NAŘÍZENÍ O EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

NAŘÍZENÍ O EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ Výklad s příklady a konsolidované znění Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91

Kontrola, označování, zpracování a dovoz ekologických výrobků Ekologické pěstování rostlin a ekologický chov zvířat Text Nařízení Rady (EHS) 2092/1991 se zapracovanými změnami k 14. 8. 2003

Ing. Marek Štěrba a kol.

Zpravodaj vysvětluje pouze nejdůležitější základní pravidla Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 a následných nařízení o ekologickém zemědělství (dále Eko-nařízení nebo NR). Nezbavuje žádný podnik, který označuje výrobky jako výrobky z ekologického zemědělství, povinnosti pečlivě sledovat všechny zákonné předpisy týkající se ekologického zemědělství. Vydavatel nepřebírá záruku za správnost vytištěného textu Eko-nařízení.

OBSAH Předmluva

4

To nejdůležitější v krátkosti

5

1. Úvod

7

Základní principy Eko-nařízení 1) Co je dnes upraveno Eko-nařízením? 2) Na které výrobky se nařízení EU vztahuje? 3) Na které výrobky nelze nařízení Eko-nařízení použít? 4) Co platí pro produkty, na které se nevztahuje Eko-nařízení? 6) Které součásti etikety upozorňují na skutečné bioprodukty a biopotraviny? 5) Proč dosud neexistuje jednoznačné evropské označení pro bioprodukty? 7) Při jakém způsobu označování jsou na místě pochybnosti a dotazy týkající se původu z ekologického zemědělství? 8) Na koho je možné se obrátit s dotazy a stížnostmi?

2. Označování a kontrola

12 12

13

Označování Označování zboží z přechodného období (článek 5, odstavec 5 NR) Označování nezpracovaných zemědělských surovin (článek 5, odstavec 1 NR) Označování zpracovaných ekologických potravin Označování krmiv Kontrolní systém (článek 8 a 9 NR) Realizace kontrolního procesu Kontrola v zemědělských podnicích (příloha III. A. 1 . a III. A. 2 NR) Kontrola ve zpracovatelských podnicích (příloha III. B NR) Kontrola dovozců a příjemců dovezených surovin a výrobků Kontrola operátorů (zemědělských podniků, zpracovatelů a dovozců), kteří pro svou činnost využívají subdodávek třetích stran Kontrola výrobců krmiv a jejich subdodavatelů

3. Ekologická rostlinná výroba

13 13 14 14 15 15 16 19 21 21 21

22

Obecné předpoklady pro možnost označování rostlinných produktů za ekologické výrobky (článek 6 a článek 6a NR) Příloha I. Eko-nařízení: Zásady ekologického zemědělství pro zemědělské podniky, část A: Rostliny a rostlinné výrobky Přechodné období Úrodnost půdy a výživa rostlin Ochrana rostlin Sběr planě rostoucích rostlin Produkce hub Příloha II. A Eko-nařízení: Hnojiva a pomocné půdní látky Příloha II. B1 Eko-nařízení: Přípravky a prostředky na ochranu rostlin

/2 /

7 7 8 9 9 10 10

ZPRAVODAJ KEZ 7/2003

22 23 23 24 25 26 26 27 27

4. Ekologický chov zvířat

28

Obecné zásady Přechod k ekologickému chovu Původ zvířat Nákup zvířat Výživa a krmení zvířat Zdravotní péče a veterinární ošetření Způsoby chovu zvířat, vazné ustájení, minimální věk při porážce drůbeže, doprava zvířat Počty zvířat na jednotku plochy a statková hnojiva Výběhy a stáje Systémy chovu odpovídající Eko-nařízení/přechodná období

5. Zpracování ekologických produktů Zpracování a označování biopotravin Původ surovin zemědělského původu Zpracování produktů z přechodného období na ekologické zemědělství. Příloha VI. Eko-nařízení Zásady Suroviny nezemědělského původu (příloha VI. část A Eko-nařízení) Konvenční suroviny zemědělského původu (příloha VI. část C Eko-nařízení) Pomocné látky při zpracování potravin (příloha VI. část B Eko-nařízení) Právně neupravené oblasti zpracování biopotravin

6. Dovozy z třetích zemí po vstupu ČR do EU Kontroly v dovozních podnicích (příloha III. C Eko-nařízení) Popis podniku a první inspekce Dokumentační povinnosti v dovozních podnicích Ohlašovací povinnosti dovozních podniků Certifikace Úprava týkající se třetích zemí (článek 11 Eko-nařízení) Seznam třetích zemí (článek 11 odstavec 1 Eko-nařízení) Povolení k obchodu „dovozní zmocnění“ (článek 11 odstavec 6 Eko-nařízení) Inspekce v zemích, které nejsou členy EU „třetí země“

Použitá literatura

28 28 30 31 32 34 35 36 36 41

43 43 44 45 45 45 46 47 47 48

49 49 49 49 50 50 50 51 51 52

52

Příloha: konsolidované znění Nařízení Rady (EHS) 2092/91


1 – 83

/3 /

PŘEDMLUVA Ochrana životního prostředí a zdraví člověka jsou základní priority naší i evropské politiky a to má vliv i na další směry rozvoje českého zemědělství. Díky vstupu České republiky do Evropské unie respektujeme a podporujeme Společnou zemědělskou politiku, která jako základní směr dalšího vývoje zemědělství stanovila multifunkční zemědělství. Jeho cílem je zachování zemědělství jako producenta potravin současně s plněním mimoprodukčních funkcí zemědělství v oblasti rozvoje venkova, ochrany životního prostředí, zachování evropského rázu krajiny a národního kulturního dědictví. Ekologické zemědělství má v této souvislosti velmi důležitou, průkopnickou pozici, protože plně odpovídá principům trvale udržitelného obhospodařování půdy s minimalizací negativních vlivů na životní prostředí. V ekologicky hospodařících zemědělských podnicích se vědomě upouští od používaní minerálních dusíkatých hnojiv, chemických přípravků na ochranu rostlin a od běžně dokupovaných krmiv. Charakteristickými znaky ekologického zemědělství jsou do značné míry uzavřené koloběhy látek, zamezení vnikání zatěžujících látek do životního prostředí, rozmanité osevní postupy a způsoby chovu odpovídající potřebám zvířat. Poptávka po ekologicky vyráběných potravinách v posledních letech výrazně stoupla. Stále více spotřebitelů klade důraz na co nejvyšší, ekologickou kvalitu potravin a chce vědět, odkud jejich potraviny pocházejí, jak byly vyprodukovány a zpracovány. Ekologické zemědělství ručí v obzvláštní míře za jasná pravidla a transparenci, pokud jde o původ, výrobu a zpracování. Aby byly vysoké požadavky na ekologicky vyráběné potraviny zajištěny i zákonem, vydala Evropská unie již v roce 1991 nařízení o ekologickém zemědělství. Ve smyslu ochrany spotřebitelů a výrobců byl tímto Eko-nařízením vytvořen jednotný evropský minimální standard ekologického zemědělství. Toto Eko-nařízení bylo v minulých letech postupně novelizováno a zdokonalováno tak, že v současné době máme v Evropě ucelený právní předpis (Nařízení Rady (EHS) 2092/91), který řeší vše od pěstování rostlin, chovu zvířat až po obchod a propagaci biopotravin. Tento právní text (jako ostatně většina právních textů) je však poněkud komplikovaný a málo srozumitelný. Proto jsme v kontrolní organizaci KEZ o.p.s. rozhodli, že musíme zemědělce, zpracovatele a dovozce informovat o nejdůležitějších ustanoveních Nařízení 2092/ 91 srozumitelně. Nejprve jsme zpracovali kompletní českou verzi Eko-nařízení, se začleněním všech doplňků a novelizací a na následujících stránkách se snažíme vysvětlit vše potřebné srozumitelnou formou. Snažíme se poskytnout úvodní přehled o tom, která ustanovení musí být po našem vstupu do EU dodržena, aby se produkty směly prodávat jako ekologické. Protože je ekologické zemědělství v Evropské unii upraveno nařízením, musí se postupy stanovené tímto způsobem dodržovat bez výjimky ve všech členských státech EU. Tedy i v České republice. Národní legislativu - Zákon 242/2000 Sb. je po našem vstupu do EU nutno chápat a dodržovat jako prováděcí předpis, který upravuje podrobnosti celého systému. Podle legislativního plánu práce Vlády ČR bude po našem vstupu do EU tento zákon novelizován tak, aby plně odpovídal své nové pozici v legislativně právním systému členského státu EU. Proto také předkládaný text obsahuje výhradně rozbor povinností plynoucích z evropské legislativy a ustanoveními českého zákona se nezabývá.

Za kolektiv autorů Ing. Tomáš Zídek, předseda certifikačního výboru, KEZ o.p.s. /4 /


TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V KRÁTKOSTI

l

l

Úvod, označování l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

Do rozsahu působnosti Eko-nařízení spadají všechny nezpracované zemědělské produkty (ne však ryby ze zemědělci obhospodařovaných rybníků), dále krmiva a krmné směsi, osiva a kromě toho zpracované produkty, jsou-li určeny ke spotřebě. Výrazy „biologický“ a „ekologický“, případně předponami „bio“ a „eko“ se smí označovat pouze takové produkty, které byly vyrobeny ve smyslu Eko-nařízení, ledaže se netýkají zemědělské produkce, anebo zcela zjevně nemají žádný vztah k takovému způsobu výroby. Použití těchto výrazů pro produkty, které nepodléhají nebo zatím nespadají do oblasti aplikace Eko-nařízení, není ponecháno na vůli nabízejícího. Zde platí zákazy uvádění v omyl, které spadají do právních předpisů pro hospodářskou soutěž a potraviny. Výrazy „biologický” a „ekologický” se užívají jako synonyma. Na etiketách balených produktů musí být vždy uvedeno číslo kódu kontrolního orgánu (CZ-KEZ). Dodrží-li podniky, které jsou součástí jednoho ekologického sdružení pěstitelů nebo chovatelů, platné směrnice, smí své produkty označovat značkou sdružení. Balené potraviny, vyrobené ze surovin pocházejících z EU a minimálně z 95 % z ekologického pěstování anebo chovu, smí být označeny značkou povolenou EU. Jako ekologické se smí za určitých podmínek s odkazem na přechod k ekologickému zemědělství prodávat ty rostlinné produkty, před jejichž sklizní bylo dodrženo přechodné období v trvání minimálně 12 měsíců. Pro živočišnou produkci tato možnost neexistuje. Zpracované produkty ze zemědělských surovin, které z více než 95 % (hmotnostní podíl) pocházejí z ekologického pěstování nebo chovu, se smí označovat jako biopotraviny. Zpracované produkty ze zemědělských přísad, které ze 70 až 95 % (hmotnostní podíl) pocházejí z ekologického pěstování nebo chovu, se smí označovat jako biopotraviny pouze se zvláštním upozorněním na tuto skutečnost. Ekologické výrobky se smí vyrábět pouze bez použití geneticky modifikovaných organismů a bez použití výrobků na jejich bázi.

l

l

l

Ekologické pěstování rostlin l

l

l l

l

l

l

l

Podstatnou součástí Eko-nařízení je kontrolní systém. V zásadě se kontroluje výroba a zpracování, balení a dovoz ze třetích zemí.

Při produkci rostlinných ekologických produktů se musí dodržovat základní pravidla ekologického zemědělství podle přílohy I. A Eko-nařízení. Rozmnožovací materiál (např. sadbové brambory, cibulky, odnože, řízky atd.) podléhají zvláštním požadavkům. Sazenice musí obecně pocházet z ekologické produkce. Přechodné období od konvenční rostlinné výroby, než se rostlinné produkty smí prodávat jako ekologické, představuje u jedno- a dvouletých kultur 24 měsíců před výsevem, u trvalých kultur 36 měsíců před sklizní bioproduktů. Úrodnost půdy se udržuje pěstováním luskovin, speciálních rostlin pro zelené hnojení a hluboko kořenících rostlin, dlouhými osevními postupy a hnojením organickými hnojivy. Doplňkově se mohou používat jenom ta organická a minerální hnojiva, která jsou uvedena v pozitivním seznamu (příloha II. A Eko-nařízení). Jako prostředky na ochranu rostlin a hubení škůdců se smí použít jenom ty přípravky, které jsou uvedeny v dalším pozitivním seznamu (příloha II. B Eko-nařízení). Pro sběr planě rostoucích plodin a produkci hub, které se mají prodávat jako ekologické výrobky, existují omezení pro sběr a pěstitelské limity.

Ekologický chov zvířat l

Ekologický chov zvířat se provozuje ve vztahu k půdě.

l

Počet zvířat na jednotku plochy je omezen, aby se minimalizovaly negativní vlivy na životní prostředí.

l

Pokud přechod od konvenčního zemědělství k ekologickému probíhá u zvířat, pastvin a ploch k pěstování krmiv současně, činí doba přechodného období 24 měsíců. Pokud neprobíhá současně, platí specifická délka přechodného období pro plochy na pěstování krmiv

Kontrola, dovoz l

V České republice se na systému kontroly podílejí Ministerstvo zemědělství ČR (dále MZe) a soukromé kontrolní pracoviště KEZ o.p.s. Chrudim. Všechny zemědělské provozy a všechny zpracovatelské podniky jsou minimálně jednou ročně kontrolovány. Kontroly jsou předem ohlášené. Kromě toho se provádějí neohlášené kontroly metodou náhodného výběru. Náklady na kontrolu a certifikaci hradí kontrolovaný podnik. Ekologické produkty ze třetích zemí musí odpovídat parametrům Eko-nařízení. Podniky dovážející ekologické produkty z třetích zemí jsou rovněž kontrolovány KEZ.

l


/5 /

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

a pro jednotlivé druhy zvířat a jednotlivá užitková zaměření. Nakupovaná zvířata musí pocházet z ekologicky hospodařících podniků, jsou však přípustné výjimky pro doplnění základního stáda. Zvířata se musí v zásadě krmit ekologicky vyprodukovanými krmivy. Přípustná je příměs krmiv pěstovaných v průběhu přechodného období z konvenčního způsobu hospodaření na ekologický do výše až 30 % (z vlastního podniku až do 60 %) krmné dávky. Základem výživy mláďat savců je přírodní mléko, nejlépe mléko jejich matek. Není-li možné zásobení výlučně krmivy z ekologického zemědělství, smí se použít i omezený podíl konvenčních krmiv. Nejvyšší přípustný podíl sušiny těchto krmiv je u býložravců (přežvýkavci a koně) 10 %, u jiných druhů, jako jsou prasata a drůbež, 20 % sušiny celkové roční krmné dávky. Zdravotní péče spočívá především v preventivních opatřeních (volba vhodných plemen, vhodné umístění zvířat, krmení hodnotnými krmivy, přiměřené počty zvířat na jednotku plochy). Při použití veterinárních léčiv je třeba upřednostnit fytoterapeutika a homeopatické léky před chemickými alopatickými veterinárními léčivy a antibiotiky. Preventivní podávání chemických alopatických léků a antibiotik je zakázáno. Používání látek na podporu růstu a užitkovosti, jakož i používání hormonů pro řízení reprodukce (možné jsou výjimky u jednotlivých zvířat) je zakázáno. Ochranná lhůta mezi podáním poslední dávky alopatického veterinárního léku a označením produktu jako bioproduktu musí být dvakrát delší, než je ochranná lhůta stanovená výrobcem podle zákona. Zvířata nesmí být uvázána. Na přechodnou dobu jsou možné výjimky pro skot v dosavadních stájích s vazným ustájením (konec přechodného období 31. prosinec 2010). Po roce 2010 je v malých zemědělských provozech nadále možné ustájení dobytka ve stájích s vazným ustájením, pokud je alespoň dvakrát do týdne zabezpečen pobyt zvířat ve výběhu nebo na pastvě. Počet zvířat na hektar musí být omezen tak, aby dávka dusíku připadajícího ročně na 1 ha zemědělsky využívané půdy nepřekročila množství 170 kg. Pro různé druhy zvířat jsou stanoveny jejich maximální počty na jednotku plochy (příloha VII. Eko-nařízení). Zvířata musí být ustájena tak, aby to vyhovovalo potřebám jednotlivých druhů. Počet kusů připadající na plochu stájí má zvířatům zaručit pohodlí a dobré životní podmínky. V příloze VIII. Eko-nařízení jsou uvedeny údaje o minimálních plochách pro ustájení a výběhy. Všem savcům má být umožněn přístup k pastvě nebo na volné prostranství, případně do výběhu, přičemž příslušné prostory mohou být částečně za-

/6 /

l

l

l

l

l

střešeny. Pokud to podmínky dovolují, je třeba býložravcům poskytnout pastvu. Z těchto zásad jsou povoleny výjimky. Minimálně polovina plochy podlahy stájí musí být v plném provedení, to znamená, že nesmí mít štěrbinovou nebo roštovou konstrukci. Ve stájích musí být k dispozici plocha pro ležení nebo odpočinek a musí být vybavena dostatečným množstvím suché podestýlky. Kromě pozdního stadia březosti a doby kojení se prasnice mají chovat ve skupinách. Selata se nesmí držet v klecích. Prasata musí mít k dispozici výběhy, ve kterých mohou rýt. Drůbež nesmí být chována v klecích. Třetina ploch podlah v drůbežárně musí být zpevněna a podestlána. Pro drůbežárny jsou stanoveny maximální počty zvířat na jednu voliéru. Drůbež musí mít k dispozici zelené plochy pro výběh. U předpisů pro výběhy, pro chov drůbeže a pro minimální plochy stájí nebo voliér a výběhů mohou být po dobu trvání přechodného období končícího 31. prosince 2010, povoleny výjimky. Nařízení podrobně upravuje též ekologickou výrobu včelařských produktů.

Zpracování l

l

l

l

l

l

l

Výrobek nesmí obsahovat spolu s ekologicky vyprodukovanou surovinou zemědělského původu stejnou surovinu vyrobenou konvenčním způsobem. Výrobek anebo jeho přísady nesmí být ošetřeny ionizujícím zářením. Výrobek nesmí být vyroben za použití geneticky modifikovaných organizmů (GMO) nebo výrobků na jejich bázi. Smí se použít jenom ty přídatné a pomocné látky, které jsou uvedeny v pozitivních seznamech v příloze VI, část A a B Eko-nařízení. Přídavné a pomocné látky jsou povoleny jen pod podmínkou, že se tradičně ve zpracování potravin používají, vyskytují se v přírodě a biopotravina se bez těchto látek prokazatelně nedá vyrobit nebo uchovat. Konvenční zemědělské suroviny jsou přípustné pouze do podílu nejvýše 5 % (hmotnostní podíl) pod podmínkou, že jsou uvedeny v příloze VI. části C tohoto Eko-nařízení, a jako suroviny vyprodukované ekologickým způsobem nejsou na trhu k dispozici. Členské státy EU mohou v opodstatněných případech nedostatku ekologických surovin u některých výrobních postupů prozatím povolit na omezenou dobu použití konvenčních zemědělských surovin. Subjekty uvádějící takové výrobky na trh musí požádat o povolení příslušný kontrolní úřad (MZe ČR) a doložit nedostatek této suroviny.


1. ÚVOD Základní principy Eko-nařízení Tato kapitola vysvětluje, jak se právní úprava ekologického zemědělství v EU ve své dnešní struktuře vyvíjela 1) a nač se dnes vztahuje 2). Vysvětluje se zde pro které produkty právní definice neexistuje. Dozvíte se, podle jakých kritérií vymezuje Eko-nařízení oblast své působnosti. Pokusíme se vysvětlit, proč to neznamená, že by se produkty, které nespadají do oblasti působnosti právní úpravy pro ekologické zemědělství, směly libovolně a zavádějícím způsobem označovat jako bio nebo eko produkty 3). Poté

probereme, proč doposud neexistuje jednoznačné evropské označování pro bioprodukty 4) a které součásti označování poskytují přesto spolehlivou informaci o tom, že se jedná o skutečný bioprodukt 5). Ukážeme „staré“ bio značky a etikety, podle kterých mohou mnozí spotřebitelé neprávem považovat výrobek za ekologický 6). a navíc vysvětlíme, jak a na koho je možné se obrátit se stížnostmi na nejasné nebo zavádějící “bio“ označení 7).

1) Co je dnes upraveno Eko-nařízením? Na podzim 1991 uveřejnila Rada Evropských společenství EU nařízení číslo 2092/91/EHS, zkráceně Eko-nařízení. V České republice bylo ekologické zemědělství do r. 2001 upravováno Metodickým pokynem Ministerstva zemědělství, který již vycházel z Eko-nařízení. V roce 2001 vstoupil v platnost Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Zákon a jeho prováděcí vyhláška byly Evropskou komisí akceptovány jako plně kompatibilní s právem EU. Vstupem do EU se pro nás jako členskou zemi EU stává plně závazným Nařízení Rady 2092/91 – Eko-nařízení. Eko-nařízení platí pro výrobky, pokud jsou označovány jako výrobky ekologického zemědělství, vychází tedy z označování produktu (článek 1). V článku 5 se nařizuje, že označení “eko“ nebo „bio“ je přípustné pouze tehdy, dodrží-li se podmínky v něm uvedené. Jednou z těchto podmínek je, že zemědělská výroba musí probíhat tak, jak je uvedeno v článku 6. Další podmínka požaduje, aby výroba těchto produktů podléhala kontrolnímu systému ekologického zemědělství založenému na právní úpravě Společenství podle článku 8 a 9.

Příklad: Zemědělec může prodávat obilí jako ekologické jenom tehdy, pokud umožní kontrolnímu pracovišti prověřit, zda na svém hospodářství dodržuje Eko-nařízení. Mlýn, který jeho obilí semele, může namletou mouku nabízet jako ekologickou jenom tehdy, je-li rovněž podroben kontrole. Pekař nemůže napsat, že své housky upekl z ekologické mouky, pokud jeho pekařství rovněž nebylo kontrolováno kontrolním pracovištěm KEZ o.p.s. Kombinace výrobních pravidel a definované, objektivní kontroly činí tuto právní úpravu mimořádně přísnou. Článek 5 obsahuje také podmínku, že se nesmí používat ani geneticky modifikované organismy, ani jejich deriváty, stejně jako ozařování potravin. Článek 5 upravuje zpracování bioproduktů nikoli pomocí technologických instrukcí, nýbrž zúžením spektra povolených surovin, přídatných a pomocných látek k jejich zpracování. Jenom asi jedna desetina přídatných a pomocných látek, které jsou jinak přípustné v běžné potravinářské výrobě, se smí používat při zpracování biopotravin. Mohou být tedy použity pouze ty látky, které jsou uvedeny v “pozitivních seznamech“ v příloze VI. Eko-nařízení. Omezení počtu používaných látek vede současně k vyloučení mnohých postupů zpracování potravin, takže tímto způsobem se dosahuje cíle, aby byly biopotraviny podrobeny menšímu množství zpracovatelských postupů než běžné potraviny. Podmínky zemědělské výroby jsou definovány v článku 6 odkazem na základní pravidla v příloze I. a pozitivní seznamy v příloze II. Eko-nařízení.

Obilí se smí prodávat jako ekologické jenom tehdy, jestliže byla kontrolována jeho výroba.

Důležitou součástí předpisů je též seznam látek, které ekologické hospodářství smí nakupovat „zvenčí“. V ekologické produkci se tedy nemohou používat


/7 /

všechny látky obvyklé v konvenčním zemědělství, nýbrž pouze omezený výběr látek, které jsou uvedeny v „pozitivních seznamech“. V ekologickém podniku nemohou být nepovolené látky ani skladovány.

Příloha VI. Eko-nařízení A. Složky nezemědělského původu B. Pomocné látky při zpracování C. Složky zemědělského původu Nedá se přitom úplně přesně říci, že ekologické zemědělství je zemědělství bez chemie, protože například na ochranu proti houbovým chorobám v ovocnářství se smí použít anorganické sloučeniny mědi a jako hnojivo anorganické sloučeniny fosforu. Správnější charakteristika je, že v ekologickém zemědělství podle pozitivních seznamů je úplně vyloučeno použití velmi účinných organicko-syntetických pesticidů a syntetických dusíkatých hnojiv.

V pozitivních seznamech Eko-nařízení je např. uvedeno, která hnojiva a přípravky na ochranu rostlin mohou být použity.

V pozitivních seznamech Eko-nařízení jsou mj. uvedeny: Příloha II. Eko-nařízení A. Hnojiva a pomocné půdní látky B. Přípravky a prostředky na ochranu rostlin a regulaci škodlivých organismů C. Krmiva D. Doplňkové látky a ostatní produkty používané ve výživě zvířat E. Přípravky pro čištění a desinfekci chovatelských budov a zařízení

V příloze I. Eko-nařízení jsou popsána základní pravidla ekologického zemědělství. Hlavní údaje pro odlišení ekologického způsobu hospodaření od konvenčního se nacházejí v pozitivních seznamech přílohy II. pro hnojiva, přípravky na ochranu rostlin a krmiva. Eko-nařízení EU v článku 12 stanovuje, že se nesmí bránit prodeji bioproduktů z jiných členských zemí EU kvůli jejich označování, a v článku 11 požaduje stejné zacházení s „bio“ produkty z jiných států, které nejsou členy EU, jestliže jsou tamní výrobní a kontrolní podmínky rovnocenné s podmínkami EU. Eko-nařízení představuje pro členské státy v zásadě přímo platné právo. Úřady České republiky musí zabezpečovat jeho výkon jako českého zákona.

2) Na které výrobky se nařízení EU vztahuje? Eko-nařízení je koncipováno tak, že nejprve vymezuje vlastní rozsah působnosti. To se děje v článku 1, který navazuje na objektivní vlastnosti výrobků, například rostlinný nebo živočišný původ, a na označování s odkazem na původ výrobku z ekologického zemědělství. „Biologické“ a „ekologické“ zemědělství znamená přitom totéž. Oba tyto termíny jsou synonyma. Je to zřejmé z článku 2, protože ve vzorovém seznamu pojmů, které typickým způsobem poukazují na původ z ekologického zemědělství, stojí oba termíny rovnocenně vedle sebe. Článek 2 ponechává v zákonném ustanovení zcela na dojmu kupujícího, kdy je produkt označen jako ekologický. Podle judikatury Evropského soudního dvora v Luxemburgu je věcí národních soudů, aby rozhodly, zda spotřebitelé budou mít určitý dojem. V této věci se soudci mohou opírat o vlastní zkušenosti, ale také nechat provést průzkumy mezi spotřebiteli (rozsudek EuGH U.v. 16. 07. 1998, C-210/96 - Sechs-Korn-Eier).

/8 /

Kdy je vzbuzován dojem, že výrobek pochází z ekologického zemědělství? Není to jen tehdy, když se výslovně mluví o „ekologickém zemědělství“ nebo „biologickém zemědělství“. Takové údaje, jako „z přirozeného pěstování nebo chovu“, „z alternativní produkce“ nebo „organicky pěstované“, vyvolávají zpravidla přinejmenším dojem, že výrobek pochází z ekologického zemědělství. Při zkoumání, zda jsou spotřebitelé označením produktu klamáni, musí být jasné nebo se musí zjistit, zda v aspektu relevantním pro rozhodování o koupi bylo označováním oklamáno 90 procent, polovina nebo méně spotřebitelů. Například německý spolkový soudní dvůr rozhodl, že soudci nemusí přihlížet k falešným představám, které zákonodárce zjevně nechtěl chránit. Pokud je však při reklamě orientované na ekologii nebo zdravý způsob života mylně informováno 5 až 10 spotřebitelů ze sta, dostačuje to zpravidla k iniciování zákazů na ochranu spotřebitele.


3) Na které výrobky nelze nařízení Eko-nařízení použít? Do okruhu působnosti Eko-nařízení spadají nezpracované zemědělské produkty včetně surové vlny nebo sena, a kromě toho zpracované produkty, jsou-li určeny ke konzumaci, dále krmiva a krmné směsi a osiva a rozmnožovací materiál, plemenná a chovná zvířata. Eko-nařízení se nevztahuje na takové produkty, jako jsou ekologické pleťové krémy, zubní pasty, šampóny a parfémy, protože se „nekonzumují“. To platí také pro tabák, protože se jeho dým nedostává dále do trávicího traktu, přestože se přijímá ústy. Podobně též žvýkací tabák je spíše přijímán sliznicemi dutiny ústní, než aby se dostával do trávícího traktu. Ve francouzském znění Eko-nařízení je pro „konzumaci“ použito slova „alimentation“. V roce 1991 bylo Eko-nařízení vypracováno původně ve francouzštině. „Alimentation“ proto zřejmě nejpřesněji odráží zákonodárcův záměr. Slova „konzumace“ a „Alimentation“ nepředpokládají konzumaci jenom jako příjem do trávicího traktu, nýbrž také jako příspěvek k zásobovaní těla živinami. To však neplatí v případě léků, což znamená, že se Eko-nařízení nevztahuje na ekologická rostlinná léčiva, avšak výživové doplňky s vitamínem C z ekologicky vypěstované Aceroly do oblasti aplikace Eko-nařízení již spadají. Potraviny z kvasinek neobsahují živočišné nebo rostlinné součásti, protože mikroorganismy nejsou ani rostliny, ani zvířata, a Eko-nařízení se na ně tudíž nevztahuje. Jestliže nějaký zemědělský produkt ještě není zpracován a je nabízen na trhu s ekologickým ozna-

čením, vztahuje se na něj – s výjimkou produktů ze zemědělských rybničních hospodářství Eko-nařízení. Eko-nařízení se tedy také uplatňuje, pokud někdo obchoduje se surovou vlnou a udává, že tato pochází z ekologického chovu. Je-li však vlna zpracována na ekologický svetr, ekologický koberec nebo jinou ekologickou textilii, Eko-nařízení se na tyto produkty nevztahuje ani v tom případě, kdy prodejce tvrdí, že byly vyrobeny z ekologické vlny. Eko-nařízení se nedá aplikovat na ekologický nábytek, protože ten je sice zpracován, ale není určen ke konzumaci. Na nezpracované ekologické dříví se Eko-nařízení rovněž nevztahuje, protože dříví není zemědělský produkt. Naproti tomu kultury ekologických vánočních stromků je možné vzhledem ke krátké době rotace považovat spíše za zemědělskou než za lesní produkci, a proto pro ně Eko-nařízení platí. Pro několik málo produktů, jako jsou například ryby, v Eko-nařízení EU ještě žádné předpisy nejsou. V ČR platný zákon o ekologickém zemědělství však zahrnuje i úpravu pro chov ryb, takže KEZ o.p.s. ekologický chov ryb kontroluje. Na „bioryby“ se Eko-nařízení nedá aplikovat. Totéž platí i pro lov divoké zvěře (článek 4 bod 11). Sběr planě rostoucích rostlin Eko-nařízení zahrnuje (příloha I. část a bod 4). Produkty, na které se prozatím Eko-nařízení nevztahuje, jsou zpravidla ty, jejichž výroba se vyznačuje jistými technickými zvláštnostmi. Zde se často dá jen těžko dosáhnout shody v rámci celé EU, protože jsou sporná i jednotlivá stanoviska.

4) Co platí pro produkty, na které se nevztahuje Eko-nařízení? Zákon chrání spotřebitele před klamáním. Chráněno je jeho oprávněné očekávání. Co může spotřebitel právem očekávat u ekologického produktu, odpovídá tomu, co ekologičtí rolníci celosvětově považují za společný jmenovatel ekologické produkce a k čemu prakticky přihlíží. Obecně uznávané zásady jsou uvedené v pravidlech IFOAM (Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství). Pravidla IFOAM jsou součástí Standardů KEZ. Tato pravidla a tedy i Standardy KEZ jsou ve vymezení ekologického zemědělství o něco přísnější než Eko-nařízení a zahrnují i produkty, na které se Eko-nařízení EU nevztahuje. Není přitom Eko-nařízením zakázáno označovat za ekologické takové produkty, na které se vzhledem k jejich věcným vlastnostem Eko-na-

řízení nevztahuje. Právní předpisy pro potraviny neukládají povinnost žádat povolení k označování výrobků. Pokud nejsou zákonem zakázány, je takové označování povoleno. U označování výrobků však také nevládne úplná volnost, označování jako „eko“ nebo „bio“ není ponecháno na libovůli prodejce, ale hrají zde roli všeobecné zákazy klamání spotřebitele, které jsou součástí právních předpisů pro hospodářskou soutěž a potraviny. Pro bioprodukty, na které se nevztahuje Eko-nařízení, platí rovněž přísné právní předpisy. Všechny produkty, na které zatím nelze aplikovat toto Eko-nařízení, spadají totiž do oblasti působnosti českých zákonů, které zakazují udávat nepravdivé informace o způsobu výroby zboží.


/9 /

Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele zakazuje klamání spotřebitele. § 8 uvádí, že nikdo nesmí klamat spotřebitele uváděním nepravdivých, nedoložených, nepřesných či dvojsmyslných údajů o skutečných vlastnostech výrobku. Odpovědnosti za takovéto údaje se nelze zprostit poukazem na skutečnost, že potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. § 10 zákona o potravinách zakazuje uvádět do oběhu potraviny klamavě značené ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Také všechny vstupy pro EZ, které jsou předmětem obchodních vztahů (např. krmiva, léčiva, prostředky na ochranu rostlin a osiva), požívají právní ochrany proti klamání spotřebitele. Kdo nabízí tyto produkty tak, že může dojít k omylům, porušuje ustanovení § 46 obchodního zákoníku o klamavém značení. Postižitelné je již použití údajů zcela pravdivých, jestliže vzhledem ke způsobu, jakým byly použity, mohou uvést v omyl. Všechny tyto předpisy jsou založeny na tom, jak chápe úpravu zboží průměrný spotřebitel. Nezáleží

na tom, jaký významový obsah spojují s určitými slovy a symboly odborníci, ale co si myslí potenciální zákazník. To, co si myslí, je podstatně ovlivněno tržní praxí, tedy tím, co se mu vlastně ke koupi nabízí. Ojediněle již od dvacátých let a častěji od sedmdesátých let minulého století (v ČR od devadesátých let) se zemědělské výrobky nabízejí s odkazem na to, že pocházejí z ekologického nebo biologického zemědělství. Oba pojmy „ekologický“ nebo „biologický“ znamenají totéž. Jejich význam formovaly v průběhu desetiletí spolky, kde se sdružovali ekologicky nebo biologicky hospodařící zemědělci. Jejich technické definice ekologické produkce zahrnují též ty oblasti výroby, pro které ještě právní úprava není k dispozici. Směrnice ekologických svazů dokumentují v tržní praxi, co může být právem označováno jako „ekologický“ nebo „biologický! produkt (bioprodukt). V České republice jsou takovými soukromými směrnicemi Standardy KEZ (více www.kez.cz).

5) Proč dosud neexistuje jednoznačné evropské označení pro bioprodukty? Od února 2000 má Evropská unie ekologickou značku. Je barevná a představuje symbolizovaný obilný klas obklopený kruhem dvanácti hvězd a zeleným zoubkovaným prstencem s nápisem „EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ“. Tato značka ovšem není povinnou etiketou pro bioprodukty a v současné době se ještě málo používá. Důvodem této skutečnosti může být velmi úzce chápaná možnost propůjčení značky. Tuto značku například prakticky nelze použít na zpracované produkty vyrobené ze surovin pocházejících z EU, ale obsahující mimoevropské suroviny jako např. koření. Komise EU zastává v neformálních stanoviscích názor, že pouze výrobky, jejichž zemědělské suroviny byly vyprodukovány v EU, smí být opatřeny ekologickou značkou EU (článek 10) a že dodržení ekvivalentních výrobních a kontrolních podmínek ve státech, které nejsou členy EU (článek 11), nepostačuje.

Použití ekologické značky EU nemá pro podniky zpracovávající potraviny velký smysl, jestliže se jí smí označovat jenom výrobky vyrobené výlučně ze surovin Ekologická značka EU se pocházejících z EU a ty, kte- ještě málo používá, proré obsahují i jiné suroviny, tože podmínky pro jeho se touto značkou označovat propůjčení jsou chápány příliš úzce. nesmí. Producenti mají zájem o jasnou, jednotnou a srozumitelnou prezentaci na trhu, a to také pokud jde o bioprodukty. Nechtějí, aby museli vysvětlovat, proč některé ekologické výrobky mají zvláštní ekologickou značku EU a jiné ne. Přitažlivost ekologické značky EU trpí konec konců i tím, že je velmi podobná až zaměnitelná se značkami EU pro „chráněné označení původu“ a „chráněný geografický původ“.

6) Které součásti etikety upozorňují na skutečné bioprodukty a biopotraviny? Od ledna 1997 musí mít všechny výrobky ve své etiketě jméno nebo kódové číslo kontrolního pracoviště, které bylo oprávněno kontrolovat poslední krok

/10 /

výroby nebo zpracování produktu. Problém spočívá pouze v tom, že členské státy zvolily různé označení – viz seznam kontrolních organizací ve vyhlášce


k Zákonu o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. Pro bioprodukty a bipotraviny, které jsou označovány v České republice je předepsáno uvádět „CZ-KEZ“, v Německu „DE-000-eko-kontrola“, finské kontrolní číslo je „FI-A“. Francouzský kód je „FR-AB OO“, italský „IT ASS“, „IT BAC“, rakouský „AT-země-00-BIO“ atd.

V ČR existuje již od počátků ekologického zemědělství jednotná značka pro produkty a potraviny pocházející z ekologického zemědělství. Logo má následující podobu:

PRODUKTY EKOLOGICKÉHO ZEMÌDÌLSTVÍ KEZ předpokládá, že po vstupu ČR do Evropského společenství bude nadále poskytovat tuto značku všem producentům a výrobcům, kteří splní podmínky Eko-nařízení Pro „eko“ produkty, které se etiketují v ČR, je předepsáno uvádění kódového čísla

Značky svazů ekologických zemědělců poskytují v případě, že je spotřebitel zná, spolehlivou informaci o tom, že výrobek pochází z ekologické produkce. Eko-nařízení právně definuje, čím se ekologický způsob hospodaření vyznačuje. Ve velké míře se to shoduje s tím, co vytvořila sdružení ekologických výrobců a zpracovatelů. Je přípustné, když svazy vypracují své směrnice tak, aby v ekologické kvalitě poskytovaly ještě něco „navíc“. Mohou je formulovat tak, aby předpisy pro výrobní proces byly přísnější než je zákonné minimum. Tato nadstandardní ekologická kvalita se pak smí také veřejně prezentovat. Základem však zůstává ekologická kvalita podle Eko-nařízení, která musí být splněna a vždy prokázána.

V poslední době se začínají prosazovat zájmy zemědělců a zpracovatelů, kteří mají zájem splňovat přísnější kriteria, a tím prezentovat i vyšší úroveň hospodaření v ekologickém zemědělství. Pro tuto skupinu podnikatelů připravila společnost KEZ směrnice „Standardy KEZ“, které vycházejí ze směrnic mezinárodního hnutí pro EZ IFOAM. Standardy KEZ jsou certifikačním programem, který je akreditován akreditačním orgánem IFOAM a KEZ může podnikatelům, kteří splňují kriteria těchto směrnic, udělit právo užívání a označování svého zboží logem IFOAM:

Přihlášení k těmto Standardům umožňuje mimo jiné i podnikatelům vyvážet svoje výrobky do zemí mimo EU bez komplikací a dalších inspekčních a certifikačních opatření s deklarací původu z EZ (více: www.kez.cz).

Stále více supermarketů prodává ekologické výrobky pod vlastními značkami, jako např. Selský dvůr.


/11 /

7) Při jakém způsobu označování jsou na místě pochybnosti a dotazy týkající se původu z ekologického zemědělství? Pojmy jako „vejce z alternativního chovu“ nebo „víno z vinic obhospodařovaných s minimální zátěží životního prostředí“ poukazují na původ z ekologické produkce, ale užívají se stále ještě i pro jinak vyráběné produkty. Termín „přírodní potravina“ označuje často ekologické zboží, ale není tomu tak vždy. V obchodech se zdravou výživou lze najít mnoho ekologických výrobků, ale také neekologických, pocházejících nezřídka od stejného výrobce. Eko-nařízení je aplikovatelné i tehdy, kdy ten kdo zboží označoval, neměl v úmyslu poukázat na jeho ekologický původ, pokud však oslovený okruh spotřebitelů etiketu v tomto smyslu chápe. Tato zásada se uplatní u ochranných značek jako „BIOBEST“ nebo „BIOMILD“, které byly registrovány na patentovém úřadě a začaly se používat několik desetiletí před ekologickou vlnou osmdesátých let. Ochrana pro takové značky ale neexistuje. Jakmile u spotřebitele vzbudíte dojem, že produkt pochází z ekologické produkce, je použití předpisů Eko-nařízení možné. Staré značky se pak smí používat jenom pro skutečně ekologické výrobky.

V případě nejasného ekologického označení se spotřebitelé mohou obrátit na koordinační pracoviště.

Zápisem do rejstříku ochranných značek získá vlastník značky ochranu před používáním značky jinými subjekty. Úřad pro ochranu průmyslového vlastnictví však nezkoumá, zda se tato značka smí podle zákona bez rizika oklamání používat pouze na výrobky z ekologické produkce. Tento úřad ověří jenom to, zda obecně neexistují možnosti použití nějaké značky bez toho, aby byl trh klamán. Pokud se tato skutečnost prokáže, odmítne ji zaregistrovat. Na naléhání podnikatelů vytvořil zákonodárce pro značky, v nichž je obsaženo slůvko „bio“ nebo „eko“ a které byly registrovány předtím, než vstoupilo v platnost první Eko-nařízení v roce 1991, časově omezenou zvláštní úpravu. Podle ní se smí až do konce června 2006 zobrazovat tyto značky na výrobcích, které nepocházejí z ekologické produkce, avšak pod podmínkou, že při každé jednotlivé reprodukci této značky bude čitelně uvedena informace, že se nejedná o výrobek pocházející z ekologického zemědělství. (článek 5, č. 3a NR). V Eko-nařízení je pomocí několika pojmů v ustanoveních o výjimkách jasně stanoveno, že drobně tištěné poznámky uvedené na výrobku nejsou dostačující. Je předepsáno, že „značka musí být vždy opatřena jasným, zřetelně viditelným a lehce čitelným upozorněním“, že výrobek „nebyl vyroben ekologickým způsobem“. Nestačí, aby na běžném výrobku se starou biologickou značkou bylo toto upozornění uvedeno na libovolném místě, ale tato informace musí být připojena ke každé reprodukci této značky. Vedle značky, která se objevuje na mléčných výrobcích s jogurtovými kulturami (např. „Bioghurt“), by se po 24. 08. 2000 mělo objevovat jasné upozornění, že mléko pro výrobu tohoto výrobku nepochází z ekologické produkce, nebo by se značka měla používat v změněné podobě (třeba „Bighurt“).

8) Na koho je možné se obrátit s dotazy a stížnostmi? Co se dá dělat v případech, kdy ekologické označení není jasné? V těchto případech je vhodné obrátit se na občanská sdružení zabývající se ochranou spotřebitelů např. Sdružení obrany spotřebitelů,

/12 /

Rytířská 10, 110 Praha 1, www.spotrebitele.info, www.spotrebitele.cz nebo Asociaci občanských poraden, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, tel: 234 621 260, www.obcanskeporadny.cz.


2. OZNAČOVÁNÍ A KONTROLA Označování Eko-nařízení nestanovuje pro označování a propagaci ekologických výrobků žádný povinný odkaz na ekologické pěstování nebo chov. Tím je zemědělským provozům, jakož i zpracovatelským a dovozním podnikům ponechána do značné míry volná ruka v tom, jak budou označovat a propagovat zemědělské výrobky z ekologické produkce. Na etiketách balených výrobků musí být ovšem vždy uvedeno kódové číslo kontrolního pracoviště, které je pověřené kontrolou daného podniku (CZ-KEZ). Na trhu pro ekologické potraviny je velký počet různých výrobních značek pro ekologické produkty. Velmi známé jsou například ochranné značky svazů ekologických zemědělců a předních certifikačních organizací.

Tyto značky smí používat jenom členové sdružení. Provozy a podniky musí kromě požadavků Eko-nařízení dodržovat ještě přísnější nároky směrnic pěstitelských sdružení. Pokud jde o BIO značku zavedenou v roce 2001 (oficiální značka EU pro označení bioproduktů a biopotravin z EU) platí, že smí být použita jenom tehdy, je-li splněno Eko-nařízení. Maloobchod s potravinami používá pro své bioprodukty prodávané ve velkoprodejnách vlastní značky zboží. I když se nepoužívají výše uvedené značky svazů ekologických zemědělců nebo jiné ochranné značky, ale zemědělské výrobky se prodávají pod označením jako „z ekologického pěstování“, „z kontrolovaného biologického zemědělství“ apod., musí být dodrženo Eko-nařízení. Pro označování BIO zboží vyrobeného v EU se smí používat také značka zavedená Evropskou unií „Slovní označení konformity (shody) ES“. Použití slovního označení konformity ES není předepsáno, ale váže se na určité podmínky. Například jím smí být opatřeny pouze takové produkty, které se nacházejí v uzavřených obalech a tak se také dostávají do obchodu. Slovní označení konformity ES se nesmí použít na zpracované potraviny, které obsahují méně než 95 procent ekologicky vyrobených zemědělských surovin, ani na dovezené ekologické zboží.

Označování zboží z přechodného období (článek 5, odstavec 5 NR) _________________________________________________ (Viz také kapitolu 5. „Zpracování“). Rostlinné produkty, které byly sklizeny dvanáct měsíců po započetí kontrolního procesu, se mohou prodávat již jako ekologické s odkazem na přechod hospodářství, z něhož pocházejí, k ekologickému způsobu výroby. Pro ekologické živočišné produkty, na rozdíl od dosavadní platné úpravy v České republice, podle zákona č. 242/2000 Sb., tato možnost označování k dispozici není. Trh pro rostlinné produkty z přechodného období je však omezený. Podle Eko-nařízení smí produkty z přechodného období obsahovat pouze

jednu rostlinnou surovinu zemědělského původu. Například ekologické brambory z hospodářství v přechodu se prodávat mohou, pšenice z ploch v přechodu může být označena jako ekologická s odkazem na přechod k ekologickému zemědělství jen tehdy, bude-li se prodávat jako například pšeničné vločky. Pokud by se měla použít třeba k upečení žitno-pšeničného chleba, byl by to přestupek proti předpisům nařízení EU, protože takový chléb ze směsi pšeničné mouky s žitnou obsahuje dvě suroviny zemědělského původu.


/13 /

Pro označování a prodej rostlinných produktů z přechodného období předepisuje Eko-nařízení povinné upozornění: “produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“. Pokud se používá toto upozornění na etiketách výrobku nebo v rePRODUKT PØECHODNÉHO OBDOBÍ klamních materiálech, nesmí mít náK EKOLOGICKÉMU ZEMÌDÌLSTVÍ padnější formu, barvu ani velikost než vlastní označení produktu. I když se Ekologické produkty deklarované jako „z přechodného období“ smí rostlinné produkty z přechodného ob- sestávat jenom z jedné rostlinné suroviny dobí prodávají jako volně ložené zboží (například obilí), je důležité, aby se toto upozor- turách. Ty jsou pak spolu s jednou kopií certifikátu nění spolu s kódovým číslem příslušného kontrol- dodavatele pro balené i volné zboží dokladem kvality ního pracoviště uvádělo na dodacích listech a fak- pro odběratele tohoto zboží z přechodného období.

Označování nezpracovaných zemědělských surovin (článek 5, odstavec 1 NR) __________________________________________________ Rostlinné a živočišné produkty vyrobené po uplynutí doby, kterou pro přechod od konvenčního způsobu hospodaření k ekologickému předepisuje Eko-nařízení, musí být pro odběratele, případně spotřebitele jednoznačně identifikovatelné jako bioprodukty. To platí jak pro volně ložené, tak pro balené zboží.

Na etiketách baleného zboží musí být kromě názvu a adresy zemědělského provozu uvedeno i upozornění na ekologickou výrobu (například BIO vejce) a kódové číslo kontrolního pracoviště. Při prodeji nebaleného zboží musí být tyto údaje uvedeny přinejmenším na dodacím listu a faktuře.

Označování zpracovaných ekologických potravin__________________________ U zpracovaných potravin závisí označování na procentuálním podílu zemědělských surovin z ekologické produkce, které byly použity pro jejich výrobu.

Dále musí být splněny i ostatní požadavky Eko-nařízení pro zpracování biopotravin (viz kapitola 5, Zpracování).

Výrobky s více jak „95 %“ (článek 5, odstavec 3 NR) Je-li podle receptury hmotnostní podíl země- biopotravina. Kromě údajů předepsaných zákonem dělských surovin z ekologického pěstování vyšší o potravinách musí být na etiketě uvedeno kódové než 95 %, smí být produkt v distribučním označení číslo kontrolního pracoviště odpovědného za kontrobez omezení charakterizován a propagován jako lu potravinářského podniku, který produkt vyrábí. Výrobky s více než „70 %“ (článek 5, odstavec 5a NR) Pochází-li z ekologické produkce pouze 70 až 95 % zemědělských surovin, smí se z nich vyrobená potravina propagovat jako ekologický výrobek pouze s určitými omezeními. Takovýto výrobek se nepovažuje za biopotravinu, ale výroba podléhá stejným kontrolním postupům a na veškerých dokumentech musí být uváděn kód kontrolní organizace (CZ-KEZ). Na etiketě výrobku nesmí být v tomto případě použit odkaz na ekologické zemědělství. Procentuální podíl surovin z ekologického zemědělství se udává v seznamu složek vedle obchodního názvu spolu s upozorněním „X procent surovin zemědělského původu bylo získáno podle zásad ekologického zemědělství“, které v této formě předpisuje Eko-nařízení. Toto okénko ovšem nesmí být nápadnější než

/14 /

obchodní název. V seznamu surovin musí být kromě toho uvedeno, která zemědělská surovina z ekologického zemědělství pochází a která ne. Ani tady není zvýraznění informací přípustné. Označování krmiv a krmných směsí Od 5. února 2003 upravuje Eko-nařízení také výrobu a označování krmiv pro ekologické zemědělství. Odkaz na původ z EZ nesmí být výraznější než je obchodní název krmiva. Tento odkaz musí být doplněn údaji o % sušiny a seznam surovin pocházejících z EZ, % sušiny a seznam surovin pocházejících z přechodného období a o celkové % surovin živočišného původu. Pro značení krmiv se smí používat následující označení:


Označování krmiv___________________________________________________________ Ekologicky vyrobené krmivo

Možno použít v ekologickém zemědělství

Pro krmiva, u kterých nejméně 95 % sušiny produktu pochází z ekologicky vyrobené krmné suroviny. Zbývajících 5 % může být jiného původu, ale mohou to být pouze krmné suroviny uvedené v příloze II, části C Eko-nařízení.

Pro krmiva skládající se z různých podílů krmiv z ekologického zemědělství a/nebo konvenčního zemědělství. Platí, že nelze současně používat stejné suroviny pocházející z EZ a z konvenčního zemědělství.

Kontrolní systém (článek 8 a 9 NR) Eko-nařízením byl v evropském rozsahu zaveden kontrolní postup pro ekologicky hospodařící zemědělské podniky, jakož i pro podniky zpracovávající a dovážející ekologické potraviny, pro výrobce krmiv a krmných směsí pro EZ a výrobce rozmnožovacího materiálu. Členské země Evropské unie se před nabytím účinnosti Eko-nařízení mohly rozhodnout, zda kontrolu chtějí vykonávat pouze prostřednictvím

státních pracovišť (např. Dánsko) nebo prostřednictvím soukromého nezávislého systému, na který dohlíží stát. V České republice se na výkonu kontroly podílí státní dozorový orgán, kterým je MZe a soukromé kontrolní pracoviště KEZ o.p.s. Úkoly státního dozorového orgánu a soukromého kontrolního pracoviště v kontrolním procesu jsou odlišné. Tabulka 1

Úkoly dozorových orgánů a kontrolních pracovišť v EU Dozorový orgán

Soukromé kontrolní pracoviště

Schvalování soukromého kontrolního pracoviště

Hlášení podniků dozorovému orgánu

Dozor nad prováděním kontrolního procesu soukromým kontrolním pracovištěm

Vykonávání kontroly v zemědělských provozech, jakož i v zpracovatelských a dovozních podnicích

Evidence a registrace provozů a podniků, které podléhají kontrole

Certifikace a propůjčování slovního označení konformity EU

Ukládání sankcí podnikům v případě závažných přestupků podniků a provozů.

Ukládání sankcí podnikům v případě menších a středně závažných přestupků

Udělování zmocnění k prodeji bioproduktů ze třetích zemí

Podávání zpráv dozorovému orgánu

Podávání zpráv komisi EU V České republice má soukromé kontrolní pracoviště KEZ o.p.s., Chrudim, povolenou a akreditovanou kontrolní činnost v oblasti: • • • • •

A (zemědělská výroba), B (úprava/zpracování biopotravin a krmiv), C (dovoz bioproduktů ze států, které nejsou členy EU), D (služby pro ekologické operátory), E (výroba a zpracování krmiv a krmných doplňků).

V příloze jsou uvedeny kontaktní adresy MZe ČR a KEZ o.p.s. Kontrolní pracoviště prověřuje minimálně jednou ročně též zpracovatelské podniky. ZPRAVODAJ KEZ 7/2003

/15 /

Úkoly KEZ o.p.s. Na dodržování Eko-nařízení dohlíží KEZ o.p.s. Mezi podnikem a kontrolním pracovištěm se uzavírá smlouva o inspekci a certifikaci podle Eko-nařízení. Podnik se tak zaváže dodržovat Eko-nařízení a souhlasí se standardním kontrolním programem kontrolního pracoviště. Zemědělské provozy jakož i zpracovatelské a dovozní podniky jsou minimálně jednou ročně - v případě potřeby i častěji - prověřovány kontrolním pracovištěm. Inspekce v ekologickém zemědělství je především „kontrolou procesů“. Náhodným výběrem

a v každém případě při opodstatněném podezření se odebírají také vzorky na provedení potřebných analytických zjištění. Při kontrole se především prověřuje správnost pracovních postupů, vstupy a výstupy surovin a zboží, evidence atd. Laboratorní analýzy výrobků se realizují náhodným výběrem nebo při podezření na možnou přítomnost nepovolených látek.

Kontrolní orgán Účast na kontrolním procesu je spojena s náklady. Na základě ceníku, který musí kontrolní pracoviště v rámci povolovacího řízení předložit dozorovému úřadu, se podnikům účtují náklady na kontrolu. Operátor, který se na úhradě nákladů nepodílí, může být z kontrolního procesu vyloučen.

Kontrolní pracoviště zpravidla zasílají i další informační materiály k Eko-nařízení (formuláře žádostí o poskytnutí výjimek apod.) a k jejich standardnímu kontrolnímu programu.

Realizace kontrolního procesu _____________________________________________ Minimální požadavky jsou stanoveny v příloze III. Eko-nařízení. Zahrnují zemědělskou výrobu (rostlinná výroba: příloha III. A. 1. NR, živočišná výroba: příloha III. A. 2. NR), zpracování (příloha III. B NR), dovoz ekologických produktů ze států, které

nejsou členy EU (příloha III. C NR), zemědělskou výrobu, zpracování či dovoz s využitím dodávaných služeb (příloha III. D NR) a výrobu krmiv, krmných směsí a doplňků (příloha III. E NR).

Kontrola v zemědělských podnicích (příloha III. A. 1. a III. A. 2 NR) _______ Popis podniku a první inspekce Na začátku kontrolního procesu se vypracuje popis podniku (příloha III. A. 1., č. 1 a III. A. 2., č. 1 NR), obsahující důležité charakteristiky zemědělského podniku, jako například: l l l

l

l

jméno, adresu, personální obsazení, plány hospodářství, budov, stájí, výběhů a skladů, seznam pozemků a mapy všech pozemků využívaných pro zemědělskou výrobu, plány hospodaření v EZ pro rostlinnou i živočišnou produkci, podnikatelský záměr, seznamy zvířat.

Struktura těchto dokumentů je podobná jako v žádosti o registraci podle Zákona o ekologickém zemědělství. Přihláška ke kontrole se předává kontrolnímu pracovišti a na jejím základě uzavře podnik smlouvu o kontrole. Dnem podepsání smlouvy o kontrole mezi podnikem a kontrolním pracovištěm je zahájeno přechodné období k ekologickému zemědělství.

/16 /

Eko-nařízení detailně upravuje způsob realizace kontrol v zemědělském podniku.


Plán hospodářství a budov sloužících pro EZ obsahuje polohu a funkce všech budov a zařízení (např. stájové prostory, hnojiště, strojovna, sklad obilí). Protože Eko-nařízení v příloze VIII. předepisuje minimální plochy stájí, doporučuje se vyznačit do plánů přesné rozměry stájové plochy, která je zvířatům k dispozici. Podkladem pro seznam pozemků může být kopie aktuálního seznamu celkových ploch a způsobů užívaní. Avšak kontrolní pracoviště potřebují kromě údajů, které jsou nutné k žádosti o dotace EU, ještě další informace (např. pěstované odrůdy a statut osiv a sadby, které podnik používá – konvenční, ekologické, vlastní a dále, aplikaci vlast-

ních a dokoupených hnojiv, atd.). Proto je k účelu kontroly potřebné vést separátní evidenci pozemků. V mapě mají být všechny pozemky, které zemědělský podnik obhospodařuje, označeny tak, aby je inspektoři kontrolního pracoviště mohli bez pomoci vyhledat (doporučují se základní mapy – 1:10 000, příp. letecké snímky systému IACS). V průběhu první inspekce se popis podniku doplní a prodiskutuje se problematika Eko-nařízení. Prohlídkou provozních budov, stájových prostor a pěstitelských ploch se zkontroluje, zda se v daném podniku dodržují požadavky Eko-nařízení a které věci vyžadují zlepšení.

Příklad: Popis podniku a první inspekce v zemědělském podniku Ekofarma Novák Zemědělec Novák obhospodařuje 75 ha orné půdy se 40 dojnicemi. Od svého souseda ví, že jedna mlékárna v regionu ještě hledá ekologicky vyráběné mléko. To je podnět, aby následoval své přání převést hospodářství na ekologickou produkci. Nejdříve se poštou vyřídí formality nutné pro přihlášení podniku. Podnikatel obdrží formuláře přihlášky pro ekologické zemědělství. Protože je žádost poměrně rozsáhlá a komplikovaná a protože pan Novák má velký zájem co nejrychleji začít produkovat Bio-mléko, vyhledá pan Novák pomoc poradce pro ekologické zemědělství, který mu pomůže přihlášku zpracovat. Ještě před příjezdem poradce pan Novák zkopíruje mapy pozemků a seznam celkových ploch a způsobů užívaní. Dále nakreslí plány statku a budov. Stáje proměří a rozměry zaznačí do plánu. Zaznamená plánovanou zimní a letní krmnou dávku. Přihlášku odešle na KEZ. Několik týdnů, protože zpracování žádosti věnoval náležitou pozornost a žádost je bezvadná, obdrží písemné oznámení nebo telefonické ohlášení první vstupní inspekce inspektora Mlynáře. Pro potřeby inspekce připraví pan Novák veškeré povinné evidence a doklady, případně přiveze účetnictví od svého účetního, má-li jej (podnik musí vést účetnictví). V průběhu inspekce si pan Mlynář nechá od rolníka Nováka do detailů vysvětlit koncepci podniku, která byla vypracována ve spolupráci s poradenským pracovištěm. Pak si prohlédne statek a zkontroluje výrobní prostředky (např. hnojiva, krmiva). Stádo se porovná s evidencí. Důkladné poradenství při přechodu z konvenčního způsobu hospodaření na ekologické poskytují vyškolení a akreditovaní poradci a poradci svazů ekologických zemědělců (informace lze získat na adrese

EPOS – Spolku poradců v EZ). Pokud poradenství provádí poradci akreditovaní MZe ČR, lze na něj získat u MZe dotaci. Technickou pomoc při přípravě přechodu na EZ lze získat u KEZ o.p.s. Několik kusů dobytka je ještě ustájeno ve staré stáji s roštovou podlahou, což podle Eko-nařízení není přípustné. Na polici v garáží leží ještě několik starých postřikových přípravků. Tyto musí být ihned po inspekci předepsaným způsobem zlikvidovány, protože nepřípustné výrobní prostředky se v ekologickém hospodářství nesmí skladovat. Pak následuje prohlídka polí. Inspektor si všiml, že rolník ještě vysel mořenou kukuřici. V kanceláři se pak doplní formuláře kontrolního pracoviště pro popis podniku. Poté, co si prohlédl účetní doklady, vysvětluje inspektor panu Novákovi, jak do budoucna bude vést evidenci pozemků. Dále mu vysvětlí, že teď musí detailně zaznamenávat i každé ošetření zvířat. Ekologické hospodaření se inspektorovi jeví jako správné. Na orné půdě se pěstováním jetelotrávy již zvýšil podíl luskovin v osevních postupech na přibližně 20 %. Výsledky inspekce se zaznamenají do inspekční zprávy, kterou podepíše inspektor i vedoucí podniku. Do čtyř týdnů po inspekci dostane pan Novák vyrozumění z kontrolního pracoviště. Vyhodnocení kontroly obsahuje podmínky, které podnik musí dodržet, aby plně vyhověl požadavkům Eko-nařízení. Zároveň obdrží z MZe dokument „Informace o zahájení přechodného období“ jako doklad o tom, že podaná žádost o registraci byla bezvadná a vstupní inspekce neshledala závažné nedostatky, které by bránily zahájení přechodného období. Přechodné období začíná běžet dnem uzavření smlouvy o kontrole s KEZ. Bio-mléko však zatím prodávat nemůže, protože musí nejdříve proběhnout doba stanovená pro přechod k ekologickému hospodaření.


/17 /

Dokumentační povinnosti ekologického zemědělského podniku. Podle předpisů Eko-nařízení se musí vést tyto provozní záznamy: l l

v rostlinné výrobě: roční osevní plány (příloha III. A. 1. NR) a karty pozemků v živočišní výrobě: stájový registr, kam se zaznamenávají přírůstky nových zvířat, úbytky a ztráty, evidenci o používaných krmivech a krmných dávkách, zdravotní péče, terapeutické zásahy a veteri-

l l l l

nární ošetření (příloha III. A. 2., č. 4 NR) pro všechna odvětví produkce (příloha III. A. 1., č. 3 NR): záznamy o původu, druhu a množství dokoupených vstupů a jejich použití záznamy o druhu, množství a odběrateli prodaných zemědělských výrobků dokumentace denních prodaných množství v přímém prodeji.

Povinné záznamy V rostlinné výrobě je nezbytná karta pozemku, ve které se evidují osevní postupy, použité odrůdy a jejich statut, jakož i aplikace vlastních a nakupovaných hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, dosažená sklizeň a výnos plodin. V živočišní výrobě se vede stájový registr, ze kterého se dají zjistit přírůstky nových zvířat, úbytky a ztráty na zvířatech. V evidenci o léčení by se měla zaznamenávat opatření na prevenci a léčení chorob tak, aby se dala přiřadit k jednotlivým zví-

řatům (např. u skotu), případně ke skupinám zvířat (např. u prasat ve výkrmu a drůbeže). Je nutno dokumentovat rovněž podávané dávky krmiv. Nákup materiálu, nákup a prodej surovin nebo výrobků podniků, které jsou povinny vést účetnictví, může být dokladován pomocí účetních dokladů. Pokud podnik není povinen vést účetnictví, musí si založit vlastní evidenci dokladů. Všechny záznamy musí být aktuálně vedeny, musí být průkazné a musí navazovat na prvotní účetní doklady.

Ohlašovací povinnost zemědělského ekologického podniku a postup pro udělení výjimek. Popis podniku, který se předkládá kontrolnímu pracovišti, je nutné neustále aktualizovat, aby kontrolní pracoviště mělo možnost plnit své kontrolní povinnosti v plném rozsahu. V rostlinné produkci je kromě toho nutné, aby osevní plány byly kontrolnímu pracovišti předloženy ke stanovenému termínu (příloha III. A. 1, č. 3 NR). K aplikaci hnojiv a prostředků na

ochranu rostlin podle přílohy II. A a B NR může dojít až poté, kdy kontrolní pracoviště schválí jejich potřebu a použití. Kromě toho musí kontrolní pracoviště předem povolit použití určitých výrobních prostředků (např. použití konvenčního osiva v případě, že není k dispozici ekologické, nákup konvenčních zvířat, nejsou-li k dispozici zvířata z ekologického chovu).

Povinnost podniků hlásit údaje kontrolnímu pracovišti. Podstatné změny v podniku, například pronájem nových ploch nebo rozšíření výroby o nové odvětví (například chov slepic) a nové metody zpracování (např. pečivo), se musí písemně ohlásit kontrolnímu pracovišti. Doporučuje se dále, aby si

podnik při první inspekci s kontrolním pracovištěm dokonale objasnil, jakým způsobem se ohlašovací povinnosti (např. plánování osevů) mají uskutečňovat, jak probíhá schvalování potřeby hnojiv a pesticidů a jakým postupem se udělují výjimky).

Roční opakované inspekce. Po první inspekci vykonává kontrolní pracoviště opakovaně minimálně jednou ročně další ohlášenou kontrolu (příloha III. A. 1., č. 6 NR). Odborní inspektoři kontrolního pracoviště zjišťují, zda jsou výrobní postupy v ekologickém podniku přijatelné. Údaje v osevních plánech a vnitropodnikové dokumentaci

porovnají se skutečností a prohlédnou účetnictví. V rámci bilance toků surovin a výrobků se porovná množství vyprodukovaných a prodaných výrobků. Kromě těchto ohlášených kontrol vykonává kontrolní pracoviště náhodným způsobem i neohlášené kontrolní návštěvy a odběr vzorků.

Certifikace Po inspekcích rozhodne KEZ o.p.s. o certifikaci. Pokud se zemědělské produkty smí označovat s odvoláním na ekologické pěstování, doručí KEZ zemědělskému podniku certifikát. Na tomto certifikátu /18 /

a nebo v příloze k tomuto dokumentu, v hodnocení, jsou uvedeny ty produkty, které se mohou prodávat s označením podle Eko-nařízení.


Kontrola ve zpracovatelských podnicích (příloha III. B NR) ________________ Příloha Eko-nařízení III. B se vztahuje na zpracovatelské podniky, ale také na zpracování potravin přímo v zemědělském provozu („zpracování na statku“, například vlastní pekárna).

Toto se týká pouze zemědělců, kteří zpracovávají i suroviny nakupované od jiných zemědělců. Zemědělec, který zpracovává pouze svoji produkci podléhá kontrolním opatřením podle přílohy III. A. NR

Popis podniku a první inspekce Také u zpracovatelských podniků začíná kontrolní proces popisem podniku (příloha III. B., č.1 NR), který zahrnuje například: l l l l

název a adresu podniku, údaje o sortimentu výrobků a vzory označování výrobků, receptury výrobků, které podnik vyrábí, plány umístění všech zařízení, která se používají na skladování, zpracování a balení surovin a výrobků.

V průběhu první inspekce se údaje v popisu podniku porovnávají na místě se skutečností a prodiskutuje se Eko-nařízení i standardní kontrolní program soukromého kontrolního pracoviště. Prověří se, jak dalece podnik splňuje požadavky Eko-nařízení a kde jsou nutná zlepšení. Nejdříve se prohlédnou důkazy o kvalitě surovin, které podnik používá (např. certifikáty dodavatelů ekologicky vyráběných surovin).

V průběhu kontroly se ověří toky surovina výrobků.

Pak se prozkoumají receptury, zda vyhovují předpisům Eko-nařízení pro zpracování ekologických produktů, obzvláště též požadavkům přílohy VI. NR a požadavkům na vyloučení genových manipulací.

Kontrolní systém pro vyloučení genových technologií v biopotravinách. (viz též kapitola 5 „Zpracování“) Eko-nařízení zakazuje použití geneticky modifikovaných organismů (GMO) a/nebo výrobků, které byly vyrobeny na jejich bázi (deriváty GMO). KEZ vytvořila pro tyto požadavky specifické kontrolní postupy. U derivátů, které se podle platných právních předpisů často nemusí označovat, se použijí seznamy rizikových látek. V těchto seznamech se uvádí, které konvenčně vyráběné látky, jejichž použití Eko-nařízení povoluje, mohou být vyrobeny nepřípustnými metodami genetických technologií. Riziko vzniká při zpracování ekologických potravin například tehdy, přidávají-li se některé sójové anebo kukuřičné produkty (například sójový lecitin), různé vitamíny a enzymy. Než se takové suroviny použijí, musí dodavatelé předložit závazné prohlášení, které potvrzuje, že jsou dodrženy požadavky Eko-nařízení. Odběrem a rozborem vzorků se prověří i to, zda nebyly použity GMO a jejich deriváty. Při obchůzce výrobních prostor se ohodnotí skutečnost na místě a prověří se oddělené skladování konvenčně a ekologicky vyprodukovaných surovin a hotových výrobků. Pokud se vedle biopotravin zpra-

Stejně jako se kontroluje množství zboží přicházejícího do podniku a odcházejícího z něj.

covávají i konvenční výroky, musí být zpracovatelské procesy dostatečně odděleny. Ve vnitropodnikové dokumentaci zpracovatelského podniku se prohlédnou účetní podklady, skladová evidence a protokoly o zpracování, aby se zkontrolovala jejich úplnost a použitelnost pro inspekce podle Eko-nařízení. Nakonec se prověří, zda označování a propagace ekologických výrobků souhlasí s požadavky Eko-nařízení.


/19 /

Dokumentační povinnosti ve zpracovatelských podnicích Pro účely kontroly musí být ve zpracovatelském závodě k dispozici prokazatelné záznamy, ze kterých je možné převzít následující informace (příloha III. B., č. 3 NR): l

l

původ, druh a množství zemědělských surovin dodaných do podniku, druh, množství a odběratel zpracovaných biopotravin, které byly z podniku vydány,

l

všechny další informace požadované kontrolním pracovištěm, jako například původ, druh a množství surovin, přídavných a pomocných látek pro zpracování hotového produktu, receptury a protokoly o zpracování.

Při dodávce ekologických surovin musí výrobce sám provést vstupní kontrolu zboží (příloha III. B., č. 6 NR) a zaznamenat její výsledek.

Vstupní kontrola surovin výrobcem Vstupní kontrola surovin má zajistit, že se ve zpracovatelském podniku pečlivě sleduje, aby dodávané ekologické suroviny skutečně pocházely z ekologického zemědělství. Proto výrobce musí od dodavatelů nejdříve požadovat certifikát podle Eko-nařízení. Zboží, které je pak dodáno, se musí na do-

dacích listech a fakturách vykazovat jako ekologické. Jestliže se surovina transportuje v uzavřených obalech (např. v pytlích), musí být tyto označeny jménem a adresou dodavatele, označením produktu s upozorněním na ekologický původ a kódovým číslem kontrolního pracoviště, které kontroluje dodavatele.

Ohlašovací povinnosti zpracovatelského podniku Také v oblasti zpracování biopotravin je nutno aktualizovat popis podniku, který dostalo k dispozici kontrolní pracoviště. Pokud se například v počáteční fázi výroby vyzkoušely různé receptury nebo se v následujících letech uvedly na trh nové biopotraviny či byly změněny některé

receptury, je to zapotřebí ohlásit KEZ o.p.s. Pro zpracovatelský podnik nejsou stanoveny doby přechodu. Jsou-li splněny požadavky Eko-nařízení, může KEZ o.p.s. po první inspekci rozhodnout o certifikaci.

Každoroční opakované inspekce Kromě neohlášených inspekčních návštěv se ve zpracovatelském podniku provede v následujících letech minimálně jednou ročně kompletní ohlášená kontrola (příloha III. B., č. 4 NR).

Provádí se i odběr a rozbor vzorků, a to buď náhodným výběrem kontrolovaného podniku, nebo vždy v případě důvodného podezření na nedodržení předpisů.

Příklad: roční inspekce v ekologickém řeznictví Ježek Po převzetí řeznictví po otci se majitel pan Ježek rozhodl vést rodinný podnik jako ekologické řeznictví. Z důvodů hodnověrnosti byl celý sortiment změněn na ekologické produkty. Inspektor Chládek se ohlásil týden před roční inspekcí. Inspekce začíná prohlídkou podniku. Inspektor si nechá od pana Ježka a jeho učně přesně objasnit provozní postupy. Prohlédne si nejdříve prodejní prostory a pak také ostatní prostory podniku, jako je chladírna, sklad surovin a zpracovatelská místnost. Zjišťuje, zda popis podniku, který má k dispozici kontrolní pracoviště, je stále ještě aktuální. Při této příležitosti se ukáže, že asi měsíc před inspekcí řeznictví rozšířilo svůj sortiment o ekologická kuřata z nedalekého ekologického zemědělského provozu. Platný certifikát dodavatele kuřat je k dispozici. Hovězí a vepřové maso dodává tentýž podnik jako v minulém roce a aktuální certifikát dokládá, že tento podnik nadále podléhá kontrolnímu procesu. Také ostatní certifikáty doda-

/20 /

vatelů, například dodavatele ekologických kořenících směsí, pocházejí z tohoto roku. Inspektor zjišťuje, že receptury se nezměnily a vyhovují také požadavkům Eko-nařízení. V řeznictví Ježek se pečlivě zaznamenávají denní množství vyrobených druhů uzenářských výrobků. Prodaná množství jednotlivých druhů lze zjistit z denních celkových součtů hmotností, které řezník pan Ježek pravidelně tiskne jako výstup z elektronické váhy v prodejně a pak uchovává. Z těchto podkladů inspektor vypočte měsíční potřebu ekologické kořenící směsi pro klobásky na pečení a porovná výsledek s účty za dodávku této směsi, které jsou k dispozici v řeznictví. Výsledek je přijatelný. Inspektor Chládek zaznamená výsledky inspekční návštěvy ve zprávě, kterou podepíše on i pan Ježek. Asi čtyři týdny po kontrole dostává pan Ježek dopis z kontrolního pracoviště, který potvrzuje, že jeho řeznictví splňuje kritéria Eko-nařízení. K dopisu je přiložen nový certifikát.


Kontrola dovozců a příjemců dovezených surovin a výrobků ______________ Příloha III. část C NR stanovuje povinnosti dovozců produktů ekologického zemědělství ze zemí mimo Evropskou unii a prvních příjemců (ten kdo

surovinu či výrobek přijme za účelem zpracování či skladování a uvádění na trh).

Popis podniku a první inspekce úplný popis jednotky musí uvádět: l

l l

provozovny dovozce a jeho dovozní činnosti, musí v něm být vyznačena místa vstupu výrobků, veškerá zařízení využívaná pro přijetí a skladování, závazek dovozce zajistit, že veškerá zařízení, která využije ke skladování výrobků, budou podrobena

kontrole podle Eko-nařízení. Pokud jsou prováděny další činnosti (například zpracování, balení, skladování apod.), stejně tak, jako když dochází k dopravě výrobků, platí příslušná ustanovení oddílu B.

Dovozce je povinen informovat kontrolní organizaci o každé zásilce, která bude dovezena do Společenství a uvést: l l

jméno a adresu prvního příjemce, veškeré podrobné údaje, které si tato organizace vyžádá, například kopii kontrolního osvědčení na dovoz výrobků ekologického zemědělství. Na žádost kontrolní organizace musí dovozce předat informace o prvním příjemci.

Musí být přijata veškerá opatření, aby byla zajištěna identifikace zásilek a aby se vyloučilo smíchání

nebo záměna s výrobky, které nebyly získány podle pravidel uvedených v tomto nařízení. Při příjmu výrobku dovezeného ze třetí země první příjemce zkontroluje uzavření balení nebo kontejneru a zkontroluje, zda se označení zásilky shoduje s dovozním osvědčením (dle Nařízení Komise č. 1788/2001). Výsledek tohoto ověření se výslovně uvede do dokladů doprovázejících zásilku.

Kontrola operátorů (zemědělských podniků, zpracovatelů a dovozců), kteří pro svou činnost využívají subdodávek třetích stran _________________ V příloze III. části D Eko-nařízení je ošetřen stav, kdy operátor část či všechny operace (např.: setí, kultivace, balení, označování, skladování, přeprava) provedené na produktu či výrobku svěří jinému podnikatelskému subjektu. První kontrola

a s uvedením kontrolní organizace, které podléhají, l

souhlas těchto subdodavatelů s tím, že jejich hospodářství/podnik bude podléhat kontrolnímu režimu uvedenému v článku 9, v souladu s příslušnými oddíly přílohy III. Eko-nařízení,

l

všechna praktická opatření, mimo jiné včetně příslušného systému účetních dokladů, která budou přijata na úrovni jednotky, aby bylo zajištěno že výrobky, které operátor uvede na trh, lze vysledovat jak zpět k dodavateli, tak až ke konečnému zákazníkovi.

U operací, které na základě smlouvy provádějí třetí strany musí operátor doložit: l

seznam subdodavatelů s popisem jejich činnosti

Kontrola výrobců krmiv a jejich subdodavatelů ____________________________ Tento oddíl Eko-nařízení se vztahuje na všechny jednotky podílející se na výrobě krmiv či krmných směsí označovaných odkazem na ekologické zemědělství, a to bez rozdílu, zda jednotka přímo vyrábí či se pouze podílí na výrobě jako subdodavatel. Výroba takovýchto krmných směsí může, na základě výjimky platné do 31. 12. 2007, probíhat na stejné lince jako výroba konvenčních směsí, pokud je časově oddělena a je průkazně zajištěno čištění od případných zbytků konvenčních krmiv. Tato výjimka musí být ovšem předem schválena kontrolním pracovištěm KEZ o.p.s.

Popis jednotky musí obsahovat: l

kompletní popis veškerých skladů, prostor a zařízení používaných pro výrobu krmiv (plán jednotky s komentářem) včetně zařízení a skladů pro skladování konvenčních produktů.

l

sklady desinfekčních prostředků – umístění a popis

l

receptury krmných směsí včetně jejich složek.

Přeprava musí být zajištěna stejným způsobem (plomby a ověření údajů v průvodních dokumentech), jako u výroby biopotravin.


/21 /

3. EKOLOGICKÁ ROSTLINNÁ VÝROBA Předpisy, které musí dodržovat zemědělci, zahradníci, vinaři a jiní producenti při pěstování rostlinných produktů, které mají být označeny za ekologické, jsou uvedeny v článku 6 Eko-nařízení, jakož i v jeho přílohách I. A (základní pravidla ekologické

rostlinné výroby pro zemědělské podniky – rostliny a rostlinné výrobky), II. a (seznam povolených hnojiv a přípravků na zlepšení půdy) a II. B (seznam povolených přípravků na ochranu proti škůdcům).

Obecné předpoklady pro možnost označování rostlinných produktů za ekologické výrobky (článek 6 a článek 6a NR) l

Při výrobě musí být dodržena „základní pravidla ekologického pěstování rostlin pro zemědělské podniky“ podle přílohy I. A NR.

l

Jako hnojiva, přípravky na zlepšování půdy nebo přípravky na ochranu rostlin se smí použít jenom určité produkty, a to ty, které jsou závazně uvedeny v příloze II. A a II. B. NR

l

l

Na osivo nebo vegetativní rozmnožovací materiál (sadbové brambory, cibulky, odnože, řízky atd.) se kromě zákona o oběhu osiva a sadby č. 219/2003 Sb., vztahují zvláštní požadavky: Pro vyprodukování mateřských rostlin nebo u vegetativního množení rodičovských rostlin nesmí být použity genové technologie. Ø Mateřské resp. rodičovské rostliny musí být alespoň jednu generaci pěstované podle pravidel ekologického zemědělství. U trvalých kultur (např. vinná réva, ovoce, chmel) se musí rodičovské rostliny pěstovat podle pravidel ekologického zemědělství alespoň dvě vegetační období. Ø Sadba (např. v zelinářství) musí vždy pocházet z ekologického zemědělství.

Od 1. 1. 2004 vstupuje v platnost nové Nařízení Komise č. 1452/2003, které reguluje oblast s použitím rozmnožovacího materiálu v EZ. Dle tohoto nařízení musí členské státy vytvořit a zveřejnit databázi dostupných osiv pocházejících z EZ, která musí obsahovat odrůdy dostupné z produkce ekologického zemědělství. Ve výjimečných případech může KEZ udělit výjimku na použití osiva nepocházejícího z EZ, a to pouze v případech: l

Plodina není uvedena na seznamu v databázi osiv z EZ.

l

V případech, kdy operátor požaduje použití odrůdy, která není uvedena na seznamu v databázi a kdy uspokojivě prokáže, že na seznamu v databázi není odrůda vhodná pro jeho produkci.

/22 /

l

Pro potřeby výzkumu povoleného kompetentním orgánem státu.

l

Tato výjimka může být udělena pouze jednotlivým podnikům a pro jednu sezónu

l

Výjimka musí být udělena před vysetím plodiny.

Ministerstvo členského státu také může v určitých případech povolit obecné výjimky. Databázi spravuje manažer databáze, který odpovídá za zveřejňování a aktualizaci údajů. O zapsání údajů do databáze musí zažádat výrobce, případně dodavatel osiva s tím, že uvede druh, odrůdu, množství osiva, podrobný kontakt na firmu resp. na svoje distributory a regiony, ve kterých je schopen osivo dodávat v běžných lhůtách. Při vyprodání osiva je také okamžitě povinen informovat manažera databáze a vyprodání daného osiva, aby mohl být pořízen záznam v databázi. Odrůdy neuvedené v této databázi jsou považovány za nedostupné z EZ. Osivo a sadba Vitální a výnosné odrůdy s dobrými kvalitativními vlastnostmi jsou důležitým faktorem výkonnosti ekologického zemědělství a zahradnictví. Ve smyslu celkového přístupu je cílem produkovat osivo a sadbu v maximální možné míře v podmínkách ekologického zemědělství. Šlechtitelské a množitelské podniky jsou však často vysoce specializované firmy, které zásobují osivem a sadbou velký počet zemědělských podniků. V dnešní době existuje málo šlechtitelských a množitelských podniků, které hospodaří podle kritérií ekologického zemědělství. Proto zásobování osivem a sadbou výlučně ekologického původu není momentálně ještě možné. Kdyby se tento požadavek uplatňoval bez výjimky, byl by výběr odrůd u některých zemědělských plodin velmi omezený a pěstování určitých plodin úplně znemožněno.


Zatímco například u obilovin je již k dispozici omezený sortiment vhodných odrůd z ekologického pěstování, u takových plodin, jako jsou luskoviny, brambory, kukuřice, zelenina, byliny nebo trávy, dostatek ekologicky vyráběných osiv není nebo chybějí úplně. Proto se u těchto plodin musí zčásti využívat nemořené osivo vyráběné konvenčním způsobem.

Je třeba upozornit na to, že neošetřené osivo z běžné produkce se často musí objednávat v předstihu, protože jinak je k dispozici pouze mořené osivo. Přehled o dostupnosti a zdrojích osiv a sadbového materiálu z ekologické produkce lze získat u KEZ. O povolení na použití osiva a sadby z konvenční produkce je nutno požádat KEZ před vysetím plodiny.

Příloha I. Eko-nařízení: Zásady ekologického zemědělství pro zemědělské podniky část A: Rostliny a rostlinné výrobky Přechodné období

l

Dříve než se rostlinné produkty smí označovat jako ekologické, musí se na příslušných pozemcích stanovenou přechodnou dobu hospodařit podle pravidel ekologického zemědělství. Tato doba představuje: l

l

l

dva roky (24 měsíců) před zasetím pro jednonebo dvouleté kultury, dva roky (24 měsíců) před sečí (zahájením pastvy) u TTP, tři roky (36 měsíců) před sklizní u trvalých kultur.

l

Pro upozornění na přechod z konvenčního na ekologický způsob pěstování je předepsaná tato formulace: „Produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“. Výrobek, který je takto označen, smí obsahovat pouze jednu rostlinnou surovinu zemědělského původu (např. brambory, obilí jako celá zrna nebo semletá, zelenina, ovoce, víno).

Již před uplynutím této přechodné doby může být v označení rostlinných produktů uvedeno upozornění na přechod z konvenčního na ekologický způsob pěstování. Je to možné za následujících podmínek: l

Na každé pěstební ploše se musí minimálně jeden rok (12 měsíců) před sklizní dodržovat pravidla ekologického pěstování.

Sazenice zeleniny musí vždy pocházet z EZ.

Tabulka 2

Příklad pro doby pěstování a prodeje

2002

2003

2004

2005

2006

Pole u domu

Datum zahájení PO Orná půda 3/02

ječmen

úhor

pšenice

žito

hrách

U potoka

Orná půda

10/02

pšenice

triticale

hrách

triticale

oves

Na kopci

Orná půda

6/01

úhor

pšenice

brambory

pšenice

hrách

Bylinářská zahrada Orná půda

3/02

jetelotráva

zelenina

zelenina

zelenina

pšenice

Označení parcely

Využití

Pěstování a prodej v jednotlivých letech sklizně

Ovocný sad Sad 6/02 jablka jablka jablka jablka jablka konvenční prodej prodej s upozorněním na přechod k ekologickému zemědělství nebo jako krmivo z přechodného období prodej jako ekologický produkt


/23 /

Prodej ve fázi přechodu na ekologické pěstování Termín uzavření smlouvy o kontrole s KEZ je rozhodující pro určení doby, od kdy se produkty z dané plochy mohou označovat upozorněním na přechod k ekologickému zemědělství nebo již jako ekologický výrobek. U plodin, které mají jednu sklizeň ročně, například obilnin, brambor, vína, ovoce atd., je to zpravidla třetí sklizeň od začátku fáze přechodu, jež se může poprvé prodávat jako ekologický produkt. U zeleniny, brambor, ovoce, vína a jiných výrobků, které se spotřebiteli dodávají zpravidla samotné, bez příměsí jiných produktů, hraje prodej s upozorněním na přechod k ekologickému hospodaření

důležitou roli. Již po dvanácti měsících se mohou prodávat první výrobky s upozorněním na přechod k ekologickému zemědělství. U obilnin a luskovin se může první a druhá sklizeň použít jako tzv. „krmivo z přechodného období“ ve vlastním podniku nebo je lze jako takové prodat jiným ekologickým podnikům nebo výrobcům pícnin. Mnoho zemědělců zkrmuje produkty z přechodu na ekologickou produkci ve vlastním podniku nebo prodává obilí z přechodného období jako krmivo. Rozběh výroby ekologických osiv a sadby může být také zajímavou variantou prodeje pro podnik v přechodném období.

Plodiny v době přechodu na ekologické zemědělství Při výběru plodin v době přechodu na ekologické zemědělství je třeba mít na zřeteli, že prodej s upozorněním na přechod je možný pouze u některých způsobů použití výrobků. Alternativu představuje prodej „krmiva z přechodného období“ pro ekologický chov zvířat, který je cenově zajímavější než běžný prodej. Pěstování žita v době přechodu k ekologickému zemědělství obvykle nebývá výhodné, protože na jedné straně je o ně ve srovnání s pšenicí a triticale malý zájem jako o „krmivo z přechodného období“ a na druhé straně se ještě nedá použít k dalšímu zpracování ve mlýnech a pekařstvích na ekologické pečivo. Prodej obilí ve formě celého zrna nebo mouky koncovému spotřebiteli je sice teoreticky také možný, protože jde o produkt, který obsahuje jenom jednu surovinu zemědělského původu, avšak v praxi lze tímto způsobem obvykle prodat pouze malé množství obilí. Jiná

je situace u brambor nebo zeleniny. Tady může být prodej přímo na statku s upozorněním na přechod k ekologickému pěstování značným ekonomickým přínosem. U tohoto druhu produktů je možné prodat zboží s upozorněním na přechod k ekologickému pěstování také prostřednictvím obchodu. Při postupném přechodu pěstebních ploch nebo přechodu dílčích ploch je třeba mít na zřeteli, že tatáž plodina, jejíž odrůdy nelze snadno vizuálně odlišit, se v jednom podniku nesmí pěstovat současně ekologicky i konvenčním způsobem. Výjimky jsou za jistých podmínek přípustné pouze pro trvalé kultury. Aby bylo možné rozumně naplánovat období přechodu pěstování na jednotlivých osevních plochách a zajistit dokumentaci a certifikaci plodin z přechodného období, je vhodné se co nejdříve zkontaktovat s poradenským a kontrolním pracovištěm.

Úrodnost půdy a výživa rostlin Úrodnost a biologická aktivita půdy se udržuje a v případě potřeby zvyšuje těmito opatřeními: l

l l

pěstováním motýlokvětých rostlin, rostlin na zelené hnojení a rostlin hluboko kořenících, vhodnými delšími a pestřejšími osevními postupy, organickým hnojením výrobky a vedlejšími produkty z ekologických zemědělských provozů.

Další organická a minerální hnojiva uvedená v příloze II. části A Eko-nařízení se smí doplňkově použít pouze tehdy, pokud na pokrytí spotřeby živin uvedená opatření nestačí. Pomocné látky pro kompostování na bázi rostlin a mikroorganismů, jakož i biodynamické přípravky z mletých hornin, hnoje nebo rostlin, se obecně mohou používat.

Opatření na udržení úrodnosti půdy Ekologické zemědělství zajišťuje výživu rostlin v největší možné míře z přirozeného koloběhu látek v půdě. Je proto odkázáno především na humus a organické látky jako zásobárnu půdních živin

/24 /

a na aktivitu půdních organismů, které zpřístupňují živiny rostlinám. Přísun dusíku musí byt zajišťován především pěstováním motýlokvětých rostlin.


V trvalých travních porostech se zásobení dusíkem dosahuje odpovídajícím podílem motýlokvětých rostlin (zpravidla jetelovin) a také organickým hnojením. Na orné půdě je rozhodujícím faktorem výživy rostlin osevní postup. Dostatečného zásobení půdy živinami a humusem se dosahuje promyšleným střídáním plodin zvyšujících podíl půdního humusu (jetelotráva jako pícnina nebo pro odpočinek půdy, luskoviny, meziplodiny) a plodin odbourávajících humus (okopaniny, kukuřice, obiloviny). Asi třetina orné půdy by měla být oseta jako hlavní plodinou luskovinou, aby zásobení dusíkem bylo dostatečné pro celý osevní postup. Pro aktivitu půdních organismů je důležité též dobré zásobení

půdy uhlíkem (zelené hnojení, posklizňové zbytky) a dobrá struktura půdy. Pak se obvykle nemusí zvenčí dokupovat žádné živiny. Trochu jiná je situace v zelinářství, pěstování vinné révy a ovoce, jakož i v pěstování jiných speciálních plodin. Možnost ovlivnit úrodnost půdy osevními postupy je zde omezená nebo v případě trvalých kultur chybí úplně, avšak potřeba živin – právě v zelinářství – je často velmi vysoká. Ani podsevem a zatravněním se nedá vždy zaručit dostatečné zásobení živinami. K zajištění dostatečné výživy rostlin vzniká u těchto kultur častěji potřeba sáhnout po povolených organických a minerálních hnojivech uvedených v příloze II. části A Eko-nařízení.

Příklady osevních postupů pro podniky s chovem a bez chovu dobytka (plodiny oddělené lomítkem představují alternativní možnosti, ne směsi uvedených plodin)

Tabulka 3

zemědělec Procházka (podnik bez chovu dobytka)

zemědělec Mlynář (podnik s chovem skotu)

1

zelený úhor (směs jetele a trávy pro odpočinek půdy, pravidelné mulčování)

jetelotráva (pícnina)

2

ozimá pšenice/brambory (pak meziplodina, např. hořčice - vikev)

jetelotráva (pícnina)

3

triticale (pak meziplodina)

ozimá pšenice/silážní kukuřice

4

hrách/bob

triticale (využitelné též na GPS, pak meziplodina)

5

ozimá pšenice

jarní ječmen/oves (případně podsev jetelotrávy využitelný jako GPS)

6

ozimé žito/oves/jarní ječmen (podsev zelený úhor)

Rok

Ochrana rostlin Choroby, škůdci a plevele by se měli regulovat především celkovým využitím těchto opatření: l

výběrem vhodných druhů a odrůd,

l

organizací porostu

l l

l

padech, kdy jsou zemědělské kultury bezprostředně ohrožené. Toto ohrožení musí být prokazatelně doloženo kontrolní organizaci (např. signalizace SRS)

osevním postupem, mechanickými opatřeními, ochranou a podporou užitečných organismů (např. remízky, místa na hnízdění, cílené nasazení užitečných organismů), likvidací plevelů plamenem.

Použití přípravků na ochranu rostlin a hubení škůdců podle přílohy II. je povoleno pouze v pří-

Na regulaci plevelů v obilninách je potřebné opakované použití lehkých prutových bran.


/25 /

Opatření na ochranu rostlin V ekologickém zemědělství hraje použití povolených přípravků na ochranu a podporu rostlin v zemědělských kulturách podružnou roli. Preventivní opatření k udržení dobrého zdravotního stavu rostlin, jako jsou výběr odrůd, osevní postup a vyvážené hnojení, obvykle postačují. Pouze k regulaci plevelů jsou potřebná také mechanická opatření, jako okopávání a plečkování, ve speciálních kultu-

rách i termické metody (plamenování, především v zelinářství). V trvalých kulturách (např. pěstování ovoce, vína, chmele), u kterých není možné střídáni osevních postupů, samotné preventivní metody nedostačují. Zde se používají hlavně přípravky z přírodních látek (viz příloha II. část B NR), které posilují obranyschopnost rostlin nebo v případě potřeby působí i přímo proti škůdci.

Sběr planě rostoucích rostlin Rostliny a části rostlin sbírané v přírodě mohou být také označovány jako ekologický výrobek, pokud je zaručené, že: l

l

plochy, na kterých sběr probíhal, nebyly alespoň tři roky před sběrem ošetřeny nepřípustnými prostředky, v oblasti, kde byl uskutečněn, nepředstavuje sběr ohrožení ekologické stability a uchování druhu.

Je vhodné, pokud se jednotliví sběrači sdruží a dodávají zpracovateli pod hlavičkou jedné firmy, která vede prokazatelně všechny povinné evidence. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se může každý sběrač přihlásit ke kontrole u KEZ sám.

Sdružování je vhodné i pro společné využití sušáren bylin

Produkce hub Pro výrobu pěstitelského substrátu pro houby se smí použít tyto materiály: l

l

l

l l l

chlévská mrva, sušená chlévská mrva, drůbeží podestýlka, kompost z hnoje, hnojůvka a močůvka z ekologicky hospodařících podniků; pokud nejsou k dispozici tyto materiály z ekologicky hospodařících podniků, smí pocházet až 25 % surovin na výrobu substrátu z konvenčních chovů pokud splňují požadavky uvedené v příloze II. části a v odrážkách 1 až 4 NR; jiné produkty zemědělského původu z ekologicky hospodařících podniků (např. sláma); neošetřená rašelina; dříví, které nebylo po těžbě chemicky ošetřeno. minerální látky podle přílohy II. část A NR, půda, voda.

/26 /


Příloha II. A Eko-nařízení: Hnojiva a pomocné půdní látky V příloze II. A NR je uveden seznam povolených hnojiv a pomocných půdních látek. Jedná se zpravidla o přírodní produkty nebo také o vedlejší produkty zpracování, které jsou vzhledem k svému složení bezrizikové a jejichž návrat nebo dodání do koloběhu látek v zemědělském podniku jsou z ekologického hlediska opodstatněné. Použití jiných produktů než těch, které jsou uvedeny v tomto

seznamu, není v ekologickém zemědělství možné. Obecně je při výběru a použití těchto prostředků nutno brát zřetel na příslušné právní předpisy členského státu, v ČR tj. zákon o hnojivech a jeho prováděcí vyhlášky. Použití přípravků a prostředků ze seznamu je možné jenom tehdy, pokud v rámci možností podniku již byla realizována požadovaná opatření na zlepšení úrodnosti půdy a výživy rostlin (viz příloha I. A NR, např. osevní postup, pěstování luskovin, zelené hnojení atd.) Na požádání členských států mohou být na základě speciálního postupu přijaty do seznamu nové přípravky a prostředky nebo z něho mohou být některé přípravky a prostředky vyškrtnuty. Je proto důležité informovat se na kontrolním nebo poradenském pracovišti o aktuálním stavu seznamu.

Dodávaná organická a minerální hnojiva musí být z hlediska svého složení bezriziková a nutnost jejich použití musí „uznat“ kontrolní pracoviště.

U celé řady hnojiv musí potřebu hnojení „uznat“ kontrolní pracoviště. Půdní analýzy (např. obsah P, K) nebo též analýzy rostlin (např. u stopových prvků) mohou poskytnout důležité informace o tom, zda je aplikace hnojiv skutečně potřebná.

Příloha II. B1 Eko-nařízení: Přípravky a prostředky na ochranu rostlin Tento seznam obsahuje přípravky na ochranu rostlin povolené v ekologickém zemědělství. Jedná se zde o: • přípravky na ochranu rostlin nebo přípravky na jejich posílení získané z přírodních látek (rostlinného nebo živočišného původu, např. přírodní pyretrum, přípravky z rostliny neem (Azadirachta indica), včelí vosk), • organismy na biologický boj proti škůdcům (např. Bacillus thuringiensis), • přípravky a prostředky, které se v ekologickém zemědělství tradičně používají (minerální přípravky, oleje, síra, měďnaté přípravky).

Vždy je třeba vzít v úvahu právní předpisy, které pro tuto oblast v České republice platí. To znamená, že přípravek musí být povolen/registrován jako přípravek na ochranu rostlin nebo na posílení jejich obranyschopnosti. Podobně jako u aplikace hnojiv smí se i povolené přípravky na ochranu rostlin použít jenom tehdy, pokud již byla realizována preventivní opatření, která jsou k dispozici (viz příloha I. A NR) a pokud jsou zemědělské kultury přímo ohrožené. U některých přípravků je třeba mít na zřeteli omezení jejich použití, případně to, že nutnost jejích aplikace musí odsouhlasit KEZ. Také tento seznam se pravidelně aktualizuje. Kontrolní organizace KEZ o.p.s. o změnách zájemce ochotně informuje.


/27 /

4. EKOLOGICKÝ CHOV ZVÍŘAT Obecné zásady K dosažení do značné míry uzavřeného koloběhu látek mezi půdou, rostlinami a zvířaty musí být chov zvířat v ekologickém zemědělském podniku vždy spojen s pozemky, které ekofarma obhospodařuje. Počet zvířat na jednotku plochy je omezen, aby se zabránilo nadměrné zátěži půdy, spodní vody a povrchových toků. Cílem spojení rostlinné produkce a chovu zvířat je udržet a zvýšit úrodnost půdy, a tím přispět k trvale udržitelnému obhospodařování zemědělských pozemků.

Zvířata musí mít možnost výběhu. V ekologickém zemědělství musí být všechna zvířata ve výrobní jednotce chována podle zásad tohoto Eko-nařízení (tedy ekologicky). Chov, který neodpovídá požadavkům Eko-nařízení (tedy konvenční), je však v daném podniku povolen, pokud se uskutečňuje ve výrobní jednotce, jejíž budovy a plochy jsou výrazně odděleny od ekologicky obhospodařované části podniku, a pokud se jedná o jiný druh zvířat. V žádném případě není možný v jednom podniku souběžný chov skotu pro produkci mléka a skotu bez tržní produkce mléka, protože se jedná o stejný živočišný druh.

Přechod k ekologickému chovu Plochy, které se využívají pro chov zvířat Při přechodu na ekologický chov se musí veškerá plocha pro pěstování píce obdělávat podle pravidel ekologického zemědělství. U jednoletých kultur, například u obilnin, se zásady ekologického zemědělství musí dodržovat v přechodném období minimálně dva roky před výsevem. Pro pastviny a louky je trvání přechodného období stanoveno na dva roky od podpisu smlouvy o kontrole s KEZ. Krmivo, které splňuje

tyto požadavky, se může používat bez omezení. Ale také píce vypěstovaná na plochách, které se ekologicky obdělávají pouze rok, se do určitého podílu může v podniku použít jako „píce z přechodného období na ekologické zemědělství“. Louky a nezpevněné výběhy pro zvířata, která nepatří mezi býložravce (prasata, drůbež), se za vyhovující považují již po jednom roce ekologického hospodaření.

Zvířata a živočišné produkty Produkty živočišné výroby lze prodávat s ekologickým označením až po uběhnutí stanoveného přechodného období, po které se musí zvířata chovat podle pravidel Eko-nařízení. Lze postupovat – podle individuálních předpokladů podniku – dvěma odlišnými způsoby:

přechodu pro jednotlivé druhy zvířat a směry užitkovosti (tabulka 4). V průběhu těchto období se musí dodržovat požadavky Eko-nařízení.

1. Současný přechod celé výrobní jednotky (tj. celé živočišné výroby podniku, včetně pastvin a ploch pro pěstování pícnin): v tomto případě trvá přechodné období pro všechna zvířata, pastviny a plochy pro pěstování pícnin, které měl podnik k dispozici před začátkem přechodu, 24 měsíců. Poté se živočišné produkty smí označovat a prodávat jako ekologické za předpokladu, že se zkrmuje více než 50 % vlastní píce. 2. Postupný přechod celé výrobní jednotky (postupné zařazování chovů zvířat nebo dalších druhů do výrobní jednotky, která již podléhá kontrole dle Eko-nařízení): pro tento případ jsou stanoveny doby

/28 /

Produkty živočišné výroby lze prodávat s ekologickým označením až po uběhnutí stanoveného přechodného období, po které se musí zvířata chovat podle pravidel Eko-nařízení.


Přechodná období u různých druhů zvířat a různých směrů užitkovosti

Tabulka 4

Druh zvířat a směr užitkovosti

Přechodné období

Skot k produkci masa

12 měsíců (zvířata, která jsou v době porážky starší než 16 měsíců), avšak minimálně 3⁄4 délky jejich života (zvířata, která jsou v době porážky mladší než 16 měsíců)

Prasata a malí přežvýkavci (ovce, kozy) k produkci masa

6 měsíců

Zvířata produkující mléko (krávy, ovce, kozy – dojnice)

6 měsíců

Drůbež k produkci masa (kuřata pro výkrm, krůty, husy, kachny)

10 týdnů (za předpokladu umístění do ekologického provozu nejpozději ve věku 3 dnů)

Drůbež k produkci vajec (nosnice)

6 týdnů

Příklady pro přechod k ekologickému chovu_______________________________ Příklad 1: Podnik produkující mléko s úplným přechodem na ekologické hospodaření Podnik ZEAS a.s. zaměřený na produkci mléka uzavřel 30. června 2004 smlouvu o inspekci a certifikaci s KEZ o.p.s. Od té doby dodržuje požadavky Eko-nařízení. Zásoba píce vyprodukované konvenčním způsobem se spotřebovala v průběhu přechodného období. V této době byly novým požadavkům přizpůsobeny taktéž stáje. Od 1. července 2006, tedy 24 měsíců po začátku přechodného období, smí podnik prodávat své mléko a také hovězí maso jako ekologický výrobek, pokud pochází ze zvířat, která již byla v podniku na začátku přechodného období nebo se zde narodila v jeho průběhu. U zvířat, která byla zakoupena po zahájení přechodného období na ekologické zemědělství z konvenčních chovů (např. plemenná zvířata), musí proběhnout minimálně přechodná období uvedená v tabulce 4, než se jejich produkty budou moci prodávat jako ekologické.

Při „souběžném“ přechodu chovu zvířat a ploch k produkci píce se živočišné produkty smí prodávat jako ekologické po 24 měsíčním přechodném období.

Příklad 2: Podnik s chovem dojnic s „postupným“ přechodem na ekologické hospodaření Zemědělec Pololáník splňuje již jako konvenčně hospodařící podnik požadavky Eko-nařízení na ustájení hovězího dobytka a dojnic, takže přestavby v průběhu přechodného období nejsou nutné. 30. března 2004 byla uzavřena smlouvu o inspekci a certifikaci s KEZ o.p.s. Znamená to, že píce, která se bude na těchto plochách sklízet od 1. dubna 2005, může jako krmivo z přechodného období tvořit 60 % krmné dávky dobytka. Od 1. dubna pan Pololáník doplní 30 % krmné dávky „uznaným“ ekologickým krmivem, které nakoupí v sousedním ekologickém podniku, kde se hospodaří již více než 24 měsíců ekologickým způsobem. 10 % konvenčních krmiv, která jsou povolena podle přílohy II. části

C Eko-nařízení, doplňuje krmnou dávku. Krmení pak odpovídá kritériím Eko-nařízení a tímto momentem začíná šestiměsíční přechodné období pro dojnice. Od 1. října 2005 tedy pan Pololáník může prodávat mléko jako ekologický produkt do BIO mlékárny. Dobytek určený k produkci masa je po uplynutí přechodného období podle tabulky 4 (začíná 1. dubnem) také možno prodávat jako ekologický výrobek. Zvířata, která jsou v době porážky starší než 16 měsíců, je možno prodat jako ekologický výrobek po 12 měsících, tedy od 1. dubna 2006. Mladší zvířata musí být chována v souladu s předpisy Eko-nařízení alespoň 3⁄4 svého života, aby se jejich maso mohlo při prodeji označit za ekologické.


/29 /

Příklad 3: Podnik s „postupným“ přechodem Podnik ZD Klárov vydělává peníze především chovem prasat a nosnic. V červnu 2004 uzavřel smlouvu o inspekci a certifikaci s KEZ o.p.s. Ze sklizně 2005, tj. od července, bude mít tedy poprvé k dispozici vlastní krmné obilí z přechodného období. Předpokladem je, že smlouva o kontrole byla uzavřena nejméně 12 měsíců před termínem sklizně. Toto obilí z přechodného období smí tvořit maximálně 60 % krmné dávky (viz odstavec krmení). Nákupem „uznaného eko-krmení“ z jiných podniků, na jejichž plochách se dodržují pravidla ekologického pěstování již déle než 24 měsíců, doplní podnik ZD Klárov své vlastní zásoby krmiv. Po přikoupení povolených bílkovinných krmných doplňků (viz odstavec krmení) má tak od začátku srpna 2005 pro prasata i drůbež krmné dávky odpovídající požadavkům Eko-nařízení. Dodržují se i podmínky chovu. Produkty zvířat, která jsou v podniku, se po uplynutí přechodných období uvedených v tabulce 4 mohou prodávat jako ekologické výrobky. Vejce slepic, které byly doposud v chovu, tudíž od půli září (po 6 týdnech). Do výkrmu zařadí ZD Klárov od 1. září nová selata. Pokud jsou z ekologických chovů, mohou se

jejich produkty beze všeho prodávat jako ekologické. Pocházejí-li z konvenčních chovů (pouze po povolení KEZ o.p.s. v případě, že ekologická selata nejsou k dispozici), smí se po dodržení přechodného období uvedeného v tabulce 4 (šest měsíců), tedy od 1. března 2006, prodávat jako ekologický výrobek.

U „postupného“ přechodu chovu zvířat a ploch pro produkci krmení se musí dodržet specifická přechodná období pro jednotlivé druhy zvířat.

Původ zvířat Při výběru plemen nebo plemenných rázů je nutno vzít v úvahu přizpůsobivost zvířat, jejich vitalitu a odolnost vůči nemocem. Mělo by se upustit od plemen a plemenných rázů používaných v intenzivních chovech s ohledem na jejich typické nemoci nebo zdravotní problémy (např. náchylnost ke stresu nebo sklon k potížím při porodu). Je třeba upřednostnit česká plemena nebo plemenné rázy, případně plemena, která jsou přizpůsobena místním podmínkám. V zásadě musí všechna zvířata pocházet z ekologicky hospodařících podniků a měla by v tomto systému výroby také setrvat.

V následujících výjimečných případech lze zařadit do ekologického chovu i zvířata z konvenčně hospodařícího podniku: a) Při přechodu konvenčního podniku na ekologické zemědělství, se mohou zvířata, která podnik vlastní, se souhlasem kontrolního pracoviště převést do ekologického zemědělství. b) Při prvotním budování stáda se s předcházejícím souhlasem kontrolního pracoviště mohou použít i zvířata z konvenčně hospodařících podniků, nejsou-li v dostatečném počtu k dispozici zvířata z ekologického zemědělství (to platí prozatím do 31. 12. 2003); přičemž platí tyto podmínky:

Maximální věk/hmotnost zvířat při zakoupení Druh zvířat a směr užitkovosti

Maximální stáří/hmotnost při zakoupení

Nosnice pro produkci vajec

18 týdnů

Kuřata pro výkrm

3 dny

Telata a hříbata

po odstavení, avšak méně než 6 měsíců

Samice ovcí a koz

po odstavení, avšak nanejvýš do věku 45 dnů

Selata

po odstavení, avšak nanejvýš do hmotnosti 25 kg

/30 /


Tabulka 5

c) Při obnově nebo opětovném budování stáda (např. ve výkrmu prasat, výkrmu drůbeže, v chovu nosnic) se mohou s předcházejícím souhlasem kontrolního pracoviště pořídit zvířata z konvenčních chovů, nejsou-li zvířata z ekologického zemědělství k dispozici, v těchto případech: • vysoký úhyn ze zdravotních důvodů nebo při katastrofách (v tom případě nezávisle na věku a druhu zvířat), • nosnice k produkci vajec až do věku 18 týdnů (platí prozatím do 31. 12. 2003),

• drůbež pro výkrm až do věku 3 dnů (platí prozatím do 31. 12. 2003), • selata s hmotností menší než 25 kg (platí prozatím do 31. 12. 2003), d) Mladé samice před prvním porodem (nuliparní samice) z konvenčního chovu se smí se souhlasem kontrolního pracoviště použít pro rozšíření nebo obnovu stáda jako chovná zvířata každoročně v následujícím rozsahu, nejsou-li zvířata z ekologického zemědělství k dispozici:

Tabulka 6 Maximální nákup mladých samic konvenčního původu k chovu Druh zvířat Maximální roční podíl dokoupených zvířat v procentech počtu dospělých zvířat Skot a koně 10 % Prasata, ovce, kozy 20 % Tyto procentuální podíly se mohou se souhlasem kontrolního pracoviště zvýšit až na 40 % v těchto mimořádných případech:

• při podstatném rozšíření chovu, (např. o více než 20), • při změně chovaného plemene, • při zahájení nové specializace v chovu zvířat.

V malých hospodářstvích s méně než deseti klisnami nebo kravami, popřípadě s méně než pěti prasnicemi, ovcemi nebo kozami je nákup podle této úpravy omezen na 1 zvíře daného druhu za rok.

e) Plemeníci z konvenčně hospodařících podniků se smí začlenit do ekologického chovu (bez předcházejícího souhlasu KEZ), pokud v něm budou drženi a krmeni podle pravidel Eko-nařízení. V případě nákupu nových zvířat z konvenčně hospodařících zemědělských podniků se v souladu s podmínkami a omezeními uvedenými v bodech a) až e) musí před prodejem těchto zvířat jako ekologických produktů dodržet přechodná období podle tabulky 4.

Nákup zvířat Cílem je, aby ekologické výrobky pocházely ze zvířat, která se v ekologickém zemědělském podniku narodila a od narození byla chována podle zásad ekologického zemědělství. Opakovaně však může dojít k tomu, že nabídka zvířat z ekologických podniků je nedostatečná nebo, že transportní vzdálenosti jsou pro nákup těchto zvířat neakceptovatelné. V těchto případech může podnik se souhlasem KEZ o.p.s. nakoupit zvířata z konvenčně hospodařících podniků. Musí však dodržet již uvedená omezení týkající se stáří nakupovaných zvířat a předepsaná přechodná období před prodejem produktů, které z těchto zvířat pocházejí. V době přípravy tohoto zpravodaje vypadá situace následovně: u přežvýkavců – skotu, ovcí, koz – nabídka z ekologických chovů je velmi omezená, většina podniků produkuje pouze zástavový skot, který prodává na podzim. Podniků, které by produkovaly chovná zvířata je pouze několik. Nedostupní z ekologických chovů jsou především plemeníci nebo řídce chovaná plemena. Pro podniky, které

se věnují výkrmu skotu, neuvažuje Eko-nařízení se žádnými výjimkami. Kromě prvotního budování stáda si musí zajistit mladá zvířata pro výkrm výlučně z ekologického zemědělství. U prasat na výkrm není poptávka chovatelů po ekologicky vyprodukovaných selatech téměř vůbec uspokojena, navíc po 31. 12. 2003 již nelze zástavová selata z konvenčních chovů nakupovat. Mladá drůbež pro výkrm není zatím přímo z ekologicky hospodařících podniků vůbec k dispozici. Proto se pro chov v ekologických provozech téměř výhradně kupují mláďata do tří dnů stáří. Pro držení ve výběhu je zapotřebí vybírat vhodná plemena či hybridy. U chovů nosnic je zatím možné nakupovat kuřata, která byla od vylíhnutí nebo od 6. týdne, případně 12. týdne chována a krmena podle pravidel ekologického chovu. Kuřata z běžných chovů se smí nakupovat jen s povolením výjimky při nedostatku ekologických kuřat (pak je nutné dodržet šestitýdenní přechodné období).


/31 /

Výživa a krmení zvířat Krmení má být přizpůsobeno fyziologickým potřebám zvířat v jejich aktuálním vývojovém stadiu. Orientuje se spíše na dosažení vysoké kvality než na maximalizaci produkční schopnosti. Zvířata se musí krmit ekologickými krmivy. Píce by měla v největší možné míře pocházet z vlastního podniku. V průměru až 30 % krmné dávky (počítáno

v sušině) může tvořit krmivo z přechodného období. To znamená, že na příslušné ploše pro pěstování píce se musí minimálně 12 měsíců před sklizní dodržovat základní pravidla ekologického zemědělství. Jde-li o přechodnou píci z vlastní produkce, může její podíl představovat až 60 % krmné dávky.

Zkrmování krmiv z přechodného období ___________________________________ Tato úprava umožňuje využít produkty sklizené na plochách v přechodném období v omezeném rozsahu ke krmení zvířat. Je důležité, aby se v ekologic-

kém podniku daly využít i rostlinné produkty z obou prvních let přechodu k ekologickému hospodaření.

Příklad 1: Nákup krmiv z přechodného období Ekologicky hospodařící chovatel dojnic může například při předpokládaném příjmu krmiv v množství 18 kg sušiny na krávu a den použít 5,4 kg (to je 30 % z 18 kg) dokoupeného obilí, luštěnin nebo též objemného krmiva

(propočteno na sušinu) z ploch, které jsou v přechodu k ekologickému obhospodařování. Krmná dávka prasat ve výkrmu nebo nosnic může být též z 30 % pokryta nakupovaným krmivem z přechodného období.

Příklad 2: Pronájem ploch s pěstovanými krmnými plodinami, případně krmiva z přechodného období z vlastního podniku Předpisy v Eko-nařízení jsou důležité také v případě, pokud si ekologický podnik pronajímá konvenčně obdělávanou zemědělskou půdu. Z louky, která byla v červenci 2003 přihlášena do EZ, může být od srpna 2004 sklízena píce z přechodného období, již lze použít na krmení. To, co na louce vyroste do srpna 2004, se považuje za konvenční píci a může se využít v rámci povoleného podílu konvenční

píce v krmné dávce (10 % ročního příjmu sušiny). Jestliže si ekologicky hospodařící podnik na podzim 2003 pronajal ornou půdu a zároveň ji přihlásil do ekologického zemědělství, může již sklizeň ze srpna 2004 použít na krmení (nebo prodat jako krmivo). Podíl krmení z přechodného období z vlastního podniku smí činit maximálně 60 % sušiny v krmné dávce.

Základem výživy mláďat savců je přirozené mléko, především mléko jejich matek.

Minimální dobu pití mléka uvádí tabulka 7. Tabulka 7

Minimální doba pití mléka mláďaty Druh zvířat

Minimální doba pití mléka

Skot a koně

3 měsíce

Ovce a kozy

45 dní

Prasata

40 dní

Býložravcům, například skotu, koním, ovcím a kozám, má být co nejčastěji umožněn pobyt na pastvě. Objemná píce (čerstvá, sušená nebo silážovaná) musí u těchto zvířecích druhů tvořit minimálně 60 % denní krmné dávky (přepočteno na hmotnost sušiny). Se souhlasem kontrolního pracoviště smí u dojnic ve fázi maximální laktace tento podíl nanejvýš na tři měsíce klesnout na 50 %. U drůbeže

/32 /

v období výkrmu mají alespoň 65 % krmné dávky tvořit zrnin. Prasata a drůbež se musí přikrmovat čerstvou, silážovanou nebo sušenou objemovou pící. Kromě píce z ekologické produkce se může použít omezený podíl konvenčních krmiv zemědělského původu (minerální krmné doplňky se do toho nepočítají), pokud zásobování pící výlučně z ekologického pěstování není možné.


Toto usměrnění platí na přechodnou dobu, která končí 24 srpna 2005. Lze přitom používat pouze krmiva uvedená v příloze II. části C odstavci 1 Eko-nařízení a taková, jež jsou vyrobena nebo upravena bez použití chemických rozpouštědel.

Konvenční a ekologická krmiva – výchozí produkty živočišního původu (např. mléko a mléčné výrobky, ryby a rybí produkty) se smí na krmení použít v rámci stanovených maximálních množství. Tabulka 8

Maximální podíl konvenčních krmiv Maximální podíl konvenčních krmiv na ročním příjmu potravy (v % sušiny)

Druh zvířat Býložravci (skot, koně, kozy, ovce a jiné)

10 %

Jiné druhy (prasata, drůbež)

20 %

Nejvyšší přípustný podíl konvenčních krmiv v denní krmné dávce činí 25 % sušiny.

Povolená krmiva ____________________________________________________________ Cílem ekologického způsobu hospodaření je krmení zvířat výlučně ekologicky vyprodukovanými krmivy. Přidávání izolovaných syntetických aminokyselin k doplnění bílkovin, antibiotických látek na zvýšení užitkovosti a jiných krmných doplňků, které mohou být rizikové z hlediska ovlivňování užitkovosti a možných reziduí, obvyklých v konvenčním zemědělství se v ekologickém zemědělství zásadně odmítá. V tomto smyslu nejsou povolena ani krmiva ošetřená rozpouštědly, jako např. extrahované šroty. l U býložravců – skotu, koz, ovcí a koní – lze již dostatečné zásobování ekologickými krmivy zabezpečit. Kromě vlastní zelené píce se používají krmné směsi z ekologicky vypěstovaného obilí a luskovin. Konvenční krmiva, jako například pivovarské mláto nebo řepkové pokrutiny, které v ekologické kvalitě nejsou k dispozici v dostatečném množství, se smí používat jen v malém rozsahu (maximálně 10 % sušiny roční krmné dávky) l Dojnice se krmí hlavně zelenou pící, protože ta nejlépe odpovídá roli přežvýkavců v zemědělských ekosystémech a také proto, že krmné směsi jsou v ekologickém zemědělství velmi drahé. Hlavní součástí krmné dávky je v létě pastva a zelené krmení doplněné senem, jetelotravní nebo vojtěškovou siláží, GPS, kukuřičnou siláDoplňkové látky povolené pro výživu zvířat jsou uvedeny v příloze II. části D v bodech 1. 1 (stopové prvky), 1. 2 (vitaminy a provitaminy), 1. 3 (enzymy), 1. 4 (mikroorganismy), 1. 5 (konzervační látky), 1. 6

ží a/nebo pivovarským mlátem. V zimě se pastva nebo zelené krmení nahrazuje siláží nebo senem. Při používání kvalitní zelené píce a vhodného dodatku jadrného krmiva, minerálních doplňků a při výběru vhodného chovného typu lze očekávat dobrou užitkovost, v průměru jen o málo nižší než u konvenčního chovu. Nevyhnutelné však je, aby se ošetřování stáda, pěstování píce a krmení věnovala náležitá péče. l

Náročnější je krmení prasat nebo drůbeže, které se neobejde bez přísunu hodnotných bílkovin. Aby bylo možno pokrýt nutriční potřeby zvířat, jsou v současné době potřebná některá bílkovinná krmiva z konvenční produkce, protože z ekologického pěstování ještě nejsou k dispozici v dostatečném množství. Kombinací domácích vikvovitých pícnin z ekologické produkce a například bramborové bílkoviny nebo kukuřičného lepku z konvenční výroby je pak možno vyrobit krmné směsi odpovídající potřebám zvířat.

l

Detailní požadavky Eko-nařízení na minerální krmiva a jejich komponenty vyžadují, aby se složení minerálních a doplňkových krmiv obvykle zkontrolovalo u výrobce. Jenom ve výjimečných případech, např. u velmi jednoduchých minerálních krmných směsí, které si připravují samotní spotřebitelé, je možná kontrola přímo v zemědělském podniku, zda jsou všechny jejich komponenty přípustné.

(pojiva, emulgační a koagulační pomocné látky) NR. Pomocné látky ke zpracování krmiv, které jsou povoleny za určitých podmínek (např. pomocné látky pro silážování), jsou uvedeny v příloze III. D odstavci 3 NR.


/33 /

Obecně platí, že při výrobě krmiv, surovin pro jejich výrobu, směsných krmiv, krmivových doplňků a látek na ošetření krmiv nesmí být použité geneticky modifikované organismy (GMO) nebo jejich

deriváty. Za deriváty GMO se považují látky, které se vyrábějí z GMO nebo jejich pomocí, samy však GMO neobsahují. Také nesmí být použito ošetření ionizujícím zářením.

Zdravotní péče a veterinární ošetření jsou zakázány. Hormony však mohou být použity v případě terapeutického veterinárního ošetření jednotlivých zvířat.

Antibiotika, kokcidiostatika a jiná léčiva, látky pro podporu růstu a jiné látky k zvyšování užitkovosti se ve výživě zvířat nesmí používat. Zdravotní péče v ekologickém chovu zvířat spočívá především v preventivních opatřeních, jakými jsou: l

výběr vhodných plemen a plemenných rázů,

l

použití způsobů chovu, které odpovídají potřebám zvířat,

l

krmení kvalitními krmivy,

l

umožnění výběhu a pastvy k podpoření imunitního systému,

l

zabezpečení přiměřené koncentrace zvířat.

Pokud i přes uvedená preventivní opatření zvíře onemocní nebo se zraní, musí být bezodkladně ošetřeno. Pro použití veterinárních léčiv platí tyto zásady: l

l

l

l

Preventivní použití chemických alopatických medikamentů (chemicky vyrobené léky, které působí přímo proti nemoci nebo jejím původcům) je zakázáno. Při ošetření mají přednost fytoterapeutické (získané z rostlin) a homeopatické (viz vysvětlení zdravotní péče) preparáty a povolené minerální látky a stopové prvky (příloha II. část C odstavec 3 a část D bod 1. 1 NR, pokud u nich lze očekávat odpovídající účinek na řešený zdravotní problém. Je-li ošetření nutné z hlediska ochrany zvířete před bolestí a utrpením a uvedenými prostředky se choroba skutečně nebo pravděpodobně nedá účinně ošetřit, je možno na základě nařízení veterinárního lékaře nasadit antibiotika nebo chemické alopatické léky. Prostředky na podporu růstu a užitkovosti (včetně antibiotik, kokcidiostatik a jiných uměle vyrobených prostředků), jakož i hormony a hormonální látky ke kontrole reprodukčního procesu (např. zahájení a synchronizace říje) nebo k jiným účelům

Vhodnými způsoby ustájení a krmení, chovem konstitučně silných zvířat a zřeknutím se maximálních užitkovostí lze dosáhnout vysoké odolnosti zvířat vůči nemocem, takže pravidelné

/34 /

l

l

l

l

Ošetření zvířat, budov nebo zařízení na příkaz veterinárního lékaře nebo SVS (např. vakcinace nebo dezinfekce) je přípustné, pokud ho předepisují požadavky jednotlivých států nebo Evropské unie (např. v rámci boje nebo prevence proti nákaze). Zahrnuje to také vakcinace, pokud se v dotčené oblasti nesporně vyskytly případy nakažlivého onemocnění. Aplikace veterinárních léčiv (přípravek, účinná látka, způsob a trvání ošetřování, ochranná lhůta) musí podnik zaznamenávat v evidenci a předkládat kontrolnímu pracovišti. Ošetřená zvířata nebo skupiny zvířat (např. prasata ve výkrmu nebo drůbež) musí být jednoznačně označeny. Ochranná lhůta mezi prvním podáním chemického alopatického léku a získáním ekologické potraviny z ošetřeného zvířete se zdvojnásobuje oproti ochranné lhůtě předepsané zákonem. Pokud zákonná ochranná lhůta není výrobcem léčiva udána, je nutno dodržet ochrannou lhůtu minimálně 48 hodin. Jsou-li zvíře nebo skupina zvířat ošetřovány chemickými alopatickými léky nebo antibiotiky více než třikrát ročně (u zvířat s produkčním cyklem kratším než jeden rok více než jednou ročně), nesmí se tato zvířata nebo produkty, které z nich byly získány, prodávat jako ekologické výrobky. Pro tato zvířata musí po povolení výjimky kontrolním pracovištěm znovu proběhnout přechodné období podle tabulky 4 nebo se musí prodat jako konvenčně vyprodukované zvíře. Tento předpis se nevztahuje na vakcinaci, ošetření proti parazitům a úředně předepsané plány boje proti epidemickým nákazám, které zavedly členské státy EU.

a časté používání chemických alopatických prostředků a antibiotik není potřebné. K této skupině prostředků patří synteticky vyrobené účinné látky nebo též (zpravidla biotechnicky vyrobené) anti-


biotika, která působí přímo proti nemocem nebo proti původcům chorob. Do této skupiny se řadí např. antibiotické zaprahovací prostředky k ošetření vemene u krav, jejichž preventivní rutinní použití není povolené. Povolené jsou homeopatické prostředky, které povzbuzují především samoléčebné síly organismu nebo také fytoterapeutické preparáty, jež nejsou vyrobeny chemicko-syntetickými metodami, ale byly získány z rostlin. U těchto léčiv je málo pravděpodobná rezistence nebo problémy s rezidui. Avšak jejich použití vyžaduje poznatky a zkušenosti. Navázaní kontaktu s veterinárním lékařem, který má zkušenosti s přírodní léčbou, a vlastní studium této problematiky má proto pro každý ekologicky

hospodařící podnik mimořádný význam. Ne všechny nemoci se tímto způsobem dají léčit s jistým výsledkem. Není například známé účinné homeopatické nebo fytoterapeutické ošetření proti napadení parazity, především proti parazitům z pastvy u skotu, prasat, ovcí a koz. Použití chemických alopatických léčiv proti napadení parazity proto může být nutné i v ekologicky hospodařících podnicích. Infekční tlak by však měl být v maximální možné míře redukován vhodným způsobem pastvy a ošetřováním pastvin v kombinaci s pravidelnou kontrolou napadení. U všech nemocí musí být prioritou uzdravení zvířete; o výběru léčebné metody rozhodují konec konců i znalosti terapeutů.

Způsoby chovu zvířat, vazné ustájení, minimální věk při porážce drůbeže, doprava zvířat Obecně se má rozmnožování zvířat realizovat přirozenou plemenitbou. Umělá inseminace je však přípustná. Jiné způsoby umělé reprodukce (např. přenos embryí) jsou zakázány. Zásahy, jako je upevňování pryžových kroužků na ovčí ocasy, kupírování ocasů, vylamování zubů, obrušování zobáků u drůbeže, se nesmí v ekologických chovech používat systematicky (v jednotlivých odůvodněných případech jsou však se souhlasem kontrolního pracoviště možné). Z bezpečnostních důvodů nebo také pro zlepšení zdravotního stavu, ochrany nebo hygieny zvířat může kontrolní pracoviště některá opatření předem povolit. Sem patří například i odstraňování rohů mladých zvířat. Tato opatření má provádět kvalifikovaný personál v nejvhodnějším věku zvířete tak, aby byla minimalizována bolest zvířete. Za těchto podmínek je možná též kastrace (např. vepřů a samčího dobytka).

Odstraňování rohů V ideálním případě jsou zvířata ustájena ve stájových systémech, které jsou vhodné pro zvířata s rohy. To jsou například velkoryse dimenzované stáje pro volné ustájení s hlubokou podestýlkou nebo stáje se sešlapáváním hnoje, kde si zvířata mohou bez překážek uhýbat. V mnohých podnicích však provozní předpoklady mluví spíše pro stavbu stáje s boxy. Protože tady spíše dochází ke střetům z nedostatku místa, je riziko poranění zvířat podstatně vyšší, takže chov zvířat bez rohů

Mnoho zemědělských podniků oceňuje pozitivní vliv výběhu a pohybu na pastvě na zdravotní stav paznehtů, reprodukční schopnost a rozpoznání říje.

představuje často i v ekologických podnicích nutný kompromis. Není třeba podcenit ani riziko poranění lidí rohatými zvířaty. Zvířata se nesmí chovat uvázaná. Výjimku tvoří jednotlivá zvířata, která jsou přivázána dočasně z důvodů bezpečnosti nebo ochrany zvířete. Výjimky jsou možné pro: l

Zvířata v existujících stájích s vazným ustájením, které byly postaveny před 24. srpnem 2000; za podmínky, že se zvířatům dostává vhodné individuál-


/35 /

ní péče, mají měkká podestlaná lože na odpočinek a pravidelný výběh nebo pastvu (např. pastvu ve vegetační době). Tato výjimka platí do 31. prosince 2010 a musí ji povolit kontrolní pracoviště. l

Zvířata v malých zemědělských podnicích též bez

časového omezení, jestliže podniky vyhovují obecným předpisům pro chov zvířat. Podmínkou je, aby zvířata měla minimálně dvakrát týdně zaručený výběh nebo pastvu. Tuto výjimku musí povolit kontrolní orgán.

Počty zvířat na jednotku plochy a statková hnojiva Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutné stanovit tak, aby se nepřekročilo množství 170 kg vneseného dusíku na 1 ha zemědělsky využívané

půdy a rok. V tabulce 9 jsou uvedeny odpovídající horní hranice přípustných počtů pro různé druhy a kategorie zvířat. Tabulka 9

Nejvyšší přípustný počet zvířat na hektar Druh nebo kategorie zvířat

Nejvyšší přípustný roční průměrný počet zvířat na hektar zemědělské půdy v podniku EZ

Dojnice

2,0

Krávy BTPM

2,5

Jalovice pro výkrm a chov

2,5

Skot 1-2 roky

3,3

Skot do 1 roku

5,0

Koně od 6 měsíců

2,0

Ovce

13,3

Kozy

13,3

Chovná prasata

6,5

Prasata výkrm

14,0

Selata

74,0

Nosnice

230,0

Kuřata výkrm

580,0

Na základě smluvní spolupráce, výhradně mezi ekologicky hospodařícími podniky, je možné použít hnůj, kterého je v jednom podniku nadbytek, na

plochách jiného nebo jiných ekologických podniků, pokud ve všech podnicích zůstane zachována horní hranice 170 kg dusíku na ha.

Výběhy a stáje Obecné zásady Ustájení musí být vhodné pro daný druh zvířat a musí odpovídat jeho biologickým potřebám a chování. Zvířata musí mít volný přístup ke krmišti a k napáječkám. Ve stájích musí být zajištěn dostatečný přívod čerstvého vzduchu, dostatek denního světla, nízká prašnost, vhodná teplota s ohledem na

/36 /

druh a věk zvířat, přiměřená vlhkost vzduchu a takové koncentrace škodlivých plynů, které nejsou pro zvířata nebezpečné. Pastviny a výběhy se mají podle klimatických poměrů a druhu zvířat v případě potřeby vhodně chránit vůči dešti, větru, slunci a extrémním teplotám.


Počty zvířat na jednotku plochy ve stájích a na volném prostranství ______ Celoroční chov venku je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech. Počty zvířat ve stájích by měly být takové, aby zvířatům zaručily komfort a spokojenost. Je především nutné dbát na to, aby zvířata měla dostatek místa na přirozené vstávání, ležení, otáčení, čištění, přirozené změny polohy a pohyb, jako je protahování a mávání křídly. Předepsané minimální velikosti stájí a výběhů pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat podle přílohy VIII. Eko-nařízení jsou uvedeny v následujících tabulkách 10 a 11 (přechodné období do 31. 12. 2010).

Na venkovních plochách a pastvinách – obzvláště v choulostivých přírodních biotopech, například mokřadech a vřesovištích – se musí počty zvířat omezit tak, aby nedošlo k jejich trvalému poškození pastvou a pošlapáním. Na čištění a dezinfekci stájí a na odstranění hmyzu a jiných škůdců ze stájových prostor se smí použít jenom určité přípravky (viz příloha II. část B a část E Eko-nařízení).

Savci ________________________________________________________________________ Všem savcům musí být umožněna pastva nebo přístup do výběhu vždy, když to dovolí fyziologický stav zvířat (např. věk a zdravotní stav), počasí a stav půdy. Část výběhu může být zastřešena (přechodné období do 31. 12. 2010). Také drůbež musí mít k dispozici výběh. Všude, kde to podmínky dovolují, je třeba býložravcům (např. skotu, kozám, ovcím, koním) umožnit pastvu. Býkům starším jednoho roku se alternativně může nabídnout pouze výběh. Pokud jsou býložravci ve vegetační době na pastvě a v zimě jsou ve volném ustájení, může být zrušena povinnost umožnit jim v zimních měsících pohyb na volném prostranství nebo výběh. Závěrečná fáze výkrmu skotu a prasat smí probíhat ve stájích bez výběhu, pokud její trvání nepřesáhne jednu pětinu celkové délky života těchto zvířat a maximálně tři měsíce. Minimálně polovina celkové plochy stáje dostupné zvířatům musí mít pevnou (plnou) podlahu, to znamená, že její povrch nesmí být roštový, mřížovitý nebo jinak perforovaný. Do celkové plochy stáje se mohou u nových částečně zastřešených typů stájí započíst také vždy přístupné sektory, ve kterých se provozují základní činnosti, např. „odpočinek“, „krmení“ nebo „pohyb“. Povrch podlahy by měl být rovný a neklouzavý. Pro všechna zvířata musí být k dispozici pohodlné, suché a čistě podestlané místo na ležení nebo odpočinek. Pro ustájení telat platí ustanovení směrnice pro chov telat (č. 91/629/EHS). Výjimky, které tato směrnice obsahuje, nemohou ekologické podniky chovající telata využít.

Při pastevním chovu je třeba zajistit ochranu zvířat před negativními povětrnostními vlivy

Pro telata starší jednoho týdne je zakázán chov v individuálních boxech bez možnosti sociálního kontaktu. S výjimkou vysokého stupně březosti a období kojení mají být prasnice ustájeny ve skupinách. Chov selat v klecích je zakázán. Prasata všech kategorií musí mít k dispozici výběh ke kálení a rytí s různým vhodným materiálem (např. slaměná podestýlka) (přechodné období do 31. 12. 2010).


/37 /

Tabulka 10

Minimální velikosti stájí a výběhů pro hovězí dobytek, ovce, kozy a prasata

Plocha stáje Venkovní plocha (netto plocha, která je dostupná zvířatům) (volný prostor kromě plochy pastviny)

Mladý skot, skot výkrm, koně

Živá hmotnost (kg)

Minimální plocha (m2/zvíře)

Minimální plocha (m2/zvíře)

do 100

1,5

1,1

do 200

2,5

1,9

do 350

4,0

3,0

nad 350

5,0; 3,7; min. 1 m2/100 kg živé hmot. min. 0,75 m2/100 kg živé hmotnosti

Dojnice a krávy bez tržní produkce mléka

6,0

4,5

Plemenní býci

10

30

Ovce a kozy

1,5

2,5

Kůzlata, jehňata

0,35

0,5

Prasnice

2,5

1,9

Prasnice se selaty

7,5

2,5

Kanci

6,0

8,0

do 50

0,8

0,6

do 85

1,1

0,8

do 110

1,3

1,0

0,6

0,4

Prasata výkrm

Selata

do 30 (starší než 40 dnů)

Drůbež ______________________________________________________________________ Drůbež musí mít vždy, když to klimatické podmínky dovolují, k dispozici výběh (viz příloha VIII. NR). Je-li to možné, musí mít volný přístup do výběhu po třetinu délky svého života. Výběhy musí být z větší části pokryty vegetací a také v nich musí být vhodné úkryty (např. stromy, křoví nebo přiměřené přístřešky). Zvířata musí mít neomezený přístup k dostatečnému počtu napajedel a místům pro příjem krmiva.

vždy, pokud to dovolí klimatické podmínky, přístup k tekoucí vodě, rybníku nebo jezeru, přičemž musí být dodrženy hygienické podmínky (přechodné období do 31. 12. 2010).

Předepsané minimální plochy drůbežáren a výběhů podle přílohy VIII. Eko-nařízení jsou uvedeny v následující tabulce 11. (přechodné období do 31. 12. 2010). Plochy výběhů se mohou taktéž rozdělit a používat střídavě. Vodní drůbež (husy a kachny) musí mít

/38 /

Drůbež musí mít vždy výběh


Vodní drůbež Kachny a husy se řadí k vodní drůbeži. Povinnost umožnit jim přístup k vodě vyplývá z etologických hledisek. U větších počtů vodní drůbeže je prakticky i ekologicky vhodným řešením vybudo-

vání zpevněných rybníčků s pravidelnou výměnou vody, přičemž se použitá voda a kal ze dna rybníka použije na hnojení půdy využívané k rostlinné produkci. Tabulka11

Minimální velikosti drůbežáren a výběhů pro drůbež Druh drůbeže/ směr užitkovosti

Plocha drůbežárny (netto plocha, která je zvířatům k dispozici) Počet zvířat na m2

Délka hřadu cm na zvíře

Počet zvířat na hnízdo

Plocha výběhu (plocha v m2, která je k dispozici na každé zvíře při rotaci ploch)

Nosnice

6

18

8 u skupinových hnízd 120 cm2 na zvíře

4 pokud se nepřekročí limit 170 kg N/ha/rok

Drůbež ve výkrmu (stáj)

10 20 (max. 21 kg živé (pouze pro hmotnosti na perličky) m2 )

4 (brojleři) 4,5 (kachny) 10 (krůty) 15 (husy), pokud se nepřekročí limit 170 kg N/ha/rok

Drůbež k výkrmu (mobilní drůbežárny)

16 (max. 30 kg ž. h. na m2)

2,5 pokud se nepřekročí limit 170 kg N/ha/rok

Tabulka12

Maximální počty drůbeže v drůbežárně Druh drůbeže/směr užitkovosti

Maximální počet kusů v drůbežárně

Kuřata výkrm (brojleři)

4 800

Nosnice

3 000

Perličky

5 200

Kachny pižmové nebo pekingské

4 000

Kačeři kachny pižmové nebo pekingské, jiné kachny

3 200

Kapouni, husy, krůty

2 500

l l

Drůbežárny musí splňovat tyto minimální požadavky: Chov v klecích není povolen. Při využívání umělého dne se musí pro nosnice dodržet maximální doba světla 16 hodin (minimálně 8hodinová fáze tmy bez přerušení).

l

Nové nebo opakované osazení drůbežárny je možné teprve po jejím úplném uklizení a dezinfekci. Pro výběhy je taktéž před novým osazením nutné z hlediska hygieny dodržet přiměřené přestávky (např. 3 týdny).


/39 /

Pro následující body platí přechodné období do 31. 12. 2010: l

Třetina plochy drůbežárny musí mít pevný povrch bez perforace (bez roštové podlahy nebo štěrbinové konstrukce) a musí být podestlaná vhodnou podestýlkou, např. slámou, hoblinami, pískem nebo rašelinou.

l

V drůbežárnách pro nosné slepice se musí vyčlenit dostatečně velká plocha jako kaliště.

l

V chovech nosných slepic a perliček musí mít všechna zvířata k dispozici hřady na sezení. Mini-

mální rozměry jsou určeny v příloze VIII. Eko-nařízení. l

Drůbežárny musí mít dvířka (klapky), která slouží drůbeži k vcházení a vycházení; tato dvířka musí mít celkovou šířku minimálně 4m na 100 m2 plochy budovy, která je drůbeži dostupná.

l

Počty drůbeže ustájené v drůbežárně nesmí překročit maximální hodnoty uvedené v tabulce 12.

l

Celková plocha drůbežáren pro produkci masa v jedné výrobní jednotce nesmí překročit 1600 m2.

U drůbeže platí následující minimální jateční věk:

Tabulka 13

Minimální jateční věk u drůbeže Druh zvířat

Minimální jateční věk v dnech

Kuřata, brojleři

81

Kapouni (kastrovaní kohoutci)

150

Pekingské kachny

49

Samičky kachny pižmové

70

Samečci kachny pižmové

84

Kachny Mullard

92

Perličky

94

Krůty, husy

140

Producenti, kteří nedodrží minimální jateční věk (s ohledem na jejich chované plemeno vhodné do intenzivního chovu), se musí vrátit k pomalu rostoucím plemenům nebo hybridům drůbeže.

ky k popohánění. Použití alopatických prostředků na uklidnění před jízdou nebo v jejím průběhu je zakázáno. Před porážkou a v jejím průběhu je nutné minimalizovat stres, kterým zvířata trpí.

Přeprava zvířat musí být co nejšetrnější a musí se při ní dodržovat příslušné předpisy platné v jednotlivých zemích nebo v celém Společenství. U nakládání a vykládání zvířat se nesmí použít elektrické pomůc-

Zvířata a živočišné produkty musí být jednoznačně identifikovatelné na všech stupních od producenta až po prodej.

Možné výjimky ______________________________________________________________ U některých požadavků se v rámci přechodné úpravy mohou udělit výjimky až do 31. 12. 2010 na: l l l l

požadavek na pastvu nebo výběh pro všechny savce, přístup k vodě pro vodní drůbež, požadavek na výběh pro drůbež, minimální požadavky na drůbežárny (včetně horních hraničních hodnot),

/40 /

l

minimální plochy stájí a výběhů pro savce a drůbež.

Tyto výjimky však platí jenom pro podniky se stájemi, které byly vybudovány před 24. 8. 1999. Kromě toho musí tyto budovy vyhovovat normě pro ekologický chov zvířat, která platila již před 24. 8. 1999.


Systémy chovu odpovídající Eko-nařízení/přechodná období Skot, ovce, kozy, koně ______________________________________________________ V průběhu vegetačního období je nejvhodnějším místem pro pobyt uvedených zvířat pastvina, pokud mají možnost dostat se do stínu a k vodě. Není-li v průběhu vegetační sezóny možná pravidelná pastva z důvodů rozptýlenosti zemědělské plochy nebo umístění hospodářství v obci, představuje zpravidla vhodný kompromis zpevněný, stále přístupný výběh na dvoře. Také mnoho podniků s možností pastvy, pro které není zpevněný výběh na dvoře nutně předepsán, oceňují pozitivní vliv pobytu zvířat na dvoře na zdravotní stav paznehtů, reprodukční schopnost a rozeznání říje. Náklady na pravidelný úklid hnoje a potřebný uskladňovací prostor pro vznikající odpadní vody (nutno přihlédnout také k srážkám) však nelze podcenit.

Příklady způsobů chovu, které odpovídají Eko-nařízení: l l

Celoroční volný pastevní chov (vhodný jen pro velmi odolná plemena), Chov na pastvině v létě, volné ustájení v zimě (minimální plochy!),

Prasata

l l

Celoroční volné ustájení s výběhem na dvoře (minimální plochy stáje a minimální plochy výběhu!), Ustájení s uvazováním ve spojení s pastvou/výběhem u malých počtů zvířat (jen skot).

__________________________________________________________________

V středoevropských podmínkách přichází volný chov prasat (např. ustájení v přístřešcích) v úvahu pouze na stanovištích s lehkými půdami v oblastech s nízkými srážkami. Obvyklý je chov ve stájích (pozor na minimální plochy) v kombinaci s výběhem (pozor na minimální plochy). Z hygienických důvodů se v našich klimatických podmínkách upřednostňuje i u prasat zpevněný a případně i částečně zastřešený výběh před nezpevněným. Potřeba zvířat rýt se v tomto případě uspokojí podestýlkou nebo tím, že se do výběhu začlení zpevněná kaliště. V některých oblastech přichází v úvahu i pastva, především pro prasnice v počátečních stádiích březosti.

Drůbež _____________________________________________________________________ Chov drůbeže se neobejde bez pevných nebo mobilních stájí (minimální plochy!). Předepsány jsou zatravněné výběhy. Aby se drůbež mohla zdržovat venku i v nepříznivých povětrnostních podmínkách,

osvědčily se v praxi ekologického chovu drůbeže ještě „zastřešené výběhy pro špatné počasí“. Ty jsou přičleněny přímo k drůbežárně a zpravidla představují 1/3 její plochy. Je v nich podestýlka, případně i napajedla


/41 /

a místa pro příjem krmiva. Zpevněním části výběhu, vytvořením přechodné zóny od zpevněného k „zelenému“ výběhu s nastlanou kůrou apod., která se před každým novým osazením drůbežárny vymění, a promyšleným umísťováním drůbeže do výběhů je možné omezit i případný nadměrný přísun dusíku na zatravněných plochách výběhu. Zvláštní význam mají tato opatření i pro ochranu proti parazitům. Dodržení potřebných odpočinkových dob pro zelené výběhy lze docílit vhodnou rotací. S mobilními drůbežárnami,

u kterých se okolní travnaté výběhy pravidelně mění, se požadavky týkající se přísunu dusíku a ochrany proti parazitům řeší méně komplikovaně. Je možné přistoupit také k rozdělení drůbežárny na menší prostory oddělené stěnami se separátními výběhy, čímž vzniknou hygienicky oddělené jednotky, ve kterých se sníží riziko přenosu nemocí. Tady je třeba zajistit, aby se minimální plochy výběhů nacházely v dosažitelné vzdálenosti pro drůbež (u nosnic asi 150 m).

Chov včel a včelařské výrobky ____________________________________________ Ekologický chov včel je v Eko-nařízení detailně usměrněn. Ekologická kvalita včelařských výrobků je definována především požadavky na ošetření včelstev, životní prostředí, jakož i na zpracování a skladování. Doba přechodu na ekologické včelaření trvá minimálně 12 měsíců. Pro umístění včelstev je třeba volit stanoviště, kde nehrozí kontaminace škodlivými látkami. Umělé přikrmování může povolit kontrolní pracoviště. V zdravotní péči se využívají preventivní opatření. Preventivní použití chemických alopatických léčiv je zakázáno. Je možno používat organické kyseliny a éterické oleje.

Po 24. 8. 2002 nelze nakupovat včelstva od konvenčních včelařů. Lze nakoupit pouze max. 10 % matek či rojů, které je nutné umístit do rámků s dílem či mezistěnami, které jsou z ekologického zemědělství a pak není nutné přechodné období.

V případě použití chemických alopatických léků musí u ošetřeného včelstva znovu proběhnout nejkratší doba chovu (tj. výměna vosku, trvání minimálně 12 měsíců). Úly jsou vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Vosk musí pocházet z ekologických jednotek. Nákupy případně zakládání včelstev musí být vždy z ekofarem. Na základě předchozího souhlasu KEZ může být povolena konverze včelstev u konvenčních včelařů.

/42 /

Ekologický chov včel je v Eko-nařízení podrobně stanoven.


5. ZPRACOVÁNÍ EKOLOGICKÝCH PRODUKTŮ Rozsah působnosti nařízení EU o ekologickém zemědělství, pokud jde o zpracovávané výrobky Článek 1 odstavec 1 písmeno b) upravuje rozsah platnosti Eko-nařízení. Zpracovávané ekologické potraviny jsou podle toho „zpracované rostlinné a živočišné zemědělské produkty určené pro lidskou výživu, které se v zásadě skládají z jedné nebo více surovin rostlinného a/nebo živočišného původu“. Tato definice se vysvětluje následovně: Eko-nařízení platí pouze pro zpracovávané potraviny (nikoli například pro kosmetiku, která se vyrábí ze zemědělských produktů). Označení „v zásadě“ znamená podle obecného pojetí v distribuci výrobků suroviny zemědělského původu, které jsou podstatnou součástí zpracovávané potraviny, případně určují její hodnotu. To znamená, že do působnosti Eko-nařízení spadají i takové zpracovávané potraviny, jako je např. ovocný nektar, který obsahuje více než 50 % surovin jiného než zemědělského původu

(v tomto případě vody), protože z kvalitativního hlediska je zemědělská surovina (v tomto případě ovoce) podstatnou součástí potraviny. Rozhodující pro určení rozsahu platnosti jsou dále definice pojmů, které jsou uvedené v článku 4 Eko-nařízení. Pojem „zpracování“ je v článku 4 definován takto: „Pracovní operace k udržení trvanlivosti a/nebo zpracování zemědělských produktů (včetně porážky a dělení masa), jakož i balení a/nebo změna formy upozornění na ekologické zemědělství u čerstvých, trvanlivých a/nebo zpracovaných výrobků.“ Z této definice lze odvodit, že kromě vlastního zpracování, např. fyzikálního, termického nebo fermentativního ošetření potravin, se Eko-nařízení vztahuje taktéž na všechny předcházející a následné kroky při ošetření a zpracování potravin, včetně jejich balení.

Zpracování a označování biopotravin (článek 5 Eko-nařízení: „Označování“)

Základní pravidla Je třeba dbát následujících základních pravidel: „Označování zpracovaných rostlinných nebo živočišních produktů se musí jednoznačně vztahovat na zemědělskou výrobu“ (odstavec 1 písmeno a) NR). Tento požadavek je zpravidla splněn tehdy, pokud označením nebo úpravou potraviny získají zákazníci dojem, že výrobek pochází z ekologického zemědělství. To je splněno zpravidla použitím pojmů „BIO“ nebo „EKO“ v distribučním označení nebo odpovídajícími grafickými doplňkovými prvky nebo použitím známých ekologických značek. V případě pochybností je zapotřebí doplnit distribuční označení vysvětlujícími odkazy jako např. „produkt ekologického zemědělství“. Eko-nařízení v odstavci 3 písm. g) dále uvádí, že údaje o metodách ekologického pěstování musí jasně poukazovat na zemědělský způsob výroby a k těmto údajům je nutno připojit upozornění na příslušné suroviny zemědělského původu, pokud tyto údaje již jednoznačně nevyplývají ze seznamu použitých přísad. V praxi se toto ustanovení obvykle realizuje takovou formou, že suroviny z ekologického

zemědělství se v seznamu použitých surovin označují hvězdičkou s poznámkou, která toto označení vysvětluje, například (* z ekologického zemědělství). Pokud seznam použitých surovin neobsahuje jednoznačné údaje, je nutno upozornit na použité suroviny z ekologického zemědělství na jiném místě, například „ekologický čerstvý sýr s mlékem z vybraných statků s ekologickým způsobem hospodaření“. „Výrobek nebo suroviny, z nichž byl vyroben, nesmí být ošetřeny ionizovaným zářením“ (odstavec 3 písmeno e), příp. odstavec 5a písmeno f NR). Pro praxi je toto ustanovení relevantní pro konvenční koření a byliny, které jsou povolené podle přílohy VI. části C NR. Směrnice 1999/2/EG z 22. 2. 1999 dovoluje členským státům EU ozařovat sušené aromatické koření a byliny. Pokud se používá konvenčně vyrobené koření nebo byliny, je třeba zajistit, aby se do ekologických potravin nedostal žádný produkt ošetřený ionizovaným zářením. Doporučuje se prověřit průvodní dokumenty zboží s ohledem na zákonem předepsanou povinnost deklarovat ozařování. Výrobek nesmí být vyroben s použitím geneticky modifikovaných organismů (GMO) a/nebo výrobků, které byly vyrobeny na jejich bázi.“ (odstavec 3 písmeno h), příp. odstavec 5a písmeno i) NR).


/43 /

V nařízení (EU) č. 1804/1999 z 19. 07. 1999 o doplnění živočišné výroby do rozsahu platnosti Eko-nařízení byl poprvé vydán rozsáhlý zákaz použití GMO v ekologických potravinách, který vstoupil v platnost okamžitě po uveřejnění. Rada EU odůvodňuje tento zákaz neslučitelností GMO a/nebo derivátů GMO s ekologickým způsobem výroby, jakož i s udržením důvěry spotřebitelů ve výrobky z ekologického zemědělství. Na základě definice pojmů v článku 4 odst. 12 Eko-nařízení je použití GMO a jejich derivátů jako potravin, potravinových přísad (včetně doplňkových a aromatických látek) a pomocných látek pro zpracovaní (včetně extrakčních rozpouštědel) při zpracování ekologických potravin vyloučeno. Zpracovatel musí v rámci kontrolního procesu poskytnout vhodný důkaz bezpečnosti použitých surovin a pomocných látek prostřednictvím právně závazných prohlášení od dodavatelů. V praxi se tento důkaz vyžaduje alespoň u doplňkových a pomocných látek, které jsou uvedené v příloze VI. části A a B Eko-nařízení, protože tyto se vyrábí mimo výrobní systém ekologického zemědělství. Patří sem kromě jiného kultury mikroorganismů (včetně kvasinek), enzymy, aroma, vitamíny nebo kyseliny k ochucení výrobků.

vlastním jménem nebo pod obchodní značkou, musí používat kódové číslo výrobce. „Zpracovaný ekologický výrobek nesmí společně s ekologicky vyrobenou surovinou zemědělského původu obsahovat stejnou surovinu, která je vyrobena konvenčním způsobem.“ (odstavec 10). Tento předpis má zabránit tomu, aby zpracovatel současným použitím ekologicky vyprodukované suroviny (např. ekologického medu) a stejné konvenční suroviny, která je povolena podle přílohy VI., části C NR (např. konvenčního medu), ve stejném výrobku nezískal nepřípustné výhody v hospodářské soutěži. Další základní pravidla článku 5 NR budou podrobněji probrána v dalších kapitolách.

Na výrobku musí být kódové číslo kontrolního pracoviště podniku, který vykonal poslední operaci při úpravě daného produktu“ (odstavec 1. d), odstavec 3 písmeno g) a odstavec 5a písmeno h) NR). Takzvané kódové číslo EU (CZ-KEZ) se musí vždy vztahovat k podniku, který vykonal poslední úpravu výrobku v procesu postupného zpracování – zpravidla se jedná o balení, případně označování výrobku – a podléhá kontrolnímu procesu EU. Podniky, které si nechávají vyrábět a etiketovat ekologické potraviny na zakázku a pak je uvádějí do oběhu pod

Zpracovaný ekologický výrobek nesmí společně s ekologicky vyrobenou surovinou zemědělského původu obsahovat stejnou konvenční přísadu.

Původ surovin zemědělského původu (viz také kapitola 2 „Označování a kontrola“ v této publikaci) Pro výpočet procentuálních podílů platí podle článku 5 odstavce 9 požadavky směrnice 79/112/EHS. Stálý výbor Evropské komise pro ekologické země-

dělství vydal směrnici pro výpočet procentuálních podílů, které slouží také k objasnění otázek k interpretaci této směrnice.

Pravidlo více než 95 % - označování V označovaní a propagaci zpracovaných zemědělských výrobků je možné poukázat na ekologický původ pouze v případě, že minimálně 95 % surovin zemědělského původu pochází z ekologického zemědělství (odstavec 3 písmeno a). Ostatní suroviny

/44 /

zemědělského původu musí být uvedeny v příloze VI. části C (odstavec 3 písmeno b) NR. Pravidlo více než 95 % – označování se prosadilo jako standard pro ekologické označování na českém trhu s biopotravinami.


Pravidlo více než 70 % - označování V označovaní a propagaci zpracovaných zemědělských výrobků je možno poukázat na ekologický původ jenom v případě, že minimálně 70 % surovin zemědělského původu pochází z ekologického zemědělství (odstavec 5a písmeno a), a pokud l

l

se upozornění na ekologické zemědělství vztahují jednoznačně na příslušné suroviny uvedené v seznamu použitých přísad a ve stejném zorném poli jako distribuční označení je uvedeno také zvláštní upozornění s formula-

cí: „X procent surovin zemědělského původu bylo získáno podle zásad ekologického zemědělství“ (další předpisy viz odstavec 5a písmeno c) V praxi se zpracované výrobky velmi zřídka označují 70 % etiketou, protože v soutěži kvality na trhu mohou stěží obstát proti produktům s více než 95 % označováním. Takové potraviny nelze považovat za biopotraviny, avšak jejich výroba podléhá Eko-nařízení a kontrolnímu systému.

Zpracování produktů z přechodného období na ekologické zemědělství (viz také kapitola 2 „Označování a kontrola“ v této publikaci) Za jistých předpokladů se mohou rostlinné výrobky označit upozorněním: “produkt z přechodného období na ekologické zemědělství.“ (odstavec 5 písmeno c). Podstatným omezením však je, že výrobek může obsahovat pouze jednu rostlinnou surovinu zemědělského původu (odstavec 5 písmeno d). Lze tak například označit pšeničný chléb, jestliže

z přechodného období pochází pouze pšenice a nepoužijí se žádné další suroviny rostlinného původu (např. slunečnicová semínka). Vzhledem k omezeným možnostem použití nezískala doposud možnost upozornit na přechod k ekologickému zemědělství u zpracovávaných výrobků velkého významu.

Příloha VI. Eko-nařízení Zásady ______________________________________________________________________ Nařízením (EHS) č. 207/93 z 29. 01. 1993 byl poprvé stanoven konkrétní obsah přílohy VI. Eko-nařízení, a sice jako vyčerpávající seznamy pro části A, B a C:

musí podle chápání spotřebitele sestávat v podstatě z přírodních surovin. Vycházejíce z tohoto principu se pro ekologické potraviny připouští daleko méně přídatných a pomocných látek, než je přípustné podle obecných právních předpisů pro potraviny, aby byl zajištěn nízký stupeň zpracování a tím i co možná nejpřirozenější stav ekologických potravin.

Část A obsahuje přísady nezemědělského původu (přídatné látky potravin, včetně nosičů), které jsou povolené podle článku 5, odstavce 3 písmena c), případně článku 5a, písmena d) Eko-nařízení; Část B obsahuje pomocné látky pro zpracování potravin povolené podle článku 5, odstavce 3 písmena d), případně článku 5a, písmena e) Eko-nařízení;

l

Přídatné a pomocné látky vyjmenované v příloze VI. Eko-nařízení se smí používat jenom v souladu s právními předpisy pro úpravu potravin a se správnou výrobní praxí pro potraviny (GMP = Good Manufacturing Practice). Správná výrobní praxe byla poprvé formulována v roce 1968 Světovou zdravotnickou organizací ve směrnicích GMP pro léčiva. Jedná se zde o základní požadavky na zajištění jakosti ve výrobě (personál, technické vybavení, pracovní postupy, hygiena atd.) a systém kontroly jakosti. Směrnice GMP jsou v současnosti celosvětově uznávané také pro potraviny a přihlížejí k aktuálnímu stavu vědy a právních předpisů.

l

Přídatné a pomocné látky jsou povoleny pouze pod podmínkou, že se obvykle používají k zpra-

Část C obsahuje suroviny zemědělského původu, které nebyly vyrobeny ekologickým způsobem, povolené podle článku 5 odstavce 3 písmena b), případně článku 5a, písmena b) Eko-nařízení. Vyjmenování přídatných a pomocných látek v příloze VI. části A a B neznamená, že se tyto mohou používat při výrobě biopotravin bez omezení. Z tohoto hlediska obsahuje nařízení (EHS) č. 207/93 několik zásadních úvah: l

Zpracované suroviny z ekologického zemědělství


/45 /

cování potravin, a přednostně ty, které se vyskytují v přírodě, a tehdy, pokud by se ekologická potravina bez těchto látek prokazatelně nedala vyrobit nebo by byla snížena její trvanlivost. Článek 5 odstavec 4 Eko-nařízení dále stanovuje, že konvenční přísady mohou být zařazeny do přílohy VI. části C Eko-nařízení jen tehdy, jestliže jsou prokazatelně zemědělského původu a nelze je v dostatečném množství získat z ekologické výroby v Evropském společenství ani dovozem z třetích zemí. Proto Evropská komise v nařízení (EHS) č. 207/ 93 formulovala zásadu, že část C je nutno pravidelně přizpůsobovat poznatkům a vývojovým trendům, pokud jde o přístupnost ekologicky vyprodukovaných přísad na evropském trhu. Na základě toho byla

vydána řada nařízení o přizpůsobení přílohy VI. části C Eko-nařízení těmto novým poznatkům a trendům.

Pokud více než 95 hmotnostních procent surovin pochází z ekologického zemědělství, smí být zboží označeno jako bioprodukt nebo biopotravina.

Suroviny nezemědělského původu (příloha VI. část A Eko-nařízení) _______ Přídatné látky (včetně nosičů) Přídatné látky povolené pro biopotraviny jsou uvedeny v seznamu v vzestupném pořadí podle čísel. Jedná se kromě jiného o okyselovací látky, antioxydanty, kypřicí prostředky, emulgátory, pojiva, oddělovací látky, které jsou běžné v potravinářském průmyslu. V souladu s uvedenými zásadami pro zpracovávané produkty z ekologického zemědělství se důsledně vyloučily problematické doplňkové látky, jako jsou například látky na zvýraznění chuti,

stabilizátory, sladidla a – s jednou výjimkou – také fosfáty. Poznámky k některým látkám v pravém sloupci tabulky je třeba chápat jako omezení použití. Kromě toho jsou jednotlivé doplňkové látky blíže specifikovány, např. neamidovaný pektin, pomocí E-čísla přísady. Povolení uvedených doplňkových látek zahrnuje v jednotlivých případech také obvykle používané nosiče (např. škrob nebo dextrózu).

Aromata Použití aromat je ve smyslu směrnice 88/388/ EHS omezené na přírodní aromata a aromatické extrakty (včetně éterických olejů). Vyloučena jsou přírodně identická aromata. Další omezení, např. týkající se metod jejich získávání nebo přidaných

konzervačních látek a nosičů. Kromě toho aromata nesmí být vyrobena z GMO nebo jejich pomocí. V povolení aromatizovat výrobky existuje však jistý protiklad k zásadě ponechání ekologických výrobků v pokud možno přírodním stavu.

Voda a sůl Použití jedlé soli v biopotravinách, ať již ve formě kamenné, varné nebo mořské soli, pokud je ve zpracování potravin obvyklé, nepodléhá podle Eko-nařízení žádným omezením. Podle toho se smí používat jodidovaná sůl nebo i sůl, do které se často přidává doplňková látka ferrokyanid sodný, případně

draselný (E 535, případně E 536) jako pomůcka pro udržení sypkosti (žlutá krevní sůl). Aby se vyhovělo požadavku uchovat ekologické potraviny v přírodním stavu, měla by se – pokud možno – používat jedlá nebo mořská sůl bez pomocných látek na udržení sypkosti, která je dostupná na trhu.

Kultury mikroorganismů Kultury mikroorganismů používané ve výrobě potravin, obzvláště: l startovací kultury a kultury podílející se na zrání sýrů, mléčných nebo masných výrobků, l kvasinky ve výrobě pečiva a piva, l kultury pro šťávy a zeleninové výrobky zpracova-

/46 /

l

né mléčným kvašením, S výjimkou geneticky modifikovaných organismů se smí používat také ve výrobě biopotravin. Na vlastnosti živných médií nebo substrátů, na kterých se tyto mikroorganismy kultivují, nejsou kladeny žádné další požadavky.


Minerální látky (včetně stopových prvků), vitamíny, aminokyseliny a jiné sloučeniny dusíku Umělé obohacování potravin, především vitamíny a minerálními látkami, tak jak se to v rámci vlny zájmu o zdraví a fitness ve stále větším rozsahu děje u běžných potravin (např. funkční potraviny), není u biopotravin přípustné s výjimkou, že určitý obsah vitamínů nebo minerálií požadují zákonné předpisy na úrovni Evropského společenství. Od schválení

Eko-nařízení se do dnešní doby vyskytl jediný konkrétní případ, kdy se zákonem předepsané obohacení týkalo biopotraviny. Jedná se o obilnou doplňkovou výživu pro kojence a malé děti, do které se na základě změněné směrnice 96/5/EG a odpovídající změně dietního předpisu musí od roku 1998 doplnit vitamín B1 (thiamin).

Pomocné látky při zpracování potravin (příloha VI. část B Eko-nařízení) ____________________________________________ Podle znění článku 5 Eko-nařízení jsou pomocné látky uvedené v části B přílohy VI. povoleny pro všechny suroviny zemědělského původu, tedy i pro případně použité konvenční přísady podle přílohy VI. části C. K jednotlivým pomocným látkám jsou – podobně jako k přídatným látkám – uvedeny podmínky jejich použití. Kromě toho jsou jako pomocné látky

pro zpracování biopotravin povoleny mikrobiální přípravky a enzymy běžně používané v potravinářské výrobě, s výjimkou těch, které jsou vyrobeny z GMO nebo jejich pomocí. Jistou mezerou v předpisech je skutečnost, že enzymy nejsou blíže specifikovány, protože dnes má celá řada funkčních enzymů podobné technologické účinky jako přídatné látky.

Konvenční suroviny zemědělského původu (příloha VI. část C Eko-nařízení) _____________________________________________ Evropská komise pravidelně přizpůsobuje seznam povolených konvenčních surovin zemědělského původu dostupnosti ekologicky vyrobených surovin na evropském trhu. Tabulka poskytuje informaci o aktuálním stavu. Je třeba upozornit na to, že použití jednotlivých surovin je možné jen ve stanovené lhůtě. Komise v nařízení (EU) č. 2020/2000 zavedla jednotné prováděcí předpisy pro povolení konvenčních surovin, které nejsou zařazeny do přílohy VI. části C. Podle nich mohou členské státy EU v odůvodněných nedostatkových situacích za dodržení

určitých procesních podmínek prozatím povolit na omezenou dobu další konvenční suroviny. Uživatelé suroviny musí o povolení požádat příslušné kontrolní pracoviště a prokázat její nedostatek z ekologické produkce. Ke konci výkladu o příloze VI. Eko-nařízení ukážeme na porovnání konkrétních výrobků, jak se v praxi mohou projevit rozdílné podmínky povolování surovin a doplňkových látek na složení běžných a ekologicky zpracovaných výrobků. Pro tento účel byly vybrány dva příklady z obchodu s potravinami.

Příklad 1: Konvenční margarín

Ekologický margarín

Složení: (1) rostlinné oleje a tuky, částečně ztužené, voda (2) emulgátory: lecitin (E 322) mono- a diglycerid (E 471), sůl okyselovací prostředek: kyselina mléčná (E 270) (3) aroma (4) vitamíny (5) barvivo: karoten (E 160a)

Složení: palmový tuk*, kokosový tuk*, slunečnicový olej*, voda, mrkvová šťáva* emulgátor: sojový lecitin (E 322) okyselovací prostředek: citrónová šťáva* přírodní aroma (* z ekologického zemědělství)


/47 /

Vysvětlivky z hlediska Eko-nařízení: (1) (2) (3) (4) (5)

Ztužené, tedy chemicky změněné oleje a tuky nejsou povolené pro ekologické potraviny. Glyceridy mastných kyselin nejsou uvedeny v příloze VI. části A Eko-nařízení, a proto nejsou povoleny jako emulgátory pro ekologické potraviny. V ekologických výrobcích se smí používat jenom přírodní aroma. Protože přidávání vitamínů do margarínu není předepsáno zákonem, nesmí se ekologický margarín obohacovat vitamíny. Do biopotravin se zásadně nesmí přidávat žádná barviva.

Je nutno poznamenat, že na okyselení a barvení ekologického margarínu se používají ekologicky vyprodukované potravinové suroviny místo doplňkových látek.

Příklad 2: Konvenční žampiónová polévka (v prášku)

Ekologická žampiónová polévka (v prášku)

Složení: (1) odtučněné sušené mléko, pšeničná mouka, rostlinný olej (ztužený) (2) modifikovaný škrob, žampiónový extrakt, jodidovaná sůl (3) chuťová látka: glutamát sodný (E 621), žampióny (4) mléčná bílkovina, koření a byliny (5) aroma okyselovací látka: kyselina citrónová (E 330)

Složení: sušené mléko plnotučné*, celozrnná mouka ze špaldy, ječmene a ovsa* mořská sůl, kukuřičný škrob*

Vysvětlivky z hlediska Eko-nařízení: (1) Viz příklad 1: margarín. (2) Modifikované, tedy chemicky změněné škroby nejsou povoleny pro ekologické potraviny. (3) V ekologických výrobcích se zásadně nesmí používat látky pro zvýraznění chutě. (4) Bylo by zapotřebí objasnit, zda mléčná bílkovina byla vyrobena za použití pomocných látek, uvedených v příloze VI. části B. (5) Viz příklad 1: margarín.

žampióny *, miso*, houbový prášek*, cibule*, koření a byliny* (* z ekologického zemědělství) Je nutno poznamenat, že přirozená chuť ekologické žampiónové polévky se dosahuje použitím ekologicky vyprodukovaných potravinových surovin namísto látek pro zvýraznění chutě a aromat.

Právně neupravené oblasti zpracování biopotravin ________________________ Eko-nařízení omezuje normy na zpracování biopotravin v těchto oblastech: l l

zásadní vyloučení použití geneticky modifikovaných organismů a ošetření ionizovaným zářením, vyčerpávající výčet povolených přídatných a pomocných látek v částech A, B a C přílohy VI. Eko-nařízení

Eko-nařízení neobsahuje žádné výslovné předpisy pro běžné postupy potravinářské výroby, které ovlivňují vlastnosti výrobků a jejich výživovou, resp. zdravotní hodnotu fyzikálními, tepelnými a fermentačními procesy. K omezení možných způsobů výro/48 /

by biopotravin dochází podle Eko-nařízení nepřímo, vyloučením některých doplňkových a pomocných látek. Eko-nařízení se také explicitně nevyjadřuje k čištění a dezinfekci, ochraně skladištních zásob, obalovým materiálům a k ochraně životního prostředí při výrobě biopotravin. Vychází to z pochopení celostní kvality potravin. Cílem ekologického zemědělství je zabezpečovat potraviny, které se vyznačují vysokou jakostí, pokud jde o chuť, jakož i vysokou zdravotní, ekologickou a nutriční hodnotou.


6. DOVOZY Z TŘETÍCH ZEMÍ PO VSTUPU ČR DO EU Kontroly v dovozních podnicích (Příloha III. C Eko-nařízení) S výrobky, které pocházejí z Evropské unie a spadají do sféry působnosti Eko-nařízení, se podle článku 12 může na vnitřním trhu volně obchodovat. Jiná je situace u výrobků dovážených ze států, jež nejsou členy EU (třetí země). Aby se tyto výrobky

mohly v EU prodávat jako ekologické, musí být splněny určité předpoklady. Po 1. 5. 2004 se musí dovozní podniky pro ekologické výrobky ze třetích zemí písemně ohlásit na MZe a musí být prověřeny KEZ.

Popis podniku a první inspekce Pro ohlášení o zahájení činnosti v EZ na MZe v dovozním podniku zhotoví popis podniku (příloha III. C, č. 1 Eo-nařízení). Tento popis obsahuje například: l l

název a adresu podniku, údaje o sortimentu výrobků a o zemědělských produktech dovážených z třetích zemí.

Případně zmocnění k prodeji ekologických produktů z nečlenských zemí EU („dovozní zmocnění“), jakož i průvodní formuláře ke zboží podle Eko-nařízení: l

l

údaje o místě vstupu zemědělských výrobků do EU (např. název hraničního přechodu, případně dovozního přístavu), plán rozmístění všech zařízení používaných ke skladování dovezených výrobků.

V dovozních podnicích se při první inspekci taktéž proberou otázky týkající se Eko-nařízení. Následuje kontrola dovozní dokumentace. Pro ekologické produkty, které pocházejí ze zemí, jež nejsou uvedeny na seznamu třetích zemí podle Eko-nařízení, musí mít podnik platné zmocnění k obcho-

dování (dovozní zmocnění) příslušného kontrolního orgánu pro ekologické zemědělství. Dále musí být doložena ekologická kvalita dovozních partií certifikáty, které se vztahují na jednotlivé partie. Ve všech dokladech (např. dodací list, nákladní listy, faktury) musí být dovážený zemědělský produkt dostatečně označen (např. „Bio-čaj“). Nakonec inspektor KEZ navštíví sklad a zjistí, zda jsou dovezené partie dostatečně označené a odděleně skladované. Je nutné, aby na obalech zboží (např. bedny, pytle, sudy) bylo upozornění na ekologický původ výrobku a číslo partie, ke kterému lze přiradit jednotlivé průvodní formuláře zboží podle Eko-nařízení. Pokud se skladovací zařízení dovozce nachází v jiném členském státě, Eko-nařízení předpokládá, že kontrolní pracoviště dovozce bude spolupracovat s kontrolními pracovišti činnými v dané zemi, aby byla zajištěna fyzická inspekce dovážených partií. Také vývozní doklady (dodací listy, faktury) dovážejícího podniku musí potvrzovat BIO kvalitu ekologických produktů dovářených ze třetích zemí.

Dokumentační povinnosti v dovozních podnicích Ze záznamů musí vyplývat následující informace (příloha III. C, č. 2 Eko-nařízení): l

l

původ, druh a množství partií zboží, jakož i všechny detaily o jejich dopravě od vývozního podniku v třetí zemi po podnik dovozce v EU, druh, množství a adresát partií zboží, jakož i všechny detaily o dopravě od dovozce k odběrateli.

V podniku dovozce se musí též uskutečnit vstupní prověrka zboží podle přílohy III. C, č. 7 Eko-nařízení. Zkontroluje se ekologické označení obalů a jejich uzávěr, aby bylo jisté, že zboží není možné vyměnit. Pouze v případě, že nevznikly žádné pochybnosti, se smí importovaná partie ekologického zboží prodávat.


/49 /

Ohlašovací povinnosti dovozních podniků Dovozní podniky musí taktéž hlásit změny základních provozních údajů (popis podniku) KEZ, aby mohla plnit své kontrolní úkoly. Kromě toho musí podnik informovat kontrolní pracoviště o každé partii ekologického zboží, kterou

dováží do EU (příloha III. C č. 3). Doporučuje se ujasnit si tyto záležitosti s kontrolním pracovištěm, jaké doplňující informace bude požadovat (např. kopie průvodního formuláře zboží, údaje o místě, kde se partie skladuje).

Certifikace Po první inspekci rozhodne KEZ o.p.s. o certifikaci dovážených produktů. Jsou-li splněny předpoklady stanovené Eko-nařízením, obdrží podnik certifikát. V následujících letech má KEZ podle přílohy III. C., č. 5 Eko-nařízení povinnost minimálně jednou ročně vykonat kompletní kontrolu podniku a k tomu

také neohlášené inspekce. Stejně jako u první inspekce se prověří dovážené partie, dovozní dokumentace a označení podle Eko-nařízení. Zjišťuje se, zda podnik nadále splňuje Eko-nařízení. Výsledky inspekce v podniku se opět zaznamenají ve zprávě z inspekce a kontrolní pracoviště je vyhodnotí.

Úprava týkající se třetích zemí (článek 11 Eko-nařízení) Chce-li český dovozní podnik importovat ekologické výrobky ze států, které nejsou členy EU, má podle Eko-nařízení k dispozici dvě možnosti: tyto produkty se smí v EU prodávat jako ekologické, jestliže je stát, ze kterého pocházejí, uveden na tzv. seznamu třetích zemí (článek 11, odstavec 1), nebo pokud má dovozní podnik zmocnění k prodeji těchto produktů („dovozní zmocnění “) podle článku 11 odstavce 6 Eko-nařízení. Eko-nařízení vyžaduje, jak u seznamu třetích zemí, tak u dovozního zmocnění, aby byly výrobní

předpisy a kontrolní opatření v dané třetí zemi rovnocenné předpisům a opatřením podle Eko-nařízení. Následují dva příklady „rovnocennosti“ výrobních a kontrolních postupů v třetí zemi a podle Eko-nařízení.

Rovnocennost Podmínky ekologického pěstování se mohou v zemích, které nepatří do Evropské unie, odlišovat od rámcových podmínek stanovených Eko-nařízením. V některých případech je to přípustné.

Příklad 1: Výrobní předpisy Pokud je přechod k ekologickému zemědělství s upuštěním od použití chemických anorganických hnojiv a pesticidů v zemích EU často provázen poklesem výnosů, v rozvojových zemích malorolníci v mnohých případech tyto nepřípustné prostředky nepoužívají téměř vůbec. Přesto však jejich způsob zemědělství není většinou ekologický, protože na využívaných plochách dochází například k vážné erozi nebo nejsou regulovány osevní postupy. Úrodnost půdy je často velmi nízká. Aby se etabloval trvale udržitelný výrobní systém, který odpovídá stanovištním poměrům tak, jak to požadují základní principy ekologického zemědělství, musí se prioritně udržet na produkčních plochách půda a zvýšit její úrodnost. Lze toho docílit např. realizací

/50 /

protierozních opatření na strmých svazích. Pokud tudíž výrobní předpisy ekologického zemědělství v třetích zemích kladou obzvláštní důraz na nutnost zvýšení půdní úrodnosti, ačkoliv v příloze I. Eko-nařízení se jí věnuje jen malá pozornost, jsou tyto výrobní předpisy rovnocenné s Eko-nařízením. Jiný příklad představují odlišnosti mezi Evropskou unií a třetí zemí, které se týkají hnojiv, pesticidů a krmiv povolených v ekologickém zemědělství. V některých latinsko-amerických zemích se například často používají rostlinné výluhy na ochranu ekologických kultur proti chorobám a škůdcům. To je též rovnocenné s Eko-nařízením.


Příklad 2: Kontrolní opatření U kontrolních opatření je v mnoha případech těžké požadovat od malorolníků v rozvojových zemích tak podrobnou evidenci, jakou vyžaduje Eko-nařízení. Pokud to kontrolní pracoviště v třetí zemi kompenzuje častějšími neohlášenými kontrolami, může to být také rovnocenné s požadavky Eko-nařízení.

vládní úrovni. Základní směrnice IFOAM vypracovalo mezinárodní sdružení spolků pro ekologické zemědělství - IFOAM

Rozhodnutí o tom, zda jsou výrobní postupy nebo kontrolní opatření v třetí zemi rovnocenné s Eko-nařízením, se zpravidla vztahují k jednotlivým případům. Pomůcky pro rozhodování je možné najít v Codex Alimentarius nebo v základních směrnicích IFOAM (ty jsou základem pro Standardy KEZ). Potravinový kodex pro ekologické zemědělství požaduje mezinárodní pochopení základních prvků ekologického zemědělství na

Seznam třetích zemí (článek 11 odstavec 1 Eko-nařízení) Aby byla třetí země přijata do tohoto seznamu, musí její diplomatické zastoupení předložit Komisi EU v Bruselu oficiální žádost o zařazení na seznam. Komise EU pak prověří, zda jsou výroba a kontrolní předpisy ve třetí zemi rovnocenné předpisům Eko-nařízení. Podmínkou přijetí je, že v žádající třetí zemi existují právní předpisy pro označování, výrobu a kontrolu ekologicky vyráběných produktů.

Pro země v seznamu platí zvláštní pravidla pro vývoz ekologických výrobků do EU. Není již nutné dovozní zmocnění. Pro importní partie dovážené do EU je však potřebný průvodní formulář zboží podle nařízení (ES) č. 1788/2001. Tento průvodní formulář smí například pro argentinské zboží vystavit jenom národní argentinský kontrolní orgán ARGENCERT aneb OIA, které jsou v seznamu třetích zemí Eko-nařízení jmenovány jako kontrolní pracoviště.

Povolení k obchodu „dovozní zmocnění“ (článek 11 odstavec 6 Eko-nařízení) Protože doposud bylo do seznamu třetích zemí zařazeno pouze několik států, větší část dovozů do Evropské unie se zatím realizuje v rámci udělování dovozních zmocnění podle článku 11 (6) Eko-nařízení. K udělení dovozního zmocnění musí po 1. 5. 2004 český dovozce dokázat, že výrobní předpisy v třetí zemi jsou rovnocenné těm, které stanovuje Eko-nařízení. Kromě toho musí dokumentovat, že v příslušné třetí zemi se účinně provádí kontrola tak, jak je vysvětleno

Příklad: Zmocnění k prodeji („dovozní zmocnění“) Podnik „Fair Trade s.r.o.“ (vymyšlené jméno) by chtěl z Peru do Česka dovážet ekologicky vyprodukovanou kávu. Tato káva by se pak měla prodávat v Česku, Německu a Rakousku jako BIO káva. Protože Peru není uvedeno v seznamu třetích zemí Eko-nařízení, je

v článku 8 a 9 Eko-nařízení. Nakonec musí doložit informace o zárukách stálého a účinného používání takových kontrolních mechanismů. Na rozdíl od seznamu třetích zemí není při udělování dovozních zmocnění nutné, aby v třetí zemi existovaly zákonné předpisy pro ekologické zemědělství. Dovozní podnik v členské zemi EU musí dokázat, že výroba a kontrola ve třetí zemi jsou rovnocenné s postupy podle Eko-nařízení.

zapotřebí včas požádat MZe ČR o zmocnění k prodeji („dovozní zmocnění)“. Pracovník dovozního podniku vyžádá od MZe nejdříve „Koordinující rámcová pravidla“ a formuláře žádostí o dovozní zmocnění.


/51 /

Ve formuláři žádosti MZe se musí uvést různé informace. Nejdříve má „Fair Trade s.r.o.“ vyjmenovat exportní a výrobní podniky v Peru. Také v Peru musí být všechny stupně od zemědělské výroby přes zpracování až po export na místě prověřeny kontrolním pracovištěm. V dalším kroku musí dovozní podnik v žádosti vysvětlit, jak je v Peru zabezpečena rovnocennost výrobních předpisů a kontrolních opatření s předpisy podle Eko-nařízení. Tuto skutečnost lze doložit například záznamy z inspekcí v exportním a zpracovatelském podniku a v zemědělských výrobních provozech v třetí zemi a certifikáty kontrolního pracoviště. Nakonec je nutno do žádosti uvést informace o kontrolním pracovišti v Peru. Aby mohla být činnost tohoto pracoviště v Peru akceptována, musí vyhovovat stejně přísným povolovacím kritériím, jaká se požadují i pro kontrolní

pracoviště v ČR. Pracovník „Fair Trade s.r.o.“ soustředí nutné informace a vyplní žádost. Po několika týdnech dostane dovozní podnik také záznamy z inspekcí v Peru. Kontrolní pracoviště v Peru může dokázat, že vyhovuje požadavkům pro trh EU. Údaje ve vyplněné žádosti „Fair Trade s.r.o.“ ještě potvrdí kontrolní pracoviště v Peru. Žádost pak dovozní podnik doručí MZe. Po několika týdnech MZe udělí „Fair Trade s.r.o.“ zmocnění k obchodování podle článku 11 (6) Eko-nařízení. Povolení platí jeden rok a umožňuje „Fair Trade s.r.o.“, v průběhu této doby dovážet do ČR ekologickou kávu od podniků uvedených v žádosti. „Fair Trade“ tedy oznámí svému kontrolnímu pracovišti, že žádosti bylo vyhověno. První ekologická káva je po třech měsících dodána do Prahy a „Fair Trade s.r.o.“ ji přihlásí u svého KEZ.

Inspekce v zemích, které nejsou členy EU „třetí země“ Jak v třetích zemích, které jsou uvedeny na seznamu třetích zemí, tak také v státech, z nichž se ekologické výrobky do EU dovážejí na základě dovozních zmocnění, musí kontrolní pracoviště vykonávat inspekce přímo na místě (ve výrobních, zpracovatelských a exportních podnicích). Kontrolní pracoviště mohou být: l l

mezinárodní kontrolní pracoviště se sídlem v EU nebo, kontrolní pracoviště se sídlem ve třetí zemi.

Povolovací a prověřovací postup pro soukromé kontrolní pracoviště se vztahuje pouze na země Evropské unie. Chce-li kontrolní pracoviště vykonávat činnost v ČR, potřebuje k tomu předtím autorizaci od příslušného kontrolního úřadu. Pokud chce kontrolní pracoviště vyvíjet činnost i v jiných členských státech EU, jsou nutná další potvrzení z příslušných zemí EU. V těch třetích zemích, které jsou uvedeny v seznamu třetích zemí, vykonávají povolovaní a prověřování tamějších kontrolních pracovišť na místě národní úřady.

Jejich pravomoci a příslušnost jsou určeny národními právními předpisy pro ekologické zemědělství a kontrolní systém v dané třetí zemi pravidelně prověřují experti komise EU. Také v ostatních třetích zemích, jejichž produkty se dovážejí do EU na základě dovozních zmocnění podle článku 11(6), se vyžaduje prověřování tamějších kontrolních pracovišť („supervize“). Tuto „supervizi“ je možno doložit pomocí l l l

akreditace, povolení a kontroly prostřednictvím kompetentního orgánu ve třetí zemi, dobrozdáním soukromého experta, který byl prozkoušen a potvrzen kontrolním úřadem EU.

Akreditační úřady, úřady třetích zemí a soukromí experti musí být uznáni příslušným kontrolním úřadem EU. Inspekce vykonávané ve třetích zemích se musí týkat všech stupňů od zemědělské výroby přes zpracování až po export produktu, který má být vyvezen do EU.

POUŽITÁ LITERATURA EU-Verordung Ökologischer Landbau, Ministerium für Umwelt und Naturschutz, Landwirtscha und Verbraucherschutz des Landes Nordheim-Westfalen, Oktober 2001. Herrmann, G. und G. Plakom, Ökologischer Landbau – Grundwissen für die Praxis, Wien 1991. IFOAM – Basic Standarts for Organic Production and Processing; Victoria, Canada, August 2002. Willer, Helga (Hrsg) /Ed./: Ökologischer Landbau in Europa, Ökologische Konzepte 98, Deukalion/Holm 1998.

/52 /


NAŘÍZENÍ O EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

Recommend Documents