Zemědělská doprava a legislativa v ČR a EU Doprava zboží, materiálů a lidí je nezbytným předpokladem výroby a obchodu mezi lidmi, státy a kontinenty. Pro její hladký průběh byla přijata řada pravidel a zvyklostí, zakotvená v souboru zákonů, nařízení, technických norem na národní i mezinárodní úrovni. V souvislosti s technickým vývojem dopravních prostředků a zařízení, politickým a hospodářským rozvojem, s rozvojem požadavků na bezpečnost provozu na dopravních trasách a na bezpečnost práce v dopravě a manipulaci s materiálem dochází soustavně k prohlubování a novelizaci příslušných předpisů. Kromě běžného tempa vývoje názorů a jejich odrazu v předpisech, dochází, jako v případě naší republiky, k výraznému zrychlení vydávání zákonů a předpisů a jejich novel, které je spojeno s procesem přípravy našeho vstupu do Evropské unie. Znakem tohoto procesu je zavádění (implementace) komunitárního práva a jeho principů do právního systému kandidujících států. Přičemž tento systém až dosud platných právních předpisů ("acquis communautaire") je nadřazen právním předpisům jednotlivých členských i kandidujících zemí a způsob zavedení je ponechán na vůli a zvyklostech jednotlivých zemí. V oblasti silniční dopravy je odrazem naznačených evropských trendů vydávání našich zákonů a vyhlášek, které akceptují jednak mezinárodní dohody, jednak evropské právo (Směrnice Evropské unie event. Evropské hospodářské komise). Tento proces je v podstatě již dlouhodobě realizován, neboť silniční doprava má mezinárodní charakter a dohody na řešení technických i právních aspektů jsou předpokladem jejího úspěšného fungování. V zásadě to platí pro nákladní a osobní vozidla, jejichž schvalování k provozu nebo platnost technických kontrol na území jiných států nečiní v praxi zásadní potíže. Ovšem řešení této problematiky pro zemědělské nebo lesnické traktory je ponecháno na národních úrovních, i když v oblasti technické se uplatňuje řada individuálních Směrnic EU, resp. všechny jednotlivé homologace a schválení podle předpisů EHK a směrnic EHS/ES nahrazuje homologace typu vozidla jako celku podle směrnice č. 74/150/EHS. Všimněme si v následujícím volném komentáři některých ustanovení či změn našich předpisů, jejich event. rozdílů vůči jiným státům a "dopadů" na zemědělskou dopravu, které mohou ovlivňovat svými rozhodnutími provozovatelé. Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích sjednocuje s praxí obvyklou v EU třídění vozidel na silniční vozidla (motocykly, osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, speciální vozidla, přípojná vozidla, ostatní silniční vozidla) a zvláštní vozidla. Nově jsou do kategorie zvláštních vozidel zařazeny zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla. Dále tam patří pracovní stroje samojízdné, pracovní stroje přípojné, nemotorové pracovní stroje a vozidla, vozíky pro invalidy. V prováděcí vyhlášce č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vydané Ministerstvem dopravy (vyšla ve Sbírce zákonů, částka 123, rozeslaná 30. 7. 2002), je kategorie T traktory definována v příloze č. 18 jako: Motorové vozidlo vybavené koly nebo pásy, jehož hlavní funkcí je tažná síla a které je zvláště konstruováno pro tažení, tlačení, nesení nebo pohon určitého nářadí, strojů nebo přípojných vozidel, určených pro užití zejména v zemědělství nebo lesnictví. Může být vybaveno pro přepravu nákladu a osob.
Kategorie traktorů je dále charakterizována maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km.h-1, rozchodem kol, světlou výškou a je dále rozdělena na tyto kategorie: • •
• • •
T1 - traktory nejméně s jednou nápravou, min. rozchodem kol větším než 1150 mm, nenaloženou hmotností vyšší než 600 kg, světlou výškou menší než 1000 mm T2 - min. rozchod menším než 1150 mm, hmotnost vyšší než 600 kg, světlá výška menší než 600 mm (s eventualitou omezení rychlosti na 30 km.h-1 při posouzení těžiště podle ČSN ISO 789-6) T3 - nenaložená hmotnost v provozním stavu nižší než 600 kg T4.1 - světlá výška větší než 1000 mm (s eventualitou omezení rychlosti na 30 km.h-1 při posouzení těžiště podle ČSN ISO 789-6) T4.2 - zvláště široké traktory.
V příloze č. 3 vyhl. č. 341/2002 Sb. bod 14 se hovoří ještě o jiné kategorii traktorů a to o traktorech s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 40 km.h-1 a požadavku na jejich dostatečné odpružení s případným použitím tlumičů pérování a stabilizátorů. Svou charakteristikou však nezapadá do některé z uvedených kategorií. Oproti zažitým názvům jednotlivých druhů hmotností používá nová právní úprava pojmy ve shodě s pojmy užívanými ve Směrnicích EU. Podle přílohy 19 vyhl. č. 341/2002 je jejich srovnání následující: Původní pojem
Nový pojem
Pohotovostní hmotnost
Provozní hmotnost (je definována § 1, písm. p) event. r) vyhl. č. 341/2002 Sb.: hmotnost nenaloženého vozidla s karoserií a se spojovacím zařízením v pohotovostním stavu [= vozidlo s náplní chladící kapaliny, oleje, 90 % paliva, 100 % ostatních náplní, nářadí, náhradního kola a řidiče (75 kg)]
Celková hmotnost
Největší povolená hmotnost
Povolené zatížení náprav
Největší povolená hmotnost na nápravu
Užitečná hmotnost
Není definována, neužívá se
Z praktického hlediska a s přihlédnutím k provozně-bezpečnostním zásadám jsou nejdůležitější otázky agregace traktoru s přípojnými vozidly a s pracovními stroji přípojnými nebo nesenými z hlediska největší povolené hmotnosti, jejich vzájemného poměru nebo z hlediska největší povolené hmotnosti na nápravu.
Vyhláška č. 341/2002 Sb. stanoví v § 15 základní údaje o největších povolených hmotnostech silničních vozidel, zvláštních vozidel (tzn. i traktorů a jejich přípojných vozidel) a jejich rozdělení na nápravy: •
největší povolené hmotnosti na nápravu vozidla nesmí překročit
= u jednotlivé nápravy
10,0 t
= u jednotlivé hnací nápravy
11,5 t
= u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav při jejich dílčím rozvoru
= u hnací dvojnápravy s dvojmontáží pneumatik a vzduchovým pérováním při rozvoru
•
•
do 1,0 m
11,5 t
od 1,0 m do 1,3 m
16,0 t
od 1,3 m do 1,8 m
18,0 t
o od 1,3 m do 1,8 m
(při limitu 9,5 t na nápravu) 19,0 t
největší povolené hmotnosti na dvojnápravy přípojných vozidel při dílčím rozvoru
= do 1,0 m
11,0 t
= od 1,0 do 1,3 m
16,0 t
= od 1,3 do 1,8 m
18,0 t
= 1,8 m a více
20,0 t
největší povolené hmotnosti na trojnápravy přípojných vozidel při dílčím rozvoru
= do 1,3 m včetně
21,0 t
= nad 1,3 m do 1,4 m včetně
24,0 t
Pro největší povolenou hmotnost silničních vozidel platí tyto limitní hodnoty:
- motorové vozidlo se dvěma nápravami
18,0 t
- motorové vozidlo se třemi nápravami
25,0 t
- motorové vozidlo se třemi nápravami, jehož hnací nápravy jsou vybaveny dvojmontáží pneumatik a současně pérovány vzduchovým pérováním (při limitu 9,5 t na nápravu)
26,0 t
- motorové vozidlo se čtyřmi a více nápravami
32,0 t
- přívěsy se dvěma nápravami
18,0 t
- přívěsy se třemi nápravami
24,0 t
- přívěsy se čtyřmi a více nápravami
32,0 t
Pro největší povolenou hmotnost zvláštních vozidel (tzn. traktorů a jejich přípojných vozidel) platí tyto limitní hodnoty: • •
•
hodnoty platné pro silniční vozidla, u traktorových návěsů a přívěsů s nápravami uprostřed může být jejich hmotnost vyšší oproti silničním přívěsům o max. 3 t, jde-li o traktorový návěs (přenos dotížení na traktor) a o max. 1 t, jde-li o traktorový přívěs s nápravami uprostřed, u pracovních strojů přípojných nesmí přesahovat hodnoty stanovené pro traktorové přívěsy nebo návěsy.
Se zatížením náprav souvisí u traktorů velmi důležitý ukazatel a to je zatížení či hmotnost připadající na řízenou nápravu (měřeno při stání na vodorovné ploše, staticky). Ta nesmí být v celém rozsahu od provozní až po největší povolenou hmotnost menší než 20 % okamžité hmotnosti traktoru. Totéž platí i pro samojízdné pracovní stroje. Toto opatření není samoúčelné, neboť sleduje zabezpečení řiditelnosti traktoru či samojízdného stroje v provozních podmínkách. U traktorů po namontování nástavby či pracovního stroje se povoluje za podmínky snížení přepravní rychlosti na 20 km.h-1 zatížení řiditelné nápravy: • •
19 % při okamžité hmotnosti nejvýše 4,5 t nebo 18 % při okamžité hmotnosti vyšší než 4,5 t.
Pro podmínky spojování vozidel do souprav stanoví vyhl. č. 341/2002 Sb. pro traktory dvě směrnice: •
•
Výrobce traktoru stanoví největší technicky přípustné přípojné hmotnosti brzděných a nebrzděných vozidel kategorií přípojná vozidla traktorů (OT) a přípojné pracovní stroje traktorové (SPT). (příloha 3, bod 8). Údaje musí být uvedeny v dokumentaci traktoru. Okamžitá hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel smí být u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí 40 km.h-1 nejvýše 2,5 násobkem okamžité hmotnosti tažného vozidla (§ 14, bod (1)). Platí pro traktorové návěsy i přívěsy a přípojné pracovní stroje s průběžnou nebo poloprůběžnou brzdovou soustavou.
U souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 40 km.h-1 je tento poměr okamžitých hmotností 1,5 (§ 14, bod (2)). U souprav traktoru a traktorového návěsu se okamžitou hmotností každého z vozidel soupravy rozumí součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy traktoru, resp. návěsu. Podíl hmotností připadající na nápravy traktorového návěsu nesmí převyšovat největší povolenou hmotnost přípojného vozidla uvedenou v technickém průkazu vozidla. Uvedené hodnoty největší povolené hmotnosti vozidla nebo největší povolené hmotnosti na nápravu vozidla jsou cennou informací pro provozovatele silniční dopravy, neboť jsou pro ně kritérii při rozhodování o agregaci jednotlivých vozidel s přívěsy či návěsy při zajišťování nejrůznějších přeprav věcí a materiálů o nejrůznějších přepravních vlastnostech, z nichž je nejdůležitější především měrná hmotnost. Ta ve spojitosti s objemem ložného prostoru vozidla rozhoduje o vytížení, ale také o možném přetížení vozidla a překročení výše uvedených parametrů povolených hmotností. Tím se provozovatel i řidič vystavují možnosti postihu ze strany policejních orgánů, které se vybavují elektronickými nápravovými vahami a mohou tak vozidla snadno zvážit přímo v provozu. Srovnání údajů největších povolených hmotností na nápravy traktorových přípojných vozidel podle naší vyhlášky č. 341/2002 Sb. a obdobných údajů z Německa vychází už dnes naprosto stejně (viz časopis Profi č. 9/2002, str. 65). Pro brzdění traktoru a jeho souprav s přípojnými vozidly kategorie OT a SPT musí brzdové zařízení traktoru splňovat podmínky podle technického předpisu (76/432 EHS/ES). Brzdné účinky v soupravě musí být splněny i u nebrzděných vozidel OT a SPT. Traktory mohou být vybaveny pro brzdění vozidel kategorií OT a SPT spojením vzduchovým nebo hydraulickým (i když je možná varianta brzd hydraulických, převládají u nás brzdy vzduchové). Traktory určené k tažení přípojných vozidel kategorie OT4 (tj. vozidla s největší přípustnou hmotností nad 6000 kg) musí mít jak jednohadicový inversní, tak i dvouhadicový systém. Vyhláška č. 341/2002 Sb. připouští i nájezdovou brzdovou soustavu pro přípojná vozidla traktorů kategorií OT1 a OT2 (tj. vozidla, jejichž největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 1500 kg, resp. 3500 kg) a pro pracovní stroje přípojné kategorie SP1, jejichž největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 3000 kg. Bez brzdového zařízení mohou být na pozemních komunikacích provozovány pracovní stroje přípojné s největší povolenou hmotností 3000 kg, resp. jednonápravové stroje s
dovoleným zatížením nápravy 3000 kg, ale za podmínky nejvyšší konstrukční rychlosti 20 km.h-1. Tyto pracovní stroje se mohou přepravovat po pozemních komunikacích pouze ve schválené přepravní poloze, pouze ve vleku za tažným vozidlem (obyčejně traktorem) a nesmí za ně být připojeno žádné další přípojné vozidlo. Kromě toho musí být všechna přípojná vozidla a přípojné pracovní stroje při jízdě na pozemních komunikacích rychlostí menší než 30 km.h-1 vybavena tzv. deskami zadního značení, což jsou v případě "pomalých vozidel" odrazné trojúhelníky (viz blíže článek v Mechanizaci zemědělství 5/99, str. 20). Rovněž zvláštní vozidla (traktory, samojízdné stroje, vysokozdvižné vozíky, nakladače) musí být přepravována po pozemních komunikacích jen ve schválené přepravní poloze (§ 22 vyhl. č. 341/2002 Sb.) a jejich zásobníky, nakladací lžíce, paletizační vidle apod. musí být bez nákladu, náplně, břemene apod. Pokud jsou zvláštní vozidla samojízdná či s připojeným nebo neseným pracovním strojem širší než 2,55 m, nebo neplní-li požadavky z hlediska vnějších výčnělků, musí mít vždy v činnosti vnější osvětlení s potkávacími světly i za nesnížené viditelnosti. Je-li traktor vybaven dvojmontáží kol na zadní nápravě a překračuje-li max. šířku 2,55 m, musí být při jízdě po pozemních komunikacích vybaven výstražnými štíty vyznačujícími obrys vozidla (bílo-červené šikmé pruhy, § 23 vyhl. č. 341/2002 Sb., oranžovým "výstražným majáčkem", který musí být v činnosti a rychlost jízdy je omezena na max. 20 km.h-1. Za traktor může být připojen nesený nebo přípojný stroj, nikoliv však přívěs nebo návěs. Za snížené viditelnosti není jeho provoz povolen. Traktory s konstrukční rychlostí vyšší než 20 km.h-1 musí mít všechna kola opatřena blatníky a ty musí zakrývat celou šířku běhounu pneumatik. Pokud tomu tak není, jako např. při měnitelném rozchodu kol a při dvojmontáži pneumatik na jedné nebo obou nápravách, musí být rychlost jízdy snížena na 20 km.h-1. Pro úplnost je třeba dodat, že vedle max. šířky vozidel 2,55 m a max. šířky 3,0 m samojízdných, přípojných a nesených pracovních strojů v soupravě s nosičem vyhláška č. 341/2002 Sb. definuje i výšky a délky jednotlivých vozidel a souprav (včetně nákladu) následovně: • •
největší povolená výška vozidel 4,0 m největší povolená délka např.
= jednotlivé vozidlo (mimo autobus a návěs)
12,0 m
= souprava tahače s návěsem
16,5 m
= souprava motorového vozidla s jedním přívěsem
18,75 m
= souprava traktoru s jedním přívěsem (návěsem) nebo přípojným pracovním strojem
18,00 m
= souprava traktoru s dvěma přívěsy (návěsem a jedním přívěsem)
22,0 m
= souprava samojízdného stroje s podvozkem pro přepravu pracovního zařízení stroje
20,0 m
Pro používání vozidel na pozemních komunikacích, která překračují včetně nákladu stanovené rozměrové nebo hmotnostní limity, platí zvláštní právní předpisy. Tímto předpisem je zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a jeho poslední prováděcí vyhláška ze 17. 12. 2002 s platností od 1. 1. 2003, která určuje obsah a formu žádosti o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací. Nové povinnosti provozovatelům motorových vozidel přináší zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v oblasti administrativně-správní, kde hned v § 1 se hovoří o registraci vozidel a o vyřazování vozidel z registru. Přičemž registr (§ 4) je evidencí silničních motorových vozidel, vč. zvláštních, tj. i traktorů, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel. Vede jej krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo magistrát statutárních měst (správní úřady). Příslušným pro registraci motorového vozidla a přípojného vozidla je ten správní úřad, v jehož územním obvodu má provozovatel vozidla bydliště nebo místo podnikání. V podstatě se jedná o dva úkony, které držitelé vozidel mají provést do 30. června 2004. Jedná se o "kontrolu" stávajících přihlášených vozidel, vybavených dosavadními typy státních poznávacích značek (nově registračních značek). Ty zůstávají v platnosti a jsou po provedené kontrole opatřeny stříbřitou kulatou známkou (nálepkou o ověření registrační značky), prokazující absolvování této kontroly a stvrzující soulad vozidla a jeho dokumentace s registrem. Nejjednodušší řešení této otázky je spojení s pravidelnou technickou kontrolou vozidla, kdy podklady z technické kontroly a její části - evidenční kontroly se použijí následně u registru vozidel. Pak obyčejně stačí mít s sebou doklady vozidla, osobní doklady a zadní registrační značku. Složitější je druhý požadovaný úkon, týkající se provozu samojízdných pracovních strojů na pozemních komunikacích, který vyžaduje jejich přihlášení do registru. Podle Metodiky MDS k registraci samojízdných strojů, okomentované v Informačním zpravodaji ČSMM-L, jde o následující:
•
•
Každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky samojízdný pracovní stroj na pozemních komunikacích, je povinen tento samojízdný pracovní stroj přihlásit k jeho registraci na předepsaném tiskopisu u příslušného správního úřadu. Pokud bude chtít vlastník provozovat schválený samojízdný pracovní stroj nebo neschválený samojízdný pracovní stroj jen na svém pozemku a nehodlá jej používat na pozemních komunikacích, nemusí žádat o jeho registraci v registru vozidel. Samojízdné pracovní stroje, na které se podle předchozí právní úpravy nevztahovala povinnost registrace, musí být zaregistrovány nejpozději do 30. června 2004.
Mezi samojízdné pracovní stroje jsou např. zařazeny sklízecí mlátičky, sklízecí řezačky, samojízdné sklízeče řepy apod., dále nakladače vč. malých řízených smykem (UNC apod.), vysokozdvižné vozíky aj. Podle nepotvrzených informací má novela vyhlášky některé stroje z povinnosti registrace vyjmout. •
•
•
Do registru vozidel lze zapsat samojízdný pracovní stroj: a. jehož technická způsobilost byla schválena k provozu na pozemních komunikacích, b. je-li sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla týkající se takovéhoto samojízdného pracovního stroje. K přihlášce samojízdného pracovního stroje k registraci žadatel přiloží: a. technické osvědčení nebo technický průkaz zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla, b. doklad o technické prohlídce, jedná-li se o samojízdný pracovní stroj, který již byl provozován, a je-li to vyžadováno, c. souhlas vlastníka k zaregistrování samojízdného pracovního stroje na jiného provozovatele, d. doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, e. doklad o zástavním právu váznoucím na samojízdném pracovním stroji, bylo-li zřízeno. Správní úřad při registraci samojízdného pracovního stroje: a. přidělí samojízdnému pracovnímu stroji registrační značku zvláštního motorového vozidla (280 x 200 mm), b. zapíše do technického průkazu zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla nebo do technického osvědčení údaje o vlastníkovi samojízdného pracovního stroje a údaje o provozovateli samojízdného pracovního stroje, není-li vlastník současně provozovatelem samojízdného pracovního stroje, a registrační značku zvláštního motorového vozidla, c. vydá žadateli osvědčení o registraci zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla, d. vydá tabulku s přidělenou registrační značkou zvláštního motorového vozidla (dle § 24 odst. 2 platného znění vyhlášky č. 243/2001 Sb. - žlutá registrační tabulka s černými znaky, neboť silniční motorová a přípojná vozidla jsou vybavována bílými registračními tabulkami s černými znaky) ,
•
Tabulku s registrační značkou zvláštního motorového vozidla umístí jeho provozovatel vpředu a vzadu na samojízdný pracovní stroj následovně:
a. střed značky musí být umístěn uprostřed samojízdného pracovního stroje nebo vlevo, přičemž levý kraj značky nesmí přesahovat vnější hrany samojízdného pracovního stroje. Pozn.: dle platného znění vyhlášky č. 243/2001 Sb., § 24, odst. 7: Na zadní tabulce registrační značky se vylepuje "nálepka o ověření registrační značky". Tato nálepka se umísťuje na volnou plochu tabulky registrační značky tak, aby jejím umístěním nebyla narušena čitelnost registrační značky nebo měněny jednotlivé znaky registrční značky. Pokud se na tabulku registrační značky neumísťuje nálepka o provedeném pravidelném měření emisí škodlivin ve výfukových plynech motoru vozidla, pak se nálepka o ověření registrační značky umístí do kruhového prostoru místo této nálepky.) Tabulku registrační značky umístí vlastník nebo provozovatel samojízdného pracovního stroje takovým způsobem, aby nedošlo k její ztrátě při jeho provozu. Pro upevnění musí použít nýtů nebo šroubů, které musí povrchově upravit tak, aby jejich barevné provedení bylo přibližně shodné s podkladem tabulky registrační značky a aby svou barvou nenarušovaly čitelnost registrační značky. Prostor pro registrační značku samojízdného pracovního stroje nemusí být osvětlen. Jestliže provozovatel nemá z jakéhokoliv důvodu potřebné doklady samojízdného stroje, především technické osvědčení, může postupovat následovně: •
•
•
•
•
Pokud vlastník schváleného samojízdného pracovního stroje nemá technické osvědčení, může požádat o vydání náhradního dokladu výrobce nebo akreditovaného zástupce výrobce. Pokud výrobce nebo akreditovaný zástupce výrobce neexistuje, může se obrátit na správní úřad o vydání náhradního dokladu. Na pověřenou zkušebnu (viz dále) se může obrátit o vydání podkladů o schválení samojízdného pracovního stroje. Nemá-li žadatel o registraci samojízdného pracovního stroje technický průkaz zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla nebo technické osvědčení, které se vydávalo před účinností zákona podle prováděcího předpisu (§ 29 vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění vyhlášky č. 496/2001 Sb.), může požádat správní úřad o vydání náhradního dokladu, tj. technického průkazu zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla, za předpokladu, že byla u tohoto zvláštního vozidla schválena technická způsobilost jako typ a uvedena v databázi základních technických popisů vozidel, která byla rozeslána na všechny správní úřady. Nemá-li žadatel o registraci samojízdného pracovního stroje technický průkaz zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla nebo technické osvědčení, které se vydávalo podle postupů platných před účinností zákona, může se obrátit na některou pověřenou zkušebnu s dotazem, zda jeho samojízdný pracovní stroj byl schválen pro provoz na pozemních komunikacích. (Státní zkušebna zemědělských, lesnických a potravinářských strojů Praha, Ústav silniční a městské dopravy Praha, Ústav pro výzkum motorových vozidel Praha.). V případě, že pověřená zkušebna zjistí, že samojízdný pracovní stroj byl schválen pro provoz na pozemních komunikacích, tuto skutečnost potvrdí a vydá za úhradu kopii, případně opis základního technického popisu schváleného typu samojízdného pracovního stroje. S tím se obrátí na správní úřad o vydání náhradního dokladu. Pokud nebyla schválena technická způsobilost pro provoz samojízdného pracovního stroje na území České republiky, není možné toto vozidlo registrovat. Není vyloučena
možnost schválit technickou způsobilost vozidla po jeho stavbě, avšak toto musí splnit zejména technické požadavky kladené na tato vozidla zákonem a informačním dokumentem. Problematice registrace samojízdných pracovních strojů je třeba se věnovat včas, neboť zákon je datován rokem 2001, tudíž k datu ukončení registrace v roce 2004 chybí prakticky jen jeden rok. Legislativně velmi frekventovaným údajem je interval technických kontrol traktorů a jejich přípojných vozidel. Z hlediska bezpečnosti provozu a průměrného stáří našich traktorů je diskutabilní prodloužení původního dvouletého intervalu kontrol (Zákon č. 38/1995 Sb.) na tříletý (Zákon č. 355/1999 Sb.) a nakonec na čtyřletý (Zákon č. 56/2001 Sb.). Doslovný text ustanovení o technických kontrolách zní (§ 79 odst. (3)): Provozovatel zemědělského nebo lesnického traktoru a jejich přípojného vozidla přistaví k technické prohlídce toto zvláštní vozidlo nejpozději ve lhůtě čtyř let po jeho prvním zaregistrování v registru silničních vozidel a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let." Technická prohlídka a měření emisí může být provedena tzv. mobilním způsobem v místě určeném příslušným krajským, obecním či magistrátním úřadem (§ 79 odst. (4)). O technických prohlídkách traktorů a jejich přípojných vozidel už registrovaných a dlouhodobě již provozovaných zde není nic konkrétního řečeno. Vyplývá tedy z toho, že jejich nový čtyřletý interval se odvozuje od posledního data předchozí technické kontroly, kterou traktory už musely absolvovat za platnosti předchozích zákonných úprav. I když legislativa traktorů a jejich přípojných vozidel je v zemích EU ponechána na národních úrovních, přece jenom srovnání intervalu technických kontrol u našeho německého souseda s námi nevyznívá nijak lichotivě. Kupř. zemědělská a lesnická přípojná vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km.h-1 nejsou v Německu registrována a nepodléhají technické kontrole. Přípojná vozidla s nejvyšší přípustnou rychlostí do 40 km.h-1 se musí podrobit technické kontrole po 24 měsících. Kontrolní známka se vylepuje jako u nás na registrační značku. Přípojná vozidla s největší povolenou hmotností přes 3,5 t a rychlostí do 40 km.h-1 už musí na technickou kontrolu po 12 měsících. A přívěsy nad 10 t největší povolené hmotnosti musí každých 6 měsíců na bezpečnostní kontrolu zaměřenou na stav pojezdového ústrojí, kol a brzd. Jako motivační akt ke snížení negativního vlivu silniční dopravy na životní prostředí lze mít ustanovení zákona 16/1993 Sb. o dani silniční, který snižuje obvyklou sazbu daně pro vozidla vybavená motory splňujícími emisní předpis EURO II a EURO III o 25 % (po určitou dobu, EURO II do 31. 12. 2001, EURO III do 31. 12. 2003). Tím se motivují nákupy vozidel s ekologičtějším provozem. Naproti tomu vozidla, zaregistrovaná v ČR do 31. 12. 1989 (!) mají příslušné sazby daně zvýšeny o 15 %. Takže v podstatě snížení daně u zemědělských vozidel s výměnnými nástavbami určenými pro práce v rostlinné výrobě o 25 % je téměř eliminováno, je-li vozidlo starší 14 let. Podle současné právní úpravy jsou zemědělské a lesní traktory a jejich přípojná vozidla osvobozeny od silniční daně.
Sjednocení naší legislativy s legislativou EU zasahuje i oblast bezpečnosti práce obecně, ale také oblast dopravy a manipulace s materiálem, skladování a provozu zvedací techniky. V závěru článku chceme upozornit na nové předpisy, které do této oblasti spadají. Předně je to nařízení vlády č. 378 ze dne 12. září 2001 (!), kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Toto nařízení nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2003! Dotýká se minimálních požadavků na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku, požadavcích na opravy a údržbu, obsluhu, ochranná zařízení, kontrolu, dokumentaci apod. V přílohách vládního nařízení jsou uvedeny: Příloha 1. Další požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro zdvihání břemen a zaměstnanců. Příloha 2. Další požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro zdvihání a přemisťování zavěšených břemen. Příloha 3. Další požadavky na bezpečný provoz a používání pojízdných zařízení. Příloha 4. Další požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro plynulou dopravu. Příloha 5. Další požadavky na bezpečný provoz a používání stabilních skladovacích zařízení sypkých hmot. Příloha 3 se dotýká velké skupiny zařízení používaných ve skladovém hospodářství a manipulaci obecně a to jsou manipulační motorové vozíky. Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání u těchto strojů jsou: Vybavení zdvižného manipulačního vozíku zařízením k omezení rizika převrácení, jako například: a. ochranná konstrukce pro obsluhu, b. konstrukce zabraňující převrácení vozíku, c. konstrukce zajišťující při převrácení obsluze dostatečný bezpečný prostor mezi vozíkem, terénem či podlahou, d. zádržný systém, zajišťující připoutání obsluhy k sedadlu, aby nedošlo k jejímu přimáčknutí při převrácení vozíku. Praktický dopad bodu d) znamená dovybavení manipulačních vozíků bezpečnostními pásy. Pro obsluhu je předepsaná ochranná přilba už od 1. 1. 2002. (Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., příloha 3, odst. 1). Dalším důležitým bezpečnostním předpisem je nařízení vlády č. 168 z 25. března 2002, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Toto nařízení vlády má 4 přílohy, dotýkající se silniční, vodní, letecké a drážní dopravy. Požadavky na silniční dopravu jsou předmětem přílohy č. 1, v níž se mimo dalších věcí požaduje:
•
•
používat při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy na pozemních komunikacích a kdy je nutno na ně vstoupit, výstražné vesty s vysokou viditelností, vyhovující požadavkům normových hodnot, vést v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek. Vládní nařízení č. 168 nabylo účinnosti rovněž 1. 1. 2003.
Závěr Celá oblast předpisů dotýkajících se oblasti bezpečnosti práce není záležitostí samoúčelnou, neboť se jedná o ochranu lidského zdraví a života. S naším vstupem do EU to bude také oblast ostře sledovaná, neboť bezpečnost práce s sebou nese i výdaje ze strany zaměstnavatelů. A spořit na nákladech firmy na úkor bezpečnosti práce je jednak nekorektní, ale může přinášet firmě i konkurenční výhodu. Ale získávat výhody nekorektním způsobem se v tvrdém konkurenčním prostředí nepromíjí.
