Cahiers du CEFRES N° 27, Spotřebitelská legislativa EU a její implementace do práva členského a kandidátského státu (na příkladu Francie a České republiky)
Georges Mink, Solange Grondin, Václav Libánský (Ed.)
___________________________________________________________ Jean CALAIS-AULOY Spotřebitelské směrnice EU a problematika jejich implementace do francouzského práva
___________________________________________________________ Référence électronique / electronic reference : Jean Calais-Auloy, « Spotřebitelské směrnice EU a problematika jejich implementace do francouzského práva », Cahiers du CEFRES. N° 27, Spotřebitelská legislativa EU a její implementace do práva členského a kandidátského státu (na příkladu Francie a České republiky) (ed. Georges Mink, Solange Grondin, Václav Libánský). Mis en ligne en / published on : avril 2010 / april 2010 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c27/calais-auloy_2001_spotrebitelske_smernice_eu.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE http://www.cefres.cz Ce document a été généré par l’éditeur. © CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
1
J. Calais-Auloy professeur a l´Université de Montpellier Spotřebitelské směrnice EU a problematika jejich implementace do francouzského práva (na příkladu čtyř vybraných směrnic). Implementace spotřebitelských směrnic do právních řádů členských států není snadným úkolem. Vyžaduje často rozdílná řešení podle obsahu implementované směrnice a systematiky právního řádu, do něhož je implementována. Problémy, které jsou s implementací spotřebitelských směrnic spojeny, dokumentuji v tomto příspěvku na čtyřech směrnicích. První z nich (85/374) byla ve Francii implementována s desetiletým zpožděním, druhou (92/59) není třeba vůbec implementovat a poslední dvě (98/27 a 99/44) jsou teprve k implementaci připravovány. 1. Směrnice 85/374 z 25. července 1985 o odpovědnosti za vadné výrobky (transpozice do francouzského práva)
1.1/ Datum transpozice Zákon z 19. května 1998: deset let po limitu! Hlavní důvod zpoždění: a/ francouzské soudy uplatnily již před několika desetiletími systém objektivní odpovědnosti; b/ francouzský zákonodárce chtěl znát, jak budou postupovat ostatní členské státy při úpravě rizika vývoje. 1.2/ Metodika transpozice Nová pravidla byla zahrnuta do občanského zákoníku (čl. 1386-1 až 1386-18). Byla dána přednost úpravě v občanském zákoníku před spotřebitelským zákoníkem, protože poškozeným není vždy spotřebitel. 1.3/ Hlavní problém: riziko vývoje Směrnice (čl. 7, písm. e) stanoví, že výrobce neodpovídá, jestliže prokáže, "že stav technických a vědeckých znalostí v době, kdy uvedl výrobek do oběhu, neumožnil odhalit existenci vady." Dlouhé diskuse, zda přijmout nebo odmítnout toto zproštění odpovědnosti do francouzského práva (jak to umožňoval čl. 15, odst. 1, písm. b), Argumenty pro i proti. Francouzský zákonodárce nakonec zproštění přijal, byl ovlivněn postupem ostatních členských států: téměř všechny přijaly zproštění. Přesto francouzský zákonodárce zproštění odpovědnosti vyloučil ve dvou případech: a/ když škoda byla způsobena částí lidského těla nebo výrobkem vzniklým z něj (vliv věci: kontaminovaná krev); b/ když výrobce po zjištění vady nepřijal nezbytná opatření (povinnost nahlášení). Měl francouzský zákonodárce právo vyloučit zproštění odpovědnosti v těchto případech? Argumenty pro i proti. 2
1.4/ Další opce francouzského zákonodárce Opce předpokládané směrnicí: a/ nová pravidla se aplikují na produkty půdy, chovatelství, honitby a rybářství, stejně tak i na další výrobky (anticipace směrnice 99/34); b/škoda musí být plně uhrazena; francouzský zákonodárce nepřevzal limit umožněný směrnicí (čl. 16). Opce nepředpokládané směrnicí: a/ všichni profesionální dodavatelé odpovídají za stejných podmínek jako výrobci; b/ nová pravidla se aplikují na škodu způsobenou i na dalších nejen vadných výrobcích, i když se nejedná o výrobky určené ke spotřebě; c/nepředpokládá se žádná dolní hranice u škod způsobených na věcech. Měl francouzský zákonodárce právo přijmout i jiné opce, které směrnice nepředpokládá a rozšířit tak oblast její aplikace? Argumenty pro i proti. 1.5/ Aplikace nových pravidel Před r. 1998, tedy v době, kdy směrnice z r. 1985 nebyla ještě transponována, francouzská judikatura jí byla již ovlivněna (mozkový případ, Civ. 1. 17. 1995, D 1995, J 350, poznámka Jourdain). Od r. 1998 žádný soud, pokud je mi známo, neaplikoval zmíněné články 1386-1 a násl. občanského zákoníku. Dá se předpokládat, že tato pravidla nebudou často aplikována, neboť poškození mohou využít obecnou úpravu odpovědnosti (čl. 13 směrnice). Ve Francii podle obecné úpravy odpovědnosti nesou riziko vývoje výrobci a prodávající. 2. Směrnice 92/59 z 29. června 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků (směrnice nebyla transponována do francouzského práva) 2.1/ Obecný důvod nepřevzetí Bezpečnost výrobků a služeb je ve Francii upravena zákonem z 21. července 1983, zahrnutým do spotřebitelského zákoníku (čl. L 221-1 až 225-1). Směrnice z r. 1992 byla připravena pod vlivem francouzského zákona z r. 1983. Nebylo tedy nutné modifikovat francouzský zákon po přijetí této směrnice. 2.2/ Neprovedení transpozice odůvodněné podle jednotlivých článků směrnice a/ obecná povinnost bezpečnosti (čl. 3 a 4 směrnice) Povinnost definovaná článkem L 221-1 francouzského spotřebitelského zákoníku: termíny francouzského zákoníku jsou odlišné od směrnice, ale mohou být považovány za ekvivalentní, mimo to jsou jasnější a spíše harmonizují se směrnicí z r. 1985 o odpovědnosti za výrobky (bezpečnost, které je možné se legitimně dovolat). b/ povinnosti a oprávnění členských států (čl. 5 a 6 směrnice) Francouzský zákon z r. 1983 zřídil kontrolní orgány, vybavil je potřebnými pravomocemi přijímat příslušná opatření (čl. L 221-2 až 222-3 spotřebitelského zákoníku) a upravil přiměřené sankce (čl. L 223-1 a L 223-2). Orgánem, který má nejdůležitější úlohu, je Komise bezpečnosti spotřebitelů (čl. L 224-1 až 2246). 3
c/ notifikace a výměna informací, naléhavé situace a intervence na úrovni Společenství (čl. 7-11 směrnice) Tyto povinnosti se ukládají přímo členským státům: nejsou určeny k tomu, aby byly transponovány do zákonodárství. 3. Směrnice 98/27 z 19.5. 1998 o jednáních směřujících k zastavení činnosti (příprava transpozice do francouzského práva) 3.1/ Stav budoucí transpozice: Konečná lhůta pro transpozici : 1. ledna 2001. Není mi znám žádný oficiální návrh. 3.2/ Současný stav francouzského práva Sdružení spotřebitelů mohou podat v kolektivním zájmu spotřebitelů dva druhy žalob na zastavení činnosti. a/ mohou požádat o zastavení machinací trestně sankcionovaných (čl. L 421-2 spotřebitelského zákoníku); například o zastavení klamavé reklamy; tato žaloba, označovaná jako žaloba civilní, může být uplatněna buď před trestním nebo civilním soudem; b/ sdružení mohou také požádat o zrušení nepřiměřených smluvních podmínek (čl. L 4216 spotřebitelského zákoníku). Tyto žaloby musí být předloženy civilnímu soudu. V obou případech mohou být rozhodnutí provázena peněžitou sankcí. V obou případech může soud uložit publikování rozsudku. 3.3/ Francouzská veřejná správa musí určit kvalifikované instituce Směrnice (čl. 4 odst. 2) ukládá členským státům, aby určily kvalifikované instituce a předložily jejich seznam Komisi. Ve Francii budou určena pravděpodobně všechna sdružení spotřebitelů, která byla již uznána na národní úrovni (dvacítka). Ale je nutné uvážit, že pouze dvě nebo tři z nich by mohly mít nezbytné technické a finanční prostředky, aby vykonávaly přeshraniční aktivity. 3.4/ Francouzský zákonodárce musí doplnit spotřebitelský zákoník Francouzský zákon bude muset připustit, že kvalifikované instituce jiných členských států budou moci jednat před francouzskými soudy a požádat o zastavení škodlivého jednání v neprospěch kolektivního zájmu spotřebitelů (čl. 2 odst. 1 a 4 odst. 1 směrnice). Francouzský zákon zmocní soud, aby uložil peněžitou sankci a nařídil publikování rozsudku (čl. 5). Pravděpodobně bude požadovat, aby jednání mohlo následovat teprve po předběžné konsultaci se žalovanou stranou (čl. 5). Některé problémy: a/ bude právo institucí jiných členských států jednat omezeno na deset směrnic citovaných v příloze ke směrnici 98/27 nebo bude připuštěno ve stejné šíři jako u francouzských sdružení? b/ budou instituce jiných členských států4moci jednat pouze před civilními soudy nebo
v trestních věcech též před trestními soudy? c/ mohou instituce jiných členských států obdržet odškodnění stejným způsobem jako francouzská sdružení? d/ rozhodne francouzský zákon, že francouzské soudy musí u zmíněných žalob aplikovat francouzský zákon? 3.5/ Očekávaná aplikace u přeshraničních žalob na zastavení činnosti Uplatnit žalobu před zahraničním soudem je dlouhá, komplexní, nákladná a riskantní operace. Ale je možné přepokládat podání některých žalob značného dosahu. Tyto žaloby zůstanou pravděpodobně výjimečné. Jiný způsob by mohl být pravděpodobně operativnější: přiznat vykonatelnost v plném rozsahu na celém území Evropské unie rozsudkům vydaným v kterémkoli z členských států. To by předpokládalo úpravu Bruselské konvence z 27. září 1968 o soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí. 4. Směrnice 1999/44 z 25. května 1999 o prodeji a zárukách u spotřebitelských výrobků (příprava transpozice do francouzského práva) 4.1/ Stav budoucí transpozice Konečná lhůta pro transpozici: 1. ledna 2001 Není mi znám žádný oficiální návrh. 4.2/ Současný stav francouzského práva Občanský zákoník (čl. 1641 až 1649) upravuje "záruku za skryté vady" prodávajícího. Jestliže jakákoliv prodaná věc má vadu, kterou kupující nemohl zjistit, může požadovat zrušení smlouvy (zrušovací žaloba) nebo snížení ceny (určovací žaloba). Kupující musí podat žalobu u soudu "v krátké lhůtě" poté, kdy zjistil vadu. Tato záruka je zákonná a platí obligatorně pro profesionální prodávající. K zákonné záruce může být připojena záruka smluvní. 4.3/ Základní změny, které musí být provedeny ve francouzském právu Předběžná poznámka: slovník směrnice neodpovídá slovníku francouzského práva. Směrnice užívá pojem "záruka" pro smluvní záruku a pojem "odpovědnost" pro zákonné povinnosti prodávajícího. Přesto zbývá dost změn, které musí být provedeny ve francouzském právu: a/ označení skrytá vada je absorbováno širším pojmem "nedostatek konformity" s kupní smlouvou (čl. 2 směrnice); b/ nedostatek konformity, který se objeví ve lhůtě šesti měsíců od dodávky, se považuje za existující již v době dodání (čl. 5 odst.3); c/ v případě nedostatku konformity může kupující požadovat buď opravu věci nebo její výměnu nebo snížení ceny anebo zrušení smlouvy (čl.3); d/ krátká lhůta pro zahájení řízení před soudem není upravena. Avšak zákonná záruka platí jen během dvou let od dodání (čl. 5 odst. 1) Mimoto členské státy mohou stanovit, že spotřebitel je povinen informovat prodávajícího o nedostatku konformity, během dvou měsíců od jeho zjištění (čl. 5 odst. 2). Francouzský5zákonodárce tuto možnost pravděpodobně
využije. 4.4/ Problém : V jaké oblasti uplatnit nový systém? Buď francouzský zákonodárce přijme stejnou oblast aplikace jako směrnice : nový systém pak bude platit pro "spotřebitelské výrobky", to znamená pro movité věci, které spotřebitelům prodali profesionálové (čl. 1). Text, který transformuje směrnici, bude tedy zahrnut do spotřebitelského zákoníku. Text občanského zákoníku nebude nutné změnit. Anebo francouzský zákonodárce rozšíří oblast aplikace nového systému na všechny kupní smlouvy bez ohledu na povahu smluvních stran. V tomto případě bude nutné změnit občanský zákoník. Toto rozšíření by se mohlo týkat jen movitých věcí anebo jít ještě dále a zahrnout všechny věci – movité i nemovité. 4.5/ Předpokládaná aplikace nového systému Ve Francii již existuje bohatá judikatura, která se zabývá zárukami za skryté vady. Můžeme se tedy domnívat, že judikatura bude i nadále početná po nabytí platnosti nového systému. Bude tomu tak navíc i proto, že oblast aplikace bude širší. Pro spotřebitele bude mít nový systém obecně kladné důsledky: snadnost dokazování, opce mezi čtyřmi nároky a zrušení krátké lhůty. Ale také jeden negativní důsledek: záruku omezenou na dva roky.
6