noviny
listopad 2009
farnosti
XI
N A
sv.
C E S T Ě
Anežky
K
na
Spořilově,
P Ř E K VA P I V Ý M
ročník
SETKÁNÍM
Shledám se po smrti s těmi, kteří mě dnes obklopují? Nepochybně budeme překvapeni. Nejprve se setkáme s velkým zástupem ubožáků v čele s nebohým Lazarem z evangelia. Pán o něm řekl docela prostě: „Za života sklízel jen zlé, nyní se těší pohledu na Boží tvář.“ Setkáme se s pokornými a tichými země: se všemi, kdo trpěli na těle i v srdci, kdo žíznili po spravedlnosti, s psanci, mučenými a pronásledovanými. Se všemi, kteří měli srdce plné soucitu, se srdci prostými a bezbrannými. Když bereme evangelium doslova, musíme být připraveni, že najdeme jistý počet lidí z okraje společnosti. Samařanku, která měla několik manželů, cizoložnou ženu, celníky a hříšníky jako Zachea, zloděje v případě dobrého lotra, jednoho z těch, které označujeme jako nepraktikující... Ať naše dobré svědomí nepropadá panice. Bariéry našeho morálního cítění se zhroutí. Naše obcování s bratry bude probíhat na rovině srdce, tam, kde nás náš Pán poznává v naší chudobě a ve svém milosrdenství. Tehdy pochopíme, že prohřešení proti morálce jsou méně důležitá než prohřešení proti lásce, spíše že prohřešení proti morálce jsou závažná jen tehdy, jestliže je zraněna láska. Svátek všech svatých je svátkem všech těch, které Pán spasí, protože zná jejich srdce a nalézá v něm jiskru své vlastní lásky. O. Řehoř foto Henri Cartier-Bresson, detail
2. strana
farní noviny – listopad 2009
farní noviny – listopad 2009
V Z Á C N É
V
I takto netradičně může být zakončena nedělní dětská mše svatá. Divadlo o svatém Pavlovi v podání ochotníků ze slatiňanské farnosti.
Když se rodinná událost stane opravdu celofarní oslavou – křtiny Emy Marie Myslilové a svatba Lucky Dvořákové a Jiřího Krolla.
strana 3
S P O L E Č E N S T V Í
tyto dny máme na očích vzácné společenství dvou bytostí, které navzdory tělesné vzdálenosti spojovala láska ke Kristu. Když se Klára dozví o záměru Anežky žít jako ona životem našeho Pána, píše jí první dopis, ve kterém chválí a podporuje její touhu sloužit celým životem Kristu. „Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším, že jste si vyvolila za ženicha našeho Pána. Když ho následujete, stáváte se sestrou, snoubenkou a matkou Syna nejvyššího Otce. Pevně věřím, že království Boží je přislíbeno chudým, a pokud lneme k věcem tohoto světa, ztrácíme ovoce lásky. A tak prosím, abychom se navzájem podporovaly, a tak došly milosrdenství našeho Pána.“ Anežka v dopisech dál informuje Kláru o životě společenství, které se sestrami založila, a Klára v dalším dopise vyjádří radost Matky nad svou sazeničkou. „Velice se raduji z toho, jak se sestrami prospíváš v následování našeho Pána. Vždyť jste pomocnicemi samého Boha a podporou křehkých údů jeho tajemného Těla. Kdo může zabránit, abych se neradovala. I ty se raduj v Pánu a nepoddávej se žádné truchlivosti, nejmilejší Paní. Ohledně postu, na který ses ptala. My zdravé se postíme každý den, vyjma nedělí a svátků. Protože naše tělo není ze železa, naopak jsme podrobeni lidské slabosti, prosím Sv. Klára, Simone Martini Tě, nejdrazší, abys upustila od přílišné přísnosti, která přesahuje naše síly. Žij v Pánu a své oběti mírni solí opatrnosti.“ V posledním dopise Klára projeví Anežce celé své mateřské srdce. „Polovině své duše a schránce srdečné lásky, jasné královně paní Anežce! Pamatuj na svou chudičkou matku a věz, že sladkou vzpomínku na tebe jsem nesmazatelně vepsala do svého srdce, že Tě mám za nejmilejší ze všech! Co ještě říci? Nechť umlkne jazyk těla a v Lásce k Tobě ať promluví jazyk duše, požehnaná dcero!“ Kdo by neobdivoval tyto něžné duše, které nám zanechaly svědectví o lásce, která zůstává navždy. O. Řehoř
farní noviny – listopad 2009
Neuvěřitelné řady hudebníků, kteří žijí v naší farnosti, brzy rozšíří manželský pár Barbora Váchalová, harfistka a Zbyněk Matějů, hudební skladatel. Nejsou na Spořilově nováčky, Barbora zde na sídlišti vyrůstala.
Zmínila jsi 17. listopad. Letos si připomínáme kulaté výročí. Jak jsi ho, přímo v centru stávkového hnutí, prožívala. Předeslala jsem, že jsem zakusila obojí. V divadle jsem poznala všechny osobnosti, které zaštiťovali pozitivní průběh událostí, byla jsem u svržení stávajícího ředitele ND pana Pauera v Laterně Magice. Byl sice velký kádr, komunista, ale jak nic není jednobarevné, byl to i člověk, který pomohl mnoha dobrým věcem. Strašně nerada kategorizuji. Současně jako studentka jsem strávila noci na FAMU, kde se přepisovala prohlášení, malovaly plakáty a roznášely letáky. Pamatuji si na babičky, které nám nosily upečené buchty. Úžasné propojení lidí. Vzájemná podpora. Můj táta pracoval léta v ČRo jako dramaturg, dirigent a režisér. Takže jsem dě-
Vraťme se k harfě. Proč tvá volba padla právě na tento „romantický“ obří nástroj? Je to docela prozaické. Mám tetu, slavnou harfistku, Libuši Váchalovou. Prý když mi byly asi čtyři roky, tak jsem na tetině koncertě pronesla, že budu harfistka. Odmala jsem hrála na klavír a stále se těšila, kdy už začnu hrát na harfu. Měla jsem ale stále malé ruce, a tak jsem opravdu začala až ve dvanácti letech. Zpočátku jsem jezdila dvakrát týdně cvičit k babičce, bylo to náročné.
farní noviny –
listopad 2009
ní hraní s mateřskými povinnostmi a běžnou každodenní domácí rutinou? Když mám dopolední zkoušku, která končí ve dvě ve tři, tak normálně funguju. Na představení odcházím v půl šesté a někdy vzniknou patové situace, když se s dětmi vracejícími se z kroužků míjíme ve dveřích. Hrajeme soboty, neděle, svátky. Děti mají vánoce, když mám volný víkend a můžeme odjet na chalupu. Někdy mi nepravidelný pracovní režim vadí, jdu proti běžným zvyklostem. Hraní v orchestru je rutina, ale mám pár představení, na která se vyloženě těším. Miluju Janáčka, Martinů...
Pocházíš z muzikantské rodiny? Ze strany tatínka ano. Jak už jsem se zmínila, teta byla vynikající harfistka a táta, Jiří Váchal, působil deset let jako dirigent ND v činohře, ale protože nebyl členem KSČ, nemohl za normalizace zůstat, a tak přešel nejdříve jako hudební dramaturg do redakce vysílání pro děti ČRo. Nakonec v rozhlase působil až do své smrti. Psal hudbu k rozhlasovým hrám, měl studiový orchestr, také režíroval. Strýcem a kmotrem mého tatínka byl význačný malíř Josef Váchal. Jsi maminkou tří dětí. Jak obtížné je skloubit umělecké povolání, večer-
Co obnáší povolání harfistka? Jsem členkou orchestru opery Národního divadla. Konkurz jsem udělala v roce 89. Nastoupila jsem 1.listopadu a už 18. jsem z prken ND stávkovala. Zároveň jsem ještě studovala na AMU. Takže revoluci jsem prožívala i jako vysokoškolačka na FAMU. V orchestru jsme dvě harfy, hrajeme operu i balet. Máme několik představení do měsíce a samozřejmě zkoušky.
lala ještě spojku mezi divadlem, FAMU a rozhlasem. Taky jsem byla mladá a plná síly.
4.strana
ROZHOVOR S BARBOROU VÁCHALOVOU
Jak těžké máte party? Laik má někdy pocit, že harfenista jen občas něco zadrnká. Máme různé party, v Traviatě za scénu hrajeme pár taktů a jdeme domů. Některá představení jsou naopak založená na harfě: Rusalka, Labutí jezero, Louskáček, teď momentálně hrajeme Straussovu Salome. Jaké byly tvé sny při studiu harfy na AMU? Věděla jsem, že nechci dělat sólovou dráhu. Především kvůli své povaze. Od dětství jsem inklinovala k divadlu, dokonce jsem chtěla být herečkou. Díky tátovi jsem dostala nějaké dětské rolič-
strana 5
ky v rádiu a televizi a byla jsem z toho nadšená. Takže práce v orchestru ND je pro mne zcela ideální. Pocházíš z tradičně věřící rodiny? Vůbec ne. Táta měl silný charakter, čest byla u něho na prvním místě a máma byla sice původně evangelička, ale nepraktikovala. S bráchou jsme nebyli vedeni k víře, ale rozhovory o smyslu života se u nás vedly. Na konzervatoři jsem se potkala s věřícími a hledajícími lidmi, například Davidem Rejchrtem, Davidem Ebenem. Jezdili jsme po kostelech, hráli a zpívali duchovní muziku: Michnu, Rybu. Pak jsem se seznámila se spolužákem Zbyňkem Matějů. Chtěli jsme mít svatbu v kostele, ale já nebyla pokřtěná. Docházeli jsme na přípravu a já se stala tou, co kladla otázky. Budoucí agilní konvertita. Pokřtěná jsem byla nakonec až jako vdaná maminka v roce 1993 páterem Slabým. Můžeme se těšit na nějaký tvůj koncert v kostele svaté Anežky? S kolegyní Ivanou Pokornou máme harfové duo, hrajeme nejen na velké, ale i na malé irské harfy. Náš repertoár má rozpětí od staré muziky až po jazz, na malé harfy hrajeme i lidovou hudbu. Rády si zahrajeme i v sálku kostela sv. Anežky. Přejeme Vám, abyste úspěšně dobudovali dům a těšíme se, že vás budeme potkávat u svaté Anežky a také na farní noviny s rozhovorem s tvým mužem, Zbyňkem Matějů. Rozhovor připravila Michaela Tučková
6.strana
farní noviny – listopad 2009
DVA Z Á Z R A K Y N A PŘÍM LU V U S VAT É ANEŽ K Y Tím prvním byla samotná kanonizace svaté Anežky v Římě před dvaceti lety – tedy ještě v době rozvinutého socialismu. A také hojná aktivní účast nás františkánů na ní. Tím druhým byla konference při příležitosti 20. výročí svatořečení sv. Anežky Přemyslovny v Praze ve dnech 16. - 18. října 2009, při které jsme si připomněli tuto událost, ale také zároveň vykročili do dvouleté přípravy na oslavy osmisetletého jubilea Anežčina narození. Ano, opravdu bylo cítit všude a po celou dobu pomoc naší sestry Anežky. Tedy konkrétně. Byla to vůbec první akce celé františkánské rodiny, při které všichni spolupracovali. Sekulární františkánský řád byl hlavním organizátorem i pořadatelem. Bohoslužby zajišťovali bratři kapucíni, minorité, františkáni a křížovníci. A zároveň poskytli prostory pro přednášky a koncerty. Ubytování a stravování poskytli ženské františkánské kláštery i kapucíni. Na přednáškách a diskuzích ve třech sekcích i v závěru se podíleli rovněž přednášející z celé františkánské rodiny, včetně sester klarisek, ale také zástupci Teologické katolické fakulty UK, křížovníci i zástupci Charity a Naděje. Velmi dobrá spolupráce byla i s orgány politické moci - s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu, kde se uskutečnilo jednání jedné ze sekcí. Obdobně výborná spolupráce byla s Kanceláří Hradu a Národní galerií při zajišťování návštěvy hrobu sv. Ludmily a bl. Mlady.
Konference měla i značný rozměr mezinárodní. Zúčastnili se jí: Ewald Kreuzer – náš středoevropský zástupce v Mezinárodní radě SFŘ, působící také jako zástupce rakouského bratrského společenství SFŘ, Wilhemina Wisser - Pelsma s manželem Hansem – zástupci belgického bratrského společenství SFŘ, sestry Vierka Vávrová, Sidka Gáborová a P. Jakub Martiaus, OFS – členové Národní rady slovenského bratrského společenství SFŘ, sestra Anežka Marková, OSC, abatyše a dvě spolusestry z kláštera klarisek v Bad Neuenahru v SRN, pan biskup Matias Sikemaňa z Ugandy (jako host), který přednesl diskuzní příspěvek o spolupráci české a ugandské Charity, přátelé z Estonska (spolupracovníci českých sester z kláštera a školy Neposkvrněného početí P. Marie v Tartu) – Tarmo Taras, Ergo-Hart Vastrik, Hejkki-Rein Veromann a Tiovo Somer, členové souboru Triskele, kteří nás ve čtyřech koncertech seznámili se starou estonskou liturgickou hudbou (v Jílovém u Prahy, v Olomouci a v Praze u kapucínů na Hradčanech a na závěr u Panny Marie Sněžné). Díky pochopení církevních i státních orgánů měli účastníci konference možnost seznámit se s místy, která jsou spojena přímo se sv. Anežkou – Hradčany (katedrála), klášter Křížovníků s červenou hvězdou také Anežský klášter Na Františku. A kromě toho i místa, kde jsou uloženy ostatky našich patronů – sv. Václava, Vojtěcha, Víta a Jana Nepomuckého (v katedrále), sv. Ludmily a bl. Anežky (v klášteře a basilice sv. Jiří) a dokonce i sv. Anežky (v kostele sv. Františka
farní noviny – listopad 2009 z Assisi, kde po mši sv v sobotu 17.10. nám otec Ptáček i tímto ostatkem požehnal). Podařilo se včas připravit i vydat knížku „Naše sestra Anežka“ tak, že byla k dispozici již při registraci i během celé konference – z 800 výtisků se jich 300 prodalo. Závěrečný koncertní program v klubu kláštera františkánů u P. M. Sněžné byl pestrý a zajímavý a měl nadšené přijetí. Vystupovali zde: Ztracená kapela, Triskele (Estonsko), Jan Křtitel Novák a Bridge Band (Balada o Františkovi), Českej chleba – BIGBETBAND (křesťanská rocková společnost). A můj největší zážitek: když se mne nezávisle na sobě několik sester ptalo, jak je možné se dostat mezi františkány v SFŘ. Pane buď chválen i v 21. století a děkujeme Ti, že jsme si mohli uvědomit význam svaté Anežky pro naši dobu, a také sv. Anežku představit veřejnosti. František Reichel
FARNÍ ÚŘAD P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
MISIJNÍ
strana 7
NĚDĚLE
„Ještě jednou děkujeme jménem úřadu Papežská misijní díla v Římě za příspěvky. Obvzláště děkujeme dětem a křesťanům z České republiky. Přejeme jim a Vám všem Boží požehnání ve Vaší práci. Slibujeme, že se za Vás budeme modlit. Prosíme Vás o další modlitby za naše animátory a za děti v naší diecézi.” p. Alfred Okello diecézní ředitel, Uganda, diecéze Lira Toto poděkování je převzato z Misijního magazínu č.6 a platí i pro nás. Pro děti, které letošní misijní neděli připravovaly, před kostelem v zimě vybíraly a vydržely nepřetržitě déle než čvrt hodiny opakovat: „Přispějte na misie, přispějte na misie, přispějte na misie…” a samozřejmě hlavně pro všechny štědré dárce. Vybralo se celkem 16 989 Kč. Peníze posíláme na konto Podpora projektů pro děti v bídě Papežská misijní díla a věříme, že se zase dostanou k těm nejpotřebnějším. Klára Kudrnová
Křty: Matouš Zaplatílek, Šimon Bumbálek, Rozálie Bumbálková Svatby: Jiří Kroll a Lucie Dvořáková Úmrtí: Helena Šrůtová, Marie Peliňková Sbírka: na misie 9.880 Kč
8. strana
10. – 15. 11. se uskuteční pouť SFŘ do Říma a Assisi k 20. výročí svatořečení svaté Anežky.
farní noviny – listopad 2009
STANE SE
13. 11. farní setkání u příležitosti výročí svatořečení patronky našeho kostela sv. Anežky po skončení mše v sále pod kostelem, kulturní program. Všichni jsou srdečně zváni. 17.11. státní svátek, mše svatá bude v 18 hodin. 6. 12. v neděli od 15 hodin MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA v sále pod kostelem, všichni jste srdečně zváni. Šnečci vystoupí s nacvičeným programem a každý bude jistě odměněn od Andělů nebo Mikuláše (čerti k nám do kostela nesmí!).
6. 12. Mikulášská sbírka na bohoslovce
4.12. se scházejí františkánští terciáři v 16.30 ve třídě pod kostelem sv. Anežky. Program: františkánské aktuality u nás i ve světě, slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, formace – otázky – odpovědi, mše svatá, nešpory. Všichni jsme zváni. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 13. 11. a 27.11. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.
Den otevřených dveří pro budoucí studenty 26.11. v 17 hodin
České hudební baroko - objevy a překvapení 2009 - Ensemble Inégal - Samuel Capricornus přijměte, prosím, pozvání na další z koncertů barokního souboru Ensemble Inégal s uměleckým vedoucím Adamem Viktorou. Připravili jsme pro Vás opět objevy a překvapení, tentokrát z pera jednoho z nejvýznamnějších středoevropských skladatelů poloviny 17. století, českého rodáka Samuela Capricorna (1628-1665). Capricornovu hudbu rozesetou takřka do všech evropských koutů jsme pro náš koncert vybírali z archivů nejen v Čechách, ale i v Německu a Švédsku. Těšit se můžete i na nádhernou hudbu Claudia Monteverdiho a Heinricha Schütze. Koncert se uskuteční v sobotu 7. listopadu 2009 v 19:30 v kostele sv. Martina ve zdi, Martinská 8 Praha 1 (kostel je vytápěn). S přáním všeho dobrého se na setkání s Vámi těší, za Ensemble Inégal, Jarmila Outratová Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 6 Kč. Číslo vyšlo 8. 11. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
