Vědecká konference věnovaná připomínce čtyřsetletého výročí posledního tisku Kralické bible 1613-2013
A mica S ponsa M ater Bible v čase reformace
pátek 18. října 2013 8:30 – 16:30
Evangelická teologická fakulta UK v Praze Černá – 9, Praha 1 – Staré Město 1. patro - Velká posluchárna Kontakt: Ota Halama (
[email protected])
Program konference
8:30 8:35
přivítání úvodní slovo děkana ETF UK doc. Jindřicha Halamy
8:45-10:05 1. přednáškový blok, moderuje Ota Halama Milada HOMOLKOVÁ Prology ve staročeském překladu části postily Mikuláše Lyry ve vztahu k prologům ve staročeských biblích Kateřina VOLEKOVÁ Postilla litteralis Mikuláše Lyry ve Výkladu Krumlovském Markéta PYTLÍKOVÁ Soudobé výkladové pomůcky užívané při prvním kompletním překladu bible do staročeštiny Lucie DOLEŽALOVÁ „Jakáž pak všeho toho summa bude?“ Biblická mnemotechnika v pozdně středověkých Čechách
10:05-10:30
diskuse + káva
10:30-11:30
2. přednáškový blok, moderuje Pavel Soukup
Zdeněk UHLÍŘ Bible v českém katolickém kazatelství předhusitské doby Dušan COUFAL Glosovaný výklad Žalmů Konráda ze Soltau a počátky české reformace Hana KREISINGEROVÁ Specifika biblických památek doby husitské
11:30-11:40
diskuse
11:40-12:40
3. přednáškový blok, moderuje Pavlína Cermanová
Jana NECHUTOVÁ Bible, nástroj Husových polemik Pavel KOLÁŘ Funkce Písma v dopisech Jana Husa z let 1412-1415 Pavel SOUKUP „Jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ Autorita a autorizace kazatele u Husa a jeho protivníků
12:40-12:50 12:50-13:50
diskuse přestávka na oběd + káva
13:50-14:50
4. přednáškový blok, moderuje Pavel Kolář
Petra MUTLOVÁ Biblická autorita u Mikuláše z Drážďan Pavlína CERMANOVÁ Výklad na Zjevenie Jakoubka ze Stříbra: Apokalyptická exegese v husitství Jindřich MAREK Autorita Bible v pojetí mistra Václava Korandy ml.
14:50-15:00
diskuse
15:00-16:20
5. přednáškový blok, moderuje Ota Halama
Jaroslav HAVRLANT Katolíci při vydávání českých biblických textů v době reformace Eliška BAŤOVÁ Tisk Blahoslavových Evangelií v kontextu bratrské a utrakvistické liturgie Robert DITTMANN Čeština Bible kralické Jiří JUST Biblí svatá 1613 – poslední realizované předbělohorské vydání Bible kralické ve světle nových zpráv
16:20-16:30 cca 16:30
diskuse závěr
Anotace příspěvků
Prology ve staročeském překladu části postily Mikuláše Lyry ve vztahu k prologům ve staročeských biblích Milada Homolková Referát představí ojedinělý staročeský překlad části Lyrovy postily (rukopis NK XVII C 20) v dobovém kontextu historickém i jazykovém a soustředí se na výklady dvou prologů k Matoušovu evangeliu. Na základě srovnání s překladem týchž prologů v několika staročeských biblích se pokusí zjistit, zda a v jaké míře spolu všechny tyto texty souvisejí a jak se překladatelé vyrovnali s lexikálními a gramatickými nároky textu Lyrova i Jeronýmova.
Postilla litteralis Mikuláše Lyry ve Výkladu Krumlovském Kateřina Voleková V příspěvku se budu věnovat komentářům Mikuláše Lyry z latinské Postilly litteralis ve Výkladu Krumlovském z 1. poloviny 15. století. Neznámý autor tohoto ojedinělého latinského výkladového biblického slovníku se staročeskými glosami čerpal výklady a komentáře k jednotlivým biblickým místům z různých latinských slovníků a biblických příruček, mimo jiné z Postilly litteralis Mikuláše Lyry. K výkladům připojoval i české překlady biblických výrazů, jež se zčásti shodují s některými staročeskými překlady bible nebo s latinsko-českými mamotrekty a zčásti jsou samostatné. Na vybrané ukázce z Knih Makabejských ukážu, jak autor Výkladu Krumlovského kriticky pracoval s výkladem biblického textu Mikuláše Lyry.
Soudobé výkladové pomůcky užívané při prvním kompletním překladu bible do staročeštiny Markéta Pytlíková Nejstarší český úplný biblický překlad, který vznikl v polovině 14. století, je překladem velmi kvalitním jak po odborné, tak po literární stránce. Za jeho zdařilostí zřejmě stojí nejen nepochybná erudice jeho autorů (jejichž počet není dosud přesně znám), ale zřejmě také výkladové pomůcky, které měli překladatelé během své práce k dispozici a s kterými mohli nelehký obsah konzultovat. Jejich ohlas můžeme vypozorovat jak přímo z některých překladových řešení, tak především z krátkých výkladových poznámek, které jsou na některých místech do překladu integrovány. Ve svém referátu bych ráda představila tyto pomůcky a
příklady jejich užití při překládání staro-české bible; v první řadě půjde o Postillu litteralis Mikuláše z Lyry a výklad Glossa ordinaria.
Specifika biblických památek doby husitské Hana Kreisingerová Příspěvek se pokusí nastínit specifika biblických památek vznikajících v prvé půli 15. stol. Jedná se zejména o bible tzv. druhé redakce. Tento druhý biblický překlad je v mnoha ohledech výjimečný, zvl. v novozákonní části, a jeho znění zůstává nadále pevnou součástí následné biblické tradice. Příspěvek by se však chtěl zaměřit i na širší souvislosti tohoto překladu. Všimne si především změny v pohledu na biblický text a jeho překlad, který se projevoval mj. velkým počtem samostatných úprav jednotlivých exemplářů, jakož i změnou vzhledu biblických rukopisů (honosné pergamenové texty jsou vystřídány papírovými exempláři, spořeji iluminovanými, o to více však vybavenými soukromými poznámkami vlastníků).
„Jakáž pak všeho toho summa bude?“ Biblická mnemotechnika v pozdně středověkých Čechách Lucie Doležalová Příspěvek představuje různé typy středověkých biblických mnemotechnických pomůcek a převyprávění. Tyto většinou anonymní a krátké texty jsou dochovány ve velkém počtu rukopisů, které jsou často doplněny vysvětlujícími glosami. Příspěvek se zaměří na specifika jejich textové tradice a recepce v pozdně středověkých Čechách. Na tento kontext pak naváže analýza Komenského Manuálníku – českého převyprávění Bible, které má rovněž sloužit k lepšímu zapamatování si jejího obsahu.
Bible v českém katolickém kazatelství předhusitské doby Zdeněk Uhlíř Předhusitští a husitští reformátoři obviňovali současné kazatele, že jejich kázání je nebiblické, protože se zakládá na lidských nálezcích. V obvyklém mínění nynějšího evangelíka se to transformovalo do představy, že katolický středověk neužíval Bible, protože ji neznal. Příspěvek se zabývá předhusitským kazatelstvím a dokládá, že Bible byla zdaleka nejcitovanější autoritou v tehdejších kázáních. Žánrem těchto kázání však byl zpravidla tematický sermon, který nerozebíral perikopu příslušné neděle nebo příslušného svátku, nýbrž pojednával velmi strukturovaně o hlavní myšlence thematu, jímž byl biblický verš obvykle vzatý odjinud než z perikopy a
který byl interpretován na pozadí tehdejší scholastické teologie s citacemi příslušných autorit. Reformátoři, toužící po návratu ke starokřesťanským dobám proto začali po tehdejším vzoru používat žánr exegetické homilie a svým současníkům vytýkali, že káží spíše lidské nálezky než slovo boží.
Bible, nástroj Husových polemik Jana Nechutová Středověcí (a nejen středověcí) autoři užívali Bible jako argumentačního zdroje, v ideových sporech jim Písmo bylo víceméně účinným nástrojem polemiky. Autorka ohlášeného příspěvku chce sledovat různé způsoby, jimiž biblických veršů užívá M. Jan Hus ve svých polemických spisech. Omezí přitom prozatím pozornost na kratší texty – De libris hereticorum legendis, Defensio libri De Trinitate, Contra Stokes, Contra occultum adversarium, Contra predicatorem Plznensem a Contra cruciatam. Nechá stranou vnitřní citáty (biblické verše obsažené v citovaných autoritách) a pomocí studia kontextů, struktur a stylistických specifik se pokusí postihnout rozličné polemické funkce Husem použitých biblických citátů.
„Jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ Autorita a autorizace kazatele u Husa a jeho protivníků Pavel Soukup Názorové rozdíly mezi stoupenci pražského viklefismu a zastánci římské církve mnohdy vyplývaly nebo se manifestovaly v odlišném chápání jednoho a téhož místa z Bible. Pro výrok, na němž jedna strana stavěla své pojetí daného problému, musela strana protivná obvykle najít alegorický výklad nebo jiný způsob, kterým by ho smířila se svým chápáním. V centru tohoto příspěvku bude ovšem stát biblický verš, který obě strany považovaly za korunního svědka své interpretace. Význam Apoštolova výroku z Listu Římanům 10, 15 „Quomodo praedicabunt, nisi mittantur?“ byl katolíkům i husitům takřka bezprostředně jasný – ale byl jasný každé skupině jinak. Katolíci citát používali, aby doložili nutnost mít k výkonu kazatelského úřadu povolení od církevní vrchnosti. Husité předpokládali kazatelskou povinnost každého kněze a citát pro ně znamenal, že podmínkou pro její výkon je vyšší poslání, tedy zejména morální standard. Příspěvek se zaměří na kontexty, v nichž se citát objevuje u Jana Husa a jeho současníků, a naznačí, do jakých důsledků je jeho výklad doveden v husitském a v katolickém kontextu. Pokusí se také ukázat, jak se v jediném citátu koncentruje celá rozdílnost představ o církevním zřízení.
Funkce Písma v dopisech Jana Husa z let 1412-1415 Pavel Kolář Příspěvek je zaměřen na funkci Písma v listech Jana Husa z let 1412-1415. V první části je zvláštní pozornost věnována způsobu, jakým Hus užívá biblických textů k ozřejmění smyslu osobní situace i k porozumění sobě. Srovnání s funkcí Písma v literárním svědectví o Husovi, jak je podává Relatio Petra z Mladeňovic, tvoří část druhou.
Biblická autorita u Mikuláše z Drážďan Petra Mutlová Mikuláš z Drážďan a jeho myšlenky mají v české reformaci pevné místo již od dob svého prvního syntetického zpracování (Nechutová 1967); pozornost jeho bohaté literární činnosti byla samozřejmě věnována i dříve. Stejně jako řada jeho radikálních kolegů kladl i Mikuláš speciální důraz na autoritu Bible a s biblickým textem podle toho patřičně zacházel. Příspěvek představí různé způsoby Mikulášových adaptací biblického textu na základě několika ukázek z jeho děl. Speciálně se zaměří na antiteticky vystavěný spis Tabule veteris et novi coloris, který se koncem středověku dočkal staročeského přepracování, dochovaného ve známém Jenském kodexu; dále na s předchozím úzce související dvojici textů Consuetudo et ritus primitive ecclesie et moderne seu derivative a staročeské Časové obrazy, dochované taktéž v Jenském kodexu.
Výklad na Zjevenie Jakoubka ze Stříbra Apokalyptická exegese v husitství Pavlína Cermanová Výklad Zjevení, který sepsal Jakoubek ze Stříbra, hlavní teolog pražské utrakvistické university počátkem 20. let 15. století, patří k nejrozsáhlejším v češtině sepsaným původním exegetickým dílům raně husitské epochy. Jakoubek zde do českého jazyka přenesl hermeneutické strategie a obsahy, vlastní do té doby především latinské produkci. V tomto spise propojil textový materiál tradiční exegese s aktuálním děním v Čechách, vycházel přitom z pozic husitské univerzity, vymezoval se jak vůči katolické straně, tak vůči radikálnímu husitství. Skutečnost, že se Jakoubek rozhodl sepsat takto zaměřený a takto rozsáhlý spis v češtině, měla velký význam pro pozici českého jazyka, který se postupně začal emancipovat jako jazyk schopný formulovat původní teologické texty. Ve svém příspěvku bych ráda Jakou-bkův Výklad podrobila analýze z hlediska jazykového a textového, a to ve smyslu jeho místa v dosavadní latinské exegetické tradici a v kontextu sou-dobé
textové produkce. Jako důležitá se tu jeví otázka souvislosti Jakoubkova díla se staročeskými biblickými překlady. Zde se musíme ovšem ptát nejen po konkrétních příkladech, kdy Jakoubkův text eventuálně korespondoval s dnes známými překlady Bible, nýbrž v základě po možnostech zodpovědět tuto otázku, související s obecnou rovinou přenosu biblických textů do dalších žánrů, se vztahem písemné a orální kultury a s vzájemným ovlivněním češtiny a latiny ve spisech husitské doby. Tyto otázky, stejně jako celý Jakoubkův text, nabývají na ještě větší zajímavosti, pokud jsou položeny do souvztažnosti s Výkladem na Zjevení Mikuláše Biskupce z Pelhřimova z konce dvacátých let 15. století, jenž z Jakoubka v mnohém čerpal, sepsán byl ale latinsky.
Autorita Bible v pojetí Václava Korandy ml. Jindřich Marek Předkládaný příspěvek se zabývá pojetím autority Bible u administrátora utrakvistické církve a mistra pražské univerzity Václava Korandy ml. (1422/14241519). Východiskem jsou Korandovy spisy, a to jak utrakvistická konfese z roku 1513, na jejíž formulaci se zřejmě podílel, tak jeho příruční knihy (manuálníky), stejně jako polemika s odpůrci. Jsou hledány inspirační zdroje pro jeho pojetí jak v zakladatelské generaci husitských teologů (zejména u Jakoubka ze Stříbra), tak u představitelů husitského středu mladší generace (Jan Rokycana, Václav z Dráchova). Překvapivě málo se v tomto ohledu od Korandy a jeho předchůdců liší názory konzervativních utrakvistů (Prokop z Plzně, Jan Příbram). V případě polemiky s odpůrci je zkoumáno, nakolik centrální místo v jeho spisech zaujímá vedle utrakvismu a dalších utrakvistických specifik zdůrazňování autority Bible.
Katolíci při vydávání českých biblických textů v době reformace Jaroslav Havrlant Římská církev bývá spojována především s latinskou verzí Bible a s velmi opatrným, zdrženlivým přístupem k jejím dalším překladům. Přesto se i mezi katolíky našli obhájci národních jazyků, kteří usilovali o rozšíření češtiny do oborů teologie a biblistiky. V minulosti byli tito průkopníci někdy automaticky řazeni mezi utrakvisty. Při určování náboženské příslušnosti je však třeba si dávat velký pozor na „škatulkování“, zvláště v době nadkonfesijního humanismu. I přes tyto obtíže se v příspěvku pokusím představit příslušníky římské církve, kteří se podíleli na tvorbě českých biblických textů.
Tisk Blahoslavových Evangelií v kontextu bratrské a utrakvistické liturgie Eliška Baťová V předmluvě k tisku s titulem Evangelia anebo Čtení svatá, kteráž slovou pašije. Řeči některé prorocké a prefací obyčejné, to gest: Zpěvové k zvláštním hodům vejročním náležití, jenž vyšel v Ivančicích roku 1571, označuje Jan Blahoslav obsah knihy za další „oběť“, kterou po vydání Nového zákona předkládá bratřím k užívání. Důsledně notované biblické překlady, které zde nacházíme, se tak zařazují vedle starších textů perikop spolu se jmenovaným překladem Nového zákona mezi výtvory předcházející kralické Šestidílce. Obsažená starozákonní a novozákonní čtení i liturgické texty však byly v českých překladech užívány již ve starší tradici. Referát se bude proto věnovat jak podobě a umístění Blahoslavem předkládaných zpěvů v rámci bohoslužby Jednoty bratrské, tak jejich životu ve světle starších i soudobých pramenů liturgie utrakvistické.
Biblí svatá 1613 – poslední realizované předbělohorské vydání Bible kralické ve světle nových zpráv Jiří Just Korespondence a další písemný materiál archivu Matouše Konečného přináší mnoho nových informací o činnosti kralické tiskárny, vzniku a distribuci bratrských tisků, vydaných mezi lety 1609–1618. Umožňuje též nahlédnout do pozadí tisku posledního předbělohorského vydání kralického biblického překladu (zejména průběhu korekturních prací) a informuje nás o připravovaném druhém vydání Šestidílky, které bratří v důsledku vypuknutí stavovského povstání již nestihly realizovat. Rozborem těchto zpráv lze získat řadu pozoruhodných detailů, které doplňují dosavadní znalosti o posledním předbělohorském vydání bratrského biblického překladu. V druhé části referátu bude představeno několik významnějších exemplářů vydání Bible 1613 z hlediska vlastnického, evidovaných ve středoevropských knihovnách v rámci soupisu tištěné literární produkce Jednoty bratrské. Závěr referátu bude – v návaznosti na předcházející část – pokusem o obecnější pohled na skladbu čtenářů bratrských biblických děl.
Čeština Bible kralické Robert Dittmann Přestože je Bible kralická nejvýznamnějším českým biblickým překladem, jehož nejdůležitější přínos pro český biblický styl spočívá v ustálení jazykových prostředků, jejímu jazyku byla dosud věnována jen omezená pozornost (zejm.
Karafiát 1878, Kyas 1943, Slezáková 1948, Michálek 1995, Šlosar in Kyas 1997). Příspěvek se zaměřuje na vybrané jazykové prostředky z oblasti hláskosloví a gramatiky i na vybrané aspekty grafického záznamu, u nichž se autor pokouší o hlubší rozbor, než je obsažen v dosavadních příspěvcích, a o konfrontaci se zásadami Blahoslavovy a náměšťské gramatiky i jazykovými prostředky Bible Melantrichovy, nejrozšířenější české bible 16. st. a hlavní české předloze Šestidílky. Výchozími texty jsou po metodologické stránce Nový zákon a žaltář, neboť v obou těchto případech je možné sledovat úpravy bratrských vydání, která byla s jistými modifikacemi přijata do Šestidílky (Blahoslavova NZ z r. 1568 a kralického žaltáře z r. 1579).
Účastníci konference
PhDr. Eliška BAŤOVÁ dipl. um. Základní umělecká škola Příbram I Mgr. Pavlína CERMANOVÁ Ph.D. Centrum medievistických studií Praha Mgr. Dušan COUFAL Th.D. Filozofická fakulta MU Brno – Husitské muzeum Tábor Mgr. Lucie DOLEŽALOVÁ Ph.D. M. A. Ústav řeckých a latinských studií Filozofické fakulty UK Praha PhDr. Robert DITTMANN Ph.D. Ústav českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty UK Praha ThLic. Jaroslav HAVRLANT Oblastní muzeum Louny PhDr. Milada HOMOLKOVÁ Ph.D. Ústav pro jazyk český AV ČR Praha Mgr. Jiří JUST Th.D. Filozofický ústav AV ČR: Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského Mgr. Pavel KOLÁŘ Th.D. Husitská teologická fakulta UK Praha Mgr. Hana KREISINGEROVÁ Ústav pro jazyk český AV ČR Praha Mgr. Jindřich MAREK Ph.D. Národní knihovna ČR Praha Mgr. Petra MUTLOVÁ M. A., Ph.D. Filozofická fakulta MU Brno prof. PhDr. Jana NECHUTOVÁ CSc. Filozofické fakulta MU Brno
Mgr. Markéta PYTLÍKOVÁ Ph.D. Ústav pro jazyk český AV ČR Praha Mgr. Pavel SOUKUP Ph.D. Centrum medievistických studií Praha – Humboldt Universität Berlin PhDr. Zdeněk UHLÍŘ Národní knihovna ČR Praha Mgr. Kateřina VOLEKOVÁ Ústav pro jazyk český AV ČR Praha
