Řízení ve školství
Ročník: XXIV.
Číslo: 1-2/2016
Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, 149 00 Praha 4
1
Obsah 1. Novinky ze školských paragrafů Nové vyhlášky a zákony
3
2. Aktuální změny v legislativě Přehled nepojistných sociálních dávek
9
Příspěvek na péči
24
Důchody v roce 2016
28
Připravené změny ve vedení účetnictví příspěvkových organizací 37 Úpravy právních předpisů v oblasti účetnictví
43
Pracovní volno z osobních údajů
52
3. Nové metody ve školství PŘÍRODNÍ ŠKOLA – cesta jako cíl, díl třetí
2
61
1. NOVINKY ZE ŠKOLSKÝCH PARAGRAFŮ
353 VYHLÁŠKA ze dne 10. prosince 2015, kterou se mění vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo financí stanoví podle § 48 odst. 8 a § 60 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 174/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., a podle § 33 odst. 4 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů: Čl. I Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb., vyhlášky č. 100/2006 Sb., vyhlášky č. 355/2007 Sb., vyhlášky č. 365/2010 Sb. a vyhlášky č. 434/2013 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 se slova "1 %" nahrazují slovy "1,5 %". 2. V § 2 odst. 1 se slova "1,5 %" nahrazují slovy "2 %". 3. V § 3 odst. 3 se za slova "Zaměstnancům v pracovním poměru," vkládají slova "státním zaměstnancům podle zákona o státní službě,". Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016 s výjimkou čl. I bodu 2, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017.
3
VYHLÁŠKA ze dne 3. prosince 2015, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců Ministerstvo vnitra stanoví podle § 57 odst. 6 a § 86 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 314/2015 Sb., a podle § 34 odst. 6 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění zákona č. 314/2015 Sb.: §1 (1) Tato vyhláška upravuje seznamy zemí, které Česká republika považuje za bezpečné země původu, bezpečné třetí země a evropské bezpečné třetí země1). (2) Tato vyhláška dále upravuje vzor průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany2) a vzor průkazu žadatele o poskytnutí dočasné ochrany. §2 Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu1) 1. Albánii, 2. Bosnu a Hercegovinu, 3. Černou Horu, 4. Island, 5. Kosovo, 6. Lichtenštejnsko, 7. Makedonii, 8. Mongolsko, 9. Norsko, 10. Spojené státy americké, 11. Srbsko, 12. Švýcarsko. §3 Česká republika nestanovuje seznam bezpečných třetích zemí1). §4 Česká republika považuje za evropskou bezpečnou třetí zemi1) 1. Černou Horu, 2. Moldavsko. 4
§5 (1) Vzor průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce2). (2) Vzor průkazu žadatele o poskytnutí dočasné ochrany je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce. §6 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 18. prosince 2015. 379 ZÁKON ze dne 9. prosince 2015, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 422/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 198/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 197/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb. a zákona č. 82/2015 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odstavec 1 zní: "(1) Tento zákon upravuje a) odchylky při sjednávání doby trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogických pracovníků, b) předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, c) pracovní dobu pedagogických pracovníků, d) další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků.". 2. V § 7 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: "f) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru umělecko-pedagogického zaměření, který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu,". 5
Dosavadní písmena f) a g) se označují jako písmena g) a h) 3. V § 8 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: "(3) Učitel předmětů uměleckého zaměření získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru uměleckopedagogického zaměření.". Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 4. V § 9 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní: "(8) Učitel předmětů uměleckého zaměření získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru uměleckopedagogického zaměření.". Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9. 5. V § 10 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní: "e) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru uměleckopedagogického zaměření,". Dosavadní písmena e), f), g) a h) se označují jako písmena f), g), h) a i) 6. V § 11 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: "(4) Učitel předmětů uměleckého zaměření získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru uměleckopedagogického zaměření.". Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6. 7. V § 17 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: "(3) Pedagog volného času pro aktivity zájmového vzdělávání odpovídající uměleckému zaměření získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru umělecko-pedagogického zaměření.". 6
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 8. V § 22 odst. 6 se slova "§ 8 odst. 3, § 9 odst. 8, § 10 odst. 2, § 11 odst. 4 a 5 a § 17 odst. 3" nahrazují slovy "§ 8 odst. 4, § 9 odst. 9, § 10 odst. 2, § 11 odst. 5 a 6 a § 17 odst. 4". 9. V části první nadpis hlavy III zní: "HLAVA III PRACOVNÍ DOBA, PŘÍMÁ PEDAGOGICKÁ ČINNOST A DOBA TRVÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU PEDAGOGICKÉHO PRACOVNÍKA". 10. Za § 23 se vkládá nový § 23a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 22 a 23 zní: "§ 23a Pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka (1) Na pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak22). (2)Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát23). (3)Celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout ode dne vzniku prvního pracovního poměru 3 roky23). (4) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednána s pedagogickým pracovníkem a) jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka nebo b) který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 22 odst. 7. (5) Sjedná-li zaměstnavatel s pedagogickým pracovníkem dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li pedagogický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny 7
podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i pedagogický pracovník uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. 22) § 39 zákoníku práce. 23) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.". Čl. II Přechodná ustanovení 1. Na pracovní poměr pedagogického pracovníka na dobu určitou, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahují dosavadní právní předpisy. 2. Na právní jednání týkající se doby trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka a jeho změny učiněné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahuje zákon č. 563/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; dosavadní sjednaná doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se započítává do celkové doby trvání pracovního poměru na dobu určitou podle § 23a odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka neuplynula doba 3 let. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
8
2. AKTUÁLNÍ ZMĚNY V LEGISLATIVĚ PŘEHLED NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK K 1. 1. 2016 JUDr. Marie Kepková 1. Dávky státní sociální podpory Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, upravuje systém dávek státní sociální podpory, stanovuje podmínky nároku na tyto dávky a též upravuje řízení o předmětných dávkách. Podle tohoto zákona se poskytují následující dávky: a) závislé na výši příjmu přídavek na dítě porodné příspěvek na bydlení b) nezávislé na výši příjmu rodičovský příspěvek pohřebné O dávkách státní sociální podpory rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR, které si pro zvýšení dostupnosti zřizují tzv. kontaktní místa. O dávky se žádá na předepsaném tiskopise. O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce ČR rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přídavek na dítě Nárok na dávku má nezaopatřené dítě nejdéle do 26 let, které žije v rodině s příjmem nižším než je 2,4násobek životního minima rodiny. Příjem se zjišťuje za kalendářní rok předcházející období od 1.10. do 30. 9. následujícího kalendářního roku, ve kterém se poskytuje přídavek na dítě. Výše přídavku na dítě je diferencovaná podle věku nezaopatřeného dítěte. Věk nezaopatřeného dítěte do 6 let 6 - 15 let 15 - 26 let
Částka měsíčně v Kč
500 610 700 9
Příspěvek na bydlení Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem. Příjem se zjišťuje za kalendářní čtvrtletí, které předchází čtvrtletí, na které se dávka poskytuje. Výše příspěvku na bydlení se stanoví jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a násobkem rozhodného příjmu a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35). Pokud jsou skutečné náklady na bydlení nižší než normativní náklady, náleží příspěvek na bydlení jen do výše těchto skutečných nákladů. Náklady na bydlení se pro nárok a výši příspěvku na bydlení stanoví jako jejich průměr za kalendářní čtvrtletí bezprostředně předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. Do nákladů na bydlení se započítávají náklady na bydlení a) uhrazené v rozhodném období oprávněnou osobou nebo společně posuzovanými osobami, pokud v bytě, na který je uplatňován nárok na příspěvek na bydlení, žily v rozhodném období a současně v něm byly hlášeny k trvalému pobytu, b) uhrazené v rozhodném období oprávněnou osobou nebo společně posuzovanými osobami v bytě, v němž v rozhodném období fakticky žily a hradily uvedené náklady na bydlení, avšak neměly v něm trvalý pobyt po celé rozhodné období, nebo jeho část, a zároveň v době podání žádosti o dávku již mají tyto osoby v tomto bytě trvalý pobyt, c) ve výši 80 % příslušných normativních nákladů na bydlení, pokud oprávněná osoba nebo společně posuzované osoby v rozhodném období, nebo po část tohoto rozhodného období, v bytě, na který je uplatňován nárok na příspěvek na bydlení, nežily, s výjimkou situace, kdy stejný okruh společně posuzovaných osob žil v jiném bytě, a byl jim z tohoto důvodu poskytován příspěvek na bydlení; v takovém případě se započtou náklady na bydlení ve skutečné výši uhrazené v původním bytě.
10
Pro zjištění nákladů na bydlení za kalendářní čtvrtletí se započítávají i částky tvořící náklady na bydlení, které byly v tomto kalendářním čtvrtletí zaplaceny jako záloha nebo byly v tomto období doplaceny, a to i za období delší, než je kalendářní čtvrtletí, za které se náklady na bydlení zjišťují. Byla-li v období kalendářního čtvrtletí, za které se náklady na bydlení zjišťují, vrácena částka jako přeplatek na nákladech na bydlení, snižuje se částka nákladů na bydlení v tom kalendářním čtvrtletí, kdy k vrácení částky došlo, a to i v případě, že vrácená částka byla za dobu delší než toto kalendářní čtvrtletí Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů v domácnosti. Zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty vlastníků obdobné náklady. Dále jsou do nich zahrnuty ceny služeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytů pro daný počet osob v nich trvale bydlících. Stanovené normativní náklady platí vždy pro daný kalendářní rok a každoročně se nařízením vlády zvyšují podle růstu cen jednotlivých komodit, které tvoří náklady na bydlení. Rodičovský příspěvek Nárok na dávku má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, nejdéle však do 4 let věku nejmladšího dítěte. Jestliže alespoň jednomu z rodičů v rodině lze stanovit k datu narození dítěte 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu pro stanovení peněžité pomoci v mateřství nebo nemocenské v souvislosti s porodem nebo převzetím dítěte podle zákona o nemocenském pojištění, může si rodič volit výši a tím i délku pobírání rodičovského příspěvku. Volbu výše rodičovského příspěvku je možno měnit jedenkrát za tři měsíce Zákon o státní sociální podpoře stanoví maximální měsíční rodičovského příspěvku ve vazbě na uvedený vyměřovací základ:
výše
pokud 70 % 30 násobku denního vyměřovacího základu je nižší nebo rovno 7 600 Kč, rodičovský příspěvek může činit nejvýše 7 600 Kč; pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu převyšuje 7 600 Kč, je výše rodičovského příspěvku je omezena touto částkou, maximálně však výše rodičovského příspěvku může činit 11 500 Kč 11
měsíčně; pokud ani jednomu z rodičů nelze uvedený vyměřovací základ stanovit, náleží rodičovský příspěvek v pevných měsíčních částkách 7 600 Kč do konce 9. měsíce věku dítěte a následně ve výši 3 800 Kč do 4 let věku dítěte (do vyčerpání 220 000 Kč). V případě, že vyměřovací základ lze stanovit u obou rodičů, vychází se z toho, který je vyšší, aniž by se musela měnit osoba pobírající rodičovský příspěvek. Při péči o dítě mladší 2 let omezuje zákon možnost umístění dítěte v předškolních zařízeních. U dítěte, které dovršilo 2 roky věku, není docházka do zařízení omezena. Příjem rodiče, který o dítě pečuje, není sledován, rodič může při nároku na výplatu rodičovského příspěvku zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností. Po dobu své výdělečné činnosti však musí rodič zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Porodné Nárok na porodné má žena, která porodila své první nebo druhé živé dítě, nepřevyšuje-li rozhodný příjem v rodině součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Příjem se zjišťuje jako měsíční průměr za období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářní čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo. Nárok na porodné má rovněž otec prvního nebo druhého živě narozeného dítěte, jestliže žena, která dítě nebo děti porodila, zemřela a ke dni porodu splnila podmínky nároku na porodné a porodné nebylo vyplaceno jí ani jiné osobě. Nárok na porodné má také osoba, která převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů dítě do 1 roku jeho věku, a toto dítě bylo prvním nebo druhým dítětem této osoby, bez ohledu na to, zda první dítě porodila nebo převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na porodné vzniká dnem převzetí dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů, přičemž dnem převzetí se rozumí den právní moci rozhodnutí o převzetí dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Podmínkou i v případě převzatých dětí je, že
12
rozhodný příjem v rodině této osoby nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Výše porodného činí 13 000 Kč na první dítě a 10 000 Kč na druhé dítě. Pohřebné Pohřebné náleží jednorázově osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou ve výši 5 000 Kč. 2. Systém dávek pomoci v hmotné nouzi Tuto oblast upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č.389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Zákon č.110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví částky, ze kterých se vychází při rozhodování o nároku a výši dávek pomoci v hmotné nouzi. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Napomáhá řešení některých nárazových životních situací. Stanovuje, že každá osoba má nárok na poskytnutí základních informací, které vedou nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze. Nedílnou součástí pomoci v hmotné nouzi je sociální práce s klienty. Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje následující dávky, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi: - příspěvek na živobytí - doplatek na bydlení - mimořádná okamžitá pomoc Dávky se poskytují osobám v hmotné nouzi. Jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku) a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.
13
Pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi se za příjem, považuje: a) 70 % příjmu ze závislé činnosti a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele b) 80 % příjmu 1. z náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) a z dávky nemocenského pojištění, 2. z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, 3. z důchodů poskytovaných v rámci důchodového pojištění, c) 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí. Započítává se tzv. čistý příjem, od kterého se pro účely příspěvku na živobytí odečítají přiměřené náklady na bydlení. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR; novela účinná od 1. 1. 2015 zintenzivňuje jejich součinnost se stavebními úřady, úřady ochrany veřejného zdraví a zejména s obcemi. Příspěvek na živobytí Je základní opakující se dávkou pomoci v hmotné nouzi, která pomáhá osobě či rodině při nedostatečném příjmu. Nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě či rodině, pokud po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem této osoby či rodiny částky živobytí. Částka živobytí je stanovena pro každou osobu individuálně, a to na základě hodnocení její snahy a možností. Pro stanovení živobytí rodiny se jednotlivé částky živobytí osob sčítají. Částka živobytí se odvíjí od částek existenčního a životního minima. Je-li podle doporučení odborného lékaře nezbytná nákladná dieta, zvyšují se částky živobytí podle typů diet uvedených ve vyhlášce č. 389/2011 Sb. o 1 000 až 2 800 Kč měsíčně. Výše příspěvku na živobytí se stanovuje jako rozdíl mezi živobytím osoby či rodiny a jejich příjmem, od kterého se odečtou přiměřené náklady na bydlení. (Přiměřené náklady na bydlení jsou odůvodněné náklady na bydlení, maximálně však do výše 30 %, v Praze 35 %, příjmu osoby či rodiny).
14
Doplatek na bydlení Je opakující se dávka pomoci v hmotné nouzi, která řeší nedostatek příjmu k uhrazení nákladů na bydlení tam, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny ani s příspěvkem na bydlení poskytovaným ze systému dávek státní sociální podpory. Okruh společně posuzovaných osob se určuje stejně jako u příspěvku na živobytí, čímž se zjednodušuje administrace obou dávek. Odůvodněné náklady na bydlení se rozpočítávají na všechny osoby fakticky užívající byt (místnost v ubytovně), což v konečném důsledku znamená, že na jeden byt (místnost v ubytovně) je poskytnut v součtu doplatků na bydlení fakticky jen jeden doplatek na bydlení. Od roku 2015 se nově definují pro účely doplatku na bydlení byt, ubytovací zařízení a jiný než obytný prostor. Byt se definuje jako soubor místností, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen a zkolaudován; bytem je i samostatná obytná místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určena a zkolaudována jako byt. Ubytovacím zařízením je takové zařízení, které splňuje podmínky zákona o ochraně veřejného zdraví na dlouhodobá ubytovací zařízení, pokud je v nich poskytováno ubytování delší dobu než dva měsíce v období šesti měsíců po sobě jdoucích. Jiným než obytným prostorem se navrhuje definovat prostor, který je na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu určen pro bydlení, a který splňuje předepsané standardy kvality bydlení. Za standardy kvality bydlení se požaduje, aby jiný než obytný prostor pro účely poskytnutí doplatku na bydlení splňoval základní požadavky na bezpečnost a vlastnosti staveb a další požadavky, které se týkají vymezení a rozměrů pobytové místnosti a hygienického zařízení, prostoru pro přípravu jídla, zajištění přístupu k pitné vodě, větrání a vytápění tohoto prostoru. Umožňuje se poskytnout doplatek na bydlení v odůvodněných případech i na část bytu. I přes tuto skutečnost však zůstane zachováno pravidlo jedna dávka pro jeden byt proto, že se i v těchto situacích bude postupovat 15
při rozpočítávání odůvodněných nákladů na bydlení v poměru všech osob užívajících jeden byt. Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení, tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií, zůstala osobě či rodině částka živobytí. Mimořádná okamžitá pomoc Je poskytována jednorázově osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví šest takových situací: Nejsou plněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, ale v případě neposkytnutí pomoci osobě hrozí vážná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do životního minima). Postižení vážnou mimořádnou událostí (živelní pohroma, větrná pohroma, ekologická havárie, požár apod.) Dávku lze poskytnout až do výše 15násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do výše 51 150 Kč. Nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků. Dávku lze poskytnout až do výše tohoto jednorázového výdaje. Nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 34 100 Kč. Nedostatek prostředků k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 34 100 Kč. Ohrožení sociálním vyloučením. Jde např. o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. Dávku lze poskytnout až do výše 1000 Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce, tj. maximálně částku 13 640 Kč.
16
Částky životního minima a existenční minimum podle zákona č.110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí již od 1. 1. 2012: Životní minimum
Částky Kč 3 410 měsíc 3 140 2 830 1 740 2 140 2 450
Jednotlivec První osoba v Druhá a další osoba v domácnosti Dítě do 6 let domácnosti, která Dítě od 6 do 15 let není nezaopatřeným Dítě nezaop. od 15 do dítětem 26 let Existenční minimum 2 200
v za
3. Dávky pro osoby se zdravotním postižením Právní předpisy upravující tuto oblast jsou zejména: A. zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením B. vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje: a) příspěvek na mobilitu b) příspěvek na zvláštní pomůcku c) průkaz osoby se zdravotním postižením a některé benefity, které z něj vyplývají. Vyhláška upravuje seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžce sluchově postiženým osobám, těžce zrakově postiženým osobám, a osobám s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku, dovednosti vodícího psa a rovněž vzor průkazu osoby se zdravotním postižením a symboly označení osoby se zdravotním postižením a dále zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. 17
O všech výše uvedených dávkách rozhodují krajské pobočky Úřadu práce ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí je odvolacím orgánem. Zdravotní stav pro účely těchto dávek posuzuje okresní správa sociálního zabezpečení svými posudkovými lékaři. O dávky se žádá na předepsaném formuláři. Příspěvek na mobilitu Příspěvek na mobilitu je opakující se nároková dávka, která je určena osobě starší 1 roku. Nárok na tuto dávku je vázán na nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P. Další podmínkou nároku na příspěvek na mobilitu je skutečnost, že se oprávněná osoba opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může být přiznán příspěvek na mobilitu i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Výše dávky činí 400 Kč měsíčně. Vyplácí se v měsíčních splátkách nebo na základě požadavku příjemce dávky jednou splátkou za tři kalendářní měsíce. Příspěvek na zvláštní pomůcku Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení. Tam, kde je pomůckou motorové vozidlo nebo speciální zádržní systém, má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Okruh zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Pro nárok na zvláštní pomůcku platí několik věkových omezení. Osoba musí být starší 3 let (platí pro motorové vozidlo, schodolez, stropní zvedací systém, schodišťová plošina, schodišťová sedačka, úprava bytu), 15 let (vodicí pes) a 1 roku pro všechny ostatní pomůcky. 18
Podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku dále je, že tato zvláštní pomůcka umožní osobě sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím a osoba může zvláštní pomůcku využívat. Zvláštní pomůcka nesmí být zdravotnickým prostředkem, který je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Také nesmí jít o zdravotnický prostředek, který nebyl osobě uhrazen z veřejného zdravotního pojištění nebo zapůjčen zdravotní pojišťovnou z důvodu nedostatečné zdravotní indikace. Pokud je pomůckou motorové vozidlo, je také podmínkou, že se osoba opakovaně v kalendářním měsíci dopravuje a že je schopna řídit motorové vozidlo nebo schopna být vozidlem převážena. Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na které je dávka určena, je obsažen ve vyhlášce. Příspěvek se poskytuje i na pomůcku, která ve vyhlášce uvedena není, a to za podmínky, že jí krajská pobočka Úřadu práce ČR považuje za srovnatelnou s některou z pomůcek, která ve vyhlášce uvedena je. Postup při stanovení výše příspěvku na zvláštní pomůcku není ve všech případech shodný. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením rozlišuje, zda jde o pomůcku v ceně do nebo přes 24 000 Kč a speciální úpravu má pro příspěvek, kde zvláštní pomůckou je motorové vozidlo. Na pořízení zvláštní pomůcky v ceně nižší než 24 000 Kč se příspěvek poskytne jen osobě, která má příjem, případně příjem s ní společně posuzovaných osob, nižší než 8násobek životního minima jednotlivce nebo životního minima společně posuzovaných osob. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku se stanoví tak, že spoluúčast osoby činí 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, nejméně však 1 000 Kč. Z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména žádá-li osoba opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky v ceně do 24 000 Kč, lze tento příspěvek poskytnout, i když příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných přesahuje výše uvedený násobek životního minima.
19
Výše příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, jejíž cena je vyšší než 24 000 Kč, se stanoví tak, že spoluúčast osoby činí 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, příjem se v tomto případě nezjišťuje. Jestliže však osoba, které se příspěvek přiznává, prokáže, že nemá dostatek finančních prostředků k takové spoluúčasti, krajská pobočka ÚP určí nižší míru spoluúčasti (s přihlédnutím k míře využívání zvláštní pomůcky, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům), minimálně však 1 000 Kč. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350 000 Kč nebo 400 000 Kč pro příspěvek na pořízení schodišťové plošiny. Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 kalendářních měsících po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč, případně 850 000 Kč, jestliže byl poskytnut příspěvek na pořízení schodišťové plošiny. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku, kterou je motorové vozidlo se stanoví zcela odlišným způsobem. Stanoví se s přihlédnutím k četnosti a důvodu dopravy, příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo činí 200 000 Kč. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje podmínky, za kterých vzniká povinnost vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho část; zpravidla se jedná o situace, kdy osoba nepoužila poskytnutý příspěvek nebo jeho část na nákup zvláštní pomůcky ve stanoveném časovém limitu, nebo, že pomůcku nepoužívá. Krajská pobočka Úřadu práce ČR může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část. Průkaz osoby se zdravotním postižením Průkaz osoby se zdravotním postižením náleží osobě starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Průkaz osoby se zdravotním postižením je veřejnou listinou. Zavedené zkratky (TP, ZTP a ZTP/P) i nadále zůstávají zachovány. O nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce ČR na základě posudku okresní správy sociálního 20
zabezpečení – posudkového lékaře. Průkaz osoby se zdravotním postižením se přiznává ve správním řízení na základě žádosti podané na předepsaném formuláři. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. Doba platnosti průkazu osoby se zdravotním postižením je nejvýše 5 let u osob do 18 let věku a nejvýše 10 let u osob starších 18 let věku. Platnost 21
průkazu osoby se zdravotním postižením vydaného po 1. lednu 2014 končí rovněž uplynutím doby na něm vyznačené, ohlášením jeho ztráty nebo odcizení, nebo smrtí držitele průkazu nebo prohlášením držitele průkazu za mrtvého, anebo rozhodnutím krajské pobočky Úřadu práce ČR o neplatnosti průkazu osoby se zdravotním postižením. Platnost dřívějších průkazů mimořádných výhod a průkazů osoby se zdravotním postižením vydaných v letech 2012 a 2013 končí nejpozději 31. 12. 2015. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje některé nároky držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením zejména v oblasti dopravy. Osoba, která je držitelem průkazu TP, má nárok na: vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky, přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních. Osoba, která je držitelem průkazu ZTP, má nárok na: vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem) slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a slevu 75 % v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. Osoba, která je držitelem průkazu ZTP/P, má nárok na: vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou dopravních prostředků, 22
v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem) slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a slevu 75 % v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě bezplatnou dopravu vodícího psa, je-li úplně nebo prakticky nevidomá, pokud ji nedoprovází průvodce.
Osobě, která je držitelem průkazu ZTP nebo průkazu ZTP/P, a průvodci držitele průkazu ZTP/P, může být poskytnuta sleva ze vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní akce. Tyto benefity jsou nenárokové. Další nároky osob, které jsou držiteli průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P, upravují jiné právní předpisy. Těmito předpisy jsou např. zákon o daních z příjmů, zákon o místních poplatcích, zákon o správních poplatcích, zákon o pozemních komunikacích, zákon o dani z nemovitosti. Vzhledem k tomu, že držitelství průkazu osoby se zdravotním postižením, případně nárok na něj, má vliv na nárok na řadu benefitů, byla přijata úprava účinná od 1. 1. 2015, která umožní plynulý přechod nároku držitelům všech platných průkazů (bývalých průkazů mimořádných výhod, průkazů osoby se zdravotním postižením vydaným podle úpravy platné v letech 2012-2013). Přechod nároku ani vydání veřejné listiny - průkazu pro osoby se zdravotním postižením v tomto jedinečném případě nepodléhá správnímu řízení, avšak osoby budou muset přechod nároku prokázat, a to platným průkazem nejpozději do konce roku 2015. Pokud tak neučiní, nárok nepřejde a bude nezbytné o nový průkaz žádat na předepsaném formuláři a podrobit se novému posouzení zdravotního stavu v rámci správního řízení.
23
PŘÍSPĚVEK NA PÉČI JUDr. Michaela Kepková Vláda se v prosinci 2015 zabývala návrhem na zvýšení příspěvku na péči, který je upraven zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem předložení návrhu na změnu je alespoň částečně reagovat na pokles reálné hodnoty příspěvku na péči, ke kterému došlo za 8 let jeho existence. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Stát se touto dávkou podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle zákona o sociálních službách při zvládání základních životních potřeb osob. Nárok na dávku má osoba, která je závislá na péči jiné osoby, která jej podle své svobodné vůle a situace, ve které se aktuálně nachází, může použít na vybranou formu zajištění pomoci, např. pomoc jí poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo registrovaný poskytovatel sociálních služeb. O příspěvku na péči rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce České republiky, která tuto dávku taktéž vyplácí. Žádost o dávku se podává na tiskopise předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. Po zahájení řízení o přiznání dávky provede sociální pracovník Úřadu práce sociální šetření v přirozeném prostředí, zpravidla v bytě, osoby, která o dávku žádá. Cílem sociálního šetření v rámci řízení o příspěvek na péči je zjištění schopnosti samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. V rámci šetření dochází k zjištění kvality života, limitu aktivit a restrikce participace pociťované člověkem v šesti oblastech, kterými jsou porozumění a komunikace, mobilita, sebeobsluha, vztahy s lidmi, životní aktivity a účast ve společnosti. To znamená, že sociální šetření je zaměřeno na získání kompletního přehledu o potřebách žadatele a jeho sociální situaci, která vypovídá o dopadech zdravotního postižení do celkového sociálního fungování. Identifikace míry potřebné podpory v jednotlivých oblastech života rovněž napomáhá k ověření plnění podmínek nároku na příspěvek a jeho výši. Sociální šetření je podkladem pro vypracování posudku lékařem Lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení, která posuzuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žadatele o dávku a jeho příčinnou souvislost s rozsahem závislosti na pomoci jiné osoby. 24
Nárok na příspěvek na péči má osoba starší 1 roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo registrovaný poskytovatel sociálních služeb, nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost (u dětí se tato schopnost nehodnotí). Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Při posuzování stupně závislosti a také na výši dávky má vliv věk žadatele, respektive, zda jde o osobu do 18 let věku nebo starší. Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve: stupni I, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby - lehká závislost, stupni II, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb středně těžká závislost, stupni III, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb těžká závislost, stupni IV, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb úplná závislost, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve: stupni I, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby - lehká závislost, 25
stupni II, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb středně těžká závislost, stupni III, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb těžká závislost, stupni IV, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb úplná závislost a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. V současné době činí výše příspěvku pro osoby do 18 let věku za kalendářní měsíc 1. 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 2. 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 3. 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 4. 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). U rodin s nezaopatřenými dětmi je do příspěvku na péči promítnuto i sociální (příjmové) hledisko. Tyto částky se při splnění podmínek zvyšují o 2 000 Kč za kalendářní měsíc. Příspěvek na péči se zvyšuje při nízkém příjmu rodiny, tj. příjmu do 2násobku částky životního minima rodiny. Uvedené zvýšení příspěvku na péči náleží také bez ohledu na příjem rodiny dětem ve věku 4 – 7 let, kterým náleží příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Zvýšení nenáleží však nezaopatřenému dítěti, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zákona o sociálněprávní ochraně dětí, dítěti, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, protože požívá důchod z důchodového pojištění, který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek, a dítěti, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež. Pokud nastanou v rodině obě situace, které zakládají nárok na zvýšení dávky, příspěvek na péči se zvyšuje jen jednou.
26
Výdaje na příspěvek na péči každým rokem rostou. Zatímco v roce svého zavedení (2007) činily náklady 14,6 mld. Kč, v roce 2015 se předpokládají výdaje ve výši přes 21 mld. Kč. Stejně tak roste počet osob, které příspěvek na péči pobírají. V roce 2007 to bylo 277,3 tis. osob, v roce 2015 se předpokládá již 328 tis. poživatelů této dávky. Mezi příjemci příspěvku na péči převládají starší osoby, osoby nad 66 let představují dvě třetiny příjemců. V průběhu let existence této dávky docházelo jen k dílčím úpravám její výše u některých vybraných skupin příjemců. Proto reálná hodnota této dávky významně poklesla. Např. v porovnání s vývojem průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství, která se mezi roky 2007 a 2014 zvýšila o 23 %, průměrná měsíční výše důchodu, který pobírají starobní důchodci, se zvýšila o 25 %, náklady na výživu a na ostatní základní osobní potřeby vyjádřené indexem spotřebitelských cen za domácnosti celkem se od roku 2007 zvýšily o 17 %. Proto vláda při svém jednání rozhodla, že příspěvek na péči se od srpna 2016 zvýší o 10% a bude činit pro osoby do 18 let věku za kalendářní měsíc 3 300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 6 600 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 9 900 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 13 200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). pro osoby starší 18 let za kalendářní měsíc 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 4 400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 8 800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 13 200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Tento návrh zákona musí projednat obě komory Parlamentu ČR a podepsat pan prezident, poté se Úřad práce připraví na přepočet dávky, který bude proveden automaticky u všech příjemců příspěvku na péči, aniž by o něj museli žádat. Pokud Parlament vládní návrh nezmění, příjemci příspěvku na péči by měli zvýšenou částku této dávky dostat se srpnovou splátkou v příštím roce.
27
DŮCHODY V ROCE 2016 Josef Maška Zvýšení důchodů a příplatků k důchodům v roce 2016 Přiznané a vyplácené důchody se zvyšují způsobem stanoveným v § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). To znamená, že při stanovení výše valorizace důchodů se zohledňuje plně, tedy 100 %, růst cen a 1/3 růstu mzdy. Rozhodným obdobím pro zjišťování růstu cen pro účely valorizace důchodů od ledna roku 2016 je září 2014 až srpen 2015. Výpočet růstu cen se provádí z úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů domácností) za toto období. Procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen vychází s příslušným zaokrouhlením na 0,3 procenta, změna reálné mzdy za hodnotící období let 2012 až 2014 činí minus 0,2 procenta. Ve stanoveném období tedy nedošlo k růstu, ale naopak k poklesu reálné mzdy, do zvýšení důchodů od ledna 2016 se proto vývoj mezd nepromítne. Všechny shora uvedené faktory vedly k tomu, že zákonná valorizace od ledna 2016 činí podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 244/2015 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2016, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2016 a o zvýšení důchodů v roce 2016 (dále jen „vyhláška MPSV č. 244/2015 Sb.“), která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016, se týká pouze základní výměry vyplácených důchodů přiznaných před 1. lednem 2016. Zvýšení základní výměry všech druhů důchodů činí 40 Kč; tzn. že základní výměra důchodů bude od ledna 2016 činit 2 440 Kč. Procentní výměra důchodů se nezvyšuje. Základní výměra důchodů přiznaných v roce 2016 bude činit rovněž 2440 Kč měsíčně. Za důchody přiznané před 1. lednem 2016 se pro účely tohoto zvýšení považují důchody přiznané od data spadajícího do období před 1. lednem 2016 (bez ohledu na to, kdy bylo vydáno rozhodnutí) a analogicky za důchody přiznané po 31. prosinci 2015 se považují důchody přiznané od data spadajícího do období po 31. prosinci 2015 (opět bez ohledu na to, kdy bylo vydáno rozhodnutí). 28
Protože od ledna 2016 dojde pouze ke zvýšení základní výměry důchodů, nedojde od ledna 2016 ke zvýšení příplatků k důchodům přiznaných podle tzv. „odškodňovacích předpisů“, které je vázáno na zvýšení procentní výměry důchodů. Ministerstvo práce a sociálních věcí je totiž rovněž zmocněno ke zvýšení příplatků k důchodům přiznaným podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., a to zákonem č. 198/1993 Sb. a ke zvýšení příplatků k důchodům přiznaným podle zákona č. 357/2005 Sb. přímo tímto zákonem stejným způsobem a ve stejných termínech jako se zvyšuje procentní výměra důchodů přiznaných podle zákona o důchodovém pojištění, se kterým se vyplácejí. Přehled dosavadních zvýšení základní a procentní výměry u vyplácených důchodů
Zvýšení: od IV. 1996 nař. vl. 19/1996 Sb. od X. 1996 nař. vl. 218/1996 Sb. od VIII. 1997 nař. vl. 129/1997 Sb. od VII. 1998 nař. vl. 104/1998 Sb. od VIII. 1999 nař. vl. 64/1999 Sb. od XII. 2000 nař. vl. 353/2000 Sb. od XII. 2001 nař. vl. 345/2001 Sb. od I. 2003 nař. vl. 438/2002 Sb. od I. 2004 nař. vl. 337/2003 Sb. od I. 2005 nař. vl. 565/2004 Sb. od I. 2006 nař. vl. 415/2005 Sb. od I. 2007 nař. vl. 461/2006 Sb. od I. 2008 nař. vl. 256/2007 Sb. od VIII. 2008 nař. vl. 211/2008 Sb. od I. 2009 nař. vl. 363/2008 Sb. od I. 2011 nar. vl. 281/2010 Sb. od I. 2012 vyhl. MPSV 286/2011 Sb. od I. 2013 vyhl. MPSV 324/2012 Sb. od I. 2014 vyhl. MPSV 296/2013 Sb. od I. 2015 vyhl. MPSV 208/2014 Sb. od I. 2016 vyhl. MPSV 244/2015 Sb.
Výměra důchodů Základní (v Kč)
Procentní
o 240 (na 920) o 140 (na 1060) o 200 (na 1260) o 50 (na 1310) --- (zůstává 1310) --- (zůstává 1310) --- (zůstává 1310) --- (zůstává 1310) --- (zůstává 1310) o 90 (na 1400) o 70 (na 1470) o 100 (na 1570) o 130 (na 1700) o 470 (na 2170) --- (zůstává 2170) o 60 (na 2230) o 40 (na 2270) o 60 (na 2330) o 10 (na 2340) o 60 (na 2 400) o 40 (na 2440)
o8% o6% o8% o 5 %, popř. o 9 % *) o 5 %, popř. o 7,5 % *) o 5 %, popř. o 9 % *) o 8 %, popř. o 11 % *) o 3,8 %, popř. o 4 % *) o 2,5 % o 5,4 % o 4 %, popř. o 6 % *) o 5,6 %, popř. o 6,6 % *) o3% --o 4,4 % o 3,9 % o 1,6 % o 0,9 % o 0,4 % o 1,6 % nezvyšuje se
*) jde-li o důchody přiznané před 1. 1. 1996
29
Stanovení některých prvků konstrukce důchodu
Podle zákona o důchodovém pojištění se při stanovení výše důchodů vychází z řady veličin, jejichž hodnoty se každoročně mění způsobem přesně definovaným v zákoně o důchodovém pojištění, a to výhradně v závislosti na údajích zjištěných Českým statistickým úřadem a podle zákona o důchodovém pojištění (pokud jde o údaj o průměrné výši starobních důchodů) přesně definovaným způsobem. Zákon o důchodovém pojištění v § 108 odst. 1 a 2 ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí stanovit vyhláškou do 30. září výši všeobecného vyměřovacího základu (v podstatě průmerná hrubá mzda v národním hospodářství) za předcházející kalendářní rok, výši přepočítacího koeficientu pro úpravu (aktualizaci) tohoto všeobecného vyměřovacího základu a výši tzv. redukčních hranic pro určení výpočtového základu, z něhož se stanoví procentní výměra důchodu. Účelem vyhlášky je stanovit shora uvedené prvky konstrukce výpočtu důchodu v závislosti na mzdovém vývoji tak, aby nedošlo ke snížení reálné výše nově přiznávaných důchodů. Vyhláškou MPSV č. 244/2015 Sb. (účinnost od 1. ledna 2016) bylo, kromě shora popsaného zvýšení základní výměry důchodů, stanoveno, že pro důchody přiznávané ode dne spadajícího do roku 2016 činí A. všeobecný vyměřovací základ za rok 2014 ve výši 26 357 Kč, B. výše přepočítacího koeficientu pro úpravu (aktualizaci) všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, který činí 1,0246, C. první redukční hranice pro stanovení výpočtového základu 11 833 Kč, D. druhá redukční hranice pro stanovení výpočtového základu 108 024 Kč.
Jednorázový příspěvek důchodci
Dne 13. listopadu 2015 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu a dne 10. prosince 2015 Senát Parlamentu návrh zákona o jednorázovém příspěvku důchodci ve výši 1 200 Kč, který poskytne stát poživatelům důchodů jako finanční výpomoc. Nebude se k němu přihlížet při zjišťování výše příjmů pro účely jiných právních předpisů (tj. příspěvek se nepovažuje za příjem, který by ovlivnil nárok na nepojistné sociální dávky nebo jejich výši) a nebude ho možné postihnout výkonem rozhodnutí. 30
Příspěvek se vyplatí bez žádosti, a to v závislosti na tom, kdy bude zákon po projednání v Senátu Parlamentu a po podpisu prezidentem republiky, publikován ve Sbírce zákonů – bude-li publikován ve Sbírce zákonů ještě v prosinci 2015, vyplatí se příspěvek spolu se splátkou důchodu splatnou v únoru 2016, bude-li publikován v lednu 2016, vyplatí se spolu se splátkou důchodu splatnou v březnu 2016. Nárok na příspěvek bude mít každý důchodce, který bude mít nárok na výplatu důchodu z českého důchodového pojištění aspoň po část měsíce, ve kterém bude příspěvek vyplacen, pokud byl tento důchod přiznán ode dne, který spadá do období před rokem 2016. Příspěvek vyplatí orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný k výplatě důchodu v rozhodném měsíci, tj. Česká správa sociálního zabezpečení, příp. orgán sociálního zabezpečení resortů ministerstvem obrany, vnitra nebo spravedlnosti v případě bývalých příslušníků ozbrojených sil a sborů. O nároku na příspěvek vydá orgán sociálního zabezpečení písemné rozhodnutí, jen požádá-li o to písemně poživatel důchodu. Byla-li žádost o poskytnutí příspěvku zamítnuta, vydá se vždy písemné rozhodnutí. Byl-li příspěvek vyplacen neprávem, má orgán sociálního zabezpečení, který příspěvek vyplatil, nárok na vrácení neprávem vyplaceného příspěvku. Při vymáhání neprávem vyplaceného příspěvku se postupuje obdobně jako při vymáhání neprávem vyplaceného důchodu.
Zrušení II. pilíře důchodového systému (důchodové spoření)
S účinností od 1. ledna 2013 došlo v souvislosti se zavedením důchodového spoření (zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření) mj. i ke změnám zákona o důchodovém pojištění, a to zákonem č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření. Jde zejména o stanovení výše procentní výměry starobního důchodu, která činí a) 1,5 % výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, která se nekryje s dobou účasti pojištěnce na důchodovém spoření, b) 1,2 % výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, která se kryje s dobou účasti pojištěnce na důchodovém spoření, za kterou nebylo zaplaceno pojistné na důchodové pojištění.
31
Dnem 1. ledna 2016 nabývá účinnosti zákon o ukončení důchodového spoření a současně i zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti ukončením důchodvého spoření. Mezi zákony, které byly v důsledku ukončení důchodového spoření ke dni 31. prosinci 2015 novelizovány, patří i zákon o důchodovém pojištění. S účinností od 1. ledna 2016 se v rámci přijatých změn z příslušných ustanovení zákona o důchodovém pojištění vypouštění všechna pravidla a postupy vztahující se k účasti pojištěnce na důchodovém spoření s tím, že důchodové nároky pojištěnců, kteří byli v letech 2013 až 2015 účastni důchodového spoření, se upravují pouze v jediném ustanovení, a to v § 105c tákona o důchodovém pojištění. Právní úprava spočívá v tom, že v návaznosti na ukončení důchodového spoření se upravuje postup při stanovení výše procentní výměry důchodů v případě, že pojištěnec byl v období let 2013 až 2015 účasten důchodového spoření a nedoplatil pojistné na důchodové pojištění, tj. rozdíl mezi pojistným v obecné sazbě a pojistným v nižší sazbě platné pro účastníky důchodového spoření. V tomto případě se bude výše procentní výměry starobního důchodu stanovovat podle právní úpravy účinné ke dni 31. prosince 2015, tj. za doby pojištění, které se kryjí s dobou účasti na důchodovém spoření, bude náležet nižší sazba 1,2 % výpočtového základu; bez této úpravy by došlo k neodůvodněnému zvýhodnění účasti na důchodovém spoření. Pokud však účastník důchodového spoření doplatí pojistné na důchodové pojištění, tj. rozdíl, o který bylo jeho pojistné nižší, bude prováděn výpočet důchodu tak, jako by účasten důchodového spoření nebyl (tj. bude použita sazba 1,5 % výpočtového základu). Vedle této úpravy jsou současně stanoveny v přechodných ustanoveních mj. podmínky, za jakých může dojít k přepočtu starobních důchodů přiznaných účastníkům důchodového spoření v letech 2016 a 2017. V přechodném ustanovení se umožňuje, aby v případě přiznání důchodu v období po ukončení důchodového spoření, avšak ještě v době, kdy nebylo možné doplatit pojistné na důchodové pojištění, byl účastníku důchodového spoření, jemuž byla výše důchodu stanovena vzhledem k době účasti na důchodovém spoření, jeho důchod přepočten, pokud tento účastník doplatil pojistné na důchodové pojištění. Při tomto přepočtu se bude postupovat tak, jako by pojištěnec důchodového spoření účasten nebyl, neboť doplatil rozdíl pojistného (tedy bude použita 32
sazba 1,5 % výpočtového základu. Vychází se z toho, že tento účastník by neměl mít odepřenu možnost po ukončení důchodového spoření doplatit, tak jako ostatní účastníci důchodového spoření, jimž ještě nebyl důchod přiznán, pojistné na důchodové pojištění a získat tak výhodnější nároky v důchodovém pojištění, přičemž navrhovaná právní úprava umožňuje provést doplatek pojistného až v průběhu roku 2017.
Nároky z důchodového pojištění osob pečujících o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby
Doba osobní péče o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II nebo ve stupni III anebo ve stupni IV (v období před 1. lednem 2007 šlo o dobu péče o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o osobu částečně bezmocnou starší 80 let nebo o dítě věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči), je jednou z náhradních dob pojištění, které se pro účely základního důchodového pojištění zohledňují, přestože za ně není placeno pojistné. Konkrétně tento druh náhradní doby pojištění se na rozdíl od některých jiných náhradních dob pojištění hodnotí, pokud jde o délku účasti na pojištění, v plném rozsahu (není zde žádné omezení délky doby účasti na pojištění ani rozsahu hodnocené doby). Pokud doba osobní péče o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV (dále jen „závislá osoba“), spadá do rozhodného období pro zjišťování příjmů pro výpočet důchodu, je považována za vyloučenou dobu. V důsledku toho nedojde k „rozmělnění“ (snížení) příjmů skutečně dosažených v rozhodném období. Určité omezení v minulosti spočívalo v tom, že pokud součet vyloučených dob činil více než 1825 kalendářních dnů, omezil se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu. Zákonem č. 152/2007 Sb. byl novelizován zákon o důchodovém pojištění mj. v tom smyslu, že toto omezující opatření bylo zrušeno. Toto opatření nabylo účinnosti dnem 1. července 2007 s tím, že výše důchodů, která byla nepříznivě ovlivněna dosavadní právní úpravou, se na žádost přepočetla s finanční účinností od splátky důchodu splatné v červenci 2007. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, došlo k dalšímu rozšíření okruhu osob účastných důchodového pojištění z titulu péče o závislou osobu - s účinností od 1. ledna 2008 se hodnotí jako náhradní doba 33
pojištění i doba péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby „pouze“ ve stupni I. V minulosti mohla tehdy platná právní úprava nepříznivě ovlivnit výši důchodu pečující osoby v případech, kdy pečující osoba vykonávala vedle péče i výdělečnou činnost na „zkrácený úvazek“. To byl důsledek toho, že v těchto případech měl před vyloučenou dobou vždy přednost příjem, který se zahrnoval do vyměřovacího základu, a to bez ohledu na to, že byl dosažen např. při „kratším úvazku“. Tato právní úprava byla změna zákonem č. 306/2008 Sb. a s účinností od 1. 1. 2010 má pojištěnec možnost volby, zda při stanovení výše procentní výměry důchodu bude přihlédnuto k dosaženému výdělku nebo k vyloučeným dobám, podle toho, co je pro něj výhodnější. Zákonem č. 306/2008 Sb. bylo s účinností od 1. 7. 2009 přijato další opatření zlepšující postavení pečujících osob. Opatření spočívá v zavedení speciálního způsobu výpočtu důchodu pro osoby dlouhodobě, tj. po dobu aspoň 15 let, pečující o závislou osobu. To konkrétně znamená, že se pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu přiměřeným způsobem zohlední v důchodových nárocích dlouhodobá osobní péče o závislou osobu a v důsledku toho i dlouhodobé vyřazení či omezení výkonu výdělečné činnosti tím, že se určitým způsobem přihlíží k částkám odpovídajícím výši příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách jako k fiktivním výdělkům. Vedle toho se i nadále zjišťuje výše osobního vyměřovacího základu podle obecných pravidel, tj. že se doba této péče považuje za vyloučenou dobu a pro výpočet důchodu se pak použije vyšší osobní vyměřovací základ. Pokud jde o hodnocení doby osobní péče o závislou osobu pro účely důchodového pojištění, prokazuje se za období po 31. prosinci 1996 rozhodnutím příslušné okresní správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu této péče. Podkladem pro rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu péče je uznání osoby, o kterou je pečováno, za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zahájení řízení se podává na předepsaném tiskopisu. Tento návrh lze podat nejdříve po skončení uvedené péče nebo v době jejího trvání v souvislosti s podáním žádosti o přiznání důchodu, nejpozději však do dvou let od skončení této péče. Okresní správa sociálního zabezpečení 34
předkládá České správě sociálního zabezpečení stejnopis svého rozhodnutí, a to do 8 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. O zápočtu doby péče o závislou osobu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, a to až v souvislosti s důchodovým řízením. V této souvislosti podotýkám, že pro účely důchodového pojištění lze hodnotit dobu péče o závislou osobu ve stejném časovém úseku pouze jedné pečující osobě, a to té, která o závislou osobu pečuje ve větším rozsahu. Za období před 1. lednem 1996 se doba této péče prokazuje čestným prohlášením pečující osoby, že o tuto osobu skutečně pečovala a po jakou dobu a že tato osoba nebyla umístěna v příslušném ústavu, a posudkem tehdejší posudkové komise sociálního zabezpečení příslušného okresního národního výboru. Tento posudek, pokud není k dispozici (např. zdravotní stav nebyl z tohoto hlediska posuzován), může být nahrazen posudkem posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, jestliže je tento lékař schopen na základě zachované zdravotní dokumentace zpětně posoudit zdravotní stav.
Důchodový věk
Tabulka důchodového věku platná od 30. 9. 2011 rok muži narozen před r. 60 í 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954
60*) + 2**) 60 + 4 60 + 6 60 + 8 60 + 10 61 61 + 2 61 + 4 61 + 6 61 + 8 61 + 10 62 62 + 2 62 + 4 62 + 6 62 + 8 62 + 10 63 63 + 2
ženy (podle počtu vychovaných dětí ***) bezdětn 1 dítě 2 děti 3 a 4 5 a více 57 56 55 54 53 á děti dětí 57 57 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61 61 + 4 61 + 8 62 62 + 4
56 56 56 56 56+ 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61
55 55 55 55 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8
35
54 54 54 54 54 54 54 + 4 54 + 8 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4
53 53 53 53 53 53 53 53 + 4 53 + 8 54 54 + 4 54 + 8 55 55 +4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57
1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977
63 + 4 63 + 6 63 + 8 63 + 10 64 64 + 2 64 + 4 64 + 6 64 + 8 64 + 10 65 65 + 2 65 + 4 65 + 6 65 + 8 65 + 10 66 66 + 2 66 + 4 66 + 6 66 + 8 66 + 10 67
62 + 8 63 + 2 63 + 8 63 + 10 64 64 + 2 64 + 4 64 + 6 64 + 8 64 + 10 65 65 + 2 65 + 4 65 + 6 65 + 8 65 + 10 66 66 + 2 66 + 4 66 + 6 66 + 8 66 + 10 67
61 + 4 61 + 8 62 + 2 62 + 8 63 + 2 63 + 8 64 + 2 64 + 6 64 + 8 64 + 10 65 65 + 2 65 + 4 65 + 6 65 + 8 65 + 10 66 66 + 2 66 + 4 66 + 6 66 + 8 66 + 10 67
60 60 + 4 60 + 8 61 + 2 61 + 8 62 + 2 62 + 8 63 + 2 63 + 8 64 + 2 64 + 8 65 + 2 65 + 4 65 + 6 65 + 8 65 + 10 66 66 + 2 66 + 4 66 + 6 66 + 8 66 + 10 67
58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 + 2 60 + 8 61 + 2 61 + 8 62 + 2 62 + 8 63 + 2 63 + 8 64 + 2 64 + 8 65 + 2 65 + 8 66 66 + 2 66 + 4 66 + 6 66 + 8 66 + 10 67
57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 + 2 59 + 8 60 + 2 60 + 8 61 + 2 61 + 8 62 + 2 62 + 8 63 + 2 63 + 8 64 + 2 64 + 8 65 + 2 65 + 8 66 + 2 66 + 8 66 + 10 67
U pojištěnců narozených po roce 1977 by mělo pokračovat zvyšování důchodového věku ještě o další dva měsíce za každý další kalendářní rok. *) roky, **) měsíce ***) Ust. § 20 a § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ust. § 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Ze shora uvedené tabulky, která je přílohou zákona o důchodévm pojištění, vyplýbvá níže uvedený aktuaální důchodový věk v členění na muže a ženy: Statutární důchodový věk v roce 2015 U mužů
U žen bezdětných pokud vychovaly jedno dítě pokud vychovaly dvě děti pokud vychovali tři nebo čtyři děti pokud vychovaly alespoň pět dětí
62 roků a 10 měs. pro narozené III. – XII 1952 62 roků pro narozenéI. – XII. 1953 61 roků pro narozenéI. – XII. 1954 60 roků pro narozenéI. – XII. 1955 59 roků pro narozenéI. – XII. 1956 58 roků pro narozenéI. – XII. 1957
36
PŘIPRAVOVANÉ ZMĚNY VE VEDENÍ ÚČETNICTVÍ PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ V ÚČETNÍM OBDOBÍ 2016. Jaroslava Svobodová V úvodu tohoto článku bych uvedla některé podstatné skutečnosti týkající se vedení účetnictví. Vedení účetnictví. V prvé řadě bych zdůraznila, že příspěvkové organizace, které jsou zahrnuty do skupiny účetních jednotek, které jsou nazývány „některými vybranými účetními jednotkami“ (to jsou organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace) při vedení účetnictví postupují podle těchto právních předpisů: A. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, B. vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů, C. vyhláška č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech), ve znění pozdějších předpisů, D. vyhláška č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ve znění pozdějších předpisů, E. vyhláška č. 220/2013 Sb., o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek, F. vyhláška č. 312/2014 Sb., o podmínkách sestavení účetních výkazů za Českou republiku, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 4 odst. 8 zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody, podmínky předávání a přebírání účetních záznamů a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy. Prováděcí právní předpisy pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upraví 37
uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce, včetně uspořádání, označování a obsahového vymezení podrozvahových účtů, uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce, uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce, včetně informací o nakládání s prostředky státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků, uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu, směrnou účtovou osnovu, účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv, vymezení vybraných účetních jednotek a stanovení, které z nich předávají do centrálního systému účetních informací státu pouze účetní záznamy pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek, požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamů, včetně požadavků na jejich průkaznost, přenos a úschovu, rozsah a četnost předávání účetních záznamů vybranými účetními jednotkami do centrálního systému účetních informací státu, požadavky na organizaci a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek, požadavky na organizaci schvalování účetních závěrek vybraných účetních jednotek a způsob poskytování součinnosti osob zúčastněných na tomto schvalování. V souvislosti s výše uvedeným je nutné zdůraznit, že předmětem účetnictví je stav a pohyb majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, náklady, výnosy, výsledky hospodaření a skutečnosti, které jsou předmětem podrozvanových účtů (viz ustanovení zákona o účetnictví). Dále je podle mého názoru nezbytné zdůraznit nutnou součinnost nejen účetních, ale i majetkových, rozpočtových, ekonomických a mnohdy i dalších pracovníků účetní jednotky tak, aby mohla být dodržena účetními jednotkami povinnost 38
pro ně vyplývající z ustanovení zákona o účetnictví, tj. zaznamenávat účetní případy v účetních knihách účetními zápisy na základě průkazných účetních záznamů (tj. např. účetních dokladů, inventurních soupisů, odpisových plánů) k okamžiku uskutečnění účetního případu. Pokud se týká okamžiku uskutečnění účetního případu, je nutné konstatovat, že zákon o účetnictví v ustanovení § 11, které se týká účetních dokladů, vymezuje, že účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, které musí mimo jiné obsahovat i okamžik uskutečnění účetního případu. Dále z ustanovení § 11, 12, 13 a 16 zákona o účetnictví vyplývá povinnost účetních jednotek (včetně některých vybraných účetních jednotek) zaznamenávat účetní případy v účetních knihách účetními zápisy na základě průkazných účetních záznamů (tj. např. účetních dokladů, inventurních soupisů, odpisových plánů) k okamžiku uskutečnění účetního případu. V souvislosti s okamžikem uskutečnění účetního případu bych ještě upozornila na ustanovení § 24 odst. 2 zákona o účetnictví, které mimo jiné stanoví, že účetní jednotky oceňují majetek a závazky k okamžiku uskutečnění účetního případu. V kontextu s výše uvedeným obecně konstatuji, že kromě dalších povinností stanovených zákonem o účetnictví je v ustanovení § 7 odst. 1 stanoveno, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Povinnosti podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o účetnictví je nutno také naplňovat v souvislosti s požadavkem ustanovení § 8 odst. 2 zákona o účetnictví, ze kterého vyplývá, že účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje zákonu o účetnictví a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. Český účetní standard č. 701 Účty a zásady účtování na účtech (dále jen „ČÚS 701“) v bodu 6. Účetní zápisy vymezuje, že účetní zápisy na jednotlivých účtech v účetních knihách se provádějí způsobem stanoveným v § 12, 13 a 16 zákona o účetnictví.
39
Při určení okamžiku uskutečnění účetního případu účetní jednotka posoudí, zda a) nastala určitá právní skutečnost, například došlo k právnímu úkonu učiněnému buď účetní jednotkou, nebo jinou osobou, b) byla s touto právní skutečností účetní jednotka seznámena nebo je možné oprávněně požadovat po účetní jednotce, aby se s touto skutečností seznámila, c) je informace o této skutečnosti významná a d) náklady na získání informace nepřevyšují přínos plynoucí z této informace. Z bodu 6.3. ČÚS 701 vyplývá, že okamžikem uskutečnění účetního případu je zejména den, ve kterém dojde ke splnění dodávky, vzniku závazku nebo dluhu, platbě závazku nebo dluhu, vzniku pohledávky, inkasu pohledávky, postoupení pohledávky, vkladu pohledávky, poskytnutí či přijetí zálohy nebo závdavku, převzetí dluhu, zjištění manka, schodku, přebytku či škody, pohybu majetku uvnitř účetní jednotky a k dalším skutečnostem vyplývajícím z jiných právních předpisů nebo z vnitřních poměrů účetní jednotky, které jsou předmětem účetnictví a které v účetní jednotce nastaly, popř. existují odpovídající listiny (účetní záznamy) týkající se účetních případů (např. bankovní výpisy). Bod 6.4. ČÚS 701 stanoví, že při převodu vlastnictví k nemovitým věcem, které podléhají zápisu do katastru nemovitostí, se za okamžik uskutečnění účetního případu považuje den doručení návrhu na zápis katastrálnímu úřadu. Dojde-li k povolení zápisu, účetní zápisy k tomuto dni se nemění. Není-li zápis povolen, provede účetní jednotka odpovídající opravu účetním zápisem. Podmíněnost okamžiku uskutečnění účetního případu nabytím právního účinku zápisu vyjádří účetní jednotka na účetním záznamu, který obsahuje i označení příslušného analytického účtu, uvede o tomto informaci v příloze účetní závěrky a v inventurních soupisech. Při změně příslušnosti k hospodaření s majetkem státu např. mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi resp. při stanovení okamžiku uskutečnění účetního případu v uvedeném případě je nutné postupovat v souladu s výše uvedeným § 8 odst. 2 zákona o účetnictví tzn. postupovat i v souladu s ustanoveními zákona č. 219/2000 Sb., o majetku 40
České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“) a vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 62/2001 Sb.“). V souladu s ustanovením § 19 zákona č. 219/2000 Sb. vymezuje vyhláška č. 62/2001 Sb. v ustanoveních § 14 až 17 mimo jiné způsoby úpravy vztahů při nakládání s majetkem státu tj. zápisem nebo písemnou smlouvou. Z ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb. vyplývá: „Mění-li se na základě zápisu (smlouvy) příslušnost organizační složky nebo státní organizace hospodařit s majetkem, uvede se v zápisu (smlouvě) den, jímž tato změna nastává, a označí se předávající a přejímající organizační složka nebo státní organizace; v rámci údajů o majetku se uvede též údaj o ceně podle stavu v účetnictví předávající organizační složky nebo státní organizace. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě změny příslušnosti k hospodaření s majetkem státu je okamžikem uskutečnění účetního případu den stanovený v zápisu nebo den stanovený v písemné smlouvě. Podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona o účetnictví jsou vybrané účetní jednotky povinny oceňovat majetek určený k prodeji reálnou hodnotou a výjimkou zásob. Pokud se týká okamžiku uskutečnění účetního případu v souvislosti s prodejem majetku tzn. v souvislosti s oceněním majetku určeného k prodeji reálnou hodnotou je nutné vycházet z ustanovení prováděcího právního předpisu (tzn. vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů, viz ustanovení § 64 Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u majetku určeného k prodeji), ze kterého vyplývá, že: „(1) S výjimkou aktiv uvedených v § 59 až 62 se změna reálné hodnoty u majetku určeného k prodeji vykazuje v položce rozvahy „C.I.6. Jiné oceňovací rozdíly“ a k okamžiku jeho prodeje je tato změna zachycena výsledkově.
41
(2) Okamžik uskutečnění účetního případu podle odstavce 1, ke kterému se oceňuje reálnou hodnotou, bezprostředně souvisí s rozhodnutím osoby nebo orgánu, který o této skutečnosti rozhoduje podle jiného právního předpisu.“ V souvislosti s výše uvedeným okamžikem uskutečnění účetního případu je nutné také upozornit na ustanovení bodu 7.1. písm. e) Českého účetního standardu č. 710 Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek, které stanoví: „Účetní jednotka zajišťuje naplnění ustanovení § 8 odst. 4 zákona zejména vnitřním předpisem upravujícím především způsob stanovení okamžiku uskutečnění účetního případu a stanovení skutečností souvisejících s oceněním majetku určeného k prodeji reálnou hodnotou podle § 64 vyhlášky, zejména způsobu zajištění účetních záznamů a určení odpovědných osob.“ Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že okamžik uskutečnění účetního případu v souvislosti s oceněním majetku určeného k prodeji reálnou hodnotou, by měla příslušná účetní jednotka stanovit, nebo lépe řečeno by měl vyplývat ze skutečností stanovených vnitřním předpisem příslušné účetní jednotky (tj. např. do xx pracovních dnů po rozhodnutí zastupitelstva, rady, nebo xxx osoby (o určení majetku k prodeji) by měl být příslušný majetek oceněn reálnou hodnotou (někým – tj. buď např. kvalifikovaným odhadem určeným pracovníkem účetní jednotky, nebo posudkem znalce). Provedené ocenění reálnou hodnotou se stává podkladem pro vytvoření účetního dokladu, na jehož základě bude proveden zápis v účetních knihách, tj. bude účetní případ zachycen v účetnictví k danému okamžiku (tj. k okamžiku uskutečnění účetního případu), který vyplývá, ze skutečností stanovených vnitřním předpisem příslušné účetní jednotky.
42
ÚPRAVY PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V OBLASTI ÚČETNICTVÍ OD 1. 1. 2016 V částce č. 92 Sbírky zákonů (rozeslána dne 10. září 2015) byl zveřejněn zákon č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účinnost uvedeného zákona byla stanovena dnem 1. ledna 2016. V případě vybraných účetních jednotek - příspěvkových organizací bych zdůraznila níže uvedené úpravy zákona o účetnictví účinné od 1. 1. 2016:
§ 1b Kategorie účetních jednotek a kategorie skupin účetních jednotek tj. mikro účetní jednotka, malá účetní jednotka, střední účetní jednotka a velká účetní jednotka. Podle ustanovení odst. 5 písm. b) se za velkou účetní jednotku se vždy považuje vybraná účetní jednotka,
§ 1d vymezení pojmů: aktiva celkem, roční úhrn čistého obratu, průměrný počet zaměstnanců,
§ 9 odst. 3, písm. a) Vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu Ze současného platného znění (do 31. 12. 2015) ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) vyplývá, že ze „skupiny některých vybraných účetních jednotek“ mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu příspěvkové organizace, které nejsou konsolidovanou účetní jednotkou podle zákona o účetnictví, u nichž o tom rozhodne jejich zřizovatel. Zákon č. 221/2015 Sb. upravuje i ustanovení § 9 odst. 3. S účinností dnem 1. ledna 2016 z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyplývá, že vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, může příspěvková organizace, pokud tak rozhodne její zřizovatel. Z výše uvedeného vyplývá, že ze skupiny účetních jednotek, které jsou „některými vybranými účetními jednotkami“ (tzn. organizační složky státu, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, státní fondy a příspěvkové organizace) mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu pouze příspěvkové organizace u nichž tak rozhodl jejich zřizovatel.
43
Pokud se týká rozdílů mezi vedením účetnictví v plném rozsahu a vedením účetnictví ve zjednodušeném rozsahu je v prvé řadě nutné zdůraznit, že i účetnictví ve zjednodušeném rozsahu je vedeno způsobem podvojných zápisů (tj. Má dáti a Dal). Z ustanovení § 13a zákona o účetnictví obecně vyplývá, že účetní jednotky, které vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu: sestavují účtový rozvrh, v němž mohou uvést pouze účtové skupiny, nevyžaduje-li zvláštní právní předpis členění podrobnější, mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize, nepoužijí ustanovení § 25 odst. 3 zákona o účetnictví, s výjimkou odpisů, nepoužijí ustanovení § 26 odst. 3 týkající se rezerv a opravných položek, s výjimkou rezerv a opravných položek podle zvláštních právních předpisů, nepoužijí ustanovení § 27, sestavují účetní závěrku v rozsahu stanoveném pro jednotlivé skupiny účetních jednotek (§ 4 odst. 8) prováděcím právním předpisem. Z výše uvedeného pro účetní jednotky, které jsou příspěvkovými organizacemi a které na základě rozhodnutí svého zřizovatele vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, vyplývá, že při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu sestavují účtový rozvrh v souladu s ustanoveními vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 410/2009 Sb.“) v němž uvádějí v souladu s přílohou č. 7 uvedené vyhlášky a ustanoveními bodu 4. a 5. Českého účetního standardu č. 701 Účty a zásady účtování na účtech syntetické, analytické a podrozvahové účty, postupují podle ustanovení § 9 vyhlášky č. 410/2009 Sb., nepostupují podle ustanovení § 23, § 65 a § 67 vyhlášky č. 410/2009 Sb., tzn. nevytvářejí opravné položky k majetku a netvoří rezervy, nepostupují podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. h) zákona o účetnictví a § 59 až § 64 vyhlášky č. 410/2009 Sb., tzn. nepoužívají ocenění reálnou hodnotou - neoceňují majetek určený k prodeji reálnou hodnotou.
44
Příspěvkové organizace, jejichž zřizovatelem je územní samosprávný celek nebo dobrovolný svazek obcí nepostupují při sestavení řádné účetní závěrky podle ustanovení § 6, § 7, § 43 a § 44 vyhlášky č. 410/2009 Sb., tzn. nesestavují přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.
§ 18 odst. 1 písm. c) Příloha účetní závěrky sestavená v účetním období 2016 nebude obsahovat informace o výši splatných závazků pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o výši splatných závazků veřejného zdravotního pojištění a o výši evidovaných daňových nedoplatků u místně příslušných finančních orgánů.
§ 19 odst. 7 je zpřesněna „definice“ významnosti informace v účetní závěrce tj. „Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.“
§ 25 dochází k zpřesnění vymezení přímých a nepřímých nákladů v souvislosti s oceňováním majetku vlastními náklady.
§ 26 v souvislosti s účetní metodou rezervy je zpřesněna „definice“ rezerv, tj. „Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.“
další úpravy vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) a změny ostatních zákonů,
úprava vedení jednoduchého účetnictví,
45
úpravy vyplývající z požadavků EU.
Novela vyhlášky č. vyhlášky č. 410/2009 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky – účinnost je stanovena dnem 1. ledna 2016.
§ 11 zrušení položky rozvahy „A.I.8. Uspořádací účet technického zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku“ (syntetický účet 044), § 14 zrušení položky rozvahy „A.II.9. Uspořádací účet technického zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku“ (syntetický účet 045), § 55 odst. 4 je zpřesněno vymezení technického zhodnocení dlouhodobého majetku doplněním tohoto textu v návaznosti na zrušení výše uvedených položek „Náklady vynaloženými na technické zhodnocení se rozumí souhrn nákladů na dokončený zásah do jednotlivého dlouhodobého majetku.“
Výše uvedenými úpravami bylo k 1. 1. 2016 zpřesněno vykazování technického zhodnocení dlouhodobého majetku včetně postupů účtování, týkající se této oblasti. Níže uvedené postupy účtování jsou příkladem postupů účtování v návaznosti na výše uvedenou novelu vyhlášky č. 410/2009 Sb. Postup účtování technického zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku (ocenění technického zhodnocení přesahuje částku 60 000 Kč (viz § 11 odst. 2 vyhlášky) Č. 1.
2.
3.
Text V tis. Kč Předpis závazku za pořízení technického 500 zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku Úhrada závazku za pořízení technického 500 zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku Uvedení technického hodnocení do stavu 500 způsobilého k užívání 46
MD D 041 321
321 241
019 041
Postup účtování technického zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku (ocenění technického zhodnocení přesahuje částku 40 000 Kč (viz § 14 odst. 9 vyhlášky) Č. 1. 2. 3.
Text V tis. Kč Předpis závazku za pořízení technického 250 zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku Úhrada závazku za pořízení technického 250 zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku Uvedení technického hodnocení do stavu 250 způsobilého k užívání
MD D 042 321 321 241 029 042
Postup účtování „technického zhodnocení“ dlouhodobého nehmotného majetku (ocenění nepřesahuje částku 60 000 Kč na „jednotlivý“ dokončený zásah do příslušného dlouhodobého nehmotného majetku)
Č. 1.
2.
Text Předpis závazku za pořízení zhodnocení“ dlouhodobého majetku Úhrada závazku za pořízení zhodnocení“ dlouhodobého majetku
V tis. Kč MD D „technického 59 549 321 nehmotného „technického 59 nehmotného
321 241
Postup účtování „technického zhodnocení“ dlouhodobého hmotného majetku (ocenění nepřesahuje částku 40 000 Kč na „jednotlivý“ dokončený zásah do příslušného dlouhodobého hmotného majetku) Č. 1. 2.
Text V tis. Kč MD D Předpis závazku za pořízení „technického 25 549 321 zhodnocení“ dlouhodobého hmotného majetku Úhrada závazku za pořízení „technického 25 321 241 zhodnocení“ dlouhodobého hmotného majetku
§ 20 odst. 3 dochází k rozšíření obsahového vymezení položky B.I.10. Ostatní zásoby o nemovité a movité věci nabyté za účelem bezúplatného předání s výjimkou bezúplatného předání podle § 25 47
odst. 6 zákona o účetnictví, doplnění ustanovení § 66 odst. 6 vyhlášky č. 410/2009 Sb. v souvislosti s upřesněním okamžiku zahájení odpisování v případě změny příslušnosti k hospodaření s nemovitými věcmi státu („V případě změny příslušnosti k hospodaření s nemovitými věcmi státu, které podléhají zápisu do katastru nemovitostí a jsou zařazeny do užívání, se zahajuje odpisování prvním dnem měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém došlo ke změně, příslušnosti k hospodaření s nemovitými věcmi státu“), § 67 vyhlášky č. 410/2009 Sb. zpřesnění účetní metody tvorby a použití rezerv, § 68 odst. 3 vyhlášky č. 410/2009 Sb. týkající se vzájemného zúčtování z doplněného odstavce 3 vyplývá, že v případě, že se jedná o významnou informaci, uvede účetní jednotka vzájemně zúčtované částky podle odstavce 1 a vysvětlení k nim jednotlivě v příloze v účetní závěrce, v příloze v účetní závěrce se v návaznosti na ustanovení zákona č. 221/2015 Sb., kterým se mění mimo jiné i zákon o účetnictví je nově doplněna položka „A.5. Informace podle § 18 odst. 3 písm. b) zákona o zápisu do veřejného rejstříku“ v příloze v účetní závěrce. V souladu s výše uvedeným a v návaznosti na ostatní právní předpisy (např. zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů – např. investiční fond – fond investic) dochází i k dalším úpravám tzn. zejména v uspořádání a označování položek rozvahy (Příloha č. 1.), uspořádání a označování položek v příloze účetní závěrky (Příloha č. 5.) a ve směrné účtové osnově (Příloha č. 7) vyhlášky. Úpravy provedené v novele vyhlášky č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech), ve znění pozdějších předpisů, jejichž účinnost je stanovena dnem 1. 1. 2016 se zejména týkají: přesunutí závazného vzoru Seznam účetních jednotek patřících do 48
dílčího konsolidačního celku státu z konsolidační vyhlášky státu do technické vyhlášky o účetních záznamech, § 15 - odstranění neaktivních registrovaných uživatelů, zrušení povinnosti sledovat a vykazovat partnera transakce označeného symbolem „P22“ v Části X a partnera transakce označeného symbolem „P21“ u syntetických účtů 547, 551, 552, 553, 554, 556 (pouze v případě opravných položek k dlouhodobému nehmotnému a hmotnému majetku), 558 a 644 a u položek 56499 a 66499 v Části XI., zrušení povinnosti vykazovat průměrnou marži v Části XI., upřesnění uspořádání a označování položek Pomocného analytického přehledu a také upřesnění jejich obsahového vymezení. Novelou vyhlášky č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, jejíž účinnost je stanovena dnem 1. 1. 2016 dochází k zpřesnění níže uvedených ustanovení paragrafů v souladu s platným zněním zákona o účetnictví od 1. 1. 2016:
§ 2 písm. a) až c) – zpřesnění ustanovení – od 1. 1. 2016 se prvotní, rozdílová inventura a dodatečný inventurní soupis týká majetku a závazků (netýká se pouze hmotného majetku),
§ 2 písm. d), § 3 odst. 4 písm. a), § 8 odst. 2 – úprava provedena v návaznosti na úpravu ustanovení odstavců zákonem č. 221/2015 Sb. – úprava čísla odstavců v textu ustanovení,
§ 8 odst. 5 dochází k zpřesnění ustanovení po zrušení Pozemkového fondu České republiky.
Novela vyhlášky č. 312/2014 Sb., o podmínkách sestavení účetních výkazů za Českou republiku (konsolidační vyhláška státu) provádí s účinností dnem 1. 1. 2016 zejména níže uvedené úpravy: přesunutí přílohy č. 1 seznam účetních jednotek patřících do dílčího 49
konsolidačního celku státu z konsolidační vyhlášky státu do technické vyhlášky o účetních záznamech, kam svým charakterem konsolidačního účetního záznamu patří. V rámci technické vyhlášky o účetních záznamech bude seznam přílohou č. 3b, stanovení pomocného konsolidačního záznamu, který bude sloužit k vysvětlování nejasností v rámci identifikace a vylučování vzájemných významných vztahů, změna ve vykazování hodnot v účetních výkazech za Českou republiku z korun českých s přesností na dvě desetinná místa na miliony korun českých s přesností na jedno desetinné místo. České účetní standardy Vzhledem ke skutečnosti, že cílem standardů je stanovit podle zákona o účetnictví a vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů, základní postupy účtování na účtech za účelem docílení souladu při používání účetních metod některými vybranými účetními jednotkami bylo upraveno i znění níže uvedených standardů. Ve Finančním zpravodaji č. 7 pod pořadovým č. 20 až 27 dojde ke zveřejnění úprav Českých účetních standardů pro vybrané účetní jednotky s účinností dnem 1. 1. 2016. Úpravy navazují na výše uvedené úpravy právních předpisů a týkají se těchto účetních standardů (dále jen „ČÚS“): Číslo ČÚS 701 703 704 706 707 708 709 710
Název ČÚS Účty a zásady účtování na účtech Transfery Fondy účetní jednotky Opravné položky a vyřazení pohledávek Zásoby Odpisování dlouhodobého majetku Vlastní zdroje Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek
50
Z výše uvedeného vyplývá, že pro vybrané účetní jednotky jsou v účetním období 2016 „závazné“ níže uvedené ČÚS: Číslo ČÚS 701 702 703 704 705 706 707 708 709 710
Název ČÚS Účty a zásady účtování na účtech Otevírání a uzavírání účetních knih Transfery Fondy účetní jednotky Rezervy Opravné položky a vyřazení pohledávek Zásoby Odpisování dlouhodobého majetku Vlastní zdroje Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek
Závěrem bych chtěla ještě zdůraznit, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětem účetnictví je stav a pohyb majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, náklady, výnosy, výsledky hospodaření a skutečnosti, které jsou předmětem podrozvanových účtů (viz ustanovení zákona o účetnictví) je podle mého názoru nezbytné zdůraznit nutnou součinnost nejen účetních, ale i majetkových, rozpočtových, ekonomických a mnohdy i dalších pracovníků účetní jednotky tak, aby mohla být dodržena účetními jednotkami povinnost pro ně vyplývající z ustanovení zákona o účetnictví, tj. zaznamenávat účetní případy v účetních knihách účetními zápisy na základě průkazných účetních záznamů (tj. např. účetních dokladů, inventurních soupisů, odpisových plánů) k okamžiku uskutečnění účetního případu.
51
PRACOVNÍ VOLNO Z OSOBNÍCH DŮVODŮ V životě nás potkávají různé události, které mohou zanechat stopy na pracovním výkonu nebo vyžadují uvolnění ze zaměstnání. Mezi ně patří různé překážky v práci osobního i rodinného charakteru. Zaměstnanci pak požadují od svého zaměstnavatele pracovní volno z důležitých osobních důvodů. Postup zaměstnavatele při poskytování pracovního volna při těchto překážkách v práci upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Lékařské vyšetření nebo ošetření a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen „nejbližší zdravotnické zařízení“), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu. Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a). Lékařské prohlídky v souvislosti s vyšetřením nebo ošetřením patří mezi nejčastější důvody pro poskytování pracovního volna s náhradou mzdy. Podmínkou pro poskytnutí pracovního volna s možnou náhradou mzdy je však skutečnost, že jde o zdravotnické zařízení. Zda se v konkrétním případě jedná o zdravotnické zařízení, vyplývá ze zdravotnických předpisů. Patří mezi ně zejména zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. V tomto zákonu je vymezen předmět činnosti zdravotnického zařízení. Z této skutečnosti pak vyplývá další podmínka pro poskytnutí pracovního volna. Toto zařízení musí mít smluvní vztah ke zdravotní pojišťovně. Ostatní zařízení podobného charakteru (např. ústavy pro smyslově vadnou mládež,
52
logopedické poradny apod.) nejsou zdravotnickými zařízení ve smyslu výše uvedeného nařízení vlády. Nejbližší zdravotnické zařízení Bude-li zaměstnanec absolvovat lékařské vyšetření nebo ošetření v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, dostane placené pracovní volno jen za nezbytně nutnou dobu. Rozhodne-li se tedy, že na vyšetření nebo ošetření odjede ke svému „známému“ lékaři do vzdáleného místa dostane pracovní volno na celou dobu potřebnou k vyšetření nebo ošetření (cesta tam a zpět, čekací doba, samotné vyšetření nebo ošetření). Náhradu mzdy však neobdrží od zaměstnavatele za celou dobu, ale jen za dobu, kterou by potřeboval, kdyby byl vyšetřen lékařem nejblíže pracovišti nebo bydlišti. Příklad: Zaměstnanec odjel na ošetření k lékaři, který pracuje mimo jeho bydliště a pracoviště. Potřeboval na to 6 hodin z pracovní doby. Kdyby tak učinil u lékaře, který je v místě jeho pracoviště a splňuje uvedené „právní“ podmínky (zejména smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou zaměstnance), potřeboval by na to 3 hodiny. Zaměstnavatel mu poskytne pracovní volno na 6 hodin, ale náhradu mzdy jen za 3 hodiny, za nezbytně nutnou dobu. Pracovně-lékařská prohlídka Pracovní volno na nezbytně nutnou dobu se poskytne zaměstnanci, který se podrobil pracovně-lékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování souvisejícím s výkonem práce v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Lékařské prohlídky v souvislosti s vyšetřením nebo ošetřením patří mezi nejčastější osobní překážky v práci. Pracovně-lékařské prohlídky jsou: vstupní prohlídka prohlídka periodická prohlídka mimořádná, které se provádějí za účelem posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci, výstupní lékařská prohlídka (není povinná), lékařská prohlídka po skončení rizikové práce (následná prohlídka). Vstupní prohlídka se provádí pro zjištění, zda osoba ucházející se o zaměstnání je zdravotně způsobilá vykonávat zvolenou práci. Vyžaduje se 53
též před převedením zaměstnance na jinou práci, která bude vykonávána za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena jeho zdravotní způsobilost. Odlišnými podmínkami se rozumí zejména navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden. V personální praxi se často objevují otázky, zda je vstupní prohlídka povinná i při uzavírání dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Podle zákona č. 373/2011 Sb., zaměstnavatel zajistí vstupní lékařskou prohlídku v případech, a zaměstnanec je povinen ji absolvovat, jestliže by měla být budoucí práce podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má–li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Vstupní prohlídku by měl zaměstnanec absolvovat u smluvního lékaře. V případech, kdy je práce zařazena z hlediska rizikovosti do kategorie první, může prohlídku vykonat i u „svého „ lékaře, kterého si sám zvolil. To je potom spojeno s povinností zaměstnavatele sdělovat tomuto lékaři všechny údaje potřebné ke zjištění objektivního zdravotního stavu. Jde např. o uvedení druhu práce, nároků na její výkon (práce v noci, v přesčasech, bez trvalého dozoru apod.). Vstupní prohlídku by měl zaměstnanec absolvovat ještě před nástupem do zaměstnání. V tomto případě by náhradu mzdy od zaměstnavatele neobdržel, neboť mu žádná mzda neušla. Je ovšem nutno počítat se situacemi, kdy vstupní prohlídku zaměstnanec absolvuje bezprostředně po vzniku pracovního poměru nebo dohody nebo později. Pak by mu zaměstnavatel měl poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy. Rizikovost prací Podle § 39 odstavec 1. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví se za rizikovou práci považuje práce, při níž nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazena do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (Krajská hygienická stanice) nebo tak stanoví zvláštní právní předpis. 54
Povinnost kategorizovat práci zákon č. 258/2000 Sb., ukládá všem zaměstnavatelům. Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií podle rizika práce, se za práce první kategorie považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Za práce kategorie druhé se považují práce, při nichž lze očekávat nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců. Jde o práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů, které jsou stanoveny zvláštními prvními předpisy, a práce naplňující další kriteria pro jejich zařazení do kategorie druhé třídy podle přílohy k vyhlášce č. 432/2003 Sb. Rizika prací, které jsou zařazeny do třetí a čtvrté kategorie, uvádí příloha k této vyhlášce. Jde o rizikové faktory, které mohou soustavněji ovlivnit zdraví zaměstnanců. Periodické prohlídky musí zaměstnanec absolvovat v případech, kdy je to odůvodněno zjištěním včasné změny jeho zdravotního stavu vzniklé v souvislosti se zdravotní náročností vykonávané práce nebo stárnutím organizmu. Četnost periodických prohlídek je závislá na tom, do jaké kategorie podle rizikovosti je zařazena práce, kterou zaměstnanec vykonává. K této prohlídce se poskytuje pracovní volno s náhradou mzdy. V kategorii první se provádí jednou za 6 let nebo jednou za 4 roky, jde–li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku. U všech zaměstnanců v kategorii druhé se provádí jednou za 5 let nebo jednou za 3 roky u zaměstnance staršího 50 let. V druhé a třetí rizikové kategorii se provádí jednou za 2 roky a v kategorii čtvrté jednou za 1 rok. V některých případech se periodické prohlídky provádějí i u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Je to tehdy, jestliže práce podle těchto dohod je u zaměstnavatele prováděna opakovaně a doba, na kterou je práce opakovaně sjednávána, je delší než lhůta pro provedení periodické prohlídky. Např. u prací ve čtvrté kategorii se tato prohlídka provádí, jestliže práce je v těchto dohodách sjednána (třeba i opakovaně) na dobu delší než 1 rok. Mimořádná prohlídka se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu posuzovaného zaměstnance za předpokladu, že došlo ke ztrátě nebo změně 55
zdravotní způsobilosti k práci nebo pokud dojde ke zvýšení rizika, které již bylo dříve zohledněno při posuzování vlivu pracovních podmínek. Tato prohlídka se dále provádí, pokud ji nařídil orgán ochrany veřejného zdraví, nebo došlo-li ke zhoršení pracovních podmínek při zvýšení míry rizika nebo jestliže to v daném období vyžaduje zdravotní náročnost konkrétních pracovních podmínek. O provedení mimořádné prohlídky může požádat též zaměstnavatel nebo zaměstnanec. Jedná se o pracovní volno s náhradou mzdy. Prohlídku provede smluvní lékař rovněž tehdy, jestliže získá informace od ošetřujícího lékaře zaměstnance, že je důvodné podezření pro změnu zdravotního stavu a tím že došlo ke změně zdravotní způsobilosti. Např. ošetřující lékař zjistil oční vadu u zaměstnance, který je řidičem z povolání a pro zhoršení zdravotního stavu nemůže tuto práci nadále vykonávat. Při skončení zaměstnání může zaměstnanec požádat o vykonání výstupní prohlídky. Účelem je zjištění zdravotního stavu zaměstnance v době ukončení výkonu práce. Hodnotí se změny zdravotního stavu, u kterých lze předpokládat souvislost se zdravotní náročností vykonávané práce, např. pro zjištění podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání. Neprovádí se u dohod o pracovní činnosti a u dohod o provedení práce, jestliže se u nich neprovedla vstupní prohlídka a není-li podezření na změnu zdravotního stavu v souvislosti s výkonem práce podle těchto dohod. Přerušení dopravního provozu Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu pro nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, nemohl-li zaměstnanec dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem. Znemožnění cesty do zaměstnání Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den se poskytne zaměstnanci těžce zdravotně postiženému pro znemožnění cesty do zaměstnání z povětrnostních důvodů nehromadným dopravním prostředkem, který tento zaměstnanec používá.
56
Svatba Pracovní volno se poskytne na 2 dny na vlastní svatbu, z toho 1 den k účasti na svatebním obřadu. Náhrada mzdy nebo platu přísluší však pouze za 1 den. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne rodiči na 1 den k účasti na svatbě dítěte a ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu dítěti při svatbě rodiče. Příklad: Zaměstnanec pracující v rámci rovnoměrného rozvržení pracovní doby pondělí až pátek, se v sobotu ženil. Pokud se svatba konala v sobotu, tj. v den nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu, má zaměstnanec nárok pouze na jeden den pracovního volna s náhradou mzdy. Podmínkou pro nárok na dva dny pracovního volna s náhradou mzdy je skutečnost, že dnem svatebního obřadu je pracovní den. Náhrada mzdy nebo platu podle tohoto bodu přísluší rovněž zaměstnancům uvedeným v § 317 zákoníku práce (zaměstnanci pracující doma). Narození dítěte Pracovní volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu s náhradou mzdy nebo platu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět, bez náhrady mzdy nebo platu k účasti při porodu manželky (družky). Nově se upravila povinnost zaměstnavatele poskytnout pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu zaměstnanci k účasti při porodu manželky nebo družky. Úmrtí Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na 2 dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob, 1 den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela dítěte nebo manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob, nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným fyzickým osobám, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.
57
Náhrada mzdy nebo platu podle tohoto bodu přísluší rovněž zaměstnancům uvedeným v § 317 zákoníku práce. Doprovod rodinného příslušníka a) Pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu 1) s náhradou mzdy nebo platu, jde-li o doprovod manžela, druha nebo dítěte, jakož i rodiče a prarodiče zaměstnance nebo jeho manžela; má-li zaměstnanec nárok na ošetřovné z nemocenského pojištění, nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu, 2) bez náhrady mzdy nebo platu, jde-li o ostatní rodinné příslušníky. b) Pracovní volno k doprovodu zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociálních služeb nebo do školy nebo školského zařízení samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením s internátním provozem a zpět se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 6 pracovních dnů v kalendářním roce. c) Pracovní volno k doprovodu dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu bez náhrady mzdy nebo platu. Pohřeb spoluzaměstnance Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu zaměstnancům, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance; tyto zaměstnance určí zaměstnavatel nebo zaměstnavatel v dohodě s odborovou organizací. Přestěhování Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 2 dny při přestěhování zaměstnance, který má vlastní bytové zařízení; jde-li o přestěhování v zájmu zaměstnavatele, poskytne se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu. 58
Náhrada mzdy nebo platu podle tohoto bodu přísluší rovněž zaměstnancům uvedeným v § 317 zákoníku práce- domáčtí zaměstnanci. Vyhledání nového zaměstnání Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu před skončením pracovního poměru se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 půlden v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době v délce dvou měsíců. Ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu před skončením pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) ZP, nebo dohodou z týchž důvodů. Pracovní volno je možné se souhlasem zaměstnavatele slučovat. Pracovní volno s případnou náhradou mzdy je tedy zaměstnavatel zaměstnanci povinen poskytnout bez ohledu na to, zda pracovní poměr končí dohodou o rozvázání pracovního poměru nebo zda zaměstnavatel dává výpověď nebo zaměstnanec dává výpověď zaměstnavateli. Nárok na pracovní volno vzniká i zaměstnanci, jehož pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, pokud to ovšem vzhledem k době trvání pracovního poměru přichází v úvahu. Volno však nemůže čerpat zaměstnanec, jehož pracovní poměr končí okamžitým zrušením pracovního poměru vzhledem k tomu, že pracovní poměr v tomto případě končí ihned. Zpravidla tento nárok nevznikne ani při zrušení pracovního poměru ve zkušební době, pokud ovšem není mezi okamžikem skončení pracovního poměru a projevem vůle určitý časový odstup, který by umožňoval toto volno využít. Nárok na náhradu mzdy je jen v případě skončení pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) ZP, což je např. skončení pracovního poměru z organizačních a zdravotních důvodů. Pracovní volno je zaměstnavatel povinen poskytnout po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však jeden půlden v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době. Volno může zaměstnanec vyčerpat kdykoli během výpovědní doby (zpravidla osm půldnů). Volno v uvedeném rozsahu je možné ve výjimečných případech sloučit. Zejména tehdy, jestliže by jinak poskytnutí pracovního volno nesplnilo svůj účel (např. pro větší vzdálenost místa nového zaměstnání apod.). Nelze však přehlížet některé zákonné zásady, které platí pro všechny případy čerpání pracovního volna k hledání zaměstnání. Volno je účelové s určením na hledání zaměstnání. Zajistí-li si zaměstnanec nový pracovní poměr nebo 59
sjedná novou pracovní smlouvu, nárok na volno nemá nebo (pokud je již čerpal) zbytek nemůže dostat. Nárok na pracovní volno nevznikne tehdy, jestliže zaměstnanec má již nové zaměstnání zajištěné. Ale i v těchto případech nárok může výjimečně vzniknout, je-li nutné, aby se šel k novému zaměstnavateli představit nebo sjednat podrobnější podmínky. Půl den v týdnu je maximální hranice pracovního volna. V předpise se setkáváme s "nezbytně nutnou dobou". Rozsah volna určuje zaměstnavatel a přihlíží přitom k podmínkám nejen na její straně, ale i zaměstnance. Žádost o pracovní volno Je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak musí zaměstnanec uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného odkladu. To se týká zejména případů, kdy došlo k neočekávané překážce v práci (např. zranění, úraz, neočekávaný doprovod rodinného příslušníka apod.) Zaměstnanec je rovněž povinen prokázat zaměstnavateli překážku v práci. ZP v § 206 odst. 2 stanoví, že právnické a fyzické osoby jsou povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost. To znamená, že by měly např. vydávat potvrzení o existenci překážky v práci, např. o době lékařského vyšetření. To ovšem neznamená, že by např. potvrzení lékaře mělo být jediným důkazním prostředkem o existenci překážky v práci. Může to být také vyjádření zaměstnance, případně jeho ústní prohlášení apod. Zaměstnavatel pak tento důkaz hodnotí i s ohledem na osobu zaměstnance. Proto v některých případech stačí „jen“ ústní vyjádření zaměstnance o délce vyšetření (ošetření), jindy se musí volit důkaz písemný, třeba i lékařské písemné potvrzení.
60
3. NOVÉ METODY VE ŠKOLE Mgr. František Tichý – PŘÍRODNÍ ŠKOLA – cesta jako cíl, III. díl Školní rok 1994/1995 Opět ve Strašnicích. Stejný kolektiv, jen pár lidí odešlo a jsou dva zájemci na přestup do sekundy. První den se domlouváme, kam vyrazíme další den na úvodní výjezd. Vyhrává Markův nápad na Doupovské hory. Všechny přesvědčuje, že vojenský prostor tam už byl zrušený a tak nakládáme školní auto (starou Škodu 1203 nazývanou příznačně „Chcípák“) stany a jídlem a další ráno odjíždíme za Karlovy Vary. Ale ouha, vojenský prostor je zde zřejmě stále, což nás nezastaví. A tak skupina čtyřiceti lidí s batohy a bílou vlajkou vpředu proniká více než 5km do nitra zakázané zóny, kde je teprve zastavena a obrácena. Večer jsme opět tam, kde jsme vystupovali z vlaku, rozkládáme stany na hřišti u řeky a jednáme o tom, co dál. Vyhrává nápad pokračovat v putování v Českosaském Švýcarsku. Cesta vlakem trvá mnoho hodin, během kterých se přímo ve vlaku, příp. na nádraží při čekání scházejí obě třídy s jednotlivými kantory a mají úvodní vyučovací hodiny některých předmětů, seznamují se s podmínkami a náplní učiva. Do podhůří dorážíme opět navečer, nocujeme v lese v hustém dešti. Další den se sice rozjasní nebe, ale ne situace. Naší skupinu sleduje několik hodin ochranář, naše představa, že „někde zakempíme“ se rozplývá. Vedeme v kapitanátě bouřlivou diskuzi, jestli to máme vzdát, nebo risknout. Nakonec se opět rozhodujeme pro změnu. Pojedeme na chatu naší rodiny k Čelákovicím u Prahy. Ale je opět večer. Kombinací drsného nočního pochodu a převozu „Chcípákem“ se k půlnoci dopravujeme na nádraží v Rumburku, kde se se svolením přednosty stanice rozbalujeme v hale a usínáme. Pro ranní
61
cestovatele musel být pohled na čtyřicet dětí a mladých lidí na karimatkách a ve spacácích klidně odpočívajících uprostřed nádraží opravdu kuriózní. Opět po několika hodinách dorážíme do Čelákovic a k nám na chatu. Zbytek výjezdu již probíhá klidně. Nicméně tehdy se rodí myšlenka, že každý úvodní výjezd by mohl být programově takovým putováním (což od té doby vždycky je). Zároveň se průběh této akce stal až neuvěřitelně přesným předobrazem toho, co nás v tomto i dalších školních letech čekalo. Ale nebudu předbíhat. Dnes si vůbec nedovedu představit, že bychom realizovali se školou akci podobně improvizovaně a v podstatě bez pořádného zajištění. Ale pro nás všechny to tehdy bylo úžasné dobrodružství, na které dodnes všichni vzpomínají, a rodiče našich dětí nám fandili. A Bůh byl zjevně s námi. Podzim si příliš nevybavuji, týdny probíhaly podobně jako v předchozím roce. Vyčnívá jen projekt, který se týkal původních obyvatel Austrálie a Severní Ameriky a který jsme realizovali v Náprstkově muzeu pod vedením kamaráda Standy. V návaznosti na něm jsme připravili a uskutečnili několikadenní výjezd do Lhotky u Mělníka, na kterém studenti dostali pár základních surovin, nůž a zápalky a měli celý den na to, aby ve skupinách, do kterých jsme je rozdělili mezi skalami, vytvořili tábor z přírodních materiálů, připravili si jídlo a vymysleli a předvedli své mýty a rituály. Na podzim také odchází další učitel – můj kamarád, do kterého jsem vkládal velké naděje. Začínám přemýšlet o tom, co děláme špatně, vystupují pochybnosti, jestli děti při našem způsobu práce budou schopny obstát v konkurenci absolventů jiných škol. Proto se rozhoduji k radikálnímu kroku, píšu dopis České školní inspekci, kde stručně popisuji, co děláme, přiznávám, že s určitými věcmi nemáme zkušenosti a žádám o posouzení naší práce a rady jak to dělat, abychom vyhovovali státním požadavkům. Odpověď přichází brzy, v podobě ohlášené návštěvy obecně obávané paní inspektorky. Setkáváme se začátkem září, ostatní mají projektový
62
program, takže škola je prázdná. Byl to jeden z nejhorších zážitků v mém životě. Jediné, co jí zajímalo, byly papíry, papíry a zase papíry (roz. dokumentace školy, potvrzení o aprobacích). Naše projekty jí nezajímaly, stejně tak samospráva, výjezdy, nebo podmínkový systém (neměla pro ně žádnou kolonku ve svých metodických formulářích, podle kterých nás kontrolovala). Při pohledu na naše materiální vybavení, způsobu, jak jsme vedli třídní knihy i velkost a prostorové dispozice budovy byla zděšena (i když, když si na to dneska vzpomenu a vžiju se do ní, již jí celkem chápu). Prohlásila, že škola je na „vyřazení ze sítě“, tj. fakticky na zrušení a že já bych měl uvažovat o místu vedoucího Domu dětí a mládeže, nebo nějakého kroužku. Expedice máme prý dělat o prázdninách. Bylo to zdrcující. Odevzdaně jsem se zeptal, jestli nás nezruší ještě do Vánoc. To se snad poprvé usmála a dodala, že to trvá mnohem déle, ať se připravíme, že nejdříve přijde na delší dobu hloubková inspekce, a teprve na základě její zprávy by se začalo něco dít. O pravém stavu věcí dětem zatím mlčím, chci je toho uchránit alespoň před Vánoci. Navíc se připravuje předvánoční výjezd opět do Lhotky, na který se všichni těšíme. A v hloubi srdce mám důvěru, že všechno bude dobré, i když třeba jinak, než si momentálně představuji. Předvánoční výjezd je nádherný. Sněží, vaříme si opět sami, ale klape to výborně, program je zaměřený na hudební, výtvarné a taneční činnosti, tvoříme Betlém, nacvičujeme výjevy z narození Ježíška. Během školního „Štědrého večera“ si vzájemně odpouštíme, zpíváme a obdarováváme se. Ticho na skalách, kde se před námi odehrává scéna klanění Třech králů, by se dalo krájet. Jsme opravdu jedna velká rodina. Asi přišel čas vyzkoušet naši vytrvalost a soudržnost. V únoru realizujeme další báječný projekt – rozhodujeme se natočit hraný film na výjezdě do Želivského kláštera. Celá škola jako jeden tým. Po Vánocích je vyhlášena soutěž o nejlepší příběh. Vyhrává námět o německém vojákovi, který po obsazení Čech začne ve volných chvílích vyučovat na vesnické škole. Výjezd trvá týden. V jeho rámci se také učí, ale film je hlavním tématem. Rozdělujeme se na kameramany, režiséry (měl jsem s podobnou prací trochu zkušenosti, ale chtěl jsem, aby se ve funkci režisérů vystřídalo víc studentů), obsazují se hlavní i epizodní role.
63
Hned první odpoledne po příjezdu do Želivi píšeme podrobný scénář. Skupinka děvčat tvoří z toho, co děti do školy přivezly vynikající dobové kostýmy, další skupina jsou hudebníci, kteří ve zvláštních prostorách skládají a později nahrávají autorskou hudbu k filmu. A už to začíná: kamera, klapka, akce! Stop! Znovu… Byla to neuvěřitelná radost z tvorby, souhra, vědomí náležitosti, zažívali jsme to jako práci na něčem, co nás naplňuje a zároveň přesahuje, i když to byla mnohdy těžká práce (některé záběry jsme točili i patnáctkrát, mimořádně náročné bylo noční natáčení, kdy bylo třeba „chytit“ správné světlo kolem soumraku, sekundáni při hromadných scénách již byli jako pytel blech). Film se zdařil, dostal jméno „Březnový vítr“ a později dokonce obdržel několik ocenění na amatérských filmových soutěžích. Na výjezdě se stály za zmínku ještě dva další momenty, které měly velký vliv na naše další aktivity. Prvním byla přítomnost dětí a vychovatelů z Dětského domova Radenín, kteří byli v Želivu na svém výjezdu a často velmi dlouhou dobu zvědavě sledovali naše počínání při natáčení exteriérů. Při těchto setkání jsme se dali do řeči, vyprávěli si o své práci a plánech. Tehdy ze strany vychovatelů vzešla pro nás naprosto nečekaná nabídka, přijeďte někdy za námi i s dětmi ze školy do Dětského domova. Můžete tam i spát, místa máme dost a vymyslíme nějaké společné činnosti, abychom se mohli vzájemně lépe poznat. Byl jsem nadšený, protože se mi tak začal plnit další z mých snů. A i když do naší první návštěvy v Domově přešly skoro dva roky, všechno začalo právě v Želivy. Druhá událost byla jakýmsi přelomem ve vzájemných vztazích mezi studenty a učiteli. Tehdy jsme dětem důvěřovali skoro bezmezně. Když se řekne, že se něco nesmí, tak to přece budou všichni respektovat. A když studenti něco slíbí, tak to přeci splní. Proto vždycky, když bylo mezi programy volno, příp. i večer, pokud zrovna nebyl program společný, mohli se studenti neomezeně pohybovat venku, jen museli být včas zpátky. Bylo to koncem týdne, kdy jsem začínal mezi studenty staršího ročníku („druháku“), kteří byli vždycky mou oporou, a na kterých ležel rozhodující
64
díl organizace školy, cítit určité napětí. A pak se začalo proslýchat, že jsem hloupý, protože jako jediný nevím, že někteří chodí do nedaleké hospody na pivo, anebo že jsem pokrytec, protože jen dělám, že to nevidím. Opravdu jsem byl překvapený a tak jsem neváhal a vydal se naznačeným směrem do restauračního zařízení. Hned při vstupu do hostince jsem v rohu zahlédl tři známé tváře, které zjevně můj příchod nenechával klidnými. Dělal jsem, jako že je nevidím a u pultu si objednal limonádu. Kluci byli zjevně slušní, protože jeden z nich vstal, popošel k baru, mimochodem mě pozdravil a chtěl platit. Hostinská ale nevytušila nouzi, ve které se nacházel, a na celý lokál pronesla: „Jo to byly ty tři piva? Dáte si ještě?“ Měl jsem pocit, že Robert se v té chvíli propadne do země. Dopil jsem limonádu a vydal se nocí zpátky ke klášteru po chvíli následovaný dusotem všech třech provinilců. Postavili se k tomu čelem, řekli, že nebudou nic zastírat, že to tak bylo a jsou připraveni nést následky. Oznámil jsem jim, že hned teď svoláme společné shromáždění celé školy, aby rozhodlo co s nimi. Ale právě toto jednání bylo mým největším překvapením. Po vznesení obvinění a poté, co jeden kolega navrhl podmínečné vyloučení ze studia pro všechny tři, se začaly zvedat další a další studenti a přiznávat se, že den před tím byli v hospodě také. Téměř celá třída. Nevěděl jsem, co dělat. Byla chvályhodná jejich odvaha a solidarita, na druhé straně jsem si okamžitě uvědomil, že jsme došli k události, po které to ve škole už nikdy nebude úplně stejné. Nakonec jsme přistoupili k odpuštění viny v plném rozsahu (tehdy se říkalo „udělání tlusté čáry“), s tím, že pokud se příště podobný případ objeví, budeme ho posuzovat s největší přísností. Což se také stalo. Přešel březen a skoro duben. Čas běžel a život školy začal zapadat do jakési rutiny. Opět jsme cítili, že musíme najít něco, co vnese do všedních dní oživení. Zpětně vidím, že jsme nedokázali jít do hloubky a do sebe, vytěžit kouzlo z přítomné chvíle a všedních událostí, ale snažili se problémy v kolektivu a v sobě zakrýt dalšími a dalšími akcemi a činnostmi. Nebylo to špatné, ale mnoho problémů to jen přesouvalo.
65
A tak na jaře vznikl nápad uspořádat velký happening ve vnitřní Praze. Měl být pod heslem „Co jste zapomněli ze školy?“ a jeho cílem měla být napůl vážná a napůl recesistická propagace Isaaca Newtona a fyziky jako celku. Bráchu, který ve škole učil hudební výchovu, napadlo, že když má v Praze svou zeď John Lennon, proč by jí nemohl mít i Newton. Po neuvěřitelném martýriu, které Ondra absolvoval, jsme zjistili, že povolení k pomalování, byť chvályhodnému, některé zdi od pražských úřadů prostě nevymůžeme. A proto jsme si pomohli papírovými krabicemi, ze kterých jsme vytvořili zeď skládací. Na ní byl obrovský portrét tohoto proslulého fyzika a tuším matematická formulace zákona síly. K ní Ondra složil a na hodinách s dětmi nacvičil píseň, jejímž hlavním textem byly zveršované tři Newtonovy pohybové zákony. A pak už jsme vymýšleli hesla a malovali transparenty. Celá akce proběhla některý den dopoledne. Každý student, který zrovna nenesl hudební nástroj, nebo transparent vzal jednu pomalovanou krabici a vyrazili jsme do centra. Na Václavském náměstí „pod koněm“ jsme bleskurychle složili krabice jako obrázkové kostky, rozvinuli nápisy a začali sborově zpívat fyzikální píseň a nabízet lidem letáčky se vzorci a definicemi. Po nějaké době jsme zeď rozebrali a za skandování: „Gravitační síla, to je moje milá!“, „Kdo to ví, odpoví, eF se rovná em krát á! (F=m.a) “, nebo „Kdo neskáče, není fyzik!“ a dalších se vydali dolů Václavským náměstí, kde bylo další zastavení. A tak jsme došli až na Kampu, kde jsme u kamenné zdi přiléhající k Vltavě položili k poctě Isaaca Newtona jablko a květinu se sliby, že se sem budeme vracet. Ale to všechno mělo být jenom osvěžením před rozhodující událostí tohoto školního roku - hloubkovou inspekcí. Jestli si dobře pamatuji, konala se koncem dubna a trvala tři týdny. Představte si čtyři inspektorky, které tři týdny kontrolují v malé vilce, kde nemají ani svou místnost školu, která má celkem dvě třídy. Tehdy jsem pochopil pravdivost úsloví, že člověk si zvykne úplně na všechno. S postupujícími dny jsme byli stále odevzdanější, bylo nám stále víc jedno, jak to dopadne, jen abychom to už měli za sebou.
66
Co musím dámám, které nás navštívily přiznat, byla jejich upřímná snaha udělat vše ve prospěch dětí (a nakonec i nás). Byly nicméně kovány v jiné době, za dobré a důležité pokládaly věci, které jsme záměrně, nebo z nedostatku zkušeností podceňovali a nebyli schopny porozumět jiným věcem, které byly nové a okolí i děti a jejich rodiče je cenily. A tak čím více a více poznávaly naší školu a atmosféru v ní, tím více nechápaly, jak se v ní může dětem líbit a zároveň poznávaly, že nejsme podvodníci, kteří chtějí vydělávat. Ale právě fakt, že děti do školy chodí rády, pokládaly za zcela podružný, a i když musely uznat, že mnoho věcí děláme zajímavě a jinak, uzavřely, že neplníme, především z důvodu nadměrných výjezdů a projektů, osnovy. Materiální zázemí nevytváří podmínky pro kvalitní výchovně-vzdělávací proces a ani učitelé a jejich kvalifikace neobstojí před požadavky, které stát klade na gymnázia. Na druhé straně přešly ve svém pohledu od původního názoru, že ve škole nic neděláme k názoru, že množstvím aktivit děti přetěžujeme. Zpráva uzavírala: „Výchovné působení školy na žáky je výrazné, avšak úroveň vzdělávacího procesu je nízká. Příčinou jsou nedostatky v řízení školy, působení většiny vyučujících bez odpovídající odbornosti a vzdělání a nedostatečné vybavení školy.“ Celkový závěr, že neposkytujeme vzdělání rovnocenné se státními školami, byl faktickým doporučením o zrušení školy (přesně vzato tzv. vyřazení ze sítě škol, tj. odebrání státní licence). Prozřetelnost ale chtěla tomu, že právě v těchto měsících nebylo z legislativního hlediska - chyby v zákoně - možné školy ze sítě vyřazovat, a tak tam toto doporučení nemohlo být a také nebylo uvedeno. Namísto toho byla stanovena další následná inspekce, která se měla konat na podzim. Tím jsme reálně dostali další rok k dobru. Aby toho nebylo málo, nálada mezi studenty staršího ročníku, kterým po Želivu otrnulo je stále horší a laxnější, naladění na společný školní život se u řady z nich vytrácí. Do školy vtrhává éra neohippies. Stále více se proslýchá, kdo byl s kým na jakém koncertě a opil se tam do bezvědomí, po škole řada dětí odchází na Kampu, aby tam trávila čas bubnováním, kouřením a pitím vína a pozitivním kritizováním zkažené společnosti. Mnozí si potrpí na své neupravenosti, dlouhých mastných vlasech, chodí i venku bosi, čekají jen na to, kdy už ze školy vypadnou. Nepostihlo to
67
všechny, ale postupný morální rozklad části studentů, kteří byli vždycky pro školu oporou, na nás všechny těžce dolehl a nedařilo se nám jej nijak zvrátit. Snažíme se dál dělat svoji práci, podporovat ty, kteří dál plní své povinnosti a mnohdy se dostávají do role „hodných blbečků“. Možná je tento můj pohled moc příkrý a tehdejší aktéři mi budou oponovat. Měl jsem ale tehdy opravdu strach a po ráně, kterou nám zasadila inspekce, a neustálé kritice z okolí skutečně začal pochybovat o smyslu naší práce. Naštěstí tehdy zůstalo mnoho těch, kteří se zaťatými zuby vydrželi. V této atmosféře se konají přijímací zkoušky do nové primy – od září bychom chtěli, aby ve škole byli již třídy tři, namísto dosavadních dvou. Nedostatek zázemí, existenční nejistota i naše nezkušenost v propagaci ale vedou k tomu, že do nového ročníku přijímáme jen velmi málo dětí. V září nastoupí ke studiu devět studentů a tento počet se ani v průběhu dalších let jejich studia v podstatě nezvýšil. Velkou posilou, která nás v tomto roce všechny alespoň na chvíli stmelila a všechny problémy alespoň na týden proměnila v sen, byl týdenní pobyt v tee-pee´s v Josefově údolí Českém lese. Pozval nás tam ing. Milan Smrž, člověk, kterého jsem již dříve znal z článků a kterého si dodnes hluboce vážím. Člověk, který dokázal uskutečnit krajinu svých snů a přivést do ní mnoho dobrých duší. Představte si táhlé travnaté údolí podél kroutícího se křišťálově průzračného potoka. Kolem stráně pokryté od obzoru k obzoru hlubokými lesy. Vítr rozeznívající varhany prastarých stromů a věčně zápolících s dravci kroužícími v hlubinách nebe. Jinak nikdy ani živáčka. A uprostřed toho kruh tee-pee´s, proužky dýmu vystupující z ohnišť a dětské hlasy hlaholící v nespoutaném okamžiku radosti. A pak se zvedne chlad a postupuje soumrak, všichni bez hlesu přecházejí k posvátnému místu, aby pozdravili prastarým indickým obřadem Agnihotry všechny bytosti a vyprosili požehnání. Byly to dny nevypověditelné. Bylo mi, jako bych se znovu narodil a zároveň vrátil do dávno ztraceného domova. A podobný pocit zažívali skoro všichni. Tehdy se mi rozšířil obzor chápání toho, co je důležité. Najednou to, jestli bude škola dál existovat, nebo ne mi připadalo podružné ve
68
srovnání s prožitkem věčnosti, vědomím, že patříme k sobě a žádná inspekce, úlety mládí, ani omezení to nezmění. Konec podmínek proběhl o poznání klidněji než vloni, kredity se udělovaly, ale většina studentů si plnění „ohlídala“ včas. Pouze několik studentů v rámci své liberálně-buřičské vlny nepovažovalo za nutné podmínky splnit. Dokonce se proslýchaly názory, že kdo není „blbej“, nepojede na expedici, kde by jenom dalších čtrnáct dní „dřel“, ale v klidu si bude doma a koncem června udělá reparát z celé látky, a bude to mít bez problémů. Byli jsme postaveni před další rozhodující metu, buď slevit ze svých nároků a nechat systém rozvolnit, nebo se naopak při stanovených jasných „pravidlech hry“ důsledně držet našich požadavků. A to nejen na znalosti, ale i na chování a kvalitu osobnosti. Volili jsme druhou variantu. Prvním důležitým krokem byla snaha pozvednout na co nejvyšší odbornou úroveň expediční výzkumy. Jeli jsme opět k Lázním Kynžvart a využili znalosti oblasti z loňského roku. Ale témata jednotlivých výzkumů byla mnohem odbornější s užším zaměřením a konkrétními výstupy – stanovení a srovnání vlastností minerálních pramenů v jednotlivých podoblastech, průzkum rostlinných společenstev Slavkovského lesa a návrh na obnovu původního složení lesů, dokumentace židovských památek na Chebsku, průzkum a dokumentace současného stavu hradních zřícenin a snad i další. Zvedli jsme nároky na odbornou přípravu i úroveň výzkumných zpráv, výstupem již byl pouze sborník a veřejné vystoupení, ale o to větší nároky byly na ně kladeny. A jakoby i příroda šla proti nám, byla to ten rok nejdeštivější expedice za celou historii naší školy. Pršelo s malými přestávkami prakticky neustále, takže jsme většinu skupin každý večer vozili autem přespávat na základnu. Promočené a unavené, ale nevzdávající se. Jen občas si někdo posteskl, že se ti, kteří podmínky nesplnili teď „flákají“ doma. Ale vzápětí dodal, že by s nimi v žádném případě neměnil. Průběh, výsledky výzkumů i závěrečné zprávy byly obrovským skokem vpřed. Studenti i my si sice často sáhli na dno sil a trpělivosti, ale konečně jsme měli v ruce zprávy, které jsme se nestyděli ukazovat, naopak, pro mnoho dětí to byl největší kus sebe sama, potvrzení své
69
hodnoty za celý život. Obhajoby byly báječné, ve slavnostním rázu proběhly v konferenčním sále na Staroměstské radnici. Všichni jsme byli v neuvěřitelné euforii, hrdí a zároveň vděční, že se nám to navzdory všemu a všem podařilo. Ti, kteří kalkulovali s tím, že nesplněním podmínek na všechno vyzrají, nakonec vyzráli sami nad sebou. Nikdo z nich zkoušky v červnu nesplnili (mezi spolužáky se netajili tím, že se moc neučili, protože měli jasno v tom, že máme ve škole málo dětí a vyhodit je nemůžeme; po úspěšné expedici si ale těmito řečmi v kolektivu respekt nezískali). Poslední termín měli v srpnu jako řádný reparát. Tehdy komisionální zkoušky nesplnili studenti dva, a protože nižší ročník na naší škole nebyl a nebylo tedy kam „propadnout“, museli z Přírodní školy odejít. Třetího ze školy vzali rodiče se slovy, že mu nebudou platit školu, když se neučí a dělá reparáty. A byly tu zase prázdniny a čas pomýšlet na další školní rok. Po inspekci i vlastní reflexi toho, co jsme ten rok společně prožili, jsme si uvědomili, že mnohé opravdu musíme změnit, pokud chceme přežít a to ve smyslu vnějším i vnitřním. To, aby škola mohla existovat dál a stávat se dětem zázemím, ostrovem jistoty v okolním světě a prostorem ve kterém se mohou hledat a realizovat pro nás bylo nejdůležitější. Nemohli jsme ty, kteří s námi již dva roky pádlovali navzdory bouři a větru na jedné lodi zklamat. A tak jsme byli nuceni v jistém smyslu začít znova a hledat ve spoustě věcí kompromisy. Především již bylo neúnosné vyučovat v dosavadních podmínkách. Hledání nových prostor trvalo dlouho a úspěšná byla až moje maminka. Té patří dík za to, že se podařilo podepsat koncem června smlouvu s MÚ v Dolních Chabrech na pronájem celého jednoho patra tamní základní školy (již tehdy nás jeden z rodičů upozorňoval na rizika smlouvy, zvláště krátkou výpovědní dobu, ale nevěnovali jsme tomu velkou pozornost; teprve po dalších devíti letech, když opět začalo jít do tuhého, jsme si na to vzpomněli). Dále bylo třeba přijmout nové a plně kvalifikované kantory. Sám jsem učil velké množství předmětů (v podmínkách dvou tříd to šlo, ale bylo to stále náročnější) a mnozí pedagogičtí nadšenci z prvních let pomalu odpadávali. Byli to skvělí lidé, často přátelé, se kterými jsme mnoho let
70
šli společně životem, ale sami cítili nejen únavu, ale především své odborné limity, protože plně kvalifikovaný byl málokdo. Dali jsme inzeráty a začali shánět matematika, fyzika, dějepisce i vyučující českého jazyka, angličtiny a němčiny. Poprvé jsem ve velkém musel volit, s kým budu spolupracovat, přijmout jako své podřízené učitelé o mnoho let starší a s mnohem delší dobou praxe na běžných školách. I když jsem tušil, že to ponese pro školu problémy, ani ve snu mě nenapadlo, jak dlouho potrvají a jak bolestivá cesty skrze ně povede. A co k tomuto školnímu roku dodává kronika? Začátek výjezdu Doupovské hory. Po rozebrání věcí před školou se vydáváme směr nádraží Holešovice, odkud začíná naše cesta. Ve vlaku byla kupé, takže cesta probíhala odděleně, akorát se hrála hra Michala H. a Štěpána. Poté, co jsme dorazili na místo do vesnice Vojkovice, nabrali jsme vodu a zazpívali pár písní. Pan ředitel nám dal přednášku o nebezpečí ve vojenských výcvikových prostorech a šlo se. První šli Trotlovci, za nimi M31 a Pýpy a na závěr Fiasco. Chodilo se po dvoj skupinách a každá dvoj skupina šla deset minut po předešlé. Nutno podotknout, že Bagáž nebyla z nejlehčích, a tak to byla pěkná fuška. Šli jsme po tankové cestě a minuli zpola vyvrácenou tabuli „Vojenský prostor-zákaz vstupu“ Téměř bez povšimnutí jsme okolo ní prošli a vydali se nahoru do kopce zdolat kraj kaldery (celé Doupovské hory jsou totiž bývalý propadlý stratovulkán). Zhruba po dvou kilometrech stoupání jsme vyšli nahoru a bylo to něco fantastického. Všude kolem dokola byly hory a lesy: Krása. Usedli jsme a čekali na ostatní skupiny. Pak jsme vyrazili dále, pořád po vojenské silnici. Minuli jsme vyvrácenou závoru a prázdnou hlídkovou budku. Zhruba po dalším kilometru jsme narazili na ceduli Tocov. Byla přeškrtnutá červenou čarou. Jediné co zbylo z celé vesnice! Došli jsme k malému jezírku s čistou vodou. Pan ředitel, Robert a Marek se vydali hledat místo na tábořiště a my čekali na zbylé skupiny. Prostřední část přišla za chvíli. Za chvíli také přijelo modré Mbéčko a v něm hajný. „Kdo jste, co tady děláte, tohle je vojenský prostor, koukejte vypadnout, jinak vás nahlásím.“ Rozhovor se celý nesl v tomto duchu. No tak jsme se sbalili a vydali se na dlouhou cestu zpátky, do vodáckého kempu, kde by
71
se mělo dát přespat. Už potmě jsme dorazili k ceduli „Vojkovice“. Byli jsme naplněni bezmocí a pocitem slabosti proti té mašinérii příkazů a zákonů. Jakoby jediná hodnota života byla správně vyplněná tabulka Má dáti - dal. Jako bychom se v čase vrátili a byl tu opět čas totalitního režimu. Myslíme si, že v našem státě vládne svoboda a demokracie. Je tomu tak ale skutečně?! Pak jsme se vydali hledat kemp, který nicméně neexistoval. Udělali jsme večeři a chtěli jít spát na betonovou nádražní rampu. Naštěstí kluci objevili plochu před fotbalovým hřištěm, kde by se dali rozbalit stany. Spát jsme šli asi v 10,00 po krátké řeči pana ředitele u malého ohně. Jakub Mrázek, 15 let Čas do Vánoc – výjezd do Lhotky u Mělníka Sobota:Den blbec, jelikož na mne spadlo těžké břímě služby. Ráno malou službu samozřejmě vzbudí pozdě. K snídani má být chléb s medomáslem. Medomáslo se příliš nedaří, mrzne a medu se nechce ze sklenice. Mrznou mi prsty a na nich med, musíme vymysleti něco hned. Vtom se dveřmi vřítí Jindra Vojtěch, ale pouze vyřkne: „Medomáslo, fuj pech.“ Na pomoc nám pánbu sešle pana ředitele (řekne) „Vždyť jste medu mučitelé, Na kamna ho postavíte a tak med přec roztavíte.“ Znamenitý nápad pane řediteli, vy byste si vydobyl Nobelovy ceny. Pro změnu k nám za pár chvilek, přijde milý Jakub Mrázek. Zvolá: „Co čaj?“ pro jistotu mlčíme, rychle udělat ho musíme. Mezitím my chleby mažem,
72
namazané na skříň hážem. Pléno už se sešlo, děláme co můžem, rychlejc mazat nešlo. -Snídaně se posunula o čtvrt hodiny. V této bitevní vřavě o čas, přiřítí se zdravotní komise na nás. Z medomásla odebere vzorek, toť jeden pouhý bobek. „Kolik chlebů na osobu?“ Tři, snad dva, no blíže to říct nemohu. Zdravotní komise prudce reaguje: „Bez řečí tři!“ Třískne dveřmi a zmizí do vedlejší vyhřáté místnosti. Čaj se samozřejmě neudělal, ale chleby byly v hojném počtu. Na nástupu dostane malá služba pokárání a pak se rozcházíme k dopolednímu zaměstnání. Na mě, to je logické, připadly hry psychologické. Po programech je oběd připravený Trotlovci a nádobí má umýt malá služba. Feminy a spol. protestoval, ale já jsem je už nějak uchlácholil. Ještě se nedomylo nádobí a nastupovalo se na odpolední programy. Dobrovolně jsem se přihlásil na domytí nádobí. Marek byl šťasten, a proto mi přislíbil dvě pětky. Mě se samozřejmě nechtělo přijmout, ale když jinak nedal. Nádobí se mylo přes celý odpolední program. Během kapitanátu se vařil čaj, který byl dokonce včas. Po kapitanátu večeře, po večeři shromáždění a po shromáždění naše oblíbené mytí nádobí, které trvalo až do půlnoci. Richard Malát, 13 let
73
Systém záznamů (index, PC, webové stránky) K podobně složitému systému zkoušek a hodnocení, jaký v naší škole funguje, bylo třeba vytvořit i dobrý a transparentní systém záznamů. Nutno přiznat, že optimální způsob, který by zvláště rodičům umožňoval udržet si přehled o tom, jak si jejich dítě vede, stále hledáme. Základem je v každém případě studentský průkaz, u nás – opět podle vysokoškolského vzoru – obecně nazývaný „Index“ (viz příloha). Úvodní stránka indexu shrnuje základní údaje o studentovi (včetně jeho aktuální fotografie) a škole. Dále následují stránky určené k záznamu splněných studijních povinností a jejich hodnocení. Každý předmět má vyhrazenu jednu až dvě dvojstránky. Na konci dvojstránky u podmínkových předmětů je pak tabulka, kde jsou uvedeny čtvrtletní termíny a předepsané počty podmínek. Vyučující pak dopisuje reálné datum, kdy student podmínky v daném předmětu splnil. V indexech studentů nižšího stupně gymnázia je pak ještě tabulka, do které vyučující každé čtvrtletí potvrzuje, že si student vede a má v pořádku sešit pro daný předmět. V indexech jsou pochopitelně vyhrazeny stránky také pro předměty, které nepracují v podmínkovém systému. Grafická úprava stránek zohledňuje použití klasického známkování (tj. matematiku a cizí jazyky) i systém čtvrtletních zápočtů (výchovné předměty). Zvláštní stránky v indexech pak slouží k záznamům o plnění hodin lektorské praxe či odevzdání praktické maturity (praktická seminární práce studentů kvarty a oktávy, viz níže). Poslední stránky indexů jsou určeny jednak ke sdělování aktuálních informací rodičům, jednak jako omluvný list studenta. Indexy představují léty prověřený informační systém. Jeho funkce se však zakládá na dodržování několika základních pravidel. Předpokládá, že studenti si splněnou podmínku nebo zápočet opravdu nechají zapsat hned, jak ji splní. Předpokládá, že zapsání takové podmínky neodkládá, ať už za jakýchkoli důvodů, ani vyučující. Obdobně je nutné, aby vyučující pravidelně zapisovali známky, zápočty či kredity. Na rodičích pak je, aby do indexu nejen řádně a včas zapisovali všechny omluvenky, ale především, aby index jako zdroj informací o školním prospěchu svých dětí používali. Přesto, že jsou tato jednoduchá pravidla všem jasná a většina zúčastněných je z větší části dodržuje, je nutno říci, že informační systém založený na indexech nefunguje ideálně.
74
S největšími problémy se potýkáme především u nepořádných studentů, kteří index do školy nenosí, tu a tam ho ztratí a tak často těsně před termínem plnění podmínek zjistí, že si podmínky splnit nestihnou. Záznamy o plnění podmínek, docházce či odevzdaných studentských pracích, které si vedou jednotliví vyučující, jsou nezbytností. Do budoucna připravujeme jejich využití, které by mělo napomoci lepší informovanosti. Měly by být zveřejňovány na školních webových stránkách, pochopitelně s individuálními přístupy pro jednotlivé studenty a jejich rodiče. I tento systém však předpokládá spolupráci, zájem a odpovědnost u všech zúčastněných. Bez těch ani sebelepší systém stejně nikdy fungovat nebude. Výstupní hodnocení, známky, body Jak už bylo naznačeno výše, v prvním roce Přírodní školy jsme žili v domnění, že můžeme klasické známkování, včetně vysvědčení úplně zrušit. Zkušenost nás však naučila, že klasifikace má celou řadu praktických výhod. A pokud ji navíc zkombinujeme s podmínkovým a zápočtovým systémem popsaným výše, bude mnohem transparentnější a objektivnějším než v tradiční škole. Výhodou klasifikace je především její všeobecné přijetí ve společnosti. Klasifikace například usnadňuje přestup studentů na jinou školu. Známky v profilových předmětech či prospěchový průměr jsou dodnes základními kritérii přijímacího řízení na řadě vysokých škol. Výhoda studentů Přírodní školy navíc spočívá v tom, že mohou svým vlastním úsilím ovlivnit jednak to, jakou známku na vysvědčení budou mít, a jednak to, že bude skutečně odpovídat jejich snaze a schopnostem. Ozřejmění této skutečnosti slouží „naše“ vysvědčení (viz příloha), které studenti dostávají spolu s výroční klasifikací. Na rozdíl od tradičního vysvědčení jsou v tomto případě studenti v každém předmětu hodnoceni pomocí bodové škály (0 – 5 bodů) z pěti hledisek. Hodnotí se: i) znalosti v oboru; ii) myšlení v oboru (schopnost uvažovat, vyvozovat, dávat věci daného oboru do souvislostí); iii) práce ve škole, v hodinách a spolupráce s vyučujícím; iv) domácí příprava, mimoškolní práce a aktivity v intencích daného předmětu (včetně příslušně zaměřené zájmové činnosti); v) aplikace v praxi (zvláště praktická cvičení, ale i práce na projektech a na Expedici). Druhá strana
75
školního vysvědčení ve druhém pololetí slouží k celkovému hodnocení práce studenta na Expedici. Používáme třístupňovou škálu: pracoval(-a) výborně, pracoval(-a) velmi dobře, pracoval(-a). Toto hodnocení je udělováno pedagogickým garantem příslušné expediční skupiny na základě konzultace se studentským kapitánem této skupiny. Zpětná vazba studentů vyučujícím, autoevaluace školy Zpětná vazba vyučujícím Zpětnou vazbu, která by vyučujícím pomáhala, aby svou práci dělali opravdu dobře a nejen si to o sobě mysleli, jsme v Přírodní škole od počátku považovali za velmi důležitou. Je však nutno říci, že (ani) v tak malém kolektivu není zajištění kvalitní zpětné vazby a jejího přijetí právě snadným úkolem. Co musí fungovat, je dobrá a ke společnému zájmu nasměrovaná komunikace mezi vyučujícími, pravidelné společné setkávání. O tom hovořím ve zvláštní kapitole (nejsem si jist, o kterou kapitolu se jedná, mohl bys do textu upřesnit, kterou máš na mysli?). Pokud má ale školní kolektiv dobře fungovat a vyvíjet se správným směrem, je třeba mnohem víc. Výchozím předpokladem je, aby byl vytvořen prostor pro komunikaci napříč věkovými a profesními skupinami. Formálně mají studenti i učitelé k takové komunikaci prostor v rámci třídnických hodin nebo v rámci společných shromáždění. Velká pléna však „svazují jazyky“ téměř všem. Před velkou skupinou nechtějí studenti hovořit o svých problémech, vyučující zase neradi veřejně reflektují svou práci. Mnozí, myšleno studenti i učitelé bez rozdílu, však, bohužel, nejsou schopni o svých problémech či nápadech hovořit ani v menších skupinkách. Proto považuji vytváření příležitostí k setkávání a rozhovorům za velmi důležitý úkol každého vedoucího pracovníka. Již jsem se zmínil, že stísněné prostory, v nichž je dáno Přírodní škole fungovat, jsou mi v tomto směru značně nápomocny. Dochází zde k přirozenému setkávání i střetávání, v intenzivním proudu komunikace se rodí společná řešení, hledají nové cesty. Podobnou funkci mají i společné cesty vlakem na výjezdy, pěší túry, posezení u jídla nebo rozhovory u večerního ohně.
76
Studenty je však třeba již od dětství vést k tomu, aby o svých problémech hovořili, aby se nebáli kriticky myslet a vyjadřovat své názory. A to i k práci svých učitelů. Na přirozený prostor, jenž vzniká na základě organizace života Přírodní školy, proto navazuje celá řada dalších metod, které tyto schopnosti rozvíjí. O prostoru, který se snažím vytvářet pro vzájemnou výměnu názorů mezi studenty a učiteli jednáních studentské rady, jsem se rozepsal výše. Stejně tak o písemné zpětné vazbě, kterou studenti poskytují vyučujícím zhruba každého půl roku. Studenti posledního ročníku jsou navíc během posledního řádného týdne vyučování požádáni, aby napsali „dopis škole“. Cílem je, aby otevřeně popsali pozitivní i negativní zkušenosti, jež za celou dobu svého studia na Přírodní škole získali. Dopis je otevřen až v průběhu prázdninového setkání učitelů, více než měsíc po maturitních zkouškách. Mezi metody, jež lze zařadit do skupiny formální zpětné vazby, by jistě patřily i moderované debaty mezi studenty a učiteli, iniciované jednou či druhou stranou, v případě problémů či konfliktů. Zejména pro začínající učitele může být tato forma řešení obtíží se „zkušenou“ třídou velmi nápomocná. Mnohem užitečnější jsou pochopitelně studentské iniciativy, které vzniknou v situaci nekonfliktní. V letošním školním roce se například sekunda rozhodla bodovat jednotlivé učitele. Pro zajímavost uvádím jednotlivé kategorie, za které děti vyučujícím udělují kladné nebo záporné body. Na závěr bych rád uvedl, že v letošním roce se rozhodla sekunda (samozřejmě trochu, nebo i hodně s nadsázkou) bodovat jednotlivé učitele. Pro zajímavost uvádím jednotlivé kategorie, za které děti udělují vyučujícím kladné, nebo záporné body (uvádím je v původním znění). „+ zajímavý výklad, pomoc žákům, zakecání hodiny, zrušení trestu, odložení písemky, zkrácení hodiny, hry, dobrý vtip, práce ve skupině, příchod do hodiny později než 15 minut po jejím začátku. pozdní příchod do hodiny, bití žáků, pravopisná chyba, nesměšný vtip, přetáhnutí hodiny o více než 2 minuty, nesprávné seřvání žáka, demolice věcí, nezajímavý výklad, nehlášená písemka, konfigurovaná příprava, zapsání žáka do třídnice, nesplněný slib.“
77
(Auto)evaluace školy Úspěch či neúspěch studentů u maturitních či přijímacích zkoušek a jejich výsledky ve srovnávacích testech (např. Kalibro či Maturita na nečisto) představují důležitý ukazatel ve vztahu k úrovni výuky na Přírodní škole. Ve školním roce 2006/2007 jsme si vyzkoušeli analogický autoevaluační prvek. Na konci některých krátkodobých projektů jsme studentům zadali kontrolní test. Otázky byly vázány pouze na to, co se studenti v rámci daného programu dozvěděli, nebo co bylo možné jednoduchými úvahami z těchto poznatků vyvodit. Všem účastnícím se ročníkům byl zadán zcela identický test bez ohledu na věk a zkušenosti studentů. Testy byly vyhodnoceny na základě stejných kritérií. Zjištění, že úspěšnost nikdy jednoduše nekorelovala s ročníkem, ani s úrovní znalostí, jež by měli studenti bezpečně ovládat díky absolvování běžné výuky, bylo podnětem k dalším úvahám. Do budoucna bychom se chtěli soustředit na celoškolní ověřování fundamentálních znalostí v jednotlivých předmětech u všech dětí ve škole alespoň jedenkrát za rok. Důležitým prvkem zpětné vazby (a bezpochyby i evaluačním nástrojem) jsou postřehy, připomínky i ocenění zvnějšku. Ať už se týkají přístupu pedagogů, úrovně znalostí studentů nebo veřejného renomé školy, vždy jsou pro nás námětem k zamyšlení, podnětem ke zvýšení kvality práce či výzvou k tomu, abychom „neusnuli na vavřínech.“ (doplněno) Na prvním místě jsou pro nás samozřejmě názory rodičů našich studentů. K podpoře společné komunikace slouží nejen třídní schůzky a individuální pohovory, ale především pravidelná e-mailová korespondence a setkávání učitelů s rodiči na školních akcích (podrobněji viz níže). Přísnými kritiky jsou také bývalí studenti Přírodní školy, kteří nám pomáhají například se zajištěním studijních výjezdů či Expedice. Dobrou zkušenost jsme však udělali také s kolegy ze základních a středních škol, kde studenti Přírodní školy prezentovali výsledky expedičních prací, odborníky i laiky, kteří jsou nám nápomocni při organizaci vzdělávacích projektů či studenty učitelství, které při prezentacích žádáme o písemnou zpětnou vazbu k rétorickému vystoupení našich studentů. A koneckonců i s poslední školní inspekcí, která proběhla ve zcela věcném a „zpětnovazebním“ duchu.
78
Systém pochval a trestů, „Školní liga“ Systém odměn a trestů prošel za dobu existence Přírodní školy snad nejradikálnější proměnou. Počáteční model předpokládal, že studenty a potažmo i pedagogy bude v první řadě hodnotit – odměňovat i trestat – školní samospráva. V prvních letech školy to byla hlavní funkce kapitanátu. Pravidelnou součástí pátečních jednání byla zpráva o chování členů jednotlivých kruhů v hodinách a na školních akcích. Je třeba říci, že i v tomto směru jsme podlehli značnému pedagogickému optimismu. Domnívali jsme se, že „dělat věci dobré a plnit povinnosti vlastní“ je pro „správné hochy a dívky“ samozřejmostí, že jejich největší odměnou je „dobrý pocit z dobře vykonaného díla.“ Kapitanát se proto zaměřil především na problémové „typy“. Systém plus/ mínus Vznikl často obměňovaný systém „plusů“ a „mínusů.“ Jednotlivé skutky studentů byly projednány na kapitanátě, který pak podle kvality skutku rozhodl o udělení plusu nebo mínusu. Rozhodnutí kapitanátu bylo zaznamenáno do zápisu z jednání a zejména v případě podmínečného udělení mínusu znovu projednáno na dalším zasedání. Tři mínusy obvykle vedly k tradičnímu kázeňskému postihu, například třídní důtce či pohovoru s rodiči, jenž byl kapitanátem doporučen pedagogickému sboru. Udělený plus naopak mínus rušil. Většinou však byly kapitanátem udělovány přirozené tresty nebo pomocné práce (včetně společensky prospěšných). Legendárním úkolem, určeným jako trest za obzvláště velká provinění, která jsme nechtěli řešit ředitelskou důtkou nebo sníženou známkou z chování, bylo vysbírání odpadků podél půlkilometrové cesty z Dolních Chaber na konečnou autobusu v Čimicích. Obvykle jich byly dva velké pytle. Jindy se jednalo o organizačně náročný úkol. Pokud například někdo „shodil“ autoritu vyučující, mohl si svůj prohřešek odčinit tím, že připravil a zorganizoval část studijního výjezdu. Logika „trestu“ spočívala v poučení na základě vlastní zkušenosti – dotyčný poznal, jak těžká je role vedoucího. Teprve pokud postižený student přidělený úkol nevykonal, bylo přikročeno k formálnímu potrestání. Je třeba zdůraznit, že v kapitanátě v podstatě nikdy nezasedali pouze studenti. Vždy jsem si
79
udržel reálný vliv a snažil se opakovaně, zvláště v případech vážnějších problémů, zapojit do jeho jednání i vyučující. Kázeňské zápisy do třídní knihy S klesajícím vlivem studentské samosprávy, jež jsem rozebral výše, byla posílena iniciativa vyučujících i co se kázeňského hodnocení studentů a udělování neformálních trestů týče. Především mají učitelé možnost udělit za nekázeň v hodinách nebo na školních akcích zápis do třídní knihy. Každé tři takové zápisy znamenají vždy vyšší stupeň formálního kázeňského trestu. Tři zápisy vedou k napomenutí třídního učitele, šest zápisů k důtce třídního učitele, devět zápisů k důtce ředitelské a dvanáct zápisů je podkladem pro návrh na projednání udělení dvojky z chování na pedagogické radě. Zápisy se vždy na konci pololetí „mažou.“ Obyčejný „hříšník“ tak má poměrně brzy možnost začít znovu s čistým štítem. Výjimku tvoří studenti, jejichž chování opakovaně překračuje únosnou mez, nebo které zásadním způsobem poruší některé ze základních pravidel školního řádu. Jim a jejich rodičům je však včas oznámena skutečnost, že jejich zápisy nebyly smazány a tedy „nezačínají od nuly“. Kromě kázeňských zápisů může vyučující udělovat za kvalitní práci v hodině či studentovu pomoc pochvaly. Dosavadní praxe je taková, že jedna pochvala „maže“ jeden kázeňský zápis. V době, kdy ještě existoval kapitanát, mohli do tohoto mechanického, nicméně velmi přehledného systému vstupovat studenti prostřednictvím svých zástupců. Plus udělené kapitanátem mělo stejnou váhu jako pochvala v třídní knize. Mínus mělo naopak váhu kázeňského zápisu. Vzhledem k vyváženosti sil v kapitanátu a zastoupení všech ročníků i učitelů docházelo ke zneužívání této možnosti zcela výjimečně. Nová studentská rada zatím tuto pravomoc nemá, nebyla obnovena. Osobně však považuji propojení obou prvků za velmi vhodné, neboť vnáší do výchovného systému více pohledů a kritérií hodnocení. Větší pravomoci rady navíc vedou i k její větší prestiži, odpovědnosti a veřejné kontrole. Obdobně i to, že došlo k tak snadnému opuštění přirozených trestů považuji za nešťastné. Domnívám se, že převaha formálních trestů je důsledkem jejich pohodlnějšího udělování, spíše než obecného přesvědčení, že jsou efektivnější.
80
Odměny Většina dobrých skutků i malých prohřešků je i v Přírodní škole ihned „odměňována“ tradičními metodami – osobní pochvalou nebo pokáráním, osobním pohovorem, případně výstrahou nebo naopak pochvalou ve třídě či na společném shromáždění. Jak už jsem však předeslal, zpočátku nebylo odměňování studentů v centru naší pozornosti tolik jako řešení jejich problémů. Plusy udělované kapitanátem sloužily někdy spíše jako pomocná ruka podaná „hříšníku“ než jako způsob, jak ocenit (ne)samozřejmou činnost bezproblémových studentů. K udělování pochval od vyučujících, zlatých či stříbrných kreditů (viz výše) samozřejmě docházelo po celou existenci školy. Pozornost k chvályhodným skutkům však léty zbystřila a odvahy k udělování pochval přibylo. Je to znát i na tradičním slavnostním předávání pochval třídních učitelů a ředitele školy na konci každého pololetí. Společně s vysvědčením, vytištěné na ozdobném blanketu jsou všechny pochvaly doplněny ještě malou odměnou v podobě sladkosti či knihy. Školní liga V posledních dvou letech jsme výše popsaný systém doplnili zcela novým prvkem, který podle našeho názoru dobře reflektuje současnou dobu i změnu potřeb mladé generace. Inspirací byl mimo jiné i systém soutěže mezi školními kolejemi popsaný v Harry Potterovi. Jde o jakési školní bodování jednotlivců, vtipně nazvané jedním ze studentů „Školní liga.“ První podmínkou je, že do systému Školní ligy bude zaznamenáno co nejvíce rozmanitých hledisek hodnocení studentovy práce a chování v podobě kladných a záporných bodů. Důležité přitom je, že nezáleží na závažnosti hodnoceného skutku. Všechny dobré i špatné projevy se v tomto systému mohou projevit pouze jako kladný nebo záporný bod. Není tak nadhodnocováno excesivní chování (dobré či špatné). Druhou podmínkou potom je, že výsledky Školní ligy nebudou primárně sloužit jako podklad k formálnímu hodnocení. Tento princip je dodržován především v negativním pásmu. Když jsou studentovi celkové výsledky ve Školní lize v záporných číslech, žádný konkrétní postih se z toho
81
nevyvozuje. Student i jeho rodiče pouze „uvidí“, jak si dotyčný vede v porovnání s ostatními, ale i absolutně. Pokud je ale celkové hodnocení výrazně kladné, bývá dětem udělena menší odměna, případně i pochvala. (viz výše o zvýšeném soustředění na chvályhodné skutky). Třetí podmínkou Školní ligy je, že kladné a záporné body se vzájemně neruší – jsou stále vidět. To dobře odráží i aktivitu jednotlivých studentů. Za určité období se pouze udělá prostý součet kladných a záporných bodů a výsledné skóre pak ukazuje převládající trend. Vzhledem k viditelnosti všech bodů se ale nemůže stát, že by neaktivní student s malým počtem bodů (byť v kladném poli) byl nazírán lépe, než student aktivní (občas třeba i ne zrovna vzorně) s výsledkem v součtu stejným nebo jen o málo horším. Udělovat plusové a minusové body mohou zatím pouze vyučující a to v předem daných kategoriích, které se s ohledem na zkušenosti mírně obměňují. Plusy se udělují zejména za pomoc škole ve volném čase, pomoc spolužákům (např. s učením), přípravu školní akce, účast na dobrovolných akcích školy, práci kapitána na Expedici, dobrou práce ve školní radě, dobrou reprezentace školy na veřejnosti (např. na soutěžích, veřejných prezentacích apod.), dobrý prospěch (kriterium zpravidla do průměru 1,5 za čtvrtletí), udělení zlatého kreditu. Naopak mínusy mohou studenti dostat za kázeňský zápis do třídnice, nekázeň ve škole a na školních akcích, ničení školního majetku nebo majetku spolužáků, špatné chování ke spolužákům, pozdní příchody, poškození dobrého jména školy na veřejnosti, nezvládnutí podmínek v řádném termínu, nebo skládání reparátu. Body jsou zapisovány jednotlivými učiteli do řádku příslušného studenta v přehledné velké tabulce, která je vyvěšena na vnitřní straně dveří ředitelny. Kódem je vždy uvedeno zdůvodnění bodu, připojeno datum a podpis hodnotitele. Třikrát až čtyřikrát za rok jsou body přepočítány na výsledné skóre a výsledky zveřejněny. Děti, rodiče i učitelé tak mají průběžný přehled o tom, jak si kdo vede. Každé další období se navíc přičítá k předchozím, takže výroční zisk nebo ztráta ukazuje výsledek za celý školní rok. Na základě dosavadní zkušenosti lze říci, že systém Školní ligy se osvědčuje. Možná právě skutečnost, že „pouze ukazuje“ celkové „skóre“ každého studenta, má větší efekt, než jsme původně předpokládali. Samozřejmě je i tak těžké spravedlivě postihnout všechny dobré i špatné
82
skutky jednotlivých dětí, ale navzdory všem nuancím výsledky většinou velice dobře odráží status jednotlivých studentů. Je otázkou, zda a do jaké míry by měly mít děti, například prostřednictvím studentské rady, možnost do Školní ligy zasahovat. Osobně bych její rozšíření o studentské pohledy, při stanovení jasných pravidel, považoval za přínos. Stejně tak se mi v hlavě stále honí myšlenka, že by ve Školní lize měli být zahrnuti nejen studenti, ale i vyučující. Kdo by je hodnotil? A podle jakých kritérií? Prospělo by jejich autoritě, kdyby takto dali „svou kůži na trh“? Nebo by to naopak vedlo ke ztrátě respektu? Těžko říci, uvidíme, co přinesou další měsíce a léta. Vzájemné hodnocení studentů Vzájemné hodnocení mezi studenty považuji za naprosto klíčový prvek výchovně vzdělávacího systému Přírodní školy. Ať se jedná o zpětnou vazbu k práci, chování či přínosu jednotlivce k dobrému fungování kolektivu, je vzájemná interakce mezi studenty nenahraditelná. Již v minulých kapitolách jsem nastínil několik forem, které používáme k rozvoji a kultivaci vzájemného hodnocení studentů. Kromě jednání kapitanátu, diskuzí v rámci třídnických hodin, pravidelných společných rozborů práce v expedičních skupinách, nebo skupinách umělecko-výchovných projektů se nám osvědčily i další dva prvky. Inspiraci jsme tentokrát čerpali ze zkušeností skautských oddílů a psychologických her. Prvním prvkem jsou tzv. lístky díků. Poprvé jsme o nich četli v knihách Miloše Zapletala – kdo chtěl druhému poděkovat, schoval do jeho věcí barevný lísteček, který znamenal – děkuji ti. Anonymně. My jsme systém obměnili a používáme ho obvykle na konci výjezdové akce. Studentům rozdáme větší množství malých kartiček (dříve mívaly na jedné straně pěknou autorskou kresbu, dnes už jsou to jen volné lístky). Každý, včetně vyučujících, může na jeden nebo i více lístků napsat jméno toho, komu by chtěl poděkovat. Může napsat i více jmen. Může, ale nemusí, se podepsat, případně napsat za co konkrétně děkuje. Napsané lístečky jsou vybrány a zpravidla v rámci večerního programu čteny nahlas a rozdávány adresátům. Jde o zdánlivou drobnost, ale pozitivní efekt je až nečekaný. Zvláště u mladší dětí je však třeba dávat pozor na to, aby všichni obdrželi alespoň jeden lísteček. Zde
83
je na vyučujících, aby pamatovali na ty, kteří nepatří mezi hvězdy kolektivu, ale k dobrému životu školy přispívají svým „neviditelným“ způsobem. Druhou osvědčenou formou, kterou jsme zcela převzali, je tzv. Margareta. Tou není oblíbená pizza, ale opět lístečková zpětná vazba. Skupina (u nás obvykle jedna třída s jedním vyučujícím) si sedne do kruhu v klidném nerušeném prostoru. Každý dostane hromádku malých bílých kartiček. Vedoucí aktivity vyvolává postupně jména jednotlivých osob ve skupině. Všichni s výjimkou dotyčné(ho) pak napíší svůj vzkaz. Co se jim na dané osobě líbí, co jim vadí, co by měla změnit. Napsané vzkazy vedoucí sbírá a teprve po skončení celé aktivity rozdá adresátům. Je vhodné, když si všichni účastníci na začátku zkusí napsat vzkaz sami sobě, aby si uvědomili nastavení laťky a naladili se objektivně. Také je vhodné, když jsou adresáty i vyučující, včetně těch, kteří nejsou psaní fyzicky přítomni. Doporučuji po skončení aktivity nechat zhruba dvacet minut volno, aby se účastníci mohli rozejít do samoty, v klidu si vzkazy přečíst a promyslet. Následovat by měl opět společný program, například společné zpívání. Margaretu je vhodné také společně uvést, promluvit o jejím smyslu, způsobech, jak druhým sdělovat své názory tak, abychom jim neublížili, ale pomohli jim ke zlepšení. U nás ve škole zařazujeme Margaretu jedenkrát, nanejvýš však dvakrát za školní rok, většinou během některého ze studijních výjezdů. Ze zkušenosti mohu říct, že není vhodné ji zařadit ani na začátku, ale ani na úplném konci výjezdu. Studenti by měli mít ještě na akci dostatek neformálních možností si výtky a pochvaly mezi sebou probrat, usmířit se. Neměli by odjíždět s ničím „nedořečeným“. Je třeba si uvědomit, že zařazení zpětnovazební aktivity podobného typu představuje vždy velké riziko. Při vhodném načasování a moderování skupin je však jejich očistný efekt velmi prospěšný. S postupem času i doby vzniká další neformální cesta, kterou si děti dávají vzájemnou zpětnou vazbu a to jsou jejich internetové diskuze na ICQ. Zde si napíší věci, dobré i zlé, které by si kupodivu do očí neřekli. Občas dohru těchto jejich diskuzí reflektujeme při důvěrných i veřejnějších hovorech i ve škole. Někdy jsou katalyzátorem řešení problém, ale mnohdy naopak problémy uměle vytváří. Ale to je asi jenom zmenšený obraz naší „virtuální“ doby a zkreslení pohledu na realitu
84
cestou její medializace. Zatím je jasné, že ani virtuální debata kolektivu studentů, která není moderována z odstupu (i kdyby vybraným studentem) a nemá jasná pravidla (například zákaz anonymů) nevede k realistické zpětné vazbě a zvrhává se v osobní vyřizování účtů. Na závěr bych ale chtěl dodat, že jako základní a nejdůležitější formu vzájemné zpětné vazby a následného vnitřního růstu opět vidím otevřenou a častou diskuzi mezi všemi, kteří spoluvytvářejí své životy. Ať jsou to spolužáci ve třídě, starší s mladšími, učitelé mezi sebou, nebo studenti a učitelé ve vzájemné interakci. Obyčejné popovídání si, schopnost říci druhému, co považuji za důležité a co vnímám jako problém bývá mnohdy nejúčinnější. Bohužel mám pocit, že navzdory množství rozmanitých komunikačních prostředků lidem dneška, a naše studenty z toho nevyjímaje, čím dále více chybí schopnost takové situace vytvářet. Musí se nutit, aby se společně posadili a naslouchali problémům, radostem i touhám toho druhého. Nedovedou věcně nastínit problémy a v diskuzi hledat jejich řešení. Bojí se do takové diskuze vstoupit, nést odpovědnost za svoje výroky. Když si jen vzpomenu, kolik se toho dříve probralo při společném mytí nádobí, práci na zahrádce, péči o dům, při jídle či večerním sezení a povídání! Technickým zajištěním našich životních potřeb se tyto přirozené prostory a časy vytratily neznámo kam. Je třeba hledat nové cesty. A od raného dětství vytvářet dětem prostor pro diskuzi a učit studenty naslouchat a tento prostor samostatně vytvářet i pro druhé. To považuji za jednu z nejdůležitějších věcí ve výchově. Informační systém ve škole „Bez spojení není velení,“ říkalo se prý na vojně. O to víc to platí ve škole, pokud má fungovat jako jeden celek. Zde je efektivní informační systém nezbytností. Jak jsem již několikrát zdůraznil základem je dobrá neformální komunikace, prostor vzájemného setkávání. Samy o sobě ale nestačí. Následující oddíl je proto věnován prostředkům formální komunikace a vzájemné informovanosti, které jsme během let vyvinuli. Nejdůležitější je společné shromáždění celé školy. Má buď formu společného posezení, kdy je možné v klidu rozebrat aktuální otázky či problémy, nebo organizačního nástupu, kdy jsou, například v terénu během výjezdových akcí nebo před odchodem na oběd, pokud možno
85
efektivně předávány potřebné pokyny. Společné shromáždění se koná pravidelně každé ráno před vyučováním, dvakrát týdně i v poledne. Zde studenty seznamujeme především s aktuálními informacemi a organizačními pokyny pro daný den či týden. Na organizačně náročnějších výjezdech se podobné informační setkání všech účastníků koná zpravidla třikrát až čtyřikrát denně (po rozcvičce, po poledním klidu, po večeři). V případě společného stravování využíváme někdy i čas před začátkem jídla. Předávání informací studentům se často děje také přes členy studentské rady, případně vedoucí expedičních skupin. Jejich úkolem je především tlumočení stanovisek z jednání studentské samosprávy nebo rady Expedice. Pasivní formy komunikace představují pochopitelně nástěnky a školní webové stránky, jež se snažíme pravidelně aktualizovat. Díky moderním technologiím samozřejmě funguje i aktivní spojení se všemi rodiči studentů prostřednictvím e-mailů. Všechny pro rodiče důležité informace, včetně srazů na akce, programu či požadavků na výuku, rozesíláme formou hromadných e-mailů. Obdobně funguje i individuální e-mailová korespondence, především v případech, kdy vyučující potřebuje informovat rodiče o prospěchových nebo kázeňských problémech studenta. Rodiče se na nás naopak touto formou obrací se svými dotazy či připomínkami k dění ve škole. Kontakt se studenty mimo rámec běžného setkávání ve škole a na akcích se realizuje především formou krátkých textových zpráv (SMS). Je, bohužel obvyklé, že děti neregistrují informaci, kterou jim ve škole několikrát opakujeme a pak se, zpravidla s patřičnou omluvou, dožadují jejího zopakování „SMS-kou“. Jde zvláště o místa a časy srazů na akce, termíny testů, ale i zadání B a C podmínek před termínem. U nás je učitel prostě v permanenci neustále. Není se proto čemu divit, že někteří pedagogové číslo svého mobilu k dispozici nedávají a ve svém volném čase komunikují jen prostřednictvím e-mailů. Jsem moc zvědav, co v této oblasti přinese další desetiletí. Celková struktura studia Studium na Přírodní škole je v současné době osmileté, začíná po ukončení pátého ročníku základní školy (tj. ve věku 11 – 12 let) a končí
86
maturitní zkouškou (dnes ve věku 19-20 let). Toto věkové rozložení je z hlediska systému ústupkem závazné legislativě. Osobně bych považoval za optimální začínat s výchovou v systému Přírodní školy od třetí třídy základní školy a končit naopak o rok dřív, tedy krátce poté, co studenti dosáhnou plnoletosti. K tomu bych chtěl dodat, že v počátcích devadesátých let, kdy nebylo povinné absolvování devátého ročníku základní školy, jsme začínali se studiem sedmiletým. Studenti ve věku dnešní kvarty se učili podle osnov současné kvinty, neboli prvního ročníku čtyřletého gymnázia. O rok dříve pak odcházeli na vysokou školu, kde o sobě rozhodovali již zcela samostatně. Tento jeden rok vnímám pro střední školství jako nadbytečný (a jistě nejsem sám). Současní studenti stráví na gymnáziu jako „věkem dospělí“ většinou více než jeden rok. Během tohoto období mají veškerá práva dospělých, která ale škola nutně musí omezovat (alkohol, vysoká absence, nerespektování autority apod.). K takovému omezování se však škole nedostává mnoha prostředků. V případě, že škola od těžkého a složitého vymáhání povinností středoškolských studentů u těchto dospělců upustí, stává se nadbytečnou – student takové školy by mohl stejně samostatně a svobodně studovat na škole vysoké. Pokud na druhou stranu škola trvá na určitém studijním a výchovném standardu (a to by vzhledem k mladším studentům měla), dostává se často řada pedagogů do role právníků a úředníků, kteří musejí hlídat své svěřence, přísně počítat jejich absence, prohřešky a ty pak řešit nesilovou metodou – protože kázeňské postihy postrádají u těchto studentů většinou účinek. Jsou přeci dospělí – praktikují sebekontrolu a ani rodiče na ně „nemohou“. Často je velmi efektivní ponechat docházku v rukou studentů a případné absentéry zkoušet komisionálně ze souhrnů. To je ale hybrid střední a vysoké školy, který ani studentům, ani učitelům nedává mnoho možností – je trpěn. A řekněme na rovinu, že je trpěn z obou stran. Myslím, že by bylo mnohem přirozenější studenty „propustit“ co nejdříve po dosažení plnoletosti. Většinou při změně studijního prostředí, nebo při přechodu do praxe sami velmi rychle přidávají k nově nabytým právům i povinnosti. A i kdyby ne, vysoká škola (nebo zaměstnavatel) je nebude nadále zatěžovat prezencí, nebo „mučit“ vysvětlováním. Sám život pak ukáže, zda studentem zvolený přístup ke studiu (a k životu vůbec) je úspěšný, nebo ne. Vhodně tak nahrazuje pedagoga, který pouze „přednáší“.
87
Dnes je standardní osmileté studium rozděleno na dva stupně – nižší (prima až kvarta) a vyšší (kvinta až oktáva). Studenti posledního ročníku však mají zvláštní statut a struktura jejich práce je přizpůsobena přípravě na maturitu i přijímací zkoušky. V jistém smyslu se tedy oktáva svým charakterem vyděluje z běžného charakteru studia na Přírodní škole. Také prima má své zvláštnosti. Slouží především k integraci dětí do nového systému. Přijímací zkoušky Přijímací zkouškám do primy předchází jednodenní soustředění všech uchazečů o studium. Soustředění má dva hlavní cíle. Ze strany školy je cílem bližší seznámení se zájemci o studium v nestresovém prostředí v různých činnostech. Naopak uchazečům o studium nabízí soustředění možnost vytvořit si přesnější představu o škole, na kterou se hlásí a o kolektivu do kterého se chystají vstoupit. Soustředění má formu výletu, kterého se účastní většina pedagogického sboru a celá řada stávajících studentů. Ti společně zajišťují program. Uchazeči jsou na začátku akce rozděleni do čtyř až pětičlenných skupin. Každé skupině je přidělen patron z řad starších studentů, jenž má skupinu celý den na starosti, vede děti po trase, povídá si s nimi apod. Na trase plní skupina úkoly různého zaměření a obvykle má navíc několik úkolů, které musí v rámci cesty společně splnit (např. nacvičení krátkého divadla, které pak předvádějí ostatním apod.). Vlastní přijímací zkoušky mají velmi tradiční podobu. Uchazeči jsou nejprve podrobeni písemným testům zaměřeným na znalosti (matematika, český jazyk, všeobecný přehled) a písemnému psychologickému testu, jenž je zaměřen na jejich zájmy a strukturu osobnosti. Na závěr probíhá ústního pohovor před přijímací komisí. Do procesu přijímacího řízení jsou nadále zapojeni i stávající studenti. Jednak se zajímáme o jejich postřehy z výjezdového soustředění, jednak jsou tři studenti členy přijímací komise s poradním hlasem a účastní se osobního pohovoru se všemi uchazeči. Studentští členové přijímací komise jsou zvoleni tajným hlasováním jednotlivými třídami – každá třída, kromě oktávy volí jednoho člena. Ve snaze, aby si uchazeči dobře rozvážili své rozhodnutí studovat na Přírodní škole a ve snaze o seznámení s každým uchazečem ještě
88
před započetím přijímacího řízení, neorganizujeme centrální Den otevřených dveří, ale vyzýváme rodiče, aby se společně s dítětem individuálně sešli se zástupcem vedení školy, informovali se o systému práce školy, prodiskutovali zájmy i problémy dítěte, příp. i rodinnou situaci. Nižší stupeň studia Jak už bylo vysvětleno výše, je každé dítě přijaté do primy svěřeno do péče patrona z řad starších studentů. Úkolem patrona je především usnadnit nováčkovi začlenění do Přírodní školy. Na druhou stranu je již od počátku po primánech vyžadována samostatná aktivita. Každý nový student musí například splnit sedm tradičních úkolů, převážně tábornického charakteru, které mají „iniciační“ funkci. Jejich plnění probíhá zpravidla během úvodního výjezdu, ale může pokračovat ještě během celého měsíce září. Za splnění alespoň šesti úkolů ze sedmi dítě obdrží studentský průkaz a po slavnostní inauguraci i právo podílet se na činnosti samosprávy a plnit podmínky v rámci školního systému. Krátce, stává se plnohodnotným členem školní komunity. Koncem září se navíc koná víkendové soustředění celé primy, na jehož přípravě se opět kromě pedagogů podílejí i starší studenti. Účelem soustředění je upevnění rodícího se třídního kolektivu, vzájemné poznání dětí a rozvoj jejich schopnosti spolupracovat. Během dalších měsíců a let se život studentů odehrává v rámci běžné struktury školního roku a jeho činností (viz kapitola Rok na Přírodní škole). Řada činností probíhá kruhově, děti se postupně učí do aktivit zapojovat a posléze se i podílet na jejich organizaci (viz například Expedice nebo práce školní samosprávy). Dynamika školního života je v této době podstatně ovlivněna obdobím dospívání studentů. Pro děti, ale také jejich rodiče a učitele, je to bezpochyby období náročné. Dochází k získávání nových zkušeností a přehodnocování těch původních. S přibývajícím stupněm zralosti objevují studenti nové pohledy na svět i na život a ztrácejí své pohledy dětské. Zkoušejí si osvojit nové sociální role a zbavit se těch nechtěných. Systém Přírodní školy se jim snaží být v tomto procesu nápomocen, ať důrazem na kvalitu osobních vztahů nebo poskytování stále nových výzev k překonávání sebe sama.
89
Na závěr studia na nižším stupni gymnázia studenti zpracovávají a obhajují písemnou práci výzkumného nebo tvůrčího charakteru, tzv. praktickou maturitu. Téma práce si studenti volí podle svých zájmů a odborného zaměření. V případě, že se jedná a práci rozsáhlejší mohou ji vypracovat ve dvojici, výjimečně ve trojici. Formálně je téma práce zadáno v prvním pololetí tercie a studentovi je přidělen vedoucí práce z pedagogického sboru. Studenti však mohou využívat i dalších odborných konzultantů. Práci studenti odevzdávají v prvním pololetí kvarty. Na základě odborných oponentských posudků si pak připraví ústní obhajobu práce. První kolo obhajob probíhá zpravidla v únoru, další pak na jaře školního roku, kdy student práci odevzdal. Formální náležitosti zpracování i hodnocení práce a obhajob se řídí předem danými kriterii. Je třeba dodat, že k tomuto systému jsme se dobrali postupně. A to jak na základě pozitivních zkušeností, kdy některý ze studentů „předčil“ naše očekávání, tak, bohužel, i na základě zkušeností trpkých. Nejasné podmínky a zadání byly nejen příčinou rozdílného přístupu pedagogů k vedení práce, ale staly se pro řadu studentů cestou, jak kvalitu závěrečné práce i obhajoby snížit na nezbytné minimum. Přestup do vyššího stupně studia Úspěšné zvládnutí „praktické maturity“ v kvartě na Přírodní škole svým způsobem vždy představovalo předpoklad pro postup do vyššího stupně studia. Ve skutečnosti však v prvních letech nikdo nepředpokládal, že by studenti, kteří si založení školy v podstatě vynutili, neměli zájem o její dokončení. Studium bylo proto zamýšleno jako kontinuální. V současné době, mimo jiné v souvislosti s platností nového školského zákona, řešíme, jaká kriteria pro postup do vyššího stupně stanovit. Je třeba připustit, že i na naší škole se postupem času ukázalo, že je užitečné, když se právě na konci kvarty (nejčastěji tedy v patnácti letech) mohou mladí lidé znovu samostatně rozhodnout, zda chtějí na Přírodní škole setrvat. Zda chtějí přejít z role vedeného a do značné míry hájeného dítěte do role samostatného, cílevědomého a zodpovědného studenta, který je připraven podílet se nejen na utváření své vlastní budoucnosti, ale i na životě a budoucnosti celé školy, včetně pomoci mladším spolužákům. Na druhé straně by i škola měla mít možnost
90
zhodnotit, kdo dosud všechny své povinnosti zvládal a byl pro školní kolektiv přínosem a kdo nikoli. Z těchto úvah jsme vycházeli při stanovování kriterií, podle nichž by měli být studenti v budoucnosti hodnoceni. Prvním předpokladem pro automatický přestup do vyššího ročníku je výše popsané úspěšné zpracování a obhájení závěrečné písemné práce. Dále jsme se rozhodli zohlednit účast na školních akcích se speciálním zřetelem k účasti na Expedicích a celkový prospěch. Pokud tedy student prokazatelně absolvoval minimálně 60% všech povinných školních akcí, alespoň třikrát se aktivně podílel na přípravě, průběhu, dokončení a prezentaci expediční práce, celkový prospěch studia měl po celou dobu lepší než 2,5 a úspěšně obhájil praktickou maturitu, nebude nic bránit jeho plynulému postupu do vyššího stupně studia. Studenti kvarty, kteří uvedené vstupní nesplní, mohou požádat o projednání možnosti svého setrvání na Přírodní škole v pedagogické radě. Na základě jejího doporučení se pak budou moci zúčastnit postupových zkoušek a v případě, že tyto úspěšně složí postoupit do vyššího stupně studia. Zájemci o studium na vyšším stupni Přírodní školy pak budou nadále skládat přijímací zkoušku. Její podoba se však bude odvozovat od výše popsaných postupových kriterií. Vzhledem k tomu, že uvedené záležitosti jsou stále ve fázi zrodu, budeme moci o svých zkušenostech hovořit zhruba za deset let. Vyšší stupeň studia Nehledě na postupové podmínky, do vyššího stupně studia nastupuje obvykle menší počet studentů. Důvodů pro přestup na jinou školu může být několik. V řadě případů dají studenti přednost škole, která lépe vyhovuje jejich odbornému zaměření. Jindy jsou ve hře důvody osobní či rodinné. Část studentů odchází z Přírodní školy jednoduše proto, že již nezvládá nároky gymnaziálního studia. Třídy na vyšším stupni tak bývají početně výrazně menší než je tomu na stupni nižším. V ideálním případě mohou tyto třídy nadále stavět na přátelské až rodinné atmosféře, prohloubených osobních vztazích, zocelených celou řadou společných zážitků, pocitu soudržnosti. Na druhou stranu přináší snížení počtu studentů ve vyšších ročnících, mimo jiné s ohledem na vývojovou fázi adolescence, jistá rizika. A to jak ve smyslu dalšího
91
individuálního rozvoje studentů, tak z hlediska fungování celého školního kolektivu. Mám na mysli především nebezpečí uzavření třídy do sebe, absenci dostatečné sebereflexe, vytvoření lajdácké atmosféry či rezignaci na společné školní aktivity. Abychom těmto rizikům předcházeli, snažíme se studenty na vyšším stupni jednak mnohem intenzivněji zapojovat do organizace života školy, jednak stimulovat jejich osobní růst speciálně připravenými programy či vytvářením dostatečného prostoru pro jejich vlastní aktivitu. O podílu starších studentů na přípravě a organizaci výjezdových akcí, vedení expedičních skupin, studentské samosprávě či organizaci přijímacího řízení bylo řečeno již mnohé. Do této oblasti spadá také povinnost deseti hodin lektorské praxe. Ve snaze vyvážit zvýšenou míru povinností a odpovědnosti starších studentů se snažíme, zejména v posledních letech, připravovat pro tuto věkovou kategorii zvláštní varianty výjezdů a programů. Na úvodním výjezdu ve školním roce 2006/2007 měli například starší studenti možnost výběru mezi pěší a cyklistickou variantou cesty. Na jaře 2007 pak byla připravena speciální několikadenní exkurze za energetickými zdroji severních Čech. (Mladší studenti v té době absolvovali tradiční zdravotnický kurz.) Na studijních výjezdech obecně mají starší studenti volnější režim. V zimním období si mohou vybrat mezi výukou plavání a klasickou hodinou v tělocvičně. Uvedené příklady ilustrují skutečnost, že úprava programu či výjezdu se vždy rodí z konkrétní situace, zájmu studentů a společného „vyjednávání.“ Předpokladem totiž je, že starší studenti dodržují dohodnutá pravidla a nesnaží se svého postavení zneužít. A to není, bohužel, vždy samozřejmé. Obecně lze říci, že vyšší stupeň studia staví na základech položených na stupni nižším. Charakter školního roku, provozované činnosti či obsah vyučování se mění jen v omezené míře. Proměňuje se však role studentů, hloubka s jakou si osvojují probíraná témata či poznávají sebe sama. Na kultivaci schopnosti reflexe a rozvoj sebereflexe klademe ve vyšších ročnících velký důraz. Poslední rok a půl na Přírodní škole je pak zaměřen na společné mapování „zralosti“ v různých oblastech. Analogicky nižšímu stupni pracují studenti na závěrečné seminární práci, „praktické maturitě“. Nároky na zpracování jsou pochopitelně vyšší než v kvartě. Obhajoby prací probíhají v oktávě (během února, opravný termín v průběhu dubna). Úspěšné obhájení
92
práce, stejně jako vykonání všech hodin lektorské praxe, bychom rádi zařadili mezi kritéria pro připuštění ke státní maturitní zkoušce. V současnosti nám to však legislativa neumožňuje. Posledního studijního výjezdu v septimě (tee-pee – viz níže) se studenti účastní pouze dobrovolně. Podílejí se pak na přípravě a organizaci programu tohoto výjezdu a jsou zde v podstatě přijímáni jako součást pedagogického sboru. Studenti oktávy se účastní pouze úvodního výjezdu a po zbytek posledního školního roku se místo výjezdů věnují přípravě na maturitní zkoušku ve škole. Maturitní zkoušku skládají standardním způsobem v souladu se zákonem. Rád bych se ještě zmínil o opakovaně diskutovaném učebním plánu pro gymnázia s ohledem na jeho rozložení do jednotlivých ročníků studia. V příloze je možné si prohlédnou naše učební plány pro jednotlivé předměty. Vyplývá z nich, že Přírodní škola se v tomto směru nepouští do žádných experimentů. Osobně jsem příznivcem zachování všech vyučovacích předmětů až do nejvyššího ročníku studia. Volitelnost, případně odbornou specializaci, pak v našem systému zajišťujeme v rámci výchovně vzdělávacích projektů, zvláště pak Expedice. Studenti si zde mohou sami zvolit zaměření. Navíc mohou dosáhnout takové hloubky osvojení tématu, kterou jim volitelný předmět, ani seminář neumožní. Přesto i příležitosti, které nabízí volitelné předměty a semináře, nezanedbáváme. V sextě a septimě zařazujeme v rámci volitelných předmětů humanitní a přírodovědné projekty. Jejich témata se zatím střídají. Do budoucna bychom však chtěli, aby si studenti mohli vybrat z nabídky programů různého zaměření. Znamenalo by to, že ve středu budou například nabídnuty přírodovědně, humanitně a esteticky zaměřené programy a studenti se zúčastní jednoho z nich podle svého výběru. Volitelnost ve smyslu tradičně pojatých volitelných předmětů zatím umožňujeme až v oktávě. V rozvrhu jsou zařazeny dvě dvouhodinovky, do kterých se studenti zapisují s ohledem na volitelné předměty maturitní zkoušky. Je však třeba si uvědomit, že organizační zajištění tohoto stupně volitelnosti je pro naši školu velmi náročné, ať už personálně nebo z finančního hlediska. S postupem času se navíc ukazuje, že zachování všeobecného zaměření studia kombinované se specializací témat v rámci projektů se osvědčuje i na dalších školách a stává se obecným trendem. Není divu. Mnohem více než dříve je totiž zřejmé, že studenty nepřipravujeme pouze na život v této době a k tomu,
93
co jim nyní připadá důležité a zajímavé, ale také na život budoucí, plný zvratů a neočekávaných situací. Jednostranné zaměření se může stát dočasnou výhodou, ale v okamžiku změny může být na překážku. Jak dokládá řada současných výzkumů, představa jedné celoživotně budované kariéry není udržitelná. Lidé jsou nuceni vlivem technických, ekonomických, politických a koneckonců i environmentálních změn k mnohem větší flexibilitě, hledání stále nových životních orientací. Všeobecný rozhled, schopnost kritického myšlení a odvaha ke svobodě jsou pro intelektuální elity informační společnosti nezbytnými předpoklady k přežití. Po maturitní zkoušce studium na Přírodní škole formálně končí. Nicméně hodně studentů se k nám opět vrací. Buď jen na návštěvu, na veřejné akce (školní akademie, prezentace expedičních výsledků, plesy) nebo jako vychovatelé na některé výjezdy. S postupem času, během nebo po skončení studia na vysoké škole, však naši absolventi spolupracující i jako externisté při vedení studentských prací a projektů, realizují pedagogické praxe, nebo dokonce po letech nastupují na naši školu jako vyučující. S nadsázkou lze tuto další spolupráci označit za třetí, časově neohraničený stupeň studia. Protože, jak vždycky odcházejícím maturantům říkám: „K Přírodní škole patříte jednou provždy. Je jen na vás, jestli ji budete chtít ještě někdy vidět. U nás budete mít dveře stále otevřené.“ (Vybráno a zkráceno s laskavým svolením autora, Tichý, Fr.: Přírodní škola – cesta jako cíl. Nakladatelství GEUM, Praha 2011.)
94
Novinky ze školství sledujte na webových stránkách www.rizeniveskolstvi.cz
Pojďte s námi diskutovat na facebooku https://www.facebook.com/rizeniveskolstvi?ref=hl
95
© Učitelská unie
Ř í z e n í
v e
š k o l s t v í
Publikace pro řídící pracovníky ve školství vychází 6 x ročně Šéfredaktor: Dr. Vítězslav Žiška, CSc. Zástupce šéfredaktora: Mgr. Tomáš Mikeska Adresa vydavatelství a redakce: Učitelská unie – Dr. Vítězslav Žiška, CSc. IČ: 112 10 788 Metodějova 1466, 149 00 Praha 4 www.rizeniveskolstvi.cz e-mail:
[email protected] tel.: 777840575 Autorské příspěvky a objednávky předplatného přijímá redakce ISSN 2336-7768 Evidenční číslo: MK ČR E 6713 z 14. 12. 1993 Dohoda o zpracování periodického tisku Česká pošta, s. p. ze dne 7. 11. 2005 ID klienta: 38805002 Placeno převodem
96
