lucem uvod:lucem uvod 7.1.10 13:30 Stránka 7
Úvodem
Na jafie roku 2009 jsem mûl díky stipendiu od lucemburského Fondu nationale de la Recherche pfiíleÏitost bádat v tamním národním archivu a seznámit se také s po ãetn˘mi historick˘mi památkami velkovévodství, mezi nimiÏ prvofiadou roli hrají hrady a zámky. Nûkteré z nich jsou proslaveny i za hranicemi malého západoevropského státu a známy také v âechách (Vianden, Aspelt a dal‰í), na jin˘ch vládla ‰lechta, s níÏ se ãesk˘ zájemce mÛÏe setkat rovnûÏ pfii náv‰tûvû tuzemsk˘ch památkov˘ch objektÛ (Metternichové, Beckové, Mohrové z Waldtu…). Vzhledem k dosavadní absenci uceleného pfiehledu lucembursk˘ch hradÛ a zámkÛ v ãeské literatufie se zrodil nápad na sepsání této publikace. ByÈ je to moÏná pfiekvapivé, nedisponuje ucelen˘m sumárním historicko-topografick˘m soupisem ani literatura lucemburská. Snad nejvíce se mu blíÏí více neÏ tfii desetiletí stará monografie Jeana-Pierra Koltze a Tonyho Kriera, která v‰ak neuvádí zdaleka v‰echny objekty. V˘raznû novûj‰ího data je dvoudílná, velmi pfiínosná práce kastelologa Johna Zimmera o lucembursk˘ch hradech, v níÏ nechybí Ïádn˘ z hradÛ dne‰ního velkovévodství, a to ani ty, jejichÏ existence je pouze hypotetická, nicménû autor zcela rezignuje na v˘klad ranû novovûk˘ch a nejnovûj‰ích dûjin jednotliv˘ch objektÛ. Na druhou stranu je faktem, Ïe Lucembursko se mÛÏe pochlubit bohatou regionální literaturou, v které bylo o vût‰inû ‰lechtick˘ch sídel jiÏ pojednáno, v nûkter˘ch pfiípadech alespoÀ ãásteãnû. Pfiesn˘ poãet lucembursk˘ch hradÛ a zámkÛ pfiesto dosud nebyl ani stanoven, nûkdy se uvádûjí pfiibliÏnû tfii desítky hradÛ a sedmdesát zámkÛ. Nûkterá sídla je ov‰em problematické zafiadit, resp. odli‰it, zda se jedná o zámek nebo jen o pou h˘ pansk˘ dÛm ãi ‰lechtickou nebo továrnickou vilu, kter˘ch je v Lucembursku rovnûÏ celá fiada. V tomto smûru se fiídím aÏ na v˘jimky tamûj‰í odbornou literaturou, takÏe fiadu pansk˘ch sídel do slovníkové ãásti nezafiazuji. Uveìme zvlá‰tû Berg/Syr, Berschbach, Bofferdingen, Capellen, Crauthem, Diekirch, Dreiborn, Foetz, Grevels, Grundhof, Eisenborn, Enscheringen, Christnach, Kockelscheuer, Koedingen, Kopstal, Lasauvage, Mamer, Manternach, Medernach, Mertert, Mühlenbach, Niederwampach, Redingen, Schimpach, Schrondweiler, Steinfort, Urspelt, Weiler u Hachiville ãi Wilwerwiltz, z nûhoÏ zbyla jen pÛvabná renesanãní zámecká brána se znaky pÛvodních majitelÛ. Dalo by se zjednodu‰enû fiíci, Ïe podobné objekty stojí v kaÏdé druhé lucemburské vsi, takÏe se objevila i nesmûlá prohlá‰ení, Ïe v pfiepoãtu na plochu velkovévodství disponuje tato zemû nejvy‰‰ím poãtem hradÛ a zámkÛ na svûtû. Ov‰em, podobnû by se dalo uvaÏovat i o jin˘ch zemích, âechy nevyjímaje. Mezi hrady a zámky nejsou pochopitelnû poãítána ani hradi‰tû a fragmenty rÛzn˘ch obrann˘ch ãi rezidenãních objektÛ z doby keltské, antické a franské. Zato v‰ak uvádím i ty hrady ãi tvrze, z nichÏ 7
lucem uvod:lucem uvod 7.1.10 13:30 Stránka 8
ÚVODEM
se sice nedochovaly do dne‰ních dnÛ Ïádné viditelné stopy, ale jejich existence je jistá nebo vysoce pravdûpodobná. Ve v˘sledku kniha pojednává zhruba o sedmi desítkách objektÛ. S ohledem na úãel této práce, kter˘m rozhodnû není sepsání odborné kastelologické a umûlecko-historické studie, ale pfiehledné seznámení ãeské vefiejnosti s pfiíslu‰n˘m památkov˘m fondem Lucemburska, volím populárnû nauãnou formu. Tím ov‰em nehodlám nijak zakr˘vat, Ïe odborné pojednání na dané téma by bylo rovnûÏ velmi zásluÏn˘m poãinem, vyÏádalo by si v‰ak mnohem del‰í badatelsk˘ ãas a odpovídající nároãn˘ v˘zkum jak v terénu, tak v lucembursk˘ch i v jin˘ch archivech. Podobnû nemá b˘t pfied ãtenáfii skryto, Ïe kniha má z nemalé ãásti kompilaãní charakter. Vychází totiÏ v˘hradnû z dosavadní lucemburské literatury a autorov˘ch pozorování. Stavu poznání konkrétních objektÛ na tamûj‰ím odborném a vlastivûdném fóru také odpovídá struktura knihy, rozsah a obsah jednotliv˘ch popisÛ. U kaÏdé uvedené stavby je vût‰inou dodrÏen následující model: dûjiny objektu – stavebnû-historick˘ v˘voj – popis souãasného stavu a pfiístupnosti pro vefiejnost. Na úvod pochopitelnû bylo tfieba zafiadit kapitolu nastiÀující star‰í dûjiny zemû aÏ do chvíle, kdy se tu vlády ujala souãasná velkovévodská dynastie. V té dobû se totiÏ také uzavfielo budování zámeck˘ch sídel. V Lucembursku jsou v souãasnosti úfiedními jazyky lucembur‰tina, francouz‰tina a nûmãina, z ãehoÏ pramení mj. potíÏe, jak vlastnû jednotlivé lokality v encyklopedické ãásti knihy uvádût a fiadit. Pfiíkladem budiÏ hlavní mûsto oznaãované lucembursky jako L¨etzebuerg, francouzsky Luxembourg a nûmecky Luxemburg. JelikoÏ je v‰ak ãeskému ãtenáfii tradiãnû asi nejbliωí nûmeck˘ jazyk, rozhodl jsem se pro citace názvÛ lokalit v nûmãinû, má to ostatnû i své historické opodstatnûní; v˘jimku tvofií jen bûÏnû v‰emi uÏívané poãe‰tûné názvy (napfi. Kolín nad R˘nem). Jan Kilián
8
lucem uvod:lucem uvod 7.1.10 13:30 Stránka 9
Struãn˘ nástin star‰ích lucembursk˘ch dûjin
V období kolem pfielomu na‰eho letopoãtu ob˘vali budoucí lucemburské území Keltové, mísící se tehdy jiÏ s dal‰ími nov˘mi pfiíchozími, Germány. Zjednodu‰enû by se dalo fiíci, Ïe takto vznikl národ BelgÛ, kter˘ sestával z celé fiady kmenÛ – mj. TrevefianÛ, ktefií byli pro dan˘ region nejsmûrodatnûj‰í. Na území se postupnû objevovalo ãím dál vût‰í mnoÏství jejich oppid, jako napfi. na Titelbergu u Differdingenu ãi na Johannisbergu v blízkosti mûsta Düdelingen, kde byly v obou pfiípadech uãinûny nálezy, pfiekraãující sv˘m v˘znamem hranice lucemburského státu. Belgové Ïili na severu mohutného celku oznaãovaného ¤ímany za Galii. Ta v uvedeném období pfiedstavovala jednak potenciální nebezpeãí pro fiímskou fií‰i, jednak byla pro její vládce obrovskou vojensko-politickou v˘zvou. Gaius Iulius Caesar v jedné z nejslavnûj‰ích antick˘ch válek, kterou dobfie známe i díky jeho autentick˘m zápiskÛm v Commentarii de bello Gallico (Zápisky o válce galské), Galii pokofiil a opanoval. BratrovraÏedn˘ boj se rozpoutal také v oblasti Mosely, kde se ãást TrevefianÛ pfiidala na stranu ¤ímanÛ, s nimiÏ spoleãnû porazili vzpurné kmeny. CoÏ ov‰em neznamenalo, Ïe by se v‰ichni místní s poráÏkou trvale smífiili, povstání proti ¤ímu se objevilo na tomto území nûkolik, byla v‰ak vÏdy potlaãena, vût‰inou krvavû. Území budoucího Lucemburska se tak stalo souãástí fiímsk˘ch provincií, do nichÏ ¤ímané importovali svou kulturu a své znalosti. Rozvinul se v je‰tû vût‰í mífie dálkov˘ obchod (díky budování nov˘ch a opravování star˘ch cest), zdokonalovalo se zemûdûlství, v nûmÏ se objevila nová plodina, která mûla brzy sehrávat zásadní roli, tedy vinná réva, pro niÏ se mírné slunné svahy kolem Mosely ukázaly b˘t jako mimofiádnû vhodné pro pûstování. Srdcem rozsáhlé oblasti se stalo mûsto Trevír (Augusta Treverorum), které si svou velikostí a v˘stavností nezadalo s nejpfiednûj‰ími antick˘mi mûsty, jak se o tom dodnes mÛÏe jeho náv‰tûvník pfiesvûdãit. Památky jako Porta Nigra ãi Císafiské láznû patfií ke svûtovû proslul˘m antick˘m pamûtihodnostem. V samotném Lucembursku, které bylo také protkáno sítí fiímsk˘ch cest, sice Ïádné velké fiímské mûsto nevzniklo, ale objevilo se tu mnoÏství drobnûj‰ích lokalit s fiímsk˘mi vilami a jejich v˘razn˘m zemûdûlsk˘m zázemím. Pfiíkladem budiÏ skvostná vila u Echternachu, dle odborníkÛ patfiící k nejvût‰ím venkovsk˘m vilám v Galii. Navíc i nadále kvetla nûkterá pÛvodní keltská oppida, aÈ jiÏ tfieba Titelberg ãi Johannisberg. Po celé zemi vyrostly malé fiímské pevnÛstky, vût‰inou s cílem stfieÏit cesty, a na tyto pevnÛstky posléze na stejném místû navázaly stfiedovûké hrady. A nûkteré hrady dokonce vyuÏily i dosud stojící antické stavby ãi jejich ruiny. Stavby vil a chrámÛ byly bohatû vybaveny a ozdobeny charakteris9
lucem uvod:lucem uvod 7.1.10 13:30 Stránka 10
S T R U â N Y’ N Á S T I N S T A R · Í C H L U C E M B U R S K Y’ C H D ù J I N
tick˘mi sloupy, sochami, malbami a pÛsobiv˘mi mozaikami, které patfií k tomu nejlep‰ímu, co dnes lucemburská muzea z období antiky nabízejí. Horní spoleãenské vrstvy TrevefianÛ pfiijaly zcela fiímskou kulturu a se sv˘mi nûkdej‰ími podmaniteli de facto splynuly. Od 2., a zvlá‰tû 3. století zaãalo do oblasti pronikat kfiesÈanství, které se v následujícím století stalo oficiálním státním náboÏenstvím fiímské fií‰e s komplikovanou církevní správou. Severní ãást dne‰ního Lucemburska se stala zájmovou sférou Kolína nad R˘nem, jiÏní ãást spadala pod Trevír, konkrétnû pod jejich jednotlivá biskupství, jimiÏ od raného stfiedovûku byla ta v Lutychu, Verdunu, Metách a Reme‰i. Pozdní fiímská, resp. západofiímská fií‰e byla ohroÏována sv˘mi nepfiáteli z mnoha stran a neustávajícím útokÛm nakonec podlehla. Do oblasti Trevírska se del‰í dobu tlaãili zvlá‰tû germán‰tí Frankové, k nimÏ se na poãátku 5. století pfiidali Vandalové, Alané aj., posléze také Hunové a Burgundové. ¤ímské vily, statky a pevnÛstky na dne‰ním lucemburském území vzaly v mnoha pfiípadech za své, opakovanému plenûní ostatnû neunikl ani Trevír. Poãátkem 2. poloviny 5. století se celá oblast dostala do moci FrankÛ. Ti také zpoãátku nebyli zdaleka jednotní, právû v oblasti Trevírska se snaÏil o dalekosáhlou nadvládu a zaloÏení království jeden z jejich vládcÛ, Arbogast, ale ne uspûl. Zakladatelem Franské fií‰e a její první panovnické dynastie, MerovejcÛ, se stal v 6. století aÏ Chlodvík. ¤í‰e se dûlila na Austrasii, Neustrii, Akvitánii a Burgundsko, pfiiãemÏ oblast dne‰ního Lucemburska patfiila pod Austrasii, jejímiÏ nejv˘znamnûj‰ími mûsty byla ona v˘‰e uvedená mûsta biskupská, resp. arcibiskupská. Právû církev zde sehrávala v tomto období rozhodující roli, zvlá‰tû poté, co Frankové pfiijali kfiesÈanskou víru. O prvních lucembursk˘ch mûstech zatím nemohla b˘t ani fieã, stejnû tak o hradech, zato na území kolem fiek Mosely, Sauer a Alzette vznikly první klá‰tery, jejichÏ historick˘ v˘znam byl vskutku mimofiádn˘. Zakladateli klá‰terÛ byli vût‰inou cizí misionáfii, nejãastûji anglosaského pÛvodu, které fran‰tí panovníci v jejich úsilí v‰emoÏnû podporovali. Na poãátku 7. století vznikl v Trevíru klá‰ter sv. Maximina, kter˘ mûl sehrávat v lucembursk˘ch dûjinách podstatnou roli, na konci století byl zaloÏen klá‰ter v dnes lucemburském Echternachu, jehoÏ duchovním otcem byl anglosask˘ misionáfi Wilibrord, po své smrti kanonizovan˘. V˘chodní ãást Franské fií‰e, vãetnû budoucího lucemburského území, se dostala na v˘sluní v karolinském období, neboÈ jiÏ vládce Pipin a jeho syn Karel (Velik˘), od roku 800 císafi, ãasto pob˘vali v tûchto místech, kde mûl jejich rod své majetkové zázemí uÏ pfied jejich nástupem do ãela rozsáhlé fií‰e. Po staletí stávala v lucemburském Thionville (neboli Diedenhofenu) královská falc, do níÏ oba rádi zajíÏdûli a kde se také konaly rÛzné snûmy; mimo to Karlov˘m oblíben˘m lovi‰tûm mûly b˘t Ardeny. Tato dosud nehostinná oblast se tehdy zaãala díky Karlovû podpofie a kolonizaãnímu úsilí okolních klá‰terÛ promûÀovat ve stále více zabydlovan˘ prostor. M˘tily se hojnû lesy a na jejich místû vznikaly osady, mnohdy si ve jménu uchovávající upomínku na svÛj pÛvod: -holz, -rod, scheid (z nûm. holzen, roden, scheiden – kácet, m˘tit, oddûlovat). Lokalit s takov˘mi koncovkami je v Lucembursku ostatnû asi nejvíce. Jedním z dÛsledkÛ 10
lucem:lucem 7.1.10 13:34 Stránka 21
Abecední katalog lucembursk˘ch hradÛ a zámkÛ ANSEMBURG (Ansenbourg) – hrad a barokní zámek Ansembursk˘ hrad mûl vzniknout ve 12. století na místû star‰ího opevnûného komplexu, kter˘ slouÏil lidem z okolí jako útoãi‰tû ve chvílích ohroÏení. V uvedeném století je v pramenech také uvádûn první pfiíslu‰ník rodu, kter˘ se po Ansemburgu psal. Kolem poloviny 15. století hrad vyÏenil sÀatkem s Markétou ze Sassenheimu
Vilém z Rollingenu (ãi francouzsky de Raville). Jejich potomci zde pak Ïili aÏ do sklonku 17. století. Aãkoli Rollingenové bûhem let neunikli zadluÏení, díky úspû‰nému podnikání (budovali mimo jiné vysoké pece) se jim podafiilo rodinn˘ majetek nejen dlouho udrÏet, ale i roz‰ífiit. Ansembursk˘ pán Jakub II. z Rollingenu, kter˘ se stal prezidentem lucemburské provinciální rady, nejvy‰‰í-
Maketa hradu v Ansemburgu
21
lucem:lucem 7.1.10 13:34 Stránka 22
ANSEMBURG
Ansembursk˘ zámek v pohledu z pfiilehl˘ch zahrad
ho zemského orgánu, ve druhé polovinû 16. století zakoupil hrad a panství ⁄ Koerich, kde se hodlal usadit, a proto tamní sídlo nechal podstatnû pfiebudovat. Jeho syn Petr Arno‰t z Rollingenu se opût domohl hodnosti dûdiã ného lucemburského mar‰álka, kterou rod pfiedtím na nûkolik desítek let ztratil, a stejnû tak i mnoha dal‰ích funkcí, z nichÏ na prvním místû stál post místodrÏícího vévodství lucemburského a hrabství Chiny. V 17. století Rollingenové získali i dal‰í lucemburská panství, napfiíklad ⁄ Hollenfels s pevn˘m hradem, ale pfii ‰li o Ansemburg, kter˘ roku 1671 získal niωí burgundsk˘ ‰lechtic Franti‰ek z Thomassinu. Ten velmi úspû‰nû podnikal v rodícím se Ïelezárenském prÛ22
myslu a i díky tomu získal pov˘‰ení do rytífiského stavu, spoleãnû se sv˘mi ‰vagry Tomá‰em z Ryaville (téÏ z Riaville) a Tomá‰em z Marchantu. Potomek poslednû uvedeného, pocházejícího z podnikatelské rodiny z oblasti mûsta Namuru, získal na poãátku 18. století ansemburské panství prakticky celé jiÏ jen pro sebe. Kromû toho zdû dil TomበII. i polovinu sousedního ⁄ Simmernu. Roku 1728 byl pov˘‰en císafiem Karlem VI. do stavu svobod n˘ch pánÛ a mohl si zvolit i predikát – vybral si Ansemburg, ale jen pár dní poté zemfiel. Pohfiben byl na svém panství nedaleko ansemburského sídla, v kostele v Tüntingenu, kde nechali Marchantové za úãelem rodinn˘ch pohfibÛ pfiistavût boãní kapli napravo
lucem:lucem 7.1.10 13:34 Stránka 23
ANSEMBURG
od oltáfie. Zajímavé sepulkrální památky na Tomá‰e Marchanta a jeho rodinu si tu lze prohlédnout dodnes. Tomá‰Ûv syn Lambert Josef Marchant, sbûratel a majitel velkolepé numizmatické sbírky, se roku 1750 doãkal dokonce hrabûcího stavu. Potomci rodu MarchantÛ Ïijí v Ansemburgu dodnes. V nejstar‰í stavební fázi, snad z druhé poloviny 12. století, vznikla na hradû palácová stavba, na kterou se souãasnû nebo vzápûtí pfiipojila ãtvercová obytná vûÏ v jihozápadním rohu hradního prostoru. VûÏ se ov‰em do dne‰ních dnÛ nedochovala, její existence a poloha je odvozována pouze podle archeologick˘ch nálezÛ. Zrovna tak není jisté, Ïe jiÏ pfii první stavební fázi vznikla hradní kaple, která je poprvé zmiÀována prameny roku 1217. Nezpochybnitelné zato není pfiipsání nejstar‰í zdej‰í hradby této první stavební fázi. Druhá stavební fáze se pak datuje do poãátku 14. století, kdy tu ve vrcholnû gotickém slohu byly roz‰ífieny obytné i hospodáfiské stavby a vystavûny obû oválné vûÏe, jedna chránící bránu, druhá zaji‰Èující obranu na severov˘chodû areálu. I v dobû renesance se na Ansemburgu rozsáhle stavûlo a upravovalo, coÏ dokládají jak dochované prvky hradního jádra, tak tfieba i letopoãet 1565 nad hlavní, opevnûnou bránou k pfiedhradí. Pfiedhradí se ostatnû v této dobû promûnilo v typick˘ ranû novovûk˘ dvÛr, dÛ leÏitou základnu vrchnostenského hospodáfiství a podnikání. Doba tfiicetileté války si vyÏádala dal‰í stavební opatfiení, pfiedpokládá se, Ïe obranné objekty v severozápadní ãásti hradu, v nichÏ mohl b˘t umístûn vût‰í poãet dûl, vznikly právû tehdy. Posléze jiÏ hrad k rezidenãním úãelÛm vyuÏíván
nebyl, Marchantové pochopitelnû dávali pfiednost pohodlnûj‰ímu zámku nedaleko odsud. Nûkteré ãásti se proto promûnily v ruiny, které jiÏ nebyly obnoveny. Rozsáhl˘ ansembursk˘ hrad je velice sloÏitû budovan˘m objektem leÏícím na zalesnûném skalním útesu nad údolím. Románsko-gotické hradní jádro se nachází v jeho jihov˘chodní ãásti, kde vznikly nejstar‰í ãásti hradu. Jeho palác je vlastnû sloÏen ze tfií rÛzn˘ch stavebních útvarÛ, z nichÏ ten centrální ve svém stfiedu ukr˘vá kromû jin˘ch gotick˘ch klenut˘ch místností také tu nejzajímavûj‰í, prostorn˘ sál s krbem. Pro dne‰ní vzhled objektu tu byla dÛleÏitá i etapa renesance, coÏ dokládají typická okna ve tvaru kfiíÏe na jiÏní fasádû. Na palác se napojuje hospodáfiská budova a kuchynû, jejichÏ
Monumentální barokní brána k nádvofií ansemburského zámku
23
