k 10 říjnu,končí tato dohoda dnem 24. října. DPČ nebo DPP může být rovněž ukončena okamžitým zrušením. Je to možné jen v případech, kdy lze okamžitě zrušit pracovní poměr. Ze strany zaměstnavatele to bude možné tehdy, jestliže zaměstnanec byl

33

pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu v délce 6 měsíců nebo 1 roku v závislosti na tom, zda byl trestný čin spáchán při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nebo porušil-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci ( viz § 55 ZP). Zaměstnanec může okamžitě zrušit DPČ nebo DPP jestliže nemůže tuto práci dále vykonávat podle lékařského posudku bez vážného ohrožení svého zdraví anebo jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil odměnu za tuto činnost do 15 dnů od její splatnosti (viz § 56 ZP.) Zrušení právního vztahu musí být vždy provedeno písemně, jinak by se k tomu jednání nepřihlíželo. Takové právní jednání je nicotné, zdánlivé, jakoby k němu vůbec nedošlo a druhá strana by se mohla soudně domáhat, aby druhý účastník v práci podle dohody pokračoval ( tzv. žaloba na plnění podle § 80 o.s.ř.). Případně by mohla uplatňovat i nárok na náhradu škody, která jí tímto jednáním druhé strany vznikla. Částečná nezaměstnanost (kurzarbeit) – změny v zákoně o zaměstnanosti Řada zaměstnavatelů přistupuje ke zkrácení pracovní doby, např. jen na čtyři dny v týdnu, nebo zkracuje počet pracovních hodin v jednotlivých směnách. Jedná se o částečnou nezaměstnanost, tzv.kurzarbeit. Jsou to situace, kdy se firmy potýkají s různými výrobními problémy, jako je např. nedostatek zakázek, druhotná platební neschopnost, provozní důvody, apod. Těmito hospodářskými problémy s důsledky na zaměstnaneckou oblast, k nimž se ještě přidružují přírodní katastrofy, se několikráte zabývala vláda již od závěru roku 2014. Výsledkem bylo zpracování legislativního návrhu na úpravy v zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále ZOZ). Novela byla publikována jako č. 203/2015 Sb., dne 17.8.2015.. Nejvýznamnější změnou v ZOZ je zavedení přípěvku v době částečné nezaměstnanosti. Tato legislativní výhoda nabyla účinnosti vyhlášením novely ve Sbírce zákonů 17. srpna 2015. Příspěvek může Úřad práce poskytnout podle nového § 115 ZOZ zaměstnavateli na základě dohody uzavřené s ním po předchozím souhlasu vlády, pokud na jeho straně nastane překážka v práci z důvodu uvedeného v § 209 odst. 1. zákoníku práce (dále ZP) nebo z důvodu

34

přerušení práce způsobené živelní událostí podle § 207 písm.b) ZP spočívající v přírodní pohromě . Příspěvek nemohou dostat zaměstnavatelé uvedení v§ 109 odst. 3 ZP, tzv, nepodnikatelské subjekty, Jsou to např. územní samosprávné celky, orgány státu, příspěvkové organizace, jejichž náklady jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů apod. Důvody pro příspěvek uvádí ZP v § 209 odst.1 a v § 207 písm.b).Podle § 209 odst. 1 ZP se jedná o jinou překážku v práci tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jim poskytovaných službách, Zaměstnanci v těchto případech náleží náhrada mzdy nejméně 60 % průměrného výdělku.Zaměstnavatel se o tom musí dohodnout s odborovou organizací. Pokud u něj odborová organizace nepůsobí, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem. Příklad: Zaměstnavatel v důsledku ztráty zakázek a omezení výroby snižuje rozsah týdenní pracovní doby ze 40 hodin na 30 hodin. Vzhledem k tomu, že se jedná o jinou překážku v práci na jeho straně (částečná nezaměstnanost), je povinen poskytovat zaměstnancům, kterým byl snížen rozsah týdenní pracovní doby, i za tuto dobu náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Uzavře-li dohodu s odborovou organizací, bude poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy nejméně 60 % průměrného výdělku, náhrada může však být i vyšší. Nepůsobí –li u něj odborová organizace, může výši náhrady mzdy stanovit ve svém vnitřním předpise.í. Ustanovení § 207 písm. b) řeší situace, kdy v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí nemohl zaměstnanec pracovat po plně stanovenou týdenní pracovní doby a zaměstnavatel ho nepřevedl na jinou práci. ZP umožňuje, aby zaměstnanec obdržel od zaměstnavatele za „zkrácení „ pracovní doby z uvedeného důvodu náhradu mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku

35

Podmínky pro příspěvek Jsou stanoveny v § 115 ZOZ. Jedná se o situace, kdy zaměstnavatel - nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu nejméně 20% stanovené týdenní pracovní doby, což je ve většině zaměstnavatelů tzv. podnikatelského typu snížení týdenní pracovní doby z 40 hodin na 32 hodin, - již zaměstnanci poskytuje pro některou z uvedených překážek v práci náhradu mzdy za podmínek a ve výši podle § 207 písm.b) nebo podle § 209 odst. 2 ZP (viz výše) a od uzavření dohody o poskytnutí příspěvku s Úřadem práce bude poskytovat zaměstnanci tuto náhradu mzdy ve výši nejméně 70 % průměrného výdělku;zaměstnavatel bude hradit 50 %, stát (Úřad práce) 20 %. - se v dohodě o poskytnutí příspěvku zaváže, že v době sjednané pro poskytování příspěvku se zaměstnancem, na kterého bude příspěvek poskytován, nerozváže pracovní poměr z důvodů uvedených v § 52 písm.a) až c) ZP. Jedná se o organizační důvody, např. nadbytečnost zaměstnance. Žádost o příspěvek Musí obsahovat náležitosti uvedené v § 115 a 118 odst. 2 ZOZ. Je to např. dohoda s odborovou organizací o výši poskytované náhrady mzdy podle § 209 odst. 2 ZP a v případě překážky v práci podle § 209 odst. 1 ZP. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem. Dále by měl zaměstnavatel uvést podrobný popis důvodů, na základě kterých zaměstnavatel žádá o příspěvek a opatření, která již k řešení situace zavedl. Zejména se jedná o opatření v oblasti pracovní doby (např. nerovnoměrný rozvrh, úprava pracovní doby), využití konta pracovní doby nebo čerpání dovolené apod. V žádosti nesmí chybět seznam provozoven zaměstnavatele, jichž se žádost týká, včetně počtu dotčených zaměstnanců a popis výhledu překonání částečné nezaměstnanosti nebo živelní události. Výše příspěvku činí 20 % průměrného výdělku zaměstnance, nejvýše však 0,125 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla uzavřena dohoda o poskytnutí příspěvku.

36

Podle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 311/2014 Sb. z 18.12.2014 je průměrná mzda v národním hospodářství za 1.-3.čtvrtletí 2014 částka 25.179 Kč. Příspěvek tedy může pro zaměstnance být maximálně 3.147 Kč , což odpovídá jeho průměrnému měsíčnímu výdělku v částce 15 735 Kč. Při vyšším průměrném měsíčním výdělku zaměstnance je příspěvek limitován částkou 3.147 Kč. Příspěvek může být poskytován pouze v době trvání překážky v práci z důvodu částečné nezaměstnanosti nebo živelní události, a to nejdéle po dobu 6 měsíců s možností jednoho opakování o stejnou dobu. Vláda může v odůvodněných případech stanovit delší dobu poskytování příspěvku. Může v nařízení rovněž uvést podrobnosti pro poskytování příspěvku, jako např. začátek a konec období, ve kterém lze o příspěvek požádat, některé další podmínky apod. Změna předmětu činnosti Zaměstnavatel může však svou výrobní a odbytovou situaci řešit i přechodem na nový podnikatelský program, např. změnou předmětu činnosti. Tuto možnost legislativně upravuje § 117 ZOZ, který zůstává nezměněn. Většina firem však neví, že v těchto případech mohou dostat příspěvek od úřadu práce. Jedná se o tzv. příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Zaměstnavateli, který přechází na nový podnikatelský program a z toho důvodu nemůže zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, může Úřad práce poskytnout příspěvek k částečné úhradě náhrady mzdy poskytované zaměstnancům podle pracovněprávních předpisů. Příspěvek se poskytuje na základě dohody mezi zaměstnavatelem a úřadem práce podle § 117 ZOZ. Příspěvek lze poskytovat maximálně po dobu šesti měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance může činit maximálně polovinu minimální mzdy (v současnosti 4 600 korun). U jednoho zaměstnance se tedy jedná o maximální částku 26 400 korun. Jednou z podmínek poskytnutí příspěvku je nezabezpečení práce v důsledku přechodu na nový podnikatelský program. Pojem "nový podnikatelský program" může působit v praxi potíže. Je to změna výroby, služeb nebo jiné obdobné činnosti, zajišťované právnickou

37

nebo fyzickou osobou, při které dochází v podniku nebo jeho části k zásadním technologickým změnám. Důvodem může být celková situace a modernizace stávající výroby, služeb nebo jiné obdobné činnosti nebo změna předmětu podnikání zapsaného v obchodním rejstříku nebo v živnostenském oprávnění. Přechodem na nový podnikatelský program se rozumí období od ukončení nebo omezení stávající provozní činnosti s bezprostředně navazující etapou výměny technologického zařízení do doby zahájení nové provozní činnosti. Při výkladu pojmu „podnikatelský program“ je vždy nutné vyjít z účelu ustanovení § 117 ZOZ : aby nebyly narušeny pracovní kolektivy a propouštění zaměstnanců. Jeho výklad pro praxi je tedy účelový, nikoliv pragmatický. Pro období přechodu na nový podnikatelský program jsou charakteristické vedle technologických změn i organizační změny v oblasti pracovních sil. Příspěvek však nemůže dostat firma, která omezila provozní činnost pro nezájem o její výrobky odběrateli nebo pro nasycenost trhu, kdy na přechodné období dojde k zastavení výroby, aby posléze – až se „změní okolnosti“ nebo situace u odběratelů a zákazníků -byla opět zahájena výroba téhož výrobku. S příspěvkem nemůže počítat ani zaměstnavatel, který zastaví výrobu , služby nebo jinou obdobnou činnost pro finanční potíže apod. Další změny v ZOZ nabývají účinnosti v nezaměstnanosti.

1.

října

2015.

Týkají

se

zejména

podpory

Členové obchodních společností, kteří jsou bez práce a jen vykonávají činnost za nižší odměnu, nebudou mít nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nebude se to týkat členů bytových družstev. Překážkou pro poskytnutí podpory v nezaměstnanosti bude nově nikoli výkon činnosti, která je nekolidujícím zaměstnáním (dříve možný výdělek do poloviny minimální mzdy, tedy do 4.600 Kč), nýbrž již samotná existence právního vztahu. Jedná se např. o nezaměstnané společníky nebo jednatele s.r.o., komandisty komanditní společnosti, členy představenstva akciové společnosti, statutární ředitele apod (viz § 25

38

odst.1. písm.c) až f) ZOZ. To nebude platit pro členy bytových družstev, kteří vykonávají práci nebo činnost pro bytové družstvo mimo pracovněprávní vztah nebo jsou pověřeni obchodním vedením bytového družstva. Novela ZOZ umožňuje snazší přístup k poskytování podpory v nezaměstnanosti zavedením nové náhradní doby zaměstnání. Nesplní-li uchazeč o zaměstnání podmínky účasti na důchodovém pojištění v posledních 2 letech 12 měsíců, může využít tzv. náhradní doby zaměstnání. Nově se jedná o dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény po skončení výdělečné činnosti, která zakládala účast na nemocenském pojištění, pokud si uchazeč o zaměstnání nepřivodil dočasnou pracovní neschopnost úmyslně. Podmínkou je, že tato neschopnost nebo nařízená karanténa vznikla v době výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě 7 dnů po skončení zaměstnání. Důležité pro poskytování podpory v nezaměstnanosti je přechodné ustanovení novely. Řízení o této podpoře zahájená a pravomocně neskončená před dnem nabytí účinnosti novely (to je před 1. říjnem 2015), se dokončí podle ustanovení ZOZ, která jsou platná do tohoto termínu.

39

3. NOVÉ METODY VE ŠKOLE Mgr. František Tichý – PŘÍRODNÍ ŠKOLA – cesta jako cíl Úvodem „Franto, kdy už založíš tu svojí školu? Já nechci chodit na normální gympl…“ obrátil se na mě víc naléhavě než prosebně osmák Jakub. Seděli jsme na hřišti ve Strašnicích a povídali si. Byly to už několik let od prvního nápadu založit Přírodní školu, ale zatím jsme si o tom vždycky jenom povídali. „No,…“ snažil jsem se odpovědět vyhýbavě, protože bylo snadnější snít, než sny uskutečňovat a vždycky se našlo dost důvodů, proč to zatím nejde. „…víš, nemáme prostory, kde bysme se mohli učit. A bez toho to na ministerstvu neschválí.“ „Prostory seženu.“ Prohlásil sebejistě Kuba, a co slíbil, také do týdne splnil. Neměl jsem kam vycouvat, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Mnoho dětí, které s námi léta jezdilo na tábory, nebo jsem dříve učil, právě končilo základní školu a to, že bych založil školu právě pro ně, se mi zdálo tím nejlepším ze všech důvodů. A tak jsem skočil po hlavě do víru událostí, které vyvrcholily tím, že 10. března 1993 jsem na ministerstvu školství držel v ruce rozhodnutí s potvrzeným zařazením Soukromého reálného gymnázia Přírodní škola do sítě škol, tj. jeho faktickým založením. Od té doby uplynulo více než patnáct let a naše škola se stala pro mnohé domovem, pro jiné atrakcí, pro další inspirací a ještě pro jiné postrachem. Málokoho ale zanechala chladným. A protože mnohé z toho, co jsme za tu dlouhou cestu pochopili a zažili, by mohlo být snadno časem zkresleno, nebo zapomenuto, rozhodl jsem se touto cestou splatit svůj dluh všem, kteří mě prosili, abych své zkušenosti a vzpomínky o naší patnáctileté cestě s Přírodní školou sepsal. A tak vám předkládám tuto knihu, která jakkoli je zatížená mým jednostranným 40

pohledem a v žádném případě si neklade nároky na úplnost, je vedena upřímnou snahou sdělit to nejdůležitější, poděkovat, připomenout i inspirovat. Kniha má tři části. První, „Vzpomínky“ jsou vlastně kronikou naší školy. Byl bych rád, aby si z nich i čtenář neznalý reálií Přírodní školy udělal konkrétní představu, jak se škola rodila, jakými problémy a úspěchy procházela, jak se měnili děti, učitelé i její celková podoba. Mou snahou bylo napsat tuto část tak, aby nebyla jen strohým výčtem faktů a dat, ale skutečně příběhem, do kterého může čtenář znovu vstoupit. Druhá část „Zkušenosti“, na jejímž vytvoření se dílem podíleli i kolegové Hana Havlůjová a Marek Matura rozebírá jednotlivé složky našeho pedagogického systému. Snažili jsme se v ní naznačit, nejen jejich současnou podobu, ale i to, jak se během času vyvíjely. Ať již šlo o systém hodnocení, studentskou samosprávu, charakter výjezdů, spolupráce s rodiči, pedagogický sbor, nebo vnitřní život školního kolektivu. Poslední část nazvaná „Inspirace“ se snaží naznačit všem, kteří pracují, nebo chtějí pracovat s dětmi a rádi by to dělali jinak, než je obvyklé, jak by bylo možné využít našich zkušeností i pro práci v jiném prostředí – v dětském oddíle, kroužku, na běžné základní, nebo střední škole. Čím déle na knize pracuji, tím víc si uvědomuji, jak je těžké práci uzavřít a nepokračovat, protože život jde stále dopředu a i Přírodní škola roste a vyvíjí se. Přesto to ale činím a předkládám ji čtenářům, i když s vědomím, že je toho ještě mnoho nevysloveného, a že každý den bude psát nové a nové řádky o našem společném životě a cestě za další a další horizont. Nechtěl bych, aby následující řádky byly jen vzpomínáním, nebo dokonce zněly jako vychloubání. Mým největším přáním je, aby se skutečně staly základem a inspirací dalším nadšencům, kteří se rozhodnou vykročit na dobrodružnou cestu výchovy mládeže, a tak aby jednou naopak oni opět inspirovali nás. Školní rok 1993/1994 Začínali jsme skromně. Jednopatrovou vilu se zahrádkou dvě minuty od stanice metra Strašnická jsme měli pronajatou od Základní umělecké školy v Praze 10 pouze na dopoledne. Scházeli jsme se kolem půl osmé

41

a v jednu už jsme museli být všichni pryč, aby se prostory stačily uklidit a mohla probíhat výuka ZUŠ. K dispozici jsme měli dvě malé učebny plné nejrůznějších, léty nastřádaných, výtvarných děl, sušiči a lisy na grafiku, skříňkami a vitrínami. Reálného místa bylo skutečně málo a neustále jsme byli v napětí, kde se co ulomí, polije, nebo ztratí a my budeme mít nepříjemnosti. Každé ráno musela služba přestavovat lavice do tvaru „podkovy“ ve které jsme učili a v poledne vše opět vracet na původní místo. Ve třídách si děti odpoledne nemohly nechávat nic, totéž ale platilo i pro vyučující. K dispozici jsme všichni dohromady měli jeden malý kabinet, v něm jeden stůl a jednu skříň. Nebyl ale také zcela náš, odpoledne zde probíhala výuka klavíru (pianina byla namáčknuta v tomto prostoru dvě). A pak zde byl prostor tzv. „u kopírky“ místnůstka 2x3 metry, kde byl na malém stolečku telefon (pevná linka společná pro ZUŠ i naší školu), dvě židle a později kopírka, kterou nám posléze při nočním vloupání ukradli nějací delikventi. A pak zde byl sklep s malou keramickou dílnou, kterou jsme později využívali na dělené hodiny a někdy na jednání kapitanátu. O přestávkách děti řádily na zahradě, přestávky byly tak krátké, abychom skutečně stačili poslední dopolední hodinu skončiv v jednu po poledni. Jejím úderem jsme všichni nastoupili na chodníku před školou a po sdělní nezbytných informací a zhodnocení dne (případně zpráv z kapitanátu, který tehdy probíhal několikrát za týden) jsme se vydali podél rušné komunikace cca 1km na ZŠ Brigádníků na oběd. Přesun zajišťovala spolu s kantory služba a později i tzv. „dispečer“ – student, který byl jakýmsi výkonným velitelem jednotlivého týdne a ve své době měl velké pravomoci (např. svolat kapitanát, okamžitě potrestat problematického studenta, posunout všem začátek hodiny, nebo se z ní uvolnit, pokud bylo třeba něco zorganizovat ad.) a respekt. A aby toho nebylo málo, středeční výuka probíhala v jiné budově vzdálené několik stanic tramvají. Jedna třída v malé učebně, druhá v tanečním sále. Ale na druhé straně to bylo jediné místo, kde jsme mohli o hlavní přestávce provozovat volné taneční kreace nejčastěji na hudbu Mikea Oldfielda (samozřejmě jen kdo chtěl), aniž by se třásl dům. Odpolední vyučování probíhalo v teplých měsících v parku, nebo v jiných prostorách (muzeu, stanici metra ad.) v chladných měsících v pronajaté učebně za ZŠ Brigádníků. Tělesná výuka se realizovala zpočátku na hřišti, ale již od počátku školy byla jedna hodina „klasického“ tělocviku

42

kombinována s hodinou plavání. V prvních dvou tj.„strašnických“ letech probíhala výuka plavání v bazénu na Slavii – jedno odpoledne měla mladší třída a druhé odpoledne starší (vždy ta druhá třída měla v daném odpoledni volno a studenti si mohli jít i zaplavat dobrovolně). Třídy jsme měli v těchto letech skutečně jen dvě – primu, tehdy ještě sedmiletého studia (devátý ročník ZŠ ještě nebyl povinný), která čítala kolem 20 dětí a 1. ročník čtyřletého studia – těch bylo zpočátku 19, ale k maturitě došlo z nejrůznějších důvodů jen 14. Když jsem zpětně, zvláště v letech, kdy akutně hrozilo, že Přírodní škola přestane existovat, přemýšlel, napadl mě pro tyto dva počáteční roky název „Dva roky prázdnin.“ Těžko vyjádřit, co jsme tehdy prožívali a jak jsme si byli blízko. O to víc, že základ staršího ročníku tvořili mladí lidé, kteří s námi již mnoho let jezdili na tábory, pracovali v oddíle, příp. jsem je učil na předchozích působištích. Měli jsme k sobě téměř úplnou důvěru a dobrá vůle se zdála být schopná překonat všechny problémy a nedostatky. V přírodě jsme byli každou chvíli a ve výuce jsme spíš doháněli základy toho, co se zameškalo na základních školách, co se nestihlo probrat, to se prostě nestihlo. Když dnes vidím plejádu našich absolventů z těchto let, kteří často s akademickými tituly působí na nejrůznějších místech, musím se ptát, co je opravdu ve výchově a vzdělání důležité a o co je to, co děláme technicky, organizačně i odborně mnohem dokonaleji lepší a opravdu pro mladé lidi důležitější, než to, co se podařilo v naší komunitě vytvořit tehdy. Leč žádný Ráj nemůže na světě trvat dlouho, jakkoli je blízko Edenu. Ale pojďme po pořádku. První školní rok zahajujeme představovacím setkání, ukazujeme školní vlajku a pozdrav podání ruky po „římském způsobu“, který si během několika dní studenti přetvoří kombinací s trampským „zalomení palce“ na zcela originální přírodně-školní pozdrav. Hned druhý den vyrážíme na desetidenní úvodní výjezd na Prasečí paseku poblíž vrchu Křemešník na Vysočině (stany ještě stály, protože jsme zde v létě pořádali dětský tábor). Program byl svou strukturou podobný tomu, jak ho na výjezdech na paseku děláme dodnes – kombinované skupinky starších a mladších měly interaktivní programy s jednotlivými vyučujícími – úvod do výuky předmětů, aktivity v přírodě, seznamování. Studenti taktéž ve spolupráci s kantory vařili, připravovali dřevo, vozili vodu, zkrátka zajišťovali celkový chod tábora. Večer probíhá kapitanát, hry, snaha o zpívání s kytarou u

43

ohně. Řešíme, ale i první problémy s tajným kouřením starších studentů, slzičky stýskání, rvačky mezi dětmi i hledání hranic ve vzájemných vztazích mezi učiteli a studenty. Pobyt zakončujeme dvoudenním putováním na zříceninu hradu Janštejna, které si studenti museli zasloužit splněním vstupních podmínek, analogickým dnešním zkouškám pro nové primány. Největším stínem těchto dní byl zásah, který dostal Martin do oka šiškou při přestřelce kluků v lese. Dny, které strávil v nemocnici v Jihlavě byly zatěžkávací zkouškou pro nás pro všechny, a zároveň nám zřetelně ukázaly, na jak tenkém vlásku visí nejen naše práce a plány, ale i životy. Dodnes jsem vděčný za atmosféru důvěry a podpory i krásný a velkorysý přístup Martinových rodičů. Po návratu do Prahy zahajujeme pravidelnou výuku, ale stíhá nás odchod kolegyně, která měla učit dějepis a esperanto (to jsme ještě netušili, že ho jako druhý jazyk pro vyšší stupeň vyučovat nelze). Pravděpodobně psychicky nevydržela, což z odstupu času naprosto chápu. Rozhodujeme se, že dějepis nezařadíme do rozvrhu a budeme ho vyučovat projektově na tematicky zaměřených výjezdech. Z nouze ctnost. Na další výjezd, tentokrát jen na pár dní, odjíždíme hned v říjnu. Jedeme do TZ DDM Praha ve Lhotce u Mělníka a zaměřujeme se na české dějiny do období vrcholného středověku. Rozhodujeme se vařit si sami po kruzích, abychom ušetřili a také naučili studenty samostatnosti. Bylo nás ale málo, takže to v praxi znamenalo nechat vždy samotnou skupinku dětí s minimální pomocí dospělých v pronajaté velké kuchyni, aby si poradily. Byla to ale hrůza, jakkoli měly vařit na základě připraveného jídelníčku a nakoupených potravin. Vrcholem bylo vaření špaget, které děti vložily do studené vody, takže když se obrovský hrnec dopracoval po dvou hodinách k varu, zbyla v něm jen bílá škrobová kaše. Projekt se ale celkem daří. A tak hrajeme divadla, studujeme odborné i populární texty, posloucháme dobovou hudbu a vše vrcholí konferencí, na které každá skupina prezentuje ostatním svoje téma. V těchto dnech dochází k první

44

kulminaci nekázně mezi studenty, mám-li to vyjádřit mírně. Všude je řev, dusání, rány, během společného programu nejsem schopen říci ani větu, aniž by si přitom několik studentů uvolněně nepovídalo. Donutit děti, aby po večerce v klidu spaly je takřka nadlidský výkon (to ovšem platí dodnes). Ostatní vyučující mají ještě mnohem horší pozici než já a ztrácejí víru v budoucnost celého projektu Přírodní školy. Nebylo to lehké, jakkoli to dnes zpětně vypadá ideálně. S postupem času si totiž i ti studenti, které jsme léta znali a byli naši kamarádi (s některými jsme si v soukromí i tykali) uvědomují, že je těžké být zároveň na straně spolužáků a zároveň na straně vyučujících. A ty „dvě strany“ se v návaznosti na nových požadavcích ze strany školy, ať už kázeňských, nebo výukových přirozeně víc a víc vydělovaly. Trápilo mě to a snažil jsem se najít cestu, jak i v podmínkách školy vytvořit jednotný kolektiv, který půjde za společným cílem a všichni budou sobě vzájemně oporou a inspirací a ne dvěma, nebo více klany na opačných stranách barikády. Ale na druhé straně jak nenechat školu rozpadnout tím, že si všichni budou dělat, co chtějí, nebudou nic umět a v konečném důsledku se propadne do „zákona džungle“. Nevím, jestli se nám to podařilo, určitě to nelze v rámci instituce jako je škole dokonale, nesporně na tom ale má zásluhu školní samospráva a konkrétní podíl studentů na přípravě a organizaci jednotlivých akcí. A neustálá snaha, abychom se vzájemně neodcizili lidsky, byli spolu, hovořili, prožívali dobré a zlé. O tom koneckonců podrobně hovořím v kapitole o velikosti školy a samosprávě v první části knihy. Jak je známo, lidi dává dohromady společný cíl, nebo společný nepřítel. Tehdy jsme si dali ten cíl – v rámci našich dějepisných projektů nacvičíme popravu 27 českých pánů a předvedeme ji přímo na Staroměstském náměstí. A tak ještě v říjnu pochoduje za doprovodu Vojtova bubnování od Prašné brány šňůra postav v bílých košilích vedených vojáky s halapartnami, soudcem a knězem v mnišské kutně. A před radnicí už strojí i špalek a nad ním Michal zvaný Hurt jako kat. Celá exhibice trvá 20 minut, během nich se na zemi hromadí bělostné postavy českých pánů ztělesněných studenty i učiteli. Nakonec na místa křížků v dlažbě klademe svíčky a zpíváme. Děti i návštěvníci jsou nadšeni. Co budeme dělat za rok, když letos děláme takové úžasné věci, ptala se tehdy Andrea.

45

Dnes už by podobná akce moc nepřekvapila-podobný happeningů je mnoho, ale tehdy jsme byli jedni z prvních, kteří se do něčeho podobného pustili. Tehdy jsme se, díky Honzově mamince, poprvé objevili i v novinách. Během tohoto školního roku realizujeme ještě několik dalších výjezdů – podzimní do Krkonoš (s historicky první a dodnes posledním společným výstupem Přírodní školy na Sněžku1) a lednová čtrnáctidenní „škola v přírodě“ do Lenory na Šumavě (jeden z nejluxusnějších v naší historii v rekonstruovaném zámečku). Probíhala zde druhá část dějepisného projektu, ale i jsme se normálně učili a odpoledne hráli hry na sněhu a chodili po horách. Na programu byla i sauna, exkurze do sklárny a večerní promítání filmů. Ale také první ročník závodu modelů loděk „Modrá stuha“ (název jsem si vypůjčil od kamaráda Karla) na horské Vltavě, do které se děti zapojily tak zuřivě, že někteří kluci na závěr naskákali i v oblečení do ledové řeky, aby svému plavidlu pomohli dorazit k cíli jako prvnímu. Musím říci, že rekonstrukce popravy i oba výjezdy přispěly ke zklidnění atmosféry a vytvoření nových norem chování, které děti spoluvytvářely a pomáhali ve funkci služby a dispečerů i dodržovat. To ovšem neznamená, že by se nevyskytovaly problémy, rvačky a rozbité zařízení nebo zničené věci. Stále víc ale všichni brali školu za svou a přijímali i zodpovědnost za to, co se v ní děje a jak se kdo chová. Bohužel v této době na společnou snahu nastolit větší kázeň v jistém smyslu doplatil primán Michal. Problémy s ním byly, to je pravda, když se dostal do afektu, nezvládl ho skoro nikdo. Byl to ale nesmírně inteligentní a kreativní kluk, který by se za pár let určitě zklidnil. Dnes bychom podobný případ řešili shovívavěji, ale tehdy delší šňůra jeho kázeňských problémů vyvrcholila jeho vyloučením ze školy. Vzpomínal jsem na něj, i na všechny ty události ještě během těch dalších let často, vždy trochu s výčitkami svědomí. O to víc mě před dvěma lety potěšilo setkání s ním na našem maturitním plese. Mladý inteligentní muž, student učitelství, stále svůj a plný nápadů. Vyprávěl, že to byly jedny z nejhezčích měsíců jeho dětství a že si za vyloučení mohl sám. Byla to obrovská škola pokory pro nás pro oba. Je nesmírně těžké přijmout zodpovědnost za výchovu a v jistém smyslu i život dětí. A jsou 1

Vrchol Sněžky byl znovu slavnostně dobyt běžkovou skupinou na lyžařském kurzu Přírodní školy v lednu 2009

46

chvíle, kdy se zdá, že každé rozhodnutí bude špatné. Tehdy jsem byl ale plný jasných představ, sebedůvěry a také vlastní pýchy. Dnes jsem vděčný za každý další den, který mohu s kterýmkoli z dětí strávit a lituji každého okamžiku, který nevyužiji k úsměvu, nebo vlídnému slovu. Ještě, že Bůh i naše chyby obrací ve svou slávu a dobro našich bližních. Na druhé straně se ukázal systém samosprávy a vzájemné korekce studentů efektivní – Tomáš – kluk vysoké postavy, který k nám přišel po deváté třídě, se choval k mladším dost nehezky. Domluvy ani drobné tresty nepomáhaly. A tak se sešel kapitanát a studenti spolu s kantory mu dali jasně najevo – buď se okamžitě změníš a budeš v pohodě, nebo „letíš“. A on se opravdu okamžitě změnil a byl klid. Ne všechno ale bylo tak ideální. Aniž jsme si to tehdy uvědomili, nastoupil při rostoucích problémech s nezájmem o školní aktivity a především kázní mechanismus hledání viníka, černé ovce. Tím společným nepřítelem se stal nečekaně opět Jakub, který mi dal jako první impuls k založení školy (jakoby jeho život byl spojený se všemi důležitými momenty jejího života; jsem zvědav, co na něj ještě čeká…). Vnějším podnětem bylo neplnění jeho povinností vyplývající z funkce studijní komise (ta měla mj. sledovat, jak jsou na tom studenti s plněním podmínek, jestli nepotřebuje někdo pomoci, ale i tlumočila problémy mezi dětmi a učiteli). Na to navázalo nedovolené přespání o víkendu ve škole společně se Štěpánem (jako dispečer na daný týden měl Jakub mj. jako výraz důvěry do této studentské funkce vložené, klíče od školy). Během tohoto „dobrodružství“ kluci vytvořili anonymní letáček rádoby konstruktivně kritizující spolužáky. Jakkoli jsme tehdy byli tolerantní k různým excesům, nad toto klukovinu jsme se nedokázali povznést, a tak po odhalení (na naši omluvu musím říci, že přespání ve škole nebylo jenom porušení vzájemné důvěry, ale bylo i v rozporu s nájemní smlouvou a mohlo vyústit v krajním případě i do výpovědi) si kolektiv, hlavně jeho třída, ke které se jeho leták obracel, na Jakuba pořádně posvítil. Výsledkem bylo podmínečné vyloučení odhlasované v kapitanátě (pedagogická rada měla tehdy možnost rozhodovat jen jako členové samosprávy – každý měl jeden hlas, podobně jako zástupci studentských kruhů). Po dalších, již kosmetických problémech následovalo projednání jeho případu ve společném shromáždění celé školy, kde jsme se snažili vyhnout vyloučení, a tak na něj byl vyhlášen na nějakou dobu bojkot –

47

nikdo si s ním nesměl ve škole, ani mimo ní povídat, ani jinak komunikovat. To ale zákonitě nefungovalo a tak po projednání s jeho rodiči vyšly dva návrhy, které by vše měly definitivně vyřešit. Buď se za trest nebude moci zúčastnit expedičních výzkumů, nebo stráví nějaký čas (tuším dva týdny) v „izolaci“, tj. ráno přijde do školy, ale nebude se učit s ostatními ve třídě, ale po příchodu do školy bude samostatně vypracovávat zadanou práci do jednotlivých předmětů ve zvláštní místnosti (keramické dílně). Kapitanát zvolil druhou variantu a Jakub rozhodnutí kvitoval s povděkem, i když to všechno pro něj muselo být peklo, byl nakonec rád, že už bude klid. Přiznávám, že jsem byl tehdy dost ve vleku událostí, i když naše vzájemné vztahy s Jakubem nepřestaly být dobré ani na chvíli. Dodnes tuto událost považuji za nejkontroverznější v celé naší školní historii, i když i tyto chvíle slabosti a vzájemného selhání přinesly dobré plody: z Jakuba se stal během těch měsíců zralý mladík a díky svým zkušenostem se stal citlivý na problémy druhých. Ne expedici, kterou si zasloužil jako nikdo jiný vedl jako kapitán biologickou skupinu složenou jinak ze samých primánů, kterým se věnoval téměř otcovsky a tak položil základ k výzkumům, které dnes patří k tomu nejcennějšímu, co v Přírodní škole vzniklo. A snad příliš nepředběhnu, když prozradím, že po letech to byl náš první absolvent, který nastoupil do Přírodní školy zpět jako učitel. Bohu díky. Ale zase zpátky. V tomto roce také na popud studentů začínáme psát školní kroniku (a vydrželo nám to skoro deset let). Stalo se dobrou tradicí, že každý pátek, nebo na konci výjezdu si někdo vzal kroniku domů, zapsal předchozí období a v pondělí ráno na společném shromáždění svoje vyprávění přečetl. Zároveň vychází první a dosud nepřekonaný školní časopis „Uzená včela“. Tým Vojta a Vojta a jejich přátelé tehdy ještě na psacím stroji a s mikrofixem v ruce vždy na další týden vytvořili nové číslo, které skutečně reagovalo na problémy školy, uvádělo ankety a rozbory, nechyběl ani příběh na pokračování. Pár výtisků se vždy nakopírovalo, jeden ve větším formátu visel na nástěnce. Kluci se nebáli mluvit o věcech, ať se to týkalo studentského, nebo pedagogického kolektivu dost otevřeně, ale musím říci, že vždy slušně a konstruktivně. Mnohdy právě zveřejnění problémů ve „Včele“ nastartovalo diskuzi v kapitanátě a bylo katalyzátorem jejich řešení. Klukům to vydrželo skoro rok, a i když v dalších letech vzniklo několik

48

dalších pokusů o školní časopis, nikdy nebyly tak úspěšné a dlouhodobé. Asi bych měl zdůraznit, i když to na jiném místě již uvádím, že systém hodnocení byl dost odlišný od současného. Všechny předměty byly podmínkové, ale podmínky se nehodnotily, šlo prostě o to je udělat. Řada podmínek se navíc zkoušela ve skupinách – studentských kruzích a v těchto případech zcela platilo „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“-pokud i jeden člen skupiny neuměl, nedostal podmínku žádný její člen. Ať ho to naučí… V pololetí prvního školního roku nedostaly děti na vysvědčení známky, ale jen slovní hodnocení. V dalších letech jsme pod tlakem školní inspekce od toho museli ustoupit (navíc se ukázalo, že to, že studenti na vysvědčení nemají známky, je fakticky diskriminovalo při přijímacím řízení na VŠ. Většina vysokých škol tehdy přidávala za hezké vysvědčení body, nebo i přijímala bez přijímacích zkoušek. Když absolventi známky neměli, prostě nic nedostali, prostě žádná výhra. To ale pár let předbíhám.) Čím se hlavně podmínkový systém lišil od současnosti, bylo to, že se plnění podmínek kontrolovalo jen na konci školního roku (zavedení systému termínu konce plnění podmínek čtyřikrát do roka vzniklo až během dalších let a bylo zpočátku studenty vnímáno, jako nesmírná restrikce a omezení svobody). To logicky vedlo k tomu, že mnoho studentů si zvláště ty podmínky, které se neplnily skupinově (hlavně povinné) nechávali na poslední chvíli. Pak často pár dní před konečným termínem zjistili, že to prostě nemohou zvládnout. Protože jsme tento problém s postupujícím časem tušili stále víc, zavedli jsme nejprve možnost zkušebních sobot, kdy se kantoři sešli ve škole vždy pouze s určitou skupinou studentů a posléze závěrečným zkušebním výjezdem. Je třeba dodat, že tehdy bylo možno všechny podmínky plnit pouze ústně a ve volném čase, forma testů v hodinách neexistovala. Zkušební výjezd byl týdenní a konal se v polovině května 1994 v Kokořínském údolí. Spali jsme ve stanech na veřejném tábořišti (kde ale mimo nás nikdo nebyl), vařili si sami, na programu bylo poznávání okolní přírody i historie, výlety, noční hry i hlídky a táboráky, ale hlavně dozkušování chybějících podmínek. Tehdy jsme zjistili hrůznou pravdu, že školní rok byl sice báječný, děti jsou chytré a snad se i něco naučily,

49

podmínkový systém odstraňuje stres klasické škole, ale podmínky se v tomto roce podaří zvládnout v termínu maximálně deseti studentům ze čtyřiceti. A co teď?! Řešení, které jsme tehdy, trochu z nouze našli (a které Vojta patřičně zkritizoval v dalším čísle „Uzené včely“) považuji dnes za jeden z nejlepších prvků našeho pedagogického systému. Byly to kredity. Každý vyučující mohl udělit ve svém předmětu těm, kteří se snažili, spolupracovali ve výuce a obecně uměli, jeden, nebo více tzv. stříbrných kreditů. Vedení školy (v reálu jsme se o tom domlouvali všichni přítomní vyučující) pak těm studentům, kteří škole jakkoli během celého školního roku přispěli, udělilo tzv. zlaté kredity, které nahrazovaly splnění podmínky v jakémkoli předmětu (tehdy ještě počet kreditů použitých do jednotlivých předmětů nebyl omezen)2. A aby z toho trochu profitovali i ti poctiví, kteří pomáhali celý rok a zároveň podmínky splnit stačili, stanovili jsme, že zlatý kredit lze použít i během dalšího školního roku. A bylo vyhráno. Kromě několika zoufalců všichni podmínky splnili a s radostí se chystali na první expedici Přírodní školy. Expedice směřovala na okraj Slavkovského lesa do Lázní Kynžvart. Kromě názvu a některých zkušeností z letních táborů nikdo z nás netušil, co má čekat. Tehdy ještě ti, kteří nesplnili podmínky, zůstávali doma, aby se učili na opravné zkoušky. Ostatní se podle zájmu rozdělili na čtyři skupiny – biologickou, geologickou, „folklórní“ a skupinu zabývající se průzkumem zříceniny kynžvartského hradu. Expedici jsme zahájili velkým ohněm. Každá skupina na něj dostala svíčku. Tehdy se na mnoho let stalo na expedici dobrým zvykem, že během prací v terénu, vždycky večer ve 20:15 si každá skupina sesedla do kroužku, zapálila svíčku a v duchu všichni děkovali za uplynulý den, vzpomínali na ostatní a přáli všem bytostem dobro a štěstí. To začalo tento večer. Další den vyrazili skupiny, každá pod vedením svého stálého pedagoga do terénu. Výzkumy, které jednotlivé skupiny prováděly, měly ráz spíše terénních cvičení a vlastivědného zjišťování místních zajímavostí. Tehdy spíše, než výzkum šlo o hledání toho, jak by se podobné výzkumy s dětmi mohly dělat (což jsme si přiznali až po letech). Vždy po několika dnech jsme se sešli na základně, dřevěných loveckých„srubech“, které 2

Podmínkový systém i systém zlatých a stříbrných kreditů a jejich vývoj podrobně rozebírám v příslušných kapitolách v obecné části knihy

50

nechal na Kladské zbudovat místní šlechtic na začátku 20. století a vyprávěli si o svých zážitcích a zjištěných zajímavostech. Všechny skupiny měly za úkol prozkoumat zadané území a téma zpracovat formou sborníku a dokumentárního filmu. Navíc měli pojmout zkoumaný kraj i prostřednictvím divadelního představení – šlo o vlastní zpracování místních pověstí. To jsme předvedli na konci expedice dětem, které se léčily v Kynžvartské ozdravovně. Zmiňuji ji to proto, že od té doby se pojetí expedice zásadně změnilo-témata se s postupem let zúžila, hlavním výstupem se stal sborník a filmové a divadelní aktivity se začaly realizovat v rámci zvláštních projektů. Po návratu do Prahy proběhly opravné zkoušky těch, kteří nesplnili podmínky. Ne všichni je složili, a proto zvláště ve vyšším ročníku počet studentů od dalšího roku poněkud poklesl. Ostatní psali zprávy z výzkumů (v ruce, nebo na psacím stroji; komplexně sborníky dával dohromady na počítači během prázdnin Christo – externí spolupracovník na jediném školním počítači), střihali filmy a chystali se na tzv. obhajoby, na kterých měli před rodiči, přáteli a pozvanými hosty prezentovat co všechno na expedici zjistili. Tehdy se konaly v kinosále Planetária Praha a měly obrovský úspěch. Jakkoli bychom se výkonům tehdejších studentů dnes usmívali, bylo to pro všechny „něco“. Vysvědčení rozdáváme u „Stromu školy“. Ten byl (a stále je, i když místo původní břízy, která padla za oběť rekonstrukci prostranství, dnes stojí sloupový buk) na nádvoří františkánského kláštera před kostelem Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Asi bych měl zdůraznit, že šlo a jakési „kultovní místo“ Přírodní školy (dnes už to většina studentů bere mnohem civilněji, i když stále chodíme na stejné místo). Chodili jsme si tam zazpívat, oznamovat důležité noviny, rozdávat vysvědčení, přijímat nové studenty i několikrát za rok. A nebylo výjimkou, že studenti si i ve volném čase na tomto místě dávali sraz, popovídali pod stromem, nebo i v klidu poseděli v kostele. Když jsme se to léto rozcházeli do prázdnin, připadal nám celý uplynulý školní rok jako sen a smršť událostí zároveň. S vděčností za to co bylo, a nadšeném očekávání toho, co bylo před námi, jsme si řekli ahoj a brzy na viděnou.

51

A co k tomuto školnímu roku dodává kronika? 14. – 18. 2. 1994 …To je jen konec prvního zápisu do kroniky … Ve čtvrtek vyráží ze školy v různých intervalech skládkové skupiny. Na závěr jsme se sešli a dohodli se, že to až na drobné výjimky proběhlo hladce. Zřejmě proto, protože to byla nová, osvěžující činnost. Měla by se však dotáhnout do konce. I to se totiž u různých menších akcích poslední doby opomíjí. Jsem zvědav.... V pátek se přepisovaly a částečně zpracovávaly výzkumy z předešlého dne. Skládkové skupiny fungují dobře, s těmi ostatními je to horší. Kapitanát (velký, byl totiž přesunut z pondělí příštího na pátek nynějšího týdne a tak i nadále) se nestihl. Další věc. Kapitanáty probíhají chaoticky a bez pravidel. Přesto jsme se stihli dohodnout na tom, že to bylo dobrý, den se líbil. Závěr: Lenost a chyby z lenosti pocházející. Ztráta disciplíny a řádu. Tyto chyby jsme tvořili všichni, tak je musíme společně zaplatit a řešit. Mnoho zdaru! Marek Matura, 15 let 15. – 17. 5. 1994 Expediční týden Po dvou dnech využitých k odpočinku se opět vrháme do práce. Nyní jsme na Tuklatské, místo na Kladské. Zpracováváme informace z terénu, měli proběhnout závěrečné zkoušky z angličtiny. Paní učitelka se však nedostavila, tak doufejme, že zítra. A druhý den se pouštěly natočené záběry, aby skupiny lépe věděly, jak musí vypadat jejich komentář k filmu. A zase každý na svém písečku... Pátek také nebyl ničím výjimečný, stále jen práce a práce. Je toho plno a únava už dosahuje hranice únosnosti. Stejně to ale bude na prázdninách nuda, když nebudeme spolu, nemyslíte? Na plno věcí jsem jistě zapomněl, už teď si na některé vzpomínám, ale to nevadí. Poslední dny opravdu nedělám nic jiného, než píšu. Vojtěch Jindra, 15 let

52

část druhá Zkušenosti Za několik dní nato vedli spolu velmi důležitý rozhovor. Bastian ukázal lvu nápis na zadní straně klenotu. „Co to asi znamená?“ ptal se. „KONEJ, CO SI PŘEJEŠ, to přece znamená, že smím dělat všechno, co se mi zlíbí, nemyslíš?“ Graogramánův obličej najednou hrozně zvážněl a oči se mu rozžhnuly. „Ne,“ řekl oním hlubokým, burácivým hlasem, „to znamená, že máš konat podle své Pravé vůle. A není nic těžšího.“ „Pravá vůle?“ opakoval Bastián stísněně. „A co to je?“ „Je to tvé vlastní nejhlubší tajemství, které neznáš.“ „A jak je pak můžu najít?“ „Tak, že se budeš ubírat cestou svých přání, od jednoho ke druhému, až k tomu poslednímu. Ten tě pak zavede k tvé Pravé vůli.“ „To mi nepřipadá zas až tak těžké,“ mínil Bastián. „Je to ze všech cest ta nejnebezpečnější.“ „Proč?“ divil se Bastián. „Nemám strach.“ „O to nejde,“ burácel Graogramán, „ta cesta vyžaduje nejvyšší upřímnost a obezřetnost, neboť na žádné jiné cestě se nezabloudí tak snadno a tak neodvolatelně.“ „Tím myslíš, že člověk nemá pořád jen dobrá přání?“ Vyzvídal Bastián. Lev bičoval ohonem písek, v němž ležel. Přitiskl oči k hlavě a nakrabatil čenich, z očí mu létaly blesky. Bastián se bezděčně přikrčil, když Graogramán burácel, až se země třásla: „Co ty víš o tom, co jsou přání! Co ty víš o tom, co je dobré!“ V následujících dnech Bastián hodně přemýšlel o všem, co mu řekl Graogramán, Měňavá smrt. Na spoustu věcí ale nepřijdeme přemýšlením, musí se prožít. A tak se stalo, že se Bastián rozpomněl na Graogramánova slova až mnohem později, když toho sám mnoho zažil, a začal jim rozumnět. Michael Ende, Nekonečný Příběh (překlad Eva Pátková)

53

Principy pedagogického systému Přírodní školy Nemám rád zaškatulkované pedagogické kategorie. Zelený je strom života, a proto čím déle dělám svou práci, tím méně jsem schopen své zkušenosti systematizovat, zobecnit, nebo dokonce kvantifikovat. Systém Přírodní školy je v nejhlubším aspektu nejlépe vyjádřen v geniální a dosud nedoceněné knize Michaela Endeho Nekonečný příběh. Jemu, především úchvatnému obrazu Bastianova hledání Pravé vůle, nejhlubší podstaty bytosti, spletitými cestami vlastních přání a snů a jejich následků, vděčím za inspiraci. Na něj odkazuji ty, kterým nestačí to, co dokáží vyjádřit neobratná slova odborné terminologie. Pro ty ostatní se zde přeci jen pokusím nastínit to, co považuji ve výchovném systému Přírodní školy za nejdůležitější, aniž bych si činil nárok na úplnost. Základní teze [4] Škola má být především plnohodnotným životem teď a tady, ne jen přípravou na někdy někde. [5] Škola připravuje na život v nejobecnějším smyslu. Nejen k fungování v této době a v této zemi, ale i na život za dvacet, čtyřicet nebo šedesát let, kdekoli na světe a v jakékoli situaci. Z metafyzického hlediska musí být i přípravou pro život věčný. [6] Výchova se nerealizuje primárně slovy, ale příkladem, činnostmi, prostředím, lidmi, kteří mě obklopují, způsobem bytí. [7] Výchova musí být obohacující jak pro studenty, tak pro pedagogy. Všichni se vzájemně učí a kdo se učit nechce, ten na Přírodní škole dlouho nevydrží. [8] Nejpodstatnějším cílem výchovy je umožnit člověku, aby našel a uskutečnil sám sebe, svoje vlastní poslání a cestu. Znalosti, dovednosti, návyky, zvládání sociálních rolí i dosahování dílčích cílů jsou pouze prostředky k nalézání a uskutečňování sebe sama. Prvním předpokladem tohoto nalézání je emancipace dítěte v oblasti práv a možností, ale i povinností a zodpovědnosti. Druhým předpokladem pak v praktické rovině vytvořit takový organizační systém, který dítěti umožní individuální volbu cesty i samostatné rozhodování a zajistí krátkodobou zpětnou vazbu reflektující důsledky jeho rozhodnutí. Hledání sebe sama se pak

54

realizuje prostřednictvím mnoha kroků vlastních rozhodnutí při řešení konkrétních situací a úkolů. [9] Nikdo není sám. Skutečné naplnění sebe sama je ve společenství s druhými. Každý by měl mít své místo v přirozeně fungujícím kolektivu kam patří a kde je mu dobře. Každý by se měl naučit spolupracovat, být obohacován druhými i obohacovat druhé, překročit úzký rámec svého sobectví. Předobrazem úspěšného a výchovně efektivního kolektivu – školy – je tradiční velká rodina, která v širší společnosti ztrácí na významu a škola tak přejímá řadu jejích úkolů. [10] Výchova a vzdělání by měly vést směrem vzhůru – k překročení sebe sama. Nejhlubším určením lidské bytosti je vlastní transcedence. „Ty nás naplňuješ radostí Bože, z toho, že Tě můžeme chválit. A nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ (sv. Augustin). Teze, že škola má jen připravovat na život jednou v budoucnu je v podstatě chybná. Školní docházka, sociální vztahy ve škole, činnosti ve škole vykonávané, cíle, sny, přání, lásky, ale i strachy a úzkosti, které v této době mladý člověk zažívá – to vše naopak představuje jeho opravdový život. Dokonce takovou jeho fázi, která jeho osobnost definitivně dotvoří. S trochou nadsázky ji možná jednou bude považovat za to nejkrásnější a nejčistší, co v životě zažil. Je to život jako takový, tady a teď. Mladí lidé jsou dnes mnohem dříve samostatní a schopní plnohodnotně spolupracovat na celé řadě činností a úkolů, dříve než dřív i zralí psychicky a fyzicky, na druhé straně ale společenské nároky na jejich vzdělání posouvá dobu jejich reálného osamostatnění do stále vyššího věku. Proto naopak často schází zralost sociální, mnohdy i morální, chybí přijetí odpovědnosti za svůj život, stále častější jsou tendence mladých lidí užít si a vytěžit ze svého okolí co nejvíc, aniž by se museli sami postavit na vlastní nohy. Z tohoto hlediska je škola ideálním polem, kde by děti měly nejen získávat pověstné vědomosti, dovednosti a návyky, ale především se učily hledat a naplňovat své vlastní cíle, poznávat druhé a učit se s druhými žít a respektovat je a v návaznosti na to všechno hledat, poznávat a měnit sám sebe, svoje

55

chování, motivy a postoje. Dosáhnout toho zdaleka není jednoduché a netvrdím, že se nám to beze zbytku daří. Základem je, aby školní kolektiv byl pro mladého člověka referenční skupinou. Skupinou, s níž se identifikuje a cítí, že do ní patří nebo by chtěl patřit. Toho může být dosaženo nejlépe v přiměřeně malém kolektivu. I proto je maximální počet studentů na Přírodní škole stanoven na sedmdesát. Velikost skupiny však nestačí. Pro stabilitu a přirozené fungování každého kolektivu je nezbytné, aby žil jako celek. K tomu je nutné mít společné cíle (i když nejsou vždy a za všech okolností přijímány všemi členy), které přesahují osobní zájmy jednotlivců. Jednoduše něco, za čím společně jdeme, co nás spojuje, co dává našemu jednání smysl, vytváří společnou identitu a nabízí každému jednotlivci přesah. Z tohoto hlediska je ideální, pokud se cíle profilují jako společensky prospěšné, tj. samy o sobě vedou k překonávání egocentrismu, skupinové malosti a elitářství nebo naopak nedostatku sebedůvěry. Proto je tak důležité, aby se škola neomezovala pouze na činnosti vedoucí k odbornému vybavení svých členů, ale realizovala také činnosti, které mají smysl samy o sobě, mají význam pro druhé lidi, pro ochranu přírody nebo život okolní společnosti. Mladí lidé pak mohou nacházet sami sebe v naplňování těchto cílů společně s ostatními, objevovat skrze ně vlastní hodnotu. I vzdělávací efekt se v tomto případě dostavuje mnohem dříve, než je tomu v případě obecného bezkontextového vzdělávání. Znalosti, dovednosti nebo zkušenosti přestávají být cílem, ale stávají se prostředky, jak pomoci k dobré věci, být užitečný ve školním kolektivu, dokázat věc, kterou jsem si předsevzal. A právě proto připravujeme se studenty Přírodní školy programy pro děti z Dětského domova v Pyšelích, realizujeme badatelské projekty – tzv. Expedice, jejichž cílem je oživení zapomenutých míst či uchování dohasínajících lidských příběhů, hledáme v přírodě krásná místa a snažíme se je chránit nebo vyprávíme studentům učitelství o svých zkušenostech, dobrých i špatných. Fungování školního kolektivu jako referenční sociální skupiny vyplývá dále z vědomí studentů, že mohou v tomto kolektivu realizovat své zájmy a potřeby, mají možnost ovlivnit věci kolem sebe a jsou bezpodmínečně přijímáni. Každý musí být přijímán a priori jako dobrý,

56

jsou hledány a podporovány jeho dobré vlastnosti a stránky. Každý by měl cítit, že je v prostředí, kde ho má někdo rád, kde znovu a znovu dostává šanci, že je součástí společenství, kam zkrátka patří. Na druhou stranu si musí uvědomit, že toto společenství od každého očekává, že do něj sám vloží něco dobrého a nebude jenom brát. A dále, že i ve školním kolektivu končí svoboda jednoho tam, kde začíná svoboda druhého, že je sice mnohé dovoleno, ale za všechno je nutné, úměrně věku, zkušenostem a schopnostem nést odpovědnost. Vůči rodičům, kamarádům, vyučujícím, škole jako celku, ale postupně i vůči okolnímu světu a potažmo i vůči Tomu, který nás přesahuje. Ke vzniku takového společenství jsou nutná jasně daná „pravidla hry.“ Jasný a přehledný řád totiž umožňuje každému členovi, aby se v životě kolektivu orientoval, dává mu potřebnou jistotu. Z tohoto hlediska se jako základní pedagogická zásada nejeví tvrdost, ale průhlednost a důslednost. Pravidla by měla platit pro všechny, včetně nejstarších studentů a vyučujících, samozřejmě s ohledem na jejich povinnosti, postavení a odpovědnost. Žádná „privilegia“, která nepramení z nezbytnosti a nesouvisí s vykonáváním práce, tj. nejsou prostředkem služby celku, nejsou žádoucí. Každý by měl mít také možnost a jasně vymezený prostor, jak a kdy může ve školním kolektivu vyjádřit svůj názor. Názor každého by měl být brán vážně. Na druhou stranu by však měl mít každý povinnost vyslechnout názory druhých i ke své osobě a zamyslet se nad nimi. K tomu všemu slouží na Přírodní škole systém samosprávy, studentské ankety, Lístky díků a Margarety, ale i chvíle na výjezdech, dobrovolných výletech a expedicích, kdy je možno bez zábran prodiskutovat všechno, co člověku leží na srdci. Za nejdůležitější ze všeho však považuji skutečnost, že skrze všechny výše uvedené cíle, činnosti, vztahy i každodenní život ve škole může mladý člověk začít přemýšlet sám o sobě, o tom jaký je a jaký by chtěl být. Lidé kolem něj i všechny společné a individuální aktivity mu nastavují zrcadlo a nutí ho k sebereflexi. Učí se poznávat své slabiny a své přednosti. Může se začít měnit. Každý student na Přírodní škole se podílí na plánování řady činností, hodnocení i kritice všeho dění. Studenti mohou realizovat své nápady a hodnotí se pak mezi sebou navzájem. Plnění studijních povinností formou podmínek si do značné míry plánuje každý sám.

57

Veškeré známky si student, pokud má dostatek vůle k opravám, může zlepšit. Individuální neúspěch a selhání je proto na Přírodní škole mnohem těžší na někoho „hodit“, projektovat (to ale neznamená, že si studenti někoho vždycky nenajdou, jenom aby nemuseli přijmout odpovědnost sami za sebe). Závoje sebeklamu jsou zde mnohem snadněji strženy. Ze zkušenosti lze říci, že i proto u studentů na Přírodní škole často probíhá značně dynamický a niterný proces vnitřní transformace. Tento proces bývá spojen s poznáním a přijetím vlastních selhání, vin a nedostatků, s tvrdou konfrontací sebe sama a svých výkonů s okolím i s vlastními ambicemi, s hledáním a uvědomováním si toho, za čím by skutečně člověk chtěl a měl jít. Zároveň ale i s poznáním, že kolem jsou vždy pomocné ruce, že vždy je možné začít znovu, že společně s druhými lze uskutečňovat dobré věci. Právě skrze ně může ten, kdo o to stojí, překročit bludný kruh egoismu a sebeklamu. A i když to vyžaduje velké úsilí, vůli a vytrvalost, může v sebepřekročení či v sebedarování nově najít sám sebe. Opětovné překračování vlastního sebepojetí nakonec nasměrovává bytost k transcedenci v metafyzickém smyslu. Studenti hledají duchovní hodnoty, kladou si otázky po smyslu života, světa a svého místa a poslání v něm. Jednoduše řečeno, v Přírodní škole studenti, ale i vyučující mnohem více mohou, ale mnohem více se od nich (i za to) žádá. Každý se má učit být sám sebou. A to vyžaduje největší upřímnost, opravdovost a odvahu. Proto zdaleka ne každý dokončí tuto cestu v letech svého mládí. Na Přírodní škole se však studenti spolu s pedagogy na tuto cestu vydávají a její průběh už záleží jen na nich. Konkrétně lze charakterizovat systém Přírodní školy následujícími hlavními prvky: 1. Malý, vzájemně provázaný kolektiv školy. 2. Studijní výjezdy, časté společné pobyty celého školního kolektivu mimo Prahu (6-8 týdnů ze školního roku). 3. Maximální zapojení studentů do organizace a života školy (samospráva, lektorské praxe). Možnost volby v rámci jednotlivých činností a programů i podílu na rozhodování o věcech celku pro každého člena komunity.

58

4.

5.

6.

7.

Specifický systém zkoušení a hodnocení (podmínky a zápočty) vedoucí k tomu, že student si sám do značné míry stanovuje konkrétní cestu dosažení výchovně – vzdělávacích cílů a stává se aktivním činitelem svého vlastního formování. Komplexní výzkumné a tvůrčí projekty vázané na malé věkově smíšené skupiny vyžadující maximální podíl práce dětí v rámci samostatně zvoleného tématu (expedice, umělecké projekty). Důsledné vyžadování zodpovědnosti každého. Efektivní a krátkodobá zpětná vazba a informační systém. Tedy individuální přístup ke studentům. Vytváření systému blízkých, středních i vzdálených perspektiv, toho, o co je možné usilovat a na co se těšit. Vést mladé lidi od perspektiv osobních a blízkých k těm, které jsou kolektivní a vzdálené (viz. Makarenkův pedagogický systém).

Všechny zmíněné prvky našeho pedagogického systému podrobně rozebíráme v následujících kapitolách. (Vybráno a zkráceno s laskavým svolením autora, Tichý, Fr.: Přírodní škola – cesta jako cíl. Nakladatelství GEUM, Praha 2011.)

59

4. ZAJÍMAVOSTI Z INTERNETU Našel jsem tento citát jednoho z nejzajímavějších vůdců světa minulosti. Haile Selassie byl císařem Etiopie po téměř padesát let, byl potomkem dynastie s tradicemi sahajícími až ke králi Šalamounovi a královně ze Sáby. Níže uvedený citát zrcadlí to, co řekli mnozí velcí vůdci, ale používám ho proto, abych odhalil zlo, kterým lidstvo trpí po věky. „Po celou historii to byla nečinnost těch, kteří mohli jednat; netečnost těch, kteří to uměli lépe; mlčení spravedlnosti, když šlo o nejvíc; což umožnilo, aby zlo vítězilo.“ Minimální mzda v zemích EU v roce 2015 Lucembursko 1923 eur Belgie 1502 eur Nizozemsko 1502 eur Německo 1473 eur Irsko 1462 eur Francie 1458 eur Velká Británie 1379 eur Slovinsko 791 eur Španělsko 757 eur Malta 720 eur Řecko 684 eur Portugalsko 589 eur Polsko 410 eur Chorvatsko 396 eur Estonsko 390 eur Slovensko 380 eur Lotyšsko 360 eur Maďarsko 333 eur Česká republika 332 eur Litva 300 eur Rumunsko 218 eur Bulharsko 184 eur

Zdroj: Eurostat

60

Mzda v zemích OECD V 15 zemích OECD činí průměrná roční mzda více než milión korun. Všechny členské země OECD jsou ekonomicky vyspělé, přesto jsou rozdíly ve výši průměrné mzdy značné. Průměrná mzda ve Švýcarsku je 13krát vyšší než v Mexiku. Ve kterých zemích jsou zaměstnanci pracující za průměrnou mzdu "milionáři"? Zpravidla v pracovní smlouvě sjednávají zaměstnavatelé se zaměstnanci v zemích OECD hrubou mzdu. V pravidelných termínech jednotlivé statistické úřady sdělují průměrnou mzdu, vždy se jedná o hrubou mzdu. Čistá mzda, kterou zaměstnanci obdrží na svůj bankovní účet, je vždy individuální záležitostí, neboť ve všech zemích je možné uplatnit různé daňové slevy a daňové odpočty v závislosti na konkrétní životní situaci. Průměrná mzda v zemích OECD příliš neodpovídá představě o mzdovém ohodnocení běžného zaměstnance, neboť je nadhodnocena nadstandardními příjmy nejlépe placených zaměstnanců. Nejvyšší mzdové rozdíly jsou v USA, Chile a Mexiku. Nejnižší mzdové rozdíly jsou v Česku, Slovensku, Švédsku, Dánsku a Finsku. Nejvíce sype práce ve Švýcarsku. V přiložené tabulce máme uvedenu průměrnou hrubou roční mzdu za rok 2014 dle databáze OECD. Průměrnou roční hrubou mzdu máme uvedenu v národní měně a pro názornost i v českých korunách. Přepočet na české koruny je proveden aktuálním směnným kursem. Ve 4 členských zemích OECD je průměrná roční hrubá mzda vyšší než 1,5 miliónu korun (Švýcarsku, Norsku, Austrálii a Lucembursku). V 11 členských zemích OECD je průměrná roční hrubá mzda vyšší než 1 milión a nižší než 1,5 miliónu korun (Dánsku, Nizozemí, Belgii, Německu, Švédsku, Velké Británii, Islandu, Finsku, Rakousku, USA a Francii). V 9 členských zemích OECD je průměrná roční hrubá mzda vyšší než 0,5 miliónu korun a nižší než milión korun (Japonsku, Koreji, Novému Zélandu, Irsku, Kanadě, Itálii, Izraeli, Španělsku a Řecku).

61

V 10 členských zemích OECD nedosahuje průměrná roční hrubá mzda ani 0,5 miliónu korun (Slovinsku, Portugalsku, Estonsku, Česku, Slovensku, Polsku, Turecku, Maďarsku, Chile a Mexiku). Proč právě Švýcarsko? Švýcarsko je jedinou zemí OECD, kde je průměrná roční mzda vyšší než 2 milióny korun. Švýcarská ekonomika funguje jako světoznámé švýcarské hodinky. Inovace, kreativita, podpora výzkumu a vývoje hrají ve švýcarské ekonomice prim. Téměř ve všech renomovaných ekonomických žebříčcích hodnotících vyspělost demokracie, rozsah osobní a ekonomické svobody, národohospodářské ukazatele, kvalitu života, životní podmínky, kvalitu životního prostředí a výkonnost ekonomiky najdeme Švýcarsko na předních místech. Švýcarsko je považováno za bezpečné finanční centrum, právní a fiskální rámec spolu se stabilitou země vytváří výborné podmínky pro skvělé fungování finančního sektoru. Na dobré ekonomické situaci profitují Švýcaři vysokými mzdami a vysokou životní úrovní. Kde stoupla průměrná mzda nejvíce? Mezi roky 2010 až 2014 stoupla průměrná roční hrubá mzda nejvíce v Turecku (o 46,1 %), Islandu (o 30,4 %), Estonsku (o 28 %), Chile (o 27,4 %), Maďarsku (o 19,8 %), Mexiku (o 16,7 %), Polsku (o 16,1 %), Norsku (o 15,0 %) a Novém Zélandu (o 14,0 %). V Česku stoupla průměrná mzda o 8,6 %. Jedinou členskou zemí OECD, kde průměrná roční hrubá mzda v letech 2010 až 2014 poklesla, je Řecku (o 16,5 %). Zeměmi s nízkým nárůstem průměrné hrubé roční mzdy mezi lety 2010 až 2014 je Japonsko (o 2,3 %), Velká Británie (o 3,9 %), Portugalsko (o 5,4 %), Slovinsko (o 5,5 %), Španělsko (o 5,6 %) a Dánsko (o 5,7 %). Průměrná roční hrubá mzda v zemích OECD za rok 2014 Národní Průměrná mzda Průměrná mzda Země měna (v národní měně) (v Kč) Švýcarsko CHF 90 522 2 076 723 Norsko NOK 542 386 1 833 067 Austrálie AUD 79 689 1 544 344 Lucembursko EURO 54 560 1 516 762 Dánsko DKK 397 484 1 482 031

62

Nizozemí Belgie Německo Švédsko Velká Británie Island Finsko Rakousko USA Francie Japonsko Korea Nový Zéland Irsko Kanada Itálie Izrael Španělsko Řecko Slovinsko Portugalsko Estonsko Česko Slovensko Polsko Turecko Maďarsko Chile Mexiko

EURO EURO EURO SKK GBP ISK EURO EURO USD EURO JPY WON NZD EURO CAD EURO ILS EURO EURO EURO EURO EURO CZK EURO PLN TRY HUF CLP MXN

48 856 46 464 45 952 407 974 35 633 6 856 100 42 910 42 573 50 075 37 427 4 881 994 39 781 075 54 733 34 466 49 481 30 463 130 605 26 162 20 168 17 851 17 436 12 436 312 084 10 342 42 360 28 370 3 009 284 7 018 884 101 904

1 358 191 1 291 694 1 277 460 1 238 114 1 236 886 1 233 215 1 192 893 1 183 525 1 041 665 1 040 466 990 826 990 826 965 783 958 151 943 792 846 868 784 457 727 301 560 668 496 256 484 719 345 719 312 084 287 506 282 128 274 226 267 990 252 936 162 203

Pramen:OECD Tax Database, Total gross earnings before taxes in national currency 2014

63

Novinky ze školství sledujte na webových stránkách www.rizeniveskolstvi.cz

Pojďte s námi diskutovat na facebooku https://www.facebook.com/rizeniveskolstvi?ref=hl

© Učitelská unie

Ř í z e n í

v e

š k o l s t v í

Publikace pro řídící pracovníky ve školství vychází 6 x ročně Šéfredaktor: Dr. Vítězslav Žiška, CSc. Zástupce šéfredaktora: Mgr. Tomáš Mikeska Adresa vydavatelství a redakce: Učitelská unie – Dr. Vítězslav Žiška, CSc. IČ: 112 10 788 Metodějova 1466, 149 00 Praha 4 www.rizeniveskolstvi.cz e-mail: [email protected] tel.: 777840575 Autorské příspěvky a objednávky předplatného přijímá redakce ISSN 2336-7768 Evidenční číslo: MK ČR E 6713 z 14. 12. 1993 Dohoda o zpracování periodického tisku Česká pošta, s. p. ze dne 7. 11. 2005 ID klienta: 38805002 Placeno převodem

64