D r. B. H A C A R . P r o s t ě jo v :
N ávštěvou u P. J. G. H agena S. J. Vzpom ínka k jeho úmrtí.
K d y ž jsem se o prázdninách r. 1928 vracel z A frik y přes S y rakusy a Neapol, zastavil jsem se i v Řím ě nejen proto, abych shlédl n evyrovn ateln é starověké pam átky a umělecké poklady Věčného Města, n ýbrž také, abych seznal jeho pamětihodnosti v ě decké. Z těch lákala mne, jak předm ětem výzkum ů, tak osobou ředitele P . J. Q. H a g e n a obzvláště S p e c o l a V a t i c a n a — vatikánská hvězdárna. A tak hned druhého dne dopoledne opustil jsem stinný Fischerův »P a rk -H o te l« na Via Sallustiana, abych dal se za věsti taxam etrem k Vatikánu. B y l žh a vý den horkého léta 1928 a ulice římské, ačkoliv b y lo časně dopoledne, dýchaly žárem skoro podobným tomu, k terý zažil jsem na Sahaře. P r o to b ylo pod těžkou kopulí sv. Petra velm i příjemno, a dvojnásob nerad loučil jsem se s těmito úžasnými prostorami. Opouštěje velechrám , v y z ved l jsem si fotogra fick ý aparát, k terý je zde nutno při vstupu odložiti a použil jsem příležitosti, abych se u portýra inform oval o přístupu ke Specola Vaticana. N ež informace ochotného muže n eb yly mi mnoho platný: octl jsem se v e spleti n ádvoří a prů chodů nynějšího Vatikánského M ěsta, v níž n ebylo lze snadno se vyzn ati. V tom blížila se jakási v ý p ra v a cizinců. Zasvitla mi naděje, že u jejího; průvodce dostane se mi žádaného pokynu. Bohužel zklamal jsem se. Na můj z d v o řilý dotaz průvodce mne zm ěřil po h rdlivě a houkl: » A v e z vous perm ission?« N ačež se ke mně otočil zády. Snad ho zlobilo, že se potloukám světem sám, b ez přísluš nosti k » v ý p r a v ě «. N ež n epozbyl jsem m ysli a doufaje v e šťastnou náhodu, kráčel jsem nazdařbůh dále. T a to šťastná náhoda vskutku se dostavila v podobě m alého klučiny, který na můj dotaz po Spe cola Vaticana ochotně a h orlivě se nabídl, že mi ukáže cestu. Můj bosonohý, opálený průvodce b y l ro zen ý »ciceron e«. V ážně mne poučoval o význam u budov, kol nichž jsme kráčeli a konečně za stavil se před branou, hlídanou v y so k ý m portýrem v livreji. »G iardini Vaticani,« řekl, ukazuje na bránu. Dal jsem mu několik soldi odměnou za ochotu a kráčel jsem, ne bez pocitu nejistoty, k por tý ro vi. T a nejistota měla původ v nedostatku onoho »perm ission«, iehož ke vstupu do vatikánských zahrad jsem ovšem — neměl. Možná také, ž e nebyl bych se dostal dále, ale snad jméno P. H a gena b ylo kouzelným slovem , jež opatřilo mi vstup. »P a d re Hageno,« řekl portýr, vy slo v u je »A d že n o ,« a k ý va l ochotně hlavou, krytou kloboukem se stříbrným i prým k y. Propustil mne i s apa rátem bez nám itky a dokonce s poklonami.
A tak octl jsem se v e vatikánských zahradách, o nichž tak často jsem před tím slyšel a četl. K ráčel jsem po upravených stez kách, jichž jem ný písek křupal lehce pod nohama. V ysok é, štíhlé km eny palem se širokým i, nehybným i listy vz ty č u jí se k tm a vo modré obloze, ku želovité cypřiše a košaté pinie kupí se v e stinné háje, rhododendrony a filodendrony, bambusy a dračince tísní se okolo kaskád vodotrysků. N e b y lo zde však nikterak posvátné ticho: v e stínu o liv o v é h o háje hrálo si hlučně několik osmahlých dětí. Ochotně mi ukázaly cestu. Za m alým záhybem , ozdobeným umělou skalou s jeskyní a skupinou v ě jířo v ý c h palem, vy n o řila se ze strom ové zeleně cihlová budova s masivní, nevysokou věží, věnčenou šedivou kupolí. O účeli kupole nebylo poch yby — zde b yla Specola Vaticana! D ěti zm izely, k d y ž jsem uspokojil jich naléhavé přání, abych je v y fotogra fova l, i jal jsem se hledati vchod. B y l otevřen . V chodbě nikoho, na schodišti nikoho. Stoupal jsem ted y dále do prvého patra. Ani zde n ebylo ž iv é duše. Zlodějů se zde asi n eobávají! Octl jsem se v knihovně s regá ly plnými svazků časopisů a publikací h vězdáren a učených společností, od podlahy ke stropu. Prázdná místa stěn jsou ozdobena fotografiem i h vězdné oblohy, několik starších, patrně vy řa zen ý ch přístrojů uprostřed. Všude chládek a naprosté ticho. Pom yslil jsem si, ž e vlastně z v o lil jsem nevhod nou dobu: poslední noc byla krásná a teď jistě po celonoční práci vše spí. P rošel jsem ted y sály zpět a sestoupil po schodech, ro z važuje, co činiti. Z těchto rozpaků vy svo b o d il mne na štěstí přicházející mladší muž, jak se hned ukázalo, sluha P. Hagena. Můj dohad b y l správný: P. H agen ještě odpočíval po ncci u dalekohledu. Nicméně sluha nepřipustil, abych odešel. V yžá d a l si mou navštívenku a na chvíli se vzdálil. B r z y se vrátil a oznam oval, že ředitel již před chvílí se probudil a že za krátko přijde. N e trva lo to vskutku ani deset minut. V e dveřích ob jevila se hubená a gracilní, však přímá po stava 821etého jesuity v černé sutaně, s orlím nosem v bledém* obličeji, s kom binovaným i brejlem i na krátkozrakých a presbyopických očích. C e lý jeho z je v připomínal mi ž iv ě P . Stanislava Vydru, tak jak ho Jirásek plasticky v y líč il v e svém F. L. V ěk o vi. H ovor zprvu francouzský, přešel do němčiny, jakm ile se P . H agen do věděl, že ovládám jeho mateřštinu. T o č il se zprvu okolo našich domácích věd eckých poměrů, o nichž ale P . H agen byl inform ován velm i málo. Vzpom ínám si. že u tkvělo mu jméno asistenta M razka z astronom, ústavu německé u niversity v P ra ze. P a k mne vyb íd l k prohlídce h vězdárn y a sbírky fotografií. H vězdárna je zdob papeže Ř eh oře X III., velik éh o reform átora kalendáře (1572— 1585). P . Hagen b yl povolán za jejího ředitele r. 1906. T eh d y b yl jejím hlavním nástrojem M erzů v refraktor otvoru 270 mm, dále měla poledn íkový kruh a astrofotografický dalekohled, určený k m apování obloh y objektivu 330 mm otvoru
a 3’ 43 m ohniskové vzdálen osti s visuálným refraktorem 200 mm otvoru a 3'6 ohniskové vzdálenosti. Roku 1911 přibyl ló p a lco v ý (41 c m ) refraktor M erzů v, nyní hlavní nástroj hvězdárny. Štědrého podporovatele měla hvězdárna ještě v dřívějších letech v papeži L v u X III. Za něho byla přestavěna a zařízena vila, přiléhající k mohutné, starobylé věži, pro hvězdárnu. Na v ě ž i byl umí stěn později právě zm íněný refraktor M erzův. P o dlouhé stezce, z v ě tš í části po hřebenu mocné hradební zdi je lze dojiti k Leoninské věži, staré v íc než tisíc let, na níž jest umístěn fotogra fick ý refraktor. V hlavní v ě ž i h vězdárn y je klenutý sál, do něhož mne
Pohled na hvězdárnu Vatikánskou.
P. Hagen uvedl nejdříve. Jeho kupolovitá klenba nese malbu, která je věrn ým zpodobením hvězdné oblohy. H v ě z d y souhvězdí V el kého L v a skutečně svítí — jsouť to malé ž á ro v k y — ku poctě šle chetného obnovitele h vězdárn y, papeže L v a X III. Ředitel je vlastně celým personálem hvězdárn y, placených observátorů nebo asi stentů není, aspoň nebylo tehdy. O všem jsou tu volontéři. Tak zde nedávno pracoval F r . B e c k e r a nyní jsou tu dva pozoro vatelé, Angličan a Holanďan. H lavn í refraktor b yl tou dobou v ě nován fotom etrické přehlídce m lhovin N. Q. C., již konal především P. Hagen sám. V letech 1922, 1925, 1927 v y šel z těchto prací třídílný »P rep a ra to ry Catalcgue fa r a Durchmusterung of Nebulae«. R. 1928 pak vy d a l Fr. B ecker »G en eral C atalogu e«. H o vo r o těchto
pracech a publikacích ved l samočinně k zmínce o nejoblíbenějším tématu H agen ovu : o »tem ných m lhovinách«, předm ěte to, který v y v o la l v posledních letech velm i živou diskusi. č ten á ři tohoto časopisu znají obrázek »tem né m lhoviny v sou h vězd í O riona«, připojený k č. 6. III. roč. »Ř íš e h vězd «. Je to známá »h la va koně« blízko £ Orionis. K d y ž jsem se zmínil o tom to ob jektu, P. Hagen vstal a za chvíli se vrátil s fotogra fick ým nega tivem . »Je to originál onoho obrazu,« řekl, »ja k vidíte, ani stopy po tm avé m lhovině a po kontuře koňské h lavy. T a to kontura je pouhým kopírovacím efektem. T m a v é m lhoviny se dosud nikomu nezdařilo fo tog ra fo va ti.« V y p rá v ě l pak o pokusech W o l f o v ý c h fo tog ra fo va ti »k ou řové m lh ovin y« (Rauchnebel — n ázev W o lfů v ). W o lfo v i nezdařilo se sice ani vid ěti ani fo tog ra fick y zachytiti žád nou z H agen ových mlhovin, ale podařilo se mu aspoň bezpečně spatřiti podivnou B axendellovu »temnou m lhovinu« N. Q. C. 7088, již se však až dodnes rovn ěž nepodařile fo tografovati. Druhá cíázka, již jsem uvedl, týkala se časového rozdílu visuálných a fotografických fa zí m ěnlivých hvězd, zejm éna pak pckusů M a g g i n i h o, o nichž se Hagen zmiňuje v e svém díle »D ie veranderlichen Sterne I.« S. 603 a násl., P . H agen prohlásil, že li tuje, že tuto zmínku pojal do svého díla. O reálnosti rozdílů M a gginiho pochybuje. Předpokládal, že M aggini bude v e svých m ěře ních pokračovati, ale poněvadž toho nečiní, jest pravděpedobno, že asi sám není přesvědčen o jich bezpečnosti.
K d y ž jsem se loučil s P . Hagenem , nemohl jsem se ubrániti myšlence — při pohledu na jeho stařecky bledou a hubenou tvář, oživenou toliko jasným a očima, — že ho dnes vidím po p rvé a — naposledy. Na tu myšlenku jsem si vzpom něl, k dyž časopisy ne dávn o oznám ily smrt tohoto badatele. Budiž mi na konec dovoleno připojiti někclik životopisných dat. V yjím ám je z nekrologu, k terý uveřejnil nedávno nástupce Hagenův v e správě Vatikánské h vězdárn y, P. J. S t e i n S. J. v Astron. Nachrichten. D r. Ph. et T h . h. c. P . Johann G e o rg Hagen narodil se v Bregenci r. 1847. Jeho otec byl tam učitelem. Tu n a v štěvo va l ele mentární školu a první ročník reálky, načež byl poslán jako ex ternista do jesuitské koleje v e Feldkirchu. R. 1863 vstoupil do to v a ry šstva J ežíšova a po n oviciátě v Qorheimu odešel na studia klasické filologie a rhetoriky do Fridrichsburgu v Munsteru a fi losofie v M aria Laach. Tam působilo: naň mocně studium exaktních v ěd i vy žá d a l si svolení svých představených ke studiu na aka demii v Munsteru. Zde měl na mladého jesuitu n ejvětší v liv prof. Heis, který přednášel matematiku a astronomii. Na něho vzpom ínal Hagen po ce lý svůj život. Příštího roku odešel do Bonnu, a b y na universitě pokračoval v e studiích. R. 1870 hlásil se dobrovolně
k nemocniční službě do Francie, ale již během týdne onemocněl tyfem . T. z v . »k v ě tn o v ý m i zá k o n y « b yl nucen opustiti Německo. Odebral se ted y zpět do Feldkirchu a tam po tři léta v y u č o va l ma tematice na gymnasiu. R. 1875 odešel do Anglie na theologická studia, r. 1878 byl vy svěce n , načež byl jm enován učitelem na ko leji v P rairie du Chien ve státě W isconsin v U. S. A. Zde začal svou astronomickou činnost zřízením malé h vězdárn y. A ježto skrovné prostředky nutily ho ke skrom ným cílům, věn o va l se zde studiu m ěnlivých hvězd. R. 1888 byl povolán za ředitele hvězdárn y při G eo rgetow n -C o llege u W ashingtonu. Zde jal se prováděti plán, již d říve pojatý: m apovati a íotom etricky prom ěřiti okolí měnli vých hvězd. Tak vznikl » A tlas stellarum variabilium «, dílo, které jeho jméno učinilo znám ým všem pozorovatelům m ěnlivých hvězd, jimž stalo se záhy nepostradatelnou pomůckou. Příslušná pozoro vání byla dokončena r. 1905. P r v é tři serie v y š ly ještě za pobytu H agen cva v G eorgetow nu, ostatní tři v letech 1906— 1908. K nini přibyla nedávno sedmá řada za spolupráce prcf. K. G raífa a M. Esche S. J. Jak již uvedeno, b y l H agen r. 1906 jm enován ředitelem Vatikánské h vězdárn y a sice z popudu kardinála M afíiho. Zde ujal se s obvyklou energií prací souvisejících s vydáván ím astrografického katalogu. D íky jeho úsilí v y š lo do r. 1928 deset svazků tiskem (55°— 64°). Současně řídil přestavbu a reorganisaci h vě zdárny. Z ostatních prací H a gen cvých dlužno jm enovati na prvém m ístě' monumentální dílo »D ie veránderlichen Stern e«, jehož první sva zek, část historicko-technická, je z pera H agenova, druhý svazek, m atem aticko-fysikální od P . J. Steina. Četné drobnější publikace H a gen o vy jsou věn o vá n y íysikálnímu výkladu m ěnlivých hvězd, zejména ceíeid, studiu hvězdných barev, mechanickým důkazům zemské rotace a zejm éna temným mlhovinám. Jsou uloženy v publikacích hvězdáren G eo rgetow n -G ollege, Specola Vaticana, v Astron. Nachrichten a j. Literaturu matematickou obohatil v e likým, třís v a zk o v ý m dílem »Synopsis der hoheren Mathem atik« (Berlin 1891— 1905), jehož n ové vyd á n í připravoval ještě bezpro středně před smrtí. O jeho ochotě, přispěti radcu ať ústně nebo písemně, přesvědčil jsem se sám a že i skutkem rád přispěl tam, kde p ozorova l úsilí a zájem, o tom vým lu vn ě svě d čí V III. svazek publikací Vatikánské h vězdárn y, obsahující katalog hvězdn ých barev od známého ama téra H. O s t h o f f a. Jest velm i poučno přečisti si předmluvu to hoto svazku: autor v ní v y p rá v í, kterak marně hledal útulek pro svůj katalog v publikacích některé akademie německé, až mu ho konečně poskytla Specola Vaticana. Jakou službu tím prokázal P . Hagen věd ě a pozorovatelům , v í každý, kdo měl k dy co činiti s barvam i hvězd. Na jaře 1930 se P . Hagen roznemohl. Choroba jeho se sice v červnu zlepšila tak, že mohl se věn o va ti i některým pracem, ba
dokonce i sepsati článek pro časopis »N aturw issenschaften« o Foucaultově pokusu k yva d lovém . L e č začátkem srpna zhoršil se jeho stav a k d y ž se přidružil zánět ledvin, zm izela záh y všecka naděje. Dne 5. září P . Hagen zesnul. P ra c í svou si zajistil čestnou a trvalou pamět!
F R A N T . M O R Á L E K . P ra h a :
Orloj na véži svatovítské. (O tištěn o s au torovým svolen ím z »N ár. L is tů « ze dne 27. září 1930.)
Krásný pohled na majestátní stavbu chrámu sv. V íta od bal konu III. hradního n ád voří rušil na v ě ž i zející černý otvor, kde po staletí umístěny b y ly starobylé hodiny. Dne 23. prosince m. r. upozornil jsem továrníka Tom áše Baťu na tuto okolnost a zároveň příležitost, aby po příkladu jiných mecenášů zvěčn il své jméno v dějinách d osta vb y chrámu svatovítskéh o zn ovu zřízen ím histo rického orloje, složeného do té chvíle v arkádách starého hradu. Již dne 6. ledna t. r. odpověděl továrník B a fa a k d y ž byla zatím postoupena celá v ě c staviteli chrámu arch. Dr. H ilb ertovi a orloj předběžně sestaven hodinářem Janem Hejnalem z Mělníka, uvolil se dne 12. května uhraditi náklad, spojený se znovuzřízením v ě ž ního orloje. A tak slyšen b y l občas v poslední době nad hradem pražským úder silného, hlubokého tónu, celé generaci neznámého; v p řed večer svátku sv. V áclava, 27. zá ří b y l pak v pravideln ý chod uveden starý orloj, k terý po svém znovu zřízen í a doplnění scházejícím i součástkami, opět udává správn ý čas pro celou Prahu. Nasloucháme-li jeho hlubokému, temně zbarveném u tónu, je m ožno obrátiti m ysl do různých historických období, k d y tento orloj b y l ukazovatelem a svědkem dějinných událostí na hradě českých králů: odbíjel na příklad v roce 1618 dne 23. května devátou hodinu, k d y ž čeští sta vo vé vešli na hrad, aby vy ú č to va li s císař skými m ístodržícím i známou defenestrací, a krátce potom dne 8. listopadu 1620, po odbití dvanácté hodiny počala se nedaleko odtud nešťastná bitva na B ílé H oře. K dějinám tohoto věžn íh o orloje hodlám zde uvésti několik dat z materiálu, čerpaného z archivu m inisterstva vnitra, ze spisů české kom ory, a hlavně z archivu pražského hradu ze spisů d v o r ního stavebního úřadu a zám eckého hejtmanství. H odiny na věži svatovítské uvádějí se již v roce 1537, k dy při bouři udeřil blesk do v íž k y , na které b y ly bicí hodiny, ale bez škody větší. Kronikář V á cla v Hájek z Libočan vy p ra vu je o požáru hradu pražského dne 2. června 1541, že zapálila se také kom ora kostelní, v které byl orloj a hořela vzhůru. Spadl též zvon , na nějž hodiny bily. Puškař T om áš Jaroš ulil v rcce 1552 dva hodinové cim bály (Uhrschellen) v e v á z e 55 centů 111 liber, a dostává r. 1556 ze S la v k o v a 20 centů
cínu k ulití velikého hodinového cymbálu pro kapitulní kostel v Praze. Roku 1587 píše císařův komorník Hans Popp a 1589 sám císař Rudolf II. dvakrát hodináři P ec h lerov i do Magdeburku stran objednaných u něho n ových hodin pro král. zámeckou kostelní věž, které b y ly pak 1590 přes L itom ěřice na hrad dopraven y a Pechle-
Poh led na stroj o rlo je svatovítského. (F o to g ra fii zapůjčil proí. C. C h ysk ý.)
rovi zaplaceny obnosem 300 tolarů. T y t o hodiny b y ly však r. 1602 zn o vu zfízen y zám eckým hodinářem Janem Am ersem a staroměst ským hodinářem Krištofem Schw arzbachem , kterým se v květnu t. r. vy p lá cí záloha 200 tolarů, v červen ci pak v y d á v a jí se v cí sařské zbrojnici deponované hodiny. Nato v srpnu jsou císařským puškařem Martinem H ylligerem přelity k docílení silnějšího a hlub šího zvuku dVa hodinové cim bály na kostelní věži, těžké 57 a 12
centů. P od le partikulářů z r. 1602 zhotovili teh dy tesaři na v ě ž i pro zn ovu zřízen é hodiny zvláštní světnici, malíř v y m a lo v a l čísel níky. zakoupeno b ylo 114 knížek zlata na pozlacení číselníků a ru čiček, zhotoveno n cvé hodinové z á v a ží z olova a h odin ový cimbál v y z d v iž e n b y l z v ě ž ič k y nad kostelem na zámeckou věž. Hodináři Sciiw arzbach ovi za znovu zřízen í uznáno 830 tolarů a vyplacen o 415 kop českých. Zám eckým hodinářem (U hrrichter) jest od r. 1602 Jan Am erse s týdenním platem 2 K> tolarů a s deputátem 30 tolarů ročně na uhlí k vytápěn í hodinové kom ory, na olej k mazání stroje, na světlo a drát. Od října 1É06 ustanoven b y l za zem řelého Am erse hodinář Konrád Steftenauer, rodilý Š výca r, který 1625 žádá o zá lohu k op ra vě hodin, jelikož po 7 let za c p ra v y nebyl placen. O tr a vuje skutečně 4 poškozené kusy u hodin a vyp lá cí se mu příslušná odměna. V r :c e 1634 nastupuje za něho Kašpar Heim. P ři p řevzetí hodin se zjišťuje, že Steiíenauer hodiny poškodil jednak přehazo váním obilí, jednak různými jiným i pracem i v hodinové kcm oře. takže musí b ýti celé rozebrán y a opraven y, jelikož h odin ový stroj je pokryt ztvrd lý m mazem z oleje a prachu a má těžk ý chod. Za opravu žádal Heim celkem 225 kop grošů. Roku 1637 maluje číselníky na zám ecké vě ž i znám ý císařský malíř M atyáš M ajer. K d y ž roku 1681 zem řel zám ecký hodinář Jiří Muller. ustanovený od října 1670, nastupuje na jeho místo pomocník Krištoi W int. B rzy potom, při velkém p o větří stržena a na kusy rozbita měděná deska, zdobená písmenem R, korunou a zlatým rounem a umí stěná na v ě ž i pod čtvrth odinovým číselníkem. P o W in to v i usta noven byl 1688 zám eckým hodinářem » v e lk ý hodinář« ze Starého M ěsta P e tr Neumann, který hodiny po p rvé opatřil kyvadlem , d v o jitým hnacím strojem a za 300 zlatých v dob rý chod uvedl. P o smrti hodináře Petra (1720) nastupuje na jeho m ísto syn Jan V á cla v Neumann. A ž dcsud bylo 7 číselníků nam alováno pouze na kamenné desce, v roce 1729 pořízeny b y ly n ové číslice řím ské a jiné okrasy a nam ontovány na desku. Č íslice_ zhotovil zám eck ý hodinař Jan V á cla v Neumann ze 140 liber mosaze a pasíř P etr Paullerlyn ie v ohni vy zla til. Na tuto úpravu povolili čeští sta v o v é 1.800 zl. ke cti sv. Jana Nepomuckého a jiných patronů zem ě České. Celá re staurace hodin stála však 2.197 zl. 49 kr. a byla v roce W30 na podzim skončena. Jsou ted y nynější dva číselníky 200 let staré. V roce 1732 zem řel hodinář Jan V á cla v Neumann, zanechav 500 zl. dluhů a dům na Starém M ěstě v Platnéřské ulici s vinicí u Troje. Na jeho místo ustanoven byl malostranský hodinář Sebastián Londensperger, ja k - nejmladší ze 6 žadatelů, aby mohl 265 schodu na v ě ž dvakrát denně snadno vystu p ovati a hodiny podle kompasu nařizovati. Měl za to roční plat 186 zl. 40 kr., vo ln ý byt a 72 trámů plaveného d říví k vytápěn í hodinové kom ory. P o opravě hodin v roce 1733 žádá Lcndensperger ved le sm luvených 300 zl. ještě
o příplatek 442 zl. 10 kr. za vykon an é o p ra vy při rozebírání stroje a zakoupený materiál. V ykazu je v e 3 přílohách nově zhotovené součástky, zejména n ové anglické k yva d lo s tyčí 18 střevíců dlou hou a s olovem zalitou hlavou, zařízenou k posunování (d řívější k yva d lo totiž byle za věšen o na řemeni a podléhalo vlivů m povětrnosti). V roce 1735 ulit byl n o v ý čtvrth odin ový cimbál od zvon aře Zachariáše Dietricha v e vá ze 290 liber, na místo cimbálu z r. 1562, který byl silným m razem roztrhán. P ři obléhání P ra h y r. 175/ byl hodinář Londensperger zvlá šť • odměněn za horlivou účast při hašení četných požárů na hradě. Hodiny utrpěly při bom bardování hradu též značnou škodu, b y vše prostřeleny asi 7 kou lemi (báň v ě ž e sama měla 79 takových průstřelů). O p ravova l tedy Londensperger v e s vé dílně orlej od června 1757 až do Veliko noc 1758 a žádal, aby mu na sm luvených 550 zl. b y lo za mimo řádnou práci a nakoupený materiál doplaceno ještě 700 zl. Kom ora nařídila prohlídku opravených hodin a zjištění nových součástek » velk ým liodinářům« Starého M ěsta Janu M ittererovi a Frant. Eisgru berovi, kteří však protokolárně odhadli vykonanou práci a do daný materiál dokonce na 1.400 zl. Kom ora vyplatila však pouze 965 zl. S tarý Londensperger byl též dne 25. června 1760, když hořel v noci bleskem zapálený vršek věže. m ezi prvním i, jenž po máhal kominíkům Ferarim u a Demartinimu při velk é vichřici osekati hořící helmu a svrhnouti ji na nádvoří. P ři znovu zřízen í věžn í báně v roce 1769— 1771, které dostalo se tehdy nynější form y, obdržel za zřízen í bicího stroje k cimbálům a za zhotovení oběhu u nového měděného, 514 lokte vy sok éh o Iva na vršku v ě ž e 170 zl. a zem řel pak v roce 1776 po 401eté službě. Na jeho místo jmenován byl opět malostranský hodinář V á cla v W illfahrt, kterého po rovn ěž dlouhé službě vystřídal jeho pcm ocník Rudolf Drescher (1812). T eh d y (1814) b y ly hodiny opět po dlouhé době řádně vy čištěn y a opraven y, což se opakovalo i v roce 1831. O mnoho let později (1864), b y v k tomu z v lá š ť v y zv á n , provedl hodinář Martin Hruška velikou opravu hodinového stroje za 196 zl. T eh d y nahrazeno bylo ozubené střední kolo a znovu zřízen graham ský chod hodin. Jelikož Drescher byl po v íce než 51 leté službě stářím úpině vysílen a k další službě neschopen, pověřen b yl po jeho pensionován í a zrušení původního místa zám eckého hodináře Martin Hruška řízením a natahováním věžních, jakcž i všech jiných hodin v e hradních komnatách za roční plat 200 zl. a naturální byt ve hradě. K vytápěn í hodinové kom ory na svatovítské v ě ž i dostalo se mu 4 sáhů dříví. Hruškovi nebylo dopřáno, a b y konal novcu službu hodináře hradu pražského příliš dlouho, neboť již 16. listopadu 1868 zem řel a na jeho místo jm enován byl ze 6 žadatelů jeho bratr Do minik. V roce 1874 žádal Dominik Hruška o zvýš en í platu Z 2 200 zl. na 300 zl., jeho žádost byla však zamítnuta. — Krátce nato v r. 1877 zem řel a na jeho místo z 5 žadatelů jm enován b yl opětně jeho syn Julius Otokar Hruška. V rcce 1895 dne 21. dubna b ylo mu započíti
s rozebíráním věžního orloje, který na žádost stavitele dómu J. M okra měl býti asi po 4 ro k y deponován v zám eckém hejtman ství, až b y totiž skončeny b y ly restaurační práce na v ě ž i chrá m ové. V yčištěn é a zn ova sestavené hodiny depon ovány b y ly ve stavebním d vo ře č. p. 49-IV. za Jelením příkopem a H ruškoví sní žen roční plat z 200 zl. na 160 zl. a k vytápěn í místnosti dáno mu k disposici již jen 5 m 3 dříví. U ložen ý orloj a ostatní hradní ho diny o p ra vo va l Hruška již jen do r. 1904. k dy napolo osleplý po žádal o zrušení svéh o služebního poměru a odešel jako zcela ne m ajetný do pražského chorobince. V roce 1906 požádala Jednota pro dostavění chrámu sv. V íta o vyd á n í hodin, aby po skončení restauračních prací a před snesením lešení ještě na v ě ž b y ly v y zvednu ty a v chod uvedeny. K v y říz e n í žádosti však nedošlo pro různost mínění v otázce jich budoucího udržování a protože podle názoru zúčastněných m ěly býti hodiny ještě odborně a pečlivě prozkoumány, zdali k opětnému umístění na v ě ž i se hodí. P ř i té příležitosti v y slo v en byl tehdejším zám eckým hejtmanstvím také návrh na uložení jich do musea k rá lo vství Českého. Neukončené jednání m ělo za následek, že od té d ob y až do květn a letošního roku, ted y tém ěř po čtvrt století, zůstaly součástky památného orloje svatovítskéh o ro zložen y v místnostech Starého hradu.
Z hvězdáren a laboratoří. H ypothésa o nadřaděné soustavě galaktické. (T h e Su per-G alaxy hypothesis. H a rv a rd C ollege O b serv. Circular 350. B y H a rlo w Shapley.) P ře d několika le ty autor předpokládal jak o p ra co vn í hypothesu, že naše galaktická soustava (soustava Mléčné d r á h y ), je ž se ukázala b ýti n eobyčejně rozsáhlou a složenou z mnoha členů, vzn ik la spojením hvězdokup a h vězd n ých m račen a že ještě v zro s tla assim ilací a rozdělením vnějších soustav. P o d le p o zo ro v á n í doš,el k zá věru, že vn ější soustavy, jako M a g e lla n o v y ob la k y a spirální m lho v in y , není m ožno p orovn á va ti ro zm ě ry , počtem členů a povahou s naší s o u s t a v o u M l é č n é d r á h y , je ž se zdála b ý ti jedinečná. Soustava místní b y la p o v a žo v á n a r o zm ě ry a složením také za podobnou M agel. oblakům a je d n o tlivý m hvězdokupám , je ž skládají M léčn ou dráhu a b ylo na ni pohlíženo jako na jednu z menších soustav uvnitř v ě tš í organisace — na nepravidelnou jednotku, uloženou v oblacích galak tick ých stálic a poh y bující se skrze ně. P o k ro k v e studiu h vězd n ých m račen M léčn é dráhy a vn ějších soustav typu M léčn é dráhy (g a la x ie s ) připouští dnes revid ovati hypothesu dvanáct roků starou. H lavn í ob tíže d řívějšíh o názoru, je ž jsou nyní o p ra v e n y nebo pom inuty výk lad em , k te rý následuje, jsou ty to : 1. P o je tí h vězd n é sou stavy b y lo neúplné tím, že n epřihlíželo k spirálním m lhovinám a útvarům jim přidruženým . 2. N aše sou stava galaktjcká zdála se b ý ti anomální, jsouc buď ohrom ným mrakem stálic tvaru čočk y, nepo dobným žádné jiné vid iteln é soustavě, nebo spirální m lhovinou o průměru 40 a 50krát v ětším než prům ěr průměrně v e lik é sou sta vy spirální a pět krát tak veliká, jako n e jv ě tš í spirál, m lhovina, je ž je známá. 3. H v ě zd o kupy typu m ezi hvězdokupam i k u lový m i a galak tick ým i jsou podle zjištění n eobyčejn ě vzá cn é. 4. Sm ísení oblak m račen a hvězdokup je p ra vd ě nepo dobným , pon ěvad ž krom ě stálic, h vězd n ých oblaků a hvězdokup, řídce ro z
setých, není žádného odporujícího prostředí. 5. T em n ým a jasným m lho vinám v M léčn é d ráze b y lo přiznáno zvláštn í p ro storové uspořádání. R o z m ě r y s o u s t a v t y p u M l é č n é d r á h y ( g a l a x i e s). G a laktickou soustavu definujem e jako soubor stálic a m lhovin, jejich ž r o z dělení se je v í organ isován o se zřetelem k rovině, určené střední linií M léčn é dráhy. K u lovité h vězd ok u p y jsou proto p o ja ty pospolu s galak tickým i stálicem i a galak tick ým i hvězdokupam i a m lhovinam i, pon ěvadž jsou z je v n ě ro zd ě le n y galaktickou rovinou a p řib ý v á jich s m enší galak tickou šířkou. M lh o vin y spirálné jsou m im o galak tick ý systém , jak je zd e definovaný. N e jv zd á le n ějš í od Zem ě je s t hvězdokupa N. Q. C. 7006 (Vulpecula) 185.000 světel, le t; vzd á len o st je jí od kulov. hvězd ok u p y N. G. C. 2298 jest 260.000 sv. le t; N. G. C. 2419 je 260.000 sv. 1. od N. G. C. 6453 a N. G .C .2298 jest 230.000 sv. let od N. G. C. 6517. Slabé, dlouhoperiodické C e fe id y b lízko galakt. rovin y, p o d ávají sam ostatný přísp ěvek k závěru, že galakt. sou stava má průměr v íc e než 200.000 svět. let. Lineární prům ěr velkéh o a malého M agell. oblaku jest 11.000 a 6000 svět. let. P rů m ě ry ob rovsk ých spirálnich soustav M essier31 (mlh. A n drom eda) a M essier33 jsou, podle Hubbleho, 42.000 a 15.000 svět. let. M ístní soustava, obklopující Slunce, vyzn ačen á rozdělením stálic m o d rých v y s o k é jasnosti, má m eze neurčité; avšak nej v ě tš í p očet badatelů zjistil prům ěr m ezi 5000 a 10.000 sv. let.. Celkem vzato, soustava místní, mračna M agellanova, h vězdná mračna M léčn é dráhy a v n ě jš í soustava typu M léčn é dráhy (g a la x ie ) je v í s p o jitý postup útvarů a m ají porovnatelné rozm ěry . P rů m ě ry jsou od 1000 do 40.000 svět. let, ale málo je jich větších než 50.000 sv. let. Prů m ěr galak tické sou stavy je p roto rozdílnéh o řádu velikosti. G a l a k t i c k á s o u s t a v a j a k o o b l a k g a l a x i í . N a podkladě skutečností, je ž jsm e tu v e výtahu u ved li a na podkladě jiných, je ž autor — jako m éně důležité — neuvádí, předkládá n o v ý ob raz naší galaktické soustavy. P ř i tom předpokládá, že badání příštích let, ved en é snad touto hypotésou, obraz tento m ůže zm ěniti. Svou hypotésu n a z ý v á > s u p e r g a l a x y h y p o t h e s i s « . P řek lád ám tento název, jak je v nápise tohoto referátu, » h y p o t é s a o nadřaděné soustavě galaktické*. Autor o ní p raví, ž e ji příležitostn ě už p řed ložil v posledních letech v růz ných poznám kách a že se liší od d řív ě jš í č o č k o v ité teorie pouze několika málo důležitým i podrobnostmi. R o z m ě ry a složení jsou tytéž. Zm ěny t ý kají se hlavně interpretace. 1. P řed p ok lád á se, že naše galaktická soustava není ani spirálou ne ob y čejn é velikosti, ani pouhou ojedinělou soustavou stálic, jak o oblak M agellanův velk éh o m ěřítka: spíše jest to » s u p e r - g a l a x y « , n a d ř á d ě n á s o u s t a v a g a l a k t i c k á — zploštělá soustava typ ick ých sou stav typu M léčn é dráhy. P o d le hm oty a počtu členů m ůžeme ji p orovnati s oblakem jasných galakt. soustav v souh vězdí C om a-V irgo, k te rý se skládá asi z 300 členů. 2. Naše místní soustava, oblak stálic o průměru několika svět. let, zdá se b ýti soustavou galaktickou, podobnou oblakům M a g ella n ový m nebo ty pickým m lhovinám extragalak tick ým . H v ě z d n ý oblak v souhvězdí Scutum, C ygnus a snad několika m álo jiných význ a čn ý ch oblaků v M léčn é d rá ze jsou nebo b y ly podle této interpretace soustavam i typu M léčn é dráhy v e sm ysle, v něm ž průměrná spirální m lhovina jest soustavou galaktickou. Střední rovina sou stavy místní, nakloněná 12® k rovin ě galaktické, ozna čuje střední rovinu zp loštělé sou stavy galaktické. 3. V ětší část zaznam enaných zatem ňujících mlhovin (a jasných difusních m lhovin ) je soustředěna b lízk o ro v in y sou sta vy m ístní; p o d l e d n e š n í h o názoru tv o ř í equatoreálný tm a v ý prstenec hm oty tak ové, jaká se často pozoru je na krajích nebo m ezi ram eny m nohých spirál, m lhovin. P o dobně se v y s lo v ili Curtis a Seares. P o zo ro v a n á temná m lhovina jest sdru žena se soustavou místní, nik oliv s nadřaděnou soustavou galaktickou fs u p er-galaxy) a je jí pom ěrná vzá c n o s t v e vzd álenostech větších než asi
1000 svět. let jest v souhlase s touto hypotésou a s p ozo ro ván ím i o ro z dělení slabých stálic a ku lovitých hvězdokup. Jen ty ostatní g a laxie naší sou stavy, je ž m ají o b v o d o v é tem né kruhy a jsou vhodně orientovány, bu dou s v ým i tem ným i mlhovinami brániti našemu p ozo ro ván í vzd álen ých stálic. 4. N ení potřebí p ova žo va ti hvězd ok u p y galak tick é a k u lovité této n ove h y p otésy za sdružené gen eticky. Vzniknuvše v m ateřské galaxii, galak tické h vězd ok u p y zů stá va jí blízko je jí ro v n ík o v é r o v in y a zd a jí se b ýti postupně rozp týlen y. Snad jsou kulovité hvězd ok u p y n eo d vislý m i členy nadřaděné sou stavy galaktické a snad představují, podle dom něnky Lundm ark o vy, nej menší ú tva ry kulovitého typu v n ě jš í galaxie. 5.‘ Č ást M léčn é dráhy b lízk o galaktického středu a v něm připouští myšlenku, že v krajině souh vězdí Sagittarius— S corp io— Ophiuchus je jed noduchá spirální m lhovina v e lik o sti a složen í m lhovin y v Androm edě. 6. S ou stavn ý silný pohyb kulovitých hvězdokup se nyní pojím á nikoliv jako skutečný pohyb od M léčné dráhy nebo jak o ob raz všeob ecn é galak tické rotace, ale jako v ýs le d e k pohybu naší místní soustavy. T a k é M agellan ova mračna jsou v rychlém pohybu (zp ětn ém ) jenom se zřetelem k lo kální sou stavě; jsou patrně člen y naší nadřaděné galakt. soustavy. N áleží-li k ní také nejb ližší extragalaktické m lhovin y (N . G. C. 6822, Androm eda, M essier3 3 a j.), je třeba dále zkoumati. P o v a žu jem e -li naši soustavu galaktickou za n a d ř a d ě n o u sou s t a v u g a l a k t i c k o u v e sm ysle těchto úvah, docházím e k těm to dal ším výsled k ů m : Skupina P le já d , m lhovina v Orionu a přidružené stálice, ja k o ž i jiné sk u n k y stálic b lízk o Slunce je v í se — jsouce p o zo ro v á n y ze vzd ále.iosti útvarů v souhvězdích C o m a -V irg o a tím sm ěrem — jako m lhovin ové »u z ly « v e složení naší místní soustavy. S tohoto stanoviska může se také zdáti, že m račno v souhv. Cygnus a soustava místní jsou v dotyku, co ž je názor, k te rý Shapley pronesl před několika lety, ab y v y lo ž il přednostní pohyb stálic v e lik é rychlosti blízko Slunce. Oblakům v souhv. Scutum a A u riga ism e sousedy. P o n ě v a d ž mnohé d v o jic e spirál, m lhovin je v í v ý s le d k y setkání, je m ožn o předpokládati. že m ůže se p ro jeviti v zá je m n ý v liv členů galaktických soustav v hu stém mračnu toho druhu, že nastává rychlá prom ěna z tvarů síeroidálných a spirálných k tvarům typu M agella n ova oblaku (n ep ravid eln ým ). D osavadn í názor o galaktickém jádru a rotaci M léčn é dráhy musí býti pozm ěněn se stanoviska n o vé hypotésy. D alší části badání na tomto poli, je ž je bezprostředně dotčeno h y p o t é s o u o n a d ř a d ě n é s o u s t a v ě g a l a k t i c k é , jsou podle autora ty to : Jsou-li pole galaktických stálic m ezi odděleným i galaxiem i spojitá? P á trá n í po hvězdokupách a jed n otlivý ch stálicích — supergigantech v p ro storu m ezi je d n otlivým i člen y jasného mračna m lhovin C o m a -V irg o : další studie o pohybech slabých stálic k p otvrzen í našeho soustavného obíhání v m ístní sou stavě; m ěření rychlosti m nohých stálic v e všech částech M agella n ový ch m račen; soustavné.studium slabých prom ěnných h vězd v M lé č né d ráze k zjištěn í tvaru, vzd álen osti a om ezení různých m račen stálic. T a k é jsou velm i důležitá soustavná sčítání stálic a ještě důležitějším i se stanou, budou-li sebrána data o spektrech a b arevn ých indexech stálic z krajin hluboko v M léčn é dráze. Z á v ě r : Pozm ěňujem e d řív ě jš í hypoíésu, k teré se je v ila místní sou stava jak o n ep ravideln ý útvar, u ložený v rozsáh lých a sp ojitých mračnech stálic čočk ovitéh o tvaru a dom nívám e se nyní, že soustava M léčn é dráhy je normálním stupněm ve srážk ovém v ý v o ji mračna ga la xií takových, jaké b y ly p o zo ro v á n y v končině C om a-V irgo, Pegassus, Centaurus a jinde. 2. M ístní soustavu podle toho p ovažu jem e za vyjá d řen o u galaxii ne nepodobnou m lhovinám spirálním. k terý m se podobá ro zm ě ry a p ra vd ě podobně m nožstvím stálic. R ozd ělen í difusních mlhovin, ro z d íly m ezi ga lak tick ým i a k ulovitým i hvězdokupam i, některé anom alie v rozd ělen í stálic
a pohybů a některé jiné vlastnosti mračen stálic a m lhovin se v y s v ě tlu jí mnohem vhodn ěji touto novou interpretací. 3. H lavn í předností h yp otésy o n a d ř a d ě n é s o u s t a v ě g a l a k t i c k é , o níž Sh apley zdůrazňuje, že je hypotésou pracovní, je podle autora to, že naše soustava M léčn é dráhy p o zb ý v á svéh o v ýjim ečn éh o v ý znamu co do v elik o sti složen í a obsahu a m ísto toho se o b jevu je jako no:m ální stadium v ý v o je hustého r o j e s p i r á l n í c h m l h o v i n .
Seydl.
Zprávy se k cí pozorovatelů. S e k c e p o z o r o v a t e lů
p rom ěn n ý ch
h vězd.
D alší p ozo ro ván í zaslali sekci pp. Bláha, Vyhnal a Š ed ý, takže spolu s v ý s le d k y pražských členů p o zo ro v a c í materiál sekce b yl rozm nožen opět 0 několik set p ozorován í. Jelikož nyní již většina letních sou h vězdí zapadá, prosím e ve šk e ré členy, m ají-li ještě nějaká p ozorování, ab y je co n ejd říve sekci zaslali k redukci. P o z o r o v a c í řad y již redukujem e; k tomu se při hlásili pp. Bláha, H ylm ar a kol. M atoušek. V ý s le d k y n ově získané o stá licích R Y B o o tis a V A q u ila e je v í velm i z a jím a v ý ráz a spolu s řadami dosud již zp racovan ým i budou v e výtahu publikovány v Astr. Nachr., kam b y ly již částečně zaslán y, je lik o ž na v y d á n í sam ostatné publikace není prozatím pro finanční ob tíže naděje. Členům budou zaslány zvláštn í otisky. Fotom etr k osm ipalcovém u hledači vých od n í kopule L. H. Š. jest již d o končen a v nejbližší době se začne pravid eln ě m ěřiti. Originální návrh podal a konstrukci b ezvad n ě sestrojil člen p. R N S t. Vlad. Vand, za c o ž mu vzd á vá m upřímné díky. F o to gra fii a p od rob n ý popis, kterého pro technické obtíže_ není m ožno otisknouti nyní, nalezne čtenář v některém z příštích čísel Ř. H. R o v n ě ž i foto gra fick á aparatura jest v hlavních rysech připra vena k fotom etrickém u p ozo ro ván í planetoidy Fros, c o ž bude naším nej důležitějším úkolem v zim ním období. A č k o liv jest ještě tato planeta od nás dosti vzd álen a — je jí oposice nastane až 29. ledna 1931 — , jest již 1 nyní íotom etrick y hojně p ozo ro ván a a je v í, podle očekávání, velm i prudké světeln é zm ěn y i v intervalech kratších než 15 min. U pozorňujem e znovu člen y na toto za jím a v é těleso k p ozorován í. V prosinci, lednu, únoru a březnu bude viditelná i trie d ry a nejm enším i dalekohledy. M a p y pro p ro sinec b y ly u veřejn ěn y v »P řeh led u úkazů, 1930 II.*, pro následující m ěsíce budou v y d á n y ještě včas. Z vlá ště vítan é jsou serie p ozo ro ván í během krátké d ob y ; odh adovati m ožno k ažd ých 10 min. Druhé číslo cirkuláře s p ok yn y k p ozo ro vá n í v y jd e počátkem prosince. Sekce n avazuje ro v n ě ž s ty k y s h arvardským s v ě to v ý m ústředím pro proměnné h v ě zd y , kamž bude zasílati některá p ozo ro vá n í h vězd mimo svůj program . Získám e tím pro knihovnu C. A. S. p ra videlné zasílání harvardských cirkulářů Zd. Kopal. o
xjo o o o o c To n o o n o o o o o o o o o o o oo oo o oo oo o oo oo co oo o oo o
ooooooocnnooooot X oooooooooooooooooorv 8 * *
^
D F O D n 0
Z D F q V V ,
o
ňTOOOOOOCOOOOOOOC
aooooooooooooooooooor
OOOOOOOOOOOOOOOOS ňDOOOOOOCOOOOOOOO * 0 0 0 0 0 0 0 0 QOQOQQOOJOOtVJOOOOOOQQOOOOOOOOOOOOOOOOOflO *
D e s e tile tí E in s te in o v a ú s ta v u . P ře d deseti le ty b yl vyb u d ován v N ě mecku za pod p ory pruského m inisterstva školství v ě d e c k ý ústav, ienž má v š í svou prací sm ěřovati k o v ě řen í E insteinova postulátu, plynoucího z jeho teorie: je to jednak posunutí čar spektrálních v e spektru Slunce směrem k červen é části a jednak úchylka světelného paprsku, způsobená gravitačn ím polem slunečním. K tomuto b y l v y b a v e n m oderním i přístroji, hlavně v elk ý m v ě ž o v ý m dalekohledem , postaveným roku 1924. k terý byl už v tom to časopise popsán. V ý z b ro j dalekohledu tv o ří nem éně důležité přístroje, především sp ek trograf s rovinnou m řížkou (disperse 1-35 Á na
1S<>
1 m m ), dále sp ek trograi hran olový, jeh ož kolim ační čočka má 9 metrů oh nisk ové vzd álenosti, a k te rý je určen k studiu spektrálních čar sluneč ních i pod ob n ý spektrograf k foto grafován í h vězd n ých spekter. V ý zb ro j ob s e rv a to ře doplňuje laboratoř, opatřená velkou elektrickou pecí, kde m ožno dosáhnouti žhavení plynu za v e lm i nízkých tlaků, ab y tak b ylo m ožno se p řib lížiti fysikálním podmínkám, je ž vládnou na Slunci. T ak to žhoucí plyn se zkoumá spektrografem a spektrum se s ro v n á v á se spektrem Slunce. O b servato ř má m im oto přístroje pro exp ed ice k p ozo ro ván í slunečních zatmění. P rá c e ústavu za uplynulých deset let vztah u je se n ej v íc e k badání laboratornímu. V elk ým v ě ž o v ý m dalekohledem b ylo zap o čato p o zo ro v á n í tep rve nedávno, nebof uvedení p řístroje v řád ný chod v y žád alo si v e lk é námahy, úměrné přesnosti, je ž od něho je požadována v zam ýšlen ých pracích. B y ly tu vyk o n á n y také velm i cenné práce te o re tické, sm ěřující n e jv íc e k těsnému navázání badání astrofysikáln ích na v ý s le d k y a p rob lém y m oderní atom istiky. R a jch l. Planetka Eros. Na hamburgské hvězd árn ě b y ly získány 2. října t. r. sním ky této planetky pom ocí velk éh o zrcad lovéh o dalekohledu. F o to g ra fo ván o b ylo jednak na ob y čejn é desky, čím ž získ án y hodnoty fotografick é velikosti, jednak na orthochrom atické desky (zn a č k y O e v a e rt 555; pom ocí žlutého filtru, čím ž získány hodnoty fotovisu eln í velikosti. H od n oty redudukované na m ezinárodní polární sekvenci jsou : v e lik o st foto gra fick á 12-79, velik ost fotovisu eln í 12-14. Z toho v y p lý v á b a rev n ý index + 0'65m, co ž odn o u p z a A q nupaf s o ig Á 3 p a u B | d j j s o a i i u j u i epnji|diue -o -y a oi)3U9U(3J3An ‘n p B jq o ija j z nuiejSajaj a jp o j •£ rj ap u ) iu[ej}>(3ds BpiAOd třídu: perioda m ěn livosti je 0-105 dne, to jest 2 hod. 31 minut. Jsou-li ty to údaje o m ěnlivosti správné, ted y m ožno o ček ávati podobnou m ěnlivost ja k o za oposice roku 1901. P ro to ie žádoucí velm i časté p ozo ro vá n í plan etoid y a sro vn áván í je jí jasnosti s jasností okolních stálic. Za m ěsíc p ro sinec stoupne je jí jasnost z 8-8™ na 7-6m, tak že se stane viditelnou i v m en ších přístrojích. Příslušná efem erida, jak ož i mapka k ra jin y oblohy, do níž se planetka Eros promítá, b yla uvedena v »P řeh led ech úkazůt na 2. pol. roku 1930. R a jch l. N o v á jasná proměnná zá k ry to v á . L. P 1 a u t nalezl při foto gra fick é přehlídce, konané hvězdárnou v Babelsberku, ž e h vězd a B. D. + 2 3 ° 4415 (7-0m), a = 21h 45m 40-8s, S = + 23° 19-6', jest na desce exp on ovan é J. D. 2425502 447 stř. č. gr. nápadně slabá (asi 9-0m fot.), k d ežto na všech ostat ních jest konstantní. Z toho soudí, že jde o zá k ryto v o u m ěnlivost o ampli tudě hodně v ě tš í než jedna třída. (B . Z. 43.) B. M. Kolísání jasnosti planetky Eros. K. Q r a f f m ěřil v e dnech října t. r. v e lk ý m refraktorem vídeň ské h v ě zd á rn y foto m etrick y planetky Eros a zjistil silné kolísání je jí jasnosti. N e jv ě tš í m ěřená b v la 1l-31m, nejmenší 12-59m. B arvou podobá se planetka hvězdám (B . Z. 41.)
15.— 17. jasnost jasnost tříd y F. B. H.
K n u t L u n d m a r k : Das Leben auf anderen Sternen. 195 str. 61 obr. V á z. K č 40-— . F. A . Brockhaus, L eip zig, 1930. Znám ý ředitel h vězd árn y v Lundu v e Švédsku píše o tom to zajím a vém , ale tolikráte již u važovaném problém u živ o ta na jiných hvězdách. Kniha je velm i pěkně v y p ra v e n a a bude jistě se zájm em čtena, n eb of na lézám e v ní řadu n ových m yšlenek a za jím avých úvah. Neubráním e se v š a k m yšlence, že h vězd ář s v ěto v é h o význam u, jak ý Lundm ark vskutku je, mnohem v íc e b y prospěl astronom ii a jejím ob d ivovatelů m , k d y b y v po pulární form ě učinil přístupnými v ý s le d k y s v ý c h v ěd eck ých prací, ze jména za jím a vý ch studií o spirálních a ostatních m im ogalaktických mlho vinách. //. Slouka.
R o b e r t H e n s e l i n g : D er neuentdeckte Himmei. Str. 124, v e lk ý form át, 174 obr. V áz. K č 8 8 — Atlantis V erla g, B erlin 1930. Henseling, znám ý astronom ický pracovn ík a organisátor am atérské práce, snaží se podati p ok rok y astronom ie poslední d o b y tém ěř jen ob razy, nejlepším i astronom ickým i fotografiem i, získaným i pom ocí v e lk ý c h am eri ckých dalekohledů. R eprodu kce a úprava knihy je velm i pěkná, te x to v é v lo ž k y poučné a m ísty vskutku originelní. P o vážn ém studiu sáhne k ažd ý rád k této cenné knize a nalezne v ní nejen poučení, ale i příjem né po b aven í v e chvílích oddechu. H. Slouka. J o h a n n e s R e g i o m o n t a n u s : Deutscber K alender fiir die Jahre 1474 bis 1530, Blockbuch. T e x t und B ild e r in H o lz geschnitten von Hans Sp cerer, N ťirnberg 1474, Faksim ile-Ausgabe, Miinchen, J. Halle, 32 ne čísl. listů, 1. a posl. 3 str. prázdné, 15 cm X 21 cm, cena Mk. 40. K rásná knížečka, napodobující úplně starou inkunabuli. Sch reiber (M a nuel de 1’am ateur de la gravu re, 1902), zná jen dva origin ály. Faksim ile pořídil g ra fic k ý um ělecký ústav J. B. O bern etter v M nichově. V yd á n o pouze 100 exem plářů, ručně k olorova n ých . Zdán livě v y s o k á cena, asi 320 K č, je tím dostatečně v y s v ě tle n a . K alendář obsahuje n e jd říve kalendá rium pro ro k y 1474, 1494 a 1513 s patřičným i údaji astronom ickým i, na př. postavení Slunce v e zvířetn ík u atd., písmena nedělní a řím sk ý kalendář, tabulku zem ěpisných poloh m ěst (o d poledníku m ilánského), zatm ění M ě síce od r. 1474 do r. 1530 s udáním, jak á část M ěsíce bude zak ryta, v ý klad o čísle zlatém a nedělním písmeně, tabulky p oh yb livých svátků s v ý kladem, v ý k la d o určení n ovéh o M ěsíce a úplňku, v ý k la d o zatm ění M ě síce, o pravém pohybu Slunce a M ěsíce, o délce dne a noci s tabulkami, pop isy kvadrantů a přístrojů na zn ázorněn í pohybu Slunce, konečně pak obraz, která část těla je pod řízena je d n o tlivý m znamením v e zvířetníku (t. zv . Aderlassm ann). Krásná knížka je ozdobou k aždé knihovny. O ■ V e tte r.
Zprávy Lidové hvězdárny Štefánikovy. N á v štěv a na hvězd árn ě v m ěsíci říjnu 1930. N ep řízn iv é počasí letoš ního podzim u d o v o lilo jen po 12 v e če rů v říjnu p o zo ro v a ti na L id o v é hvězd árn ě oblohu a tím také n á v š tě v a na hvězd árn ě značně poklesla. V říjnu n a vš tív ily hvězdárnu celkem 503 osoby, z nichž b y lo n ejvíce členů Společnosti (308). H rom adné n á v š tě v y b y ly 4 a sice: Státní reálka z Kutné H o r y (32 úč.), obecná škola chlapecká z P ra h y II. (32 žá ci). T ě locvičn á jednota Sokol, odbor N usle ( 12 účastníků) a učitelský ústav z Báň Š tiavn ice s 23 účastníky. Jed n otlivých n á vš tě v b y lo 96. P očasí b y lo nepříznivé. P o 19 v e če rů b y lo zataženo, po 3 v e č e r y b y lo oblačno a po 9 večerů b ylo jasno. P o zo ro v á n í na hvězd árn ě v říjnu 1930. P r o n á v š tě v y ob ecenstva b ylo konáno n ejvíce p o zo ro v á n í p lanety Saturna (8 ), L u n y (4 ), hvězdokup a m lhovin (6), dále p ozo ro vá n í slunečních skvrn a četná p o zo ro v á n í d v o j hvězd. Saturn těší se stále n e jv íc e zájmu obecenstva, v e d le Měsíce. Z od borných p o zo ro v á n í b y lo n ejvíce poz. slunečních skvrn (20), p ozorován i prom ěnných h vězd (9 ) a p o zo ro v á n í lé ta v ic také po 9 večerů . Odborných p ozo ro ván í lé ta v ic a prom ěnných h vězd zúčastnila se řada členů S p oleč nosti jako p ozo ro vá n í příslušných sekcí. Přístup na hvězdárnu v prosinci 1930. H vězd á rn a je obecenstvu pří stupna denně v yjm a pondělí a to v ž d y přesně o .17. hodině. V neděli a ve svátek je hvězd árn a přístupna také dopoledne v 10 hodin a odpoledne v,e 3 hcdiny. N a počátku m ěsíce bude p ozo ro ván a Luna a planeta Saturn, od 10.— 23. X II. m lhovin y a hvězd ok u p y, od 23. do konce m ěsíce opětně Luna a některé d v o jh v ě zd y .
nyy,r,r*r,r,rK)OQOOOOC
oooooooooooooonr
Zprávy ze Společnosti. JOOOOOXXXXXXXXDOOOOOOCXDOOOOOCXXXX^OOOOOOOCOOOOOOO
II. členská schůze b yla 3. listopadu t. r. v posluchárně filosof, fakulty v Klementinu za účasti 30 členů a 4 hostí. Dr. Vlad. Guth p řed ložil fo to g rafii M léčn é dráhy, kterou mu zaslali člen ové z B ran dýsa n. Lab., jako ukázku s v é práce. D ále refe ro v a l o p o zo ro v á n í létavic, hlavně Orionid, které b y ly letos poněkud slabší, a upozornil na roj Leonid, k te rý se bude patrně zesilova ti a v y ž a d u je te d y pozornosti p ozorovatelů . Clen S poleč nosti Hub. Slouka, asistent astron. ústavu K a r lo v y u n iversity, přednášel o h vězdárně v Q ren viči, kde p ob yl o letošních prázdninách. V e svém za jím a vém referáte zm ínil se o historii h vězd árn y, o je jí za říze n í a věd eck é práci, hlavně o p o zo ro v á n í Slunce, m ěření paralax a m ěření rela tivn í tep loty stálic. P o přednášce od p ověd ěl na četné d o ta zy členů, tý k a jíc í se podrob ností v ě d e c k é práce na h vězdárně. Schůzi zakončil p ředseda prof. Dr. F. Nušl d oslovem o historickém význ am u h v ě zd á rn y v Q ren viči. Publikace Č. A . S. za sníženou cenu. N ásledkem sta v b y h vězd á rn y a doplňování jejího zařízen í je Společnost v tísn ivé finanční situaci. P ro to b y ly nabídnuty členstvu zvláštn ím oběžníkem 1. listopadu některé naše publikace za sníženou cenu, která m ěla platiti do konce listopadu t. r. Z á roveň b yli tím to oběžníkem vybídnu ti k placení příspěvků ti členové, kteří p řísp ěvk y neměli ještě zaplaceny. O běžník našel u našich členů skutečně pochopení, které se p ro je vilo objednávkam i publikací a placením dlužných příspěvků. Dosud však dluhují člen ové na předplatném a na příspěvcích ještě K č 15.000-— . V ý b o r žádá důtklivě ty to dlužníky, ab y ihned s v o je ne doplatky uhradili a n eztěžova li finanční stav Společnosti ještě více. Z ár o v e ň p r o d l u ž u j e se l hů t a pro o b j e d n á v k y p u b l i k a c í za s n í ž e n o u c e n u d o k o n c e p r o s i n c e 1930. Č lenská schůze bude 1. prosince 1930 o 19. hodině v I. posluchárně filosof, fakulty v Klementinu. P ro gra m bude oznám en v neděli 30. listo padu v denních listech pražských. Nástěnná mapa severní oblohy od K arla N ová k a v y jd e nákladem L i d o v é h vězd á rn y S tefán ik ovy počátkem ledna 1931. M apa je určena hlavně školám, kde již dávno chybí dobrá tak ová mapa, od p ovíd a jící m oderním názorům. Bude tištěna světlotiskem , tak že bude působiti dojm em krásné fo to gra fie oblohy. P r o š k oly bude nalepena na plátně, opatřeném lištami k zavěšení, pro člen y Společnosti bude v yd á n o několik exem plářů na kar tonu v rozm ěrech 65 X 84 cm. te d y v e stejných rozm ěrech, jak o ie A n dě lo v a »M ap p a selenoeraphica«, které bude tato důstojným protějškem . C e n a p r o č l e n y , k t e ř í s e p ř i h l á s í d o k o n c e p r o s i n c e 1930, b u d e p o u z e K č 60-— •. Několik ročníků časopisu » L ’A stron om ie« prodá adm inistrace »ftíš e h v ě zd «. Cena úplného ročníku pouze K č 20-— . T a k é několik astronom ic kých knih antikvárních se levn ě prodá. D o ta zy adresujte administraci. Č asopis na k říd ovém paoíře. Část nákladu časopisu je v y d á v á n a na k říd ovém papíře. N o v ý íočn ík bude opětně zasílán na k řídě všem členům, k teří dosud časopis k říd o v ý odebírali. N o v é přihlášky (n o v ýc h odběratelů) časopisu na tom to papíře přijím á adm inistrace. P říp la tek na k ř íd o v ý papír je K č 10-— . O p rava. Na str. 35. t. roč. »R íš e h v ě z d « jest fo to gra fie k om ety 1929d reprodukována v měřítku z m e n š e n é m , n ik o liv v e velikosti originálu, jak zůstalo neopravena v textu na str. 36. Skutečné m ěřítko obrázku jest 1 m m = 299". F r SchuUer. Z red ak ce: R edaktor zn ovu žádá pány p řispěvatele, ab y články psali, není-li m ožno na stroji, aspoň velm i čitelně, čern ým inkoustem a na řád kách řídkých. Zvláštním i dop isy od p ovíd á redaktor jen tehdy, je-li p ři pojena k dotazu frankovaná obálka s adresou. O b je d n á v k y separátů buďtež zasílán y přím o tiskárně. M ajitel a v y d a v a te l Č eská společnost astronom ická v P ra z e IV . P etřín . O d p ověd n ý redaktor Dr. O tto S ey d l, astronom státní h vězd árn y, P ra h a I, Klementinum. — Tiskem knihtiskárny Jednoty čsl. matematiků a fysiků. P ra h a -Z ižk o v . Husova 68.
