Na sedmdesátileté fotbalové cestě

Na sedmdesátileté fotbalové cestě. Seriál pro Lhenický zpravodaj 2003.

Část první ZROZENÍ LHENICKÉHO SK Také Lhenickým se zachtělo bavit se novou atraktivní hrou, jež zove se football (foot=noha, ball=míč). U nás, na Lhenicku ji údajně zavedla lhenická omladina studující v Praze, aby se tak fotbal stal, mimo jiné, vítaným zpestřením pravidelného cvičení v místním Sokole (vznik 1909). Pro lhenické milovníky míče kopaného vzala fotbalová živelnost za své rokem 1933, neboť v ten čas oznámili pánové Jan Gregora – předseda, Jan Šimek – jednatel a Miloš Bárta – pokladník Okresnímu úřadu v Prachaticích ustavení fotbalového spolku s názvem SK Lhenice (stalo se tak 2.listopadu LP 1933, aby již před tím, v srpnu téhož roku, byly jimi vypracovány spolkové stanovy SK a poté zaslány Zemskému úřadu v Praze, jenž je schválil). Ve vyhlášeném třešňovém kraji, jehož obyvatelstvo daleko široko není přezdíváno jinak, než peckáři, nemohlo se na spolkový kruhový znak, na původní klubové červenobílé sešívané dresy (zakladatelé SK se zhlédli ve slavné pražské Slávii) dostat nic jiného, než větvička s lístky a náušničkou „pravých lhenických třešní“. Dle svědectví prachatického pana doktora MUDr.Antonína Magera byl autorem tohoto návrhu dnes již nežijící jeho tchán, pan Miloš Bárta.(Důkazem toho všeho byla snad vůbec první fotografie lhenického týmu z roku 1934 v držení pana K.Jaroše, jež se po jeho úmrtí, žel, již nedochovala.) Tak se stalo, že peckáři počali ctít tento klubový znak, právě tak, jako červenobílé klubové barvy a to až dosaváde časů. Byla tak započata dlouhá sedmdesátiletá fotbalová cesta, tu s většími, tu s menšími fotbalovými úspěchy, vždy však vytyčována a podstupována s láskou k té magické kolektivní hře a k tomu koženému kopanému fenoménu a v každé její etapě i provázena štěstím na fotbalové nadšence, již byli ochotni fotbalu se oddat cele a nést pomyslnou lhenickou fotbalovou pochodeň dál.

Začínalo se na louce pod městečkem a na hřišti v lese u hřbitova 2

Sportovní klub (SK Lhenice) byl zakládán s velkým nadšením a v počátečním období se prokousával problémy a těžkostmi. Jeho činnost byla tehdy zcela závislá na místních mecenáších a na zapálenosti místních fotbalových nadšenců. Prvním hřištěm SK stala se pronajatá louka, jež se nacházela pod městečkem a to někde v místech pozdějšího, dnes již neexistujícího objektu ZD, aby až v roce 1936 naplnil se Lhenickým fotbalový sen o vlastním hřišti. Po dlouhotrvajících jednáních dnem 5.prosince LP 1934 byla mezi lhenickou obcí (v zastoupení starosty obce Arnošta Pintra a místostarosty J.Gregory) a SK (vz.předsedy Stanislava Rosenfeldera a jednatele Karla Šandery) uzavřena nájemní smlouva následujícího znění: „Obec Lhenice pronajímá část lesa u hřbitova k určení pro zřízení hřiště ve výměře 40 arů na dobu 10ti roků a to za dohodnutých, stanovených podmínek.. V nich, mimo jiné, stojí, že nájemci jsou povinováni zříditi hřiště bezplatně na svůj náklad, aby obec neměla v tomto směru žádných platebních ani jiných povinností, že jsou dále povinováni poskytnouti hřiště jiné lhenické korporaci ku slavnostem, výletům atd., pokud o to požádá, že v době pořádání slavnosti a pohřbů na blízkém hřbitově nebudou na hřišti hlučeti, v okolí jeho dbáti budou na pořádek a nezadají příčinu ku vzniku požáru lesa kouřením, ani jinak..“ Fotbalový stánek byl skutečně v těchto místech za nesmírného úsilí a pracovního vypětí členstva i příznivců zbudován. Jen znalý této lokality dokáže ocenit dílo tehdejších budovatelů, tvoříc ho převážně manuelně s krumpáčem a lopatou a to pouze za pomoci tehdejší jednoduché mechanizace, jako byly vozíky na kolejích používané v lomech. Klobouk dolů před tímto dílem! Psal se tedy rok 1936, když poprvé Lheničtí borci slavnostně vyběhli na hřiště nahoře v lese u hřbitova.

V předválečných časech lhenického fotbalu Foto: Za dávných fotbalových dob na hřišti u hřbitova

Z počátku hrál lhenický SK převážně jen přátelské a turnajové zápasy, později i nižší regionální soutěž. K utkáním se hráči na soupeřova hřiště přepravovali, jak se dalo – pěšky, na vozech s koňským potahem, na kolech, či na korbách prvních lhenických malých nákladních automobilů. S nostalgií na tyto cesty za fotbalem a vůbec na tuto fotbalovou dobu vzpomínají tehdejší Lheničtí plejeři či pamětníci, kterých, žel, je již jako šafránu. Ve vzpomínkách se jim například vybavuje cesta na fotbal do Vrábče s koňským potahem pana Františka Schöna (Jedličky) s vozem s gumovými koly a s pryčnami se sedícími hráči a příznivci, vybavuje se jim tehdejší lhenické vítězství a jeho oslavné „zapití“ na zpáteční cestě v Dobšicích. V nejstarší lhenické fotbalové době oblékali nejčastěji lhenický dres spolu s historicky prvním hrajícím kaučem Karlem Šanderou (1910) a s prvním kapitánem – brankářem Karlem Jarošem (1914) následující borci (dle abc pořadí) : Boubal Jan (1908), Bouša (nezjištěno), Čížek (Štěpán) Karel (1911) a

3

Čížek (Štěpán) Jan (1916), Hart František (1914), Hrůza Václav (1914), Kaprál Miloš (1914), Kaprál Ladislav (N), Krotký František (N), Majer Jindřich (1914), Nosek Jakub (1910), Penc Jan (1909), Pintr Miloslav (1913), Špán Jan (N), Trachta Jan (1911). Klubovým sudím byl tehdy Josef Jaroš (1911). K těmto průkopníkům lhenického fotbalu se postupně přidávali další a další , ale o těch až v příštích kapitolách. Lhenický SK byl již tehdy pamětliv i výchovy fotbalového dorostu, jehož vedením byl pověřen Jindřich Majer, jak vyplývá z dochovaných záznamů z valné hromady konané 16.12.LP 1934 v hotelu Hansa, na níž byl též zvolen výbor SK. Předsedou stal se Stanislav Rosenfelder, místopředsedou Alois Thorovský, jednatelem Ladislav Brhlík, pokladníkem Jan Trnka, správcem rekvizit Milča Kaprál, revizory účtu Josef Jaroš a Jan Rosenfelder, předsedou zábavného výboru Ludvík Muška, členy výboru Jan Trnka a Ludvík Veselý, náhradníky pak Vojtěch Machart, Karel Špán, Václav Kuneš a František Košíček. V roce 1935 byl předsedou SK Alois Torovský. 9.června 1935 se konala mimořádná valná hromada, na které došlo k další volbě spolkových funkcionářů, jejichž přesný seznam se již nedochoval . V roce 1935 měl spolek 40 členů, 9 členů konalo vojenskou prezenční službu, dorostenců bylo 9. Jména dalších známých funkcionářů SK se zachovala teprve až z roku 1937, kdy 6.ledna proběhla valná hromada, na níž byli zvoleni předsedou Jan Šimek, místopředsedou Václav Kuneš, jednatelem Ludvík Veselý, pokladníkem František Košíček a revizory účtu Vojtěch Schön a Jan Štěpán. Tolik k funkcionářům, již kladli základy lhenickému SK. Bylo jich zajisté více, ale dochované historické anály, žel, další jména neuvádějí. Jedno ale mají všichni, i ti bezejmenní společné - podobně jako i další funkcionáři příští vykonávali potřebnou spolkovou práci nezištně - z lásky k fotbalu! Lhenický SK vykazoval organizovanou činnost po celé předválečné období a to až do roku 1939, kdy přišedší válečné události nakrátko utlumily jeho aktivity.

Část druhá ZA VÁLEČNÝCH A POVÁLEČNÝCH FOTBALOVÝCH ČASŮ Fotbal nezlomila ani válka Sportovní spolková činnost se tedy v počátku války nakrátko utlumila, aby však již v roce 1942 opět „pulzovala“, i když ještě ne zcela naplno. Ze vzpomínek pana Jana Cibuzara totiž vyplývá, že v 1.polovině toho válečného roku hrál lhenický SK pouze přátelské zápasy a to až do srpna 1942, do jeho nuceného odchodu na totální nasazení do německého Frankfurtu nad Mohanem. Spolu s ním tehdy odešli i někteří další spoluhráči, jako např. Václav Majer do Meinheimu, kde dokonce hrál v mezinárodní meinheimské vybrané jedenáctce, sestavené z nasazených chlapců snad z celé Evropy, jak dokládá dobová fotografie. To však neměnilo nic na skutečnosti, že od podzimu roku 1942 startoval lhenický SK již v pravidelné soutěži, překonav klubovou krizi, jež s pravidelností snad až zákonitou, přicházela do SK v každé době. I ta z roku 1943 je řešena, jak jinak, než změnami ve výboru, jenž mimochodem žádá obec o odpuštění dluhu za nájem za pozemek hřiště za předchozí období a to i s vizemi o zvelebení hřiště jeho rozšířením a zbudováním nových kabin (nákladem cca 7.000,-Kč) a dokonce i s možností zřízení kuratoria pro výchovu fotbalové mládeže, kdy náklady s tím spojené měla by vzíti na sebe též obec. To vše prý k uspokojení nařízení Českého svazu všesportovního, čímž, jak se dozvídáme z kusých záznamů, by se lhenické hřiště mohlo stát jedním z nejlepších v jižních Čechách a tak i okrasou městyse Lhenice. S novým výborem došlo k oživení dění v SK a skutečně se počalo se zvelebováním hřiště. Bylo opravdu upraveno a částečně rozšířeno, byly zbudovány dřevěné kabiny a členové výboru šli při provádění prací prý příkladem, kdy ale přeci jen při některých záměrech zůstalo jen u těch vizí. V té době válečné i poválečné mohl si lhenický SK dovolit i první fotbalisty – krajánky – tehdy z Vodňan a okolí, neboť „dělali“do fotbalu vlivnější a movitější Lheničáci – mecenáši. Byli to pánové : MUDr.V.Jandera – místní obvodní doktor, Jan Trnka – majitel mechanické dílny, Jan Šrámek – co za války měl na Lhenicku v „permanenci“ zabíjačky a tudíž se „staral“ o fotbalisty krajánky (o jejich pohoštění a o „naturálie“ pro ně), Jan Rosenfelder – obchodník s textilem, co na hřišti na kabinách měl reklamu: „Obchod je věc důvěry – proto obraťte se na nás – Jenda Rosenfelder“, dále Josef Brom – majitel pletárny, co SK věnoval dresy se šněrováním a i třešničkami ve znaku a dále i František Košíček či Ludvík Kindlman a další. Určený zodpovědný kauč či trenér za sestavu a výsledky snad ani v té době nebyl, spíše se přistupovalo k této záležitosti „týmově“. Rozhodovali totiž zkušení plejeři a vlivní „bafunáři“. V konci války a těsně po ní nastala u nás, dle pamětníků, báječná doba fotbalu, neboť v té době se domů, do Lhenic počali ze světa stahovat mladí a tak se tehdy údajně na hřišti „mydlil“ fotbal od rána do večera a to i třeba s tehdejším lhenickým kapitánem V.Majerem, navrátivším

4

se již z nasazení z Německa a třeba i s dorostenci, co je vedl trenér Štípek, jako například St.Kříže (1927), Fr.Šímu (1928), St.Mušku (1926), G.Friedricha (1926), St.Fencla (N- nezjištěno), J.Kalíška (1926), V.Schöna (1926), Fr.Peška ((N) a další a co za války zajížděli k zápasům až do Písku a co získávali ostruhy zaskakováním, dle potřeby, v týmu mezi již zkušenými plejery, jak na tyto fotbalové časy vzpomíná tehdy sedmnáctiletý pan Stanislav Kříž.

Poválečná doba ve znamení fotbalové kvality Poválečné období se vyznačovalo nespornou herní kvalitou. Vždyť po létech startu ve III.třídě oblastní soutěže (někdy od roku 1942) stal se v této poválečné éře lhenický SK dokonce účastníkem II.třídy fotbalové oblasti, kdy za soupeře mu byly, mimo jiné, fotbalové týmy až z Horažďovic, Týna nad Vltavou, Volyně atd. Nutno zdůraznit, že se tak dělo za přispění již vzpomínaných krajánků (tehdy z Vodňanska) a jak tomu vlastně bylo většinou v každých úspěšných lhenických fotbalových časech. Ač s každým fotbalovým soupeřem odehrávaly se zajisté lité boje, nebylo nad slavná peckářsko-buchtářská derby a to nejenom v této etapě historie lhenického fotbalu. Pamětníci vzpomínají, že nejenom na hřišti, ale i v ochozech a po zápasech (třeba i v hospodách) odehrávaly se nemilosrdné, naštěstí jen většinou slovní, souboje. Prostě ve fotbale bez buchtářů nebylo by peckářů, což platí i obráceně a to po všechny generace. Přišel rok 1948 a s ním i komunistický únorový převrat se zásadními politickými a společenskými změnami, kdy ušetřen nebyl ani fotbal. Na základě „budování sjednocené tělovýchovy“ byly v Sokole i v SK utvořeny akční výbory. Ten v SK vyzval členstvo ke vstupu do Sokola, jehož výbor se rozšířil o zástupce SK. Sportovní klub stal se jedním z odborů Sokola, jenž počal nést název DSO Sokol (Dobrovolná sportovní organizace). SK Předal Sokolu kabinu na hřišti i ostatní inventář (kopačky, dresy, stulpny, chránítka, míče, sítě a branky) pokladní hotovost 9.614,10 Kč a vázaný vklad 17.445,- Kč. Až po tuto bouřlivou dobu „kormidlovala“ stále SK vlastně časem prověřená a již připomínaná funkcionářská družina, jak dokládají dobové záznamy, kdy někteří z ní skončili a někteří se dále podíleli na sjednocování DSO Sokola a dále pracovali v rozšířeném jeho výboru či ve výboru fotbalového odboru. V tomto čase, po návratu do Lhenic, např. ve funkci jednatele vystřídal Jakuba Noska Jan Cibuzar. Rok 1948 přinesl do lhenických fotbalových řad velké nesnáze, aby nakonec po úmrtí prezidenta Beneše († 3.9.1948) z důvodu hromadného odchodu hráčů na vojnu, dokonce lhenický SK vystoupil ze soutěže, jak se vybavuje pamětníkovi panu Janu Cibuzarovi.

Za lhenický SK v čase války a po válce urputně bojovali následující borci (dle abc pořadí): Augustýn Vojtěch z Libějovic (roč.1920), Brom František (1919), Carda Miloš (1923), Cibuzar Jan (1923), Fessl František (1925), Formánek Jiří (1924), Hart Petr (1918), Hudec Vojtěch (1924), Huleš Antonín (1923), Jodl Josef (1924), Jakoubek (N), Kohout Josef (1922), Kornoušek Jan z Vodňan (1922), Kroutil Bohouš (1922), Kříž Antonín (1923), Kříž Stanislav (1927), Majer Josef (1919), Majer Václav (1924), bratří Málkové z Libějovic – Emil (1921) a Karel (1922), Mášl Rudolf (1921), Mičan Josef (1922), Mikeš Antonín (1919), Muška Stanislav (1926), Nosek Jan (1918), Okurka z Vodňan (N), Pešek Jan (1921), Pešek Josef (1922), Pinter František (1923), Ročejdl Václav (1928) – brankář, Prášek Rudolf (1923), Rosenfelder Miroslav (1929), Steinocher Jan (1922), Šafránek Václav z Vodňan (1922), Šíma František (1923), Šíma František (1919), Šíma Rudolf (1920), Šíma František (1928), Škorecký Tomáš (N), Štádler František (1923), Štifter Oldřich (1925), Švestka z Vodňan (N), Trnka Jaroslav (1927), bratři Žlábkové z Vodňan (N). .

Jan Bumba

Dřevěná kabina na hřišti z roku 1943

5

NA ZELENÉ LOUCE „Chtěla bych doplnit výlety Jana Bumby do historie fotbalu osobními vzpomínkami“, napsala nám paní učitelka Marie Novotná, bývalá dlouholetá kronikářka obce. A pokračuje ve vzpomínkách : „V roce 1932 – 33 jsem byla žákyní III.třídy měšťanské školy ve Lhenicích. Mezi spolužáky byli první stoupenci fotbalu – tehdy se říkalo kopaná a kopáči. Byli to hlavně Jan Nosek (Melicharů), Josef Neubauer, Josef Majer (Cilý), Antonín Mikeš a František Brom a možná i další. Potíž byla v tom, že chodili kopat na „sokolskou“ louku (o té už byla řeč) a museli chodit kolem domu pana ředitele školy, který nás vyučoval němčině. Kluci měli snadný výběr: buď se odpoledne učit německá slovíčka nebo kopat!!! A tak jsme každou zmíněnou hodinu slyšeli: „Ty mizero, místo aby ses učil slovíčka, honíš se za nafouklou kůží!“ A to chudáci zpočátku kopali jen do hadráku. Doma pak trpěli za okopané boty. Později pan ředitel louku od spolku koupil a kopáči v potu tváři budovali hřiště v lese. Kdo viděl to úsilí, musí vzdát úctu té jejich dřině i po mnoha desetiletích. Toto vzpomínání má vlastně být uctěním památky mladých nadšenců, kteří své úsilí dovedli proměnit v činy a kteří se už dávno všichni prohánějí po oblačných hřištích.“

Lheničtí v červenobílých dresech se šněrováním a s „třešničkami“ od pana Josefa Broma

Za války na hořejším hřišti

Část třetí 6

Léta padesátá a první polovina let šedesátých PŘEDZVĚST A NÁSTUP FOTBALOVÉ „DOBY TEMNA“ Hromadný odchod hráčů na vojnu v „osmačtyřicátém“ a politicko-společenské změny měly, jak již známo, za následek vystoupení DSO Sokola Lhenice ze soutěže a ve svém důsledku přivodily později i několikaletou „dobu temna“ lhenického fotbalu, neboť z tohoto hráčského odlivu se již vlastně náležitě nevzpamatoval, i když snahy o jeho opětné oživení byly s problémy vyvíjeny mezi léty 1951 – 53. Leč s nezdarem. Až léta šedesátá, jak se ukázalo, znamenala to pravé fotbalové vzkříšení u nás a to i s fotbalovým „happyendem“ na jejich konci v podobě postupu a po mnoha létech vlastně i návratu do oblastní soutěže. Vraťme se však na počátek let padesátých. Z těchto časů nedochovalo se příliš záznamů o našem fotbale. Sokolská kronika uvádí následující: „V roce 1949 pokryta střecha dřevěných kabin na hřišti eternitem, ale co mnohem podstatnějšího a závažnějšího, že fotbalový odbor Sokola přerušil sportovní činnost“. Marně v dalším roce 1950 jest na jejích stránkách pátráno po fotbale. Jen odbor gymnastiky, pohybu v přírodě, lyžování, odbíjené či stolního tenisu mají tu své místo co aktivní a životaschopné. S rokem 1951 přeci jen vyšly červánky naděje. Sokolská kronika jakoby dávala fotbalu znovu šanci a „oprašovala“ jeho lhenickou dávnou slávu: „V měsíci dubnu znovu ustanoven odbor kopané, jenž hodlá navázat na bohatou tradici této hry ještě před nedávnem tolik u nás provozované. Proudí v něj noví členové. Vedoucím cvičitelem určen pan Vojtěch Hudec, jeho zástupcem pan Karel Lukeš (do Lhenic se přiženivší) , dorostu pak pan A.Medek, hospodářem J.Cibuzar. Z tohoto rozhodnutí vyplynula nutnost úprav hřiště v lese „u hřbitova“. Tehdy nikdo asi netušil, že to bude jen nakrátko (DSO Sokol Lhenice startoval v OP Prachaticka v létech 1951 – 53 ). Na tuto dobu vzpomíná pan Karel Hamberger následovně : „Poprvé jsem se postavil do lhenické branky v roce 1949 v zápase proti Nové Peci na jejím hřišti a pořádně lilo. Do fotbalu tehdy dělali Jan Trnka (Mechanik), Jenda Rosenfelder, Honza Cibuzar, Pepík Brom a nejčastěji jsme asi nastupovali v sestavě :gólman K.Hamberger (1932), obránci - Boh.Sýkora (1930), J.Cibuzar (1923), záložníci – Boh.Trnka (1932), K.Lukeš (1924), A.Špán (1931), útočníci – V.Hudec (1924) – kapitán, Fr.Cibuzar (1930), St.Kříž (1927), Fr. Eibl (1933), O.Mára (N). Ale také posléze již též do hry nastupující M.Čížek, J.Kučera, J.Jungbauer, K.Šandera….“ (Uplatňován systém 2 – 3 – 5 – nejstarší, klasický, tzv.pyramidový, vznik 1885 ve Skotsku – pozn.autora). Tolik ze vzpomínek K.Hambergera. Fotbalové zápasy se tehdy stávaly i součástí sokolských dnů na hřišti v lese (viz 27.5.1951 a 8.6.1952). V roce 1953 znovu nazrává tíživá situace stran nedostatečného počtu hráčů ku hře. Přes snahy o zachování herně aktivního týmu, mimo jiné, i obnovou vedení fotbalového odboru, nedaří se zabránit jeho „umrtvení“. V jeho čele tehdy stojí Fr.Šístek, jenž, jako i někteří hráči, odchází na vojnu. Zbylí osiřelí hráči většinou nalézají útočiště v okolních fotbalových klubech. Např.pánové K.Hamberger a K.Lukeš v Netolicích, aby však po létech byli již opět v plné „fotbalové zbroji“ u znovuzrození lhenického fotbalu. Následující kusé záznamy kroniky sokolské z následujícího sedmiletí jen smutně a stroze stvrzují lhenickou fotbalovou „dobu temna“: „Rok 1955 - provedeny práce na úpravě hřiště, jest pokryta střecha kabin plechem, jest opraven dřevěný plot a upraven vysoký břeh k lavičkám. Rok 1957 – oddíly (dříve odbory) kopané a odbíjené se, žel, stále neprobudily k žádné činnosti. Rok 1958 – hřiště v lese u hřbitova je stále jediným sportovištěm v městečku. Z tohoto důvodu byl na základě pochopení JZD a MNV získán pozemek za sokolovnou.“ (O organizovaném fotbale, zapojeném do pravidelných soutěží, ani zmínky – pozn.autora.) „Rok 1960 – zbudováno za sokolovnou hřiště na házenou, volejbal, košíkovou, vztyčena železná konstrukce ku cvičení.„ (Na kopanou ještě tehdy pamatováno není – pozn.autora.)

VZKŘÍŠENÍ LHENICKÉHO FOTBALU Tak je tu rok 1960 a s ním přichází dne 4.5. do výboru TJ Sokol pan Jan Trnka (mechanik) se žádostí o znovuustanovení oddílu kopané, neboť zájem o fotbal narůstá a to zejména mezi zaměstnanci státních statků a mezi mladými v městečku. Výbor souhlasí a předává probouzejícímu se oddílu kopané stávající inventář s tímto sportem související (hřiště v lese a kabiny). Ustavující schůze fotbalového oddílu koná se 7.června LP 1960, aby tak bylo pokračováno po započaté fotbalové cestě, na níž se Lheničtí vydali v roce 1933 a již z ní nesešli. Kronikové zápisy dále uvádějí, že se fotbalisté pustili s vervou do úprav hřiště a to za pomoci JZD a Státního statku Nový Dvůr. Od TJ získali finanční podporu na potřebnou výzbroj a výstroj (sítě, míče. dresy atd.) a týž rok vstoupili do pravidelné soutěže, do OP Prachaticka, tentokráte již pod hlavičkou TJ Sokol. V čele oddílu kopané se objevuje zkušené a již vzpomínané vedení J.Trnka, J.Cibuzar, J.Brom, ale také Fr.Pintr a též do Lhenic se přiženivší Jaroslav Tík a zejména Josef Kuda, jehož jméno, spolu s výše uvedenými, objevuje se v hlavním výboru Sokola již v padesátých letech a který spolu s J.Cibuzarem stanou se „hybnými pákami“ lhenického fotbalu šedesátých let. A kteří hráči byli „u toho“ ? Tak vězte, že zpočátku gólman K.Hamberger (1932), obránci: J.Jaroš (1946), Z.Svatý (1936), M.Čížek (1932), J.Trnka (Štiftar – 1937), J.Petrů (1936), záložníci : K.Lukeš (1924 – kapitán), Fr.Cibuzar (1930 – farář), V.Majer (1937 – Školník), útočníci : St.Rosenfelder ml.(1929), I.Štětina (1923), Jar.Hřebeček (1927), Josef Kučera (1933), Jan Sýkora (1938), Jan Jaroš (1936) a třeba také i O.Mára (N), Fr.Pintr (1934), J.Jungbauer (1933), Fr.Šandera (1934). První hodnocení činnosti oddílu kopané je dosti optimistické, je v něm zaznamenáno, že družstvo mužů úspěšně absolvovalo okresní přebor (sout.roč.1960/61 – umístění není uvedeno) a že v následujícím ročníku 1961/62 skončilo v téže soutěži na

7

5.místě. Že lhenický tým v těchto počátcích neoplýval přebytkem výstroje, svědčí vzpomínka Karla Hambergera, jež směřuje do Horní Plané, kde Lheničtí tehdy postoupili do finále turnaje, ale vyhrát ho nechtěli, neboť za 1.místo byl pohár, za druhé pak sada dresů. A tak prohráli 8:0… Na soutěž.roč.1962/63 je již nahlíženo podstatně kritičtěji . Tým po podzimu nalézal se na posledním místě v tabulce, aby jaro bylo přeci jen příznivější (konečné umístění není opět uvedeno). Problémy jsou s hráči z okolí, kteří dojíždějí jen k zápasům, účast na trénincích tudíž není uspokojivá (3 – 4 hráči). Při zápasech samotných je velká fluktuace, tudíž je třeba stavět především na domácích hráčích. Též je voláno po hráčské kázni. Potěšitelná je již existence žáků a dorostu a dávají o sobě vědět i fotbaloví veteráni. K jmenovaným hráčům – „avantgardistům“ přidávají se další : (dle abc pořadí) Boška K. (1945), Buday (N), Cibuzar J. (1946), Čech V. (1942), Farkaš (N), Gregora K. (1944), Hemr (N), Hudák (N), Huleš K. (1947), Janeček V. (N), Jaroš V. (1943), Kabát R. (1947), Katz (N), Lukač J. (1943), Machart J.I. (1938), Machart J.II. (1943), Matějíček V. (N), Mikeš M. (1941), Mügl J. (1946)-též gólman, Novotný J. (1940), Podlaha Jan (1944), Podlaha Václav (1946), Prenner J. (1943)gólman, Revay P. (1944), Rosenfelder J. (1943) - pozdější hráč Slavie Praha a reprezentace v házené – vypomáhal v létě, Simota V. (1946), Stehlík J. (1944)-gólman, Steinocher V. (1938), Steinocher Z. (1944), Šimánko K. (N), Vojáček (N), Zimen J. (1938), Zourek (N). Tak takové hráče uvádějí zprávy o činnosti za rok 1963, 64, 65. Dále je v nich uvedeno, že ze všech oddílů TJ Sokol je ten fotbalový nejaktivnější, a proto je mu poskytována významná finanční podpora. Členové oddílu se podílejí na zvelebování hřiště (je snaha po jeho rozšíření, dokonce je již les vykácen a započato jest s navážením zeminy, leč pak se od tohoto záměru upouští), pořádají taneční zábavy za účelem finančního zisku, hráči v zimě trénují v sokolovně k nelibě výboru Sokola (prý vzhledem k vznikajícím škodám na jejím zařízení). V roce 1965 jest též vyvíjena velká aktivita stran výboru oddílu kopané (jsou uváděni jako předseda J.Cibuzar, jednatel J.Kuda, hospodář J.Grill) po zbudování nového hřiště za sokolovnou, což se mu za pochopení MNV daří a na tento pozemek skutečně v témže roce vyjíždějí buldozery k zemním pracem, které jsou, k radosti fotbalistů, provedeny. „Výboři“ zapracovali skvěle a jejich počin docení i generace příští. Začíná býti jasné, že cíle doposud stanovované umístit se do poloviny tabulky OP – musejí býti ve druhé polovině šedesátých let přehodnoceny ve smělejší, to proto, že herní kvalita týmu má stoupající tendenci a to díky nastupujícímu lhenickému fotbalovému mládí a kvalitním hráčům do Lhenic přicházejících (v těch časech J.Lukač a zejména kanonýr Vl.Čech a hráči přicházející ze Ktišska). První „poslíčci“ lepších fotbalových časů se již dostavují. V roce 1965 se Lheničtí zúčastňují zimního turnaje Jihočeské pravdy a ve skupině mezi týmy z vyšších soutěží končí na 5.místě, stávají se vítězi celodenního turnaje na domácím hřišti (13.6.), poprvé v historii vítězí v buchtářsko-peckářském derby na horké netolické půdě 1:3 (1.8.) v sestavě : Prenner – Majer V., Jaroš J., Svatý – Čech, Huleš – Novotný, Machart II., Rosenfelder, Lukač, Machart I.), branky : Rosenfelder J., Machart II., Novotný. A co zejména, vítězí v okresním spartakiádním turnaji, když nejprve v semifinále (9.5.) rozdrtí doma Čkyni 6:3 (branky J.Jaroš 3, V.Čech, J.Machart II., V.Majer, utkání přihlíželo 300 diváků a K.Lukeš odehrál stý zápas za Lhenice) a další „šestku“ uštědří i Lenoře ve finále a to opět na svém hřišti v lese u hřbitova. Tehdejší finálová sestava: J.Prenner - Z.Svatý, K.Petrů, K.Lukeš – J.Novotný, V.Čech – V.Majer, J.Machart II., J.Jaroš, J.Machart I., J.Lukač. Střídal V.Jaroš. Branky : V.Čech 3, J.Jaroš 2, J.Lukač 1. Zápas sledovalo 120 diváků. (Uplatňován herní systém 3 – 2 – 5 – tzv. W–M – vznik 1925 v londýnském Arsenálu – pozn.autora). Jak s fotbalovým „věkem“ a i vývojem měnily se herní systémy i u nás… Tak si tedy vedl lhenický fotbal v první „pětiletce“ po jeho znovuzrození. Jóö, a ještě něco. Kdo v této době „kapitánoval“ ? Tak vězte, že Karel Lukeš st. a po něm Jan Machart st. A kdo tým trénoval ? Nebylo ještě stálého určeného trenéra či kauče, alespoň není nikde oficielně uváděn.

Foto – TJ Sokol Lhenice, okresní vítěz spartakiádního turnaje 1965 (na hořejším hřišti v lese) – stojící zleva: K.Lukeš, J.Novotný, K.Gregora, J.Lukač, V.Jaroš, V.Majer, J.Machart I., a sudí Krejčí z Vimperka – v podřepu zleva: Vl.Čech, J.Prenner , J.Jaroš, Zd.Svatý – chybí J.Machart II.

Foto – v Netolicích – stojící zleva: Vl.Čech, J.Podlaha, J.Stehlík, J.Novotný, J.Machart, J.Kuda – v podřepu: V.Janeček, K.Boška, J.Jaroš, K.Šimánko, K.Gregora, V.Majer.

8

Foto – na starém hřišti v lese – stojící zleva:K.Lukeš, V.Majer, J.Novotný, J.Podlaha, P.Revay, Z.Svatý, J.Machart, J.Kuda – v podřepu: K.Gregora, Ing.J.Petrů, J.Stehlík, J.Sýkora, Katz..

9

Foto – na hřišti u hřbitova – avantgardisté 60.let – v první řadě zleva poznáváme Fr.Cibuzara, K.Lukeše, K.Hamcergera, J.Kučeru, Z.Svatého, O.Máru, v civilu J.Tíka.

Část čtvrtá Druhá polovina šedesátých let s postupem na jejich konci DOBA FOTBALOVÉHO ZRÁNÍ Druhá polovina šedesátých let tedy přinesla zkvalitnění lhenického fotbalu, aby na jejím konci přišel toužebný postup do krajské soutěže I.B. V počátku těchto let však bývaly ještě někdy problémy s dostatečným počtem hráčů k některým zápasům a tak dál, dle potřeby, vypomáhali i staří fotbaloví harcovníci, jako K.Lukeš starší, K.Hamberger, Zd.Svatý, Ing.J.Petrů, V.Majer (školník) i J.Machart I. Krokem zpět těchto let byl zajisté zánik dorostu, jehož existence se zatím ukázala jako jen krátkou epizodou, aby nastalo i skomírání družstva žáků a aby jejich čas nazrál svorně až v létech sedmdesátých a zejména osmdesátých a počátkem let devadesátých, kdy naše mládežnická družstva se opravdu stala tou potřebnou fotbalovou líhní. Zápisy z let 1966 a 67 uvádějí jako „výbory“ pány – Jana Cibuzara co předsedu, Josefa Kudu, co jednatele (to platilo až do roku 1969), Josefa Broma a V.Jaroše, co hospodáře, P.Podlahu jako propagandistu a zejména – pana Josefa Šímu co trenéra! Poprvé v novodobé historii lh.fotbalu je tak oficiálně uváděn trenér či kauč. Dále se ještě hraje na hřišti v lese u hřbitova, přesto výbor nejvíce „zaměstnává“ budování nového hřiště za sokolovnou. V této době objevuje se ve výboru nový člen, pan Jiří Barták, do Lhenic se tehdy přistěhovavší, jenž následovně obětavě pracuje ve výboru v různých funkcích, s několika pauzami, vlastně až do současnosti. Vzpomíná na tyto časy následovně: „Přišel za mnou Pepík Kuda a požádal mne o spolupráci ve vedení fotbalového oddílu.. Tehdy se budovalo nové hřiště za sokolovnou. Bylo s tím hodně práce, nejvíce zařizování měli Jožka Kuda a Honza Machart, kteří byli zaměstnáni v Prachaticích a tak shánění staveb.materiálu a strojů na úpravu hřiště bylo zejména na nich. Největším problémem byla meliorace. K brigádám se scházelo málo lidí a tak část melioračních trubek byla zahrnuta jen zemí, beze škváry. Chvátalo se a tak nakonec buldozer narychlo urovnal plochu a odjel. Místa, kde je škváry nejméně , se proto dnes zamokřují. Škoda.“ Na otevření nového hřiště si ale museli Lheničtí nějaký ten čas ještě počkat (oficielně vlastně až do roku 1969). Přes všechny trampoty vzniklo hodnotné dílo i v dnešní době u nás nenahraditelné, nezastupitelné! Díky za něj! Funkcionářský sbor se až do postupového roku 1969 včetně postupně rozšiřoval a tak v něm pracovali, vedle již jmenovaných, též (dle abs pořadí) V.Čech, J.Erhart, J.Grill, Jan Jaroš, K.Lukeš st., Jos.Machart, J.Novotný (jako kapitán), B.Sýkora, Jos. Šíma, J.Veselý. Druhá polovina šedesátých let počala nejprve přinášet jen dílčí úspěchy, jako bylo například vítězství doma v turnaji „O pohár rady MNV ve Lhenicích“ (jeho druhého ročníku 22.6.1966) za účasti dom.týmu, Chvalšin, Dřítně a Dívčic. V této době se postupně začínají v zápasech objevovat noví hráči a to zejména ze Ktišska, jako Petr Petrovka (1948), K.Kaprál (1949) a pak boletičtí vojáci – Jos.Blažek (1946), Jos.Hlavenka (1967), V.Buchlák (1948), Vlad.Semjon (1948) a také i gólman A.Lukšovský (1949) do Lhenic přišedší. Řady Lhenických domorodých zkušených hráčů se časem postupně rozšiřují o Mir.Majera (1948), Vojtěcha Hudece (1949), Jana Veselého (1949) a Jana Bumbu (1950). Tehdy se ve Lhenicích objevuje i Milan Kvěch (1944), do Lhenic přiženivší se. Tehdy ještě peckáři asi netušili, jaký velký vodňanský „kapřík“ uvízl v jejich „fotbalovém čeřenu“, neboť ve vysoké herní kvalitě lhenickému fotbalu, co hráč, sloužil téměř 20 let (1967 – 1986), krom výpadků způsobených pouze zdravotními problémy (žalud.vředy) a zraněním (zlomená noha). A možná, nebýt stižen infarktem, hrál snad podnes. Ale zpět do roku 1967. Hned v počátku tohoto roku zúčastňují se Lheničtí zimního turnaje Jihočeské pravdy a v kvalitně obsazené skupině B obsazují

10

2.místo, za Duklou Písek C (účastníci Sez.Ústí, Dukla Pt., Dukla Libějovice, Dukla Písek a „Rezerva“ Dukly Tábor). Cenným úspěchem v tomto turnaji je vybojovaná remíza 1:1 s účastníkem krajského přeboru, se Sez.Ústím (5.2.1967) na jeho hřišti a to v sestavě – J.Prenner - Z.Svatý, J.Jaroš, K.Lukeš st. – J.Blažek, K.Gregora – J.Novotný, J.Machart II.., V.Čech, P.Petrovka, J.Lukač (branka J.Novotný). Téhož roku (9.5.1967) reprezentuje lhenický tým prachatický okres v meziokresním přátelském utkání proti výběru Krumlovského okresu. Lheničtí se na starém hřišti v lese rozcházejí s Krumlovskými 2:2 (viz přiložené foto). Léto 1967 je ve znamení prvního mezinárodního výměnného dvojutkání. Na tomto „frončaftu“ mezi TJ Sokolem Lhenice a Motorem Suhl (NDR) mají zásluhu Lheničáci, tehdejší členové fotbalového výběru OV ČSTV, pánové J.Machart st. a J.Kuda a to v rámci sdružování a vzájemném poznávání sportovců socialistických zemí, jak bylo tehdy módou. Bylo to diplomatické lhenické vítězství, jelikož o tento „frončaft“ byl i mezi jinými kluby velký zájem. A tak ve Lhenicích o svatojakubské pouti (31.7.67) se před 600 diváky představuje první zahraniční tým a to v premiéře na nově zbudovaném hřišti za sokolovnou, tehdy ještě bez travnatého povrchu a jen na rychlo upraveném. Lheničtí inkasují pořádný výprask 3:9, když lhenické branky střílejí Čech, Kvěch, Lukač. V tomto utkání se poprvé ve lhenickém dresu objevuje M.Kvěch, aby však do mistrovských zápasů za Lhenice nastoupil až na jaře 1968. Při odvetě (3.10.67) čekal na peckáře v Suhlu obdobný osud. Znovu obdrželi „devítku“ (9:0) a i na „vlastní těla“, v podobě masáží, prováděných krásnou masérkou, poznali zázemí Motoru a zírali! Jaký nebetyčný rozdíl ve srovnání s podmínkami na lhenickém hřišti nahoře v lese! V těchto mezinárodních utkáních poprvé Lheničtí nastoupili v rozestavění 4 – 2 –4, aby v dalších létech s tímto herním systémem slavili úspěchy. (Přišli s ním však samozřejmě jako první Brazilci a to na MS 1958). Lhenický tým i v druhé polovině 60.let dál startuje v OP Prachaticka. Jeho výkonnost krystalizuje a postup mu v sezóně 1967/68 ještě o vlásek uniká. Posuďte sami, jak čelo konečné tabulky bylo v tu sezónu vyrovnané : 1. Tatran Pt.B – 17 bodů (28:15), 2. Sokol Čkyně 17 b.(40:28), 3. Sokol Lhenice 16 b. (40:34). Pro představu tehdejšího hráčského kádru uvedena sestava z posledního utkání v sout.roč.1967/68 (16.6.1968) – Lhenice – Dukla Zdíkov 4:5 (2:3) : A.Lukšovský – Z.Svatý (J.Lukač), V.Hudec ml., J.Jaroš, J.Novotný – kpt. – K.Kaprál, K.Gregora, – J.Blažek - M.Kvěch, J.Lukač - J.Hlavenka (Čech),. S létem 68 pořádají Lheničtí opět sportovní zájezd a to díky J.Machartovi I. a „pražskému jaru 68“ – pozor změna – na západ, do Rakouska.Je 14.červenec LP 1968, když Lheničtí fotbalisté v A i B týmu se poprvé v úžasu představují západnímu světu a to v městě Pergu ve fotbalovém klání s místním ATSV, se kterým se rozcházejí s prohrami 5:2 (áčko), branky Kvěch, Hudec; 6:1 (béčko), branka P.Houška. Ještě do dnešních dnů se o těchto památných zahraničních zápasů někdejší naši plejeři honosí třeba titulem „zahraniční stopér“. O cestu na západ byl veliký zájem a tak jej výbor využil k zapojení účastníků zájezdu do zvelebovacích prací na hřišti. Lheničtí se na oplátku stali hostiteli Rakušanů kolem lhenické pouti 1968, aby o „pouťáku“, před 500 sty diváky, na hřišti za sokolovnou, zvítězilo lhenické béčko nad pergskou rezervou 5:1 (branky V.Jaroš 2, J.Machart I. 2, Hlavenka) a aby první týmy obou spřátelených klubů se rozešli smírně 1:1 (branka Kaprál). V hlavním utkání nastoupili Lheničtí následovně : A.Lukšovský – J.Machart II.., V.Hudec, J.Jaroš, J.Novotný – KGregora, K.Kaprál – M.Majer, M.Kvěch, V.Čech, J.Lukač.

POSTUP JE TADY, SLÁVA ! Na mistr.soutěžní roč.1968/69 se Lheničtí navracejí na staré hřiště do lesa u hřbitova, aby se s ním definitivně rozloučili jako postoupivší do vyšší soutěže, tedy jako účastníci I.B třídy (poslední mistrovský zápas na starém hřišti v lese proběhl 29.6.1969 Lhenice – Lenora 3:1 (1:1) a to v sestavě: J.Prenner – M.Majer, V.Čech, J.Machart II., J.Novotný – K.Gregora, J.Veselý – K.Kaprál, Vl.Semjon, M.Kvěch, J.Lukač (br.Semjon, Čech, Kaprál). To byli ti, kteří si na hřišti v lese naposledy mistrovsky zahráli. V sout.roč.1968/69 postup již tedy zaslouženě vychází a ve Lhenicích je velká sláva! Ukázalo se, že tým je vyzrálý, stabilizovaný a že jeho výkony na podzim i na jaře (1.místa v tabulce) jsou vyrovnané a ukazují na oprávněnost postupu. Dále se též potvrdilo, že největší úspěchy lhenického fotbalu se rodí za přítomnosti krajánků, za vhodného doplnění týmu o kvalitní zkušené hráče odjinud. O postup se zasloužili : sestava podzimu v OP Prachaticka, sout.roč.68/69, za 10ti účastníků : A.Lukšovský 9 zápasů – Z.Svatý 4 zápasy (K.Huleš 4 z), J.Machart II. 9 z, J.Jaroš 7 z, J.Novotný 9 z – K.Gregora 9 z, K.Kaprál 8 z – Hlavenka 8 z , Blažek 8 z, M.Kvěch 9 z, V.Čech 8 z. A dále v zápasech nastoupili : M.Majer 3x, R.Kabát 1x. Čelo tabulky po podzimu 68: 1. Lhenice 18b (43:18), 2.Čkyně 14b (35:13), 3.Vacov 11b (20:13). Sestava „jara 69“: J.Prenner 9z – K.Huleš 9z, J.Machart II. 9z, J.Jaroš 8z, J.Novotný 9z – V.Buchlák 8z (K.Gregora 5z), K.Kaprál 9z – J.Lukač 7z, (M.Majer 3z) Hlavenka 4z, M.Kvěch 9z, V.Čech 9z. Dále v zápasech nastoupili : J.Bumba 2x, V.Semjon 2x, J.Veselý 2x. Všechny mistr.zápasy zápasy odehráli: M.Kvěch, J.Machart, J.Novotný – všichni 18 . Konečná tabulka – čelo po jaru 1969: 1. Lhenice 33b (71:25), 2.Čkyně 28b (55:24), 3.Vacov 21b (40:30). Nejlepší střelci v mistr.zápasech postupového soutěž.roč.1968/69 : M.Kvěch 24 br, V.Čech 11 br., J.Blažek 8 br., J.Hlavenka 8 br., J.Jaroš 4 br., K.Huleš 2 br., J.Machart 2 br., K.Kaprál 2 br. Rozhodujícím zápasem celého postupového snažení stalo se utkání Lhenice – Čkyně 2:0 (1:0) 10.5.1969, když s tímto největším konkurentem na postup vyhráli naši i na jeho hřišti (29.9.1968) nefotbalovým výsledkem 5:7 (branky Kvěch 3, Čech, J.Jaroš, J.Blažek, Hlavinka, za divokého průběhu rozdílných poločasů (0:6 a 5:1) ! Ve Lhenicích nebylo proto na jaře ponecháno nic náhodě a tak ve starém hotelu se před utkáním konalo krátké soustředění za přítomnosti hráčů, kpt.J.Novotného a pánů trenéra J.Šímy a poradců J.Chaloupka a J.Trnky. Rozhodující mač vyšel a Lheničtí věděli, že se již vlastně mohou radovat z postupu. Do tohoto utkání nastoupili následovně : J.Prenner – K.Huleš, J.Machart II., J.Jaroš, J.Novotný – K.Gregora, J.Kaprál – V.Buchlák, M.Kvěch, J.Hlavenka, V.Čech. (Branky Kvěch, Hlavenka.)

11

Odměnou za postup staly se znovu letní reciproční fotbalové návštěvy mezi TJ Sokol Lhenice a ATSV Perg 10.8.1969 ve Lhenicích, kde se Rakušané zúčastnili turnaje, na kterém skončili čtvrtí a kde prohráli se Lhenickými 3:2 brankami 2x Čecha a Hlavenky a 16.8.69, kdy naopak Rakušané na svém hřišti v Pergu oplatili peckářům porážku a zvítězili 7:3 (za Lhenické všechny 3 branky vstřelil Kvěch). Tahákem léta bylo o „pouti 69“ atraktivní utkání s internacionály Slavie Praha s Pláničkou, Veselým, Andrejkovičem, Morávkem, Forejtem a dalšími, na které na hřiště za sokolovnu přišlo 1.100 diváků a Lheničtí v něm v následující sestavě dostali pěknou „nakládačku“ 2:15 (0:7) – (branky Kvěch, Lukač) : A.Lukšovský - K.Huleš, J.Machart II., J.Jaroš, J.Novotný kpt. – Buchlák, J.Veselý – J.Bumba , M.Kvěch, V.Čech., M.Majer. Střídali – Hlavenka, Gregora, Lukač, Semjon. Hráči – pamětníci vzpomínají, jak tehdy za poločasové přestávky, za velikého vedra, na chladných dlaždicích chodby tehdejší školičky (kabiny na hřišti ještě neexistovaly), kde vyčerpaní odpočívali, je s cigaretkou a s lehkým dýmem míjeli a i překračovali slavističtí plejeři, utrousivši občas povzbudivé či konejšivé slovo. Tehdy se narodil i památný Pláničkův výrok jako reakce na jím vychytanou penaltu Jiřímu Jarošovi : „Mladíku, když už jste se rozbíhal, věděl jsem, kam ji kopnete.“ Léto pomalu ustupovalo podzimu a ve Lhenicích se čekalo na premiéru I.B třídy. Jaká bude ? Jak si v ní Lheničtí povedou ? Foto – na starém hřišti v lese v r.1967 – zleva stojící: J.Prenner, K.Gregora, V.Majer (školník), J.Novotný, K.Kaprál, J.Blažek, P.Petrovka – v podřepu zleva: J.Petrů, V.Čech, Z.Svatý, J.Jaroš, M.Majer

12

Foto – při reprezentaci „Prachaticka“ s „Krumlovskem“ nahoře v lese – zleva stojící: J.Cibuzar, J.Machart II., P.Petrovka, J.Jaroš, V.Hudec, J.Prenner, J.Blažek, J.Kuda v podřepu: K.Gregora, M.Majer, J.Lukač, Z.Svatý, V.Čech

Foto – s internacionály pražské Slávie (69) – zleva: Plánička, sudí Brušák, J.Novotný kpt., A.Lukšovský, M.Majer, K.Huleš, V.Buchlák, J.Jaroš, J.Veselý, J.Bumba, M.Kvěch, J.Machart II., V.Čech

Foto vpravo dole – z posledního mistr.utkání na starém hřišti znamenající postup vsout.roč.68/69, ze zápasu Lhenice – Lenora (3:1) – zleva stojící V.Buchlák, V.Čech, J.Novotný, M.Kvěch,

13

V.Semjon, K.Kaprál, J.Prenner, J.Šíma-trenér, v podřepu – K.Gregora, J.Machart II., A.Lukšovský, J.Veselý, M.Majer, J.Lukač.

Část pátá Tolik očekávaná I.B ve Lhenicích ! Do Lhenic vstoupila I.B třída ve své předpremiéře na novém hřišti za sokolovnou ve středu, dne 13.8.LP 1969. Stalo se tak proto, že Lheničtí měli na úvodní termín určeného prvního mistr. kola I.B třídy sout.roč.1969/70 (17.8.1969) naplánovaný již vzpomínaný sportovní reciproční zájezd do rakouského Pergu. Vůbec prvním „mistrákem“ v krajské soutěži stalo se utkání mezi TJ Sokolem Lhenice a Duklou Střelecké Hoštice s výsledkem 2:4 (poločas 2:1), svědčícím o tom, že šlo, žel, o premiéru nevydařenou. A kdo vlastně v tomto pro Lhenice historickém utkání nastoupil? Tak premiérová sestava v I.B vypadla následovně: A.Lukšovský (46.‘ J-Lukač) – V.Semjon, V.Buchlák, K.Huleš, J.Novotný – K.Gregora, J.Veselý – J.Hlavenka (46.‘ J.Bumba), M.Kvěch, V,Čech, J.Lukač (46.‘ J.Hlavenka), branky – Čech 2. Lheničtí po podzimu 1969 byli mezi 12 účastníky s 9 body a se skóre 17:27 na 9.místě v tabulce, aby tým za pomoci pana J.Bartáka dále ještě vedl jako trenér pan J.Šíma. Hráči – pamětníci vzpomínají na jeho trenérskou éru v dobrém a s nostalgií, vybavuje se jim, mimo jiné, i jeho holičský krám i s vystaveným švejkovským heslem: „To chce klid“, které sám trenér často užíval ve spojení: „Hoši, to chce klid“ a kde se i odehrávalo nejedno přátelské pozápasové posezení a kde se rodil nejeden strategický taktický plán jak na soupeře. To když hospoda byla plná a kde bývala (a to i v lokále) přítomna i jeho manželka, paní Šímová, všeobecně nazývána „paní trenérová“. Byly to idylické časy, kdy do středy se propíralo to „fotbalové“, co o víkendu právě proběhlo a od čtvrtka pak to, co přijde, co jest v očekávání. Fotbalem se všeobecně žilo…Ze zápisů z výborových schůzí z podzimu 1969 vyplývá, že pan Šíma trénuje již jen dočasně a to na jeho žádost s tím, že jest potřebné brzy vynajít ve vlastních řadách vhodného proškoleného nástupce, který se podrobí trenérskému kurzu a dále tým odborně povede. Tak se skutečně stalo. Tím vytipovaným byl bývalý zkušený dlouholetý lhenický hráč, pan Karel Lukeš st., jenž skutečně absolvoval v Klánovicích v červenci 1970 trenérskou školu, aby se tak ve Lhenicích stal prvním kvalifikovaným trenérem. Oficiálně převzal vedení A týmu (dle zápisů) 15.5.1970, aby ho v bouřlivých vodách vedl do 13.7.1971, kdy do funkce trenéra nastoupil pan Jaroslav Chaloupek za asistence pana V.Jaroše. Výroční schůze (25.12.1969) ustanovuje do čela oddílu kopané jako rozhodující funkcionáře - předsedu J.Bartáka, org.pracovníka J.Kudu, hospodáře J.Cibuzara a též přijímá zprávu o zahájení výstavby kabin, konkrétně základů (6.11.1969). Ze zápisů z výborové schůze konané 8.1.1970 zase vyplývá, že fotbalisté pořídili svůj první vlastní autobus, za nějž zodpovídá člen výboru pan Jan Jaroš a pověřeným řidičem jest pan Stanislav Pfeffer (šlo tehdy o malý autobus tzv.Andulu). Ve výboru též vystupuje s myšlenkou o založení B-týmu pan Jan Machart I. a po objasnění svých představ se ujímá vedení lhenické rezervy, jež, vzhledem k nástupu lhenického fotbalového mládí, skutečně vstoupí po jarních přípravných zápasech do mistrovské soutěže 1970/71 – do okresní soutěže Prachaticka. Tehdy on, ani jiní netuší, že rezerva po zdařilém fungujícím podzimu „70“ vystoupí v květnu „71“ ze soutěže a to z důvodů přicházejících a vyvolávaných hráčských krizí, které zmítají celým klubem – áčkem i béčkem (důvodem jsou odchody na vojnu, zranění, nemoci, studia, rodinné důvody, ukončení aktivní sportovní činnosti, nekázeň, nezodpovědnost, přechod řady mladých hráčů do A-týmu) a béčko jest tudíž první na „forhontu“, jenž na tyto problémy doplácí. Že k přílivu mladých skutečně v následujícím období dochází, dokazují některá následná jména: příchod na podzim 1969 – Jar. Lukeš (1953), Petr Trnka nejst. (52), V.Kalíšek (51), P.Javorka (nezj.), V.Cieserhofer (n), . Jaro 1970 – K.Lukeš ml.(1951), J.Babůrek (52), J.Jiráň (43), L.Kovář (50), A.Dušek (51), J.Dvořák (53). A dále na podzim „70“ přicházejí: J.Truksa (n),, J.Krotký (51), Jar.Janeček (53); jaro 71 – V.Hamberger (48), Štěpánek (n), Mir.Simota (54), J.Fiala (54), V.Šíma (55), J.Gregora (55), Pavel Trnka (55) – všichni dorostenci, jejichž čas teprve nadejde, Horváth (n). Podzim 1971 – P.Apfeltáler (45), Čajan (n), Havlíček (n). Jaro 72 – Jan Beneš (43), Jiří Beneš (44), J.Vitha (39). Léto 72 – J.Veber (42), Jiří Mügl (54). Vraťme se však do premiérové sezóny I.B u nás, do soutěž.roč.1969/70, do její jarní části, kdy v jejím závěru již mužstvo nastupovalo pod vedením trenéra K.Lukeše st., kdy tehdejší plejeři i příznivci byli svědky nedohraného derby v Netolicích (14.6.70) a to za stavu 3:2 pro inzultaci sudího lhenickým divákem a kdy konečné premiérové umístění v I.B bylo zajisté příznivé. Vždyť 6.místo s 22 body a se skóre 37:44 bylo pro nováčka slušným vysvědčením. Snad ještě pro oživení sestava nastoupivší do posledního „mistráku“ (21.6.70) Lhenice A – Fezko B 2:2 (0:0) : J.Prenner – P.Trnka, J.Jiráň, J.Machart II., J.Novotný – J.Veselý, K.Gregora – J.Bumba, M.Kvěch, Jar.Lukeš, V.Čech.

14

Druhá sezóna v I.B sout.roč.70/71 odstartovala pro Lhenické(16.8.1970) na hřišti za sokolovnou velice optimisticky. Vždyť A-tým dokázal v tomto mistr.peckářsko-buchtářském derby přehrát svého „odvěkého“ rivala Z Netolic 2.1 (2:1) – branky 2x Kvěch, a to v herním systému 4-3-3, který počal již občas uplatňovat, a to v sestavě: J.Lukač – P.Trnka, Jar.Lukeš, Jiří Jaroš, J.Novotný – K.Gregora, J.Jiráň, J.Veselý – P.Petrovka, M.Kvěch, V.Čech. Po podzimu 70 jsou Lheničtí s 9.body na 10.místě před 11.Netolicemi a 12.Volary, když v posledním podzimním mistrovském zápase (31.10.70) nastupují v Prachaticích proti tamní rezervě a inkasují zde debakl, když u něho jsou: J.Lukač – M.Majer, Jar.Lukeš, K.Lukeš, P.Trnka – J.Veselý, K.Gregora, P.Truksa – J.Bumba, M.Kvěch, P.Petrovka. Zima 70/71 přináší valnou hromadu (23.1.71) s volbou nového výboru a to s předsedou Janem Jarošem, místopředsedou Jiřím Bartákem, org.pracovníkem J.Kudou, pokladníkem J.Cibuzarem a se členy J.Machartem st., K.Lukešem st. a J.Veselým, V.Jarošem, J.Šímou, Jos.Machartem, J.Grillem, J.Erhartem, Vl.Čechem, aby v létě 1971 posílili výbor i pánové J.Chaloupek a A.Říha st. Této valné hromadě byla předložena i výroční zpráva, ve které se objevují některé zajímavé statistické údaje, jako třeba o tom, že nejvíce zápasů v roce 70 odehráli: P.Trnka 33, K.Gregora 32, M.Kvěch 31, V.Čech 30, J.Lukač 28, J.Novotný 28, J.Jaroš 27 M.Majer 26, J.Machart II. 25., P.Petrovka 25, J.Veselý 24, J.Jiráň 22, K.Huleš 22, J.Bumba 17, K.Lukeš ml.17, Jar.Lukeš 16 atd. Nejlepší střelci roku 70: M.Kvěch 20 branek, V.Čech 14, J.Jaroš 13, J.Bumba a J.Machart II.10 branek.. První jarní „mistrák“ sout.roč.70/71 probíhá v Netolicích a končí plichtou 1:1 (branka J.Jaroš) - 11.4., v němž příležitost dostali následující hráči: J.Lukač – M.Majer, Jar.Lukeš, J.Jiráň, K.Huleš – K.Gregora, J.Veselý – J.Machart II., J.Jaroš, M.Kvěch, P.Petrovka. Generační výměna týmu, neshody a narůstající krize (béčko proto soutěž nedohraje) přivádějí áčko do prekérní situace. „Jakous – takous“ naději na záchranu skýtá doma remíza s Volary 2:2 (6.6.70), branky 2x Bumba, aby však tým v „rebelii“ neodjel k mistráku do Strakonic (13.6.70) a jarní tažení doma skončilo s prachatickým Tatranem 2:4 (branky 2x Jiráň) v sestavě : P.Truksa – M.Majer, J.Jaroš, J.Jiráň, Jar.Lukeš, J.veselý, K.Gregora – J.Bumba, M.Kvěch, J.Machart II., P.Petrovka. Lhenice končí v sout.roč.1970/71 se 14 body na předposledním 11.místě (za nimi jsou již jen Volary se 7.body) a jsou již více méně smířeny se setupem do OP a s potažením lhenického hřiště „černým suknem“. Děje se však něco nepředvídaného! Prachatická Dukla vystupuje ze soutěže a Lheničtí tak utíkají hrobaři se sestupové lopaty! A tak se ve Lhenicích „kope“ I.B dál! Do nového soutěžního ročníku však vstupují s novým trenérským vedením J.Chaloupek – V.Jaroš. Tým v letní přípravě absolvuje, mimo jiné, turnaj „O pohár rady MNV“ ve Lhenicích, v němž ve finále 1.8.71 prohrává s Netolicemi 2:4 (branky M.Kvěch, Čajan). S novým ročníkem I.B 71/72 dochází k minimálním hráčským změnám, ale co jest chvályhodné, vedle žáků počíná v OP startovat i dorost a to pod vedením pánů J.Bartáka a B.Sýkory, u žáků pak postupně působí pánové J.Veselý , A.Říha ml., J.Dvořák, K.Huleš. Sbohem, I.B třído ! K prvnímu mistr.zápasu nového sout.roč.71/72 nastupují peckáři znovu proti buchtářům, aby se tentokráte (22.8.71) rozešli smírně 0:0, když lhenický dres oblékli: P.Apfelthaler – K.Lukeš, Jar.Lukeš, J.Jaroš, J.Novotný – K.Gregora, P.Petrovka (46.‘ J.Veselý) – M.Majer, J.Machart II., J.Jiráň, V.Čech. Lhenická fotbalová krize pokračuje i v podzimním provedení, když peckáři (17.10.71) neodjedou k mistr.zápasu do Čkyně, jelikož se schází pouze 7 hráčů. Marné jsou pak snahy Lhenických vydolovat alespoň bod 31.10.71 v Prachaticích při mistr.derniéře podzimu 1971, při které podléhají domácím 3:0 a to v sestavě: P.Apfeltáler – J-Lukeš., J.Jaroš, V.Hudec, P.Trnka – K.Gregora, V.Hamberger – J.Bumba, J.Jiráň, V.Čech, J.Machart I. Lhenice se ocitají po podzimu 71 se 6.body na samém dně tabulky. Přichází zima 71/72 a v ní, kupodivu, výbor obstojí, volby se na valné hromadě nekonají, jen jest vytvořen nový trenérský tandem J.Chaloupek – J.Barták. Jsou ale vyvíjeny velké snahy po posílení kádru , což se nakonec daří, aby nastalo tzv. „zlivské krajánkovské období“, v němž k Jiráňovi z Libějovic přicházejí i dva Benešové Jirka a Honza a též i Jirka Vitha – všichni ze Zlivi, ale ani oni nezabrání sestupu. Éra boletických vojáků – krajánků bere definitivně za své postupným jejich odchodem do civilu, nejprve Blažkovým a Hlavenkovým a nakonec i Buchlákovým a Semjonovým v září 1970. Jejich fotbalové lhenické účinkování bylo zajisté pomocí, zejména pak to Blažkovo a Hlavenkovo. Na počátku roku 1972 se, žel, na střeše lhenické sokolovny (shodou okolností při hasičském bále, dne 22.1.) usazuje „červený kohout“ a Lheničtí fotbalisté tak ztrácejí možnost zimní přípravy v sokolském domě. Azyl nacházejí, za pochopení správce Nového Dvora pana Havla, v tamní jízdárně (ve velké stodole mezi slámou a pilinami), aby tak po večerech byli, ke spokojenosti, pod střechou a světly. První utkání mistrovského jara 72 svádí Lhenické znovu s Netolickými (po kolikáté již!), tentokráte na jejich hřišti. Naši hráči prohrávají zde 1:0 a s trpkostí vychutnávají hořkost první jarní prohry v následném rozestavení: P.Apfelthaler – K.Lukeš, J.Jaroš, J.Vitha, P.Trnka – Jiří Beneš, J.Jiráň – J.Bumba, Jan Beneš, M.Kvěch, P.Petrovka. S nebe jim spadnou doma body (23.4.) se Štěkní za inzultaci sudího hostujícím hráčem, když vedli 2:0. A i když Lheničtí nakonec v sezóně 71/72 (tehdy v dvoubodovém systému) nashromáždí 14 bodů (na jaře 8), přesto jim dál na posledním 12.místě zní labutí píseň (před nimi 11.Čkyně s 15.body a Vodňany B se 17.body), aby jim zněla i doma, při posledním mistráku, přestože v něm vítězí nad Prachaticemi B 3:2 v sestavě: J.Kraus (46.‘ V.Čech) – K.Lukeš, J.Jaroš, V.Šíma, J.Machart II., J.Vitha, P.Trnka – J.Bumba, M.Kvěch, J.Beneš, J.Vebr. Ve Lhenicích nastává smutné fotbalové léto 72. Je ve znamení loučení s I.B třídou a to po třech létech! Tehdy ještě nikdo netuší, že návrat zpět do I.B nastane až v soutěž roč.76/77, po čtyřech dlouhých fotbalových sezónách strávených opět v okresním přeboru Prachaticka. Fotbalovou náladu příliš nezvedá ani dobudování sportovních kabin na hřišti, které jsou otevřeny o pouti „72“ (30.7.) v utkání s Vodňany B 5:4 (branky 2x Kvěch, Beneš, Hamberger) a když Lheničtí nastoupili v tomto „pouťáku“ následovně: J.Kraus – K.Lukeš, J.Vitha, J.Jaroš, P.Trnka – K.Kaprál, J.Machart II. (V.Hamberger) – J.Bumba, J.Beneš, M.Kvěch, J.Vebr. Tehdy nastala slavnostní historická chvilka, neboť hráči obou týmů měli možnost umýt se v tekoucí teplé vodě v novém důstojném fotbalovém prostředí. Do té doby sloužila co kabiny sokolovna. Kabiny byly postaveny díky tehdejšímu MNV a díky brigádnické činnosti hráčů, funkcionářů a i fotbalových příznivců. Tehdy to „brigádničení“ nějak nebolelo, naopak ve

15

„srandě“ a pohodě utužovala se při něm parta. V ten čas vznikla i myšlenka o přestěhování dřevěné kabiny ze starého hřiště v lese do fotbalového areálu za sokolovnou a to vcelku, bez její demontáže. A tak byla stlučena z latí maketa kabiny a k překvapení obyvatel městečka byli v ulicích ku spatření fotbalisté, jak kráčejí s maketou nejkritičtějšími místy a zjišťují , zda v celkové své podobě stísněným prostorem s ní projdou. Tento záměr se nakonec neuskutečnil. Blížil se podzim „72“ a na peckáře čekala „Šumavská liga“, jak se po Lhenicku tehdy přezdívalo OP (okresnímu přeboru) Prachaticka.

Foto – z mistrovského utkání I.B Vodňany B – Lhenice Foto – z turnaje „O pohár rady MNV“ ve Lhenicích (2.8.1970), v pozadí rozestavěné kabiny. A tým-zleva stojí: M.Kvěch, J.Jiráň, J.Novotný, J.Jaroš, J.Machart II., P.Petrovka. V podřepu zleva: M.Majer, V.Čech, J.Lukač, P.Trnka nejst., K.Gregora. A– podzim 1970. Zleva: K.Huleš, J.Lukač, J.Novotný, P.Petrovka, M.Majer, J.Jaroš, v pozadí M.Kvěch, V.Čech a zcela vpravo J.Veselý a J.Bumba.

Foto – B-tým

16

v „sedmdesátém“ roce v Nové Peci. Zleva stojící – A.Dušek,J.Machart II.,J.Cibuzar, R.Kabát,J.Trnka,J.Babůrek,L.Kovář,M.Majer, v podřepu zleva – Ing.J.Petrů,K.Lukeš,J.Krotký,J.Bumba

Foto – z výstavby kabin z roku 1970, od zdola poznáváme: J.Veselého, Fr.Harta (Trantýtka), M.Kvěcha,K.Lukeše ml.,P.Trnku nejst.,J.Kudu,J.Babůrka, Jana Jaroše st.,Jiřího Jaroše,Jos.Macharta,V.Jaroše.

Část šestá Pět let v „šumavské lize“, než přišel kýžený postup a návrat do I.B. „Šumavská liga“ ukázala, jak bolí a jak peckářům nesvědčí a jak to nebude žádná legrace ji vykopat a postoupit zpět do krajské soutěže. Jak až zákonitě se ve lhenickém fotbalu střídají léta úspěšná s těmi méně úspěšnými a jak sestupy dávaly a dávají k tomu impuls! A tak roky fotbalově tučné vystřídaly i tentokráte léta hubená. Sestup urychlil generační výměnu lhenického týmu a tak postupně odcházeli i hráči, bez kterých by si lhenický fotbal ještě před nedávnem v I.B nedovedl hned tak někdo představit. (V.Čech, J.Machart II., J.Novotný, K.Huleš, P.Petrovka, K.Gregora, M.Majer, K.Kaprál, J.Lukeš, boletičtí vojáci, posléze i zlivští hráči atd.). Do kádru lhenického postupně přicházeli další mladí, jako např. na podzim 1972 V.Pešek (1951), na jaře 1973 Jan Duchoň (1951) a též dorostenecká fotbalová omladina – V.Šíma (1955), P.Barták (1956), J.Gregora (1955), P.Trnka (1955), která byla odstaršena 29.3.1973. Nastupující lhenické fotbalové mládí bylo však sužováno odchody na zákl.vojenskou službu, studijním vytížením či zraněními a i nekázní, nemocemi (např. vypadl talentovaný P.Trnka nejst. pro opakovanou žloutenku, výborný hráč Jožka Vebr přišedší ze Slovenska a pyšnící se např.tím, že jeho spoluhráčem byl reprezentant Josef Adamec zase proto, že u nás dostal „stop“ za nekompromisní inzultaci protihráče.) A tak slibné vyhlídky lhenického fotbalu nebyly proto až tak slibné. Nahlédněme však zpět do tohoto sestupového léta 1972. Ze zápisů ze schůzí fotb.výboru vyplývá, že 19.6. LP 1972 byly zaslány přihlášky družstev (muži, žáci, dorost) do OP a že je nutné jednat o doplnění kádru „áčka“ a vůbec o další existenci lhenické kopané. Za tímto účelem je naplánováno i společné zasedání výboru oddílu kopané s výborem TJ Sokola. Do nového sout.roč.72/73 v OP Prachaticka vstupují Lheničtí 20.8. 1972 mistr. zápasem na domácím hřišti a to se Zdíkovem, ve kterém vítězí 3:1 (branky J.Vebr 2, M.Kvěch), když pro představu nastoupili v následující sestavě: J.Kraus – K.Lukeš, J.Beneš, J.Jaroš, P.Trnka nejst. – J.Vitha, J.Machart II.,

17

K.Kaprál – J.Bumba, M.Kvěch, J.Vebr. (Zde podrobné zápisy, a to i se sestavami z jednotlivých zápasů, vedené pečlivě J.Machartem I., žel, končí a v dalším období se objevují již jen útržkovitě.) I když Lheničtí jsou po podzimu 1972 na 1.místě v OP, chybí udělat ten pověstný rozhodující krok k postupu a to platí i pro ostatní následující léta, právě tak, jako je i nespokojenost s umisťováním v soutěži slušnosti. 9.1.1973 zasedá výroční schůze, která, mimo jiné, volí nový výbor, do jehož čela je jako předseda poprvé jmenován pan Vojtěch Marek.. Ten, co v následujících 25ti letech stane se vůdčí osobností lhenického fotbalu a bude mu zcela oddán. Odchází však pan Josef Kuda, který již jen aktivně pracuje v hlavním výboru TJ Sokol a ve funkcích v OFS, aby po řadě let poctivého „funkcionaření“ ve lhenickém fotbalu se s ním rozešel nadobro. Nový výbor dále tvoří – jednatel J.Cibuzar, pokladník A.Říha, M.Kvěch jako kapitán A-týmu, trenér žactva K.Huleš, J.Barták a B.Sýkora jako trenéři dorostu a členové V.Jaroš, J.Grill, Jos.Machart. P.Trnka nejst. a Z.Boška. Vedením mužů je dočasně pověřen Jiří Jaroš. Statistické údaje o hráčích, o jejich odehraných zápasech a o střelcích branek za rok 1971 až 1972 se, žel , nedochovaly. Ze záznamů se dále dozvídáme, že družstvo mužů stává se vítězem zimního turnaje ve Frymburku (23.2.1973 – Kájov – Lh. 2:4, Borovany – Lh. 0:2) a že radost z vítězství byla veliká, takže večer po příjezdu domů, do Lhenic dali fotbalisté na babském bále v sokolovně o sobě pořádně vědět. Na jaře 1973 objevují se peckáři v popředí tabulky OP, ale na postup to ale nestačí. Zato mají domluvený „frončaft“ s „endéráckým“ Meuselbachem, který je oboustranně družný a srdečný a jak ve Lhenicích 30.6.1973, kdy němečtí hosté vítězí 2:3 a tak i v Meuselbachu, kde se 29.9.1973 rozcházejí smírně 3:3, panuje spontánní báječná atmosféra, opravdu přátelská, nikým nenařizovaná. Účastníci na tento frončaft vzpomínají bez skrupulí velice rádi. Po odehraném tradičním turnaji „O pohár rady MNV“ (5.8.1973) bez výraznějšího úspěchu vstupuje tým znovu do sout.roč.73/74 a zase je v popředí OP Prachaticka, ale nic víc, nic míň. Na podzim 1973 sehrají Lheničtí (29.9.) mezinárodní utkání na svém hřišti za sokolovnou s dělnickým klubem GS Campignola di Alopognago, který je hostem prachatického OFS. Lheničtí v něm vítězí 3:1. 14.10.1973, jak uvádí „zápisová výborová kniha“, počínají lheničtí fotbalisté s výstavbou tribun a to s výkopem patek a s usazováním železné konstrukce. Fotbalový výbor se na svých jednáních vážně zabývá posílením kádru o kvalitní, zkušené hráče (30.10.1973 o tom rozhodne), neboť ve Lhenicích definitivně (v létě 1973) skončili Zlivští (Jan a Jiří Benešovi, Vitha). Výbor se i za pomoci pana Jana Mügla obrací do ČB, aby nakonec jednání byla úspěšná. Do Lhenic již pro jaro 1974 přicházejí Josef John (1946) z Dynama ČB, Jos.Smolík (1943) z Dynama ČB, Mir.Matásek (1946) z Loko ČB a Zd.Kofroň ze Škody ČB. Nevyšel pouze přestup Lerochův z Dynama ČB, jak uvádějí zápisy. Ve Lhenicích tak zlivskou krajánkovskou družinku nahrazuje budějovická, aby se z této nové „krajánkovské enklávy“ výrazně do lhenických .fotbalových dějin zapsal především Josef John, který nejprve jako hráč a poté jako trenér 15 let poctivě sloužil lhenickému fotbalu. Není snad jinde venkovského fotbalového klubu, kde fotbalista přišedší z velkého fotbalu byl by tak oddaný tomu malému a ještě ne mateřskému. Budějovičtí hráči nebyli samozřejmě ve Lhenicích zadarmo a tak výbor získával finanční zdroje v pořádání tanečních zábav, zejména v hotelu „Pod Stráží“. Vedle „Budějčáků“ objevují se v kádru na jaře 1974 i Lheničtí odchovanci K.Muška (1956), V.Majer ml. (1955), Jiří Šíma (1955). Koučováním týmu dospělých pro jaro 1974 byli pověřeni J.Chaloupek a J.Jaroš. Na jaře 1974 nastupoval tým nejčastěji v sestavě: J.Lukač (J.Duchoň) – K.Lukeš, Z.Kofroň (J.Jaroš), M.Matásek, Pavel Trnka (P.Barták) – J.Krotký, J.John, J.Gregora – J.Bumba, M.Kvěch, J.Smolík – tedy v rozestavení 4-3-3. Postup i s posilami se opět nezdaří a do zákulisí fotbalu přichází bouřlivé léto 1974. Z výboru z nejrůznějších důvodů odcházejí V.Majer st., Jan Cibuzar (ten se po čase navrací, aby pracoval pro fotbal až do kmetského věku), J.Chaloupek a nahrazují je Jan Krotký, M.Novák, Jos.Pícha (ten vede žáky, jejich vedoucím mužstva stává se K.Jaroš). Funguje i dorost a to pod vedením pana J.Bartáka. Od podzimu 1974 již vede A-tým jako hrající trenér Jos. John, který v létě 1975 absolvuje trenérský kurz III.třídy. Ani v sezóně 1974/75 se nedaří vybojovat návrat do I.B třídy. V dobových záznamech je zapsáno, že ostatní týmy z OP mají na Lhenické „spadeno“, to kvůli těm „budějickým hvězdám“ , jak je nazývají, a tak bývá na ně uspořádáván při utkáních „hon“ a jsou vyřazováni na tu delší, tu kratší dobu ze hry. (Důkazem toho je těžká komplikovaná zlomenina nohy Milana Kvěcha při přípravném zápase Lhenice – Vl.Březí (1:2), ve 42.‘, což jest pro tým veliká ztráta, dále zlomenina kotníku J.Smolíka, zhmožděnina ramenního kloubu Jana Duchoně, zhmožděnina klíční kosti Václava Hambergera a výron v kotníku Zdeňka Kofroně). Na jaře 1975 přebírá s asistentem K.Hulešem dorost J.Pavlík, aby začal aktivně pracovat i ve výboru. Tam se objevuje jako nový jeho člen i pan Josef Jaroš, jenž počíná zastávat funkci pokladníka.

Postup do I.B je tady, tentokráte s „definitivou“ ! V létě 1975 (20.7.) se ve Lhenicích představují Internacionálové Dukly Praha (jako např.Pluskal, Čadek, Táborský, Dvořák, Ječný, Marinov atd.), kterým peckáři v zajímavém klání podléhají 2:5. Až nový nastupující soutěžní ročník 1975/76 a jeho úspěšný závěr konečně přinášejí do Lhenic kýžený postup a návrat do I.B třídy. Pět let fotbalového života peckáři strávili v OP, aby se za tu dobu zcela obměnil jejich hráčský kádr a prožili si své, jak dokládají uchované zápisy a záznamy z těchto let. V ten čas nafukovaly se lhenické hospody a pivo teklo proudem, to z radosti z postupu. Odměnou za postup stal se čtyřdenní zájezd na Slovensko do Vysokých a Nízkých Tater (od 26.7. 1975, když fin.náklady s tím spojené byly uhrazeny z brigády, konané jejími účastníky v Plavech, na Římovské přehradě, dne 5.6.1976). Tento postup znamená definitivní přináležitost lhenického fotbalu ke krajským soutěžím, neboť se stává jeho pravidelným, permanentním účastníkem až dosaváde časů. V postupovém létě 1976 odehrají Lheničtí jako již postupující (19.6.) mezinárodní zápas doma s Oberweisbachem (NDR) a rozcházejí se s ním s remízou 3:3.

18

Hráči s největším počtem odehraných zápasů a nejlepší střelci tohoto období. (Po naposledy uveřejněných záznamech z roku 1970, v předchozích kapitolách našeho vzpomínání, se dochoval až ten z roku 1973.) Takže v roce 1973 se vystřídalo v zápasech 23 hráčů. Nejvíce odehraných utkání měli: J.Krotký 36, K.Lukeš 35, V.Šíma 34, M.Kvěch 33, J.Bumba 32, Pavel Trnka 30, Petr Trnka 30, J.Jaroš 27, P.Barták 22, Jan Mügl 21, J.Lukač 20, V.Hamberger 18, J.Gregora 17, K.Gregora 16, J.Beneš 15, J.Fiala 13, atd. Nejlepší střelci 1973: M.Kvěch 38, Petr Trnka 25, J.Bumba 14, J.Vebr 7, J.Krotký 4. V roce 1974 se v utkáních celkem vystřídalo 21 hráčů, z nichž nejčastěji nastupovali : J.Gregora 34, J.Krotký 33, K.Lukeš 32, Pavel Trnka 30, P.Barták 29, J.Jaroš 29, J.John 28, M.Kvěch 27, M.Matásek 27, J.Lukač 26, Z.Kofroň 20, J.Bumba 20, V.Hamberger 19, J.Duchoň 17, J.Smolík 16, K.Gregora 12 atd. Nejlepší střelci 1974: M.Kvěch 29, J.John 11, J.Smolík 11, J.Krotký 9, K.Lukeš 8. V roce 1975 nastupovalo k zápasům celkem 25 hráčů. Nejvíce jich odehráli: J.John 34, P.Barták 33, Pavel Trnka 32, K.Lukeš 32, M.Matásek 31, J.Krotký 30 J.Duchoň 29, V.Hamberger 23, M.Kvěch 22, J.Jaroš 21, J.Smolík 20, Jos.Kolář 19. Z.Kofroň 17, J.Lukač 10, J. Veselý 10, J.Bumba 9, P.Trnka 9 atd. Nejlepší střelci 1975: M.Kvěch 23, K.Lukeš 14. M.Matásek 13, J.John 9, J.Smolík 7. V tomto roce se v zápasech objevují noví mladí hráči a to Jos.Kolář (1957), M.Špán (1957), Jan Mügl (1957). V postupovém roce 1976 nejvíce zápasů z 23 hráčů odehráli: Petr Trnka 36, K.Lukeš 36, J.John 34, M.Matásek 33, J.Krotký 32, J.Bumba 31, J.Duchoň 28, Z.Kofroň 27, P.Barták 26, V.Šíma 25, J.Fiala 22, Jos.Kolář 20, V.Hamberger 17, M.Kvěch 15, P.Trnka 14, J.Veselý 9. Nejlepší střelci postupového roku 1976: M.Matásek 14, J.John 10, J.Bumba 8, Petr Trnka 8, V.Šíma 5, M.Kvěch 5. V roce 1976 objevují se další noví hráči, kteří mají zaznamenané starty za A-tým: Ivan Dušek (1958), J.Bican (1957), M.Hečko (n), V.Trnka (1959). Mladá krev proudí do A-týmu zejména díky existenci družstva dorostu. V Meuselbachu 29.9.1973: zleva stojíK.Hyndrák,J.Cibuzar, J.Barták, K.Lukeš,J.Krotký,J.Jaroš,P.Trnka, J.Mügl, P.Barták,J.Gregora,V.Jaroš. V podřepu -zleva: J.Grill,V.Šíma, J.Lukač,P.Trnka,V.Hamberger, K.Gregora,J.Bumba

V OP na hřišti ve Lhenicích 1974 v Šumavských Hošticích - zleva stojí V.Marek, M.Matásek, J.Krotký, J.Bumba, Z.Kofroň, M.Kvěch, Jan Duchoň, P.Barták. V podřepu zleva: J.Jaroš, K.Lukeš, J.Smolík, J.Lukač, J.Gregora, J.John, P.Trnka, J.Chaloupek.

19

Na LOKO ČB 14.2.1976 – zleva stojí: J.John, J.Barták, J.Krotký, J.Fiala, V.Hamberger, P.Barták, M.Kvěch. Zleva v pokleku – J.Duchoň, V.Šíma, P.Trnka, J.Bumba, J.Mügl.

V OP na hřišti ve Lhenicích 1974 – zleva při nástupu: J.John, K.Lukeš, Z.Kofroň, J.Bumba, J.Gregora, J.Krotký, P.Barták, M.Matásek, J.Jaroš, J.Lukač, M.Kvěch – sudí Janda.

Část sedmá O fotbalové „pětiletce“ 1977 až 1981 NÁVRAT DO I.B PŔINESL VYSTŘÍZLIVĚNÍ ! NÁSTUP LHENICKÉHO FOTBALOVÉHO MLÁDÍ !? ZKVALITNĚNÍ LHENICKÉHO FOTBALU A REORGANIZACE PŘINESLY K NÁM I.A TŘÍDU!

20

Peckářský návrat do I.B (v soutěžním ročníku 1976/77) nebyl nijak oslnivý. Lheničtí si znovu na vlastní kůži ověřili, že je to trochu o něčem jiném, než v OP. Pod vedením kvalifikovaného trenéra J.Johna, který na základě zkušeností a odbornosti dal lh.fotbalu řád, končí po podzimu „76“ na 9.místě, aby přišlo ještě méně příznivé jaro. O něm a o celé fotbalové sezóně 76/77 se z výroční zprávy (z 10.12.77) dozvídáme následující: „V soutěžním ročníku 76/77 se nám v I.B nedařilo. Záchrana přišla jen díky tomu, že nikdo nesestupoval. Jarní „propadák“ byl ovlivněn i zraněními, odchody na vojnu atd. a též hráčskou nekázní.“ Opět dobová citace: „Lhenice se nalézají v tabulce slušnosti na jejím dně, když v mistrovských zápasech pro nesportovní chování byli vyloučeni: P.Barták, Z.Kofroň, V.Šíma, J.Fiala, K.Lukeš a Petr Trnka nejst. Poslední dva jmenovaní pak pro inzultaci později prvoligového sudího Dibitancla (v mistr.utkání s V.březím – 16.5.77), aby následně obdrželi vysoké tresty (za stržení znaku ČSFS z kapsy jeho dresu). Po létech se jako již fotbaloví nestoři na jednom z turnajů „O pohár zemědělských novin“ ve Lhenicích scházejí aktéři onoho incidentu, K.Lukeš a sudí Dibitancl a již přátelsky a s úsměvem zavzpomínají. V mistr.utkáních pro nasbírané žluté karty měli stop i J.Krotký a M.Matásek. (Sestavy a vůbec záznamy o jednotlivých mistrovských utkáních z této doby se, žel, nedochovaly, jen počty odehraných zápasů jednotlivými hráči a střelci branek, a to jen díky pečlivosti pana Jana Cibuzara, který se navrátil ke lhenickému fotbalu, a dochovaným výročním zprávám. V ten čas startovali v OP i naši žáci a to postupně pod vedením J.Veselého, P.Jokla a Jos.Píchy, dorostenci pak (rovněž v OP) pod trenéry J.Jarošem a J.Pavlíkem. Na jejich práci poté (v soutěžním ročníku 78/79) navázal trenérský tandem J.Bumba, J.Veselý, který současně vedl žáky i dorost, aby se s oběma družstvy stal přeborníky okresu. Vzhledem k perspektivám byl do I.A vyslán dorost, jenž tak zaznamenal historicky první start lhenického mládežnického týmu v krajské soutěži. V ní pak setrval až do sout.roč.1982/83. Oba trenéři dále již vedli v I.A jen dorost, žáků ujali se postupně J.Barták, J.Trněný, poté Jan Gregora co trenéři, vedoucím družstva byl ustanoven pan K.Jaroš, aby v roce 81 s nimi dále pokračovali P.Borovka, Jan Jaroš ml., s K.Jarošem. To už (v roce 1981) vznikalo pod vedením V.Čecha a V.Hůrského st. družstvo ml.žáků, aby tak výchova fotbalistů u nás nabývala na ucelenosti. Výroční zpráva (z 22.12.77) uvádí značné změny ve složení výboru, jenž nabývá následující podoby: předseda Jos.Machart, místopředseda J.Pavlík, org.pracovník V.Marek, ten je i předsedou celé TJ, pokladní Jos. Jaroš, správce mat. M.Novák, členové výboru M.Kvěch, J.Barták M.Novák. Posléze (7.8.79) byli kooptováni ještě i J.Cibuzar a Jan Grill. U fotb.výboru byla též zřízena komise mládeže: J.Pavlík, J.Bumba, J.Jaroš, J.Veselý, aby závěr roku 1980 přinesl další obměnu výboru: předseda J.Pavlík, místopředseda J.Machart, org.prac.V.Marek metodik J.Barták, hospodář J.Cibuzar a dále členové K.Jaroš, Fr.Pintr, Jos.Jaroš, Fr.Šístek st. V této fotbalové pětiletce (1977-81), na jejímž konci, v rámci celkového zkvalitnění lhenického fotbalu a reorganizací, postoupil tým mužů do I.A, se výbor zaměřil na dokončení kabin, na opravu meliorací na hřišti a jeho oplocení, na zbudování sloupů na záchytnou síť za brankou, na údržbu fotbalového areálu i kabin, výzbroje a výstroje, na finanční tok peněz do oddílové pokladny (nejčastěji formou pořádání tanečních zábav – jen v roce 77 jich bylo, krom diskoték, třináct), na fotbalový růst vlastních odchovanců a i na kulturně společenské vyžití. A tak v rámci letní přípravy bylo v létě 79 pro žáky a dorostence vůbec u nás poprvé připraveno na volarské stanové základně v Nové Peci týdenní soustředění zcela ve vlastní režii i vlastním zabezpečení a to i personálním (o kuchyni starali se Jan Gregora, M.Bumbová, M.Veselá, o odbornou trenérskou náplň a dozor pak pánové J.John, J.Bumba, J.Veselý, J.Trněný, by vše zastřešoval vedoucí soustředění V.Marek.) S nostalgií vzpomínají tehdejší žáci a dorostenci, i když tam, na Lipně, dostali „tokrát“ pořádně zabrat. V létě 80 byl zase uspořádán zdařilý, vyloženě rekreační zájezd do bulharského přímořského letoviska Albeny, který účastníci absolvovali s vlastním sokolským autobusem (Škodou RTT – Lux, ten nahradil starší autobus, pořízený TJ v roce 75) a za plného vlastního financování nákladů, aby tak byli obohaceni o zážitky, které jsou u piva přetřásány podnes. (Úspěšné u posluchačů jsou např. ty s lihovým vařičem a slamákem Pepy Macharta, ty o večerních čekáních Jendy Neubauera na piráty na pobřeží mořském, i ty o hře Vojtíka Marka na německého „buržuu“ s rozdáváním doutníků západní provenience v jedné z tamních restaurací, kdy při závěrečném spatření výše účtu náhle náramně zábavná hra pro něho i ostatní skončila a následovala roztržka s personálem „po česku“. Na lhenickou pouť „80“ (27.7.) byl k pobavení pozván pražský „Team snů“ se známými herci, zpěváky, moderátory, sportovci, jako např. s A Panenkou, J.Holečkem, režisérem J.Adamcem, se zpěváky M.Drobným, Z.Mertou atd. Mač skončil 6:3 pro domácí, když Lheničtí nastoupili následovně: Jar.Duchoň – P.Barták, M.Kvěch, M.Matásek, Fr.Šístek – J.Toninger, J.John, J.Gregora – M.Špán, J.Trněný, I.Dušek. Dále do hry vstoupili: J.Krotký, J.Grill, B.Bárta, P.Kuneš. Zpět ale k mistrovskému účinkování našeho prvního týmu. Jestliže obnovená premiéra mu v I.B soutěž.roč.76/77 nevyšla, pak ta další a i následující byly v celku vydařené a poukazují na zkvalitnění tréninkové práce i hráčského kádru, kde přibývá, díky dobrému vedení žáků a dorostu, vlastních odchovanců. Ti však ale bývají málo trpěliví času jejich „vyzrávání“, nehledíc při tom reálně na rozdíl v kvalitě mezi soutěží dorostu a mužů. A tak „odumírání talentů“ je zbytečně vysoké, napomáhají tomu i jejich odchody na vojnu. Příliv fotbalových elévů do mužů urychluje i konce fotbalových kariér starších zkušených hráčů, v některých případech předčasných. (Kéž by takové problémy zažíval současný lhenický fotbal – pozn.autora). I v této době se potvrzuje, že bez zkušených „krajánků“ to zatím nejde. O odchodu Jos.Smolíka (po zranění již v roce 75), jakož i poté domácího J.Jaroše pro problémy s achilovkami), odchází v roce 78 i Zdeněk Kofroň, aby ho na žádost trenéra J.Johna nahradil v roce 79 J.Toninger, též bývalý hráč Dynama ČB, v té době „Kapličák“. Ten svou klidnou, mírumilovnou, kamarádskou povahou a „lišáctvím“ ve hře si hned získal spoluhráče i příznivce, aby patřil ve Lhenicích, vedle Pepy Johna, k nejoblíbenějším krajánkům. Významný byl i příchod J.Trněného (v roce 77) a gólmana Jardy Duchoně (v roce 80), který do Lhenic následoval svého bratra Jana. V této „fotbalové pětiletce“ startoval A-tým i na zimním turnaji H – M a na domácím letním turnaji O pohár rady MNV, jehož jubilejní 10.ročník (v roce 1981) se mu podařilo vyhrát , a to za účasti Dřítně, Husince a

21

Volar (postup do finále Lhenice-Dříteň 2:1, finále Lhenice-Husinec 1:0). Totéž léto (16.8.81) sehráli Lheničtí přípravné utkání i s prvoligovými házenkáři pražské Slávie, kteří pod vedením trenéra, lhenického rodáka Jendy Rosenfeldera ml. našli azyl pro své soustředění právě ve Lhenicích. (Sokol Lhenice-SK Slávie Praha-házená 2:2). Lhenická sestava: Jar.Duchoň – Jos.Kolář, M.Kvěch, M.Matásek, M.Šístek – Jan Jaroš, J.Krotký, J.Gregora – P.Schön, J.Trněný, R.Srba – dále hráli též P.Borovka, J.Bukovský, I.Dušek, Jan Duchoň). Za největší sportovní úspěch tohoto období lze považovat postup do I.A třídy, kdy při reorganizaci soutěží (po soutěž.roč.1980/81) byly I.B zrušeny a na OP hned navazovaly čtyři I.A třídy. Podmínkou probojovat se do druhé nejvyšší krajské soutěže znamenalo umístit se v rušených I.B třídách (v sezóně 80/81) do 5.místa. To se Lhenickým podařilo. O jejich účinkování v této nově vzniklé soutěži příště.

Něco ze statistických údajů této „fotbalové pětiletky“ (1977 – 1981). Umístění v soutěži : I.B sk.B, soutěž.roč. 76/77 – celkové umístění Lh. v tabulce se nedochovalo, jen ze záznamů se dozvídáme, že se Lh. udržely jenom proto, že nikdo nesestupoval (umístění zřejmě na tehdy sestupovém 11. – 12.místě). nejlepší střelci 77 : V.Šíma 14, M.Matásek 13, J.John 6, J.Bumba, I.Dušek a Petr Trnka 5, std. Příklad sestavy: nedochovaly se. I.B sk.B. soutěž.roč. 77/78 – Lh. 6.místo, 21 bodů, skóre 32:33 (postup Osek, sestup Zdíkov, Strakonice B) Nejlepší střelci 78 : M.Matásek 12, V.Šíma 10, M.Kvěch 9, K.Lukeš 8, J.Gregora, J.Kolář, J.Bumba 6, atd. Příklad sestavy : nedochovaly se. I.B, sk.B, soutěž.roč.78/79 – Lh. – 8.místo, 18 bodů, 36:39 (postup Olešník, sestup Pracejovice, Dub) Nejlepší střelci 79 : K.Lukeš 12, M.Špán 11, V.Šíma a K.Gregora 8, J.John aj.Toninger 7, J.Trněný 4. Příklady sestavy z utkání : nedochovaly se. I.B, sk.A, Buděj., soutěž.roč.79/80 – Lh. 4.místo, 24 b., skóre 28:27 (postup Větřní, sestup Chvalšiny, Kájov) Nejlepší střelci 80 : J.Trněný 9, J.Toninger 7, M.Kvěch 6, P.Barták a V.Šíma 5, I.Dušek 4, atd.. Příklad sestavy z jara 80 : Jan Duchoň – J.Grill, M.Kvěch, M.Matásek, Fr.Šístek – J.Krotký, J.John, J.Gregora – J.Trněný, J.Toninger, I.Dušek. I.B, sk.A, Buděj., soutěž.roč.80/81 – Lh.5.místo, 25 bodů, skóre 39:32, reorganizace (umístění do 5.místa zajišťovalo účast v I.A třídě, ostatní týmy do OP). Nejlepší střelci 81 : J.Toninger 27, J.Trněný 10, P.Schön a M.Matásek 8, J.Gregora, V.Šíma a I.Dušek 7, atd. Příklad sestavy z podzimu 81 : Jar.Duchoň – M.Pořádek, M.Kvěch, M.Matásek, Fr.Šístek – J.Krotký, J.John. J.Gregora – J.Trněný (P.Schön), J.Toninger, V.Šíma. Hráči nastupující za Lhenice v létech 1977 – 81, kdy bylo sehráno celkem 215 zápasů V létech :“77“ – 38 zápasů, nastoupilo v nich 26 hráčů, „78“ – 42 zápasů, v nich 29 hráčů, „79“ – 47 zápasů,v nich 33 hráčů, „80“ – 39 zápasů, v nich 33 hráčů, „81“ – 49 zápasů, v nich 26 hráčů. Do jaké míry docházelo ke změnám kádru a jak se prosazovalo lhenické fotbalové mládí, posuďte sami.

V období 77/81 se vystřídalo v prvním lhenickém týmu na 50 hráčů: (číslo za jménem značí počet zápasů) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

M.Kvěch 200 J.Gregora 197 Matásek 187 J.Krotký 178 J.John 154 V.Šíma 147 J.Trněný 131 Jan Duchoň 114 K.Lukeš 93 J.Toniger 8181 M.Špán 81 12. Fr.Šístek 78 13. J.Grill 75 14. Pavel Trnka 72 15. J.Bumba 55 16. M.Pořádek 54 17. P.Barták 53

18. I.Dušek 50 19. J.Kolář 49 20. Jar.Duchoň 41 21. Jan Mügl 39 22. V.Trnka 35 23. B.Bárta 31 24. – 26. P.Havel 30 24. – 26. Z.Kofroň 30 24. – 26. K.Muška 30 27. – 28. B.Hamberger 26 27. – 28. P.Schön 26 29. Jan Jaroš ml. 24 30. J.Fiala 22 31. R.Srba 20 32. 32. Jiří Mügl 19 33. Jos.Bican 18 34. – 35. P.Kuneš 16

22

34. – 35. Petr Trnka nejst. 16 36. M.Janda 12 37. Petr Pořádek 11 38. P.Borovka 9 39. Z.Šístek 6 40. M.Bláha 5 41. – 42. J.Bukovský 4 41. – 42. Z.Krejzla 4 43. Hyka 3 44. - 45. J.Pavlík st 2 44. – 45. M.Kuneš 2 46. – 50. V.Čech 1 46. – 50. J.Veselý 1 46. – 50. Mir.Mášl 1 46. – 50. Jiří Mügl ml.1 46. – 50. Jar.Houška 1

Nejlepší střelci „fotbalové pětiletky 77 – 81“ : (číslo za jménem značí počet nastřílených branek) - V.Šíma 44, M.Matásek 39, J.Toninger 34.

Foto 1. – Dorostenecký tým, který v soutěž.roč.78/79 vůbec poprvé postoupil do kraj.soutěže I.A třídy. Horní řada zleva : Petr Pořádek, O.Svoboda, Z.Šístek, Fr.Šístek, J.Houčška, J.Mügl, Jos.Grill, M.Čada, P.Borovka. Zleva sedí : P.Schön, J.Bukovský, trenér J.Bumba st., J.Bumba ml., trenér J.Veselý, Jan Jaroš, Z.Krejzla, P.Kuneš. Chybí : B.Bárta, Vl.Michálek, Mir.Šnajdr, R.Mášl, M.Šístek – poslední 3 jmenovaní, ač žáci, zaznamenali již start za dorost. Foto 2. – A tým „1980“ – zleva stojí : J.Trněný, ved.družstva V.Marek, trenér J.John, M.Matásek, J.Grill, J.Toninger, Fr.Šístek, J.Gregora, M.Kvěch, P.Barták, předseda J.Pavlík, - v podřepu : B.Bárta, P.Kuneš, J.Krotký, Jan Duchoň, M.Špán, Z.Krejzla, I.Dušek.

23

Část devátá Po reorganizaci soutěží pět let v I.A třídě (soutež.roč.1981/82 – 1985/86) Další pětiletku po reorganizaci strávil tedy lhenický A tým (dále pod trenérem J.Johnem) v I.A třídě, aby se v ní většinou střetával se soupeři mu znalých ze startů ve zrušených I.B třídách. Bylo to období nástupu lhenických odchovanců, neboť v klubu tehdy dařilo se vytvářet ucelený fotbalový výchovný systém mládeže (ml.žáci, st.žáci, dorost), který počal přinášet ovoce. I trenéry a vedoucí družstev, ochotných věnovat se fotbalovým elévům, nebylo u nás až takovým problémem získávat. A tak postupně v těchto létech s mládeží na různých stupních pracovali: J.Bumba, J.Veselý, V.Čech, V.Hůrský st., Jos. Pícha, Jos. Machart, P.Borovka, Jos.Lukač, J.Bukovský, Jar.Stehlík, J.Barták, Jan Stehlík, K.Jaroš, V.Marek. Jejich zásluhou se v tomto období dařilo realizovat start družstev mládeže převážně v krajských soutěžích a co hlavně – dařilo se i kvalitně doplňovat A tým mužů vlastními odchovanci. A tak krajánků ve Lhenicích ubývalo a to i díky pracovním příležitostem ve Lhenicích vznikajících, proto přišli v této době i bratři Halasovi – Bouhouš a Franta. Vlastně jako jedni z posledních fotbalových „cizáků“ odcházejí Míra Matásek a Jarda Toninger a to po podzimu 82, pomineme-li J.Johna, který ve Lhenicích působil již převážně jen jako trenér. J.Toninger se přeci ještě jednou navrátil a to vypomoci svou zkušeností a to na jaře 86, když se před reorganizacemi znovu bojovalo o fotbalové bytí, tentokráte o setrvání v I.A třídě, žel neúspěšně, neboť udržení přináležitosti k této krajské soutěži bylo podmíněno umístěním v soutěž roč.1985/86 do třetího – čtvrtého místa. Lheničtí skončili sedmí, nebylo tedy co řešit a tak se na sedm let navrátili do znovu utvořených I.B tříd. (Triumfálně do I.A postoupili až v soutěž.roč.1992/93). Vzpomínaný lhenický výchovný fotbalový systém mládeže přeci jen v tento čas doznalo trhliny a to po soutěž.roč.82/83, kdy činnost dorostu byla v soutěž.roč. 83/84 utlumena a to po třech sezónách strávených v I.A, aby vznikla tzv.Juniorka, v níž v okr.soutěži startovali především „fotbaloví tovaryšové“ vzešlí z dorostu spolu s náhradníky s áčka a posléze i s některými zkušenými fotbalisty již za fotbalovým zenitem (pomáhali J.John, V.Čech, K.Lukeš, P.Krotký J.Bumba, V.Hamberger) , neboť mladí se počali vehementně prosazovat do áčka a soutěž bylo nutné v soutěž.roč.83/84 dohrát. Juniorka, kterou vedl tandem J.Bumba - J.John, splnila tak ve své době poslání, aby opět po jednoroční pauze počal „fungovat“ dorost. Fotbalová snažení, jakož i veškerou jinou činnost klubovou, řídil výbor, který v této lhenické fotbalové etapě doznal dalších změn. I do něho počala proudit mladá krev. Složení výboru na počátku roku 1983 : předseda J.Pavlík, místopředseda Fr.Šístek st., jednatel V.Marek, hospodář Josef Machart a dále J.Bumba, J.Veselý, J.Grill, Fr.Pintr, M.Kvěch.Složení výboru na prahu roku 1986 : předseda J.Bumba, místopředseda J.Pavlík, org.prac. V.Marek, hospodář J.Machart,metodik J.Veselý a dále Fr.Šístek st., K.Lukeš ml., P.Trnka st., M.Kvěch, Fr.Pintr, V.Hamberger. Výbor se, mimo jiné, zabýval i údržbou a zvelebováním fotbalového areálu, v tomto období zejména instalováním umělého osvětlení na hřiště, dbal na finanční zabezpečení fotbalového oddílu a to dále zejména pořádáním tanečních zábav a i provozováním vlastního autobusu, dbal i nato, aby fotbal nadále byl nedílnou součástí života v městečku a tak řada divácky atraktivních mačů stávala se obohacením především tradiční svatojakubské pouti. A tak o „pouťáku“ ve dvaaosmdesátém představil se ve Lhenicích (25.7.) znovu „Team snů“ – tvořený pražskými zpěváky, herci, sportovci, aby ve Lhenicích zvítězil 2:3 (branky: Trněný, Schön) a mezi obcí diváckou vzbudil opět velký zájem. A i když se na tu dobu vybralo úctyhodných 9.590,-Kč, do pokladny klubu, dle zápisů, z toho ale mnoho nezbylo, neboť „pražské hvězdy“ byly prý tentokráte finančně náročné. A tak prý větší finanční efekt přinesla pouťová taneční zábava, než pouťové fotbalové divadlo. Jak Lheničtí proti Teamu snů 82 nastoupili : Jar.Duchoň - Mir.Pořádek (P.Havel), M.Kvěch, M.Matásek, Fr.Šístek – J.Houška, J.Krotký, J.Gregora – P.Schön, J.Toninger (M.Špán), J.Trněný (R.Srba). V třiaosmdesátém se zase na lhenické pouti v klání s peckáři představili prvoligoví hokejisté budějovického Motoru (29.7.) a to s trenérem Pražákem a hráči Caldrem, Čechem, Bláhou, Koldou, Tlačilem, N.Králem Vondrkou, Kočerem a dalšími, aby přesvědčili, že to umí i s fotbalovým balónem. Zvítězili 0:4, když lhenická sestava vypadala následovně : Jar.Duchoň – R.Ježek, J.Trněný, M.Kvěch, Fr.Šístek – B.Bárta, J.Houška, B.Halas (Jos.Lukač) – Fr.Halas (M.Cabaj), J.Kolář (Mir.Šístek), J.Grill (Jan Mügl). Před tím, v zimě 1983, proběhl ve Lhenicích vůbec poprvé a naposledy dlouhodobý zimní turnaj (zahájen 21.1., ukončen vyhodnocením v hotelu 8.3.), když se ho zúčastnily : Husinec, Netolice, Tatran PT B, Záblatí, Lenora, Lhenice A a B. Jeho vítězem stal se Husinec, nejlepším brankářem vyhodnocen lhenický Jan Duchoň. Účastníky byl turnaj příznivě hodnocen. Do té doby se zúčastňovali Lheničtí zimního turnaje H – B (Hrdějovice – Bavorovice), poté již …. v Netolicích. Fotbalové léto „83“ bylo navíc obohaceno o sportovní den, jenž Lheničtí fotbalisté uspořádali k oslavě svého městečka – 700 let od první písemné zmínky o Lhenicích (26.6.83). Předvedli v něm s žáky 8x z abecedy fotbalu, ukázkovou tréninkovou

24

jednotku dorostu, představilo se i lhenické „ženstvo“ proti mužům – poslancům lhenického MNV. Tahákem oslav pak bylo utkání mužů Sokol Lhenice (I.A třída) – Tatran PT (divize) 2:6 (branky Šíma, B.Bárta). Sestava Lhenic v něm : M.Šnajdr – R.Ježek, J.Houška, M.Kvěch, B.Halas – M.Šístek, M.Cabaj, J.Gregora – J.Kolář, V.Šíma, B.Bárta a dále Jan Duchoň, Jan Mügl, Jiří Grill. Ve čtyřiaosmdesátém hostili Lheničtí znovu Rakušáky, ne již ale z Pergu, jak tomu bylo v létech 68-69, anóbrž ze Sierningu. Lhenickou fotbalovou pouť tak ozdobil (29.7.) mezinárodní mač Sokol Lhenice versus SV Sierning s výsledkem 2:3 pro naše hosty (branky B.Halas, Fr.Halas). Sestava Lhenic : Jar.Duchoň – R.Ježek, M.Kvěch, P.Havel, B.Bárta – J.Lukač, Fr.Halas, J.Gregora – P.Trnka ml., V.Šíma, Ivan Dušek, dále do hry vstoupili : P.Borovka, P.Kuneš, O.Svoboda, J.Bukovský, B.Halas. V polovině srpna Lheničtí opláceli návštěvu sierningským přátelům a krom fotbalu, jenž na rakouské půdě (12.8.84) skončil smírně 2:2 (P.Trnka ml., V.Šíma), byli peckáři nabyti nevšedními zážitky, jež příslušníci tehdejšího socialistického tábora ani doma prožíti nemohli (úsměvně o nich vypráví Jan „Šerif“ Machart v epizodách „Naše cesty na západ“ ve Lhenickém zpravodaji roč.2001 v záříjovém a říjnovém čísle). Jak peckáři z Čech se Rakousích představili : Jar.Duchoň – P.Havel, M.Kvěch, B.Bárta, B.Halas – J.Lukač, J.John, J.Gregora – P.Trnka, V.Šíma, Jan Jaroš (a dále i K.Lukeš, O Svoboda, Jiří Grill, Jiří Mügl). Ve fotbalově pestrém roce 1984 se Lheničtí (4.8.) ještě také stali i vítězi 12.ročníku turnaje O pohár rady MNV Lhenice (za účasti Zlivi, Dřítně, Vodňan B a Lhenic), který se u nás konal pravidelně vždy počátkem srpna (Lh.-Zliv 0:0, na penalty Lh., finále Lh.-Vodňany B 1:1, na penalty Lh.). Pouť 85 (28.7.) zase do Lhenic přivedla za fotbalem „budějcký černý kůže“, tedy tehdejší Dynamo ČB a to se zvučnými jmény, jako např.byli : Klimeš, Kotrba, Musil, Vohlgemut, Lerch, Orlíček, Koštěl atd. a Lheničtí s nimi v následující sestavě až překvapivě drželi krok, když prohráli „jen“ 1:2 (branka Kvěch z 11) : Jar.Duchoň (Jan Duchoň) – R.Ježek, B.Bárta, M.Kvěch, Fr.Šístek – M.Cabaj, Jos.Lukač, Jan Jaroš – P.Schön, V.Šíma, I.Dušek (dále Jiří Grill, Fr.Halas, J.Gregora, P.Pořádek). Pouť „86“ byla znovu ve znamení návštěvy rakouských fotbalových přátel ze Sierningu. Tehdy se již přeci setkávali staří známí! O to bylo jejich opětné setkání družnější a srdečnější, i „společensky náročnější“. Zřejmě nabitý večerní program hoši ze Sierningu zcela „neurejdovali“ a když je poté hostitelé na hřišti nešanovali (26.7.), odešli s předpouťovým výpraskem 7:1 (branky – Šíma 2, Fr.Halas 2, Kvěch, Gregora, P.Pořádek). O nedělní pouti (27.7.) si to oba soupeři rozdali znovu, aby se tentokráte na rozloučenou rozešli smírně 2:2 s fotbalovým těšením na setkání za rok, v roce 1987 v rakouském Sierningu (branky – Borovka P., Halas Fr.). V zápasech se Lheničáci představili následovně : Jar.Duchoň – Jan Jaroš, M.Kvěch, P.Borovka, B.Bárta – Jos.Lukač, J.Gregora, K.Lukeš – Fr.Halas, V.Šíma, J.Bukovský (dále Fr.Šístek, P.Pořádek, B.Halas, P.Schön, J.Houška). Ani fotbalisté z „Ostereichu“ neodjížděli na oplátku z našeho jihu Čech bez nevšedních dojmů a zážitků. V létě 1986 vydobyli Lheničtí vítězství ve 14.ročníku turnaje O pohár rady MNV za účasti Loučovic, Prachatic B, Jankova, Lhenic (Lh.-Loučovice 1:1 – na penalty Lh., finále Lh.-Jankov 2:0). Finálová sestava Lhenic : Jar.Duchoň – Jan Jaroš, M.Kvěch, P.Borovka, B.Bárta – Fr.Halas, Jos.Lukač, Jar.Houška – P.Schön, V.Šíma, P.Pořádek a dále I.Dušek, B.Halas. (Finálové branky Fr.Halas 2). Fotbalové lhenické bytí v této pětiletce (1981/82 – 1985/86) bylo v mistrovském působení v I.A vcelku stabilizované, poklidné, kvalitní a to jednak díky dostatečnému počtu hráčů jako „produktů“ lhenické fotbalové líhně, kteří již tehdy ne všichni, nacházeli uplatnění ve Lhenicích, a tak odcházeli na hostování do fotbalového sousedství, hlavně do D.Chrášťan, Vitějovic, Netolic, a též díky kvalitním tréninkům a kaučování stran obětavého trenéra Josefa Johna a i celkově dobrému klubovému zázemí.

Ze statistických údajů fotbalové pětiletky 1981/82 – 1985/86 : Umístění v soutěži: I.A sk.B – sout.roč.81/82 – 14 účastníků, celkové umístění : Lhenice 5.místo, 28 bodů, skóre 30:26 (postup do KP Štěkeň, sestup do OP Strakonice B, Osek ), nejlepší střelci Lhenic „82“ : M.Kvěch a V.Šíma 9, P.Schön a J.Toninger 8, J.Trněný 6, J.Gregora 4, atd… I.A sk.B – sout.roč.82/83 – 14 účastníků – celkové umístění Lhenic : 12.místo, 23 bodů, skóre 36:40 (postup do KP Katovice, sestup do OP Blatná, Záblatí), nejlepší střelci Lhenic „83“ : V.Šíma 14, M.Kvěch 9, Fr.Halas a B.Bárta 7, J.Trněný 6, J.Houška 5, M.Špán 4, atd… I.A sk.B – sout.roč.83/84 – 12 účastníků, celkové umístění Lhenic : 9.místo, 19 bodů, skóre 27:33 (postup do KP Netolice, sestup do OP Lenora, Pracejovice), nejlepší střelci Lhenic „84“ : (áčka i existujícího béčka) P.Trnka ml. 17, I.Dušek 12, V.Šíma 10, Fr.Halas a Jos.Lukač 7, J.Grill 6, M.Cabaj 4, atd… I.A sk.V – sout.roč.84/85 – 12 účastníků – celkové umístění Lhenic : 5.místo, 21 bodů, skóre 24:30 (postup do KP Husinec, sestup do OP Vl.Březí, Fezko St.), nejlepší střelci Lhenic „85“ : V.Šíma 15, P.Schön 11, M.Kvěch 9, M.Cabaj a Fr.Halas 6, B.Halas, Jos.Lukač, J.Gregora a P.Trnka ml. 5, J.Gregora a P.Borovka 4, atd… I.A sk.B – sout.roč.85/86 – 12 účastníků (reorganizace – umístění do 3.-4.místa zajišťovalo setrvání v I.A, vítěz Netolice sehrál kvalifikaci do KP, ostatní sestup do znovuutvořených I.B tříd), celkové umístění Lhenic : 7.místo, 21 bodů, skóre 28:33 , nejlepší střelci Lhenic „86“ : Fr.Halas a P.Schön 12, V.Šíma 11, Jos.Lukač 8, M.Kvěch 6, I.Dušek a P.Pořádek 5, P.Borovka a J.Gregora 4, atd….. Hráči nastupující za Lhenice ve fotbalové pětiletce 1981/82 – 1985/86 , kdy bylo sehráno muži celkem 250 zápasů, kapitán M.Kvěch, v sout.roč.83/84 existovala i rezerva, tzv.juniorka. V létech „82“ – 41 zápasů, nastoupilo v nich 27 hráčů, „83“ – 56 zápasů, v nich 35 hráčů, „84“ – 56 zápasů, v nich 34 hráčů, „85“ – 44 zápasů, v nich 25 hráčů, „86“ – 47 zápasů, v nich 27 hráčů.

25

V období 82 až 86 oblékalo v zápasech lhenický dres na 47 mužů. Počet jimi odehraných zápasů zejména ovlivňuje vykonávání základní vojenské služby, číslo za jménem značí počet zápasů : 1.- M.Kvěch 211, 2.-Jar.Duchoň 185, 3.- V.Šíma 169, 4.-J.Gregora 164, 5.-Fr.Halas 143, 6.-B.Halas 142, 7.-P.Borovka 127, 8.-9.-B.Bárta 121, Jos.Lukač 121, 10.-Fr.Šístek 115, 11.-P.Schön 109, 12.-Jan Jaroš 98, 13.-J.John 92, 14.-R.Ježek 91, 15.-J.Houška 83, 16.-M.Cabaj 82, 17.-J.Trněný 71, 18.-P.Trnka ml. 70, 19.-J.Grill 68, 20.-Jan Duchoň 60, 21.M.Špán 55, 22.-M.Šístek 51, 23.-P.Havel 46, 24.-25.-J.Bukovský 43, M.Pořádek 43, 26.-27.-I.Dušek 42, J.Kolář 42, 28.-P.Pořádek 41, 29.-30.-K.Lukeš 35, O.Svoboda 35, 31.-Jan Mügl 33, 32.-J.Toninger 32, 33.-M.Matásek 31, 34.J.Krotký 21, 35.-R.Srba 19, 36.-R.Mášl 16, 37.-M.Šnajdr 13, 38.-M.Stehlík 12, 39.-L.Turek 9, 40.-Vl.Čech 8, 41.P.Kuneš 7, 42.-Jiří Mügl 6, 43.-P.Pořádek 3, 44.-45.-J.Bumba 2, V.Hamberger 2, 46.-47.-J.Kavka 1, Jan Lukač 1. Nejlepší střelci této fotbalové pětiletky 1981/82 – 1985/86 : (číslo za jménem značí počet nastřílených branek) V.Šíma 59, M.Kvěch 36, P.Schön 31.

Lhenický A tým v první polovině „osmdesátých let“ Foto vlevo : před rokem „84“, před návštěvou rakouských přátel (ještě v tuzemských dresech) – zleva stojí: P.Havel, P.Trnka, M.Kvěch kpt., B.Bárta, B.Halas, Jos.Lukač, Fr.Halas, R.Ježek, I.Dušek – v podřepu zleva: O.Svoboda, Jar.Duchoň, V.Šíma, P.Kuneš, J.Gregora, J.Bukovský.

Foto vpravo : po létu „84“, již v nových dresech „Intersport“ od rakouských přátel – zleva stojí : Fr.Šístek, R.Ježek, Jos.Lukač, M.Kvěch kpt., B.Bárta, Fr.Halas, M.Cabaj, Jan Duchoň, V.Marek ved.týmu, B.Halas – v podřepu zleva: P.Borovka, P.Trnka, V.Šíma, J.Trněný, J.Gregora, J.Houška,

26

Jan Jaroš.

Srpnové pokračování V sobotu 21.6. vzpomněli jsme sedmdesátileté cesty organizovaného fotbalu v našem městečku, neboť v roce 1933 byl založen náš lhenický SK. O 13.hodině proběhla vernisáž výstavy „Na sedmdesátileté fotbalové cestě“ ve foyeru lhenického kina. Výstavku otevřel lhenický starosta a veterán lhenického fotbalu, pan Vlastimil Čech spolu s prezidentem lhenického SK panem Janem Veselým, kteří poté, rovněž oficiálně, zahájili na hřišti za sokolovnou fotbalové odpoledne, které k tomuto kulatému výročí bylo rovněž uspořádáno. Při otevření výstavky, mimo jiné, zaznělo: „Lhenický fotbal a nadšenci kolem něho v každých dobách si toto malé ohlédnutí určitě zaslouží. Právě proto, že náš fotbal je spjat s životem našeho městečka, že nestojí mimo dění v něm, směřovali jsme tuto výstavku do místa veřejného centra společenského dění u nás, nikoliv do izolovaných prostor našeho fotbalového stánku. Do jaké míry se nám podařilo představit lhenickou fotbalovou sedmdesátiletou cestu, posuďte sami. Snad z vlastních fotografií i z uspořádání výstavy je patrný duch, který vždy náš fotbal provázel a provází – fotbalový duch obětavosti, nadšení a lásky k míči kopanému.“ Sluší se poděkovat všem, kteří poskytli fotografie či jiný materiál k této výstavce. (Ta bude přístupna veřejnosti celé léto.) Prvním kláním na počest „sedmdesátin“ našeho SK stalo se poté benefiční utkání Pepi Lukače, dlouholetého lhenického hráče a kapitána lhenického týmu.V něm se střetli plejeři FC Brazil Chrastovny se Sebrankou Jankov. Na svou benefici si Pepa Lukač do týmu FC Chrastovny Brazil pozval nerozlučné kamarády ze „lhenické čtvrti“, jež zove se Chrastovna a též některé bývalé vimperské hráče, se kterými nedlouho „válel“ za tamní Šumavan. „Chrastováci“ nastoupili ve žlutých brazilských dresech, všichni s číslem 9 a jmenovkou „Ronaldo“, neboť všichni prý jsou stejně dobří. Každý „Chrastovák“ si pak tento dres odnesl jako památeční na Pepovu benefici. FC Chrastovna Brazil zvítězila nad Sebrankou Jankov 5:4, když branky za vítěznou „Chrastovnu“ vstříleli: M.Kubinec, P.Pořádek, J.Janouch, Z.Diviš, J.Lukač a když slavnostní výkop , též v brazilském dresu, provedl synek oslavencův, „Dáda“ Lukač. Fotbalové odpoledne pokračovalo zápasem SK Lhenice B – Lheničtí internacionálové, ve kterém se představila plejáda bývalých i současných lhenických hráčů, aby se rozešli smírně 3:3, když branky za rezervisty vstříleli: J.Bárta, M.Kubinec, B.Bárta a za internacionály 3x V.Hůrský. Vyvrcholením lhenické odpolední fotbalové sešlosti pak byl zápas SK Lhenice A – Lheničtí krajánci, ve kterém nakonec zvítězili krajánci 2:3, když branky za ně vstříleli 2x J.Bumba a J.Bárta, za lhenické „áčko“ pak P.Bumba a J.Jakš. V tomto zápase naposledy Lhenické kaučoval trenér Ing.Přibík a tak přišla zasloužená „děkovačka“ stran hráčů i vedení SK. Snad jen divácká kulisa očekávala se větší (zřejmě předčasná peckářská kampaň udělala své), právě tak, jako účast bývalých fotbalistů – krajánků. Vzpomínková záležitost pak pokračovala večerním fotbalovým setkáním bývalých a současných hráčů, jejich přátel i příznivců v sokolovně, aby v oficiální části večera bylo, mimo jiné, poděkováno všem, kteří kdy oblékali lhenický dres a zasloužili se o lhenický fotbal či ho jakýmkoliv způsobem podporovali. Tichá vzpomínka byla věnována i těm, kteří na sedmdesátileté fotbalové cestě k pomyslnému „milníku 70“, nedošli a třeba již dlouho a nebo jen krátce se prohánějí po nebeských hřištích. Za dlouholetou obětavou práci pro lhenický fotbal byl u příležitosti svých osmdesátých narozenin oceněn nejstarší člen lhenického SK, pan Jan Cibuzar. Lheničtí fotbalisté a jejich přátelé i příznivci se pak bavili až do ranního kuropění. Vzpomínkové oslavy sedmdesátin lhenického SK, které odstartovaly fotbalovém bále v únoru, budou dále pokračovat o lhenické pouti a uzavřeny budou v srpnu memoriálem V.Marka.

na

27

Foto z výstavy Ing.Václav Hamberger

:

Říjnové pokračování Jak Lheničtí 60 let lhenického SK grandiózně oslavili Vzhledem k tomu, že se nepodařilo do uzávěrky říjnového lh.zpravodaje shromáždit všechny nutné podklady k pokračování seriálu „Na sedmdesátileté fotbalové cestě“ a to právě k tomuto chystanému období 1986 – 91, tedy k další fotbalové pětiletce, odkládáme pokračování seriálu a místo něho tentokráte zařazujeme kapitolu „Jak Lheničtí 60 let lhenického SK grandiózně oslavili“a to na základě zápisu lhenického kronikáře Mgr.Jana Bumby v obecní kronice lhenické za rok 1993.Příčinu obtížného pátrání po fotbalových materiálech nutno hledat v náhlém úmrtí jejich shromažďovatele a schraňovatele, pana Vojtěcha Marka v konci roku 1999. Rok 1993 byl pro lhenické fotbalisty mimořádně významným a úspěšným. Oslavovali totiž 60 let organizovaného fotbalu v městečku a oslavy to byly skutečně důstojné a okázalé. Právě v tomto jubilejním roce se podařil Lhenickým, pod vedením trenérského dua Jan Bumba – Jan Veselý, tolik toužebný postup do vyšší krajské soutěže – I.A třídy a to způsobem naprosto suverénním, kdy jejich vítězné tažení I.B třídou skupiny B strhávalo na sebe pozornost nejenom celého městečka a širého okolí, ale i sdělovacích prostředků. O Lhenicích se v roce 1993, prostřednictvím novin a rádia, díky fotbalu, prostě vědělo. Kraj, zaslíbený třešním a ovoci vůbec, začínal být znám i výborným fotbalem. Při svém působení v tolik úspěšném ročníku I.B třídy 1992/93 lámali peckáři rekord za rekordem, jak napsaly Jihočeské listy při závěrečném bilancování krajských soutěží. Tak např. Lhenice po mimořádně zdařilém podzimu „92“, kdy neztratily ani bod (měly jich v dvoubodovém systému při pozoruhodném skóre 50:9 nashromážděných plných možných 26), staly se v konečné pomyslné tabulce ročníku 1992/93 vůbec nejúspěšnějším

28

celkem ze všech skupin I.B tříd v celé České republice. Bylo jich celkem ve 33 skupinách hned 462 a z nich měly právě Lhenice nejlepší konečnou bilanci – získaly ze 26 utkání 47 bodů při skóre 90:22. Pro zajímavost z dalšího pořadí : druhé Lázně Bohdaneč (vých.Čechy, 46 bodů, skóre 81:22); třetí Kralice (Hanácká župa, 46 bodů, skóre 75:21), atd. (Tolik dle časopisu Gól.) Ve svém středu měli Lheničtí i krále střelců Jihočeské fotbalové župy Václava Hůrského (se 33 brankami) a pět kol před koncem soutěže měli již postup zajištěn. Lhenických NEJ bylo v tomto ročníku samozřejmě více. Byly uveřejněny v tehdejší Jihočeské pravdě. „Slavný lhenický postupový den vzpomíná kronikář obce takto: „Dlouho očekávaný fotbalový den nastal. Je 19.červen LP 1993 – termín posledního utkání úspěšného soutěž.ročníku 1992/93 (Lhenice – Chelčice). Na lhenické věži odbíjí 15.hodina a obřadní síň lhenické radnice zaplňuje 24 fotbalových oslavenců – hráčů, trenérů, funkcionářů. To před posledním „mistrákem“ přijímá úspěšné fotbalisty starosta obce pan Ing.M.Eis, aby jim oficielně poděkoval za důstojnou reprezentaci městečka a za projevované aktivity v obci. Milé přijetí na radnici končí slavnostním přípitkem a zápisem s podpisy do obecní kroniky a na pamětní list. Oficiality pokračují na hřišti slavnostním nástupem, projevy a blahopřáními, se kterými přišli příznivci, soupeř, rozhodčí a i lheničtí fotbaloví benjamínci, kteří předali hráčům a trenérům květiny. Poslední vítězství v I.B třídě, jak už to bývá, se rodí těžce. Domácí nakonec vítězí 3:1 a na hřišti vybuchuje nespoutané veselí, zatím co hasičské auto sirénou upozorňuje na to, že čas křtu nováčků I.A třídy již nastal. A tak se ubírá průvod šťastných fotbalistů a jejich příznivců na náměstí, kde to vypadá jako o slavné svatojakubské pouti. Po nezbytných fotbalových rituálech se konečně plní kašna drezovanými peckáři a to za mimořádně aktivní asistence místních hasičů i fotbalových elévů, aby si poté i se všemi přihlížejícími dali „Kdo neskáče, není peckář“. A tak posléze za tohoto skandování skáče celé náměstí. Neméně družno je posléze i v hospůdce „U Tomáše“. Tam si totiž dali slovo všichni ti, kteří mají lhenický fotbal rádi, aby všechnu tu radost do sebe společně vstřebali. Ve 22.15 hod. ozařuje lhenickou oblohu v našem kraji nevídaný petardový ohňostroj, aby signalizoval do kraje širého, že peckáři jsou v I.A třídě! Připravil ho pro oslavence lhenický rodák, armádní důstojník Josef Mičan. Dresovaní hoši s třešničkami na hrudi zase jednou pořádně probudili peckářskou hrdost a cítění. Tak ve Lhenicích přivítali historický postup. O postup do I.A třídy se zejména zasloužili: předseda TJ a sekretář V.Marek, předseda oddílu P.Borovka, hospodář J.Cibuzar, trenéři J.Bumba a J.Veselý, ved.družstva M.Kvěch a hráčský kádr (dle abc pořadí): B.Bárta kpt., P.Boška, M.Cabaj, P.Havel, V.Hůrský, M.Jaroš, M.Ludačka, P.Ludačka, J.Motz, P.Pavlík, L.Petrášek, P.Pilař, P.Pořádek, J.Reindl, P.Shön, M.Šístek, P.Švarc, P.Trnka, V.Wimberský, P.Žofka. Lhenická postupová NEJ Hned 11 důvodů inspirovalo k vytvoření seznamu, v čem byly Lhenice v sezóně 1992/93 nejlepší, Některá NEJ připomínáme: nejdříve měly v kraji jistotu postupu mezi dospělými, v závěru měly největší bodový náskok v porovnání s ostatními soutěžemi kraje (15 bodů), nastřílely nejvíce branek v kraji (průměr na zápas 3,46), byly spolu s Lukavcem nejlepším celkem I.B třídy doma a vůbec nejlepším venku , nejproduktivnějším střelcem krajských soutěží byl V.Hůrský (33 branek). Další NEJ jsou uvedena ve výše zmíněné bilanci a jiná by se v úspěšné sezóně jistě našla – Lhenice mají 1.219 obyvatel, se spádovými obcemi 1.770, takže lámání rekordů bylo s přispěním velké části odchovanců (vhodně doplněných několika krajánky), raritou. Dle Jihočeských listů z června 1993. Cenný dárek k šedesátinám lhenického fotbalu přinesli pod vedením P.Trnky st.. a P.Trnky ml. i fotbaloví žáci. Stali se totiž v sezóně 1992/93 okresními přeborníky Prachaticka, když v celé soutěži ztratili pouhopouhý bod!

29

Foto - slavný postupový tým „93“ - zleva stojící :předseda Pavel Borovka, vedoucí družstva Milan Kvěch, Petr Trnka, Josef Motz, Josef Reindl Petr Havel,Pavel Žofka,trenéři - Jan Veselý, Jan Bumba; sedící zleva: Václav Hůrský, Petr Ludačka, Pavel Pavlík, Marek Jaroš, Milan Ludačka, Miroslav Cabaj, Václav Wimberský.Chybějí – kpt.B.Bárta, P.Boška, P.Pilař, M.Šístek.

Foto - postupový křest „93“ ve lhenické kašně.

Listopadové pokračování Žel, ani do dalšího vydání, tentokráte listopadového, nepodařilo se nám shromáždit všechny potřebné podklady pro pokračování tohoto seriálu, aby se tak vytvořil další ucelený objektivní a historicky cenný obraz o dalším období fotbalového dění u nás, tentokráte o druhé polovině let osmdesátých a počátku let devadesátých minulého věku. (S náhlým úmrtím pana Vojtěcha Marka koncem roku 1999, přes úsilovné pátrání, stále postrádáme některé výroční zprávy z těchto let, zápisovou knihu z jednání výboru z tohoto období a co hlavně – „zápisníčky“ s podrobnými údaji o jednotlivých utkáních dlouhodobě a pravidelně vedených panem V.Markem, které se zatím dochovaly jen „útržkovitě“. Cenné zápisy o výsledcích mistr.utkání a umístění lhenického týmu v jednotlivých soutěžních ročnících v této fotbalové lhenické etapě, zpracované panem J.Cibuzarem, žel, jako osamocené, nestačí. A tak se i v tomto listopadovém čísle

30

„ubíráme“ jen k obrázkům z novodobé fotbalové historie. Tentokráte to bude o „lhenické fotbalové apokalypse 1998“ a to opět tak, jak ji pro generace příští zachytil lhenický kronikář Jan Bumba.

LHENICKÁ FOTBALOVÁ APOKALYPSA „98“ Po fotbalové pětiletce v I.A - pád do I.B třídy Spravedlivý hněv přerostl v odsouzeníhodný lynč sudího. Zachová si lhenický fotbal po všech vynesených přísných trestech životaschopnost ? 20. červen LP 1998 se navždy zapsal na černou listinu lhenického fotbalu. Tohoto data bylo lhenické hřiště potaženo pomyslným černým suknem a věrným lhenickým synům míče kopaného srdce zaplakalo nad tou fotbalovou „panskou“ zlobou, pýchou a svévolí. Ten červnový den svedl na lhenické hřiště dva sestupem ohrožené z I.A třídy – domácí Lhenické a Akřany z Č.Budějovic. (Postavení týmů v závěru tabulky před posledním kolem v soutěž.roč.1997/98 v A skupině I.A tř. : 11. Dobrá Voda 27 bodů, 12. Rudolfov 27 bodů, 13. Akra ČB 26 bodů, 14. Lhenice 24 bodů.) Kdy se ve fotbalovém dění přihodí, aby osud postavil tváří v tvář proti sobě soupeře, by v utkání pravdy o svém bytí rozhodli v litém boji a aby tak přináležitost k vyšší soutěži si spravedlivě uhájil opravdu ten fotbalově lepší ?! Navíc Akřanům k tomuto počinu stačila remíza. Lheničtí, vědomi si významu a rizikovosti tohoto utkání, toužili po regulérním jeho průběhu. Nechť se ve spravedlivém boji, bez jakýchkoliv intrik, o kterých se po kraji v kuloárech leccos povídalo, zachrání ten, jenž v tomto souboji čestně obstojí. Z tohoto důvodu žádali peckáři o změnu delegace rozhodčích. Jaké bylo jejich překvapení, když se opožděně ve Lhenicích objevil původně nominovaný pan Bartyzal, k němuž Lheničtí měli výhrady a navíc bez jakéhokoliv oficielního delegáta, který by v tak vypjatém utkání bděl nad jeho rozhodováním. Samotný zápas probíhal nervózně, vždyť šlo oběma soupeřům o hodně, ale možno konstatovat, že relativně klidně a to až do vyloučení domácího P.Žofky za udeření protihráče loktem, kterému však předcházelo vzájemné okopávání s postiženým. V početní převaze se hosté ujali vedení 0:1, aby tak skončilo i první dějství tohoto fotbalové dramatu. Zdálo se, že vidina udržení je v ty chvíle lhenickým na hony vzdálena. Přišlo však něco nevídaného. Do druhého poločasu vstoupili Lheničtí jako politi živou vodou, a ač v deseti, dokázali dvěma brankami V.Hůrského a jednou V.Wimberského otočit vývoj zápasu z 0:1 na 3:1 !!! Heroický výkon peckářů pokračoval i přesto, že se Akřanům podařilo nekompromisní střelou z dálky snížit na 2:3. Přišli však „velké závěrečné chvíle“ rozhodčího Bartyzala. Po jasné neodpískané penaltě za ruku v šestnáctce hostí, došlo z jeho strany, po uplynutí řádné hrací doby, k neúměrnému „nastavování času“, aby se v něm, po jasném faulu na polovině hřiště, zmocnili míče „Budějčáci“ a vyrovnali na 3:3. (Běžela 95.‘, 96.‘, 97‘.!!? – tak velice se rozcházel svědky uváděný čas dosažené branky, znamenající pro Akru záchranu v I.A třídě.) Kdo seje vítr, sklízí bouři. Pan sudí Bartyzal předváděl „neuvěřitelnou odvahu“ ve vzdorování vůči narůstající divácké nevůli ke způsobu jeho rozhodování, aby kulisa samého závěru zápasu, jen a jen jeho zásluhou, připomínala přetopený kotel, natlakovaný k explozi. V situaci, kdy míč ocitl se ve lhenické síti, selhaly „veškeré pojistné ventily“ a došlo k předpokládanému výbuchu. Následná divácká invaze na hrací plochu, v davové psychóze vyústivší v odsouzeníhodný „hon s lynčem na rozhodčího“, nemá v našich krajinách asi obdoby a sdělovacími prostředky byl srovnáván s děním někde v „banánových republikách“. Dav, přes veškerou snahu pořadatelů, stal se neovladatelným a jen „zázrakem“ podařilo se vyvést rozhodčího mimo nebezpečí k připravenému autu a následnému jeho pohotovému transportu. Ve Lhenicích šlo o život, napsaly jedny noviny. Nebyly daleko od pravdy. Řídící orgán, mající ve Lhenicích na kritickém utkání své utajené „zvědy“, vystupující posléze jako korunní svědkové ve lhenické kauze, jednoznačně lhenické události odsoudil, rozhodování sudího Bartyzala seznal za takové, jenž výsledek zápasu neovlivnilo. Pro Lhenické byly vyneseny exemplární tresty, jež se měly státi výstrahou pro všechny zpupné příští ! A byly odsouzeni: hráč P.Žofka k 24.měsícům nepodmíněně, V.Hůrský k 9.měsícům nepodmíněně, lhenický klub k pokutě 10.000,-Kč a lhenický tým k odebrání 9-ti bodů a to po ukončení soutěžního ročníku 1998/98 v I.B třídě. Budoucí odebrání bodů je o to překvapivější, že z jedenáctky, pobývající v závěru utkání na hříšti, se nikdo ničeho nedopustil, jelikož Lheničtí hráči zdrceni leželi na hrací ploše, mnozí se slzami v očích, zatím co hráči soupeře, „prý“ v rámci bránění rozhodčího, bili beztrestně kolem sebe hlava nehlava, podporováni jedním ze svých příznivců dokonce se psem. Řídící orgán zabýval se pouze represemi, nikoli však příčinami lhenických událostí, jež výbor lhenického SK ve svém oficielním prohlášení s politováním odsoudil. Lhenická „kauza“ však v sobě skrývá řadu otazníků, na které Lheničtí ve svém odvolání upozorňují a čekají na jejich vysvětlení s vírou ve zmírnění vynesených nejvyšších trestů. Hluboký dopad má vynesený ortel na lhenický fotbal. Například pokuta stanovená za projevy obce divácké (10.000,-Kč) převyšuje momentální finanční konto klubu. Jen snad solidarita diváků a příznivců ve formě peněžní sbírky na její uhrazení zmírní fotbalové bolesti, v nichž se klub momentálně zmítá. (Dno závěrečné tabulky I.A tř. sout.roč.1997/98 : 11. Rudolfov 30 b., 12. Akra ČB 29 b., 13. Dobrá Voda 27 b., 14. Lhenice 24 b.) Najde lhenický fotbal přes všechny udělené represe v sobě životaschopnost ? Našel ji a ač lhenické protesty a odvolání až k nejvyšším fotbalovým institucím nikam nevedly a jen a jen přispěly u řídícího fotbalového orgánu k nezáviděníhodnému zapsání co nenapravitelných rebelů, stalo se něco neuvěřitelného. Vzdor, hněv a vědomí, že fotbalový národ je na straně Lhenických, přes všechny sankce a represe, vyburcovaly a spojily peckáře natolik, že se po dvou fotbalových sezónách triumfálně do I.A třídy navrátili. A o tomto dalším slavném postupu příště.

31

A byli u to - v sobotu, 20.6.1998 SK Lhenice - Akra ČB 3:3 (0:1) Sudí – Bartyzal – Chlaň, Resner, diváků – 200, trenéři – J.Bumba, J.Veselý, vedoucí družstva – M.Kvěch. Hrači - sestava : P.Boška – D.Bolech (46.‘ B.Bárta), J.Neužil, P.Žofka, K.Muška – M.Jaroš, J.Lukač, P.Bumba – V.Hůrský (85.‘ J.Kraus), J.Pešek (74.‘ P.Pilař), V.Wimberský. Sled branek : 34.‘ – 0:1; 47.‘ – 1:1 – V.Hůrský; 52.‘ – 2:1 – V.Hůrský; 60.‘ – 3:1 – V.Wimberský; 75.‘ – 3:2; 96.‘ ? – 3:3 ! Karty – červená v 33.‘ P.Žofka (za udeření protihráče); žluté – K.Muška, V.Hůrský, M.Jaroš, Jos.Lukač.

Ve Lhenicích je dobojováno ! Sudí Bartyzal si stírá roztržené obočí, za ochrany nasedá do auta a mizí do bezpečí…

Lheničtí pořadatelé klestí panu Bartyzalovi únikovou cestu…

32

Prosincové pokračování Náš seriál dospěl k svému závěru. Žel, o posledním fotbalovém čtvrtstoletí nepodařilo se nám doposud vytvořit ucelený historický obraz, to z důvodů stále nekompletních podkladů. Ale nevzdáváme se. věříme, že časem se nám podaří zkompletizovat potřebné materiály a že i novodobou historii zpracujeme na patřičné hodnotné historické úrovni. Tehdy vydáme pro zájemce kompletní bulletin o historii lhenického fotbalu pod stejnojmenným názvem „Na sedmdesátileté fotbalové cestě“. A tak i na samý závěr uchylujeme se opět jen k obrazům z novodobých dějin lhenického SK.

Slavný tým „2000“ – navrátivší do Lhenic I.A třídu. Zleva stojící nahoře –D. Bolech, O.Jakl, V.Hůrský, M.Jaroš,uprostřed - P.Bumba, P.Trnka, M.Šístek,J.Pešek, J.Motz, P.Lukšovský, K.Muška – sedící zleva – P.Ludačka,Jos.Lukač, manažer SK J.Bumba, trenér J.Veselý, předseda SK V.Burda, ved.týmu M.Kvěch, kustod P.Voráček,, P.Boška. Chybějí: B.Bárta, J.Bárta, M.Cabaj, M.Fencl, J.Neužil, P.Pavlík, V.Wimberský

Druhý slavný lhenický postup LHENICKÝ SK OPĚT V I.A TŘÍDĚ Když před dvěma lety v týž červnový čas (LP 1998) strhla se na hřišti místního SK lhenická fotbalová apokalypsa se sestupem z I.A do nižší třídy i se všemi hrůznými důsledky, zřejmě málokdo předpokládal, že návrat do I.A třídy je vbrzku reálný. V tak tíživé situaci se nalézal lhenický fotbal. Tu se peckářům podařilo ustát a přišel následující soutěžní ročník 1999/2000 již v prachaticko-strakonické skupině I.B a v něm spanilé lhenické fotbalové tažení, kdy peckáři pod vedením trenéra J.Veselého dorážejí 5 kol před závěrem soutěže do postupového cíle vůbec jako první v jihočeském fotbalovém regionu. Dejme však slovo dnes již lhenické fotbalové historii. Je 13.květen LP 2000. Lheničtí borci v dny oslav zvonu „Jana“ vyrážejí k jednadvacátému kolu I.B třídy skupiny B do Strunkovic již se třináctibodovým náskokem. Nálada ve výpravě je tudíž skvělá. Snad ji trochu kazí představa o tom, že v dny oslav mohli se Lheničtí „v plné parádě“ představit na svém hřišti nejenom místním, ale i rodákům, známým, příbuzným a vůbec i všem milovníkům míče kopaného zdaleka - široka, již se do Lhenic sjeli. Nestalo se. Škoda. Fotbalový los je neúprosný. Slavnostní „předváděčku“ doma obstará lhenická rezerva v mistrovském utkání okresního přeboru Prachaticka se Sv.maří. To nemění nic na věci, že Lheničtí „áčkaři“ odjíždějí s pocitem „jedné nohy v I.A třídě“ a s nesmělou odvážnou myšlenkou o možném rozhodnutí o postupu již v tomto soutěžním kole. Peckáři zde, dle očekávání, vítězí 2:3 (brankami V.Hůrského, P.Lukšovského, D.Bolecha), aby s napětím očekávali

33

výsledek utkání ve Stachách, kde ve stejný čas startuje v tabulce druhá Čkyně. Zpráva ta příznivá dolétá do Lhenic o sobotním podvečeru oslav zvonu Jana. Už je to tady!!! Čkyně ztrácí na Stachách body za prohru 2:1 ! Ať žije I.A !!! Pozápasová radost v ten den nezná mezí. A tak Lheničtí, jakož i všichni dobří rodáci a vůbec účastníci oslav, jsou svědky tradiční postupové koupele v kašně na náměstí. V jejích vodách končí hráči i trenér, do vody je strženo i celé vedení. Do vzduchu létají zátky od Šampusu, Fernet teče proudem a to vše se děje za hráčského přednesu hymny lhenického SK, v jejímž závěru se zpívá o tom, že SK Lhenice vítězí, mač končí, sláva mu, proto sláva mu, fotbalová… „Chlapci, děkujem a v I.A zlomte vaz !!!“ V samém konci sout.roč.1999/2000 přijímá postupující fotbalisty na radnici starosta obce pan Vlastimil Čech, zatím co jejich manželky a přítelkyně jim venku nachystají nejedno milé překvapení. (Tak zaznamenal postup lhenický kronikář J.Bumba – viz foto str.34).

Lhenická fotbalová nej… Nejhodnotnější sportovní úspěchy v novodobé historii. Slavné postupy do I.A třídy : první – 19.6.1993 (sout.roč.1992/93) – popisován v říjnovém čísle LZ 2003 - druhý : 13.5.2000 (sout.roč.1999/2000) – popisován v listopadovém čísle LZ 2003. Nejlepší průběžné umístění vůbec v nejvyšší hrané soutěži I.A třídě : sout.roč.1994/95 – po 7. a 8.kole Lhenice na čele I.A třídy, celkově po 15.kole a 3.jarním kole ještě na místě 2. (v třídovém systému), za 1. Horní Planou 32.bodů, 2. Lhenice 27 bodů, 3. Akra ČB 27.bodů), aby Lheničtí pro vnitřní nesrovnalosti a neshody v dalších jarních zápasech zažili neuvěřitelný herní výpadek (v podobě 6 po sobě prohraných zápasů), což vedlo až k výměně trenérského tandemu Bumba-Veselý (nastoupil trenér V.Čech s asistentem J.Bartákem) a aby nakonec skončili se 34.body až na místě 12. s pochopitelným zklamáním. Vůbec nejlepší konečné umístění v I.A třídě bylo dosaženo v sout.roč.1993/94 – 5.místo. Nejlepší umístění na nejkvalitnějších dlouhodobých turnajích : Zimní turnaj v Prachaticích 1994 :1.místo Lhenice – za účasti týmů z vyšších soutěží – Tatranu Prachatice – divize, Vimperka, Čkyně – krajský přebor, nejlepší střelci tohoto turnaje : V.Hůrský 10 branek, V.Wimberský 9 branek. Zimní turnaj v Prachaticích 1995 : 1.místo Lhenice – obhájily v silné konkurenci prvenství, 2.místo obsazuje divizní Tatran Pt. Nejlepší střelci turnaje: Zb.Novák 10 br., V.Wimberský 8 br., V.Hůrský 7 br. – všichni Lhenice. U těchto výše uváděných úspěchů byly : předseda oddílu P.Borovka, předseda TJ a jednatel V.Marek, trenéři J.Bumba, J.Veselý, vedoucí družstva M.Kvěch a hráči (dle abc pořadí) P.Boška, L.Štohanzl, M.Cabaj, J.Houška, M.Jaroš, J.Motz, Jos.Lukač, V.Wimberský, M.Ludačka, P.Trnka ml., V.Hůrský, I.Major, M.Pöschl, B.Bárta, P.Pilař, P.Schön, Zb.Novák, M.Šístek, P.Žofka, P.Ludačka, P.Bumba, D.Bolech, M.Fencl, P.Pavlík, J.Reindl, O.Jakl, J.Pešek.. Další vítězství v dlouhodobém zimním turnaji : Zimní turnaj na SKP v ČB 2003 : Za účasti 8 týmů – 1.Lhenice, V.Wimberský nejlepší střelec turnaje s 8 góly. Byli u toho : prezident SK J.Veselý, manažér SK J.Bumba, trenér Ing.B.Přibík, ved.družstva M.Kvěch, hráči – P.Boška, J.Babůrek , J.Bárta, D.Bolech, V.Burda, P.Bumba, M.Cabaj, M.Fencl, V.Hrachovec, V.Hůrský, O.Jakl, J.Jakš, K.Jedlička, J.Lukač, J.Motz, K.Muška, P.Šíma, J.Tůma, V.Wimberský. Nejdéle nepřerušený start v I.A třídě : Sout.roč.1993/94 – 1997/98 (pět fotb.sezón). Sout.roč 2000/01 – 2002/03 (tři fotb.sezóny). Nejdelší nepřerušená přináležitost ke krajským soutěžím (v I.B a I.A třídě) : od sout.roč.1976/77 až dosaváde časů - sout.roč.2003/04 (zatím 27.let). Nejhodnotnější umístění naší mládeže :

34

I.A třída dorostu sout.roč.1989/1990 – konečné 2.místo. Byli u toho : předseda oddílu J.Bumba, předseda TJ a jednatel V.Marek, trenér V.Čech, ved.družstva V.Marek (před ním působili u týmu J.Jaroš, J.Novotný) a hráči : (dle abc pořadí) Boška, Hanzal, Havel, Jaroš, Kraus, R.Křížek, Lukšovský, R.Majer, Mikula, J.Muška, Neužil, Novotný, Pavlík J., Pavlík P., Pecka, Reindl, Šlehofer, Štika. Hráči našich mládežnických družstev též startovali a startují ve výběrech okresu i kraje. Nejlepší umístění na vždy kvalitně obsazeném memoriálu V.Marka (4.ročníky) : Dvakrát 1.místo (v prvním ročníku 2000 (trenér J.Veselý) a třetím ročníku 2003 (trenér Ing.B.Přibík), nejlepší gólman na memoriálu – P.Boška, Lhenice, ve 4.ročníku 2003, nejlepší hráči memoriálu – O.Jakl, Lhenice, ve 2.roč.2001, P.Bumba, Lhenice, ve 3.roč.2002. Nejhodnotnější indiv.úspěchy našich hráčů a odchovanců (dle abs pořadí) : Jan Bumba ml. – „Abeceda fotbalu“ – soutěž mladých fotbalistů ve fotbalových dovednostech : 1988 republikové finále v Brně – 5.místo, 1989 – republikové finále v Praze – Přední Kopanině – 2.místo. V.Hůrský – nejlepší střelec ze všech krajských soutěží (I.B třída - sout.roč.1992/93 – 33 branek). V.Wimberský – v 2.polovině 90.let v čs.reprezentaci v malé kopané. Ve Lhenicích působí od léta 1992, aby se tak stal vůbec jedním z nejdéle sloužících krajánků lhenickému fotbalu. Lheničtí hráči – odchovanci, kteří hráli či hrají ve vyšších republikových soutěžích mužů : Jan Bumba ml. (v širším kádru prvoligového SK ČB v roč.1994/95, divize, ČFL, II.liga), Ivo Čech (ČFL, divize), Václav Majer (ČFL 2001/2002), Karel Muška (ČFL 1999/2000), V.Wimberský (divize – podzim 1995). Lheničtí hráči – odchovanci, kteří hráli či hrají v KP : Jos.Lukač (1989 – 1995), Ivo Čech, P.Bumba – podzim 2003. V zahraničí (v Rakousku, Německu) to okusili : B.Bárta, V.Hůrský, J.Motz, V.Wimberský. Nejatraktivnější zájezdy posledního čtvrtstoletí : Rakousko Sierning 1984 a 1987, Polsko 1988, Německo Haidmühle 1990 a Dernau 1997. Nejvýznamnější historické mezníky lhenického organizovaného fotbalu : 1933 – založení lhenického SK. 1948 - v rámci tzv.sjednocení tělovýchovy splynutí lhenického SK se Sokolem Lhenice, aby se SK stal jedním z oddílů TJ. 1953 – 1960 – doba temna lhenického fotbalu. 1960 – obnovení organizované činnosti a návrat do pravidelných fotbalových soutěží. 1994 – fůze Tatranu Dolní Chrášťany s TJ Sokolem Lhenice se vším všudy. 1998 – osamostatnění oddílu kopané a znovuzrození lhenického SK s návratem ke lhenickým fotbalovým tradicím se vším všudy.

35

Peckáři již v polovině května ve lhenické kašně při tradiční postupové koupeli – v pořadí již druhé. (Stalo se 13.5. LP 2000)

Poděkování Na samý závěr výňatek z proslovu, proneseném na oslavách sedmdesátin lhenického fotbalu, dne 21.6.2003: „Byl by to zajisté ohromující zástup těch, kteří se vydali po lhenické sedmdesátileté fotbalové cestě pod vlivem drogy, jež zove se fotbal. Někteří měli více toho fotbalového štěstíčka, že na ni byli právě v ten pravý čas, tedy u úspěchů lhenického fotbalu, jiní ho zase tolik neměli a tak třeba jen fotbalově paběrkovali, i když byli také dobří a žel, byli i tací, již s námi k tomuto pomyslnému časovému milníku „sedmdesát“ nedošli a již se jen láskyplně prohánějí po nebeských hřištích, kde jsou si všichni fotbalisté rovni a kde určitě spolu „mydlí“ tuhle báječnou hru 36

bývalé hvězdy světového věhlasu třeba s kluky, co váleli jen za Dolní Kožlí. Jsou mezi nimi i ti naši. Čest jejich památce… Vám, kteří jste na této sedmdesátileté fotbalové cestě kdy oblékali a oblékáte lhenický dres, Vám, již jste se na ni kdy o lhenický fotbal nezištně a obětavě starali a staráte, ať již jakkoliv, či jste ho nejrůzněji podporovali a podporujete, Vám patří dík. Jste to Vy, kdo jste se zasloužili o to, že ke Lhenicím patří fotbal tak samozřejmě, jako třeba svatojakubská věž či třešňové aleje a že naše Lhenice jsou zřetelně vyznačeny na fotbalové mapě. Cesta, po které se lhenický fotbal vydal, nemá konce, neboť se vždy určitě najdou u nás tací, co pomyslnou lhenickou fotbalovou pochodeň ponesou dál, tak, jak je tomu u nás již sedmdesát let. Fotbalu zdar a tomu lhenickému zvlášť ! Konec seriálu.

Autor Jan Bumba Grafická úprava Marie Jarošová Motto seriálu:

Ať zdatný sok Tě drtí v útoku nebo ať míč třepetá se v síti je hlavní stát druh druhu po boku a vnímat krásu fotbalového žití.

37