JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Obor Divadelní manaţerství
BcA. Zdeňka Kujová
Veřejné financování kultury na úrovni vyšších územně samosprávných celků v komparaci s německým systémem
Magisterská práce
Vedoucí magisterské práce: MgA. Blanka Chládková Oponent magisterské práce: MgA. Hana Krejčí, PhD. Brno 2011
Prohlašuji, ţe jsem na magisters ké práci pracovala samostatně a pouţila jsem jen pramenů uvedených v soupisu zdrojů. Podpis:
Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mě podporovali při mém studiu i mimo něj. Děkuji.
ANOTACE MAGISTERSKÉ PRÁCE BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM: KUJOVÁ, Zdeňka. Veřejné financování kultury : Veřejné financování kultury na úrovni vyšších územně samosprávných celků v komparaci s německým systémem. Brno, 2011. 102 s. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta.
TÉMA:
Veřejné financování kultury v ČR a SRN
NÁZEV:
Veřejné financování kultury na úrovni vyšších územně samosprávných celků v komparaci s německým systémem
VYPRACOVALA:
Zdeňka Kujová
DATUM:
30. 8. 2011
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA: Práce
předkládá
popis
procesů
a
nastav ení
systémů
financování kultury a kulturní politiky se zaměřením na vyšší územně samosprávné celky. Po úvodním vhledu financování kultury v obou zemích je práce rozdělena na dvě samostatné případové studie, jeţ jsou věnovány systémům jedné a druhé země. V České republice se zabýváme Jihomoravským krajem a ve Spolkové republice Německo spolkovou zemí Sasko a její dalšími součástmi. Závěr práce je ve vybraných oblastech porovnává a navrhuje na optimalizaci českého systému podpory kultury.
KLÍČOVÁ SLOVA: financování kultury kulturní politika kraje ČR spolkové země SRN Jihomoravský kraj Sasko
ANNOTATION OF MAGISTER THESIS THEME:
Public funding of the culture in Czech Republic and Federal Republic of Germany
TITLE:
Public funding of culture on level of sup erior administrative territory level in comparison to system in Germany
ELABORATED BY:
Zdeňka Kujová
DATE:
30th August 2011
SHORT SUMMARY: The thesis presents descriptions of processes and system layout of culture funding and cultural policy, focuse d on higher territorial administrative units. After the initial insigh t into the culture financing in both countries the thesis is divided in two separate case studies, devoted to systems of Czech Repu blic and Germany. In the Czech Republic we are concerne d with South Moravian Region, and in the Federal Republic of Germany with federal state Saxony and its further levels. The conclusion of the thesis compares both systems in selected areas and suggests optimization of culture support in Czech Republic.
KEY WORDS: funding of culture cultural policy Regions of CZ federal states of Germany South Moravian Region Saxony
motto: Velké věci začínají správným rozhodnutím
věnováno českým krajům
OBSAH Úvod práce 1. Veřejné financování 1.1 1.2 1.3 1.4
Definování tématu ................................................................................................. str. 4 Proč srovnání s Německem .................................................................................. str. 4 Parametry práce – výzkumná otázka, cíl, hypotézy, účel ...................................... str. 7 Srovnání dat kompendií kulturních politik v Evropě ............................................... str. 8
2. Případová studie A – Česká republika 2.1
Veřejné financování a kulturní politika v České republice .................................. str. 12 Financování kultury z veřejných rozpočtů v ČR .......................................... str. 14 2.2 Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR ........................... str. 17 2.2.1 Kraje v ČR................................................................................................... str. 17 2.2.2 Kultura v pojetí krajů v současnosti............................................................. str. 19 2.2.3 Jihomoravský kraj.................................................................................... str. 26 2.3 Závěr kapitoly Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR .... str. 49 2.1.1
3. Případová studie B – Spolková republika Německo 3.1 3.1.1 3.1.2 3.2 3.2.1 3.2.2 3.3
Veřejné financování a kulturní politika v Německu ........................................... str. 53 Spolková republika Německo...................................................................... str. 53 Kulturní politika a financování kultury z veřejného rozpočtu v SRN ............ str. 55 Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN ........................... str. 63 Spolkové země ........................................................................................... str. 63 Spolková země Sasko.............................................................................. str. 64 Závěr kapitoly Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN.... str. 84
4. Případová analýza 4.1 Porovnání zjištění vybraných oblastí ........................................................................... str. 85 4.2 Návrhy na optimalizaci kulturní politiky a financování kultury JMK .............................. str. 88
Závěr práce LITERATURA SEZNAM ZKRATEK PŘÍLOHY A, B, C, D SEZNAM TABULEK, GRAFŮ, OBRÁZKŮ, SCHÉMAT
-1-
-2-
Úvod práce Veřejné financování kultury je v evropském a středoevropském prostoru především existenčně nezbytným zdrojem prostředků pro oblast kultury. Z historických kontextů a tradic států, jako je Francie, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, je finanční zajištění kultury a umění státem stěţejním zdrojem pro tvorbu, ţivot umělců a pro zajištění kulturních potřeb občanů. Avšak nejsou to jen výdaje státního rozpočtu ztracené v nedohlednu, ale jak se v posledních letech i v České republice ukazuje a především kalkuluje, kultura je oblast ekonomicky velmi produktivní. Stát tedy nejenom dotuje a kultura spotřebovává, kultura také vrací a přináší přidanou hodnotu. Proto se v této práci chceme zabývat především veřejným financováním ze strany státu – vlády, měst a vyšších územních samosprávných celků a porovnat systémy fungování v ČR a SRN, v zemi, která v mnohém v minulosti i současnosti ovlivnila českou ekonomiku, hospodářství a i kulturu. Od začátku 21. století je proklamováno, ţe financování kultury není pouze subvence, ale ţe je to investice, a toto tvrzení má jak své zástupce z řad významných německých manaţerů v kultuře, kteří pořádají pódiové diskuze na toto téma, tak zástupce politické, jimiţ jsou Olaf Zimmermann, šéf Německé kulturní rady, nebo ministryně kultury Christian Weiss. Vedle kulturních výkonů, obsahů, výhod pro města a místa, rentability je v této investici obsaţena také návratnost v trţní ekonomice, má pozitivní vliv na hodnotové řetězce, zaměstnanost, kupní sílu, fiskální efekty. V Německu se mluví o kultuře jako o investici do budoucnosti1, a proto vznikají programy investic do kultury, jako například v Berlíně (Berliner Kulturinvestitionsprogramm). Tímto vlivem kulturní a tvůrčí oblasti na společensko-hospodářský rozvoj se nezabývá pouze Německo, ale celá Evropská unie a především západní a severské státy. Generální ředitelství pro vzdělání a kulturu nechalo v roce 2006 vypracovat studii Ekonomika kultury v Evropě, která ukazuje „jak kultura pohání hospodářský a společenský rozvoj a rovněž inovace a soudržnost. Kulturní a tvůrčí odvětví je rostoucím sektorem, který se rozvíjí rychlejším tempem než zbytek ekonomiky. To samé platí pro zaměstnanost. Toto odvětví totiž nabízí velkou škálu často vysoce kvalifikovaných možností uplatnění a opět růst odvětví, pokud jde o pracovní místa, překonává zbytek ekonomiky. Rovněž pohání řadu dalších odvětví evropského hospodářství, hlavně sektory inovací a ICT.“ (KEA, 2006) Studie téţ ilustruje to, jak kultura podporuje evropskou integraci. Je klíčovým nástrojem při integraci, při upevňování pocitu sounáleţitosti a šíření demokratických a sociálních hodnot.
1
Dostupný z WWW:
. -3-
1. Veřejné financování 1.1. Definování tématu Veřejným financováním kultury2 rozumíme financování kultury z veřejných rozpočtů, přímé financování organizací působících v oblasti kultury, ať veřejných převáţně příspěvkových, nebo soukromých – nestátních neziskových organizací, či OSVČ nebo podnikatelských subjektů. Také ceny a stipendia, pokud jsou udělovány a rozdávány, počítáme do veřejného financování kultury. Podrobněji o veřejných rozpočtech na kulturu a jejich poloţkách se dozvíme v případových studiích veřejného financování v ČR a Německu. V této práci budeme srovnávat dílčí výsledky dalších jiných analýz, hloubkový rozbor samotného systému financování kultury v Německu či v České republice není primárním cílem práce. Od čitatele předpokládáme jistou erudici v této problematice, a to i v případě popisování historie obou zemí a vývoj před rokem 1989. Obě země se vyvíjely v těsném kontaktu a v návaznostech, které se v mnoha historických milnících propojují.
1.2. Proč srovnání s Německem? Proč jsme se rozhodli srovnávat systém financování kultury České republiky se systémem ve Spolkové republice Německo? Z historických a kulturních hledisek byl vývoj Československa a České republiky vţdy velmi silně ovlivňován situací ve Spolkové republice Německo. Ještě do 20. století vstupovala Praha jako město tří německých scén a jen dvou českých, přičemţ německá divadla zde působila ještě v roce 1920, coţ není ani sto let. Paralelní vývoj jako v Československu nastal i v tehdejší odloučené části Východního Německa. Oficiální úlohou kultury byla podpora socialismu a takto bylo se „sociální kulturou“ počítáno i v tehdejší ústavě. V rámci cenzury a centralizace kultury byly jako na československé straně zavedeny centrální komise, které rozhodovaly o uměleckých dílech. Čas komunismu se podepsal i na tehdejší architektuře, samozřejmě vzdělávání, náboţenství a mediích. Ze všech zemí EU má SRN nejvíce obyvatel a je jednou z největších ekonomik v Evropě a čtvrtá na světě (stav 2010). Německé společnosti ve značné míře investovaly v zemích střední a východní Evropy, které vstoupily do EU v roce 2004, tedy i velká část větších podniků v ČR má německé vlastníky, např. Škoda Auto, Starobrno a další3. Německé firmy jsou dlouhodobě nejvýznamnějšími zahraničními investory v ČR a do Německa míří hlavní část českého exportu.
V Německu a dalších německy mluvících zemích se pouţívá pojmenování Öffentliche Kulturfinanzierung nebo staatliche Kulturförderung - podpora kultury. 3 Dostupné z www: . 2
-4-
Evropskou váţnou hudbu si těţko lze představit bez děl německých skladatelů Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Johannese Brahmse, Richarda Wagnera a dalších. Rozsáhlé dědictví v oblasti filosofie a literatury zahrnuje díla německých autorů Luthera, Goetha, Schillera, Nietzscheho, Kanta, Brechta a Thomase Manna. Nejen proto je německé vnímání důleţitosti kultury ovlivněno tímto dědictvím. Oblast kultury je jednou z nejdůleţitějších priorit vlády, právo na ni je i německou ústavou uzákoněno a kultura je společenským i politickým zájem, coţ můţe doloţit citát Dr. Norberta Lammerta, německého politika CDU4 , prezidenta německého Bundestagu, jenţ pronesl v rámci veřejné prezentace knihy Das Europa der Kulturen – Kulturpolitik in Europa I Evropa kultur – kulturní politika v Evropě5 v Berlíně: „Wenn wir über Europa reden, reden wir im Kern über eine Idee. Und der Kern des Kerns dieser Idee ist Kultur.“ „Když mluvíme o Evropě, mluvíme v podstatě o jedné myšlence. A jádrem podstaty této myšlenky je kultura.“ (Lammert, 2006) Pro systém financování, pro inovace, zlepšování, zavádění sponzoringu a zajištění vícezdrojového financování kultury se němečtí autoři kulturních koncepcí nejčastěji inspirují vţdy ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických. Jistou formou si tak přetvořili nabyté vědomosti a zkušenosti ze zahraničí a přizpůsobili k uţití v rámci vlastního prostředí. Tento fakt lze sledovat i na nepřeberném mnoţství nejrůznějších nadací, kterých je v Německu okolo 18.000 (jenom 8.500 vzniklo v letech 2000-2009, v roce 2009 byla v průměru kaţdý třetí den zaloţená nová nadace6), přičemţ nadace věnují po oblasti sociální svou činnost a prostředky právě kultuře a umění. V „nových spolkových zemích“ je kultura a umění u nově vzniklých nadací na prvním místě7. Moţná právě tyto rozdíly a detaily způsobují, ţe německý systém je více funkční jak pro veřejnost, tak pro poskytovatele kulturních sluţeb neţ v České republice. Informace nejenom veřejného financování ukazují na moţnost srovnání českého prostředí a prostředí bývalého Východního Německa, které se po revoluci v roce 1989 a reformách v 90. letech vyvíjelo v podobných podmínkách různě. Pro výběr země jsme tedy nešli cestou jako například kolegové z Projektové a rozvojové agentury, a.s., kteří na základě zadání MK ČR vybrali pro své srovnávací studie8 Itálii, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké, jejichţ úvahy pro tento výběr byly: Křesťanskodemokratická unie, Norbert Lammert od roku 2005 prezident německého Bundestagu Norbert Lammert : Präsident des Deutschen Bundestages [online]. 2001-2011 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: <www.norbertlammert.de>. 5 Autorem knihy Olaf Schwencke www.kupoge.de/tagungen/061002_bonn/buchvorstellung.htm 6 Dostupné z www: . 7 Tentýţ portál: http://www.stiftungen.org/uploads/tx_templavoila/statistik_ost_west_gross.jpg 8 Komparace systémů finanční podpory kultury v ČR s vybranými vyspělými státy (studie se zabývá především daňovými podporami) a Návrh systému podpory umělecké tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních zkušeností (elaborát se zabývá především kurátorstvím a dobrovolnictvím. -54
Velká Británie – vybrána jako člen EU s anglosaským systémem veřejné správy. Itálie – člen EU s výrazným kulturním potenciálem, zejména z hlediska kulturního dědictví a zároveň odlišnými zvyklostmi od Velké Británie. USA – vybrána jako neevropská země s přirozeným sklonem k výraznému vyuţívání kreativního průmyslu, kolébka marketingu a managementu. Pro účely této práce můţeme definovat Německo jako člena EU, s obdobnými kulturněhistorickými zkušenostmi a tradicemi vůči ČR, s výraznou politickou a společenskou podporou umění a kultury, jako jedinečnou partnerskou zemi pro ČR na poli jak hospodářském, tak kulturním. Pro konkrétnější srovnání jsme zúţili porovnávací vzorek. Zaměřili jsme se na financování a systémy podpor kultury vyšších územně samosprávních celků9, čili v ČR krajů, v SRN spolkových zemí a jejich dalších územních součástí. Pro náš záměr jsme vybrali zemi v SRN, která se nacházela v bývalé východní části, a to spolkovou zemi Sasko, v České republice Jihomoravský kraj. Oba celky se po 1989 musely vypořádávat s podobnými dopady komunistického reţimu a centralizace. Rozlohou, počtem obyvatel a podobnými ukazateli nemůţeme samozřejmě srovnávat Sasko a Jihomoravský kraj, protoţe Sasko je zhruba 3 – 3,5 krát větší, ale zaměříme se na principy fungování kulturní politiky a financování z pozice spolkové země a českého kraje v případových studiích.
Rozdělení územních celků ČR a SRN dle NUTS Podle nomenklatury územních statistických jednotek tzv. NUTS vytvořené pro statický úřad Evropské unie Eurostat, jeţ je rozdělena na základě počtu obyvatel, spadají české kraje a města o dvě úrovně níţe neţ německé územní celky, jak vidíme v následující tabulce č. 1. Tab. 1 Rozdělení územních celků ČR a SRN dle NUTS Německo NUTS 1 Länder (SASKO) NUTS 2 Regierungsbezirke u. a. (kraj Lipsko) NUTS 3 Kreise, Landkreise und kreisfreie Städte (okres Lipsko DED3) NUTS 4 Verwaltungs-gemeinschaften NUTS 5 Gemeinden
16 39 429 1457 12379
Česká republika Území Oblasti Kraje (JMK)
1 8 14
Okresy 77 Obce (Brno) 6250 Zdroj: Eurostat, zprac.aut.
Jihomoravský kraj má přes 1 mil. obyvatel, tedy podle NUTS rozdělení by měl správně spadat do NUTS 2. Protoţe ale většina ostatních krajů ČR nejsou tak početné jako JMK (např. Zlínský Pouţívání výrazu „vyšší územně samosprávný celek“ v případě německých spolkových zemí není zcela vyhovující. Správný český ekvivalent však neexistuje. Spolková země je území s vlastní samosprávou a vysokým stupněm autonomie. Termín spolková země však není v souladu s německou spolkovou ústavou, v níţ se označují jako země (Land). -69
kraj má cca 600 tis. obyvatel), řadí se české kraje do NUTS 3. Jihomoravský kraj je tedy o dvě třídy níţe neţ spolková země Sasko. Jihomoravský kraj spadá do oblasti Jihovýchod. V práci se tedy nebudeme zabývat srovnávací analýzou, ale vytvoříme dvě případové studie, ve kterých se zaměříme na procesy tvorby kulturní politiky a způsoby financování. Zpracujeme případovou studii A – zaměřenou na financování kultury a kulturní politiku České republiky a Jihomoravském kraji a Případovou studii B – obdobně ve Spolkové republice Německo a spolkové zemi Sasko. Kromě výše zmíněných studií existují dvě absolventské práce na téma srovnávání kulturních politik ČR s jinými státy, a to bakalářská práce Lenky Pavlíkové na téma Srovnání možností financování kultury v České republice a ve Francii se zaměřením na divadla a magisterská diplomová práce Kataríny Baánové s názvem Srovnání kulturní politiky České republiky a Finska. Pro jiná mezinárodní srovnání v rámci Evropy existuje pouze Vstupní podkladová studie zpracovaná pro Ministerstvo kultury ČR z roku 1996, proto jsou informace v ní jiţ zastaralé a také příliš stručné. Přehled kulturních politik a jejich hlavních atributů zemí EU by zasluhoval větší pozornost jak od Ministerstva kultury, tak z akademických řad managementu v kultuře.
1.3. Výzkumná otázka, cíl, hypotézy a účel práce V práci se budeme snaţit odpovědět na otázku, jak ovlivňují procesy tvorby kulturní politiky ČR a SRN financování kultury na území vyšších územně samosprávných celků. Cílem práce je poznat procesy, které vedou k nastavení struktur a systémů financování kultury na úrovni vyšších územně samosprávných celků v České republice a porovnat je ve vybraných oblastech se systémy financování ve Spolkové republice Německo. Předpokládáme, ţe Německo bude v ukazatelích celkové podpory kultury vykazovat vyšší částky v přepočtu na jednoho obyvatele neţ Česká republika. Domníváme se, ţe systémy financování se výrazně neliší v základních principech, ale liší se v podmínkách pro nezávislé kulturní aktéry. Předpokladem také je, ţe vícezdrojové financování funguje v SRN tak, ţe z veřejných rozpočtů jde v průměru více prostředků na kulturu neţ v ČR a téţ v přepočtu na jednoho obyvatele na úrovni vyšších územněsprávních celků. Práce bude slouţit potřebám zákonodárných zastupitelů v komisích, výborech pro kulturu, pro radní a náměstky zodpovídající za oblast kultury, pro Ministerstvo kultury ČR jako základní vhled do problematiky financování kultury na úrovni krajů v České republice v porovnání -7-
se sousední zemí západní Evropy. Dále je pak určena odborníkům, činitelům v uměleckém a umělecko-manaţerském odvětví pro orientaci v podpoře kulturních institucí, organizací, projektů a činnosti v Jihomoravském kraji a českých krajích obecně. V neposlední řadě můţe práce slouţit samotným umělcům a občanům, kteří vnímají kulturu a umění jako součást kaţdodenního ţivota a chtějí v něm realizovat své záměry. Práce nepřímo navazuje na Podkladovou studii MKČR, která zkoumá postavení kultury v krajských strategických dokumentech. Vzhledem k četnosti i různorodosti dotačních programů a existenci vícezdrojového financování kultury prakticky nelze provést vyčerpávající srovnání vynaloţených prostředků a vyhodnotit míru podpory kultury v jednotlivých krajích. Proto je nezbytné provést rozbor za kraje jednotlivě a hloubkově.
Poznámka Všechny překlady z německého jazyka provedla autorka samostatně. V textu jsou vţdy uvedeny k německým názvům české ekvivalenty.
1.4. Srovnání dat kompendia kulturních politik v Evropě Pro zkoumání styčných bodů kulturních politik obou zemí vyuţíváme dat z Kompendia kulturních politik a trendů v Evropě, webového monitorovacího systému, který vznikl z iniciativy Rady Evropy10. V první fázi jsme se pokusili srovnat přehledová data v oblasti kultury obou zemí tzv. Quick facts v tab. č. 2. Z uvedených údajů vztahujících se k financování vyplývá, ţe celkové státní výdaje v porovnání s ostatními oblastmi jsou v Německu procentuelně niţší neţ v ČR. Celkové státní výdaje vlády, krajů a obcí na kulturu vůči ostatním státním výdajům byly za rok 2009 v ČR 0,62 %, v SRN 0,38 %. V součtu ale kaţdý jednotlivec v Německu vydá na kulturu 112,36 Euro, coţ je o 19,4 Euro více neţ Češi (20 %). Německo je především jedna z nejsilnějších evropských zemí na poli ekonomiky, hospodářství, průmyslu, energetiky, výzkumu a tyto oblasti jsou bohatě dotovány, proto se zdá, ţe je oproti těmto oblastem na kulturu vydáváno méně.
Kompendium kulturních politik a trendů v Evropě je pravidelně aktualizovaný webový informační a monitorovací systém, který se zabývá kulturními politikami, jejich nástroji, diskusemi a trendy v Evropě. Kompendium vzniklo v roce 1998 z iniciativy Rady Evropy jako společný projekt s nezávislou neziskovou společností ERICarts (Evropský institut pro komparativní kulturní výzkum). Kompendium je vytvářeno na základě sdílení zkušeností a partnerství nezávislých expertů na kulturní politiku, nevládních organizací a národních vlád. Autorem vůbec prvního českého profilu je ředitelka Institutu umění − Divadelního ústavu Pavla Petrová a od června 2010 je k dispozici ke staţení v české a anglické verzi, viz www.culturalpolicies.net/web/profiles-download.php?pcid=1130 10
-8-
Tab. 2 Základní údaje z profilů CZ a SRN – Quick Facts Základní údaje kompendia/Quick Facts Compendium
Česká republika
Hlavní město:
Praha
Politické uspořádání:
Parlamentní republika
Berlín Federativní parlamentní republika
Datum vstupu do Rady Evropy:
30. června 1993
13. června 1950
Počet obyvatel:
10 506 813 (2010)
81 802 257 (2010)
Hustota osídlení:
135 obyvatel/km²
229,9 obyvatel/km²
Úřední jazyk:
Čeština
Němčina
Obyvatelé jiných národností:
3,9 % (2009)
8,8 % (2009)
Financování Celkové státní výdaje na kulturu (součet výdajů vlády, krajů a obcí): Celkové státní výdaje na kulturu (vlády, krajů a obcí) vůči ostatním stát. výdajům v %: Celkové státní výdaje na kulturu v přepočtu na jednoho obyvatele: Výše vládního podílu v celkových státních výdajích na kulturu: Výše vládního podílu v celkových státních výdajích na kulturu v %: Výše vládního podílu v celkových státních výdajích na kulturu na jednoho obyvatele:
2008
2009
976.685.984 Euro
9.192.000.000 Euro
0,62 %
0,38 %
93,53 Euro (92,96 po přepočtu)
112,36 Euro
367.233.930 Euro
1.213.344.000 Euro
37,60 %
13,20 %
34,95 Euro
14,83 Euro
Zaměstnanost Podíl zaměstnanců v kultuře na celkové zaměstnanosti: Podíl živnostníků (pracovníků na „volné noze“) na zaměstnanosti v oblasti kultury: Podíl živnostníků (pracovníků na „volné noze“) na celkové zaměstnanosti:
2009
2009
1,70 %
2,18%
21,60%
24,86%
16,76%
11,49%
Trhy (oblasti prodeje) CUPIX (Index cen zboží a služeb v kultuře): Kulturní zboží CUPIX (Index cen zboží a služeb v kultuře): Veřejné kulturní služby Roční výdaje na rekreaci a kulturu na jednoho obyvatele:
2010
2010
103 %
117 %
80 %
148 %
1.383 USD (135 %)
1.701 USD (167 % )
1,2krát (2009)
1,8krát (2009)
63,6 % (2010)
79,6 % (2010)
6.682.333 (63,59 %)
65.114.596 (79,59 %)
1. ledna 1993
17. listopadu 1955
Od 1. března 2007. Zatím nepodepsána.
Od 1. ledna 1999. Podepsána 15. září 2008. Zatím neschválena.
Odsouhlasena 12. srpna 2010.
Podepsána 12. března 2007.
Účast Počet návštěv filmového představení (kina) za rok v přepočtu na jednoho obyvatele: Podíl počtu obyvatel využívajích Internet: Počet obyvatel využívajících Internet:
Spolková republika Německo
Schválení hlavních kulturních úmluv: Evropská kulturní úmluva (1955): Evropská charta regionálních či menšinových jazyků (1992): Úmluva o ochraně audiovizuálního dědictví (2001): UNESCO Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (2005):
Zdroj: Profil ČR a SRN v kompendiích (Petrová, 2010), (Wagner; Blumenreich,2010) -9-
Mohlo by se zdát, ţe vůči Německu, které ze státního rozpočtu vydává na kulturu „jen“ 0,38 %, Česká republika vůbec nezaostává. Avšak v přepočtu na jednoho občana oproti Česku vynakládá Německo o 20,1 % více neţ Česko. Tyto ukazatele jsou relativní, jelikoţ v západních zemích se často měří výdaje v % z HDP (graf č. 1), ne z celkového rozpočtu. K podrobnějšímu prostudování jsou k dispozici údaje shromáţděné ve studii Financing the Arts and Culture in the European Union (Council of Europe/ERICarts, 2006).
Graf 1 Průměrné veřejné financování kultury z HDP na kulturu v zemích EU v % (2000 – 2005)
Zdroj: Council of Europe/ERICarts 2006 (national reports of ministries and other related authorities) a Financing the Arts and Culture in the European Union, Brussels, European Parliament 2006 Pozn. aut: ČR není uvedeno v tabulce, jelikož data nejsou známa.
Šestá kapitola obou kompendií se věnuje financování kultury podrobněji. Výdaje na kulturu jsou v tabulkách rozdělovány u obou zemí následovně. U ČR jsou rozdělena data na výdaje obcí, krajů a státu, dále pak zvlášť Ministerstva kultury ČR, veřejné výdaje na kultury v propočtu na HDP a finanční statistiku zakončuje přehled výdajů dle jednotlivých oblastí. V anglické verzi se nachází navíc tabulka podílu podpory z loterií a hazardních her pro veřejné účely, ta ale v české verzi není vůbec uvedena. Veřejné výdaje na kulturu dle úrovně veřejné správy jsou uvedeny pouze za léta 2001, 2006, 2007 a 2008. Zdroje dat jsou Ministerstvo financí ČR (databáze ARIS) a NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu). V Kompendiu Německa11 jsou uvedeny veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy a státní výdaje na kulturu podle odvětví. Údaje výdajů dle úrovně veřejné správy jsou publikovány ve dvou tabulkách. V první jsou uvedeny částky v letech 1995, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2007 a jsou rozděleny do kategorií „stát, spolkové země a městské státy12 a obce. Druhá tabulka ukazuje obdobné údaje, avšak rozdělené do kategorií: spolkové země a obce, městské státy, stát; údaje jsou zobrazeny za rok 1995, 2000, 2005 aţ 2009. Zdroje jsou čerpány ze Zprávy 11 12
Dostupné z www: Městské státy I Stadtstaaten: Berlín, Brémy, Hamburg - 10 -
o financování kultury (Kulturfinanzbericht 2008 a 2010), vydávané kaţdé dva roky Statistickými úřady spolkových zemí13.
Tyto údaje v kompendiích nejsou dost dobře srovnatelné, jelikoţ zahrnují různé výdaje a jsou uváděny v odlišných letech. Budeme se nyní věnovat kaţdé zemi jednotlivě, abychom přiblíţili stav kultury v kaţdé zemi a její regionální úrovni.
Ke staţení zveřejněno na www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Publikationen/Fachveroeffentlichungen/Bildung ForschungKultur/Kultur/Kulturfinanzbericht,templateId=renderPrint.psml - 11 13
Případová studie A 2. 1. Veřejné financování a kulturní politika v ČR Po listopadové revoluci v letech 1989–1997 bylo potřeba ze státního systému, společnosti a kultury vůbec odstranit centralizované totalitní struktury. Prioritou vlád bylo rušení státních kulturních institucí, privatizace, transformace státních podniků a reforma státní správy. V programových prohlášeních najdeme také stanovení nové koncepce obnovy a ochrany kulturního dědictví a zajištění vícezdrojového financování kultury14. Výsledkem transformace a decentralizace kultury je poskytování kulturních sluţeb na třech úrovních: orgány státu – ministerstva – jsou zřizovateli institucí národního a celostátního významu, např. Národní divadlo, územní samospráva – obce a kraje – plní úkoly regionální a místní kultury, právnické a fyzické osoby působí v oblasti kultury na různých úrovních i odborech. Kulturní fakta ČR v současnosti: 195 divadel, 146 souborů a 255 stálých scén, 29 hudebních souborů, z toho 44 hudebních těles, 2200 koncertů, 5,6 mil. diváků za rok (odpovídá evropským standardům), 479 činných muzeí a galerií, 17 598 kniţních titulů (2009), 12 kulturních a přírodních památek pod ochranou UNESCO, nejznámější festivaly Karlovy Vary, Praţské Quadriennale, Praţské jaro, Ostravské dny, Colours of Ostrava aj. Největší díly objemu financování kultury tvoří stálé příspěvky příspěvkovým organizacím MKČR měst a krajů a další finance jsou distribuovány skrze nejrůznější dotační programy. V České republice jde z veřejných výdajů na kulturu téměř polovina částky na státem zřizované instituce a na nestátní instituce se tak dostává v součtu méně. V roce 2009 výdaje na kulturu celkem 25.691.855.000 Kč, z toho 12.916.602.000 Kč tvořil příspěvek na příspěvkové organizace, tj. 47,5 %, v roce 2008 se jednalo o 50,38 %. Otázkou však zůstává zájem publika a odborné a laické veřejnosti. Stejně jako si stát stanovuje svou kulturní politiku, měly by mít i kraje a velká města strategie pro kulturu, které by byly určitým způsobem koordinovány, aby veřejné prostředky na kulturu, kterých je obecně nedostatek, slouţily co nejefektivněji a potřebě jejich obyvatel.
14
Studie současného stavu podpory umění. 1. vyd. V Praze: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. Str. 19. - 12 -
Problémem v ČR je i po 20 letech transformace společnosti autonomie kultury, jak dalece rozhodují politici o obsahové stránce, nástrojích financování a prioritách kultury. V posledních letech neziskové organizace státní i nestátní bojují za postavení kultury v českém státě a denním chlebem se stává advokacie kultury, předkládání vyčíslitelných hodnot, které přináší kulturní průmysly a umění. Za všechny tyto snahy uvádíme prezentaci o Kulturních a kreativních průmyslech Marty Smolíkové z organizace ProCulture15, jeţ velmi dobře shrnuje aktuální stav v České republice. VYMEZENÍ PŘEDMĚTU FINANCOVÁNÍ Kromě uměleckých oblastí, které jsou předdefinovány v kompendiích, jako jsou kulturní statky (muzea, galerie, památky), umění (výstavní činnost, hudba, divadlo), vydavatelská činnost, filmová tvorba, kina, rozhlas, televize, věda a výzkum, zahraniční kulturní vztahy, zájmová činnost v kultuře, správa v oblasti kultury, v České republice počítáme do výdajů na kulturu téţ výdaje na činnost církví a náboženských společností, jeţ spadají do kompetence Ministerstva kultury. Naopak archivy v ČR spadají pod Ministerstvo vnitra ČR (Petrová, 2010, str. 41), ale v SRN do rozpočtů na kulturu. Srovnání budou proto tímto sice částečně zavádějící, ale pro potřeby analýzy dostačující. Financování kulturního sektoru je v ČR ošetřeno třemi základními právními předpisy: 1. Zákon ČNR č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., 2. Zákon ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. a zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., 3. Zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů. Do finanční podpory kultury spadá také daňová problematika, které se v naší práci pouze dotkneme, avšak pro hlubší studium čitatele odkazujeme na studie o tomto tématu, např. studii Komparace systémů finanční podpory kultury ČR s vybranými vyspělými státy, kterou pro MK ČR zpracovala Projektová a rozvojová agentura, a.s. a zabývá se daňovou politikou ve srovnání s Itálií a Velkou Británií16 (Pápol, Sokolíčková, 2008), analýza se zabývá především přímými finančními dopady. Prezentace se uskutečnila v rámci semináře na téma kulturního a kreativního průmyslu, který se konal 30. 11. 2007 v Praze. 16 Dostupné z www: . - 13 15
2.1.1 FINANCOVÁNÍ KULTURY Z VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ V ČR Největší podíl z financování kultury v ČR mají města a obce. Specifikem v ČR je, ţe se kraje podílí na financování méně neţ stát. Avšak kraje ve svých regionech mají dosaţitelnější informace o potřebách občanů svých krajů. Role krajů ve financování kultury a v kulturní politice obecně je pouze formální a není dostatečně podporující. V dalších kapitolách se budeme soustředit tedy především na kraje a obce a jejich roli v kulturním ţivotě občanů regionů. Tab. 3 Výdaje na kulturu v letech 2001 - 2009
Zdroj: NIPOS, Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009
Například tak v roce 2009 veřejné výdaje na kulturu byly poskytovány z 58,2 % obcemi, 30,5 % Ministerstvem kultury ČR a pouze 11,3 % kraji, viz tab. č. 3. Jde o zjevnou disproporci, kdy financování kulturního systému je z rozhodující většiny na straně měst a obcí. Neodpovídá to evropskému standardu, ani deklarovaným principům kooperativního financování (Nekolný, 2010). Zdroje pro financování Dostatek finančních prostředků je jedním ze základních předpokladů pro fungování kulturních subjektů. Protoţe je kultura veřejným statkem a kaţdý má právo na přístup ke kultuře, je ve veřejném zájmu její podpora z veřejných rozpočtů. Ty ovšem nedokáţou pokrýt veškeré potřeby17 a koncepce vládní kulturní politiky předpokládá zapojení nestátní neziskové sféry a fungování vícezdrojového financování kulturní činnosti (Jírový, 2005, str. 139). Podpora místní kultury zůstala v samosprávách obcí, vzrostla ale důleţitost krajů, zvláště poté, co se stát, tedy ministerstvo kultury, programově zaměřil pouze na podporu národních kulturních institucí, nadregionálních aktivit a na mezinárodní podporu kultury po vzniku krajů v roce 2002.
Dle NIPOSu v pojmu „kultura“ jsou obsaţeny (mj.) činnosti knihoven, muzeí, galerií a divadel (včetně tzv. stagion); nabídka kulturních, společenských, vzdělávacích programů různých typů kulturních domů a středisek, činnosti dobrovolných občanských aktivit, nevládních neziskových organizací, ale i městské slavnosti, festivaly, atd. Takto vymezená oblast kultury ovšem značně překračuje rámec zákonem stanovených kompetencí a odpovědnosti ministerstev či jiných správních úřadů nebo územní samosprávy. Přitom však – s ohledem na ekonomický charakter veřejných sluţeb kultury v jejich místním a regionálním kontextu - jsou tyto sluţby poskytované v obecně uznaném veřejném zájmu, stále existenčně závislé na finančních prostředcích z veřejných rozpočtů, o jejichţ alokaci rozhodují orgány. (MOCKOVČIAKOVÁ, 2010, str.1) - 14 17
Vývoj v posledních letech ale ukázal, ţe podpora kultury kraji je pouze formální a kraje nepřezvaly hlavní díl svých povinností, více případové studii A. Zdrojem finančních prostředků pro oblast kultury je kapitola rozpočtu č. 334 Ministerstva kultury ČR, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Výdaje kapitoly na kulturu se v letech 2004 – 2008 pohybovaly v rozmezí 6,50 – 7,94 mld. Kč. Součástí těchto výdajů jsou i prostředky určené církvím a náboţenským společnostem (CNS). Ve sledovaném období výdaje kapitoly Ministerstva kultury, bez financí určených CNS, činily cca 0,53 – 0,61 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Kultura je okrajově financována i v rámci kapitol dalších ministerstev (zahraničních věcí, vnitra, obrany, zemědělství, MŠMT nebo Kanceláří prezidenta republiky), z těchto ostatních kapitol bylo na oblast kultury vydáno v roce 2008 cca 1,18 mld. Kč. Vedle centrální úrovně jsou zdrojem finančních prostředků územní rozpočty – krajů a obcí. Jejich výdaje se ve sledovaném období pohybovaly cca mezi 12,70 – 15,27 mld. Kč, souhrnně uvádíme údaje v následující tab. č. 4. Tab. 4 Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč, zaokr.) Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč, zaokr.) 2004
2005
2006
2007
2008
2009
odhad odhad 2010 2011
Výdaje státní rozpočtu celkem - z toho kap.334 (MK ČR) – včetně CNS % výdajů kap. 334 včetně CNS k SR
862,89
6,5 6,5 0,75% 0,70%
7,1 0,70%
8,3 0,76%
7,94 7,84 8,2 7,3 0,72% 0,68% 0,69% 0,62%
- z toho kap. 334 (MK ČR) – bez CNS % výdajů kap. 334 bez CNS k SR
5,24 5,15 0,61% 0,56%
5,48 0,53%
6,69 0,61%
6,34 6,31 6,9 5,90 0,57% 0,55% 0,58% 0,50%
13,24 10,91 2,33
15,23 12,66 2,57
14,51 11,83 2,68
55,4% 55,3% 10,4% 11,8%
56,7% 11,5%
51,9% 11,7%
53,6% 58,2% 12,2% 11,3%
22,33
22,81
23,21
Výdaje územních rozpočtů na kulturu - z toho kap. 700 obce a DSO - z toho kap. 700 kraje - z toho kap. 700 obce a DSO v % - z toho kap. 700 kraje v % Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu celkem
12,7 10,7 2
19,3
922,8 1020,64 1092,27 1107,31 1152,1
19,74
15,27 12,44 2,83
15,27 14,94 2,9
25,69
Zdroj: upraveno autorkou na základě dat NIPOS: Tabulka č.VIII/7:Tabulky výběr – financování 2000–2009, Tabulka č.III/5: Výdaje veřejných územních rozpočtů v oblasti kultury kap. -700.
Naplnění jednoho z cílů18 Státní kulturní politiky na léta 2009 – 2014 předpokládá splnění politického závazku, kterým je vydávat na podporu kultury 1 % ze státního rozpočtu a přiblíţit se tak standardu zemí EU.
18
Cíl 3 – Role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot. - 15 -
1184
1179
Je zájem, aby se na financování kultury kromě veřejných rozpočtů podílel i soukromý sektor (dary, sponzorství, nadace, občanská sdruţení), ale také vlastní zdroje kulturních institucí (zisky ze vstupenek, vlastní hospodářská činnost). Ovšem samo sponzorství a mecenášství je právními předpisy znesnadňováno, není vytvořeno pro potenciální dárce atraktivně a také není v ČR propagováno. Umění a kultura jsou pouze jedním dílem v nestátním neziskovém sektoru a samozřejmě vůči jiným druhům činností, jako jsou například sociální účely, podpora dětí, mentálně postiţených nebo etnických menšin je její důleţitost vnímána jako podřadnější. Úspěšnost sponzoringu je odhadována ve výši cca 1 %. Průzkum STEM pro NROS z roku 2004 prokázal, ţe se situace ani rychle zlepšovat nebude, jelikoţ podíl dárců NNO zůstal mezi lety 2000 aţ 2004 téměř nezměněn (Neziskovky, 2006) a sponzoring v umění je třetím rokem od roku 2009 na ústupu vzhledem k celosvětové finanční krizi. Zavedení dalších alternativních zdrojů financování kultury se do této doby v České republice nezdařilo. Jednalo se o financování skrze Státní fond kultury, loterii, či zvláštních daní a poplatků na kulturní sluţby. Dalším zdrojem přímého financování kultury na národní úrovni jsou prostředky ze státních fondů. V současnosti Ministerstvo kultury spravuje dva fondy – Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie a nefunkční zadluţený Státní fond kultury ČR.
2.2 Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR
2.2.1 KRAJE V ČR Kraj je samosprávné společenství občanů ţijících na určitém území, je veřejnoprávní korporací s vlastními právy a povinnostmi. Kraje je označení v současné době v České republice pro dva různé typy objektů: vyšší územní samosprávné celky (územní společenství občanů, veřejnoprávní korporace), které ustanovuje ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, územní jednotky (části území republiky), které jsou stanoveny zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, v novelizovaném znění. My se však v práci budeme zabývat kraji jako vyššími územními samosprávnými celky. Dne 1. ledna 2000 bylo zřízeno v ČR 14 vyšších územních samosprávných celků.
- 16 -
HISTORICKÝ VHLED DO VÝVOJE KRAJŮ Roku 1949 vstoupil v platnost zákon o krajském zřízení, kterým bylo vytvořeno v českých zemích 13 krajů a byly zřízeny Krajské národní výbory (KNV). V 50. aţ 70. letech docházelo neustále k různým proměnám podmínek (zavedení a zrušení referentského systému, volební období nejdříve na tři, pak na čtyři roky, počet krajů a okresů, zavedení a následné omezení účinnosti obecně závazného nařízení na 2 roky, zavedení a zrušení souhlasu vlády pro vyhlášení obecně závazného nařízení krajského národního výboru aj.). Ke konci padesátých let bylo zřejmé, ţe nedostatky ve veřejné správě přetrvávají. Zamýšlená decentralizace skončila na krajské úrovni, takţe výkon správy zůstal občanům vzdálen. Takzvané „Gottwaldovy kraje“ z r. 1948 byly tedy sloučeny na území České republiky do 7 krajů. V názvech krajů se přešlo na světové strany (typ Východočeský kraj), které vyrostly v letech socialistické výstavby, navazovaly na předešlý vývoj i na tehdejší očekávané prosperity. Došlo tak mnohokrát k extrémním nepřirozeným řešením, která přerušovala vazby mezi sousedními městy. Činnost národních výborů byla velmi často postiţena neodbornými zásahy komisí, v jejichţ činnosti často převládala „politická“ rozhodnutí na úkor odbornosti. KNV kromě jiného určovaly koncepci rozvoje kraje také v oblasti kultury. Do pravomoci kraje patřila i kulturní zařízení (krajské kulturní středisko, knihovna, muzea, galerie, divadla, orgány památkové péče a ochrany přírody). Myšlenka posílení samosprávy a zavedení větší míry samostatnosti národních výborů na všech stupních, kterou v sobě obsahoval zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, však díky srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy nebyla a vlastně ani nemohla být naplněna. Nový zákon o národních výborech tak měl pouze omezený dopad v důsledku uchopení moci úzkým vedením KSČ, které zavedlo zpět tuhý centralismus po vzoru sovětského modelu. Tento stav pak prakticky přetrval aţ do r. 1990. Vývoj krajů v České republice po 1989 Jedním z důsledků politických změn, které zasáhly Československo v listopadu 1989, bylo zrušení krajských národních výborů bez náhrady, jako součást změn v územním uspořádání. Tento poněkud unáhlený krok vedl k tomu, ţe chyběl jakýkoliv integrující stupeň. V nové struktuře se tak pro její sloţitost a nepřehlednost dalo jen obtíţně vyznat. Ve věcech, které nebyly svěřeny zákonem do kompetentnosti okresních úřadů a které zůstaly v působnosti ústředních orgánů, se vyvinula praxe různých dekoncentrovaných a detašovaných pracovišť ústředních orgánů, která fungovala především na úrovni bývalých krajů. Nebyla ani vyjasněna působnost a zodpovědnost, a to jak v horizontálním, tak vertikálním směru. „Tento stav, na rozdíl od předchozího, vedl k ještě vyššímu utužení centralizace na celém území státu, které bylo doprovázeno vznikem dalších státních orgánů, především v hlavním městě.“ (Hudeček, 2011) V době našeho usilování o vstup do EU byla a je celá řada programů EU vázána na regionální územní rozdělení druhého stupně (tedy úrovně krajů). Neexistence takového typu uspořádání - 17 -
byla také jednou z obtíţí našeho vstupu. Vnitropolitickým sporem bylo, zda druhá úroveň by měla být na zemském nebo krajském základu. Rozhodlo se nakonec aţ v roce 1997 a 1. 1. 2000 byla ČR rozdělena do 14 krajů (včetně města Prahy jako samostatného kraje). Politická reprezentace chtěla do debaty o reformě veřejné zprávy zapojit veřejnost. Tato snaha však byla nenaplněna, neboť skrze nesrozumitelnou formu prezentace problematiky si běţný člověk nemohl dost dobře udělat představu, o co v reformě půjde. Bohuţel tomu tak bylo i na úrovni obcí. Informace tak byly dostupné hlavně z médií, avšak jejich úroveň pro potřebu „profesionálů“ nebyla dostatečná. Meze samosprávy krajů se ještě po 11 letech existence stále hledají. Člen zastupitelstva vykonává svá práva a své povinnosti podle své vlastní vůle, aniţ by měl povinnost řídit se pokyny někoho druhého, a to včetně těch, které reprezentuje – tzn. voličů, kteří mu dali svůj hlas. Nositel mandátu člena zastupitelstva nemá ani právo vykonávat svůj mandát na základě pokynů někoho druhého. Člen zastupitelstva kraje má právo iniciativy a právo interpelace, právo na informace, právo na účast v rozpravě, právo hlasovat a další a má také své povinnosti: povinnost aktivní účasti a vyvarovat se střetu zájmů. „Vyvstává otázka, zdali je při tvorbě a následné aplikaci právních předpisů kraje volenými orgány zabezpečena vedle vůle občanů kraje, reprezentované zvolenými zastupiteli, i odpovídající odbornost.“ (Hudeček, 2011) Kvalita právních předpisů je však daná, dle názoru autora práce, především tím, ţe na tvorbě těchto předpisů se nepodílejí samotné volené orgány kraje, ale profesionální týmy zaměstnanců kraje, resp. krajského úřadu, kteří mají potřebné právnické vzdělání.
2.2.2 KULTURA V POJETÍ KRAJŮ V SOUČASNOSTI aneb Problematika transformace na kraje Proces transformace, který započal a probíhal na počátku 90. let, byl v následujících letech podstatně utlumen. Nedařilo se vytvořit podmínky, které by zajistily, aby se na financování umělecké tvorby a uchovávání kulturního dědictví mohly podílet i soukromé a veřejné nestátní iniciativy, ani se nedařilo vytvořit podmínky pro efektivní pluralitu zdrojů plynoucích do této oblasti (Klaus, 1996)19. Proces odstátnění na počátku 90. let, který měl pokračovat se vznikem vyšších územních samosprávných celků – krajů, byl realizován a dokončen aţ v roce 2002, a to v souvislosti s počátkem reálného, praktického fungování krajů. Krajské zřízení neboli zákon č. 129/2000 Sb., o krajích ukládá mj. kraji péči o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, rozvoj kvalitních životních podmínek, podporu výchovy a vzdělávání a celkového kulturního rozvoje. Krajskému zastupitelstvu je navíc vyhrazeno rozhodování o poskytování dotací z vlastních prostředků za účelem podpory kultury, vědy a vzdělávání. Třebaţe o tom v zákoně není konkrétní zmínka, zastupitelstva kraje si 19
Z vládního prohlášení Václava Klause z roku 1996, předsedou vlády od července 1996. - 18 -
většinou vyhrazují ve smyslu ustanovení § 37 zákona o krajích pravomoc rozhodovat např. o otázkách týkajících se koncepce státní památkové péče, ochrany kulturních památek v kraji. Radě pak náleţí rozhodování o poskytování dotací z cizích finančních prostředků. Důsledkem celkové reformy veřejné správy, která zákonem převedla zbývající část prostředků a odpovědnosti na znovuzřízené kraje, tak bylo ukončení procesu odstátnění kultury. Tato poslední etapa transformace se týkala především oblasti vizuálních umění, neboť z celkového počtu čtyřiceti příspěvkových organizací MK byly dvě třetiny galerie umění (19) a muzea (10). Dále se jednalo o přechod dvou divadel, jednoho orchestru a jednoho kulturního zařízení (MK ČR, 2009 str. 5320). Vydávání literárních, výtvarných a audiovizuálních děl, dále potom výzkum a vývoj v oblasti umění apod. nebyly mezi lety 2000 aţ 2004 z veřejných územních rozpočtů (krajů) podporovány takřka vůbec, jak vidíme v grafu č. 2. Graf 2 Financování kultury z veřejných rozpočtů 2004. Praha: NIPOS, 2005, zprac. MKČR 2009
Zdroj: NIPOS, 2005, zprac. MKČR 2009
Očekávalo se tedy, kterým směrem se bude v dalších letech podpora umění ze státního rozpočtu ubírat, respektive v kterých oblastech nelze očekávat, ţe územní samosprávné celky převezmou zásadní roli v podpoře umělecké oblasti. Jinými slovy se předpokládalo, ţe Ministerstvo kultury ponese i v budoucnu zásadní díl zodpovědnosti právě v oblasti podpory nakladatelské a vydavatelské činnosti, vývoje a výzkumu (tedy v oblasti inovace a experimentu) a zahraniční spolupráce v oblasti umění (MK ČR, 2009 tamtéţ). NIPOS zveřejňuje zprávy shrnující Financování kultury z veřejných rozpočtů v letech 1991 – 20
Dostupné z www: - 19 -
2006 a 2000 – 2009. Nejvýznamnějšími poznatky studií, které při svých analýzách po MKČR vyzvedli i Ing. Pápol a Mgr. Zdenka Sokolíčková, jsou: kulturní sluţby jsou stále existenčně závislé na finančních prostředcích z veřejných rozpočtů, o jejichţ alokaci rozhoduji organy veřejné správy; je nezbytné zamyšlení nad strukturou a moţnostmi územních samosprávních celků jako zřizovatelů a podporovatelů kulturních aktivit a veřejných sluţeb kultury; největší obtíţe s financováním kultury mají města s nízkým rozpočtem (cca do 5.000 obyvatel); výdaje na kulturu činí průměrně 2 – 3 % celkových rozpočtů územních samosprávných celků; výdaje veřejných rozpočtů v oblasti kultury nominálně sice rostou, reálně však stagnují v poměru k celkovým výdajům veřejných rozpočtů (i k HDP). Dalším dokumentem NIPOSu, který se vyslovuje k problematice decentralizace výdajů na kulturu, je Analýza vývoje decentralizace rozhodování o kultuře v ČR po roce 1993 (Mockovčiaková, 2006): výdaje veřejných rozpočtů vykazované jako výdaje na kulturu v omezené míře dovolují rozvoj některých činností a veřejných sluţeb kultury, naprosto však nepostačují na postupné řešení vnitřní zadluţenosti v té oblasti veřejných sluţeb kultury, kde nabídku zajišťuji příspěvkové organizace; systémové změny, zlepšení kvality veřejných sluţeb kultury i odborné stránky jejich práce by si vyţádaly meziroční růst výdajů na kulturu nejméně na úrovni 20 % (v současnosti je tento růst na úrovni cca 10 %); decentralizace přináší výhodu moţnosti rozhodnout o podpoře na základě osobní znalosti v regionálním kontextu; objem finanční podpory místní a regionální kultury ze soukromých zdrojů, resp. ze strany podnikatelů, lze odvodit ze struktury vlastních příjmů subjektů působících v kultuře a je mizivý. Aţ na výjimky nejsou veřejné sluţby místní a regionální kultury pro dárce přitaţlivé. Dárcem v oblasti kultury bývá obvykle ten, pro koho je ta která oblast místní a regionální kultury z nějakého (obvykle osobního) důvodu významná. Obvykle se jedná o dary jednorázové a financování místní a regionální kultury se o ně nemůţe systémově opřít; ani eventuální systém daňových asignací nevyřeší v ČR problém extremně nízké motivace dárce. Tyty aspekty shrnují nejzávaţnější důvody nenaplňování nebo nemoţnosti naplňování kvalitní kulturní politiky na místních úrovních. Ptáme se tedy, co zabránilo při vzniku krajů vývoji v oblasti kultury? Proč se nenaplnila očekávání a povinnost a zájem krajů zůstaly nenaplněny a kulturní činnost a nabídku tak musí podporovat v kaţdém kraji stát? - 20 -
V letech kolem roku 1993 tvořil podíl výdajů státního rozpočtu (kap. 334 včetně výdajů na CNS) na celkových výdajích veřejných rozpočtů na kulturu cca 38 %, v roce 2004 činil 33,9 %21. V následujícím grafu č. 3 uvádíme celkové veřejné výdaje územních samosprávných celků v ČR – obcí, okresů do roku 2002, krajů od roku 2000. Graf 3 Celkové výdaje obcí, krajů, okresů 1997 – 2009
Celkové výdaje obcí a krajů (do roku 2002 i OkÚ) v mld. Kč 20
17,85
15 10
7,64 8,02 8,58
9,1
11,46 11,18 10,44
12,74 13,24
15,23 14,51 15,27
5 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj: NIPOS (Mockovčiaková, 2010)
Přeměna územní samosprávy při zaloţení krajů a počátcích jejich fungování byla i ve financování kultury velkou změnou. Kraje v roce svého zaloţení nevydávaly ještě ţádné peníze na kulturu, tak se začalo dít aţ v roce 2001. 2001
Mezi lety 2000 a 2001 byla velikost celkového přírůstku způsobená počátkem financování kraji a téţ okresy, které zvýšily své příspěvky; oproti tomu ale MKČR výrazně oslabilo svůj rozpočet.
2002
Kraje zvýšily dvojnásobně své financování kultury, okresy sníţily své financování, ale ne výrazně, MKČR s přihlédnutím k meziroční inflaci přispělo stejně jako v roce 2001.
2003
V tomto roce jiţ neexistují okresy, jejich finance se rozpadly mezi kraje, které daly v tomto roce na kulturu o cca 1 mld. Kč více neţ v roce 2002, a MKČR, které však přispělo na kulturu o necelou 1,5 mld. Kč více neţ v roce předchozím, tedy 1,5 krát více neţ kraje. V meziročních změnách ve výdajích územních celků jde o velký propad, jak ukazuje graf č. 4 níţe. Celkové výdaje veřejných rozpočtů na kulturu tak zachraňuje v tomto roce nejniţší míra inflace v mezidobí 1997 – 2009 (0,1 %) a právě Ministerstvo kultury. V tomto kroku vidíme ale největší obtíţ, která se stala. S přechodem na samosprávu krajů měla být zavedena fáze, kdy prostředky na kulturu budou postupně přebírat roli přerozdělovaných financí právě decentralizované samosprávy. K této fázi doposud nedošlo a je otázka, zda dojde v nejbliţších letech. Souhrnně tato data uvádíme v tab. č. 5 a názorně v grafu č. 4.
21
Dostupné z WWW: http://www.nipos-mk.cz/?p=2627, str.5 - 21 -
Tab. 5 Přehled výdajů ve sledovaném období vzniku krajů 2001 - 2004
Zdroj: NIPOS (Mockovčiaková, 2010)
Graf 4 Meziroční přírůstek výdajů obcí, krajů a okresů v mld. Kč od 1997-2009
Meziroční přírůstek ve výdajích obcí, krajů a okresů v mld. Kč 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 -0,5 -1
2,58 1,99 1,34
1,56 1,02
0,38 0,56 0,52
0,76
0,5
-0,28
-0,72
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj: zprac.aut.
Nejvíce problematickým ale shledáváme tento předpoklad pro změnu: „Pokud bude vytvořena účinná společenská a politická objednávka podpory kultury, lze vyslovit předpoklad hraničící s jistotou, že ÚSC (územně správní celky pozn. aut.) budou svoji odpovědnost za veřejné statky kultury realizovat důrazněji“ (Mockovčiaková, NIPOS 2010, str. 4) Jak ale vývoj za posledních 20 let zvrátit k uvědomělejší kulturní poptávce? Je evidentní, ţe advokacie kultury s důkazy výší částek není dostatečně funkční. Jak Mockovčiaková uvádí, byl NIPOS v roce 2007 osloven s tím, aby odpověděl na několik otázek, resp. sdělil, jak vidí situaci v kultuře v dále uvedených oblastech. V roce 2010 připomíná tehdejší situaci, protoţe za mezidobí nedošlo k ţádným změnám (Mockovčiaková NIPOS, 2010, str. 3), tato analýza shrnuje stav za celkem 10 let mezi 2000 – 2009, během níţ nedošlo k ţádným výrazným nápravám. Způsobí mnoţství analýz dokazující podfinancování kultury tlak na společnost nebo politiky? Záleţí politikům v České republice na vývoji současného umění i zachování a rozvoji kultury a kulturního dědictví? Kdo na krajských úrovních rozhoduje o dotačních programech pro kulturní oblast a o výši její finanční podpory?
- 22 -
Pro zodpovězení otázek o roli kultury v krajích se dále nejvíce obracíme k Podkladové studii a zvláště k její první části Postavení kultury v koncepčních materiálech krajů České republiky zveřejněné na stránkách Ministerstva kultury ČR, před dalšími kapitolami tedy doporučujeme čtenáři se se studií seznámit. Zdrojem studie byly všechny nalezené univerzálně zaměřené koncepční materiály (strategie, koncepce, programy) bez ohledu na název, koncepční materiály rozvoje cestovního ruchu, programy a koncepce podpory a rozvoje kultury a vybrané koncepční materiály rozvoje a podpory památkové péče a muzejnictví. Skutečnost, ţe jen třetina krajů má koncepci kulturní politiky nebo podpory kultury, signalizuje, jaký význam je kultuře v krajích připisován. Můţe to však být i obraz toho, jakou pozici mají v krajské samosprávě i správě ti, kdoţ za rozvoj kultury nesou odpovědnost, nebo můţe jít o projev v minulých letech poměrně rozšířeného názoru, ţe jakékoliv, tedy i sebelepší snahy směřující k regulativním opatřením ve vztahu ke kultuře, jsou ve své podstatě škodlivé. Je třeba upozornit na to, ţe obce ani kraje nejsou ze zákona povinny připravovat kulturní politiky či jiné koncepce v oblasti kultury. Stěţejní důvody podfinancování kultury v materiálech krajů vybrané z Podkladové studie: nedostatečné fungování vícezdrojového financování, nízký podíl sponzoringu, špatně zvládaný fundraising kulturních institucí, nedokonalé fungování vlastních grantových systému krajů (objem rozdělovaných prostředků,
adresnost
podpory,
efektivnost
vyuţití
poskytnutých
prostředků
a transparentnosti rozhodování), tvrzení, ţe na krajích leţí velký podíl odpovědnosti a nákladů na tvorbu a zachování kulturních hodnot – předpokládají naopak větší spoluúčast státu, protoţe část hodnot a aktivit povaţují za nadregionální. Kraje jako jeden ze způsobů řešení problému (ve shodě s SKP) vidí vícezdrojové kooperativní financování kultury s vyšším podílem podnikatelského sektoru v koncepcích rozvoje kultury vyvolává nespokojenost především neexistence pravidel a snaha státu minimalizovat svůj podíl na vícezdrojovém financování institucí a projektů přesahujících hranice krajů. Některé důvody pro neprovedení změn: Rozpor mezi skutečnými potřebami a reálnými moţnostmi ekonomického zajištění fungování a rozvoje kultury. Slabinou je nedostatek relevantních informací o kulturním dění i jeho ekonomických souvislostech a výkonech, které by umoţnily lepší rozhodování o objemu, typu a adresování podpory kultury (chybí nejen statistická data, ale také systém monitoringu kultury a vyhodnocování zjištěných informací).
- 23 -
Nástroje kulturní politiky – jsou převáţně ekonomické povahy, často kombinované s organizačními opatřeními (záměry posílení rozpočtu na kulturu, například zvýšením přímých výnosů z cestovního ruchu, posílení prostředků rozdělovaných v grantovém řízení, zkvalitnění tohoto řízení zavedením náročnějších kriterií nebo jeho zpřístupnění, v odůvodněných případech i podnikatelským subjektům). Omezené fungování vícezdrojového financování kooperativní povahy. Podíl sponzoringu a mecenátu na financování kultury v krajích zaostává za očekáváním. Příčina je spatřována v nezájmu sponzorů, neschopnosti regionálních aktivit konkurovat akcím mezinárodního významu pořádaným především v Praze, ale také v nedostatečné aktivitě a způsobilosti organizátorů kulturního ţivota v krajích ve fundraisingu. Podíl státu, krajů a obcí na financování institucí a aktivit přesahujících hranice kraje nebo obce není garantován ani se v dosavadním vývoji spontánně neustálil. Studie dokazuje, ţe rozvojové a koncepční materiály krajů připisují rozvoji kultury nízkou prioritu a navíc ne vţdy s důrazem na to nejpodstatnější – několik dokumentů se o kultuře jako faktoru nebo alespoň nástroji rozvoje kraje vůbec nezmiňuje. Větší část, téměř čtyři pětiny dokumentů s ní počítá. Avšak jako samostatná, dostatečně nosná a legitimní oblast rozvoje se ve strategických a programových dokumentech neobjevila. Ve všech případech je začleněna ve své funkcionální sluţebné podobě do jiných rozvojových oblastí. Změna hodnotové orientace a způsobu ţivota, jejímţ vedlejším důsledkem můţe být i menší ochota kulturu podporovat. Posun od přímé aktivní tvořivé účasti na veřejném kulturním ţivotě k pasivní individuální účasti v soukromí je zřetelný. Méně zřejmé a poznané jsou motivy této tendence a ještě méně víme o tom, jak jim čelit, jak je modifikovat nebo vyuţít jejich pozitivní stránky. Zdá se však, ţe účast na veřejném kulturním ţivotě výrazněji neţ v minulosti ovlivňují vnější faktory stojící mimo kulturu (intenzita pracovního nasazení, ekonomická diferenciace, dopravní obsluţnost, racionalizace spotřeby atp.) Fakt, ţe je kultura často chápána pouze jako obnovitelný a prakticky nevyčerpatelný zdroj ekonomické exploatace, aniţ by byla věnována odpovídající pozornost podpoře této obnovitelnosti a nevyčerpatelnosti, vzbuzuje určité obavy. Pikantní je, ţe v části dokumentů jsou standardní pojmy a termíny „kultura“, „kulturní sluţba“ nebo „kulturní památka“ nahrazeny termínem „kulturně historická atraktivita“ nebo „atraktivita cestovního ruchu“. Těţko hledat výstiţnější vyjádření přístupu cestovního ruchu ke kultuře. Zjištění ukazují, ţe situace v kulturní politice je jak ze strany státu, ale také vyšších územně samosprávných celků, není zdaleka ideální. Nyní prozkoumáme blíţe jeden z největších krajů v ČR a zkusíme vypátrat, jaké jsou jeho důvody k nenalezení vstřícnější cesty ke kultuře a jak ovlivňují procesy tvorby kulturní politiky na úrovni krajů financování kultury.
- 24 -
2.2.3 JIHOMORAVSKÝ KRAJ Jihomoravský kraj zaujímá jiţní a střední část Moravy, na jihovýchodě hraničí se Slovenskou republikou na jiţní straně s Rakouskem. Kraj se dále dělí na 7 okresů. Rozlohou 7 065 km2 (9 % rozlohy ČR) i počtem 1 194 425 obyvatel (11 % z ČR) zaujímá Jihomoravský kraj čtvrté místo mezi ostatními kraji ČR22. Pro tento kraj jsou typické rozlehlé vinařské oblasti a doposud ţivé lidové tradice. Obr. 1 Geografická poloha Jihomoravského kraje
Zdroj: Wikipedie
Kraj jako vyšší územní samosprávný celek České republiky vznikl v roce 2000. Jihomoravský kraj existoval uţ v Československu od roku 1960, ale byl větší, patřily do něj části dalších sousedních krajů. Uţ prehistorické doby proslavily jiţní Moravu více neţ jiné části dnešního Česka. Dolní Věstonice, u nichţ se našly známé památky z doby lovců mamutů, v čele s tzv. Věstonickou Venuší, leţí právě zde. Na jiţní Moravě bylo jedno z center Velkomoravské říše v 8. a 9. století. Sídelním městem kraje je statutární město Brno a jeho význam přesahuje hranice kraje a celé republiky – je např. sídlem Ústavního soudu a místem konání velkých událostí evropského významu.
Blíţe v článku „Jihomoravská nej...Českého statistického úřadu www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/jihomoravska__n_e_j___o_sidelni_strukture 22
- 25 -
KULTURA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI Jihomoravský kraj je oblastí s významným kulturním dědictvím a nadregionálním významem. V určité kulturní oblasti si můţeme dovolit hovořit o významu mezinárodním, jako v případě Slavkova u Brna – Austerlitz. O jeho význam se postarala „bitva tří císařů“, která se tu odehrála v roce 1805, a Napoleon zde dosáhl jednoho ze svých nejslavnějších vítězství. Centrem tohoto kraje je druhé největší město v České republice, Brno, jehoţ postavení je zároveň i determinantem kulturního dění v Jihomoravském kraji.
Je také střediskem obchodu,
univerzitním městem a významným veletrţním centrem střední Evropy s dlouholetou tradicí. Důleţitou součástí kultury Jihomoravského kraje je i zachování tradic, bohatství lidových písní a krojů a folklóru v jihovýchodní části Jihomoravského kraje a postavení spolků, souborů a ochotnických divadel. Na území Jihomoravského kraje se nachází přes 5000 kulturních památek, z nichţ 21 je zařazeno do kategorie národních kulturních památek a dvě jsou zařazeny na seznam kulturního dědictví UNESCO – Vila Tugendhat v Brně a Lednicko-valtický areál. Jihomoravský kraj je znám svou etnickou rozmanitostí a kulturní bohatostí. Jihomoravský kraj patří k regionům s výrazným ekonomickým potenciálem, zejména v oblasti počítačových technologií, telekomunikací, vývoje softwaru a dalších high-tech oborů. Z analýzy Vliv dotací poskytovaných ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím v oblasti kultury iniciativy Za Česko kulturní vyplývá, ţe druhým nejsilnějším centrem kultury v ČR je po kraji Hlavní město Praha právě Jihomoravský kraj. Kulturní centra byla mapována dle míst působení organizací neziskového nestátního sektoru (Za Česko kulturní, 2010). Z výše uvedeného je patrný kulturní potenciál, kterým Jihomoravský kraj disponuje. Dále se v případové studii budeme zabývat těmi tématy a oblastmi: Struktura Jihomoravského kraje se zaměřením na činnost pro kulturu Kulturní politika Jihomoravského kraje -
Strategické dokumenty v kultuře JMK
-
Proces tvorby strategických dokumentů JMK v kultuře
-
Financování kultury JMK
-
Dotační a grantová politika JMK
- 26 -
STRUKTURA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE SE ZAMÉŘENÍM NA ČINNOST PRO KULTURU Orgány Jihomoravského kraje jsou: zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman a krajský úřad. Schéma 1 Struktura JMK se zaměřením na činnost pro kulturu (2008 – 2012) - kraj je povinen respektovat nadřízené orgány ministerstva
Ministerstva (MV a MMR)
- orgán ústavně zakotven - voleno volbami občanů na 4 roky - zastup. volí hejtmana, zřizuje výbory - schůze jsou veřejné - tvoří práva, rozhoduje o rozpočtu
Zastupitelstvo JMK
- odpovídají zastupitelstvu, připravuje mu návrhy a podklady pro jednání - rada kraje = krajská vláda, dělena na resorty, členové volení zastupitelstvem - schůze rady neveřejné
Rada kraje JMK
Hejtman JMK
Komise pro kulturu a památkovou péči
Krajský úřad JMK
Výbory zastupitelstva JMK
- v radě je i hejtman a náměsci hejtmana
Ředitel krajského úřadu JMK Odbor kultury a památkové péče
- tvorba Koncepce podpory kultury v JMK
Oddělení kultury
Oddělení památkové péče
Zdroj: zprac aut.
Ve funkčním období 2008 – 2012 jsou představiteli za kulturu na JMK: Rada zastupitelstva kraje
radní pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti kultury, Ing. Pavel Balík, KDU-ČSL náměstek pověřen zabezpečováním úkolů v oblasti regionálního rozvoje, cestovního ruchu, vědy, výzkumu a lidských zdrojů, Mgr. Václav Boţek, CSc., ČSSD
Komise pro kulturu a památkovou péči
celkem 13 osob, z toho předseda PaedDr. Stanislav Svoboda (ČSSD), 1. místopředseda Jan Koráb (KDUČSL), tři místopředsedové a 8 členů23
Odbor pro kulturu a památkovou péči
celkem 11 osob, z toho 4 v Oddělení památkové péče, jeden vedoucí odboru (seznam lidí v příloze A).
23
Dostupné z WWW: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=52576&TypeID=1 - 27 -
Zastupitelstvo Jihomoravského kraje má 63 členy. Jihomoravský kraj má 5 výborů, ţádný z nich není přímo zaměřený na kulturu, ve srovnání např. se sousedícím krajem Zlínským, který má výborů 14 a jedním z nich je i Výbor pro kulturu a památky. Členů Rady JMK je 11, z toho 4 náměstci hejtmana a téţ radní pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti kultury. Rada Jihomoravského kraje má 12 komisí, z toho Komisi pro kulturu a památkovou péči. Komise pro kulturu a památkovou péči má celkem 13 osob, předsedu, 1. místopředsedu, tři místopředsedy a 8 členů24. Blíţe k jednotlivým orgánům a náplním činností více v příloze B Orgány kraje. Ke kaţdému materiálu, který je předkládán Radě JMK, musí být nejdříve podpisy dvou radních. Pro oblast kultury a památkové péče kromě Ing. Balíka spolupodepisuje podklady Mgr. Boţek. Kaţdý má právo se k předkládaným materiálům vyjadřovat a předloţení Radě JMK předchází ústní jednání. Tyto kompetence se mění podle volebních období a politických konsensů. V minulém volebním období (koalice ČSSD a ODS) tedy byla struktura trochu jiná. V Radě JMK měl oblast kultury na starosti Ing. Letocha, který na této pozici byl od 2000 do 2008. Odbor pro kulturu a památkovou péči v této struktuře poskytuje administrativní servis a má zajišťovat odbornou stránku ve všech souvisejících záleţitostech. Bývá zvykem, ţe se jeho vedoucí osobně účastní zasedání Komise. Komise pro kulturu můţe také úkolovat Odbor kultury, coţ se tak děje v součinnosti s příslušným radním (Svoboda, 2011). Kromě těchto základních orgánů a částí je nápomocna kraji také Asociace krajů České republiky (AKČR), jde o uskupení sdruţující jednotlivé kraje České republiky, jehoţ úkolem je hájit a prosazovat společné zájmy jeho členů. Pomáhá téţ se vzděláváním krajských zastupitelů a je krajům nápomocno při jejich zahraničních aktivitách. Předsedou AKČR pro funkční období 2008 – 2012 je zároveň hejtman Jihomoravského kraje JUDr. Michal Hašek. Asociace má radu a rada komise a také Komisi pro kulturu a památkovou péči, kde Jihomoravský kraj zastupuje náměstek hejtmana Mgr. Václav Boţek, CSc.
KULTURNÍ POLITIKA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Postavení kraje v oblasti kultury je odlišné od ostatních krajů. Jihomoravský kraj totiţ nezřizuje ve svém sídelním městě ţádnou organizaci působící v oblasti kultury. Kultura v Brně je vedena Statutárním městem Brnem a příspěvkovými organizacemi zřizovanými státem. V oblasti kultury zřizuje Jihomoravský kraj sedm příspěvkových organizací. 25
Převzato z http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=52576&TypeID=1 Příspěvkové organizace v oblasti kultury (v Jihomoravském kraji je jich 7): Galerie výtvarného umění v Hodoníně, p.o, Hvězdárna Veselí nad Moravou, p.o., Masarykovo muzeum v Hodoníně, p.o., Muzeum Vyškovska, p.o., Muzeum Brněnska, p.o., Regionální muzeum v Mikulově, p.o., Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o. - 28 24 25
Strategické dokumenty v kultuře JMK Kultura je Jihomoravským krajem pojata v těchto materiálech: 1. Koncepce podpory kultury Jihomoravského kraje 2009 – 2013, vznik 2009, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje, 2. Koncepce zachování a ochrany kulturních památek Jihomoravského kraje, 2005, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje, 3. Strategie rozvoje Jihomoravského kraje 2006 – 2016, vznik 2006, zpracovatel: GaREP, spol. s r. o., Vysoké učení technické v Brně, 4. Program rozvoje Jihomoravského kraje pro (2002-)2007 – 2013, vznik 2002, aktualizace 2003 a 2007, GaREP, spol. s r. o., Vysoké učení technické v, Brně, 5. Program rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje pro roky 2007 – 2013, 2007 (DHV CR, Eurovision). V Programovém prohlášení Rady Jihomoravského kraje ve volebním období 2008 – 2012 kultura není zahrnuta mezi 7 klíčových kompetencí. V podkladové studii MKČR Postavení krajů v koncepčních materiálech krajů ČR v kapitole Pojetí kultury v koncepcích rozvoje kultury se koncepční materiály, ať v podobě kulturní politiky nebo koncepce rozvoje či podpory kultury, podařilo nalézt pouze u pěti krajů (Praha, Olomoucký, Liberecký, Ústecký a Zlínský). Není zřejmé, zda byla zkoumána Koncepce podpory kultury Jihomoravského kraje 2009 – 2013, z MK ČR se nám vyjádření nepodařilo získat, kaţdopádně do koncepčních dokumentů patří. Domníváme, ţe do studie nebyla zahrnuta, protoţe v době přípravy studie nebyla zveřejněna na webových stránkách JMK, coţ by dosvědčovalo, ţe byla pouţita pouze koncepce památkové péče, která byla vytvořena o čtyři roky dříve. Program rozvoje JMK a Program rozvoje cestovního ruchu JMK zpracovávaly externí subjekty. Moţná právě proto jsou tyto dokumenty komplexnější, i kdyţ vůči kultuře méně konkrétní. Dokumenty neobsahují ţádné vize či cíle spojené výhradně s oblastí kultury, kultura je vnímána jako prostředek nikoliv cíl (MKČR, 2010). Externími subjekty byly: -
GaREP, spol. s r.o. je Společnost pro regionální a ekonomické poradenství vznikla jiţ v roce 1994 a za 17 let existence se prokazují velkým mnoţstvím zpracovaných strategických dokumentů, studií, plánů, výzkumů apod. V pracovním týmu ani v externích spolupracovnících jsme nenalezli osobu zabývající se speciálně oblastí kultury a umění26.
-
Firma DHV ČR působí v ČR od roku 1992 a je dceřiným subjektem nizozemské společnosti DHV Group. Soustřeďuje se na poskytování multidisciplinárního poradenství
26
Dostupné z WWW: . - 29 -
v oblastech ţivotního prostředí, dopravě a infrastruktuře, prostorovém plánování, implementaci strukturálních fondů27. Zůstává otázkou, jak by tyto dva dokumenty byly ovlivněny, pokud by ve firmách přímo působily poradci pro oblast kultury a umění. Koncepce podpory kultury v Jihomoravském kraji 2009 – 2013 V kontextu Státní kulturní politiky na léta 2009 – 2014 byla vytvořena Koncepce podpory kultury Jihomoravského kraje 2009 – 2013. Její cíle jsou konkrétněji specifikované pro potřeby Jihomoravského kraje. Základní koncept kultury JMK je zaloţen na deklarované snaze vyuţít kulturní potenciál Jihomoravského kraje, propojení kulturního sektoru s ostatními oblastmi, příkladem můţe být turistický ruch a vyuţití kultury jako faktoru vedoucího k udrţitelnému rozvoji. V konkrétní podobě jsou cíle definovány takto: Podpora rozvoje ţivé kultury. Vyuţití kulturní nabídky v cestovním ruchu. Vytváření podmínek pro existenci místní kultury a podpora jejího rozvoje. Začlenění kulturního aspektu do rozvoje regionu. Globální
cíle
představují
obecné
vymezení
cílů
samosprávného
celku
Jihomoravského kraje. Výše zmíněnými cíli byla podpora kultury v JMK rozdělena do čtyř oblastí. Kaţdá z těchto oblastí má své podcíle a specifika. Cíl: Podpora ţivé kultury Cíl: Vyuţití kulturní nabídky v cestovním ruchu Cíl: Vytváření podmínek pro existenci místní kultury a podpora jejího rozvoje Cíl: Začlenění kulturního aspektu do rozvoje regionu
Proces tvorby strategických dokumentů JMK v kultuře Tvorba strategických dokumentů je nezbytná pro dlouhodobé a systematické vedení i v regionální politice, napomáhá rozvoji kvality ţivota. Strategie je plánovací základna pro stanovení základních cílů rozvoje. Koncepce podpory kultury v Jihomoravském kraji stanovuje cíle a opatření, které by měly vést k optimalizaci podmínek rozvoje kultury na území Jihomoravského kraje pro roky 2009 – 2013. 27
Dostupné z WWW: . - 30 -
Na regionální úrovni má Koncepce podpory kultury svou povahou vazbu na Strategii rozvoje kraje, Program rozvoje cestovního ruchu pro roky 2007–2013, Koncepci zachování a obnovy kulturních památek a na Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Tvorba a schválení konceptu podpory trvala celkem tři roky. Tvorba probíhala po částech a pokaţdé byla z nedostatku času odloţena. Po čase odloţení musela být však vţdy aktualizována, a to dvakrát v průběhu tříleté doby. Důvodem byla nedostatečná personální kapacita odboru kultury. Při tvorbě konceptu určitý čas spolupracoval i praktikanti (Drobný, Pelinková, 2011). Tvorbu Konceptu podpory kultury JMK vymezeného na období 2009 aţ 2013 měla na starosti kulturní pracovnice Mgr. Pelinková, která však jiţ na kraji nepracuje a převzala funkci ředitelky Muzea Vyškovska. Její agendu převzala paní Mgr. Oldřiška Šepelová, která nám nemohla v této souvislosti nic dalšího říci. Dalším tvůrcem dokumentu byl vedoucí odboru kultury Mgr. Tomáš Drobný (k 19. 8. 2011 skončil na této pozici). Pokyn k vytvoření koncepce vzešel z Rady JMK a Komise pro kulturu byla vyzvána, aby se na tvorbě tohoto dokumentu podílela (Balík, 2011). Při vzniku koncepce se pravděpodobně neuvaţovalo o zadání externímu subjektu, neboť to v té době dle vyjádření zástupců komise nebylo zvykem (Komise, 2011). Jednou z podmínek pro získání financí z evropských fondů je i disponovat koncepcí. Tento důvod mohl být tedy spouštěcím elementem pro vznik koncepce (Komise, 2011). Koncepce JMK pro kulturu vznikala tedy poměrně dlouho. Mgr. Pelinková rozhodla zpracovat swot analýzu, jelikoţ ţádná vstupní data předtím na kraji nebyla k dispozici. Nejdříve byla vytvořena anketa mezi organizacemi, z níţ se později vypracovávala „SWOT analýza“. Dotazník vytvářela taktéţ Pelinková. Mezi oslovenými respondenty se nacházely všechny obce s rozšířenou působností, jelikoţ téměř všechny zřizují nějaká kulturní zařízení (divadelní sály, kina apod.), dále příspěvkové organizace, kulturní střediska měst a obcí, Moravská zemská knihovna v Brně, Filharmonie Brno, muzea a galerie, kina, profesionální a neprofesionální divadla, nakladatelství a vydavatelství, média (rozhlas, televize), pěvecká, folklórní, taneční sdruţení, hvězdárny, nadace a o.s. zabývající se kulturou, pořadatelé významných kulturních akcí. Celkem bylo obesláno 316 subjektů, navrácených dotazníků bylo 87. Není však odkázáno na úplné seznamy oslovených subjektů ani na seznam subjektů, které dotazník vrátily. Seznamy těchto organizací a institucí byl vytvářen na Odboru kultury a byly při něm účastni i praktikanti. Z navrácených dotazníků nejvíce pocházelo právě od oslovených obcí, dále pak od divadel a velkých brněnských organizací, např. Hvězdárna a planetárium Brno nebo Filharmonie Brno (Pelinková, 2001). SWOT analýza nebyla zpracována úplně, v podání JMK jde pouze o sepsání slabých, silných stránek, příleţitostí a hrozeb. Ty jsou však shromáţděny velmi podrobně za jednotlivé umělecké oblasti a kulturní zařízení. V kapitole VII. Vize rozvoje kultury v kraji jsou uvedeny prvky swot analýzy celkově za celý Jihomoravský kraj. Nacházíme zde také např. hrozbu „dostupnost kvalitní kultury prostřednictvím médií a nových technologií“. Je pochopitelné, ţe stárnoucí populace ČR, - 31 -
a to i v JMK, je obecným socioekonomickým problémem a zvyšující se nároky na vyuţívání stávajících a nových technologií jsou zvláště problematické pro starší populaci. Avšak nesmíme zapomínat, ţe díky tomuto pokroku došlo ke vzniku nových forem umění (např. videoart apod.) a určité druhy umění byly díky nim zpřístupněny většímu počtu lidí neţ v minulosti, coţ navazuje na deklarovaný vládní cíl zajistit dostupnost a přístup ke kultuře všem lidem. Sesbírané údaje pro swot analýzu nebyly jiţ dále váţeny, jednotlivé faktory nebyly bodovány. Dále se pracovalo jen se soupisem silných, slabých stránek, příleţitostí a hrozeb. Výsledky ankety byly konzultovány s Komisí pro kulturu, dále s Mgr. Simonou Škarabelovou z Ekonomickosprávní fakulty Masarykovy univerzity, PhDr. Janem Dolákem z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a PhDr. Vierou Rusinkovou, vedoucí oddělení kulturních sluţeb Magistrátu města Brna, odbor kultury. Výsledky ankety (částečně zpracovaná SWOT analýza) byly poslány také dotazovaným a „projednávaly“ se na poradách starostů. Poté byla vytvořena první verze konceptu, která byla opět předloţena Komisi pro kulturu. Po úpravách se dostal koncept na jednání Rady JMK a ke schvalování Zastupitelstvem JMK, a to rovnou dvakrát, neboť termín projednávání byl v přelomovém období voleb (Drobný, 2011). Po skončení tvorby koncepce nebyla zpracována doporučení jak tvořit koncepci pro další období (Pelinková, 2011). Podrobnější časový plán se nepodařilo dohledat. Z vyjádření Komise je moţno chápat, ţe koncepce a její naplňování je závazné pouze částečně. Zvláště pokud ve sledovaném období proběhnou výrazné změny ve společnosti nebo hospodářství státu, jako se například stalo v roce 2009 s finanční krizí. Tento dokument není chápán jako pracovní nástroj. Vedení Odboru kultury nebo jednotlivé orgány nehodnotí kaţdoročně naplňování jednotlivých cílů a ani koncept neaktualizují. Nová koncepce se začne připravovat, pokud tedy nové politické vedení kraje v roce 2012 o ni bude usilovat, nejspíše právě příští, tedy volební rok. Jiţ nyní se předjednávají priority pro další léta, např. větší spolupráce v oblasti turismu a kultury (Balík, 2011).
Koncepce zachování a obnovy kulturních památek JMK Tato koncepce byla oproti Koncepci podpory pro kulturu JMK zpracovávána zcela jiným způsobem a také jinými pracovníky Odboru kultury, nebyla stejně tak zadána externímu subjektu. U této koncepce není určeno časové vymezení. Je zaloţená na popisu aktuálního stavu památek v kraji a je několikrát zdůrazněno, ţe data nejsou úplná a to ovlivňuje samotnou koncepci. Tato koncepce je více analyzována v podkladové studii MKČR. Obecně se často při zkoumání nedařilo potvrdit údaje, neboť na Odboru kultury jiţ nepracují tehdejší pracovníci. Agendy jednotlivých pracovníků jsou přebírány tedy pouze částečně.
- 32 -
Financování kultury JMK Před touto podkapitolou je nejdříve nutné uvést, odkud čerpáme statistická data. Údaje pochází ze čtyř pramenů: 1) NIPOS útvar CIK – Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, jeţ bylo zřízeno MKČR v roce 199128, 2) Odbor kultury a památkové péče JMK, 3) Koncepce podpory kultury JMK 2009 – 2013, 4) Bakalářská práce Podpora kultury v JMK. Klusáčková zpravovala data pouze za rok 2009 z veřejně dostupných materiálů poskytovaných Odborem kultury a památkové péče Jihomoravského kraje.
Ad 1) NIPOS získává informace z databáze Ministerstva financí, ne přímo od krajů. Cesta k těmto informacím je následovná: Www stránky MF ČR www.mfcr.cz Odkaz Ministerstvo Odkaz Informační zdroje Odkaz ARISweb (odkaz) Prezentační systém údajů databáze IDB ARIS (najít odkaz v textu) ARIS web odkaz Odkaz ARIS – Prezentace údajů ÚSC (odkaz) Vybrat „Jihomoravský kraj“ odkaz Přehled sumářů za ÚSC kraje od roku 2001 aţ 2009 (k 16. 8. 2011) Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu (vybrat rok) Ve zvláštním okně vybrat „Výdaje“ – vytvoří se sumář K tomuto sumáři potřebujeme Rozpočtovou skladbu, abychom dohledali, které jednotlivé poloţky jsou výdaje na kulturu. Rozpočtová skladba má dvojí členění, dle druhového a funkčního třídění. V této databázi jsou v druhovém třídění zvlášť vedeny výdaje běţné a kapitálové, je tedy nutno je dohledávat zvlášť a pak je sčítat. Ve funkčním třídění rozpočtové skladby se oblast kultury nachází ve skupině č. 3: Sluţby pro obyvatelstvo, oddíl č. 33 obsahuje poloţky Kultura, církve a sdělovací prostředky29.
28
NIPOS – útvar Centrum informací a statistik kultury (CIK) z pověření Ministerstva kultury České republiky (MK) zabezpečuje státní statistickou službu za celou oblast kultury na základě zákona čís. 89/1995 Sb., o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem statistiky kultury je zjišťování údajů o činnosti kulturních zařízení zřizovaných ministerstvem kultury, dalšími orgány státní správy, kraji, obcemi a městy, občanskými sdruţeními dle zákona 83/90 Sb., obecně prospěšnými společnostmi, církví, podnikatelskými subjekty aj. Jsou šetřeny následující obory: audiovizuální díla, divadlo, galerie, muzea a památníky, hudební soubory, hvězdárny, planetária a astronomické pozorovatelny, veřejné knihovny, památkové objekty zpřístupněné za vstupné, činnost kulturních domů a středisek, vydavatelé neperiodických publikací a periodického tisku, vč. jimi vydávané produkce, výstavní činnost v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury a provozovatelé festivalů 29 Opatření MF o rozpočtové skladbě www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ostatni_11419.html, a podrobně podskupina č. 33 rozpočtové kapitoly www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ostatni_11450.html#33 - 33 -
Ad 2) Odbor kultury a památkové péče si vede záznamy o dotacích a přehledové tabulky za daný rok zveřejňuje na stránkách kraje, uvádí: -
vyřazené ţádosti,
-
neschválené dotace,
-
dotace schválené Radou JMK (za rok 2011 – schváleny 19. 5. 2011),
-
dotace schválené Zastupitelstvem JMK (za rok 2011 – schváleny 23. 6. 2011),
to vše zvlášť za oblast „kultury“ a „památkové péče“. Oblasti mají na starosti v tomto roce dvě různé pracovnice30 z Odboru kultury a obecně se starost o dotační programy předává nesystematicky různým pracovníkům. Údaje jsou na stránkách zveřejňovány jen za poslední tři roky (2011 – 2009)31. Z toho jsou zcela vyděleny příspěvkové organizace. Statistické údaje (mimo MFČR) můţeme na JMK dohledat pod Odborem ekonomickým Krajského úřadu: Www stránky JMK www.kr-jihomoravsky.cz Krajský úřad odkaz Dokumenty odborů Krajského úřadu odkaz Odbor ekonomický Strategické dokumenty odkaz Závěrečné účty JMK za uplynulá období vč. účetních výkazů (vybrat rok) Výdaje kulturních příspěvkových organizací JMK hledat ve výkazech pod označením ORJ č. 13 nebo ORG 91xx. Ad 3) V Koncepci podpory kultury jsou uvedeny přehledy výdajů v letech 2003 aţ 2008. Správnost některých údajů však nelze ověřit. Jednak jsou výsledky dotačních titulů zveřejněny pouze v posledních třech letech, jednak hodnoty neodpovídají údajům z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu. Nejspíš NIPOS počítá veškeré výdaje na kulturu, které JMK má, tedy ne pouze odboru kultury, přičemţ Koncepce podpory kultury vycházela pouze z čísel Odboru kultury a památkové péče a sumářů financování příspěvkových organizací kraje za kulturu. Pelinková dodává, ţe k rozdílům dochází pravděpodobně kvůli několika různě počítaným zdrojům. V Koncepci jsou započítány přímé státní výdaje příspěvkovým organizacím. Ty však nejsou závazným ukazatelem v účetnictví kraje, neboť JMK je pouze zprostředkovatel těchto peněz, v koncepci jsou však zaznamenány. Druhým problémem je uznatelnost výdajů v časovém horizontu. Objem finančních prostředků je schválen v jednom roce, např. 2007. Dotace však není k 31. 12. 2007 vyčerpána a je prodlouţeno její čerpání do roku 2008. Evidence výdajů v těchto letech není ostatně uvedena za památkovou péči. V Koncepci památkové péče tyto přehledy ale nenacházíme vůbec ţádné.
30 31
K 16. 8. 2011 oblast kultury má na starosti Mgr. Oprchalová, oblast památkové péče Bc. Hamplová Jana. Dostupné z WWW: . - 34 -
Pokud by tomu tak bylo, tak se koncepce odvolává na velmi zkreslená data, resp. Koncepce podpory kultury je platná jen pro úzký výsek oblasti kultury, a to pro financování příspěvkových organizací a dotace z dotačních titulů.
Kompletní data se nesledují průběţně. Data se zpracují, pokud budou jako úkol zadána Komisí, Radou nebo Zastupitelstvem kraje, případně poţádá-li nějaký občan o tyto informace. Muselo by tak dojít k propojení výsledků více neţ dvou aţ tří odborů a další údaje by musel zpracovat Odbor ekonomický32. Předpokládáme, ţe příští rok bude zadán poţadavek na přípravu nové koncepce podpory kultury a tato data budou muset být nejspíše sesbírána a analyzována.
Zdroje pro financování a způsob rozdělování Nejdůleţitějším finančním zdrojem krajských rozpočtů jsou finanční dotace z veřejných rozpočtů. V roce 2009 se jednalo o 59,8 %, zbytek rozpočtu je pokryt příjmem z daní. Systém financování místních samospráv se neustále vyvíjí. Pro první dva roky existence krajů bylo zvoleno pouze provizorní řešení, na základě něhoţ byly kraje financovány převáţně prostřednictvím účelových dotací ze státního rozpočtu. Současné povinnosti krajů uloţené zákonem zahrnují oblasti regionálního rozvoje, ochrany ţivotního prostředí, údrţby silnic, dopravy, středního školství, sociální péče, kultury a zdravotnických zařízení. Prostředky, které jsou krajům poskytovány ke krytí těchto úkolů v samostatné působnosti, se však ukazují jako nedostatečné (AKČR, rok neznámý)33. Právo udělovat dary a dotace mají kraje ve svém zákonu o krajích, Zákon č. 129/2000 Sb. a to jednak zastupitelstvo, ale také rada, za těchto podmínek:
§ 36 Zastupitelstvu je dále vyhrazeno rozhodování o těchto majetkoprávních úkonech kraje: a) poskytování věcných a peněţitých darů podle zvláštního zákona v hodnotě nad 100 000 Kč jedné fyzické nebo právnické osobě v kalendářním roce, b) poskytování dotací občanským sdruţením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje v oblasti mládeţe, sportu a tělovýchovy, sociálních sluţeb, podpory rodin, poţární ochrany, kultury, vzdělávání a vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany zvířat Takovouto ţádost je moţno podat skrze Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je pravděpodobné, ţe by tento úkon spadal do „odpovědi neobvykle rozsáhlé (soubor informací)“, jak je uvedeno v zákoně a jak jsme byli na toto upozorněni pracovnicemi Odboru kultury. Na základě toho má moţnost KrÚ vyţadovat náhradu případných nákladů, tedy např. za vyhledávání, tj. za hodiny, které úředník vyhledáváním strávil. Osobní náklady stojí u JMK za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, přesáhne-li doba zpracování a vyhledání informace 1 hod. a za kaţdou další započatou hodinu 223,00 Kč/hod. Osobní odhad pracovnic byl v počtu dnů, cca 2 dny za jeden odbor, tedy konečné náklady by se mohly pohybovat mezi 7.000 – 10.000 Kč. 33 Dostupný z www: http://www.asociacekraju.cz/vismo5/osnova.asp?id_org=450022&id_osnovy=52&p1=52 - 35 32
a ţivotního prostředí v hodnotě nad 200 000 Kč jedné fyzické nebo právnické osobě v kalendářním roce, nejedná-li se o účelové dotace z prostředků státního rozpočtu, c) poskytování dotací obcím z rozpočtu kraje a kontrola jejich vyuţití. §59 (2) Rada rozhoduje o těchto majetkoprávních úkonech kraje: a) o poskytování dotací občanským sdruţením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím v oblasti mládeţe, sportu a tělovýchovy, sociálních sluţeb, podpory rodin, poţární ochrany, kultury a vzdělávání, vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany zvířat a ţivotního prostředí; tyto dotace nesmí převýšit 200 000 Kč jednomu občanskému sdruţení, jedné humanitární organizaci nebo jedné právnické nebo fyzické osobě v kalendářním roce, b) o poskytování věcných a finančních darů do 100 000 Kč v jednotlivých případech.
V příloze C je uvedena přehledová tabulka hodnot průměrných výdajů souhrnu územních rozpočtů na území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001 – 2009 včetně grafického znázornění. Velký propad je v roce 2005, který je v roce 2006 opět dorovnám do mírného meziročního stoupání. V roce 2004 proběhly volby do zastupitelstev krajů, které v Jihomoravském kraji vyhrála KDU-ČSL (v roce 2000 čtyřkoalice – KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratická unie a Občanská demokratická aliance a v roce 2008 ČSSD). Financování kultury v Jihomoravském kraji včetně měst vůči ostatním krajům v ČR bylo v roce 2001 nejvyšší hned po kraji Praha. Avšak jiţ v roce 2005 se dostává JMK na 9. místo (výdaje na kulturu JMK celkem 165.989.000 Kč), v roce 2007 se umístil na 7. místě ze 14 krajů. V roce 2009 je na čtvrtém místě (177.421.000 Kč).
- 36 -
Graf 5 Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v roce 2007 a 2009 Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v 2007 2500 2000
1514,2
1500 1000 500 0
Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v 2009 2500 2000
1938,5
1500 1000 500 0
Zdroj: NIPOS (MOCKOVČIAKOVÁ, 2010): Tabulky výběr financování 2000–2009, str. 11, zprac. aut.
Kraje v ČR se spolu s obcemi a dobrovolným sdruţeními obcí (DSO) podílejí na financování kultury průměrně z 16 – 18 %, kolem 81 aţ 83 % zůstává na obcích a městech, jak vyplývá z následující tabulky č. 6. V Jihomoravském kraji je podíl kraje oproti celostátnímu průměru niţší a v roce 2009 došlo dokonce k vysokému poklesu o 3,6 %, coţ dělá 33.208.000 Kč.
- 37 -
Tab. 6 Výdaje JMK v oblasti kultury v letech 2007 až 2009 podle úrovní v tis. Kč Výdaje JMK v oblasti kultury v letech 2007 až 2009 podle úrovní v tis. Kč
Kraj/úroveň
2007
2008
2009
Jihomoravský kraj
1.724.301
1.815.686
2.207.369
Obce a DSO
1.530.602
1.605.057
2.029.948
193.699
210.629
177.421
Obce a DSO v %
88,8%
88,4%
92,0%
Kraj v %
11,2%
11,6%
8,0%
Celkem
14.510.555
15.266.249
17.847.633
Obce a DSO
11.832.910
12.439.615
14.944.424
2.677.645
2.826.634
2.903.209
Obce a DSO v %
81,5%
81,5%
83,7%
Kraj v %
18,5%
18,5%
16,3%
Kraj
Kraj
Zdroj: NIPOS (MOCKOVČIAKOVÁ, 2010): Tabulky výběr financování 2000–2009, str. 11, zprac. aut.
Financování v oblasti kultury z pozice JMK probíhá z několika zdrojů, a to: 1) Financování příspěvkových kulturních organizací kraje, 2) Dotační programy Odboru kultury a památkové péče JMK, 3) Dotační programy jiných odborů JMK, 4) Individuální dotace JMK jinak zvané téţ mimořádné dotace, 5) Dotace programů Evropské unie.
Příspěvkové kulturní organizace JMK Příspěvkové organizace hospodaří s peněţními prostředky získanými vlastní činností (např. trţby ze vstupného) a s peněţními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele, tedy Jihomoravského kraje. Dále hospodaří s prostředky svých fondů, s peněţními dary od fyzických a právnických osob (dary a sponzoring), včetně peněţních prostředků poskytnutých z Národního fondu a ze zahraničí. Kromě výše uvedených zdrojů mohou být organizaci prostřednictvím rozpočtu zřizovatele poukazovány také různé účelové dotace, případně jiné účelově určené dotace ze státního rozpočtu. Tab. 7 Výdaje příspěvkových organizací v kultuře JMK v letech 2007 – 2010
Rok Příspěvkové org. JMK 2007(ZU, tab. 20) Příspěvkové org. JMK 2008 (ZU tab. 21) Příspěvkové org. JMK 2009 (ZU, tab. 22) Příspěvkové org. JMK 2010 (ZU, tab. 9, str. 123) Příspěvkové org. JMK 2011 (schválený roz. na 2011)
Výdaje 104.251.900 Kč 117.581.500 Kč 109.362.060 Kč 107.834.143 Kč 80.811.000 Kč
Rozdíl + 13.329.600 Kč - 8.219.440 Kč - 1.527.917 Kč - 27.023.143 Kč
Zdroj: Závěrečné účty KrÚ JMK za 2010, 2009, 2008, 2007, zprac.aut. - 38 -
I u výdajů pro příspěvkové organizace dochází v posledních letech k výraznému sniţování. Poslední údaj za rok 2011 není však ještě konečný, protoţe se jedná o schválený rozpočet, ne však o závěrečný účet (ZU).
Dotační a grantová politika JMK Dotační programy Odboru kultury a památkové péče JMK Odbor kultury a památkové péče JMK vyhlašuje kaţdoročně dotační programy, jejich počet se však od roku 2002 střídal. 2002 – 2004
2 programy: Dotační program v oblasti kultury, Dotační program v oblasti památkové péče
2005 – 2009
3 programy: Dotační program v oblasti kultury, dotační program v oblasti památkové péče, dotační program v oblasti kulturních zařízení
2010 – 2011
1 program: Dotační program v oblasti kultury a památkové péče
Dotační programy pro poskytování dotací z rozpočtu Jihomoravského kraje v oblasti kultury a památkové péče vychází z Programu rozvoje kraje a z Programového prohlášení Rady Jihomoravského kraje na volební období 2008 – 2012 a jsou zaměřeny na dvě oblasti podpory: -
oblast kultury: různorodé formy kultury, kulturních akcí, zachování, zpřístupňování a další rozvoj kulturního dědictví veřejnosti, muzeí a galerií a projektů, jejich vyššího zapojení do společenského ţivota a do vzdělávání, rozvoj neprofesionální kultury v regionech, rozvoj vydavatelské činnosti, zájmové umělecké činnosti, estetické výchovy dětí a mládeţe, zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví všech oblastí Jihomoravského kraje v České republice i v zahraničí. Jedná se pouze o neinvestiční dotace. S ohledem na co nejefektivnější využití předpokládaných omezených zdrojů v roce 2010 se stanovují následující priority: podpora oblasti živého umění – postupových přehlídek, pravidelných opakovaných kulturních akcí a zachování činnosti významných kulturních subjektů, významných nadregionálních akcí a regionálních projektů s účastí více partnerů.
-
oblast památkové péče Minimální výše dotace činí 10 tis. Kč, maximální výše činí 1 000 tis. Kč. Minimální podíl spoluúčasti příjemce dotace činí 50 % celkových nákladů.
- 39 -
V letech 2005 – 2009 dotační program v oblasti kulturních zařízení byl zaměřen na: výstavbu, vybavení kulturních zařízení a na obnovu – technické zhodnocení kulturních zařízení, přístavbu, stavební úpravy a opravy, rekonstrukci a modernizaci kulturních zařízení, pořízení movitých zařízení, které jsou či v budoucnu budou přínosem v oblasti kultury nebo památkové péče. Nejčastěji se jednalo o opravy nebo vybavení kulturních domů. Minimální výše dotace na jeden projekt činila 20.000 Kč. Maximální výše dotace na jeden projekt 2.500.000 Kč. Celkově v tomto projektu bylo k dispozici cca 3 – 4 mil. Kč. V důsledku příchodu ekonomické krize byl tento program zrušen. Ze stejného důvodu byly v dalším roce dva zbývající programy sloučeny do jednoho a nyní funguje pouze tento jeden s objemem cca 11 mil. Kč pro Jihomoravský kraj. Administrátorem a koordinátorem dotačního programu je Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu. Tab. 8 Výdaje dotačních programů JMK 2009 - 2011
Rok 2009 2010
2011
Výdaje programů 9.736.000 kultura+ 10.111.000 památky = 19.847.000 Kč 5.683.000 kultura 7.360.000 památ. 1 kolo 2.810.000památ. 2 kolo = 15.853.000 cca 11.000.000 Kč
Rozdíl
- 3.994.000 Kč
- 4.853.000 Kč
Zdroj: Schválené projekty v rámci dotačních titulů, zprac. aut.
V roce 2009 bylo na Odbor kultury podáno 551 žádostí o dotaci z dotačního programu na podporu kultury a 129 žádostí o dotaci z dotačního programu na podporu kulturních zařízení, čili 680 ţádostí celkem, z toho 159 podpořených, coţ činí pouhých 23 %. V roce 2011 bylo podáno také kolem sedmi set ţádostí. Není evidováno, o jaké částky je ţádáno, nelze tedy odvodit ani ideální objem prostředků, který by měl být k dispozici. V roce 2011 bylo ţádáno skrze dotační tituly 107 mil. Kč, bylo k dispozici necelých 11 mil Kč (Komise, 2011). Z ţádaných, tedy potřebných peněz bylo pokryto pouze 10 %. Minulý rok byl krajský rozpočet dvakrát upravován, protoţe se jeho příjmy sníţily celkem o 20 %, coţ ovlivnilo i rozpočtovou kapitolu pro kulturu.
- 40 -
Graf 6 Žádosti a podpořené projekty JMK v roce 2009
Žádosti a podpořené projekty JMK schválené přijaté projekty
schválené nepřijaté projekty
97
68
64 15 8
23
36 5
16
19 9
24
71 61 3 9
33
13
14 7
49 12
Zdroj: (KLUSÁČKOVÁ, 2010)
Z grafu vyplývá, ţe nejvíce ţádostí bylo podáno v oblasti hudby, dále tradiční lidové a folklórní kultury, v obdobném rozsahu pak na projekty knihoven a vydavatelskou činnost. Oblast divadla a nezařaditelných projektů je poměrně vyrovnaně na třetím místě. V oblasti muzeí bylo podáno pouze 12 ţádostí. Finanční prostředky byly přiděleny v největším objemu tradiční lidové a folklórní kultuře. Oblast hudby a knihoven a vydavatelské činnosti je na druhém místě. Následuje divadlo, nezařaditelné projekty a kulturní zařízení. Je nezbytné podotknout, ţe oblast kulturních zařízení dominuje co do finanční náročnosti projektů. Tab. 9 Celkový objem částek přidělený jednotlivým oblastem kultury
Oblast
částka v Kč
Tradiční lid. a folk. kultura
1 830 000
Knihovny a vydavatelská činnost
1 596 000
Kulturní zařízení
1 185 000
Hudba
1 170 000
Ostatní
985 000
Kinematografie
691 000
Muzea
650 000
Divadla
605 000
Církev
455 000
Kult. -sportovní akce
306 000
Galerie a výtvarná činnost
263 000
CELKEM
9 736 000 Zdroj: (KLUSÁČKOVÁ, 2010) zprac.aut. - 41 -
Celková částka činí přes devět a půl milionů Kč. Na oblasti hudby, kulturních zařízení, knihoven a vydavatelské činnosti a tradiční a folk. kultury byla v roce 2009 přidělena částka přes milion korun pro kaţdou oblast. Nepoměr je v tomto případě u oblasti divadla vzhledem k počtu podaných ţádostí. Na muzea byla věnována obdobná částka jako na divadla, avšak u muzeí se jednalo jenom o tři schválené ţádosti, u divadel jich bylo 64. Muzea mají však jiné finanční nároky, např. na pořizování sbírek. Podpora kultury skrze Dotační program v oblasti kultury se v jednotlivých uměleckých oblastech uskutečňuje vyrovnaně, jak lze přehledně vidět na grafu č. 7. Graf 7 Veřejné výdaje na kulturu v roce 2009 podle kulturních oblastí v %
Objem finančních prostředků dle oblastí v %
5%
3% 3%
Tradiční lid. a folk. kultura
19%
Knihovny a vydavatelská činnost
6%
Kulturní zařízení Hudba
7%
Ostatní Kinematografie
7%
16%
Muzea Divadla Církev
10% 12% 12%
Kult. -sportovní akce Galerie a výtvarná činnost
Zdroj: KLUSÁČKOVÁ, 2010. Primární zdroj: Seznam schválených žádostí o dotace v oblasti kulturních zařízení z titulu JMK v roce 2009, Seznam schválených žádostí o dotace v oblasti kultury z titulu JMK v roce 2009
Zkoumali jsme se také to, jak jsou v jednotlivých kapitolách rozděleny částky dle podpořených projektů, čili kolik peněz v jednotlivých oblastech projekty dostávají. Nejvíce podporována jsou kulturní zařízení, coţ je vysvětleno finančně náročnými projekty, a nejméně divadla.
- 42 -
Tab. 10 Průměrná podpora na projekt, rozděleno dle oblastí roku 2009
Oblast Kulturní zařízení Kinematografie Ostatní Muzea Knihovny a vydavatelská činnost Církev Tradiční lid. a folk. kultura Galerie a výtvarná činnost Hudba Kult. -sportovní akce Divadla
Průměrně Kč na projekt 98 750 76 778 75 769 72 222 66 500 65 000 55 455 52 600 50 870 38 250 37 813
Zdroj: Seznam schválených žádostí o dotace v oblasti kulturních zařízení z titulu JMK v roce 2009, Seznam schválených žádostí o dotace v oblasti kultury z titulu JMK v roce 2009, zprac.aut.
Nejvyšší dotaci v tomto roce získalo Biskupství brněnské na činnost Diecézního muzea, a to 270.000 Kč. Nejskromnější dotace do 10.000 Kč dostaly tři subjekty – Folklorní sdruţení Kyjovska na projekt Oblastní přehlídka dětských folklorních souborů, Muzeum Boskovicka na výstavu Spolkový ţivot na Boskovicku – Sport a tělovýchova, třetím subjektem, také z oblasti lidové a folklorní kultury, bylo sdruţení folklorních zpěváků Muţáci Vrbice na setkání muţáckých sborů Vrbecká dědina. Příklady odpovídají celkovým výsledkům. I kdyţ oblast tradiční a folklorní kultury co do objemu financí dostává oproti jiným oblastem nejvíce finančních prostředků, v porovnání s druhým největším počtem ţádostí a vynaloţenou průměrnou částkou na projekt je tento poměr niţší, jak vidíme v tabulce č. 10. Opět zde můţeme zaznamenat, ţe oblast divadla je poněkud na okraji zájmu podpory, například vůči oblasti hudby, do jisté míry srovnatelného odvětví. Vývoj v počtu ţádostí je pro různé programy odlišný. V oblasti kultury počet ţádostí vţdy mírně stoupal a v posledních letech stagnuje, oproti programu pro památkovou péči, kde docházelo taktéţ k mírnému nárůstu, ale v posledních letech počet ţádostí klesá. Mgr. Oprchalová se domnívá, ţe příčinu lze spatřovat i ve skutečnosti, ţe mnohé drobné památky jsou jiţ v kraji za poslední léta opraveny (Oprchalová, 2011). Zvláště problematické vidíme časové rozvrţení rozhodování a poskytování financí prostřednictvím dotačních programů. Příjem ţádostí probíhá do konce února. V březnu se dostaly ţádosti na zasedání Komise pro kulturu. Dotace jsou schvalovány v květnu a červnu (Rada JMK schválila v tomto roce dotace 19. 5. 2011, Zastupitelstvo 23. 6.), přičemţ rozpočet kraje je schválen vţdy do konce prosince předchozího roku. Dotace se přidělují na celý rok, avšak finance jsou poskytovány nejdříve od poloviny roku. Samozřejmě se všechny akce, projekty všech ţadatelů konají po celý rok a malá občanská sdruţení či fyzické osoby, které chtějí uskutečnit projekt - 43 -
v první polovině roku, nevědí, zda podporu dostanou, či nikoliv. Tato skutečnost ovlivňuje krom jiného také moţnost zajistit vícezdrojové financování, neboť dárci a sponzoři se obvykle rozhodují pro podporu projektů, které prokazují jiţ zajištěné částečné financování z některé úrovně státní správy.
Co brání zavedení výzvy a rozhodnutí o podpoře projektů dříve? Komise můţe
na posuzování ţádostí začít pracovat i před schválením rozpočtu. Posuzovat kvalitu projektů můţe i bez rozhodnutí o výši příspěvku, který můţe navrhnout hned počátkem roku. Dokumenty pro dotace a granty výzva k podání ţádosti (podmínky), ţádost pro oblast kultury (zvlášť pro fyzické osoby a OSVČ+p.o.), ţádost pro oblast památkové péče (zvlášť pro fyzické osoby a OSVČ+p.o.), vzorová smlouva mezi krajem a příjemcem dotace, formulář k vyúčtování. Odbor kultury vyţaduje po skončení projektu „stručný popis realizované akce či projektu, celkové zhodnocení splnění účelu, finanční vyúčtování“, jak je uvedeno ve vzorové smlouvě. Pro závěrečnou zprávu není speciální formulář. Sesbíraná data o hodnocení projektu nemohou být tedy jednotná. Není tak moţno sledovat návštěvnost a jiné ukazatele. Ve formuláři vyúčtování se sledují pouze doklady čili výdaje, a nikoliv příjmy. JMK tedy nedisponuje informacemi o tom, jak se na podpořených projektech podílí jiné subjekty, jako je Ministerstvo kultury, město Brno, dárci nebo sponzoři. Z Rozboru financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2009 pro Radu vlády pro nno však pro Jihomoravský kraj pozitivně vyplývá, ţe v rámci dotačních programů pro kulturu vydává po kraji Hlavní město Praha nejvíce prostředků vůči ostatním krajům ČR (Rada vlády, 2011, str. 36). Avšak z předchozího grafu č. 5 víme, ţe v roce 2009 v celkovém financování mezi ostatními kraji je JMK aţ na místě čtvrtém.
Dotační programy jiných odborů JMK Jedná se například o odbor kancelář hejtmana nebo odbor regionálního rozvoje, které mohou také v rámci i nad rámec svých programů poskytovat dotace v oblasti kultury, a to jak na projekty, tak na provozní činnost. Tyto informace však nejsou evidovány a zveřejňovány na stránce Odboru kultury JMK. Celkový objem dotací z těchto ostatních odborů (zvláště z odboru kanceláře hejtmana) můţe převyšovat i celkovou částku, která je k dispozici odboru kultury. Tuto informaci se nám nepodařilo oficiálně ověřit. Odbor kancelář hejtmana ovšem nemá ţádné vlastní dokumenty koncepční, strategické nebo programové povahy.
- 44 -
Individuální dotace JMK Další oblastí, kde je moţno získat prostředky na kulturu, je program tzv. Individuálních dotací z rozpočtu JMK34, jinak řečeno mimořádné dotace. Jihomoravský kraj v zájmu kraje a občanů kraje poskytuje k realizaci opatření a naplnění Programu rozvoje Jihomoravského kraje a cílů obsaţených v dalších rozvojových dokumentech finanční podporu fyzickým a právnickým osobám formou individuálních dotací. Tyto dotace jsou určeny pro konkrétního ţadatele z důvodů hodných zvláštního zřetele, a to zejména pro okruh projektů, které nejsou v předmětném období podporovány ţádným z vyhlášených dotačních programů. Dotace z rozpočtu kraje se subjektu poskytuje účelově. Účel, na který je poskytována individuální dotace, musí korespondovat s prioritami, opatřeními a aktivitami Programu 3 rozvoje Jihomoravského kraje, případně s jinými rozvojovými dokumenty Jihomoravského kraje. Projekt musí být realizován na území Jihomoravského kraje nebo jejich realizace musí mít přínos pro Jihomoravský kraj. Tyto dotace nemají ţádné časové ani finanční omezení. Ještě v letošním roce a letech předcházejících se individuální (mimořádné) dotace dělily neoficiálně na dotace schvalované přímo v rámci rozpočtu JMK na příslušný kalendářní rok (jednalo se o dotace řádově v stovkách tisíc Kč, tedy „velké“ dotace) a mimořádné dotace, které se schvalovaly v průběhu příslušného kalendářního roku. Například v roce 2010 byly uděleny mimořádné dotace, schvalované v průběhu roku, na kulturu v hodnotě 1.190.000 Kč. Nejedná se však o pravidelné moţnosti financování. Od příštího roku dojde zde však k sjednocení a všechny individuální dotace budou muset jít přes odbor kancelář hejtmana, která má na tyto dotace od letošního roku vyhlášen dotační program, tedy dotační program Individuálních dotací (Oprchalová, 2011). Například pro letošní rok 2011 byly naplánovány dotace pro Mezinárodní divadelní festival Divadelní svět Brno 3 mil. Kč, čtyři různé dotace Městskému divadlu Brno (na vydání publikace 200 tis., inscenace Kráska a zvíře 1 mil. Kč, inscenace Měsíční kámen 800 tis., inscenace Jméno růţe 800 tis. Kč, celkem MDB 2.200.000 Kč), ND Brno 2 mil. Kč na různé projekty. Částka 390 tis. Kč byla věnována také soutěţi „Nejlépe opravená kulturní památka JMK“. Soutěţ má motivovat širokou veřejnost, nejen vlastníky kulturních památek, k obnově kulturních památek v jejich okolí. Letos se soutěţ pořádala počtvrté a je velmi dobrým nástrojem pro podporu památkové péče. O těchto dotacích rozhodovalo zastupitelstvo kraje. V příručce Dotační programy pro obce JMK v roce 201135 není tato moţnost vůbec zmíněna, přičemţ v Zásadách pro poskytování individuálních dotací36 není obec vyloučena z moţných ţadatelů. Na stránce Odboru kultury webového sídla JMK také nejsou ţadatelé na Individuální dotace upozorněni.
Více o tomto dotačním titulu na www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=154238&TypeID=2 nebo www.risy.cz/cs/dotace-detail?id=382 35 http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=154305&TypeID=7 36 http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=154238&TypeID=2 34
- 45 -
Dotace programů Evropské unie Jedná se o dotace z různých programů a fondů Evropské unie, které vyuţívají především příspěvkové organizace kraje. Skrze tyto programy mohou dosáhnout na vyšší dotace, které nemohou získat od svého zřizovatele – kraje. Podmínkou je určité procento vkladu řešitele. Příkladem můţe být oprava zříceniny hradu Cornštejn u Znojma. Řešitelem projektu bylo Jihomoravské muzeum ve Znojmě, jeţ z Evropského fondu pro regionální rozvoj ROP Jihovýchod získalo 3 mil. Kč a 1,5 mil. Kč přispěl kraj. Projekt se realizoval od září 2010 do dubna 2011. Ani tyto projekty a zvláštní příjmy nejsou JMK a Odborem kultury nijak kompletovány. Jejich evidenci komplikuje také fakt, ţe evropské projekty je často nutno předfinancovat např. formou úvěru. Jelikoţ není stanovena, ţádná metodika pro vyhodnocování celkového objemu financí za kulturu za rok, není zřejmé, zda by úvěr byl započítán jako příjem, v dalším anebo posledním roce financování projektu podpořeného evropským programem by byl odečten. Příklad objemu prostředků na kulturu z JMK v roce 2010 Přidělené dotace dle dotačního programu v oblasti kultury a památkové péče Mimořádné dotace – „velké dotace“ přímo z rozpočtu kraje Mimořádné dotace – schvalované v průběhu roku Příspěvkové organizace kraje Další odbory Dotace EU CELKEM v našem výpočtu CELKEM v rozpočtu KrÚ ZA KULTURU 2010 Rozdíl
15.853.000 Kč ? 1.190.000 Kč 107.834.143 Kč ? ? 124.877.143 Kč 176.238.776 Kč 51.361.633 Kč
Je pravděpodobné, ţe nepřidělená suma se dělí právě do zdrojů, které nelze z údajů zveřejňovaných krajem vyčíst. Celková částka vydávána na kulturu se nemusí jevit jako nízká. Musíme však myslet na výši dotací příspěvkovým organizacím, které tvoří 61 % všech výdajů JMK na kulturu. Z celkových výdajů na kulturu, které uvádí JMK ve svých závěrečných účtech, vychází průměr 153 Kč na osobu JMK ročně (1.151.708 obyv. k 1. 1. 2010). Další rozdělované dotace, ať jiţ v dotačních titulech či mimo ně, tvoří však nezanedbatelnou část a další zkoumání by bylo potřeba provést ohledně rozdělování jednotlivým subjektům a projektům a analyzovat souvislost těchto podpořených projektů cíli JMK v oblasti kultury. Vrátíme-li se ještě ke Koncepci podpory kultury JMK a její kapitole IV. Financování kultury, musíme uvést na pravou míru, ţe je zde zcela mylně pouţit příklad výstavby nové hudební scény Městského divadla Brno (MDB) jako „dobrý vzor získání podílu na financování ze soukromé sféry a zajištění prostředků na rozsáhlé investiční projekty, které jsou nad rámec veřejných rozpočtů“. Ve skutečnosti nová scéna MDB stála nakonec 451 mil. Kč z původně plánovaných 168 mil. Kč, většinu této sumy uhradilo Ministerstvo kultury, jehoţ dotace byla v letech 2003 a 2004 navýšena
- 46 -
o více jak 144 mil. a Město Brno poskytlo necelých 80 mil37. Kč (Urválková, 2009, str. 48). Tento projekt rozhodně zůstane velmi kontroverzním a diskutovaným, avšak v ţádném případě nemůţe jít o příklad pro kulturní sponzoring ze soukromé sféry. Zvláště kdyţ kaţdoročně MDB získává z mimodotačních programů velmi štědré dotace přímo od Jihomoravského kraje. Taktéţ se musíme zmínit o tom, ţe je ve zmiňované kapitole dále uváděno, ţe jedním ze zdrojů, ze kterých vychází veřejné finanční prostředky na kulturu, je také Státní fond kultury. Jak se všeobecně ví, tento fond byl zaloţen v roce 1992 a kvůli zkrachovalému projektu loterie Lotynka byl fond v podstatě po celou dobu své existence bez prostředků. Navíc od roku 2007 je bez svého vedení a ţádné peníze nevyplácí. Uvádět tento fond v souhrnu moţných finančních zdrojů je proto nepochopitelné a jedná se buď neznalost v odboru, nebo neuvedení podstatných souvisejících informací.
Více k Hudbení scéně MDB http://www.pressweb.cz/zprava/soudoba-hudebni-divadelni-scena-mestskeho-divadlabrno - 47 37
2.3 Závěr kapitoly Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR Krajská samospráva funguje v České republice od roku 2002 a tato krátká historie se zrcadlí v jeho jednotlivých nevyzrálých procesech, fungování krajů a jejich spolupráci s ostatními články veřejné správy. Podrobněji jsme se zabývali Jihomoravským krajem, který se z důvodu bohatosti kulturních tradic, ţivé kultury, četnosti movitých i nemovitých památek, podpořených existencí druhého největšího města v republice sídlícího na jeho území, péči o kulturu věnuje skrze své orgány. Jejich činnost jsme podrobně popsali v několika okruzích: Struktura se zaměřením na činnost pro kulturu Kulturní politika - Strategické dokumenty v kultuře - Proces tvorby strategických dokumentů - Financování kultury - Dotační a grantová politika Struktura orgánů je poměrně široká a zahrnuje člena Rady JMK se zaměřením na kulturu, náměstka hejtmana pro turistický a regionální rozvoj, Komisi Rady JMK, Odbor kultury a památkové péče a samozřejmě také Zastupitelstvo kraje. Popis struktury ji však zachycuje pouze ve volebním období 2008 – 2012. Po konci tohoto období můţe být opět změněna dle politických konsensů. Jednotlivé sloţky mají vyjasněné své činnosti a kompetence, odbornost za oblast kultury má vnášet do systému právě Odbor kultury a památkové péče. Postrádáme však vklad do rozhodovacích procesů ze strany odborníků působících v praxi a odborné veřejnosti. Takto se podílí na ovlivňování kulturního prostředí a dění pouze politický a administrativní aparát, přičemž kvalifikační předpoklady nejsou definovány. Strategické plánování je charakteristické tím, ţe se odehrává v podmínkách neurčitosti prostředí. Strategie se týká určení poslání, dlouhodobých cílů, určení směru rozvoje a alokace zdrojů potřebných pro dosaţení vytyčených cílů. Strategie jsou tedy částečně formulovány skrze cíle a napomáhají při operativním rozhodování. Ovlivňují plánování a mají vliv na organizační struktury. Důleţitým faktorem je také prověřování současné strategie a vývoje alternativních strategií. Z tohoto pohledu manažerské teorie nemůžeme Koncept podpory kultury JMK a práci s ním považovat za strategické, účinné a efektivní. Podotkněme ještě, že si Rada a Komise pro kulturu JMK intuitivně stanovily alespoň nové priority pro další léta finanční krize. Jelikoţ však byla Koncepce podpory kultury přijata v roce 2009, čili v roce počátku samotné krize, a to bez opatření proti ní, nebyl tento postup vůbec vhodný a je otázka, zda měla být Koncepce v tomto stádiu schválena. V takovýchto případech teorie managementu mluví o selhání strategického plánování (disponibilní informace pro strategické plánování jsou - 48 -
nedostatečné, nebyla provedena efektivní revize strategických plánů, vazba mezi strategickým plánováním a kontrolou je nedostatečná). Postup tvorby a realizace strategie patří k náročným procesům tvůrčího myšlení a jednání. Pro analýzu vnitřního a vnějšího prostředí byla metoda SWOT vybrána zcela vhodně. Zpracování SWOT analýzy je ale jen jedním z kroků při plánování. V případě JMK by bylo vhodné uvažovat u tvorby příští koncepce nad formulací různých scénářů vývoje a zaměřit se zvláště na fázi realizace strategie, která předpokládá průběžné vyhodnocování plnění strategie a případné přehodnocování dřívějších etap iteračním procesem. Jde o přeměnu záměrů na realitu. Tyto postupy napomáhají při velkých změnách jak ve vnitřním, tak vnějším prostředí upravit plány dle aktuální situace a nastavovat nová kriteria pro splnění cílů, případně prověření, zda cíle v nově vzniklé situaci mají zůstávat nezměněny, či nikoliv. V metodickém vedení by se Odbor kultury, Komise pro kulturu a další zpracovatelé koncepce měli opřít o Odbor regionálního rozvoje, který „zajišťuje a koordinuje vypracování dlouhodobých strategií hospodářského a sociálního rozvoje Jihomoravského kraje“ dle náplně činností ORR, a také o Odbor kanceláře ředitele, který zabezpečuje podmínky pro činnost orgánů kraje. Je potřeba si uvědomit, ţe pro moţnou kontrolu a komparaci je nutné uvádět metodiky, jak byl který strategický či koncepční dokument tvořen, včetně jmen kontaktních osob. Vypozorovali jsme také, ţe činnost Odboru kultury a orgánů JMK není orientována podle cílů. Rozpočet má vycházet z plánů, rozpočet je vlastně numerizovaným plánem. Avšak proces rozhodování o činnostech a rozpočtu je nastaven jiţ samotným řízením samosprávy, kdy jsou nejdříve nastaveny finanční mantinely pro rozpočet nadcházejícího roku a tímto se pak orientuje kaţdá další činnost. Proto ani zástupci kultury, jako je komise nebo radní pro kulturu, nemají reálnou možnost změny v objemu peněz pro kulturu a jejich argumentace je ubíjena srovnáváním s dalšími oblastmi podpory, jako je školství, doprava nebo sport. I na tomto příkladu se ukazují priority jednak zastupitelů, ale také samotných občanů, neboť ne všichni si uvědomují, ţe i kdyţ nenavštěvují divadla, muzea, výstavy, ţivé koncerty apod., jsou i oni konzumenty kulturních sluţeb v jiných formách (například televizní vysílání a pořady, filmy, rádia, hudba na zvukových nosičích aj.), ale i přesto argumentují proti výdajům na kulturu, kterou domněle nevyuţívají. Není zcela jasné statistické evidování financování z úrovně Jihomoravského kraje, coţ lze povaţovat za nedostatek, a to k vlastní škodě kraje samého, jelikoţ evidentně neprokazuje a nevyjadřuje navenek své kompletní výdaje na kulturu. Nepodařilo se v rámci zkoumání zjistit, jaká je konkrétní skladba celkových výdajů JMK na kulturu, tedy co je obsaţeno v celkem cca 170 mil. Kč, které jsou vydávány ročně krajem na oblast kultury. Snahou bylo ověřit data jiţ existující v Koncepci podpory kultury, bohuţel ani toto se nezdařilo zcela, jelikoţ metody - 49 -
statistického členění nákladů jsou krajem a Národním informačním a poradním střediskem pro kultury vyhodnocovány různým způsobem. Prostředky, které jsou krajům poskytovány ke krytí úkolů v samostatné působnosti, kam spadá i oblast kultury, se ukazují jako nedostatečné, jak potvrdilo i naše zkoumání. Velký nepoměr mezi potřebami příspěvkových organizací, neziskových organizací, fyzických a právnických osob zajišťujících veřejnou kulturní sluţbu nebo péči o památky vytvářejí každoročně se snižující prostředky, které jsou tímto směrem vydávány. Celkové výdaje na kulturu Jihomoravského kraje však kaţdým rokem mírně stoupají. S přihlédnutím k inflaci a vedlejším příjmům zajištěným díky programům Evropské unie nejde tedy o reálný růst. Velmi kriticky je nutno se postavit k rozhodnutím zastupitelstva kraje ohledně mimořádných dotací, které jsou sice směřovány do oblasti kultury, avšak velmi překvapivě do projektů, kde je potřebnost těchto financí vysoce nedůvěryhodná a diskutabilní, neboť se jedná i o příspěvkové organizace města Brna (zřizovatelem není JMK), čili se jim dostává dotací od vlastního zřizovatele, a které svým rozsahem činností, i přes celokrajskou působnost, mohou být zajištěny financováním z jiných zdrojů, tedy např. vlastních příjmů, dary nebo sponzorskými příspěvky. Jejich návštěvnická základna je velmi početná, protoţe k tomu tyto organizace přizpůsobily i vlastní kapacitní moţnosti. Směr podpory kraje do těchto aktivit, směrem omezení se na velké silné organizace a populární akce, je zvláště v době krize překvapivý, zvláště vzhledem ke stanovenému cílu „vytváření podmínek pro existenci místní kultury a podpora jejího rozvoje“. Ze strany veřejné kontroly občanů by mělo dojít k vybídnutí zastupitelů k přidrţení se kodexu etiky, který si Jihomoravský kraj schválil (teprve) v březnu tohoto roku. Jak zmínil při rozhovoru místopředseda Komise pro kulturu Jan Koráb, ze své zkušenosti vykonávání pozice starosty v obci Boleradice, okolní obce a města ve svých rozpočtech na kultuře velmi šetří. Například oproti sportovnímu vyţití je oblast kultury opravdu podceňována, i kdyţ v souhrnných číslech vydávají v ČR obce na kulturu v poměru k ostatním úrovním správy nejvíce. Financování kultury z pozice měst a obcí by zaslouţilo větší zkoumání a zároveň zapojení do celkové přeměny financování ČR. Kromě těchto konkrétních postřehů ke správě kultury JMK si můţeme povšimnout obecných problémů v samosprávě, které ovlivňují jednak její demokratické rozhodování, ale také finanční náročnost fungování krajů celkově. Nejzávaţnějšími problémy v samosprávě je vysoký počet krajů v ČR (v porovnání s Polskem a Slovenskem by bylo pro aktuální území a počet obyvatel optimální 5 – 6 místo 14), politizace státní správy – oddělení státní správy na úrovni kraje od samosprávy vysoký počet krajských zastupitelů,
- 50 -
neomezenost ve vytváření výborů (max. 7 – 8 výborů v jednom kraji, v zákoně určité obligatorně a další taxativně), vysoký počet komisí – obdobně jako u výborů, nejsou stanoveny kvalifikační předpoklady pro výkon funkce člena výboru a komise diskvalifikace nezávislých kandidátů. Veřejná politika v České republice naráţí na několik problémů ve svém fungování. Jednou ze sporných otázek, je nedostatečná kapacita strategického řízení, která vede k přednostnímu uspokojování bezprostředních a skupinových zájmů na úkor zájmů veřejných a dlouhodobých, jak lze vysledovat právě u konání Jihomoravského kraje v oblasti kultury. Nedostatečná je také schopnost koordinace mezi jednotlivými resorty, co se týká kultury. Oddělení cestovního ruchu JMK ve spolupráci se statutárním městem Brnem a Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR vytvořili Centrálu cestovního ruchu pro Jiţní Moravu (CCR JM) a profesionální webový portál na její propagaci, přičemţ webové stránky Odboru kultury JMK na své kvalitní zpracování teprve čekají38. Lze se domnívat, ţe příprava a realizace politických a správních rozhodnutí se odehrává bez dostatečné analytické podpory či vychází pouze z úzce založených analýz, jako je tomu například v Koncepci podpory kultury JMK 2009 – 2013. Dle vyjádření Mockovčiakové je pravděpodobné, ţe s analýzami financování vydávanými NIPOSem kraje dále nijak nepracují. Problémem je také nedostatečné uplatňování účinných a ve světě osvědčených metod řízení a správy, jako je víceleté financování, výkonnostní audit, cílové programování, řízení podle cílů, maticové organizační struktury apod. Vybraná zjištění v této studii budeme v Případové analýza porovnávat s fungováním systému v německém Sasku, kterému je věnována druhá případová studie B.
38
Porovnání můţete provést zde http://pamatky.kr-jihomoravsky.cz/ a www.jizni-morava.cz/ - 51 -
3. Případová studie B 3.1 Veřejné financování ve Spolkové republice Německo 3.1.1 SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO STRUČNÝ VHLED DO DĚJIN PO ROCE 1945 A 1989 Po druhé světové válce se v červenci a srpnu 1945 konala Postupimská konference, kde nejvyšší představitelé spojeneckých velmocí podepsali dohodu obsahující ustanovení o denacifikaci a demilitarizaci Německa. Německo bylo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Kaţdá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně vlastní představy, jak naloţit s poraţeným Německem. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. V roce 1953 se zvedla vlna celostátních demonstrací, na kterou musela okupační správa poslat síly dislokované na území NDR. Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně trţního hospodářství probíhal v průběhu 50. let v západních částech Německa velice úspěšně. Na počátku 60. let byla NDR postavena před problém emigrace přes hlavní město Berlín, jeţ bylo rozděleno na dvě části (východní a západní). V roce 1961 NDR postavila Berlínskou zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa. Vláda Ericha Honeckera se vyznačovala jak hospodářskou, tak i politickou stagnací. Tato stagnace uvrhla NDR v 2. polovině 80. let do hluboké krize, jeţ vyvrcholila v říjnu 1989. Krizi v NDR se vedení SED neodváţilo řešit, ale odmítalo perestrojku. Toto jednání vyústilo v otevřené masové demonstrace v Lipsku a v Berlíně, které byly násilně potlačeny. Takovéto jednání pobouřilo občany NDR, kteří se následně zúčastnili celostátních demonstrací, a tak v roce 1990 došlo ke znovusjednocení obou zemí do současné Spolkové republiky Německo. Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důleţitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhala díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU. Zahraničně-politickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Mimo vnitropolitické problémy vyvolané znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie. Hospodářství Německa je převáţně soustředěno do sektoru průmyslu a sluţeb a je na světové špičce v automobilovém, elektrotechnickém,
strojírenském a v chemickém
průmyslu.
Německo
je
největším
vývozcem na světě. V ţivotní úrovni je Německo dle Indexu lidského rozvoje (HDI) na 22. místě na světě. - 52 -
KULTURA V NĚMECKU Německá kultura je definována především společným jazykem, německý stát vznikl teprve v průběhu 19. století. Před rokem 1871 byla na základě nedostatečné společné identifikace, neexistence společného německého státu, německá kultura, ale i věda důleţitým prvkem německého národního uvědomění. Z této doby pochází pojem „Země básníků a myslitelů“, který dodnes slouţí k německému vlastenectví. Na počátku 20. století bylo Německo předním vědeckým a kulturním národem, německý film patřil počátkem 20. století ke světové špičce. V průběhu dějin mnoho představitelů německé kultury odešlo z Německa, jako např. Karel Marx, Bedřich Engels, Heindrich Heine, Kurt Tucholsky, Thomas a Heinrich Mannové, Albert Einstein, Hannah Arendtová a mnoho dalších. Nástup nacismu a následná emigrace německých vědců a spisovatelů znamenal úpadek německé vědy a kultury. Silná podpora kultury a umění v Německu vychází z významné tradice zaloţené německými spisovateli, skladateli a filozofy, jako byli Goethe, Schiller, Bach, Beethoven, Kant a Hegel, kteří určovali kulturní epochy a zaujímají ve světě významné místo. Federální uspořádání Německa a kulturní suverenita spolkových zemí je zárukou velké rozmanitosti kulturních zařízení v celé zemi a bohaté kulturní scény. Podle ankety pro BBC má Německo ve vědě a kultuře celosvětově nejvyšší respekt mezi 22 hodnocenými zeměmi. Základní kulturní fakta Německa: kulturní zařízení: 6 000 muzeí (z toho 500 uměleckých muzeí), 300 divadel, přes 100 hudebních divadel a operních scén, 130 profesionálních symfonických a komorních orchestrů, 10 000 veřejných a vědeckých knihoven, okolo 960 hudebních škol; 35 miliónů diváků ročně; v Německu se konají významné festivaly – Festival Richarda Wagnera v Bayreuthu (Richard-Wagner-Festspiele Bayreuth), Bachovy slavnosti v Lipsku (Bachfest Leipzig), Mezinárodní filmový festival v Berlíně (Internationale Filmfestspiele Berlin – Berlinale), Divadelní setkání v Berlíně (Theatertreffen Berlin); 95 000 kniţních novinek nebo reedic ročně; v Německu je 33 kulturních a přírodních památek pod ochranou UNESCO.
- 53 -
ADMINISTRATIVNÍ DĚLENÍ SRN Ve správní struktuře Německa se nachází tyto části Země/stát
Bund
Spolková země
Bundesland
Městské státy
Stadtstaaten (Berlín, Brémy, Hamburg)
Krajské oblasti
Regierungsbezirke
Kraje, zemské kraje, Krajská (svobodná) města
Land-Kreise, Kreisfreie Städte
(v českém prostředí podobné bývalým okresům) Obce (příp. příslušící nějakému vyššímu úřadu)
Kreisangehörige Gemeinden (Amtsangehörige nebo Amtsfreie)39
Městské státy jsou ve statistikách často přiřazovány ke spolkovým zemím. V této práci se budeme zabývat především spolkovými zeměmi. Pro lepší orientaci uvádíme schéma 2. Schéma 2 Vertikální správní struktura Německa
Zdroj: Wikipedie
3.1.2 KULTURNÍ POLITIKA A FINANCOVÁNÍ KULTURY V SRN Článek 5 Ústavy SRN obsahuje prohlášení „Umění, věda, výzkum a vzdělání jsou svobodné“, které zajišťuje kultuře a umění v Německu svobodu od státních zásahů a zavazuje podle práva ústavní soudy spolkových zemí a stát pečovat o kulturní dědictví, aktivně podporovat další rozvoj umění a kultury a poskytovat společnosti co nejoptimálnější všeobecný přístup k umění a kultuře.
Obecný výraz pro tyto různé formy meziobecních kooperací se pouţívá Zweckverband, v přímém překladu účelové svazy. Jedná se o různé typy analogicky našich sdruţení a spolků – např. dobrovolné sdruţení obcí aj. Více k německému výrazu zde http://de.wikipedia.org/wiki/Zusammenarbeit_von_Gemeinden#Amt - 54 39
Vytvořený federalismus se v Německu odráţí v podpoře kultury a umění. Tímto pojetím navazuje ústava na struktury kulturního federalismu Výmarské republiky, historické epochy Německa mezi léty 1918 aţ po nástup nacistů v roce 1933, jeţ se povaţuje v německých dějinách za zásadní kulturní období, které bylo nejtvořivější a nejpřívětivější k experimentům40. Od zaloţení Spolkové republiky Německo se ústavněprávní rámcové podmínky kulturní politiky dále vyvíjely. Od 70. let se zvyšoval význam kultury jako důleţité součásti kaţdodenního společenského ţivota. Umění se mělo co moţná nejvíce otevřít lidem. Zpřístupňování umění a kultury společnosti bylo označeno výrazem „Soziokultur“ – sociální kultura. Fáze označovány souslovími „Kultura pro všechny“ a „občanské právo na kulturu“ vedlo ke značnému rozšíření aktivit, vybudování kulturních institucí a četným novým kulturním oblastem, které byl podporovány narůstajícími finančními prostředky. Zvýšený význam získávaly v 80. letech v kultuře témata hospodářství, místní rozvoj a také „festivalizování kultury“. To však mluvíme hlavně o Západním Německu. 90. léta byla na jedné straně ovlivněna německým sjednocením, které vedlo v nových východních spolkových zemích ke změnám struktur a částečně k přelomu v kultuře. Na druhé straně se řešily jak na Východě, tak na Západě strukturální problémy a koncepční deficity kulturní politiky na pozadí tlaku na úspory ve veřejných výdajích, především u velkých kulturních organizací. Zabývajíc se těmito finančními, strukturálními a koncepčními výzvami, stojí kulturní politika na začátku nového století. K této době patří také otvírání se novým východoevropským sousedům. Tyto mezinárodní výzvy vedly k tomu, ţe stát v 90. letech převzal zvyšující kulturně-politickou odpovědnost, především za finanční podporu organizací a institucí státního významu, tzv. majáky kultury. Aby mohl tyto aktivity lépe koordinovat, byl zaloţen roku 1998 na úrovni spolkových zemí nový partner: Úřad zmocněnce vlády spolkových zemí pro záleţitosti kultury a médií (dnes Státní ministr spolkové kancléřky pro záleţitosti kultury a médií, ministr kultury). Spolková vláda podporuje nejvýznamnější národní kulturní směry a plány v celém Německu. Velký důraz je kladen také na kulturu v hlavním městě Německa, neboť musí splňovat domácí i zahraniční očekávání. Ročně tak získá Berlín více jak 420 miliónů Eur ze spolkových výdajů. Dalším těţištěm je i trvalá podpora kultury v nových spolkových zemích, podpora umělců prostřednictvím stipendií a podpora a zachovávání památných míst. A samozřejmě více jak 30 milionů ročně přitéká do podpory filmu. V Německu funguje komplexnější systém financování kultury z více veřejných zdrojů. SRN jako federální stát financuje z centrálních zdrojů jen několik výjimečných aktivit s celoněmeckým významem a přesahem do zahraničí. Vedle toho se rozumí státem také partner, hnací síla poskytující impulsy pro kulturní politiku, partner, který zastupuje zájmy německé kultury na mezinárodní, především evropské úrovni. 40
Blíţe zde: http://de.wikipedia.org/wiki/Weimarer_Republik#Kunst_und_Kultur_in_der_Weimarer_Zeit - 55 -
Existuje šestnáct kulturních ministerstev spolkových zemí a senátů, ale žádné „celonárodní ministerstvo kultury“. Teprve v roce 1998 byla s pověřenými orgány pro kulturu a média v Bundeskanzleramt (Spolkovém kancléřství) institucializována kulturní politika týkající se celého státu. Kompetence na poli zahraniční kulturní politiky má Zahraniční úřad (Auswärtiges Amt).
Další důležité „orgány“ pro kulturní politiku Německa -
Nadace spolkových zemí - Die Kulturstiftung der Länder41
byla zaloţena spolkovými zeměmi a od roku 1988 svou hlavní úlohu spatřuje v podpoře zachovávání umění a kultury na národní úrovni prostřednictvím pořizování významných uměleckých děl pro muzea a archivy, v podpoře edičních projektů, opor současného umění a kultury, a významných výstavních projektů. Protoţe stát od svého znovusjednocení převzal opět koordinaci kulturních aktivit přesahující hranice spolkových zemí do vlastních institucí a důleţitá dohoda s Nadací spolkových zemí nebyla prodlouţena, ztratila nadace na svém významu. -
Německá kulturní rada - Der Deutsche Kulturrat e. V.42
projednává jako politicky nezávislé pracovní sdruţení zemských kulturních svazů otázky různých oblastí v kulturně-politické diskuzi. Vypracovává doporučení a stanoviska, pojmenovává problémy na kulturním a mediálně-politickém poli, poukazuje na perspektivy a je partnerem pro politiku a správu státu, spolkových zemí a Evropské unie. Celkem 210 zemských kulturních svazů se zapojilo v osmi různých sekcích: Německá hudební rada (Deutscher Musikrat), Rada pro dramatická umění (Rat für Darstellende Künste), Umělecká rada (Kunsrat), Rada pro architekturu (Rat für Baukultur), Sekce design (Sektion Design), Rada pro sociální kulturu a kulturní vzdělání (Rat für Soziokultur und kulturelle Bildung) a další. Kromě toho provozuje Německá kulturní nadace s nakladatelstvím ConBrio Kulturně-informační centrum KIZ a pravidelně vydává noviny „Politika a kultura“. -
Kulturně-politická společnost – Die Kulturpolitische Gesellschaft43
je spojení kulturně-politicky orientovaných a angaţovaných osob z oblastí managementu v kultuře, umění, politiky, vědy, publicistiky a kulturní správy. Zasazuje se o výměny mezi spolkovými zeměmi a také prostřednictvím všech oblastí o zachovávání kulturně-politické plurality v Německu a označuje se jako zájmový zástupce umění a kultury ve společnosti a jako tvůrce idejí pro nové kulturní a politické programy a koncepty v Německu. Společně s Německou kulturní radou provozuje od roku 1998 v Bonnu Cultural Contact Point, který má za úkol sledovat kulturně-politický vývoj a koncepty podpory na evropské úrovni a průběţně o tom informovat kulturní spolky a svazy v Německu. Více na http://www.kulturstiftung.de/ Více na http://www.kulturrat.de/ 43 Více na http://www.kupoge.de/ 41 42
- 56 -
-
Stálá konference ministrů kultury spolkových zemí ve Spolkové republice Německo (zkráceně Konference ministrů kultury) – Die Ständige Konferenz der Kulturminister der Länder in der Bundesrepublik Deutschland44
je to dobrovolné sdruţení ministrů kompetentních v oblastech vzdělání a výchovy, vysokých škol a vědy, a také v kulturních záleţitostech. Zabývá se záleţitostmi kulturní politiky nadregionálního významu s cílem vytváření společné vůle a mínění a zastupování při společných záleţitostech. Je vnímána jako nástroj pro partnerskou spolupráci spolkových zemí a státu, zvláště v zahraniční kulturní politice a mezinárodní a evropské spolupráci ve školství a kulturních záleţitostech. Výzkum, analýzy, statistiky -
Analytická komise „Kultura v Německu“ Německého spolkového parlamentu – EnqueteKommission im Deutschen Bundestag „Kultur in Deutschland“
má za úkol: shrnovat výsledky a politická doporučení pro kulturní politiku v Německu, prozkoumávat veřejné a soukromé kulturní prostředky podpory kultury, i finanční situace zemí a měst, analyzovat situace veřejných i nezávislých kulturních poskytovatelů – divadel, orchestrů, muzeí, knihoven, památníků, vystavovatelů a sociokulturních center. Roku 2005 navrhla Komise mimo jiné také doplnit ústavu o Čl. 20b s formulací „Stát chrání a podporuje kulturu“ a mluví se tak o stanovení státního cíle kulturní politiky. „ Jsme kulturní národ, a to by se také mělo projevit v naší Ústavě,“ řekla o tomto kroku předsedající komise Gitta Connemann z CDU. Přes různé názory a postoje se kulturní politika orientuje podle čtyř principů (Heinrichs, 1997, str. 317–318): 1) Liberálnost k zajišťování svobody umění; 2) Pluralita v podpoře nejkvalitnější a rozmanité kultury; 3) Subsidiarita jako zásada podřízené státní podpory; 4) Decentralizace k zajištění stejných ţivotních podmínek, a to také v různých regionech. (Vícezdrojové) Financování kultury v Německu Financování kultury je jedna z hlavních úloh kulturní politiky. Do ní patří přímé financování veřejných institucí a soukromých kulturních aktérů. Kromě další podpory skrze stipendia a ocenění se podpora kultury projevuje také v tvorbě právních a sociálních rámcových podmínek (daňová a mediální práva, sociální politika), aby bylo umoţněno financování ze soukromé sféry.
44
Více na www.kmk.org - 57 -
Největší díl financování kultury v Německu spočívá zvláště na městech a spolkových zemích, přičemţ odpovědnost za kulturní politiku leţí na spolkových zemích, které podle ústavy mají písemně stanovený princip kulturní svrchovanosti. V čl. 30 Základního zákona je kulturní svrchovanost zemí určena takto: „Výkon státních kompetencí a plnění vládních úkolů je záležitost zemí, kde ústava neučiní jiná opatření nebo povolení“. Pro města je financování kultury dobrovolnou záleţitostí a věcí prestiţe. Obce vede jejich právo na samostatnou podporu kultury přímo jejich Základní zákon45. V čl. 28 se k tomu říká: „Obcím musí být zaručeno právo regulovat všechny záležitosti místního společenství v mezích zákona a na vlastní odpovědnost.“ Z právního hlediska je přesto tato domnělá povinnost financování kultury kvůli chybějící konkretizaci jen dobrovolná úloha. Proto je argumentem pracovníků v kultuře nepřímá ziskovost kultury navzdory povinnosti ji podporovat. To je zaloţeno na myšlence, ţe státně subvencované oblasti nedosahují sice ţádné přímé výnosnosti, avšak nepřímo dodatečně uskutečněné změny generují v regionu hospodářské zisky v kaţdém případě. Vícezdrojovost německého financování kultury lze ukázat v následujícím schématu č. 3., kde jsou naznačeny také výše kapitol jednotlivých úrovní veřejné správy a samosprávy z roku 2007 v mld. Eur. Schéma 3 Struktura veřejného financování kultury v SRN
Schéma veřejného financování kultury v SRN příklad stavu roku 2007, v mld. Euro
Veřejné financování kultury SRN 8,32 mld.
Úroveň státu
Stát 1,22 mld.
Spolkové země 2,72 mld.
Úroveň obcí
Městské státy
0,72 mld.
Obce 3,65 mld. Zdroj: SÖNDERMANN, 2007
45
Das Grundgesetz (GG) Základní zákon - německá ústava - zavazuje zákonodárnou sféru i státní správu k respektování základních práv uvedených v jejích prvních dvaceti článcích. - 58 -
Je zřejmé, ţe stát a země nejsou ale jedinými veřejnými aktéry kulturní politiky. Také města, obce a zemské kraje (viz kapitola Administrativní členění Německa) mají dle ústavy vlastní kulturní nařízení v Čl. 28 odst. 2 a tvoří důleţitou roli při tvorbě kulturního ţivota v Německu. Princip vícezdrojového financování znamená nejen kooperaci veřejných rozpočtů, ale především skutečnost, ţe veřejný kulturní rozpočet (zvláště státní) má i své mimorozpočtové zdroje. Dalším projevem federalistického kulturního systému a zároveň opět samostatnými orgány financování jsou Státní kulturní nadace46 a Kulturní nadace (spolkových) zemí47. Poslední jmenovaná je financována také státem, vlastní dispoziční právo – tedy druh finanční správy – mají ale spolkové země. Projekty, především ty, které by byly financovány od státu, jsou decentralizovaně podporovány dále také Státní kulturní nadací. VYMEZENÍ Financování veřejnoprávních kulturních subjektů se skládá ze čtyř oblastí: trţby, např. z prodeje vstupenek, příjmy ze struktur, například nadace nebo spolky podporující kulturu, příjmy z privátní sféry, příspěvky na komunální úrovni (např. formou Fehlbedarfsfinanzierung, viz dále). Čtyři obecné formy financování48 Částečné financování/Anteilsfinanzierung, Financování na základě chybějících finančních prostředků/Fehlbedarfsfinanzierung, Financování pevně stanovenou částkou/Festbetragsfinanzierung, Plné financování/Vollfinanzierung. Fehlbedarfsfinanzierung: příspěvek, který vyplní mezeru mezi uznatelnými způsobilými výdaji příjemce dotace na jedné straně, vlastními prostředky a jinými příjmy na straně druhé. Také zde je pevně zakotvena nejvyšší moţná částka. Úspory nebo neplánované příjmy musejí být navráceny. Veřejné výdaje na kulturu (mimo existenční péči, jako jsou školy nebo náboţenská zařízení) na kulturu v Německu mírně klesají z cca 8,4 miliard Euro v roce 2001 na 8,32 mld. Euro v roce 2007, jak jsme viděli ve schématu č. 3. Spolkové země a obce „ušetřily“ přibliţně dvakrát tolik jako federální vláda. Ve většině případů za příslušné kulturní subjekty spoluzodpovídají grémia. Zpravidla kulturní výbory ovlivňují kulturní organizace politickým směřováním, to můţe vést uvnitř jednotlivých obcí,
Více na www: http://www.kulturstiftung-des-bundes.de Více na www: http://www.kulturstiftung.de 48 Více na www: http://de.wikipedia.org/wiki/Zuwendung 46 47
- 59 -
zejména po změnách v politických sloţeních, i k fluktuaci umělců, jeţ jsou závislí na obţivě z veřejné podpory kultury. Kulturní federalismus přispívá zásadně k rozmanitosti německého kulturního prostředí, které se nesoustředí na jedno centrum, nýbrţ stejně podporuje umění a kulturu v regionech. Graf 8 Vývoj financování kultury veřejné správy SRN v letech 1995–2007 v biliónech EURO
Vývoj podpory kultury veřejné správy v SRN 4 3 2 1 0 1995
1998 Municipalities
1999
2000
2001
Länder and city states*
2002
2003
2007
Federal Government Zdroj: WAGNER, 2010; zprac.aut.
Z grafu č. 8 vidíme, ţe financování ze stran obcí a spolkových zemí je vyrovnané a tvoří nejdůleţitější část podpory. I zde je vidět, ţe na přelomu století musely ze strany vlády být pokryty výdaje, které dotovaly spolkové země a městské státy. Ročně všechny tři stupně státní správy vydají na kulturu okolo 8,3 mld. Euro. Největší díl obdrţí oblast divadla a hudby (32 % celkových výdajů), nejvyšší výdaje vykazují operní domy, následovány jsou muzei (16 %) a knihovnami (15 %). Ze státní sféry pochází 90 % všech výdajů na kulturu v Německu, méně jak 10 %, okolo 600 mil. Euro, pochází z privátní sféry (jednotlivci, sponzoři, nadace). Ještě na začátku devadesátých let bylo financování veřejných kulturních institucí omezeno téměř jen na výdaje veřejné moci. Soukromé příjmy byly spíše výjimkou, vztah kultury a ekonomiky byl často ovlivněn oboustrannou nedůvěrou, soukromé hospodářství bylo viděno jen jako prospěchářské a ziskuchtivé. V důsledku veřejného tlaku a zvyšujících se částek soukromých aktérů, kteří se na mezinárodní, národní a regionální úrovni angaţovali pro umění a kulturu, dochází ke sbliţování mezi veřejnými a soukromými podporovateli. Veřejná moc jiţ necítí, ţe zodpovědnost za kulturní nabídku ve městech je pouze na ní – tímto se rozvíjí systém financování kultury v Německu z jedno- na vícedimenzionální. A tak se kultura v Německu připravuje na to, ţe dlouhodobě musí vycházet se sniţujícími se příspěvky veřejné správy a je odkázána na nové koncepty etablování alternativních zdrojů. Zároveň nabývá na významu „kulturní ekonomika“ jako kulturní aktér a jak nadace, tak podnikatelé vytváří pomocí podpůrných opatření kulturní ţivot v Německu udrţitelný. Při těchto podmínkách vzniká v Německu nový systém různých finančních nástrojů z veřejné - 60 -
a soukromé sféry, jeţ budou výdaje na kulturu pokrývat v budoucnosti, a do budoucna se tak zakládají nové modely kooperací. Současné trendy ve financování kultury v Německu: posilování partnerství mezi kulturou a ekonomikou, kulturní sponzoring jako podnikatelská komunikace a společenská angaţovanost (Corporate Cultural Responsibility), velké kulturní domy, (např. Bavorská státní opera) mají své profesionální fundraisery, kteří mají odpovídající znalosti také z marketingu, od počátku 90. let vykazuje sponzoring v kultuře nadprůměrné tempo růstu a s ročním objemem 350 mil. Euro se osvobodil od stínů rozsáhlého a jiţ dlouho etablovaného sportovního sponzoringu, soukromé nadace podporují ve velkém rozsahu umění a kulturu vlastními projekty a programy. Příkladem klasického sponzoringu je rozsáhlá sponzorská spolupráce Deutsche Bank AG ve vzdělávacím projektu pro děti a mládeţ Berlínské filharmonie, která v průběhu tří let věnovala jako hlavní partner jeden milion Euro. Samozřejmě i sponzoring v kultuře v Německu je omezený, neboť jeho potenciál pro méně populární, experimentální a malé projekty je ohraničený, protoţe se sponzoři častěji angaţují v mainstreamových akcích. Kromě tohoto dlouhodobého sponzoringu se dělí aktivity také na „public private partnerships“, veřejně-soukromá partnerství, kdy jde o krátkodobý sponzorský „obchod“. V této soukromé sféře nemluvíme pouze o ziskových organizacích, ale také o nadacích. Jejich vznik je iniciován velkými obchodními společnostmi, velmi často bankami, pojišťovnami, IT firmami, automobilkami. Příkladem je Kulturní nadace Allianz, které iniciovala projekt „European Borderlands“, coţ je nestátní kulturní iniciativa, která umoţňuje v zemích střední a východní Evropy nadregionální kulturní výměny. I přes zesilující angaţování soukromého sektoru musí samozřejmě nadále stát poskytovat kultuře podporu. Především v regionech, kde ekonomika, průmysl a hospodářství nejsou tak silné, a proto ani moţnosti sponzorů nejsou takové. Podnikatelská sféra však signalizuje, ţe potenciál sponzoringu v kultuře není zdaleka vyčerpán. Přechod od ideologického umění k umění v ekonomickém kontextu se bude nadále vyvíjet, přičemţ nejde uţ jen o hospodářský faktor kultury, nýbrţ o kulturní faktor ekonomiky.
- 61 -
3.2 Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN 3.2.1 SPOLKOVÉ ZEMĚ NĚMECKA Spolková
republika
Německo je federativní republikou sloţenou
z
16 spolkových
zemí
(německy Bundesland) s vysokým stupněm autonomie. Termín spolková země však není v souladu s německou spolkovou ústavou, v níţ se označují jako země (něm. Land). Historický vhled do vývoje spolkových zemí v SRN Ve své dnešní podobě vznikly německé spolkové země na území někdejšího „západního“ Německa v letech1945-1952, na území bývalé NDR dne 3. října 1990. Svými hranicemi však do značné míry, nikoliv však důsledně, navazují na pruské provincie a spolkové země Výmarské republiky. Samostatnými zeměmi jsou i dvě města, Berlín a Hamburk, zatímco Brémy se skládají ze dvou měst, jeţ jsou zároveň městskými okresy. Dále viz podkapitola Sasko. Kultura v pojetí spolkových zemí v současnosti O neodmyslitelné roli spolkových zemí v kulturní politice Německa jsme psali v předchozí kapitole. V jednotlivých spolkových zemích pracují zemská ministerstva kultury, spolkové vlády zajišťují financování vlastních kulturních zařízení a připravují vlastní dotační programy. Fungují zemské kulturní nadace, tedy podpora centrální ze spolkových zemí, a komunální, tj. z vlastních daní a poplatků v jednotlivých obcích. Privátní i veřejnoprávní sektor působí vedle sebe. Odpovědnost podporovat kulturu je zakotvena v ústavách spolkových zemí, jako např. v čl. 18, odst. 1 ústavy spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko: “Země a obce podporují kulturu, umění a vědu a výzkum“. Je jisté, ţe tato úloha bude zůstávat na straně spolkových zemí i nadále, protoţe Německu přináší ohromné moţnosti zajistit diverzitu uměleckých a kulturních směrů.
- 62 -
3.2.2 SPOLKOVÁ ZEMĚ SASKO Svobodný stát Sasko je jedna z 16 spolkových zemí Německa. Rozkládá se na východě Německa a ve své jiţní části sousedí se severními Čechami. Má 4.149.477 obyvatel (k 31. 12. 2010) a rozkládá se na 18.415,51 km². Obr. 2 Geografická poloha Saska
Direktionsbezirk Leipzig
Direktionsbezirk Dresden
Direktionsbezirk Chemnitz
Zdroj: Wikipedie
Po druhé světové válce se celé Sasko stalo součástí sovětské okupační zóny v Německu, stejně tak jako tehdejší Československo. V roce 1949 se stalo jednou ze šesti zemí zprvu federativní socialistické Německé demokratické republiky.
NDR pak v roce 1952 byla přeměněna
v centralistický stát, země byly zrušeny, jejich území bylo rozděleno mezi nově vzniklé kraje (Bezirke), aniţ by byly respektovány hranice původních zemí. Vědomí saské kulturní sounáleţitosti se však komunistickému reţimu odstranit nepodařilo. Po pádu reţimu se v roce1990 NDR sjednotila se Spolkovou republikou. Toho dne došlo i k obnově zemí, jejichţ hranice se však jiţ nedrţely původních zemských hranic. Některé okrajové obce a města na území původní země se staly součástí jiných zemí. Od 1. 8. 2008 se Sasko člení na 3 správní obvody (Direktionsbezirke) – Dráţďany, Chemnitz (česky Kamenice se nepouţívá) a Lipsko. Hlavním městem Saska jsou Dráţďany. Sasko se za dobu existence NDR stalo z hlediska hospodářství nejproblematičtější oblastí. Po válce bylo mnoho továren odvezeno do SSSR. Měl zde být vytvořen komplex závodů těţkého průmyslu, ač se tu těţí pouze hnědé uhlí. Výroba se omezila a výsledkem je jedna z největších nezaměstnaností ve spolkových zemích49.
Nezaměstnanost v Německu podle spolkových zemí/Arbeitslosenquote in Deutschland (stav červen 2011) http://de.statista.com/statistik/daten/studie/36651/umfrage/arbeitslosenquote-in-deutschland-nach-bundeslaendern/ - 63 49
KULTURA V SASKU Sasko je rodištěm světoznámých skladatelů, jako jsou Johann Sebastian Bach, Carl Maria von Weber, Richard Wagner, Felix Mendelssohn-Bartholdy, a místem působení proslulých orchestrů; nachází se zde na 70 zámků, hradů, zahrad různých epoch; Dráţďanský Zwinger s galerií, die Brühlsche Terrasse, zámek a park Pillnitz, velké zahrady; historická města Bautzen, Freiberg, Görlitz (s více jak 3 600 jednotlivých památek), Grimma, Meißen, Pirna a Torgau, Dráţďanská Gemäldegalerie s díly autorů Tizian, Correggio, Rubens, Rembrandt, Caspar David Friedrich, Ludwig Richter, Vermeer se počítá mezi světové sbírky, Muzeum výtvarného umění v Lipsku a umělecké sbírky v Chemnitz, Státní opera Dráţďany, Semperoper, 15 veřejných divadel a jim přináleţejících deset orchestrů, více neţ sedm velkých uměleckých orchestrů – nejznámější jsou Gewandhausorchester Lipsko, die Sächsische Staatskapelle Dráţďany, die Dresdner Philharmonie, Sinfonieorchester des Mitteldeutschen, rozhlasový sbor v Lipsku, Dresdner Kreuzchor a der Thomanerchor Lipsko. K nejznámějším událostem v kraji patří Hudba Dresdner Musikfestspiele (klasická a současná E-Musik), Dráţďanské dny pro soudobou hudbu (Musik der Gegenwart), Chemnitzské setkání (téma hudba a dramatická umění), Bachfestival Lipsko (kaţdoročně) a Mezinárodní Bachova soutěţ (bienále), mezinárodní Dixieland festival jazzu, Festival Střední Evropa (přeshraniční festival v oblasti hudby). Divadlo a tanec euro scene lipsko (avantgardní festival profesionálních nezávislých divadelních souborů z Evropy), Hip-Hop a Reggae v Chemnitz. Film Filmový festival Dráţďany – Mezinárodní festival animovaných a krátkých filmů, Mezinárodní festival dokumentárních a animovaných filmů v Lipsku, Filmové noci na Labském břehu (velkoformátové projekce a koncerty v Dráţďanech), Chemnitzer Kinderfilmschau „Schlingel“ (Mezinárodní festival dětských filmů). Literatura Saské literární dny (kaţdé dva roky v jiném kulturním území), Lipský literární podzim, Kamenzer Lessing-Tage, Lipská kniţní cena k Evropskému porozumění.
- 64 -
Festivaly Mezinárodní folklórní festival v Crostwitz, Volks- und Heimatfest im Freistaat ist der „Den Saska“, Největší evropské Wave-Gotik-setkání v Lipsku, mezinárodní hospodský festival „Honky Tonk“. Luţickosrbská kultura Výjimečnou pozici v Sasku má historie a kultura Luţických Srbů a v kulturní politice se na ni pamatuje.
Dále se v případové studii budeme zabývat těmi tématy a oblastmi: Struktura Saska se zaměřením na činnost pro kulturu, -
Struktura kulturního území Leipziger Raum,
Kulturní politika Saska, -
Strategické dokumenty v kultuře Saska,
-
Proces tvorby strategických dokumentů pro v Sasku,
-
Financování kultury v Sasku,
-
Dotační a grantová politika v Sasku,
-
Financování na úrovni kulturního území Leipziger Raum.
STRUKTURA SASKA SE ZAMÉŘENÍM N AČINNOST PRO KULTURU Orgány zastupující oblast kultury v Sasku Spolková vláda Saska (Der Sächsischen Landtag), Saské ministerstvo kultury (Staatsministerium für Wissenschaft und Kunst), Kulturní senát Saska (Sächsischer Kultursenat50), Kulturní nadace Saska (Kulturstiftung des Freistaates Sachsen51).
Ve schématu č. 4 je graficky znázorněna celá struktura orgánů Saska i veřejného financování kultury. Struktura je široká a poměrně komplikovaná na první pohled.
50 51
Více viz www.kdfs.de/stiftung/kultursenat/ tamtéţ - 65 -
Schéma 4 Struktura Saska se zaměřením na kulturní činnost
dotace a finanční příspěvky směr podpory finančními příspěvky
Zemský sněm Poradní orgán
Kulturní senát Saska
Zákon o rozpočtu rozpočet (finance)
82 mil. Euro Kontrola
Poradní orgán Spolková vláda / Ministerstvo pro vědu a umění Saska
Kontrola
min. 20 mil. Euro
40 mil. Euro
Kulturní nadace Saska
Okresy
Kulturní území
Obce
Města
Projekt Festival
Festival
Zastřešující kulturní svaz Saska
Projekt
Projekt Festival
Projekt Projekt
Festival Projekt
příspěv. organizace, instituce - Muzea
nadregionální význam pro spolkovou zemi
Města Chemnitz, Lipsko, Dráţdany obdrţí 42 mil. Euro, k tomu samy vydávají 190 mil. Euro.
příspěv. organizace, instituce - Divadla
regionální význam
Projekt Projekt
místní obecní význam
Zdroj: (Kühn, 2011) zprac. aut.
- 66 -
Kulturní senát a Kulturní nadace Saska jsou velmi úzce propojeny. Zákonem z roku 1993 zřizuje spolková země Sasko Kulturní senát a také Kulturní nadaci Saska. Grémium Kulturního senátu je 24 osobností z oblasti umění a kultury Saska, jeţ je povoláno ministerským prezidentem. Je doplněno vyslaným zástupcem Saského parlamentu, Saského ministerstva pro vědu a umění, Ministerstva financí, Saských městských a krajských sněmů. Vydává také „Kulturní zprávu“, kde členové senátu popisují situaci v různých oblastech umění a kultury (první „Kulturbericht“ vydali v roce 2001, čtvrtou v roce 2009), např. ve čtvrté kulturní zprávě se nachází příspěvek Friedricha Dieckmanna na téma „Kulturní dimenze krize“ nebo „Vztah kultury a ekonomiky“ Kurta Biedenkopfa. Prezídium tuto zprávu zakončuje shrnutím stanovisek a doporučení pro kulturní politiku Saska. Tito zastupitelé jsou tedy činní i v publicistice a jasně ukazují svou odbornost a kompetentnost pro pozice, které zastávají. Grémiem nadace je Správní výbor a Představenstvo, které se stará o politickou kontrolu a zajišťuje transparentnost. Má také své odborné poradce. Senátoři radí a zajišťují důleţité kulturně-politické otázky a jejich práce je neplacená. Ředitel Kulturní nadace je zároveň jednatel Kulturního senátu. Kulturní nadace sídlí v Dráţďanech. Kulturní nadace podporuje umělecké aktivity v oblastech: výtvarného umění, dramatického umění a hudby, literatury, filmu, sociální kultury, víceoborové projekty s akcentem na současné umění a kulturu. Roční rozpočet je 3 milióny Euro (cca 72.000.000 Kč). Mimo jiné vydává ročenky, které obsahují kompletní výsledky a také činnost v daném roce, a také newslettery.
Model struktury kulturní politiky Model kulturní politiky dělí Sasko na dalších osm různých kulturních územních částí. Kaţdé území tvoří dva kraje a k tomu připadají tři krajská města Chemnitz (čes. Saská Kamenice), Lipsko a Dráţďany jako urbanistická/městská kulturní území. Tento model kulturních území je srdcem saské kulturní politiky. Dovoluje se starat o širokou a mnohostrannou strukturu kultury, aby mohla tvořit ty nejkvalitnější výsledky. Kaţdý z těchto územních celků čili krajů zpracovává konsensem odborníků a politiků rozhodnutí pro linie finanční podpory a hodnotící kritéria pro podporu kultury. Skrze metodu subvencí je garantováno solidární financování kulturní nabídky mezi komunálními spolky a spolkovou zemí.
- 67 -
V rámci souvisejících finančních dotací je uplatňován poměr dva ku jedné mezi spolkovou zemí Sasko a jednotlivými členy kulturních území v Sasku. Skrze uvedené účasti dle sídel se obce přiměřeně účastní na financování organizací a opatření regionálního významu. Obr. 3 Geografické rozdělení kulturních území v Sasku Elbtal-Sächsische SchweizOsterzgebirge OberlausitzNiederschlesien
Leipziger Raum
ErzgebirgeMittelsachsen VogtlandZwickau
Zdroj: www.kulturland.sachsen.de, úpravy aut.
Kulturní města - Lipsko, Dráţďany, Chemnitz Kulturní území Leipziger Raum Kulturní území Elbtal-Sächsische Schweiz-Osterzgebirge Kulturní území Oberlausitz-Niederschlesien Kulturní území Erzgebirge-Mittelsachsen Kulturní území Vogtland-Zwickau
Členy územních kulturních prostorů jsou kraje, které musí podle zákona být členy povinně. Zástupcem kulturního území je účelový svaz (Zweckverband). Kulturní území podporují kulturní instituce, zařízení a činnosti všech druhů regionálního významu. Konkrétně jim přísluší tvořit a podporovat vlastní představy a tradice regionu, specifické, historické a významné hodnoty, zvláštní řád pro obyvatele, občany a návštěvníky regionu, - 68 -
řád pro jednotný charakter provozu jednotlivých organizačních forem, především s předpoklady pro úsporné ekonomické vedení, umělecko-estetickou nebo vědeckou inovativní schopnost a sílu. Příspěvky ze zemského rozpočtu nesmí přesahovat více jak 30 % výdajů podpořených organizací a činností v kulturních územích. Do procesů na regionální úrovni vstupují kromě starostů měst další orgány na úrovni kulturních území v Sasku: 1. Kulturní sněm (der Kulturkonvent); 2. Předsedající Kulturního sněmu (der Vorsitzende des Kulturkonventes); 3. Rada pro kulturu (der Kulturbeirat). Kulturní sněm Kulturní sněm vykonává všechny úkoly, za které předsedající a Rada pro kulturu nezodpovídá. Úkoly: -
stanovy kulturních území Saska,
-
stanovení ročních finančních výdajů, tvorba rozpočtu,
-
vypracování seznamu podpory, která bude poskytnuta,
-
stanovení celkové výše příspěvků v roce, rozdělení zdrojů,
-
sestavení roční uzávěrky.
Rada pro kulturu Sněm vybírá kulturní odborníky do Rady pro kulturu. Musí zajistit zastoupení všech kulturních oblastí, které by měly být podporovány. Kompetentní oborové svazy a odborné subjekty působící regionálně i nadregionálně mohou rozšířit návrhy Kulturního sněmu na sloţení Rady pro kulturu. Kulturní sněm není vázaný návrhy Rady pro kulturu, zdůvodňuje však písemně svá rozhodnutí v případě velkých odchylek a sděluje je Radě. V uměleckých otázkách se mohou členové Rady pro kulturu a členové Sněmu dovolávat názorové rady Saského kulturního senátu nebo Kulturní nadace Saska. Členství jak v Kulturním sněmu, tak v Radě pro kulturu je čestné a neplacené. Předsedající Zemské rady se shodnou, kdo je jako předsedající bude zastupovat v Kulturním sněmu. Předsedající Kulturního sněmu vede běţné sluţební povinnosti kulturního území a zastupuje jej navenek, vede také sekretariát Kulturního sněmu. Sekretariát vypomáhá také Radě pro kulturu při její práci.
- 69 -
Opět i v tomto zákonu je pamatováno na Luţické Srby – důleţitost luţickosrbského lidu je zdůrazněna skrze Nadaci Luţickosrbského lidu. Pracovní skupiny Zákon umoţňuje radám pro kulturu dle § 4 odst. 11 spolupracovat navzájem prostřednictvím jednotlivých kulturních území a vytvářet pracovní skupiny pro jednotlivá odvětví. Členové pracovních skupin projednávají politická doporučení v jim příslušejících oblastech a kulturních územích, podporují Radu pro kulturu při její práci, připravují návrhy pro usnesení. I tato činnost členů v pracovních skupinách je neplacená a v celém Sasku ji vykonává na 800 občanů a občanek. Schéma 5 Struktura zastupitelů v orgánech veřejné správy úrovně spolkové země a dále Sněm 2 členové Zemské (spolkové) rady
zástupci Krajských sněmů a předsedající Rady
Rada pro kulturu Kulturní odborníci všech podporovaných odvětví
Předsedající Pracovní skupiny dle jednotlivých odvětví
Zdroj: (Kühn, 2011) zprac. aut.
S touto strukturou, která je vidět ve schématech č. 4 a č. 5 se etabloval demokratický hlasovací proces. Zároveň s novými mechanismy je regionální management v kultuře postupně profesionalizován a zkvalitňován. Vzhledem ke kritické finanční situaci mnoha obcí bylo solidární financování zachováno a zákon o něm pojednávající je platný neomezeně se zákonně daným finančním rámcem 86,7 mil. Euro ročně.
- 70 -
Struktura kulturního území Leipziger Raum Z dalšího členění vybíráme Kulturní území Leipziger Raum (LR, jelikoţ na jeho území leţí i město Lipsko, které je partnerským městem Brna a má také obdobné parametry. Toto „Lipské území“ zahrnuje dva okresy (Landkreis), okres Severní Sasko (Nordsachsen) a okres Lipsko (Leipzig)52. Kulturní území je představováno účelovým svazem v městě Borna. Dokumenty: -
Zákon o kulturních územních prostorech v Sasku (Gesetz über die Kulturräume in Sachsen (Sächsisches Kulturraumgesetz – SächsKRG),
-
Stanovy kulturního území Leipziger Raum (Satzung des Kulturraumes Leipziger Raum),
-
Směrnice pro podporu a financování kulturního území Leipziger Raum k zadávání dotací v rámci SächsKRG (Förderrichtlinie des Kulturraumes Leipziger Raum zur Vergabe von Zuwendungen im Rahmen des SächsKRG),
-
Stanovy o náhradách – náhrady neplacených funkcí a činností občanů v kulturním území Leipziger Raum (Entschädigungssatzung über die Entschädigung von ehrenamtlich tätigen Bürgern im Kulturraum Leipziger Raum).
Personální obsazení Pro kulturní území Leipziger Raum pracuje jedenáct osob, z toho předseda Kulturního sněmu, předsedající Rady pro kulturu, 5 osob na sekretariátu okresu Lipsko, 3 osoby sekretariátu Severního Saska a 1 osoba za kulturní úřad okresu Lipsko. Jednotlivé osoby sekretariátů krajů mají také na zodpovědnost jednotlivé činnosti. Severní Sasko má ještě své vnitřní dělení na Torgau-Oschatz a Delitzsch-Eilenburg. Kulturní území Leipziger Raum spolupracuje s pracovními skupinami pěti různých odvětví. V kulturním území LR je kladen velký důraz na vzdělávání v kultuře. Na webových stránkách kulturního území Leizpiger Raum jsou věnované speciální odkazy nabídce projektů kulturního vzdělávání, kalendáře akcí, seznamu organizací i jednotlivých umělců, věnujících se této oblasti. Středem pozornosti je obzvlášť budování sítí kulturního vzdělávání, tvorby rozmanité nabídky co do forem, kvality, zaměření. Kromě těchto aktivit nabízí LR ještě speciální servis pro tvůrce, organizace, skupiny, ve formě zadávání vlastních organizací či událostí do společného kalendáře, zapisování do seznamu kulturní databanky aktérů působících v kultuře v LR (tvorba internetových vizitek). V rámci toho nabízí také jednotlivé nástroje pro internetovou propagaci – tvorbu vlastních webových stránek, vlastního kalendáře událostí, emailový účet, nástroj pro tvorbu newsletterů a jeho rozesílání. 52
Příloha k § 1 odst. 3, zákon o kulturraum, str. 8 - 71 -
Z datové banky je moţno exportovat kontakty a importovat je do vlastních adresářů. Všechny tyto sluţby jsou bezplatné a jsou také bez reklam. Tento servis je poskytován ve čtyřech jazycích – němčině, angličtině, francouzštině a nizozemštině.
KULTURNÍ POLITIKA SASKA Centrální struktury byly v Sasku, bývalé východní spolkové zemi, po roce 1990 nahrazeny decentralizovanými, které zároveň chtěly obsáhnout a zachovat bohatou kulturní tradici. Saská spolková vláda rozhodla o posílení regionální roviny v prosinci 1993 Saským zákonem o kulturních územích, jehoţ platnost byla nejdříve časově omezena na deset let. Problém kulturní politiky tkvěl v nestejném rozdělování výdajů mezi obcemi, které provozují velká kulturní zařízení, a okolními obcemi, které tato zařízení také uţívají, ale bez jejich spolufinancování (tzv. vedlejší efekty, známé také jako „Koncept centrálních míst“). K vyřešení tohoto problému kvantitativně nerovného dělení kulturní nabídky v městských a vesnických prostředích se pokusila zemská vláda Saska vnést nový podnět do spolkové kulturní politiky, a to novým zmiňovaným zákonem. V listopadu 2004 bylo stanoveno v koaliční smlouvě mezi CDU a SPD, ţe bude zákon prodlouţen do roku 2011. Roku 2008 vláda zbavila zákon jeho časové omezenosti a zaopatřila jej finančním vybavením min. 86,7 mil. Euro. Podstata zákona o kulturních územích spočívá v rozdělení Saska na pět krajských a tři městská kulturní území, která jsou organizována skrze účelové svazy, společném financování regionálně významných institucí, organizací a opatření skrze obce, kulturní území a spolkovou zemi v rámci saského nákladového vyrovnání v oblasti kultury, primárním zakotvení péče o kulturu jako povinné komunální úlohy s právním zakotvením v obcích, krajích a okresech, participačním podílu odborné veřejnosti na kulturně-politických rozhodnutích o podpoře skrze Rady pro kulturu v jednotlivých kulturních územích (viz dále model kulturní politiky Saska). Kulturní území byla rozdělena podle historických teritorií. Kaţdému účelovému svazu přísluší okresy a okresní svobodná města. Zákon o kulturních územích v Sasku kromě tvorby těchto území a moţnosti připojení stanovuje také cíle kulturní politiky, věcný rozsah platnosti a pravomocnosti, orgány kulturních území, kulturní pokladnu, právní dohled, hodnocení, kromě toho také věnuje pozornost finančnímu odškodnění za náklady spojené s činností orgánů pro kulturu. Zákon reguluje financování nestátních kulturních organizací a zařízení v Sasku. Zajišťuje financování kulturních zařízení regionálního významu a projekty všech odvětví a stanovuje - 72 -
participaci ostatních úrovní. Kaţdý region je povinen stanovit zásady podpory, tak aby nezuţoval svobodu tvorby rozvojového rámce a zároveň tak aby nezůstala povinnost jen deklarovaná. I přes velkou publicitu modelu kulturních území nebyl prozatím přizpůsoben pro ostatní země Německa (Knoblich, 2004). O kulturu se stará Saské státní ministerstvo pro vědu a umění53. Rozlišují se čtyři zásadní úrovně kulturní politiky a struktury: podpora spolkové země Sasko a jím zaloţené státní kulturní organizace, Sasko podporuje saské kulturní územní části jako regionální účelové svazy, státní a komunální podpora individuální umělecké tvorby a neveřejných nositelů, komunální podpora skrze města, spolky a (územní) kraje.
Strategické dokumenty v kultuře Saska: 1. Koncept kulturní politiky Saska Kulturní kompas (Kulturkompass, Wegweiser für die Kulturentwicklung in Sachsen), 2. Zákon o kulturních územních prostorech v Sasku (Gesetz über die Kulturräume in Sachsen (Sächsisches Kulturraumgesetz – SächsKRG), 3. Koncepce pro turismus v Sasku (Tourismuskonzeption), 4. Koncepce rozvoje Saska (Landesentwicklung Sachsen 2004), 5. Zpráva o kulturním hospodářství 2008 (Kulturwirtschaftsbericht 2008 – společná zpráva Staatsministerium für Wirtschaft und Arbeit a Staatsministerium für Wissenschaft und Kunst). Tyto dokumenty na sebe navazují. Koncept kulturní politiky je svázán úzce se zákonem o kulturních územích. Koncepce pro turismus a Koncepce rozvoje Saska zmiňují kulturu vţdy v souvislostech s rozvojem regionu. Zpráva o kulturním hospodářství 2008 je vůbec prvním dokumentem tohoto typu v Sasku a věnuje se kulturním a kreativním průmyslům. Kultura a umění v zemském zákoně – ústavě spolkové země Saska Jak jsme popsali v části věnované kulturní politice Německa obecně, spolkové země mají ve svých ústavách zakotvenu podporu kultury a umění. V Saské ústavě je tomu hned v několika bodech. První článek definuje spolkovou zemi Sasko:
53
Sächsisches Staatsminiserium für Wissenschaft und Kunst www.smwk.sachsen.de - 73 -
„Der Freistaat Sachsen ist ein Land der Bundesrepublik Deutschland. Er ist ein demokratischer, dem Schutz der natürlichen Lebensgrundlagen und der Kultur verpflichteter sozialer Rechtsstaat.“ „Sasko je jedna ze zemí Německa. Je to demokratický sociálně právní stát zavázán povinností ochrany a zajištění přirozených existenčních potřeb a kultury.“ Toto vymezení klade kulturu na roveň s poţadavky na ţivotní potřeby. Dále se ústava o kultuře zmiňuje v pátém článku, věnujícím se obyvatelstvu země, v šestém – zajištujícím práva Luţických Srbů – a jedenáctém článku, který vymezuje kulturu, umění vědu a sport. Čl. 5, odst. 2 „Das Land gewährleistet und schützt das Recht nationaler und ethnischer Minderheiten deutscher Staatsangehörigkeit auf Bewahrung ihrer Identität sowie auf Pflege ihrer Sprache, Religion, Kultur und Überlieferung.“ „Země zajišťuje a chrání právo národnostních a etnických menšin německé státní příslušnosti na uchovávání jejich identity jako i péče o jejich řeč, víru, kulturu a tradice.“ Čl. 6, odst. 1 „Die im Land lebenden Bürger sorbischer Volkszugehörigkeit sind gleichberechtigter Teil des Staatsvolkes. Das Land gewährleistet und schützt das Recht auf Bewahrung ihrer Identität sowie auf Pflege und Entwicklung ihrer angestammten Sprache, Kultur und Überlieferung, insbesondere durch Schulen, vorschulische und kulturelle Einrichtungen.“ „Občané lužickosrbské národnosti žijící ve spolkové zemi Sasko jsou rovnoprávnou součástí národa.“ Dále stejně viz Čl. 5. Čl. 11
„(1) Das Land fördert das kulturelle, das künstlerische und wissenschaftliche Schaffen, die sportliche Betätigung sowie den Austausch auf diesen Gebieten. (2) Die Teilnahme an der Kultur in ihrer Vielfalt und am Sport ist dem gesamten Volk zu ermöglichen. Zu diesem Zweck werden öffentlich zugängliche Museen, Bibliotheken, Archive, Gedenkstätten, Theater, Sportstätten, musikalische und weitere kulturelle Einrichtungen sowie allgemein zugängliche Universitäten, Hochschulen, Schulen und andere Bildungseinrichtungen unterhalten. (3) Denkmale und andere Kulturgüter stehen unter dem Schutz und der Pflege des Landes. Für ihr Verbleiben in Sachsen setzt sich das Land ein.“ „(1) Spolková země podporuje kulturní, uměleckou a vědeckou tvůrčí činnost, sportovní činnosti tak jako výměny v těchto oblastech. (2) Celému národu spolkové země je umožněno využívat kultury, její rozmanitosti a sportovních aktivit. Pro tento účel budou udržovány muzea, knihovny, archivy, památná místa, divadla, sportoviště, hudební a další kulturní organizace veřejně přístupné, stejně jako univerzity, vysoké školy, školy a další vzdělávací instituce obecně dostupné. (3) Památky a další kulturní statky jsou v ochraně a péči spolkové země. Za jejich uchovávání se v Sasku zasazuje spolková země.“
- 74 -
Kulturní politika Saska je popsána v dokumentu Kulturkompass, Wegweiser für die Kulturentwicklung in Sachsen – Kompas kultury, rozcestník pro kulturní rozvoj v Sasku54, který doplňují další koncepce pro turismus a rozvoj spolkové země a zákony o kultuře v Sasku, o Saské kulturní nadaci. Koncept kulturní politiky Kulturní kompas stanovuje 13 tezí, které se vyjadřují k jednotlivým kapitolám kulturní politiky: 1. rozvoj jako princip kulturního rozvoje, 2. kultura jako cíl země – tvůrčí faktor v místě svého působení, klíčové kompetence, povinná úloha jako kulturní kompatibilita, 3. kultura pro všechny, 4. Saský zákon o kulturních územích, 5. demografické změny, 6. kulturní vzdělávání, 7. silné tradice, inovace, experimenty, 8. památková kultura – zahrnuta jsou muzea, památníky, archivy, průmyslová kultura, archeologie, 9. luţickosrbská kultura, 10. občanská společnost, společenská angaţovanost a podpora individuálních dárců, sponzorů (čestné vstupenky jako veřejného uznání), 11. kulturní a kreativní průmysl, 12. kulturní turismus a marketing, 13. vytváření sítí a hustoty kulturních a vědeckých institucí vysokého potenciálu. Kulturní politika se vyjadřuje v perspektivách aţ do roku 2020, například pro oblast muzeí vytváří zvláštní „Koncepci muzeí do roku 2020“.
Proces tvorby strategických dokumentů v Sasku Tvorba strategických a koncepčních dokumentů je dána legislativou přijatou v zákonech jednotlivých úrovní samosprávy, tedy spolkové země, krajů a obcí v Sasku. Vymezení rozsahu cílů jak zemské, krajské i komunální kulturní politiky je téţ stanoveno zákonem, který schválila Spolková vláda Saska. Na úrovni kulturních území schvalují své kulturní koncepce kulturní sněmy, které jsou při této činnosti podpořeny svými radami a sekretariátem.
54
Dostupné z www.kulturland.sachsen.de/download/Kulturland_Sachsen_Kulturkompass.pdf - 75 -
Financování kultury v Sasku Ročně dává Spolková země Sasko na kulturní účely k dispozici osmi kulturním územím cca 86,7 mil. Euro. Sasko financuje státní zařízení, jako jsou muzea, divadla a orchestry částkou asi 82,5 mil. Euro ročně, vedle toho podporuje ale i práci nestátních muzeí a volné umělecké tvůrčí činnosti hudebních skladatelů, hudebníků, tvůrců v divadelním a výtvarném umění, filmových tvůrců, spisovatelů a sociokulturních aktivit různých zájmových organizací. Sasko si uvědomuje, ţe jen na širokém základě práce četných neziskových organizací a různých nadací můţe vzniknout a být zachován rozmanitý kulturní ţivot v regionech. Pro podporu v rámci tzv. všeobecného přispívaní na umění a kulturu je dáno ročně k dispozici asi 6,4 mil. Euro, z toho asi 2,4 mil. Euro skrze Kulturní nadaci Saska, a hudební školy v Sasku jsou jako základ pro hudební ţivot země podporovány částkou cca 5 mil. Euro ročně. Celé Sasko včetně měst vydává 723,4 mil. Euro (Spolková země Sasko 390 mil. Euro), tj. v průměru 170,8 Euro na jednoho obyvatele. Za Spolkovou zemi Sasko je to průměrně cca 98 Euro /1 oby., coţ je 2,4 % rozpočtu země. Tento průměr dostává Sasko na druhé místo v Německu, hned po Hamburgu, Sasko následuje Berlín a Brémy. Sasko je tak se třemi městskými státy Německa na prvním místě mezi ostatními spolkovými zeměmi. Průměr celého Německa je 89,88 Euro na obyvatele, hodnoty jsou uváděny za rok 2007, viz graf č. 9. Graf 9 Veřejné výdaje na kulturu v roce 2007 podle spolkových zemí v Eurech na jednoho obyvatele
Zdroj: Kulturfinanzbericht 2010, str. 35
Rozdělení mezi městy a spolkovou zemí se udrţují během let v podobných poměrech – Spolková země Sasko se podílí 54 – 56 %, města a účelové svazy mezi 43 – 45 % (v letech 1995 – 2010). Celostátní trend je v posledních letech opačný – spolkové země financují kulturu o něco méně neţ města v rozdílu dvou procent, viz tab. č. 11. - 76 -
Tab. 11 Veřejné výdaje na kulturu 1995 – 2010 Saska podle úrovní
Veřejné výdaje pro kulturu 1995 až 2010 v Sasku podle úrovní v mil. EUR Země/úrovně
1995
2000
2005
2006
2007
2008 vorl. Ist 1)
2009 vorl. Ist 1)
2010 Soll 1)
Spolková země Sasko Sasko
592,7
704,6
665,5
704,0
723,4
Spolková země
323,3
404,7
372,3
397,0
409,3
/
Obce/Účelové spolky
269,4
299,9
293,2
307,0
314,1
/
/
/
Spolková země v %
54, 6 %
57,4 %
55,9 %
56,4 %
56,6 %
/
/
/
Obce/Účelové spolky v %
45,4%
42,6 %
44,1 %
43,6 %
43,4 %
/
/
/
Celkem
6 501,8
7 195,7
6 984,9
7 102,3
7 393,7
7 600,5
7 970,9
8 289,3
Spolková země
3 330,9
3 585,4
3 343,1
3 400,0
3 633,8
3 679,6
3 806,9
4 042,0
Obce/Účelové spolky
3 170,9
3 610,3
3 641,8
3 702,3
3 759,9
3 920,9
4 164,0
4 247,3
Spolková země v %
51,2 %
49,8 %
47,9 %
47,9 %
49,1 %
48,4 %
47,8 %
49,8 %
Obce/Účelové spolky v %
48,8 %
50,2 %
52,1 %
52,1 %
50,9 %
51,6 %
52,2 %
51,2 %
410,9
/ 389,8
/ 372,6
Spolkové země celkem (vč. městských států
1) Výdaje obcí a účelových spolků za rok 2008–2010 budou doplněny.
Zdroj: Kulturfinanzbericht 2010, str. 37, zprac. aut.
Z uvedených dat vyplývá, ţe vyšší územní celek čili spolková země Sasko se podílí na podpoře kultury nejenom legislativně a formálními dokumenty, jako je kulturní politika, ale svůj podíl přináší i ve formě dotací, a to dokonce více neţ všechna města a účelové svazy v Sasku dohromady. Podle počtu nadací je Sasko z 16 spolkových zemí na dvanáctém místě. Je to způsobeno tím, ţe nejvyšší počty, největší a nejštědřejší nadace jsou převáţně v bývalém západním Německu55. Veřejné výdaje na kulturu Kulturní nadace Sasko v roce 2007 podle kulturních oblastí ukazují, ţe nejvíce prostředků jde do oblastí divadlo a hudba, dále do péče o památky a muzea, sbírky, výstavy, a také do kategorie „ostatní“, jak ukazuje graf č. 10.
Více na www: www.stiftungen.org/fileadmin/bvds/de/Presse/Pressemitteilungen/JahresPK_2011/StiftungenInZahlen20110311_Korrek turSaarland_2.pdf - 77 55
Graf 10 Výdaje Kulturní nadace v Sasku dle uměleckých odvětví v roce 2007 v %
Výdaje Kulturní nadace dle uměl. oblastí v Sasku 2007 Divadlo a hudba 6% Knihovny 15% 34%
Muzea, sbírky, výstavy Péče o památky
7% 0%
Kulturní záležitosti v zahraničí
13%
Umělecké vysoké školy 12% 13%
Jiná kulturní péče
Zdroj: Kulturfinanzbericht 2010, kap. 3 Kulturausgaben nach Kulturbereichen, str. 47, zprac.aut.
Celková podpora kulturních území dělala přes dva a půl milionu euro (cca 67 mil. Kč), viz tab. č. 12 níţe. Tab. 12 Objem výdajů Kulturní nadace v Sasku dle uměleckých odvětví v roce 2007
Oblast divadlo a hudba film sociální kultura výtvarné umění víceoborové literatura
v Eur 1 154 558 367 005 341 305 334 138 220 312 115 922
celkem
2 533 240
Zdroj: Kulturfinanzbericht 2010, kap. 3 Kulturausgaben nach Kulturbereichen, str. 47, zprac.aut.
Zcela specifické postavení má v Sasku kultura Luţických Srbů, západoslovanského národa obývajícího část východního Německa zvanou Luţice. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Sasko, Zákon o právech Srbů ve svobodném státě Sasko z roku 1999 a další právní předpisy. Luţičtí Srbové pečují o umění a kulturu skrze velké mnoţství souborů, chórů a spolků.
Mezi důleţité kulturní zařízení patří mimo jiné Luţickosrbský národní soubor,
nakladatelství Domowina Budyšín, Luţickosrbské muzeum na Ortenburgu v Budyšíně a jazykové centrum WITAJ. Kromě toho je luţickosrbská řeč a kultura přítomna ve vlastních novinách, časopisech a knihách, jakoţ i v luţickosrbských rozhlasových a televizních pořadech. Sasko - 78 -
podporuje tato zařízení, spolky a projekty spolu se státem a spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg) ročně cca 15,6 mil. Euro.
Zdroje financí Zdrojem státního rozpočtu v Německu jsou stejně jako v ČR daně, a to z největší části daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. Nařízením Saského ministerstva pro vědu a umění je stanoveno vyměření pro přerozdělení prostředků pro kulturní území takto: 1. zemská kulturní území 48,73 procent, 2. město Chemnitz 13,33 procent, 3. hlavní město Dráţďany 3 procenta, 4. město Lipsko 34,94 procent.
Dotační a grantová politika v Sasku Kulturní nadace v Sasku Jak jsme popisovali v podkapitole Struktura Saska se zaměřením na oblast kultury, financování kulturních projektů je zajišťováno také skrze Kulturní nadaci. Kromě financování projektů podporuje také formou stipendií a nakupuje díla výtvarných umělců. Cílem je podpora a rozvoj nových uměleckých výrazových forem, trvalé zprostředkovávání umění a kultury (občanům), podpora umělecké mládeţe, péče o kulturní dědictví, tak jako přeshraniční kulturní spolupráce (2004). Z ročenky je moţno se dozvědět, ţe v roce 2009 bylo podáno celkem 669 ţádostí o celkovou částku cca 6.700.400 Euro a byla podpořena ani ne polovina, tedy 298 projektů finální sumou 2.533.200 Euro, tedy více neţ o 60 % finančních prostředků méně, neţ bylo poţadováno. Termín ţádosti o finanční prostředky pro projekty, které se podle pravidel budou realizovat v první polovině následujícího roku, končí 1. září. Pro projekty, které se konají ve druhé polovině roku, končí výzva 1. března stejného roku. Tab. 13 Počet žádostí, podpořených projektů, výdajů a žádaných projektů u Kulturní nadace Sasko v roce 2008 a 2009
Rok 2008
Žádosti/ podpoř. proj. 613/286
2009
669/298
Výdaje
Rozdíl
Žádáno
2.398.123 Euro (59.953.075 Kč) 2.533.240 Euro (63.331.000 Kč)
-
6.822.458 Euro
+ 135.115 Euro
6.700.395 Euro
Zdroj: Jahrbuch 2009 a Jahrbuch 2008, zprac.aut. - 79 -
Ročenky se vydávají s půlročním zpoţděním, tedy v době zkoumání není zveřejněna za rok 2010 a nemůţeme tak posoudit, jak se ekonomická krize projevila v minulém a tomto roce. Objem finančních prostředků se v roce 2009 zvýšil, ale nebylo tomu tak u ţádaných projektů. Dokumenty pro dotace56: směrnice pro finanční podporu, upozornění pro vyplnění formuláře, formulář ţádosti v .pdf a .doc formátech (včetně rozpočtové rozvahy), pro dokumentární a krátké filmy formulář rozpočtu v.xls formátu, kontrolní seznam potřebných dokumentů pro ţádost, formulář pro závěrečnou zprávu a vyúčtování, formulář pro statistické údaje (pro různé obory zvlášť). Graf 11 Žádosti a podpořené projekty Kulturní nadace Saska v roce 2009
Žádosti a podpořené projekty Kulturní nadace Saska v 2009 Podpořené a nepodpořené projekty Kulturní nadace 250 104
200 150
149
100 144 50 0
50
nepodpořených 46 31
24 29
24 30
24 14
podpořené
Zdroj: Jahrbuch 2009, Kulturstiftung des Freistaates Sachsen (vyd. 2010)
Z grafu č. 11 je patrné, ţe dominantní oblastí, ve které se nejvíce ţádá, a také se objevuje nejvíce podpořených projektů, je divadlo a hudba. Jedná se vlastně o dvě spojené oblasti a nepodařilo se zjistit tato data odděleně. Druhým směrem jsou ţádosti i podpora vysílané do výtvarného umění. Dále se počet projektů v oblastech oproti prvním dvěma sniţuje výrazně – jedná se o film (77 ţádostí), oblast literatury a projekty sociální kultury, které jsou v rovnováze, a nakonec projekty víceoborové. Krátké a především dokumentární filmy, které Kulturní nadace Saska také financuje, jsou často finančně náročné projekty a vyţadují náročnou přípravu, coţ je nejspíš
56
Více dostupné na www: www.kdfs.de/aktuelles/download - 80 -
důvod pro niţší počet ţádostí. V roce 2009 bylo na Kulturní nadaci Saska podáno celkem 669 ţádostí a z toho bylo 44,5 % podpořeno (298 projektů). Jak jsme uvedli dříve, kromě podpořených projektů přispívá Kulturní nadace na stipendia a podporuje umění také nákupem děl, tyto dvě oblasti jsme nezkoumali podrobně, ale pro moţnost inspirace tímto systémem je nezbytné tyto části probádat. U Saského ministerstva pro vědu a umění je také moţno poţádat o příspěvky, ale pouze k projektům kulturního vzdělávání.
Financování na úrovni kulturního území Leipziger Raum Kaţdé jednotlivé kulturní území v Sasku vyhlašuje své výzvy k financování kultury ve svých krajích. Kulturní území Leipziger Raum rozděluje financování na podporu projektů a podporu institucí. Uzávěrky pro ţádosti jsou do 31. 03. 2011. Ţádost obsahuje pět formulářů: 1) formulář pro základní informace o ţadateli, projektu a kontrolní seznam, 2) rozpočet projektu, 3) střednědobý finanční plán pro následující tři roky, 4) formulář pro vyúčtování, 5) závěrečná zpráva – zvlášť pro instituce a projekty. Formuláře lze vyplnit on-line na webových stránkách a poté si je vytisknout, nebo si všechny tři stáhnout v jednom dokumentu v.pdf formátu57. Neobjevili jsme ţádné procentuelní ohraničení ani omezení co do druhu uznatelných nákladů. Leipziger Raum je rozdělen do dvou okresů – okres Lipsko a okres Severní Sasko. U okresu Severního Saska se nám nepodařilo zjistit, v jakých objemech probíhalo financování v minulých letech, jak co do jednotlivých projektů, tak v celkových ukazatelích. Zasedání školských a kulturních výborů je neveřejné58. Pouze jsme objevili moţnosti, jak ţádat o příspěvek na opravy památkových objektů59. S ţádostí o tyto informace by bylo nutné oslovit grémium okresního úřadu.
Více na http://www.kultur-leipzigerraum.de/index.php?page=culture&content=culturalarea_forms&language=de_DE Více na http://info.landkreis-nordsachsen.de/sessionnet/bi/to0040.php?__ksinr=3514 59 Více na http://www.landkreis-nordsachsen.de/r-service-az.html?type=task&letter=d&task_id=59 - 81 57 58
Okres Lipsko podporuje kulturní činnost v okresu prostřednictvím rozhodnutí Výboru pro vzdělání, kulturu a sport, přičemţ kulturu a sport rozděluje a kaţdoročně vydá na kulturu kolem 30.000 Euro60, jak je vidět v tabulce 15. O těchto prostředcích rozhoduje v měsících duben, květen. Tab. 14 Výdaje na kulturní činnosti okresu Lipsko
Rok
Žádosti/ podpořené projekty
Výdaje
2009 2010 2011
65 / 56 52 / 36 36 / 34
34.800 Euro (870.000 Kč) 23.730 Euro (593.250 Kč) 23.450 Euro (586.250 Kč)
Rozdíl
Žádáno
- 11.070 Euro - 280 Euro
96.971 Euro 74.584 Euro 50.847 Euro
Zdroj: Tabulky okresu Lipsko a Výboru pro vzdělání, kulturu a sport - Förderung kultureller Aktivitäten durch den Landkreis Leipzig im Haushaltsjahr 2009, 2010, 2011, zprac.aut
I zde vidíme, ţe se na výdajích niţších úrovní veřejné správy projevila světová ekonomická krize, zvláště mezi rokem 2009 a 2010, propad oproti letošnímu roku ale není jiţ tak velký (disponibilní prostředky), ale i přesto bylo od samotných ţadatelů ţádáno o 24 tis. Euro méně. Nejniţší příspěvek okresu Lipsko byl 250 euro (orientačně 6.250 Kč), nejvyšší 1.000 Euro (25.000 Kč) a např. v roce 2001 z 36 ţádostí podpořil 34 čili 94 %, v roce 2009 procento podpořených projektů činilo 86 %.
60
Podrobněji na www.landkreisleipzig.de/r-beschluesse-ausschuesse-a-2114.html - 82 -
3.3 Závěr kapitoly Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN Veřejná správa a samospráva v Německu je velice decentralizována, jak jsme mohli vidět na struktuře v kapitole o Sasku. Kultura se vyvíjí v různých územích Saska nezávisle. Zákon o kulturních územích umoţňuje vyuţívat tvůrčí prostor městům i nezávislým činitelům a je garantem pro decentralizovanou, regionálně odpovědnou kulturní politiku. Tento systém členění je poněkud komplikovaný, avšak zajišťuje skutečnou decentralizaci. Strategické dokumenty však neposkytují přehled o návaznosti těchto struktur, resp. příručka o fungování kulturní politiky v Sasku bude aktualizována tento rok v listopadu, proto by bylo potřebné zjištěné údaje potvrdit také z jiných zdrojů. Kritikové modelu kulturní politiky v Sasku se odkazují na otázku, do jaké míry se budou skutečně podílet na podpoře účelové svazy kulturních území se samosprávou obcí podle Čl. 28 ústavy a čl. 82 Saské ústavy. Zastánci tohoto modelu oproti tomu zdůrazňují, ţe Kulturní sněmy, rozhodující orgány kaţdého ze zemských kulturních území, setrvávají v procesech s vyslanými zástupci obcí a tím zůstává zachováno právo na vlastní samosprávu. Výhoda „kulturních území“ spočívá v tom, ţe příspěvky budou rozdělovány odborníky, a ne jako obvykle úředníky, kteří nemají o kultuře mnohdy ani ponětí. Stejně jako v Případové studii A jsme se zaměřili konkrétně na okruhy Struktura se zaměřením na činnost pro kulturu Kulturní politika - Strategické dokumenty v kultuře - Proces tvorby strategických dokumentů - Financování kultury - Dotační a grantová politika K jednotlivým okruhům jsme museli v případové studii přiřadit oproti Případové studii A ještě téma Struktura kulturního území Leipziger Raum a Financování na úrovni kulturního území Leipziger Raum pro správné dokreslení systému fungování v Sasku. Rozvětvená vertikální i horizontální struktura odpovídá systému nastavenému zákonem o kulturních územích. Činitelé vstupující do procesů kulturní politiky v Sasku jsou Spolková vláda Sasko, Saské ministerstvo pro vědu a umění, Kulturní senát Saska úzce propojený s Kulturní nadací, dále na úrovni kulturních území jsou to Kulturní sněmy, Rady pro kulturu, jednotlivá kulturní území, města, obce. Je evidentní snaha o docílení co největší decentralizace moci. Kromě úředníků a politicky angaţovaných osob vstupují do činností ve více
- 83 -
vrstvách odborní poradci – v radách kulturních sněmů jednotlivých kulturních území, jeţ mohou zřizovat své pracovní skupiny pro jednotlivá umělecká odvětví. Strategické dokumenty jsou převáţně také samotnými zákony, coţ vyjasňuje jejich závaznost v naplňování. Tato uzákonění povinnosti podpory kultury se nacházejí na všech úrovních, a to i těch niţších, jako jsou kraje a obce. Díky tomuto systému jsou všechny sloţky aktivizovány a podílí se na podpoře kultury, a to jasnými procentuelními pravidly. Kromě zákonů, které jsou schvalovány Spolkovou vládou, se na tvorbě dokumentů podílí například také Saské ministerstvo pro vědu a umění svými vyhláškami a také „rozcestníkem“ kulturního vývoje Saska – kulturního kompasu, čili kulturní politiky. Procesy tvorby těchto zákonů jsou součástí veřejné správy, tak jako zákony jiných oblastí, jak ale vzniká koncepční materiál kulturní politiky Saska nebo kulturního území a měst, se nám nepodařilo dostatečně zjistit, neboť jsme vycházeli z veřejně dostupných informací uváděných na webových stránkách a k tomuto tématu by měly být zpracovány řízené rozhovory. Z veřejných zdrojů jde o tři úrovně regionálního financování – Kulturní nadace Saska na úrovni celé spolkové země, dále kulturní území a města. Přičemţ úroveň kulturního území se dělí dále. Kulturní území Leipziger Raum se dělí na dva okresy, kaţdý z nich poskytuje finanční podporu kulturním projektům. Ze 700 žádostí podpořila Kulturní nadace téměř polovinu a pokryla tak 40 % žádaných prostředků, přičemţ vydala přes 2,5 mil. Euro (orientačně 63.330.000 Kč) v rámci dotací v roce 2009. Spolková země poskytuje na veškeré výdaje na kulturu 390 mil. Kč (cca 9.750.000.000), coţ dělá 98 Euro ročně na jednoho obyvatele (2450 Kč). Kromě Kulturní nadace podporují kulturní území činnost skrze své okresy. Např. okres Lipsko vynakládá ročně kolem 30.000 euro na kulturní aktivity. Formuláře k žádostem o dotace jsou jak pro Kulturní nadaci, tak na úrovni kulturních území velmi podrobné, a to v popisu projektu a obzvláště v rozpočtu. Co je však pro české prostředí neznámé, jsou formuláře na závěrečné zprávy, evidenční archy statistických údajů. Obzvláště důleţité je zmínit datum uzávěrek pro ţádosti. Kulturní nadace Saska má dva termíny (září, březen) a na úrovni kulturního území Leipziger Raum je uzávěrka do konce března pro projekty konané v roce následujícím. Pro hlubší analyzování samotného systému nemáme dostatečný vhled do všech kontextů a hlavně praktické zkušenosti coby ţadatel a organizátor projektu nebo nějaké akce. Klady i zápory německého potaţmo saského financování kultury stojí za další zkoumání a měly by být provedeny řízené rozhovory, a to jak se zástupci veřejné správy jednotlivých úrovní, tak s několika pořadateli různých projektů a právních forem. - 84 -
4. PŘÍPADOVÁ ANALÝZA 4.1 Porovnání zjištění vybraných oblastí V kulturních politikách obou zemí nalézáme důleţité podobnosti. Oba státy povaţují kulturu za důleţitou a samy sebe za kulturní národy. Podpora kultury je v obou zemích decentralizována, financování tak probíhá v ČR úrovni státu, vyšších územních celků a obcí, v SRN na úrovni státu, spolkových zemí a jejich dalších částí a obcí. Ze základních údajů vyňatých z kompendií jsme se dozvěděli, ţe přestoţe Německo vynakládá na kulturu v přepočtu na jednoho obyvatele o 20,1 % více než Česko, v celkových úhrnech státních výdajů na kulturu vůči ostatním státním výdajům vynakládá SRN 0,38 % oproti ČR 0,62 %, přičemţ do součtu u ČR se také započítávají výdaje na církve (tj. cca 1,4 mld. Kč). Velmi problematické se ve financování české kultury zdá neexistence pravidelného hodnocení jejích výsledků napříč různými úrovněmi i tématy. Kaţdoroční statistické hodnocení provádí Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, to však nezaznamenává podrobné výsledky veřejného financování kraji či obcemi. Jednorázově jsou zpracovávány studie Ministerstvem kultury, Institutem umění (příspěvková organizace MKČR), organizací ProCulture, iniciativy Za Česko kulturní případně dalšími subjekty. Právě protoţe jsou tyto studie a materiály potřebné pro rozvoj kultury měly by výše jmenované subjekty uvaţovat o společném projektu „ročenky české kultury“, která by kaţdoročně shrnula výsledky v českém kulturním prostředí, její přínosy a tematicky by se věnovala nejvýznamnějším momentům v umění a kultuře. Ve Spolkové republice Německo vychází kaţdoročně tyto ročenky kulturní politiky (Jahrbuch für Kulturpolitik) a jednou za dva roky vydává Zprávu o financování kultury (Kulturfinanzbericht). V kaţdé z nich publikují tematické renomované osobnosti kulturní politiky. Na tomto projektu v ČR by se měly podílet také vysoké školy, které se věnují uměleckým a umělecko-manaţerským oborům. KULTURNÍ POLITIKA A DECENTRALIZACE Nejdůleţitější rozdíly vidíme právě v pozici krajů a spolkových zemí. ČR byla přinucena před vstupem do EU uměle přejít na kraje, které nerespektovaly původní území. S decentralizací se došlo na půl cesty, jelikoţ kraje jsou jen prodlouţenými částmi ministerstev, protoţe pravomoce kraje jsou silně omezeny, např. na oblasti dopravy, školství. V Německu jde o historicky dané země s vlastním zákonodárstvím, zastřešené Spolkovým parlamentem, ale se všemi novými zákony, vyhláškami musí souhlasit kaţdá země. Spolkové země mají v ústavě zakotvenu povinnost podporovat a rozvíjet kulturu, přičemţ v Německu neexistuje ţádné národní ministerstvo kultury, ale od roku 1998 je stanovena celostátní kulturní politika. Sasko má také zákon pro podporu kultury, který dále stanovuje ústavní - 85 -
zakotvení podpory kultury také na úrovni kulturních území i obcí. České kraje oproti tomu nemají ţádnou povinnost vytvářet své kulturní politiky a pouze 5 krajů ze 14 svou kulturní politiku vytvořilo. Naproti tomu ale zákon č. 129/2000 Sb., o krajích mj. ukládá kraji péči o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, rozvoj kvalitních ţivotních podmínek, podporu výchovy a vzdělávání a celkového kulturního rozvoje. Jednotlivé části veřejné správy by mohly uvaţovat o stanovení podpory kultury jako povinné činnosti státní správy a samosprávy. FINANCOVÁNÍ KULTURY Na základě těchto legislativních principů jsou role krajů v ČR a spolkových zemí v Německu chápany odlišně i vůči financování kultury. Největším rozdílem v systému financování je poměr mezi jednotlivými úrovněmi. Spolkové země se s městy a obcemi podílí na financování kultury nejvyššími podíly. V Německu hlavní podíl nesou naproti tomu obce, jeţ mají výši výdajů srovnatelnou s kraji. Stát se podílí na financování kultury v Německu kolem 15 %. V ČR je tomu naopak, největší část financování nesou obce, pak stát představován Ministerstvem kultury ČR se 40 % a aţ za nimi je kraj – pouze kolem 12 %. JMK vydá ročně 153 Kč na jednoho obyvatele (2010), Sasko v přepočtu na jednoho obyvatele vydá 92,1 Euro (cca 2302,5 Kč). Spolková země Sasko rozdělila dle svého zákona o kulturních územích financování také na dalších osm území. Společně tak s obcemi poskytují systém vícezdrojového veřejného financování. A zákonem určilo, ţe i jednotlivá území a města mají právně zakotvit péči o kulturu do svých ústav, včetně procentuelního vymezení financování. VEDENÍ A ŘÍZENÍ NA ÚROVNI KRAJŮ ČR Na Jihomoravském kraji, ale i v samosprávě vůbec, je velmi kontraproduktivní nastavení řízení dle rozpočtu, a ne na základě cílů jednotlivých oblastí. Jednak není uzákoněna ţádná pevná částka ani kolik procent z rozpočtu kraje má jít na kulturu a kultura není ani prioritou v rozvoji kraje. Poţadavky na zvýšení objemu prostředků jsou takto znepřístupněné. V zásadě se v demokratických zemích stále více prosazuje určitý proces decentralizace, tzv. princip subsidiarity, to jest snaha řešit problémy na co nejniţší úrovni při zachování efektivnosti. Je ovšem nutné, aby místní zastupitelstvo mělo moţnost (jak z hlediska pravomocí, tak z hlediska financí) své problémy řešit (Nunvářová, 2006). DOTAČNÍ POLITIKA Co se týká dotační politiky, ukazuje se ve srovnání praktické fungování skutečně decentralizované německé veřejné správy. Kulturní nadace Saska s působností v celé spolkové zemí dostává ročně necelých sedm set žádostí o dotace. Jihomoravský kraj dostává také ročně kolem sedmi set žádostí, avšak oblast, kterou spravuje je téměř čtyřikrát menší, neţ je tomu u Kulturní nadace Saska. V Sasku mají umělci a kulturní aktéři moţnost ţádat totiţ u dalších stupní samosprávy – u kulturních území, okresů a měst. Tímto jsou poţadavky rozloţeny na více - 86 -
úrovní a nedochází tak k přetlaku u jedné z nich, naopak dosahuje se tímto zacílení na konkrétní území a jeho podporu v místě působení. Jak vyplynulo ze zkoumání mechanismů kulturní politiky a také z rozhovoru s Barbarou Kisseler, ministryní kultury Berlínského senátu pro vědu, výzkum a kulturu, pro rozvoj a zprofesionalizování české kulturní scény (Kisseler, 2010)61, nejenom pro její letmé udrţování, je nezbytné zavést moţnost ţádat o příspěvky tak, aby na další kalendářní rok byly předem vědět výsledky. Ideální způsob financování by bylo zajistit výzvy k žádostem o granty minimálně dvakrát do roka, nebo posunout stávající uzávěrku dotačních programů. Ţádosti resp. formuláře o dotace jsou na úrovni kulturních území v Sasku celkově mnohem podrobnější neţ ţádosti Jihomoravského kraje. Jsou však přehledné a logické. Co je novinkou pro české prostředí, je poţadavek představit plán udržitelnosti projektu nebo jeho výstupů v tří až čtyřletém období. V německém prostředí jsou vytvořeny také formuláře pro vyúčtování, ale také závěrečné zprávy o konání a výsledcích projektu, jak na úrovni spolkové země čili Kulturní nadace Saska, tak i u kulturních území, coţ usnadňuje práci při zpracování statistik a také sledování nejenom finančních ukazatelů. Odbor kultury JMK vyţaduje po skončení projektu pouze „stručný popis realizované akce či projektu, celkové zhodnocení splnění účelu, finanční vyúčtování. Nelze tak vyhodnocovat výsledky jednotně a sledovat kvalitu podpořených projektů. PODPORA KULTURY Na závěr shrnutí bychom chtěli uvést výsledky výzkumu Multiplikační efekty v kultuře provedeného Mgr. Kouřilovou, kde zkoumá, zda v divadlech (potaţmo kulturních subjektech) dochází k multiplikačnímu efektu prvotního výdaje návštěvníka. Ve své diplomové práci potvrdila, ţe: návštěvníci divadel vydávají peníze nejen za vstupenku, ale i za další externí výdaje; do divadel nejen peníze plynou, ale i divadla svými nároky na specifické činnosti zprostředkovaně peněţní prostředky produkují; divadla svými nároky na specifické sluţby a zboţí vyvolávají u ekonomických subjektů, které je poskytují, dodatečné příjmy. Divadla se tedy chovají jako výrobní jednotky, provázané s hospodářstvím daného regionu. „Externí efekt vypočítaný na základě výdajů návštěvníků divadel vyšel v případě brněnských divadel 1,4 (Městské divadlo Brno1,2 a Centrum experimentálního divadla v Brně 1,6) a v případě mimobrněnských divadel z analýzy D-HP 1,89 (Hradec Králové 1,61; Most 1,71; Ostrava 1,93 a Plzeň 2,32). Pokud tedy návštěvník divadla vydá 1 Kč v ceně vstupenky, vydá v průměru 1,4 Kč na jiné vedlejší výdaje při započítání ostatních výdajů. „ (Kouřilová, 2007)
61
Od ledna 2011 ministryní kultury v Hamburgu. - 87 -
Kromě toho Raabová ve své práci dodává: „Vzhledem k tomu, že kulturní služby často dokážou přilákat zahraniční turisty, přináší do české ekonomiky nové příjmy ze zahraničí, které by jinak nevznikly (jde tedy o tzv. čisté přínosy pro českou ekonomiku).“ (RAABOVÁ, 2010, str. 31)
4.2 Návrhy na optimalizaci kulturní politiky a financování kultury Doporučujeme tedy Jihomoravskému kraji, aby přehodnotil jednak 1) koncept kulturní politiky, 2) správu pro kulturu, 3) rozpočet pro kulturu, 4) dotační politiku a její programy, 5) evidenci údajů a informací a jejich zveřejňování, 6) spolupráci s VŠ a odborníky v kultuře, 7) podporu projektům vzdělávání ke kultuře. ad 1) Koncept propojit s potřebami občanů, sdruţení a organizací v kontextu aktuálních trendů, jak na úrovni státu, tak evropské scény. Z globálního pohledu je potřeba věnovat pozornost evropským a celosvětovým výzkumům a trendům v oblasti podpory kultury. Ze setkání ministrů a ministryň kultury EU na Fóru pro kreativní průmysly v Barceloně v roce 2010 vyplynula jednoznačná shoda, „že kultura se, vzhledem ke svému sociálnímu a ekonomickému potenciálu, má stát jedním z ústředních témat evropské ekonomické strategie pro rok 2020. Zároveň poukázali na potřebu společné kulturní politiky a evropského právního rámce pro kulturní sektor. Kulturní sektor vytváří 5 milionů pracovních míst a představuje 2,6 % HDP všech Evropských zemí.“ JMK by měl vytvořit skutečný strategický dokument a také s ním takto pracovat. Uvaţovat o nastavení cílů, tak aby byly závazné především pro Zastupitelstvo a Radu kraje. Začít vytvářet nový koncept včas a uvaţovat o zadání externímu subjektu neţ personálně slabému Odboru kultury, případně pro tuto činnost odbor posílit. ad 2) Zaměřit se na dílčí „kulturní centra“ v kraji a aktivizovat spolupráci (příjímání údajů, komentáře k analýzám, vytváření „dílčích malých konceptů“ kulturních politik na úrovni měst nebo bývalých okresů, případně obce s rozšířenou působností (OsP v JMK: Blansko, Břeclav, Vyškov, Hodonín, Brno-venkov, Brno-město, Znojmo) nebo mikroregiony (viz vize podpory kultury ZK a Saský zákon o kulturních územích).
- 88 -
ad 3) Nelze rozvíjet jakoukoliv činnost bez prostředků. Je nezbytné, aby radní pro kulturu, náměstek hejtmana pro regionální rozvoj a turismus a komise pro kulturu argumentovali jasnými podklady pro min. dvojnásobné mnoţství financí do rozpočtu na kulturu (nutno vytvořit výsledky statistik a dle nich se orientovat). Mít na mysli výsledky z výzkumu multiplikace. S tím je úzce spjata potřebnost přesvědčit odpovědné regionální orgány a činitele ze soukromého sektoru o nezbytnosti
významného
podílu
(srovnatelného
s vyspělými
evropskými
zeměmi)
na financování kultury. Usilovat o změnu nebo vyjasnění kompetencí v oblasti kultury mezi MKČR a kraji s důrazem na finanční toky. Motivovat dárce a sponzory např. vyhlášením ceny o nejlepšího dárce a sponzora Jihomoravského kraje. ad 4) V návaznosti na koncept podpory kulturní politiky je potřeba změnit stávající programy, respektive program, jeho časové uzávěrky a formuláře o ţádosti tak v závěrech projektu pro vyúčtování a hodnocení. ad 5) Pro moţnost dlouhodobého vývoje, který je nezbytné podporovat kaţdoročně aktuálními daty, musí být samozřejmostí, ţe se evidují a aktualizují např.: přehledové tabulky o celkových výdajích v rámci dotačních programů/programu, přehledy o počtu ţádostí (přijatých, zamítnutých, schválených, neschválených), přehledy o výdajích příspěvkovým organizacím JMK, evidence dalších zdrojů mimo odbor kultury, např. odboru kanceláře hejtmana kraje, kaţdoročně uvést závěrečnou zprávu s těmito dílčími výsledky a celkovou sumou za celou oblast kultury. Tomuto kroku musí předcházet ustanovení metodiky, která se bude dlouhodobě dodrţovat napříč změnami politického zastoupení na kraji. ad 6) Konzultace návrhů v Koncepci také s uměleckými VŠ a fakultami v kraji. Jednat se zastupiteli uměleckých a umělecko-manaţerských oborů o konání konference o kultuře v JMK kaţdoročně nebo jednou za dva roky. Zavést pracovní skupiny jako poradní orgán Komise pro kulturu pro jednotlivé umělecké oblasti sloţené ze specialistů v těchto oblastech.
- 89 -
ZÁVĚR PRÁCE Ze zkoumání literatury a dalších materiálů vyplynulo, ţe systém financování v Německu a v České republice je v několika bodech podobný. Veřejná správa v obou zemích si stanovuje své strategie, koncepce a programy a na jejich základě skrze dotační politiku podporuje oblast kultury. Potvrdila se tak hypotéza třetí, ţe základní principy jsou si velmi podobné, ale liší se v podmínkách jednotlivých náplní – v konceptech jde o jiné priority v oblasti kultury a vnímání kultury ve společnosti, v dotačních programech o zpřístupnění podpory, tak aby byla funkční pro ţadatele a řešitele projektů. Potvrdila se také hypotéza druhá. Výrazným rozdílem je podíl financování kultury státem a kraji, přičemţ v Německu po městech přebírají nejdůleţitější část financování právě spolkové země. Vysoký stupeň decentralizované veřejné správy v Německu zajišťuje moţnosti financování kultury na několika různých stupních, a proto jsou prostředky v přepočtu na jednoho obyvatele vyšší neţ v České republice. Sasko vydá 15krát více na jednoho obyvatele na kulturu neţ Jihomoravský kraj. Mohlo by se zdát, ţe vůči Německu, které ze státního rozpočtu vydává na kulturu „jen“ 0,38 %, Česká republika s 0,62 % vůbec nezaostává. Avšak v přepočtu na jednoho občana oproti Česku vynakládá Německo o 20,1 % více neţ Česko. Výše vládního podílu v celkových státních výdajích na kulturu na jednoho obyvatele dělá v ČR 34,95 Euro a v SRN 14,83 Euro. Tyto ukazatele jsou relativní, jelikoţ v západních zemích se často měří výdaje v % z HDP, ne z celkového rozpočtu. Tyto údaje však nejsou za Českou republiku k dispozici. První hypotéza se tak nepotvrdila. Případovými studiemi jsme odpověděli na otázku, jak procesy tvorby kulturní politiky ČR a SRN ovlivňují financování kultury na území vyšších územně samosprávných celků. Téma by si zaslouţilo rozšíření a zpracování dat ohledně soukromých prostředků od nadací, obchodních společností a jednotlivců. Zvláště v mnoţství nadací, které věnují svou činnost a prostředky kultuře, je německé prostředí s českým nesrovnatelné. Kultura je nadále spojována s dalšími, například sociálními, výchovnými a jinými účely. Zapomíná se proto na prostor pro samotné umění, na vnímání umění, vnímání specifického jazyka umění. Kultura není oceňována jako přirozená oblast kreativity nezbytné pro všestranný rozvoj. Vnímat umění není v České republice vţito jako součást kaţdodennosti ţivota. Jak dlouho pak můţeme stále hovořit o kulturním národu?
- 90 -
Motto práce Velké věci začínají správným rozhodnutím je součástí kampaně, která sleduje seriál příběhů Čechů, kteří udělali správné rozhodnutí, které mělo zásadní význam pro ţivoty mnoha lidí.
ZDROJE Citovaná literatura Studie pro potřeby vytvoření Programu zmapování a analýzy potřeb umění, kulturních a kreativních průmyslů v ČR a transferu mezinárodních zkušeností [online]. Praha : Ministerstvo kultury ČR, 2009 [cit. 2011-07-12]. Dostupné z WWW: Wikipedie - otevřená encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2011-07]. Dostupné z WWW: <www.wikipedia.org>. SÖNDERMANN, MICHAEL. Öffentliche Kulturfinanzierung in Deutschland 2007 : Ergebnisse aus der Kulturstatistik. In WAGNER, Bernd ; SIEVERS , Norbert . Jahrbuch für Kulturpolitik 2007 : Band 7 – Europäische Kulturpolitik[online]. Bonn / Essen : Institut für Kulturpolitik der Kulturpolitischen Gesellschaft , 2007 [cit. 2011-07-15]. s. 485. Příspěvek str. 397-405. Dostupné z WWW: . ISBN 978-3-89861-853-3. KLEIN, Armin. Kulturpolitik : Eine Einführung [online]. 3.aktualizované vydání. Wiesbaden : VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2009 [cit. 2011-07-16]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-3-531-15926-3. BAÁNOVÁ, Katarína. Srovnání kulturní politiky České republiky a Finska [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 124 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, obor Management v kultuře. Vedoucí práce Ing. František Svoboda, Ph.D. Dostupné z WWW: . KLAMER, Arjo; PETROVA, Lyudmilla; MIGNOSA, Anna. FINANCING THE ARTS AND CULTURE IN THE EUROPEAN UNIO [online]. Brusel : European Parliamen, June 2006 [cit. 2011-07-19]. 100 s. V angličtině. Dostupné z WWW: . IP/B/CULT/ST/2005_10. HUDEČEK, Jindřich . Orgány kraje ČR : Regional bodies Czech Republic [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 80 s. Diplomová práce. PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY, Katedra správní vědy a správního práva, obor Právo. Vedoucí práce JUDr. Petr Kolman, Ph. D. Dostupné z WWW: KOUŘILOVÁ, Iva. MULTIPLIKAČNÍ EFEKTY V KULTUŘE : Multiplication Effects in Culture [online]. Brno : Masarykova univerzita, Květen 2007. 84 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika. Vedoucí práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Dostupné z WWW: .
RAABOVÁ, Tereza. Multiplikační efekty kulturních odvětví v české ekonomice [online]. Praha : Institut umění ČR, 2010 [cit. 2011-08-15]. 36 s. Dostupné z WWW: . EKONOMIKA KULTURY V EVROPĚ : Studie vypracovaná pro Evropskou komisi [online]. KEA European Affairs . Turku, Saarbrücken, Innsbruck, München : TURUN KAUPPAKORKEAKOULU Ekonomická škola v Turku, MKW Wirtschaftsforschung Německo, říjen 2006 [cit. 2011-08-26]. Dostupné z WWW: .
Použitá literatura PALM, Wolfgang . Öffentliche Kulturförderung zwischen Kunstfreiheitsgarantie und Kulturstaat, Berlin u. München.. [s.l.] : [s.n.], 1998. 55 s. EBERT, Ralf, FRIEDRICH, Gnad, H. KUNZMANN, Klaus . Partnerschaften für die Kultur: Chancen und Gefahren für die Stadt. Neue Formen der Zusammenarbeit zwischen Staat und Wirtschaft bei kulturellen Projekten. Dortmund : [s.n.], 1992. 140 s. HEINRICHS, Werner. Kulturpolitik und Kulturfinanzierung. Strategien und Modelle für eine politische Neuorientierung der Kulturfinanzierung. München : [s.n.], 1997. 233 s. Vztah státu ke kultuře, Kulturní politika evropských zemí – poznatky a závěry. Praha : Ministerstvo kultury ČR, 1996. 2 sv. (80, 94 s.). NEKOLNÝ, Bohumil. Divadelní systémy a kulturní politika. [s.l.] : Divadelní Ústav, 2006. 154 s. ISBN 80-7008-197-X. NEKOLNÝ, Bohumil. Česká kultura v roce 2000 . 1. vyd. Brno : Barrister & Principal : [s.n.], 2000. 278 s. ISBN 80-85947-66-8. PÁPOL, Tomáš; SOKOLÍČKOVÁ, Zdenka. Komparace systémů finanční podpory kultury v ČR s vybranými vyspělými státy : Komparace se zvyklostmi Itálie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.[online]. zpracovala Projektová a rozvojová agentura, a.s. Praha : Ministerstvo kultury ČR, Prosinec 2008 [cit. 2011-07-12]. Dostupné z WWW: . PÁPOL, Tomáš; SOKOLÍČKOVÁ, Zdenka. Návrh systému podpory umělecké tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních zkušeností : Kurátorství a dobrovolnictví [online]. Praha : Ministerstvo kultury ČR, Prosinec 2008 [cit. 2011-07-12]. Dostupné z WWW: . SMOLÍKOVÁ, Marta. Kulturní a kreativní průmysl : Prezentace v rámci semináře . Institut umění [online]. 30. 11. 2007, 2007, [cit. 2011-07-12]. Dostupný z WWW: .
Vztah státu ke kultuře, kulturní politika evropských zemí : Vstupní podkladová studie II. a III.. Praha : Ministerstvo kultury ČR, 1996. 130 s. MOCKOVČIAKOVÁ, Alena. Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009 : Přehled za 2001 – 2009[online]. Odborný útvar REGIS. Praha : NIPOS MK ČR, Květen 2010 [cit. 2011-0729]. 18 s., Přílohy: Tabulky-výběr-financování 2000-2009 str.27. Dostupné z WWW: . PETROVÁ, Pavla. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe : PROFILE CZECH REPUBLIC [online]. Compendium 12th edition 2011. Prag : Council of Europe/ERICarts, May 2010 [cit. 2011-07-09]. Dostupné z WWW: . ISBN 2222-7334. WAGNER, Bernd; BLUMENREICH, Ulrike. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe : PROFILE GERMANY [online]. Compendium 12th edition 2011. Bonn : Council of Europe/ERICarts, Prosinec 2010 [cit. 2011-07-09]. Dostupné z WWW: . ISBN 2222-7334. KUČEROVÁ, Petra . Neziskové organizace jako poskytovatelé veřejných služeb v oblasti kultury [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 83 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra veřejné ekonomie. Vedoucí práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. . Dostupné z WWW: . Individuální dárcovství v číslech. Neziskovky.cz [online]. 25.9.2006, 9/2006, [cit. 2011-07-20]. Dostupný z WWW: . Kulturkompass : Wegweiser für die Kulturentwicklung in Sachsen [online]. Dresden : Sächsisches Staatsministerium für Wissenschaft und Kunst, 06. August 2009 [cit. 2011-07-28]. 53 s. V nj. Dostupné z WWW: . KLUSÁČKOVÁ, Radka . PODRORA KULTURNÍ POLITIKY V JIHOMORAVSKÉM KRAJI : Granting the Cultural Policy in the South Moravian Territory [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 63 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta, Studijní obor: Regionální rozvoj a správa. Vedoucí práce Ing. arch. Lea VOJTOVÁ, Ph. D. . Dostupné z WWW: . HARTMAN, Kathrin; KRONAST, Natalie. Kunst und Kultur in Deutschland. Strukturen, Besonderheiten und Entwiclungen. : Eine Einführung. Studienbrief im Programm Kulturmanager aus Mittel- und Osteuropa. Berlin : Inter-est, 2010. 91 s. Jahrbuch 2009. Dráţďany : Kulturstiftung des Freistaates Sachsen, 2010. 264 s. Dostupné z WWW: . PÖLLMANN, Lorenz . Kultur und Investition : Über den ökonomischen Nutzen öffentlicher Kulturförderung.Kulturmarken : Das Branchen-Portal für Kulturmarketing und Kultursponsoring [online]. 2011, 0, [cit. 2011-08-16]. Dostupný z WWW: .
MOCKOVČIAKOVÁ, Alena. Analýza vývoje decentralizace rozhodování o kultuře v ČR po roce 1993 (výňatek z návrhové části) [online]. Praha : NIPOS MK ČR, Leden 2006 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: . ISBN 80–7086-200–0. Německo. Gesetz über die Kulturräume in Sachsen : Zákon o kulturních území v Sasku. In Kulturräume im Freistaat Sachsen. 1994, 0, s. 1-8. Dostupný také z WWW: . KOONTZ, Harold, WEIHRICH, Heinz. Management. Václav Dolanský. Praha : Victoria Publishing, 1993. ISBN 80-85605-45-7. PLAMÍNEK, Jiří. Synergický management : Vedení, spolupráce a konflikty lidí ve firmách a týmech. 1. Praha : Argo, 2000. 328 s. ISBN 80-7203-258-5. VODÁČEK, L.; VODÁČKOVÁ, O. Management : Teorie a praxe v informační společnosti. 3. vyd. Praha : Management Press, 1999. 291 s. ISBN 80-859-4394-8. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 90 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Obor: Management v kultuře. Vedoucí práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Dostupné z WWW: . Kulturland Sachsen : altes braucht neues [online]. Dresden : Sächschisches Ministerium für Wissenschaft und Kunst, 2009 [cit. 2011-08-27]. 63 s. Dostupné z WWW: . Brožura AKČR : Představujeme se [online]. Praha : Asociace krajů ČR, není známý [cit. 2011-0901]. Dostupné z WWW: . Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2009 : Dokumenty Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Praha : Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, 25. 1. 2011. 68 s. Dostupné z WWW: . KNOBLICH, Tobias J. Kunst- und Kulturförderung im föderativen System : Hintergründe und Probleme. Bundeszentrale für politische Bildung : Aus Politik und Zeitgeschichte [online]. 2004, B49, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW: . Kodex etiky Jihomoravského kraje. Brno : Jihomoravský kraj ČR, 10.3.2011. 1 s. Dostupné z WWW: . Schválen usnesením č. 7789/11/R 108. Analýza vlivu dotací poskytovaných ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím v oblasti kultury [online]. Zpracovalo Data Mind. Praha : Za Česko kulturní, 15. 12. 2010 [cit. 201108-29]. Dostupné z WWW: .
NEKOLNÝ, Bohumil. Komentář k Analýze vlivu dotací poskytovaných ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím v oblasti kultury . Praha : Za Česko kulturní, 2010. 2 s. Dostupné z WWW: . Podkladová studie Postavení kultury v koncepčních materiálech krajů České republiky. Praha : Ministerstvo kultury ČR, 2011. 224 s. Dostupné z WWW: . MARK BBDO, . Kampaň Pilsner Urquell . Česká republika : Pilsner Urquell , 2011.
Elektronické dokumenty – Statistiky Kulturfinanzbericht 2008 [online]. Wiesbaden : Statistische Ämter des Bundes und der Länder, Září 2008 [cit. 2011-07-09]. Dostupné z WWW: . HETMEIER, Heinz-Werner; SCHÜLLER, Frank; VOGEL, Silvia. Kulturfinanzbericht 2010 [online]. Wiesbaden : Statistische Ämter des Bundes und der Länder, Prosinec 2010 [cit. 2011-07-09]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-3-8246-0908-6. Databáze ARIS : Bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu ve funkčním členění rozpočtové skladby [online]. (ARIS 603/2U). Praha : Ministerstvo financí, 2000-2009 [cit. 2011-07-12]. Dostupné z WWW: . Stiftungen.org : Das Portal für Stiftungen und das Stiftungswesen [online]. Berlin : Bundesverband Deutscher Stiftungen e. V., 2011 [cit. 2011-07-18]. Statistiken. Dostupné z WWW: .
Webové stránky a sídla HINTEREDER, Peter. Fakta o Německu [online]. Frankfurt am Main, Germany : Societäts-Verlag, c2008 [cit. 2009-12-14]. Dostupný z WWW: <www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz>. Compendium. Cultural Policies and Trends in Europe [online].Council of Europe/ERICarts, 2010 [cit. 2011-07-09]. Compendium Country Directory. Dostupné z WWW: . ISSN 2222-7334.
DESTATIS : Statistisches Bundesamt Deutschland [online]. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, Pressestelle, Wiesbaden, Deutschland, 2011 [cit. 2011-07-09]. Bildung, Forschung, Kultur. Dostupné z WWW: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Navigation/Statistiken/Bildun gForschungKultur/Kultur/Kulturstatistik.psml Norbert Lammert : Präsident des Deutschen Bundestages [online]. 2001-2011 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: <www.norbert-lammert.de>. Kulturstiftung des Freistaates Sachsen : Kulturní nadace Saska [online]. 2011 [cit. 2011-08-13]. Dostupné z WWW: <www.kdfs.de>. Jihomoravský kraj [online]. 2011 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: . GaREP, spol. s r.o. : Společnost pro regionální ekonomické poradenství [online]. 2011 [cit. 201108-16]. Dostupné z WWW: . DHV ČR, spol. s r.o. [online]. 2011 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: . Kulturraum Leipziger Raum : Kultur braucht Raum [online]. Borna : Zweckverband Kulturraum Leipziger Raum , 2011 [cit. 2011-08-20]. Dostupné z WWW: . Deník politika : sociální síti mezi občany a politiky na světě [online]. Praha : EuroUniversum, a.s., 2008-2011 [cit. 2011-08-10]. Dostupné z WWW: <www.denikpolitika.cz>. Landkreis Nordsachsen : Okres Severní Sasko [online]. Torgau : Landratsamt Nordsachsen, 2008-2011 [cit. 2011-08-27]. Dostupné z WWW: <www.landkreis-nordsachsen.de/>. Landkreis Leipzig : Okres Lipsko [online]. Borna : Landratsamt Landkreis Leipzig, 2011 [cit. 201108-27]. Dostupné z WWW: <www.landkreisleipzig.de>.
Osobní, telefonické, e-mailové konzultace Osobní rozhovor s Barbarou Kisseler, ministryní kultury Berlínského senátu pro vědu, výzkum a kulturu, Berlín Das rothes Rathaus, 12. 7. 2010. Telefonický rozhovor s Mgr. Tomášem Drobným, vedoucím odboru kultury a památkové péče JMK, Brno, 17. 8. 2011 16:30 Osobní rozhovor s PaedDr. Stanislavem Svobodou, předsedou Komise pro kulturu, a Janem Korábem, místopředsedou Komise pro kulturu JMK , Brno KrÚ, 21. 8. 2011 17:00, v příloze na cd a v archivu autorky. Osobní rozhovor s Mgr. Zdeňkou Oprchalovou, pracovnicí Odboru kultury, Brno KrÚ, 22. 8. 2011 14:45. Osobní rozhovor s Ing. Pavlem Balíkem, radním pro kulturu JMK, Brno KrÚ, 24. 8. 2011 10:30, v příloze na cd a v archivu autorky.
Telefonický rozhovor s Bc.Janou Hamplovou, pracovnicí Odboru kultury, Brno, 24. 8. 2011 13:00. Telefonický rozhovor s Mgr. Monikou Pelinkovou, ředitelkou Muzea Vyškovska, bývalou pracovnicí Odborku kulutry JMK, Brno-Vyškov, 24. 8. 2011 13:30. E-mailová komunikac s Rocco Kühn, asistentem/tkou Saského ministerstva pro vědu a umění, Brno-Berlín, srpen 2011.
Seznam zkratek AKČR
Asociace krajů České republiky
CNS
Církve a náboţenské společnosti
ČR
Česká republika
DSO
Dobrovolné sdruţení obcí
EU
Evropská unie
JMK
Jihomoravský kraj
KNV
Krajské národní výbory
KÚ
Krajský úřad
LR
Kulturraum Leipziger Raum
MK ČR
Ministerstvo kultury
NATO
Severoatlantická aliance anglicky North Atlantic Treaty Organization
NDR
Německá demokratická republika, pův. východní Německo, německy DDR
OkÚ
Okresní úřad
SRN
Spolková republika Německo
ZK
Zlínský kraj
Seznam příloh Příloha A Seznam pracovníků Odboru kultury a památkové péče Příloha B Orgány kraje Příloha C Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001 – 2009 Příloha D CD s rozhovory
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ, OBRÁZKŮ, SCHÉMAT Tab. 1 Rozdělení územních celků ČR a SRN dle NUTS Tab. 2 Základní údaje z profilů CZ a SRN – Quick Facts Tab. 3 Výdaje na kulturu v letech 2001 – 2009 Tab. 4 Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč, zaokr.) Tab. 5 Přehled výdajů ve sledovaném období vzniku krajů 2001 – 2004 Tab. 6 Výdaje JMK v oblasti kultury v letech 2007 aţ 2009 podle úrovní v tis. Kč Tab. 7 Výdaje příspěvkových organizací v kultuře JMK v letech 2007 – 2010 Tab. 8 Výdaje dotačních programů JMK 2009 – 2011 Tab. 9 Celkový objem částek přidělený jednotlivým oblastem kultury Tab. 10 Průměrná podpora na projekt rozděleno dle oblastí roku 2009 Tab. 11 Veřejné výdaje na kulturu 1995 – 2010 Saska podle úrovní Tab. 12 Objem výdajů Kulturní nadace v Sasku dle uměleckých odvětví v roce 2007 Tab. 13 Počet ţádostí, podpořených projektů, výdajů a ţádaných projektů u Kulturní nadace Sasko v roce 2008 a 2009 Tab. 14 Výdaje na kulturní činnosti okresu Lipsko
Graf 1 Průměrné veřejné financování kultury z HDP na kulturu v zemích EU v % (2000 – 2005) Graf 2 Financování kultury z veřejných rozpočtů 2004. Praha: NIPOS, 2005, zprac. MKČR 2009 Graf 3 Celkové výdaje obcí, krajů, okresů 1997 – 2009 Graf 4 Meziroční přírůstek výdajů obcí, krajů a okresů v mld. Kč od 1997 – 2009 Graf 5 Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v roce 2007 a 2009 Graf 6 Ţádosti a podpořené projekty JMK v roce 2009 Graf 7 Veřejné výdaje na kulturu v roce 2009 podle kulturních oblastí v % Graf 8 Vývoj financování kultury veřejné správy SRN v letech 1995 – 2007 v biliónech EUR Graf 9 Veřejné výdaje na kulturu v roce 2007 podle spolkových zemí v Eurech na jednoho obyvatele Graf 10 Výdaje Kulturní nadace v Sasku dle uměleckých odvětví v roce 2007 v % Graf 11 Ţádosti a podpořené projekty Kulturní nadace Saska v roce 2009
Obr. 1 Geografická poloha Jihomoravského kraje Obr. 2 Geografická poloha Saska Obr. 3 Geografické rozdělení kulturních území v Sasku
Schéma 1 Struktura JMK se zaměřením na činnost pro kulturu (2008 – 2012) Schéma 2 Vertikální správní struktura Německa Schéma 3 Struktura veřejného financování kultury v SRN Schéma 4 Struktura Saska se zaměřením na činnost pro kulturu Schéma 5 Struktura zastupitelů v orgánech veřejné správy úrovně spolkové země a dále
Příloha A Seznam pracovníků Odboru kultury a památkové péče
Telefonní seznam Krajského úřadu Jihomoravského kraje / Odboru kultury a památkové péče k 1. 8. 2011 Počet nalezených záznamů: 11 mapa
titul Mgr.
jméno Drobný Tomáš
odbor Odbor kultury a památkové péče
odděleni Vedoucí odboru
telefon 54165 2321
dveře 221A
budova Ţerotínovo nám. 1
e-mail [email protected]
Koutná Yveta
Odbor kultury a památkové péče
Sekretariát odboru
54165 2322
221A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Mgr.
Šepelová Oldřiška
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení kultury
54165 2323
226A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Mgr.
Oprchalová Zdeňka
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení kultury
54165 2333
219A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Bc.
Hamplová Jana
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení kultury
54165 2318
223A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Povolná Markéta
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení kultury
54165 2370
223A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Ing.
Válková Ivona
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení kultury
54165 2370
223A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Ing.
Borecká Kateřina
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení památkové péče
54165 2315
225A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
JUDr.
Vašek Leoš
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení památkové péče
54165 2316
223A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Němečková Jarmila
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení památkové péče
54165 2317
225A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Veselý Pavel
Odbor kultury a památkové péče
Oddělení památkové péče
54165 2324
224A
Ţerotínovo nám. 1
[email protected]
Ing.
Příloha B Orgány kraje
V příloze čerpáme ze Zákona o krajích č. 129/2000 Sb., webových stránek Jihomoravského kraje a diplomové práce J. HUDEČKA, Orgány kraje ČR : Regional bodies Czech Republic. Brno : Masarykova univerzita, 2011 Zastupitelstvo kraje Zastupitelstvo kraje je jediný z orgánů kraje, který je ústavně zakotven. Zastupitelstvo má přímou demokratickou legitimitu danou volbami občanů, rozhoduje ve věcech v samostatné působnosti. Můţe tak být vnímáno v oblasti samosprávy kraje jako hlavní orgán, který je nadřazen všem ostatním orgánům. Zastupitelstvo Jihomoravského kraje má 63 členy. Výbory zastupitelstva kraje Zastupitelstvo kraje můţe v souladu se zákonem o krajích (§ 76 odst. 1) zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory, které předkládají svá stanoviska a své návrhy zastupitelstvu kraje. Předsedou výboru je vţdy člen zastupitelstva. Výbory rovněţ plní úkoly stanovené jim zastupitelstvem a ze své činnosti jsou odpovědny pouze jemu. Finanční výbor má silné postavení při přípravě rozpočtu kraje. Jihomoravský kraj má 5 výborů, žádný z nich není přímo zaměřený na kulturu, ve srovnání např. se sousedícím krajem Zlínským, který má výborů 14 a jedním z nich je i Výbor pro kulturu a památky. Rada kraje Rada kraje je výkonným orgánem kraje v oblasti samostatné působnosti a můţe rozhodovat ve věcech přenesené působnosti, stanoví-li tak zákon. Rada kraje je ze své činnosti odpovědna zastupitelstvu. Členy rady kraje jsou automaticky hejtman kraje a jeho náměstci. Působnost rady kraje je moţno rozdělit buďto z věcného hlediska, anebo explicitně podle ustanovení zákona o obcích. Z hlediska věcného můţeme působnost rady rozdělit do následujících skupin: hospodaření, organizační a řídící moc, v přenesené působnosti právotvorba (vydávání nařízení). Členů Rady JMK je 11, z toho 4 náměstci hejtmana, z toho radní pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti kultury, Ing. Pavel Balík. Rada kraje projednává rozpočet před jeho předloţením zastupitelstvu kraje k projednání. Posléze zabezpečuje rada hospodaření kraje v souladu se schváleným rozpočtem, které můţe realizovat vlastními rozhodnutími, směřujícími k hejtmanovi kraje a krajskému úřadu. Rada kraje rovněţ můţe rozhodnout o přijetí rozpočtových opatření, avšak pouze v rozsahu, který jí stanoví zastupitelstvo kraje. Rada můţe rozhodnout o poskytnutí věcných a finančních darů fyzickým nebo právnickým osobám ve výši 100.000,- Kč za jeden kalendářní rok. Subjektům, vyjmenovaným v ustanovení § 59 odst. 2 písm. a), můţe rada schválit poskytnutí dotace aţ do výše 200.000,- Kč. Komise stejně
Příloha B Orgány kraje
jako výbory nemohou vydat rozhodnutí s externími účinky. Zákon rovněţ neřeší, zdali jsou jednání výborů a komisí veřejná.
Komise Rady Rada můţe rozhodovat v rámci tzv. zbytkové působnosti pouze o vzniku a zániku komise rady. Počet komisí, který můţe rada zřídit, není omezen a řídí se individuálními potřebami jednotlivých krajů. Toto ostatně dokazuje i současný stav, kdy počet komisí se pohybuje od 3 do 14. Rada Jihomoravského kraje má 12 komisí, z toho Komisi pro kulturu a památkovou péči. Komise pro kulturu a památkovou péči má celkem 13 osob, z toho předsedu, 1. místopředsedu, tři místopředsedy a 8 členů62. Komise rady mají postavení iniciativních a poradních orgánů rady kraje a ze své činnosti jsou odpovědny radě. Počet členů komise stanovuje rada a není zákonem nijak omezen. V případě personálního obsazení komisí rady se ještě silněji, neţ je tomu v případě výboru zastupitelstva, uplatňují principy demokracie. Komise, stejně jako výbory, nemohou vydat rozhodnutí s externími účinky. Zákon rovněţ neřeší, zdali jsou jednání výborů a komisí veřejná. Vyvstává otázka, zdali je při tvorbě a následné aplikaci právních předpisů kraje volenými orgány zabezpečena vedle vůle občanů kraje, reprezentovaných zvolenými zastupiteli, i odpovídající odbornost. Odpověď na poslední otázku poskytuje samotná desetiletá praxe trvání krajské samosprávy. Do dnešního dne nebyla Ústavním soudem zrušena ani jediná obecně závazná vyhláška kraje. Kvalita právních předpisů je však podle názoru autora daná především tím, ţe na tvorbě těchto předpisů se nepodílejí samotné volené orgány kraje, které jsou toliko ideovými nositeli předmětu úpravy, ale profesionální týmy zaměstnanců kraje, zařazených do krajského úřadu, kteří mají potřebné právnické vzdělání. Významnou úlohu při vydávání právních předpisů kraje zaujímá Odbor dozoru Ministerstva vnitra ČR, který provádí kontrolu právních předpisů samospráv před jejich projednáním v orgánech kraje a pomáhá odstranit jejich případné nedostatky. S ohledem na četnost vydávaných nařízení kraje a obecně závazných vyhlášek lze tuto oblast právotvorby povaţovat za spíše okrajovou v porovnání s právotvorbou, která směřuje k vlastním institucím kraje (školy, nemocnice, kulturní a sportovní zařízení aj.). Hejtman Hejtman zastupuje kraj navenek, nemá však povahu statutárního orgánu právnické osoby a úkony, které vyţadují schválení zastupitelstva nebo rady, můţe učinit aţ po jejich předchozím schválení, jinak jsou absolutně neplatné. Výběr osoby hejtmana je především záleţitostí vyjednávání mezi politickými subjekty, které vytvářejí koalice a jejichţ kandidáti získali mandát
62
Převzato z http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=52576&TypeID=1
Příloha B Orgány kraje
v krajském zastupitelstvu. Za výkon funkce je hejtman odpovědný zastupitelstvu, nikoliv občanům kraje. Hejtmanem Jihomoravského kraje je JUDr. Michal Hašek. Krajský úřad Krajský úřad je výkonným a správním orgánem kraje, zajišťuje běţný chod kraje organizačně a administrativně. Na úseku samosprávy pak podle zákona o krajích krajský úřad plní úkoly uloţené mu v samostatné působnosti zastupitelstvem, radou a hejtmanem. Krajský úřad také napomáhá při činnosti výborů a komisí. Nejvyšším funkcionářem krajského úřadu je ředitel. Krajský úřad se obvykle člení na odbory a oddělení. Krajský úřad Jihomoravského kraje má 16 odborů, jeden z nich je Odbor pro kulturu a památkovou péči, který má dvě oddělení. Odbor kultury a památkové péče JMK zajišťuje výkon samostatné i přenesené působnosti v oblasti památkové péče plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky na území kraje, vykonává dozor při obnově národních kulturních památek je dotčeným orgánem archeologických nálezů
k
zabezpečení
nepředvídatelných
kulturně
cenných
plní státní správu k řízení o válečných hrobech metodicky řídí a kontroluje odvětvové příspěvkové organizace (muzea, galerie, hvězdárnu atd.) vede seznam kulturních památek na území kraje, vyjadřuje se v řízení o prohlášení věci za kulturní památku či zrušení prohlášení věci za kulturní památku vydává propagační materiál muzeí, galerie a hvězdárny Jihomoravského kraje, který je určen jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky kraje zabezpečuje zpracování podkladů pro poskytování dotací z rozpočtových prostředků kraje
Příloha C Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001-2009
Tabulka č.III/6: Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001-2009 - souhrnně podle území krajů
Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Praha ČR celkem
2009 1 310,7 1 798,0 1 989,8 1 737,1 1 835,8 1 468,5 2 044,8 1 567,6 1 656,4 1 938,5 1 835,5 1 790,0 1 418,9 2 010,0 1 732,9
2008 1 058,7 1 588,5 1 877,5 1 784,5 1 371,4 1 322,0 1 506,8 1 528,7 1 462,1 1 594,5 1 565,6 1 421,4 1 334,7 1 706,9 1 482,3
2007 1 035,5 1 439,6 1 630,0 1 909,4 1 243,0 1 246,1 1 521,8 1 343,6 1 181,2 1 514,2 1 515,3 1 523,2 1 312,4 1 644,4 1 408,9
2006 1 104,8 1 525,0 1 558,3 2 116,6 1 334,5 1 168,0 1 592,9 1 356,8 1 187,3 1 543,3 1 739,9 1 644,8 1 353,0 1 787,9 1 478,9
2005 906,3 1 420,6 1 411,4 1 402,9 1 112,2 1 071,8 1 497,8 1 153,4 1 029,3 1 138,7 1 355,7 1 230,9 1 374,0 1 468,9 1 285,8
2004 891,9 1 426,4 1 493,1 1 527,4 1 068,3 1 067,1 1 357,3 1 099,4 1 112,6 1 557,4 1 172,5 1 170,6 1 182,5 1 320,3 1 237,0
2003 804,4 1 143,1 1 240,8 1 345,7 1 139,5 987,0 979,1 948,1 1 005,4 1 264,7 1 140,6 909,1 1 006,1 1 290,5 1 085,5
2002 642,1 877,3 1 145,7 1 108,8 788,2 953,5 940,6 1 059,2 778,1 1 210,5 888,0 722,2 964,9 1 302,4 965,7
2001 585,7 766,4 973,8 937,4 751,6 763,4 818,6 745,5 645,8 1 098,7 875,3 704,0 790,9 1 193,3 850,3
Počet obyvatel 1 105 964,0 626 570,0 553 269,0 304 919,0 825 870,0 428 937,0 552 842,0 509 635,0 522 616,0 1 138 725,0 643 946,0 599 431,0 1 285 936,0 1 200 455,0 10 299 115,0 bez OkÚ v letech 2001-02
1 111,1
1 013,3
vč. OkÚ v letech 2001-02
Zdroj: NIPOS, Tabulky-výběr-financování 2000-2009, vyd. 2010
Příloha C Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001-2009
Graf Průměrné výdaje souhrnu územních rozpočtů v území kraje na kulturu na jednoho obyvatele v letech 2001-2009 - souhrnně podle území krajů
2001 2002
Praha Moravskoslezský
2003
Zlínský Olomoucký
2004
Jihomoravský Vysočina
2005
Pardubický Královéhradecký
2006
Liberecký Ústecký
2007
Karlovarský Plzeňský
2008
Jihočeský Středočeský
2009 0,0
500,0
1 000,0
1 500,0
2 000,0
2 500,0
