10/3-4 BŘEZEN DUBEN
ČÍSLO
10 ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ ONDŘEJOV
Na návštěvě Základní školy T.G. Masaryka v Mnichovicích Jak probíhal zápis do první třídy Jak jsme lyţovali – o lyţařských kurzech Ohlédnutí za naším únorovým výjezdem Zábava – vtipy, osmisměrka, kříţovky, duševní rozcvička Mezi námi děvčaty O ztracené ovečce – komiks na pokračování Příběh na pokračování
NA NÁVŠTĚVĚ ŠKOLY V MNICHOVICÍCH Návštěva očima Moniky Jordánové Všechno začalo projektem, kterému se přisuzuje název „Návštěvy škol v okolí“. Je to přesné a výstiţné, protoţe právě školy v okolí jsou naším terčem. V posledním čísle našeho časopisu „Vzhůru ke hvězdám“ se na jeho předních stránkách objevily zprávy z říčanského státního gymnázia, které bylo naším prvním cílem. Jako druhou v pořadí jsme si vybrali právě mnichovickou ZŠ T. G. Masaryka. Nebylo to dlouhé rozmýšlení, zkrátka se zrodil nápad a zbývalo ho jiţ jen zrealizovat. I to se nakonec povedlo a s emocemi plnými radosti jsme se mimo naše vyučování vydali právě do školy v Mnichovicích, ve které probíhali klasické vyučovací hodiny. Díky projektu se můţeme 1
zapojit do hodin naší přítomností, dělat rozhovory s ţáky, učiteli, natáčet či fotografovat, ovšem vţdy za domluvy s panem ředitelem, popř. paní ředitelkou příslušné školy. Jakmile jsme dorazili, tak v IX. A začínala hodina fyziky, kde si ţáci na úvod napsali kontrolní test. Někteří byli ve stresu z toho, ţe se domácí zadání liší od toho školního a výsledky se neshodují, jiní jen tak seděli, zkoumali penál a vypadalo to, ţe ani nepřemýšlí. Po vyčerpávajícím testu, jak jsem usoudila z mimiky přítomných ţáků, následovalo procvičování na téma elektřina. K interaktivní tabuli byli vyvoláni ţáci a skládali příslušné komponenty do obvodu. Na závěr nám paní učitelka blíţe představila interaktivní tabuli, kterou na naší škole prozatím nemáme, a ukázala nám některé vychytávky tohoto přístroje. Je tam jakýsi patent na rozpočítávání ţáků v seznamu, paní učitelka nás nejdříve upozornila na to, ţe přístroj není tak spravedlivý, jak se můţe na první pohled zdát. Rozpočítávadlo se ujalo provozu a „nečekaně“ zvolilo svého oblíbeného ţáka. Třídou se ozval hlasitý smích. Následovaly rozhovory a prohlídka školy s veškerými detaily. Neplánovaně jsme se dostali i na vyučování chemie, protentokrát s IX. B. Nedokázali jsme sedět s kamennou tváří, kdyţ paní učitelka vyvolala jistého Králíka a poté Smrčka. Králík odešel od tabule s výbornou, ale Smrček nezvládl otázku - Z čeho se získává ropa?, a s jistým zaváháním odpověděl: „Ze země“. Do příštího testu drţíme Smrčkovi palce a vzkazujeme: „Bude to za jedna“. Tímto naše návštěva skončila, velmi děkujeme ZŠ v Mnichovicích za vřelé přijetí, ochotu a spolupráci. Casiopea Návštěva očima Jirky Vosátky Jednoho dne v únoru paní učitelka Věra Hudcová a pár mých kolegů z Redakční Rady navštívili ZŠ T. G. Masaryka v Mnichovicích. Po příjezdu jsme se šli podívat na hodinu fyziky, kde nás přivítala paní učitelka Šalamová a ţáci z 9a. Ve třídě nás nejvíce zaujala interaktivní tabule, která sama vybere ţáka na vyzkoušení. Po hodině fyziky jsme se přesunuli za paní ředitelkou Marcelou Erbekovou. Barbora Povýšilová s paní ředitelkou udělala krátký rozhovor a po té jsme se vydali na průzkum školy. Paní ředitelka nám podrobně vyprávěla o všech aktivitách školy. Je jich opravdu hodně i mezinárodních. Mají kontakty se studenty ze škol v Itálii, Dánsku, Polsku a Turecku. Také se navštěvují se ţáky z Francie. Občas mezi studenty přijíţdějí mladí lidé z Velké Británie, ţáci tak mají moţnost se zdokonalit v mluvení anglicky. Dozvěděli jsme, ţe kaţdé místečko je vyuţito, protoţe škola má málo místa, a tak dopoledne se ve třídě učí a odpoledne je tam druţina. Moc se nám líbila počítačová učebna – byla pěkná velká. Školní jídelna je mimo hlavní budovu a je opravdu malinká. Paní ředitelka nám proto představila, jak by měl celý komplex školy vypadat v budoucnu. Kdyţ jsme prošmejdili celou školu, vrátili jsme se k dalším rozhovorům. Udělali jsme rozhovor s paní učitelkou Šalamovou, ţáky Patrikem Šafaříkem a Kristýnou Šaldovou, ty vedly Monika Jordánová a Kristýna Čiháková společně se mnou. Po 2
rozhovorech jsme se šli podívat na hodinu chemie do 9b, tím jsme také ukončili návštěvu školy v Mnichovicích. Na této škole nás nejvíce zaujalo zapojení do různých akcí nebo zajímavých projektů. Mnichovické škole přejeme hodně nových zajímavých příleţitostí a doufáme, ţe se jim podaří zrekonstruovat školu do jejich vysněné podoby... Kentaur
ROZHOVORY S PEDAGOGY Rozhovor s paní ředitelkou Marcelou Erbekovou Chtěla jste se jako dítě stát ředitelkou? To úplně nevím, ale vţdycky, kdyţ jsme ve škole něco dělali, tak jsem byla spíše takový organizátor. Jak jste se stala ředitelkou mnichovické školy? To si jednou člověk přečte inzerát v novinách a vypraví se podívat, kde jsou Mnichovice. Poté dorazí na výběrové řízení a pak dostane zprávu, ţe vyhrál konkurz. Jakou profesi jste vykonávala před tím? Jsem učitelka a mám vystudovaný první stupeň základní školy. Později jsem si dodělala jazykový kurz. Jak dlouho už vykonáváte tuto funkci? 7 let, od 1. července 2003 Jaké předměty vyučujete? Moje kvalifikace je učení všech předmětů na 1. stupni. Momentálně učím ve 4. třídě anglický jazyk, jelikoţ musím učit. Jinak jsem spíše manaţer školy, snaţím se tuto školu hlavně řídit. Věnujete se nějaké mimoškolní aktivitě? Nevedu ţádný krouţek, protoţe tohle spíše patří do role učitelů. Moje role je připravit učitelům podmínky k vedení mimoškolních aktivit, proto se snaţím přinést do školy různé projekty, peníze, abychom měli nějakou techniku, snaţím se zapojovat i do věcí mezinárodních.
Děkujeme za rozhovor Rozhovor vedla Barbora Povýšilová 3
Rozhovor s paní zástupkyní ředitelky Ildikó Šalamovou Dobrý den, jak dlouho působíte na Základní škole T. G. Masaryka? Myslím, ţe je to šestým rokem, co tu vyučuji. Kdy jste se dostala k funkci zástupkyně? Tak to máte těţké, ale bude to okolo 3 let, co tuto funkci vykonávám. Máte zkušenosti i s jinými školami, nebo pouze s mnichovickou základní školou? Dříve jsem ve školství nepracovala, ale spoustu jsem toho od mnohých v minulosti slyšela, a tak jsem se rozhodla, ţe si ověřím to, co se o tom povídá. Jedním z důvodů také bylo, ţe jsem učitelům jaksi „trochu záviděla“ celé dva měsíce prázdnin a k tomu i další přiráţky volna, ale musím Vám říci, ţe tyto prázdniny jsou opravdu zaslouţené. Takoví „deváťáci“ Vás dokáţí pěkně „vylifrovat“! Které předměty vyučujete? Matematiku, fyziku, semináře (9.tř.). Měla jsem i tu čest vyučovat právě současnou 9. A počítače. Děláte, zejména ve fyzice, pokusy? Na pokusy nemáme právě nejvíce materiálů, spíše se snaţíme vyuţívat interaktivní tabuli. Takže u Vás ve škole neuslyšíme o nějaké katastrofě, co se týče pokusů? Myslím, ţe ţádná natolik závaţná nehoda se nám nestala. Stává se, ţe sem a tam se nám něco rozlije. Při jednom projektu, kdyţ k nám přijela zahraniční návštěva, Italové, tak v rámci toho, abychom nemuseli příliš mluvit, tak jsme zorganizovali pokus, kde jsme měřili vztlakovou sílu a hustotu v oleji. K měření vztlakové síly jsme pouţili siloměry, nedopatřením nám spadly do oleje, a od té doby nejdou vyčistit. V čem si myslíte, že se tato škola liší od ostatních? Jaké jsou její kvality? Myslím si, ţe v naší škole máme liberální přístup k dětem (deváťáci souhlasně kývají). K výuce pouţíváme zejména interaktivní tabule. Pracovní činnosti jsou téměř uţ jen počítačovou záleţitostí. Klademe velký důraz na angličtinu, o čem svědčí spousta projektů s touto tematikou. Dále pak pořádáme různá setkání. S čím nejste spokojena, co byste na této škole změnila? Myslím, ţe „deváťáci“ by se mohli více učit... Co nás velmi trápí je jídelna, kapacita je 40 ţidlí, počet ţáků je okolo 300 a téměř všichni chodí na oběd. A na závěr, jaké jsou vaše metody vyučování? Interaktivní tabuli občas kombinujeme s pokusy. Testy píšeme poměrně často. Děkujeme za rozhovor
Rozhovor vedla Monika Jordánová, zvukový záznam Kristýna Čiháková 4
ROZHOVORY SE ŢÁKY Rozhovor s Kristýnou Šaldovou a Patrikem Šafaříkem Do jaké třídy chodíte? Kristýna: 9a. Patrik: 9b. Který je váš oblíbený předmět a naopak který nemáte rádi? Kristýna: Mám ráda fyziku a nemám ráda matematiku. Patrik: Můj oblíbený předmět je fyzika a také nemám rád matematiku. Co se vám na této škole líbí a nelíbí? Kristýna: Moc se mi tu líbí interaktivní tabule a nelíbí se mi tu budova jídelny. Patrik: Také se mi tu líbí interaktivní tabule a nelíbí vnitřní omítka školy. Chtěli byste více výletů a exkursí nebo více učení? Kristýna: Rozhodně více výletů a exkursí. Patrik: Také více výletů. Jaký je váš oblíbený učitel nebo učitelka? Kristýna: Paní učitelka Šalamová Patrik: Také paní učitelka Šalamová Na jakou střední školu nebo obor chceš jít až vyjdeš tuto školu? Kristýna: Já chci jít na zdravotní školu do Prahy. Patrik: Chtěl bych jít na elektronickou školu. Děkuji za rozhovor. Rozhovor vedl Jirka Vosátka a částečný zápis Kristýna Čiháková
NOVÍ ŠKOLÁČCI U ZÁPISU Jak většina z vás ví, proběhl 18. ledna 2010 zápis do první třídy. A tak se čtyři členové naší rady vydali nahoru ke středisku, kde se zápis konal. Paní učitelka Solarová nás přivítala s otázkou, jestli se jdeme také zapsat. Se smíchem jsme si připravili foťáky, kameru, tuţku a papír. Zatímco Kristýna s Jirkou dokumentovali, my jsme netrpělivě čekali na první děti, abychom jim poloţili pár otázek. 5
Jaká je Tvá oblíbená hračka? Anička Kandová auta Jonatán Foltánek Spiderman Honzík Kiefer auta Honzík Koucký tak různě Natálka Strnadová česací hlava, kterou jsem dostala od Jeţíška Jaká je Tvá oblíbená barva? Eliška Kostelíková modrá Sára Vorreiterová ţlutá Patrik Kuvalský červená, černá a modrá Adélka Kubíčková růţová a modrá Vanesa Pácová růţová Těšíš se do školy? Jonatán Foltánek No ještě nevím, podle toho jak to tam bude vypadat. Honzík Kiefer Trošičku se bojím. Sára Pejzlová Těším se dobře. Vojta a Kuba Haisovi Jo, jo Filip Bajcura Moc ne.
Některé z kreseb budoucích prvňáčků
Líbil se ti zápis? Patrik Kuvalský Jiří Pavel Češka Honzík Koucký Mateo Miceli Jiviš
Moc. Moc hezky. Jo, hodně. Jo. Jo.
Kdyţ jsme měli chvíli čas, dívali jsme se, jak samotný zápis probíhá. Zástupce ředitele, paní Chaloupková, vyplňovala s rodiči nezbytné formuláře. Paní učitelky Staňová, Solarová, Sníţková a Horálková zadávaly budoucím prvňáčkům různé úkoly. Děti určovaly barvy, rozeznávaly zvířata, počítaly a malovaly obrázky. Za odměnu pak dostaly bonbónek a školní pomůcky. Spokojeny, ţe uţ to mají za sebou, pak odcházely domů. ,,Tak milí budoucí prvňáčci, v září naviděnou!!!“:-) Rozhovor vedly Tereza Böhmová a Tereza Vorreiterová 6
LYŢAŘSKÉ VÝCVIKOVÉ KURZY Deník běţkaře Chameleona (1. část) Kaţdý první ročník na naší škole absolvuje lyţařský výcvik. Tak ani naše třída nebyla výjimkou Den první: Kdyţ jsme dorazili do Harrachova, musíme popadnout bagáţ a dojít nějakých sto metrů k chatkám, kde bylo ubytování. Pro začátek to bylo pěkné protaţení před tím, co nás hned ten den ještě čekalo. Nejprve se ubytovaly holky, potom kluci. My vyfasovali poměrně hezký pokojík, ale co bylo nejlepší, úplně na druhém konci chaty. Krátké seznámení s interiérem, vybalení běţek a první projíţďka. Cíl zněl: Krakonošova snídaně. Počítám s velkým stoupáním, a proto zuřivě maţu lyţe voskem. Uprostřed stoupání bych si nejradši nafackoval. Zbytečně se dřu, ale nejsem sám. Chvilku čekáme na ostatní, pak pokračujeme. Běţím pravidelným tempem mezi prvními, vţdyť jde o rozřazení do jednotlivých skupin! Kdyţ vidím, ţe další ukazatel hlásá uţ jen kilometr, zvedá se mi nálada a přidám na rychlosti. Konečně to vidím, přede mnou se vynořila Krakonošova snídaně, cíl našeho výletu. Krátkým výpočtem zjišťuji, ţe mám za sebou 6 km. Následuje oškrábání sněhu ze skluznice a vysmrkání. To uţ se do mě dává zima, tak připínám své plastové oře a chystám se na sjezd. Dolu to jede pomalu. To mě štve. Cestou potkávám ostatní. Ptají se kolik, tak odpovídám: „Deset minut!“ Začínám střídavě zabírat a zkouším trochu bruslit. No, a neţ se naději, tak se válím ve sněhu. Na nic nedbám, a se zarputilostí pokračuji dál. Objedu zatáčku a v dálce vidím Michala. Najednou mě popadne pocit ctiţádostivosti a snaţím se jej předjet. Dostanu se na dosah a zařičím: „Stopa!“ Michal se tedy uhne a já začínám provádět jinak primitivní manévr. Bohuţel zvolil jsem bruslení, a tak se opět válím. Naštěstí moje nadávky ztlumil sníh.:-). No, nic, aspoň se tedy nenechám předjet. Udrţuji odstup a dojíţdím pátý. Alespoň se umístím v první pětici. Kolem šesté byla večeře. Něco tak perfektního jsme uţ dlouho neměli. Ale co víc, Robin se domluvil s kuchařem, ţe si můţeme připravit jídelníček dle vlastní libosti. Po večeři byl společenský večer. Obsahoval denní rozkaz pro následující den. Dále se dozvídáme, ţe bude kaţdé ráno rozcvička ve sněhu. Reakce byly dle očekávání velmi chladné. Celý výcvik bude vţdy po večeři společenský večer, v programu budou různé přednášky, zpěv, scénky a hry. Večer příjemně utekl a v deset uleháme s troubením našich trubačů do postelí. Zdánlivý klid uţ po třech minutách naruší řev a bouchání na stěny, jenţ prostupuje celou chatou. Začal noční ţivot! Přidáváme se. Kdyţ na nás v půl dvanáctý vlítl profesor a vyhroţoval, ţe půjdeme běhat do sněhu, zanecháváme jen velmi neradi hrátek a jdeme spát. Musíme si našetřit nějakou sílu na ten zítřek.
7
Den druhý: Ze sladkého spánku nás vyburcovalo troubení. Do pěti minut musím být před chatou. Během toho shonu velmi sprostě uvaţuji, zda-li budu na konci týdne pokládat toho, co troubí budíčky za kamaráda. Venku čeká profík a hned nám dává běh k popelnicím a zpátky. Potom nějaké kliky a takové pitomosti a zpátky do chaty. Šok byl obrovský. Ale teď uţ musíme být slušní, protoţe je nablízku profesor. Večer se totiţ řeklo, ţe se za kaţdé sprosté slovo dá deset korun do kasičky. Tak se jdu obléknout, umýt a na snídani. Byla nádherná. Švédské stoly a k pití dle libosti mléko, čaj čokoláda, káva.... co kdo chce. Beru vrchovatý talíř, snad aby si to nerozmysleli, a my nedostali chleba s marmeládou. Po snídani si připravuji věci na běţky. V devět se scházíme před chatou. Dozvídáme se rozdělení do skupin. K mé velké radosti jsem v první. No, jak taky jinak.:-) První skupina tedy pod vedením profesora Nývlta vyráţí. Je to mladý muţ, sice učí tělocvik, ale tempu se přizpůsobuji. Jedeme krásnou přírodou Krkonoš, kolem skokanských můstků. Celé dopoledne běţkujeme ve svazích Čertovy hory. Kolem poledního se vyřítíme v půlce sjezdovky a řítíme se dolů. Němci na nás koukají s otevřenou pusou. Bez jakéhokoliv úrazu se opět scházíme pod můstky. Jedeme na oběd. Při jídle o mou pozornost zápasila houbovka a řízek. Vyhrála obě jídla. Do dvou se válíme, potom zas odjíţdíme do zasněţeného okolí. Večer se vracím příjemně unaven a propukám v nadšení nad večeří. Od sedmi byla přednáška od Ing. Kadlečka o Krkonoších. Při tomto poutavém vyprávění jsem nestačil hltat mnoţství informací, na konci jsem si jist tím, ţe tento příjemný stařík umí krásně vyprávět. Kdyţ se sprchuji, tak si naivně myslím, jak půjdu brzy spát. Zase nic, ponořuji se do nočního dění se stejným ukončením, jako předchozí den. Nad námi se vznáší hrozba běhu ve sněhu. Den třetí: Na dnešek byl vyhlášený výlet do města. Nejprve do Šindelky, kde byla umístěná expozice lesnictví a myslivosti na Krkonošsku. Velmi „zaţraný“ postupuji prohlídkou. Nejvíce se mi líbí nástavec na motorovku, na odkorňování kulatiny a svoz dřeva pomocí vrtulníku a vyváţečky. Ta je jako malý tank, díky pásům se dostane takřka všude a uveze spoustu dřeva. Dále zde mají model na splavování dřeva vodními koryty. Nahoře ve svahu se naplní nádrţ. Ta se potom vypustí do koryt, kam se mezitím navozí dřevo. Aţ po zásahu pana profesora Jiřišty si přestáváme hrát. Nahoře v patře je výstava s mysliveckou tématikou. Obdivuji 8
shozy z jelena. Od nejmladších kusů, aţ po nejstarší. Celé stěně vévodí rytba s mohutnou trofejí jelena, který byl sloven v oblasti Horního Maršova. Je zde i model malé přezimovací obůrky. Nejvíce mě udivuje srnec, který je podle stavby těla v první věkové skupině a má parůţky srnce třetí skupiny. Pak se trochu divím, kdyţ se podívám do krmelce. V korýtku jsou nasypané ţaludy a kaštany. Tak takhle to nesmí vypadat. Ţaludy a kaštany patří pouze na zem, protoţe tam změknou a zvěř je můţe sníst. Kdyţ by byly v korýtku, tak zůstanou tvrdé a zvěř si jich ani nevšimne. To by bylo asi jediné, co bych vytkl. Jinak tu je ještě panel se střelectvím, kynologií (o loveckých psech) a o trubačství. Po skončení prohlídky si všichni nakoupili suvenýry. Další zastávka, pivovar a sklárny. Do pivovaru nás k našemu velkému zklamání profesoři nepustili, ale nedalo se nic dělat. Tak jsme si alespoň s kamarádem pobrečeli u skladu, kde bylo naše tekuté zlato uschováno. Při odchodu se ohlédnu dotčeně na pana Jiřištu a řeknu mu, ţe jsme skoro byli v nebi. Při prohlídce sklárny se dozvídáme něco o zpracování skla, jeho broušení a vyuţití. Opět následují bouřlivé nákupy. Na odpoledne je naplánováno osobní volno. Mně to nedá a dobrovolně se přihlašuji do skupiny, která vyráţí na Voseckou boudu. Hned od začátku si s Robinem a Markem udáváme tempo a zastavujeme jen, kdyţ je to nezbytně nutné. Míjíme Krakonošovu snídani s vědomím, ţe máme velmi slušný náskok. Asi kilometr před chatou se dostavuje velký problém. Vidíme profesora Nývlta, jak si s neotřesitelnou jistotou zkracuje vzdálenost mezi námi. Začíná zběsilý závod. Robin odpadl, jako první. Má lyţe na bruslení, ale trasa je moc úzká a nemůţe vyuţít všechnu sílu. Já jedu na klasiku. Lyţe mi opět podkluzují, proto pouštím Marka dopředu. Za malou chvíli odpadám i já. Tak se rozhodnu kochat se výhledem a při tom čekat na Robina. Naštěstí Marek nezklamal. Drţel si malý náskok a uţ si nikoho nepustil před sebe. Zachránil studentskou čest. Před chatou děláme vrcholové foto. Chvilku se zdrţíme vevnitř, a pak sjíţdíme nazpět. O sto metrů níţe potkáváme Medika a Šerifa (Tomáše a Radka). Chvilku klábosíme, pak pokračujeme dál. Domů dorazíme za šera. Cítím, ţe mám puchýře. To nevypadá dobře. Večer máme přednášku od člena horské sluţby. Později oslavujeme Verčiny narozeniny. Spát jdu, uţ jako obvykle kolem půlnoci.
Adéla o lyţáku osmáků a sedmáků naší základky Po naloţení zavazadel jsme odjeli od školy. Jízda autobusem byla docela únavná a dlouhá nakonec jsme dojeli kolem jedné hodiny. Vyndávali jsme zavazadla a odnášeli jsme je do chaty, poté jsme měli čas na vybalování. Odpoledne jsme šli na lyţe. Já lyţuju moc ráda, ale my jsme šli za chatu a tam jsme šlapali kopec. Byla to docela dřina, ale za tu jízdu to stálo. Rozdělili nás do tří skupin, já jsem byla ve druhé a myslím, ţe to tam bylo fajn. Chata byla docela hezká. Náš dívčí pokoj měl rozbité dveře, pokaţdé jsme je musely nadzvednout. Večeře začínala v 18:00 ve vedlejší budově. Jednou jsme my holky na ni zapomněly, četly jsme časopisy a povídaly. Zapomněly jsme přitom na čas a 9
ostatní odešli na večeři, zamkli nás na chatě. Chvilku jsme se trochu bály, ale na konec jsme našly u našeho klíče od pokoje ještě jeden klíč. Ten byl naštěstí od vstupních dveří. Tak jsme rychle utíkaly na večeři. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, ale stejně jsme to paní učitelce řekly, aby věděla. Druhý den jsme vyrazili na lyţe, tentokrát uţ na skutečnou sjezdovku. Jmenovalo se to tam U poštáka. Jednou jsem spadla, ale zrovna tak špatně, ţe jsem spadla zadkem do díry, která tam byla, a nemohla jsem se vyhrabat ven. Odpoledne jsme šli na běţky. Stála jsem na běţkách poprvé a moc mi to nešlo. Kdyţ jsme jeli do kopce, tak to ještě šlo, ale kdyţ jsme jeli s kopce, tak sem pořád padala a měla jsem s toho tak trochu naraţený zadek. Večer jsme měli kaţdý den program, někdy jsme hráli hry, někdy jsme řešili různá pravidla, většinou to byla zábava. Další den jsme byli dopoledne na běţkách, ale byla velká zima, tak jsme nejeli aţ tak dlouhou túru. Odpoledne jsme byli na sjezdovce zase U poštáka. Den poté jsme dopoledne lyţovali, odpoledne jsme jeli na výlet do Vrchlabí. Tam jsme šli do Vrchlabského muzea. Bylo to hezké malé muzeum. Vedle byly informace, kde jsme mohli poslat pohled a pak jsme měli rozchod. Ve středu jsme jeli na velkou sjezdovku, kde byla třísedačka a kotva, jmenovalo se to Kněţický Vrch. Poslední den lyţování jsme jeli znova na Kněţický Vrch. Paní učitelka poprosila pracovníky areálu, jestli by nám nepostavili slalom. Jezdili jsme slalom na docela ujeţděném sněhu, proto hodně dětí spadlo a zhoršil se jim čas. Večer byly vyhlášeny výsledky. Úplně poslední den jsme dobalovali a po desáté jsme odjeli. Moc se mi na lyţáku líbilo a klidně bych jela znovu. Adéla Vodičková
ÚNOROVÝ PRACOVNÍ VÝJEZD RR V pátek 26.2 si Redakční rada vyrazila v tomto školním roce na druhý výjezd do Soběhrd. Kdyţ jsme nastoupili do autobusu, tak se téměř všichni zeptali Pegase, zda má přenosné DVD a nějaké ty filmy, aby bylo na co koukat pozdě večer. S překvapením nám Pegas řekl, ţe má pouze 3 filmy. Cesta docela rychle ubíhala a najednou jsme se ocitli v Mnichovicích na autobusové zastávce. Následovala cesta na nádraţí. Byla sice krátká, ale místní kopec na nádraţí některé docela zmohl. Za chvilku nám jel vlak, do kterého jsme nastoupili a jeli směr Mrač. Z Mrače jsme šli směr Soběhrdy. Cesta byla velmi náročná a 10
krkolomná (bláto, kopce, chůze po ledu). Asi po čtyřiceti minutách jsme dorazili na nám jiţ známé místo (na faru). Předháněli jsme se, kdo bude mít nejlepší místo v pokojích. Začali jsme se zabydlovat. Po večeři byl čas na hry. Her byla spousta a čas rychle plynul. Někteří začali být ospalí. Rozešli jsme se do pokojů a Pegas pustil filmy. Bylo jiţ dost po půlnoci, kdyţ si ti poslední šli lehnout také. Budíček byl v 8:00. Ráno kdyţ jsme se probudili, byla dobrá snídaně. Následovala hra – detektivka – někdo ukradl klíček od šperkovnice, tak si stěţovala ţena a měla podezření na podivného muţe v kápi. Jenţe to byla úplně falešná stopa, postupně jsme odhalovali jednotlivé indicie, které nás dovedly, ţe ukradený klíček zastíral vraţdu. První odhalila a usvědčila vraha Monika se svou skupinkou, některým se to nepovedlo. Hra nám trvala skoro aţ do oběda. Ráno se nám stala nepříjemná věc s kamerou (hráli jsme si na detektivy a přitom nám ve skutečnosti byla ukradena kamera a nějaké jídlo). To nás všechny zesmutnělo. Odpoledne proto musel být nastolen náhradní plán. Orion nám vybral hraní divadel. Po dvojicích jsme si vybrali jednu bajku, kterou jsme si připravili jako divadlo. Všem se představení moc povedla, ale podle mě nejlepší divadlo měla dvojice Labuť a Sagittarií s jejich bajkou Jak se liška napálila. Po divadlech následovalo uklízení a balení věcí. Stihli jsme to velmi rychle, tak zbyl čas na hru „Tichá pošta“, ale ani jednou se nám nepodařilo, aby zpráva došla v původním stavu. Blíţil se okamţik, kdy faru opustíme, ale v tom se našemu Orionu se ztratila bunda. Skoro všichni hledali jako mourovatí a asi po 10 minutách se Pegasovi podařilo bundu najít. Bylo to citelné zdrţení, všichni jsme věděli, ţe na vlak to budeme mít jen tak tak. Cesta byla o trochu lepší, protoţe led částečně roztál a navíc to bylo z kopce. Přicházeli jsme ke stanici Mrač, v tom někteří zbystřili, protoţe vlak přijíţděl do stanice. Všichni jsme běţeli, co jsme mohli, vlak jsme nakonec stihli. Po chvilce jsme dorazili do Mnichovic, kde si nás rozebrali rodiče. Rys
11
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
o Pepíčkovi Pepíček se ptá maminky: "Táta mi říkal, ţe pocházíme z opice, je to pravda?" "Nevím Pepíčku, já všechny příbuzné z tátovy strany neznám!"
ze školy Školní rada se sejde v tomto sloţení: Starý Zajíc, Vyskočil Tvrdý, Bobek Vytlačil.
"Mamíííííí, mamíííííííí, mě opuchl prst!" "A jak jsi to poznal, Pepíčku?" "Nevejde se mi do nosu."
U maturity: "Jak se jmenujete?", "Ferdinand Kropáček." "A čemu se smějete?" "Mám radost, ţe jsem hned první otázku zodpověděl tak dobře."
"Mami, dáš mi dvě koruny na lízátko?" "Ale Pepo, vţdyť uţ jsi velký kluk!" "Tak mi dej dvacku na pivo!"
Volající: "Dobrý den, omluvte, prosím, dnes Honzu z výuky. Je trochu nachlazený." "A kdo volá?" "Můj táta."
Pepíček: "Tati, je inkoust drahý?" "Ne, levný." "Tak nevím, proč maminka tak nadává, kdyţ se mi vylil na tu novou sedací soupravu!" Vtipy zpracoval Perseus
Osmisměrka, hádanka a ilustrace v celém časopise od Sagittarii 12
VYLUŠTI SI KŘÍŢOVKU
Kdyţ šla Anička ze školy, tak uviděla ve sněhu…………. (viz tajenka) Lev
PRVNÍ LÁSKA Ahoj, jmenuji se Kristýna. Abych řekla pravdu, nikdy jsem moc nepřemýšlela, jestli LÁSKA a existuje nebo jestli ţijeme v domnění, ţe můţe být. Přesto kaţdý z nás něčemu věří, někteří v boha, jiní v lásku a další zas ve štěstí. Kaţdý má svůj názor a svou hlavu; nikdo nám to nemůţe brát. Chtěla bych se s vámi tedy podělit o jednu z mých vlastních zkušeností o lásce! Je mi 14 let, moc ráda sportuji, tančím a zpívám, ale největší zálibou je pro mě fotbal. Hrála jsem za naše městečko se svými nejlepšími kamarády, ale v září se nám bohuţel rozpadl tým. Pro některé z nás to bylo velké zklamání. Moc jsme chtěli hrát. Ti, co zůstali, to buď vzdali, nebo šli svou vlastní cestou. Náš trenér věděl, ţe já a mé dvě nejlepší kámošky máme zájem hrát dál, proto pro nás vymyslel, abychom šli hostovat do jiných vesnic. Jedna z nich (tedy skoro město) nás ráda přijala. Byly jsme velmi šťastné, dokonce jsme tam měly i kamarády, co dlouho známe. Bylo to pro nás splnění snu. Kdyţ jsme nastoupily, nechodila jsem moc na tréninky, protoţe jsem měla zánět dutin. Začala jsem hrát aţ první zápas. V tu dobu jsme také dostali naše první dresy s čísly, mě stavěli pořád do útoku nebo do zálohy ... První zápas začal. Byla jsem tak šťastná, ţe mi bylo úplně všechno jedno, jen jsem se soustředila na hru. Chtěla jsem vyhrát. To se moc líbilo jednomu klukovi od nás z fotbalu. Kdyţ jsem hrála, stále se na mě smál, byl hodný a moc milý a 13
vţdycky mě pochválil, kdyţ sem zahrála něco dobře. Velice jsme si rozuměli. Kdyţ jsme zápas vyhráli, tak jsme všichni dostali zmrzlinu za odměnu. Zaslouţili jsme si ji. Chlapec, co se mi tak líbil, se šel převléknout do šaten. Jmenoval se David. Potom jsme se všichni rozloučili. Kaţdý šel domů. Jakmile jsem přišla, okamţitě jsem vystartovala na počítač psát si s kamarády. Najednou mi začal počítač hlásit, ţe si vás do přátel přidal David. Chtěla jsem mu napsat, ale on byl rychlejší. Stále jsme si psali a psali a psali .. a asi tak po dvou hodinách mi napsal, jestli bych nechtěla být jeho slečna. Vţdycky ráda ocením, kdyţ se mě někdo zeptá do očí, ale v tu chvíli mi to bylo nějak jedno. Odpověděla jsem samozřejmě ano. Bylo vidět, ţe má o mě opravdu zájem. Po dobu, co jsme spolu byli, jsme vypadali, jak nerozlučná dvojka. Měli jsme se moc rádi a nikdy jsme se spolu nenudili. Stále mi něco kupoval, i kdyţ jsem nechtěla, vyznával mi lásku, byl milý, hodný a kaţdému mě představoval. Připadala jsem si jak nejšťastnější holka na světě. Byla jsem přesvědčena, ţe první láska existuje! .. Jednoho deštivého večera jsem ale měla sen. Zdálo se mi, ţe mi David řekl, ţe se se mnou rozchází a o dva dny později začal chodit s mojí kámoškou. Okamţitě jsem se probudila a říkala si, to byl jen sen, jen hloupý sen. Po týdnu se ale sen opravdu vyplnil. David mi řekl, ţe mě bere jen za kmošku. Nechápala jsem to, po nocích jsem plakala a byla moc smutná. Pak jsem dostala úplnou kudlu do srdce, kdyţ začal chodit s mojí kámoškou. Všichni se ho ptali, proč to udělal a on prý, ţe chození se mnou bylo krásné a nikdy se se mnou nenudil, ale ţe chce vyzkoušet něco jiného. Kámoška pro mě přestala být nejlepší a hrozně jsem ji nesnášela. Věděla, jak moc ho miluji, ale nakukala mu o mě hrozné věci, protoţe mi tu lásku záviděla. Kdyţ sem je spolu viděla, jak se objímají, vytryskly mi slzy. Kdyţ jsem přišla domů, plakala jsem a plakala, aby mě neviděli. Pukala jsem ţárlivostí, rozbila jsem si v pokoji postel, dvě skříně, v tělocvičně málem okno, nedokázala jsem to překousnout. Nakonec jsem to dokázala díky lidičkám, co mě drţeli a chápali, pomáhali mi a brali mě na různé akce, abych na to nemyslela. Také mi moc pomohla rodina; nebýt jich, tak mě to ještě dnes trápí. Po čase David zjistil, ţe jeho přítelkyně není taková, jak si myslel. Přestal ji mít rád a sprostě ji odkopl. Dokonce začal chodit s druhou mojí kámoškou z fotbalu, ale to uţ se mě netýká. Povaţuji jo za bezcharakterního a laciného kluka. I kdyţ jsem na něj byla naštvaná, byla jsem ráda, ţe jsem poznala jaké to je, kdyţ se člověk zamiluje, ucítí pocit štěstí, radosti, smutku i ţárlivosti. Kaţdý z nás to jednou pozná. A do té doby vám radím, ti kteří jste to ještě nikdy nezaţili, abyste lásku vybírali srdcem i hlavou! Blíženci 14
MEZI NÁMI DĚVČATY Pozor na slunce! Japonky uţ vůbec nevycházejí ven bez slunečníku, který je chrání před ultrafialovým zářením: v Asii je v módě světlá pleť. Ne jako u nás, kde se naopak snaţíme opálit se co nejvíce do bronzova. Chemická reakce: Omyl! Tvoje pokoţka nehnědne proto, abys byla co nejhezčí, ale pouze proto, aby tě chránila. V okamţiku, kdy tě pošimrají první sluneční paprsky, začnou buňky sídlící hned pod povrchem pokoţky vytvářet tmavou látku – melanin. Melanin má pohlcovat sluneční paprsky a zabránit jim proniknout hlouběji do pokoţky. A právě v tomto okamţiku dodává melanin tvé pleti tu krásnou medovou barvu. Ke kterému typu patříš? Pokud si chceš správně vybrat opalovací krém se správným faktorem (OF), musíš znát svůj fototyp. Pozor na oči: Sluneční brýle dodávají vzhledu na zajímavosti. Ale především jsou velmi uţitečné! Slunce je totiţ pro naše oči obávaný nepřítel: jeho paprsky spálí oční víčka, ničí buňky oční rohovky a urychlují stárnutí čočky. Pokud jde o písek, ten je velmi dráţdivý, kdyţ fouká vítr. Dětská víčka jsou mnohem zranitelnější neţ u dospělého člověka, protoţe jejich dosud průhledná oční čočka nedokáţe zachycovat UV záření! Rada: nepouţívej příliš tmavé brýle: pokud je sluneční svit mírnější, zornice se více otevře a propustí tak více neviditelných paprsků, které poškozují sítnici. Kvíz: 1) Můţeš se při plavání spálit? A) ano B) ne 2) Kdyţ pouţíváš krém s faktorem 60, můţeš být celý den úplně v klidu: stačí se namazat jen jednou. A) ano B) ne 3) Špatní přátelé: kteří to jsou? A) slunečník B) úplný stín C) mraky 4) V kterou denní dobu si musíš dát pozor a neopalovat se? A) před polednem B) od 12 do 16 hod. C) od 16 do 18 hod Podle knížky Nápadník pro šikovné holky zpracovala LaBuŤ 15
16
17
18
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ
???
Díl čtvrtý Kdyţ se někdy u nás podíváte z okna a vidíte pořádnou chumelenici, tak ve Smíškově tomu nebylo jinak. Sněhu kaţdý den přibývalo, proto neměla Sandra moc času chodit za svými malými kamarádíčky. Musela kaţdý den pomáhat rodičům odhazovat sníh. Ten večer, o kterém vám budu vyprávět, se Mishel se svým bráškou povalovala u jejich mini krbu a dívala se na mini televizi. Museli ji dostat nejspíš od známých, protoţe jsem takovou maličkou televizi opravdu ještě v ţádném elektru neviděla:-D. Byla jim docela velká zima, tak kaţdých pět minut museli přikládat a byli nabalení jako Eskymáci od hlavy aţ k patě. Tom nemohl najít rukavice, tak vyhrabal aspoň ponoţky, které si nandal na ruce. Vypadal dost legračně, protoţe ty ponoţky byly ještě ke všemu děravé. Bylo uţ docela pozdě, tak si šli oba lehnout... V tom Mishel nadskočila a zeptala se Toma: ,,Slyšel si to?“ Tomík, který uţ byl rozespalý, nabručeně odpověděl: ,,A co jako? Nech mě spát.“ ,,Tu ránu přece, něco uhodilo do střechy. ,,Ale prosím tě, to je zase nějakej výplod tvojí fantazie, jdi spát Míšo.“ Mishel si lehla a chvíli byl klid...A najednou se celá chaloupka otřásla a zazněla rána jako z děla. ,,Jestli si to ani teď neslyšel, tak seš fakt nahluchlej!“ ,,No jo, to asi veverce spadl oříšek, ona má přece děravý ruce, vlastně tlapky.“ Mishel na to naštvaně odsekla: ,,To nebyl vtip, začíná sem kapat, za chvilku budu mít v posteli rybník!“ ,,No dobře tak já se tam podívám, co se děje, ovšem jestli ti náhodou nekape jen na maják:-D. “Tomík se loudavým rozespalým pohybem odplahočil z postele, vylezl na ţidli a otevřel střešní okno. To ale neměl dělat, protoţe přímo na něj se vysypala obrovská halda sněhu. Teda jim to připadalo jako halda, protoţe uţ kdyby na ně někdo hodil pouhou sněhovou kouli, odlítli by nejmíň dva metry daleko... Za chvilku uţ v chaloupce nebylo k hnutí, tak si vzali s sebou jídlo a pití, které ještě nebylo zavalené sněhem nebo zmrzlé a otevřeli dvířka. Venku byla strašná zima, ale nic jiného jim nezbývalo, kdyţ měli chaloupku zavalenou. Kaţdou chvíli by jim mohla spadnout střecha nad hlavou, tou tíhou sněhu. Rozmýšleli se, kam půjdou. ,,Měli bychom se vydat za Sandrou,“ navrhl Tomík. ,,No, to jo, ale je to hrozně daleko a nevím, jestli tam trefíme, kdyţ nevidíme na krok.“ ,,Nebuď srababa, je to naše jediná naděje a moţná najdeme naší kámošku vlaštovku, která nás tam určitě hodí. Mishel zvedla oči v sloup a odpověděla: ,,Jenomţe je zima a to uţ se vlaštovky dávno vyhřívají někde v teploučku.“ ,,No jo, to mě nenapadlo, tak půjdem prostě po svejch.“ A tak šlapali, byli unavení, ale nezastavovali a najednou se jim začala propadat zem pod nohama a propadli někam do podzemí. ,,No, to chci vidět, jak se odsud dostaneme, “ dodala Mishel. Na to Tom optimisticky odpověděl: „Aspoň, ţe je tu teplo.“ Pokračování příště Delfín 19
VELIKONOČNÍ KOLEDY Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody, nesl košík vajíček. Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené, že mi dá lán jetelíčka a já říkal: Ne, ne, ne. Na remízku mezi poli, mám já strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem, malovaná vajíčka.
Přišlo jaro, slunce svítí, v zahradách je plno kvítí. Co to ptáci štěbetají? Že mi tady rádi dají, malovaná vajíčka, co jim snesla slepička.
Pani kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku, opentlené žilky máme, kdo nám nedá uhlídáme! Pani kmotra, nemeškejte barevná vajíčka dejte.
Hvězdný tým (redakční rada časopisu): (Katka Böhmová), Ţirafa (Tereza Böhmová), Delfín (Eva Budská), Lev (Kristýna Budská), Blíţenci (Kristýna Čiháková), Drak (Patricie Hejmová), Rys (Eda Horák), Labuť (Pavla Hudcová), Havran (Petr Jordán), Cefeus (Monika Jordánová), Sagittarii (Tereza Kalibová), Fénix (Jana Modráčková), Chameleon (Jan Pangrác), Casiopea (Barbora Povýšilová), Lištička (Jakub Vaněk), (Adéla Vodičková), Ještěrka (Tereza Vorreiterová), Kentaur (Jiří Vosátka), Pegas (Jan Vránek), Perseus (Gabriela Wustingerová) pod vedením Oriona (Věry Hudcové). Uzávěrka čísla 10 – březen/duben: 15. března 2010 Uzávěrka čísla 11 - květen/červen: 15. května 2010. Pokud chcete přispět do našeho časopisu, stačí se domluvit s libovolným členem redakční rady. 20
