MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Muslimové očima českých středoškolských studentů Diplomová práce
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.
Mgr. Bc. Zuzana Uhrová
Brno 2015
Bibliografický záznam UHROVÁ, Zuzana. Vnímání islámu očima českých středoškolských studentů: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2015. 95 l. 21 l. příl. Vedoucí práce: Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Muslimové očima českých středoškolských studentů“ je zaměřená na postoje a názory studentů na islám. Cílem práce bylo zjistit a analyzovat postoj studentů SŠ k muslimům a islámu. Charakterizovat jejich vztah k muslimské menšině v ČR, potaţmo v Evropě a popsat jejich zkušenosti a znalosti o islámu. Dále pak zjistit, zda má edukace vliv na postoje a názory studentů. Práce je rozdělená na dvě části. V teoretické části se věnuji islámu obecně, západnímu vnímání islámu, ale také fenoménům, které jsou v souvislosti s islámem vnímány jako hrozba. Je zde pojednáno také o zařazení tématu islámu do školních osnov. Empirická část je věnována kvalitativnímu výzkumnému šetření, v rámci nějţ za pomoci metody ohniskových skupin a zakotvené teorie zjišťuji postoje a názory studentů na islám.
Annotation The diploma thesis „Muslims through the Eyes of Czech Secondary School Students“ is focused on student‘s attitudes and opinions on Islam. The aim of this work is to find out and analyze attitudes of secondary school studenst to Muslims and Islam; to characterize their stance on muslim minority in the Czech Republic and Europe and to describe their experiences and knowledge of Islam. The aim was also to find out, if education has an impact on attitudes and opinions of the students. The thesis is divided into two parts. The theoretical part deals with Islam in general, western point of view on Islam and also phenomenons, which are viewed as a potential threat. The work also deals with inclusion of Islam into school curriculum. The empirical part is devoted to qalitative research, in which were student’s attitudes and opinions on Islam found out, using the method of focus group and grounded theory.
Klíčová slova Evropa, islám, islamizace, muslimové, náboţenství, středoškolští studenti, terorismus, Západ
Key words Europe, Islam, Islamization, Muslims, Religion, Secondary school students, Terrorism, West
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně dne 28. 3. 2015
Mgr. Bc. Zuzana Uhrová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Emě Štěpařové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, za její rady a cenné připomínky. Zároveň děkuji všem informantům a informantkám za jejich ochotu a čas, čímţ výrazně přispěly k realizaci celé práce. V neposlední řadě chci také poděkovat všem blízkým, kteří mě při psaní diplomové práce podporovali.
OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................... 7 1
ISLÁM ............................................................................................................................. 9 1.1
Vznik islámu ............................................................................................................ 9
1.2
Základní náboţenské texty ..................................................................................... 10
1.2.1
Korán.............................................................................................................. 10
1.2.2
Sunna.............................................................................................................. 11
1.3
1.3.1
Vyznání víry................................................................................................... 12
1.3.2
Modlitba ......................................................................................................... 13
1.3.3
Almuţna ......................................................................................................... 13
1.3.4
Půst ................................................................................................................. 14
1.3.5
Pouť................................................................................................................ 15
1.4 2
Pět pilířů víry ......................................................................................................... 12
Islámské právo šarí’a ............................................................................................. 15
ZÁPADNÍ VNÍMÁNÍ ISLÁMU ................................................................................... 17 2.1
Evropské země a islám ........................................................................................... 18
2.2
Islám v České republice ......................................................................................... 20
2.2.1 2.3
Formy islámu ......................................................................................................... 22
2.3.1
Radikální islám .............................................................................................. 22
2.3.2
Umírněný islám .............................................................................................. 24
2.3.3
Euroislám ....................................................................................................... 25
2.4
Islamofobie ............................................................................................................ 27
2.4.1 3
4
Populace muslimů u nás ................................................................................. 21
Islamofobní tendence na českém internetu .................................................... 30
ISLÁM JAKO HROZBA .............................................................................................. 34 3.1
Dţihád .................................................................................................................... 34
3.2
Islamizace .............................................................................................................. 36
3.3
Hrozba terorismu ................................................................................................... 38
3.3.1
Terorismus a jeho druhy ................................................................................ 39
3.3.2
Terorismus ve jménu Alláha .......................................................................... 42
ISLÁM VE ŠKOLNÍCH OSNOVÁCH ........................................................................ 47 4.1
Rámcový vzdělávací program ................................................................................ 47
4.1.1
Průřezové téma multikulturní výchova .......................................................... 48
4.1.2
Občanský a společenskovědní základ ............................................................ 49
4.2
Projekt Muslimové očima českých školáků ............................................................ 50
5
VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ............................................................................................... 53 5.1
Vymezení cílů ........................................................................................................ 53
5.2
Metodologie výzkumného šetření .......................................................................... 54
5.2.1
Metoda sběru dat ............................................................................................ 54
5.2.2
Metoda zpracování dat ................................................................................... 57
5.3 6
Výzkumný vzorek .................................................................................................. 58
ANALÝZA A INTERPRETACE DAT ......................................................................... 60 6.1
Otevřené kódování ................................................................................................. 60
6.1.1
Kategorie č. 1: Muslimové jsou ti zahalení, aneb moc toho o islámu nevíme 60
6.1.2
Kategorie č. 2: Jiný kraj, jiný mrav aneb kaţdá kultura má svá specifika ..... 63
6.1.3
Kategorie č. 3:Dnes se nedá věřit ničemu aneb skepse vůči médiím ............. 66
6.1.4
Kategorie č. 4: Já proti muslimům nic nemám, ale… aneb strach z islamizace ........................................................................................................................ 68
6.1.5 Kategorie č. 5: Radikální islám není islám aneb terorismus je hodný odsouzení ....................................................................................................................... 71 6.2
Axiální kódování .................................................................................................... 72
6.3
Selektivní kódování ............................................................................................... 77
6.3.1
„Proti muslimům nic nemám, ALE…“ .......................................................... 78
7
SHRNUTÍ ZJIŠTĚNÝCH SKUTEČNOSTÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ............. 81
8
LIMITY A OMEZENÍ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .................................................... 84
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 85 RESUMÉ ............................................................................................................................... 87 SUMMARY ........................................................................................................................... 87 POUŢITÁ LITERATURA .................................................................................................... 89 PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 96 Příloha č. 1: Rozhovor 1 (27. 11. 2014) ............................................................................. 96 Příloha č. 2: Rozhovor 2 (29. 2. 2015) ............................................................................. 109
ÚVOD Tématem diplomové práce Muslimové očima českých středoškolských studentů je vnímání islámu a muslimů studenty středních škol. Téma muslimů a islámu pokládám za velice aktuální, protoţe nejen u nás, ale téměř v celé Evropě sílí protiislámské a islamofobní tendence, přičemţ počet muslimů v Evropě stále narůstá. Bylo by tedy na místě hledat spíše způsoby vzájemného přiblíţení a moţnosti společné koexistence, neţ dále rozevírat pomyslné nůţky mezi těmito dvěma kulturami. K jiţ tak napjaté situaci nijak nepřispívá současná aktivita islámské radikální skupiny Islámský stát, jejíţ násilné činy jsou často aţ hrůzného charakteru a jsou odsuzovány snad ze všech stran, ani některé teroristické činy spáchané v posledních letech islámskými teroristickými organizacemi ve jménu Alláha. Nejznámějším je asi útok z 11. září 2001, závěry této diplomové práce pak mohou být ovlivněny také teroristickým útokem na redakci Charlie Hebdo, který se odehrál během realizace výzkumného šetření. Impulzem pro napsání mé práce byly časté negativní názory na islám, se kterými se ve svém okolí často setkávám. Lidé se často vyjadřují o muslimech jako o teroristech a o islámu jako o invazivním a agresivním náboţenství, přičemţ často nemají k dispozici dostatek relevantních informací. V naší společnosti se tak často objevují v souvislosti s islámem určité mýty a předsudky. S nejvíce radikálními názory se často setkáváme především na internetu, v internetových diskuzích, nejčastěji pod články o islámu či muslimech. Ve snaze dopátrat se pravdy jsem se před třemi lety v rámci své bakalářské práce věnovala tématu muslimských ţen a jejich spokojenosti s ţivotem v České republice. Pronikla jsem tak do dané problematiky a podívala se na islám „z druhé strany“. V práci se mi povedlo vyvrátit několik stereotypů a předsudků, které o muslimských ţenách v naší společnosti panují. S nejvíce radikálními názory se často setkáváme především na internetu, v internetových diskuzích, nejčastěji pod články o islámu či muslimech. Při jejich čtení se často člověk nestačí divit, kolik nenávisti, ale také neznalosti mezi účastníky těchto diskuzí panuje. To ve mně vyvolalo touhu zjistit, zda je tomu tak i mezi
7
mladými lidmi, tedy generací, která bude mít brzy velký vliv na společenský vývoj. Proto se ve své diplomové práci věnuji vnímání islámu studenty středních škol. Protoţe cílová skupina mého výzkumného šetření (studenti) ještě prochází procesem vzdělávání, zamýšlím se v práci také nad tím, zda je moţné jejich postoje a názory ovlivnit edukací. Chci odpovědět na otázku, zda má edukace vliv na vnímání islámu studenty a zda má taková edukace smysl, případně jak by měla být vedena, aby smysl měla. Cílem edukace přitom není se studenty manipulovat a snaţit se o to, aby islám přijímali bez výhrad. Spíše bych chtěla zjistit, zda a jak lze studentům poskytnout dostatek objektivních informací a přimět je uvaţovat o problematice islámského náboţenství v širším kontextu. Diplomovou prací bych chtěla přinést jednak objektivní informace týkající se islámu a hrozby, kterou pro některé toto náboţenství představuje. Chtěla bych ale především přinést odpovědi na otázku, jak vnímají studenti SŠ u nás islám a jak pohlíţejí na jeho vyznavače, muslimy. Přitom doufám, ţe u nich nenaleznu tolik nenávisti a předsudků, kolik lze nalézt u přispěvatelů do internetových diskuzí. Práce by měla přinést hlubší vhled do dané problematiky a nabídnout nové pohledy na problematiku islámu. Věřím, ţe práce přinese nové poznatky, které budou moci poslouţit jako odrazový můstek pro další aktivitu směřující k otevřené a harmonické multikulturní společnosti.
8
1 1.1
ISLÁM Vznik islámu Doba před vznikem islámu se podle islámské věrouky nazývá období
dţáhilíje – nevědomosti. Lidé na Arabském poloostrově ţili v této době v rodových, klanových a kmenových společenstvích a chyběl zde centralizovaný státní útvar. Jednotícím prvkem předislámské Arábie byla arabština. Předislámské náboţenství Arabů mělo podobu antropomorfního naturalismu. Někteří Arabové, především na severu poloostrova, byli ovlivněni křesťanstvím a judaismem a k tomuto náboţenství konvertovali (Uhrová, 2012). Vznik islámu se datuje do roku 622 a je spjat s osobností Muhammada, který se sám označil za posledního z proroků. U muslimů se dodnes těší veliké úctě a váţnosti, jeho ţivot je pro mnohé věřící vzorem. Muhammad se narodil asi v roce 570 do rodiny Hášimovců. Prorocká vidění se Muhammadovi začala objevovat asi kolem roku 610, tedy kdyţ mu bylo zhruba čtyřicet let. Na hoře Híře poblíţ Mekky se mu zjevil archanděl Gabriel (Dţibríl) s poselstvím od Boha (Křikavová, 2002). Muhammad postupně uvěřil, ţe si ho Bůh vybral jako proroka, aby hlásal Jeho slovo. Jako první ho následovala jeho ţena Chadídţa, Muhammad se dále snaţil přesvědčit svou rodinu a nejbliţší okolí, přičemţ měl částečný úspěch. Asi od roku 613 začal vystupovat veřejně. Naráţel však na lhostejnost, posměch,
aţ
nepřátelský
odpor.
Ten
se
postupně
vystupňoval
natolik,
ţe se Muhammad rozhodl z Mekky odejít. Odchod Muhammada a jeho stoupenců z Mekky do Medíny je znám jako hidţra (emigrace). Tato událost, která se odehrála v roce 622, byla tak významná, ţe byla vybrána jako počátek islámského datování. V Medíně byl Muhammad uznán jako nejvyšší duchovní a politickou osobností tvořícího se islámského společenství (ummy). Muhammad šířil své proroctví dál, ať uţ slovně nebo ozbrojenými konflikty. Postupně se k islámu přidávaly další a další kmeny, i kdyţ ne všichni Muhammadovi uvěřili. Nakonec získal pro islám i Mekku, kde mu šlo především o svatyni Kacbu, které patřilo významné místo v islámském kultu (Kropáček, 1992). Muhammad zemřel v roce 632. Neměl muţské potomky ani nesepsal závěť, ve které by určil svého nástupce. Pouze doporučil svého strýce Abú Bakra. „Vzniklá 9
situace byla vyřešena podle staroarabského zvyku, a to volbou, kdy byli zvoleni první čtyři nástupci. Ti začali uţívat titul chalífat rasúl Alláh – nástupce posla Boţího, později byl zkrácený titul chalífa pouţíván pro nejvyššího představitele náboţenskopolitické moci.“ (Červenková, Rethmann, 2009, s. 37) Prvním Muhammadovým nástupcem byl na jeho doporučení zvolen Abú Bakr. S tím však nesouhlasili přívrţenci Alího. Podle nich se měl stát prvním chalífou právě Alí, protoţe byl nejbliţší Muhammadův příbuzný. Zde leţí počátky schizmatu, kolem Alího se nakonec vytvořila druhá větev islámu – šíitská. První větev je označována za sunnitskou. Rozkol mezi oběma se dále prohluboval a zabitím Alího syna se schizma dovršilo.
1.2
Základní náboţenské texty Stěţejní knihou islámu je Korán, podle muslimů jde o svatou knihu přímo
od Boha. Některé větve islámu ţádný jiný text za závazný nepovaţují. Především Sunnité však povaţují za závaznou také sunnu (soubor textů o Muhammadově ţivotě), v níţ má kořeny mnoho muslimských tradic. 1.2.1
Korán Korán slouţí jako základní zdroj poznání. Je pro muslimy podobně důleţitý,
jako pro křesťany Bible nebo pro ţidy Tóra. Učení islámu ale chápe Korán jako přímé slovo Boţí, tedy nestvořené a existující od věčnosti. Toto slovo Boţí bylo zjeveno Muhammadovi v dokonale přesném znění. Protoţe však byl Muhammad negramotný, šířil toto poselství od Boha ústně. Teprve v medínském období dal některé části zaznamenávat, po jeho smrti ale vyvstala naléhavá potřeba vše písemně zaznamenat, aby nedocházelo ke zkreslení. Muhammadův tajemník Zajd ibn Thábit tak vypracoval kanonické znění Koránu (Kropáček, 1992). Toto kanonické uspořádání rozčlenilo Korán na 114 súr, pojmenovalo je a seřadilo od nejdelší po nejkratší. Výjimkou je první súra Fátiha, která je uvedena jako první a někdy se jí říká Otvíratelka Knihy. Liší se od ostatních tím, ţe zní, jakoby nebyla od Boha. Někdy je povaţována za modlitbu Muhammada a někdy je označována za „Otčenáš islámu“. Stala se důleţitou součástí všech modliteb muslimů. Styl Koránu není jednotný, verše se liší podle doby, kdy vznikaly. Starší 10
súry jsou psané rýmovanou prózou, novější pak uţ jen prózou. Jazyk, kterým je napsán, je povaţován za dokonalý a určil závaznou normu pro spisovnou arabštinu. Mnoho islámských právních škol je proti překladům Koránu do cizích jazyků, protoţe Bůh ho zjevil Muhammadovi v dokonale přesném znění, které bylo v arabštině. Přesto se překládá, aby mu byli schopni porozumět lidé po celém světě. U mnoha překladů se však hned v úvodu uvádí, ţe jde pouze o přetlumočení slovního významu, nikoli o plnohodnotný text (Kropáček, 1992). Do češtiny Korán přeloţil Ivan Hrbek. 1.2.2
Sunna „Sunna, ustavená tradice, představuje druhý rozsáhlý soubor závazných
naučení a norem, který se často řadí přímo po bok Koránu. Korán je jako slovo boţí pochopitelně stavěn o něco výše a sunna ho můţe vysvětlovat, doplňovat, případně potvrzovat. Termín sunna označuje původně zvyklost, obvyklý způsob jednání. Obsahuje výroky a popis činů proroka Muhammada, které jsou povaţovány za závazný vzor chování. Prorok dal svým následovníkům příklad, jak prakticky uskutečňovat i zcela základní povinnosti, o kterých Korán mluví pouze obecně (například jak vykonávat denní modlitby, jak se postit, v jaké výši platit zakát apod.). Upřesňuje a usnadňuje chápání toho, co je napsáno v Koránu.“ (Uhrová, 2012, s. 14) Dokud Muhammad ţil, chodili se lidé ptát na radu přímo jeho. Platil za nejvyšší autoritu, protoţe byl v přímém spojení s Bohem. Jeho smrtí však bylo spojení s Bohem navţdy přetrţeno. Proto se hledal jiný způsob, jak zjišťovat Boţí vůli. Začaly se sbírat zprávy o Muhammadově ţivotě, o jeho výrocích, činech a postojích, které všechny dohromady tvoří sunnu (Pelikán, 1997). Tyto zprávy se nazývají hadíthy, coţ znamená novinu, hovor či vyprávění. Zpočátku se tradovaly ústně, později se začaly sepisovat. Z mnoha sbírek nabylo postupně obecného uznání šest sbírek, které se souhrnně označují jako „šest knih“. Povaţují se za knihy spolehlivé, kterým náleţí místo hned po Koránu. Nejvyšší autoritě se z nich těší především knihy Buchárího a Muslima, které jsou označovány jako „dvě správné“ (Kropáček, 1992). Sunna je závazná jak pro sunnity, tak pro šíity. Oba směry se liší jen v tom, které z tradic pokládají za pravé a které ne. Mnohé z nich jsou však vlastní oběma 11
větvím. Šíitští muslimové pouţívají místo označení hadíth slovo riwája, význam je však stejný – vyprávění (Pelikán, 1997). U šíitů se největší váţnosti těší ty zprávy, které se opírají o autoritu Alího.
1.3
Pět pilířů víry Základní a nejdůleţitější náboţenské povinnosti, které má člověk vůči Bohu
a které jsou závazné pro kaţdého muslima, se souhrnně označují jako pět sloupů nebo pilířů víry. Pokládají se za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámu. Tvoří je vyznání víry (šaháda), modlitba (salát), náboţenská daň (zakát), půst v měsíci ramadánu (sawm) a pouť do Mekky (hadţdţ). K těmto pěti pilířům se často přidává ještě šestý, a to svatý boj (dţihád). Tomuto tématu je však věnována samostatná kapitola 3.1. Islámské texty pojednávající zevrubně o těchto pěti pilířích často rozebírají nejprve pojem rituální čistoty (tahára). Je předpokladem platnosti modlitby i pouti (hadţdţe). Opakem rituální čistoty je poskvrnění, které se dělí na velké a malé. K velkému znečištění dochází pohlavním stykem a vyměšováním spermatu, u ţen ho způsobuje také menstruace a šestinedělí. Malé znečištění způsobuje dotyk nečisté věci (alkohol, nečistá zvířata, coţ jsou prasata a psi, zdechliny, mléko nejedlých zvířat, krev, hnis, zvratky a výkaly). Člověk se můţe znečistit také konáním potřeby, spánkem, omdlením, dotykem osoby opačného pohlaví a dotykem pohlavních orgánů (Kropáček, 1992). Stav znečištění se odstraňuje očistným omytím, u velkého znečištění je potřeba se vykoupat úplně, u malého stačí částečné omytí (ruce, nohy, obličej a hlava). Proto jsou mešity vybaveny umývárnami. S tělesnou čistotou je však spojena i čistota duchovní, takţe očistu by mělo doprovázet rozjímání a myšlenky na Boha. 1.3.1
Vyznání víry Vyznání víry se označuje termínem šaháda, coţ v překladu znamená
„dosvědčení“ nebo „svědectví“. Jde o verbální vyjádření víry v Boha a příslušnosti k islámu. „Islámská šaháda zní: Ašhadu an lá iláha illá ‘lláh wa Muhammadan rasúlu ‘lláh. Vyznávám, ţe není boţstva kromě Boha a Muhammad je posel Boţí.“
12
(Kropáček, 1992, s. 92). Povinnost vyznávat víru plní muslimové při kaţdodenních modlitbách, které šahádu vţdy obsahují. Muslimem se člověk můţe stát, pokud tuto formuli vysloví nahlas před dvěma svědky a pořídí se úřední zápis. Důleţitá je přitom samozřejmě upřímnost a poctivost záměru. 1.3.2
Modlitba Dalším pilířem islámu je modlitba neboli salát. Je kaţdodenní kultovní
povinností muslima. Kropáček (1992) uvádí, ţe modlitba „jako pokorný, čistě bohabojný projev nemůţe být spojována se snahou vyprosit si od Boha cokoliv jiného neţ správné vedení“ (s. 96). Prosebné modlitby patří do soukromí a nejsou vázány ţádnými normami. Modlitba (salát) se musí vykonávat vţdy jen v arabštině. Skládá se z přesně stanovených úklonů, pokleknutí a postojů, které mají všechny svůj význam. Motlitba je platná, jsou-li splněny následující podmínky: čistota těla (tahára), čistota místa (pokud nejde o mešitu, lze k zajištění čistoty místa pouţít tzv. motlitební koberečky) a šatu, náleţitý oděv (bez bot, u muţů zahalující oblast od pasu po kolena, u ţen vše kromě obličeje a rukou od zápěstí), znalost modlitebních časů, správný modlitební směr (k Mekce) a zboţné předsevzetí (Kropáček, 1992). Podle sunnitských právních škol je věřící povinen vykonat modlitbu pětkrát denně. Při východu Slunce, v pravé poledne, odpoledne, při západu Slunce a dvě hodiny po něm (Červenková, Rethmann, 2009). Přesný čas modlitby ohlašuje muezzin voláním z minaretu (dnes jej často nahrazuje nahrávka). Tyto časy mohou věřící najít také v tisku, v televizi, rozhlase nebo si mohou koupit tzv. modlitební kalendář, kde jsou přesné časy vyznačeny. Věřící má povinnost vykonat modlitbu od tohoto času po následující modlitbu. Nejdůleţitější je páteční polední modlitba, která je spojena s kázáním (Kropáček, 1992). 1.3.3
Almužna Almuţna neboli zakát je náboţenská daň, kterou platí věřící na obecně
prospěšné a dobročinné účely. Původně se měla dávat chudým a potřebným, správnější však je odevzdat ji na rozdělení úřadům. Tím ale brzy splynula se státními 13
daněmi a pozbyla svého charitativního charakteru (Kropáček, 1992). Muslimové věří, ţe se darováním almuţny očistí jejich zbývající majetek. Jako almuţnu mají dávat věřící vše, co jim přebývá. „…A dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: Přebytek!...“ (Hrbek, 1991, s. 467, 2:219). Zakát se odvádí kaţdoročně z určených druhů majetku, pokud jeho mnoţství překračuje určitou stanovenou hranici. Zvláštní místo v ţivotě muslimů má čistě dobročinný zakát, který poskytují formou almuţny chudým na konci ramadánu. Povaţuje se za projev ryzí zboţnosti a dotváří radostnou atmosféru tohoto svátku. 1.3.4
Půst Dalším pilířem islámu je půst (sawm), který se drţí v měsíci ramadánu. Je
devátým lunárním měsícem muslimského kalendáře a trvá dvacet devět nebo třicet dní. Jelikoţ je muslimský kalendář o jedenáct dní kratší neţ náš gregoriánský kalendář, vnímáme tento svátek jako pohyblivý. Je to měsíc, kdy se Muhammadovi poprvé zjevil Korán, a povaţuje se za příznivý i z dalších důvodů (Denny, 1998). Proto by se měli v tuto dobu věřící soustředit na duchovní a náboţenský ţivot. „Během postních dnů je věřící povinen zdrţovat se jakéhokoliv jídla a pití a vůbec polknutí čehokoliv, kouření, pohlavního styku a záměrného zvracení. Má se také vyvarovat svárů, pomluv a neslušných řečí a pokud moţno by měl konat dobré skutky.“ (Kropáček, 1992, s. 108) Půst se však má drţet jen přes den, tzn. od východu
do západu
Slunce.
V noci
si
mohou
věřící
dopřát
vše.
V muslimských zemích se proto všechen veřejný ţivot a pracovní doba přizpůsobují tomuto zvláštnímu rytmu. Přes den se pak věřící mohou prospat, zatímco v noci města oţívají a většina obchodů, restaurací a kaváren má otevřeno téměř po celou noc. Ramadán je svátkem sebezapření ale i radosti, hodně se oslavuje, a tak se v tomto měsíci paradoxně zvyšuje spotřeba potravin (Kropáček, 1992). Povinnost půstu platí pro všechny dospělé, duševně a tělesně zdravé věřící. Děti jsou k půstu vedeny asi od deseti let. Nemusí ho drţet staří, nemocní, těhotné a kojící ţeny, lidé konající těţkou fyzickou práci a lidé na cestách. Kromě starých a nevyléčitelně nemocných si ho všichni musí nahradit později (Uhrová, 2012).
14
1.3.5
Pouť Muslimové mají povinnost vykonat alespoň jednou za ţivot pouť do Mekky
(hadţdţ). V Koránu se píše: „A Bůh uloţil lidem pouť k chrámu tomuto pro toho, kdo k němu cestu můţe vykonat“ (Hrbek, 1991, s. 503, 3:97). Pojmem hadţdţ se rozumí hromadná pouť v určených dnech měsíce dhú-l-hidţdţa, zatímco malou pouť (umru) lze vykonat kdykoli jako projev individuální zboţnosti. Člověk, který pouť vykoná, můţe před svým jménem uţívat titul hadţdţí (Denny, 1998). Povinnost velké pouti platí pro všechny, kteří jsou tělesně a duševně zdrávi a mají k tomu finanční prostředky. Neplatí pro otroky a samotné ţeny bez manţela nebo jiného muţského příbuzného. Neplatí také tehdy, není-li cesta bezpečná. Pokud někdo nemůţe sám pouť vykonat (např. je nemocný), můţe někomu zaplatit výlohy, aby pouť vykonal za něj. Můţe tak učinit i v závěti, přičemţ dědic je povinen cestu podniknout (Kropáček, 1992). Samotná pouť se skládá z mnoha různých obřadů, které musí být přesně vykonány. Celkově trvá asi 5 dní a začíná i končí obcházením Kacby. Věřící si z pouti odnáší duchovní čistotu a milost. Kaţdoročně tuto pouť vykoná asi dva miliony muslimů (Červenková, Rethmann, 2009). 1.4
Islámské právo šarí’a Hlavními zdroji islámského práva je Korán a sunna. Islámské právo (šarí’a)
je chápáno jako soubor Bohem zjevených pravidel a norem chování, které musí věřící muslim dodrţovat, má-li dodrţovat všechny své povinnosti. Původně slovo šarí’a označovalo bezpečnou cestu (Kropáček, 1992). Od 10. století platí v islámském právu také zásada neměnnosti (taklíd), coţ znamená, ţe nikdo (ani stát) nesmí zavést něco, co šarí’a nezná, nebo naopak zrušit něco, co zná. Šarí'a zavazuje kaţdého muslima k ţivotu podle Boţího zákona, přičemţ upravuje všechny stránky ţivota věřícího, je univerzální. Ţádnou důleţitou otázku neponechává bez zákonné úpravy. Kvůli této provázanosti všedního ţivota s náboţenstvím bývá islám označován za nejvíce světské náboţenství, nelze odloučit stát od náboţenství. Někteří autoři dokonce uvádějí, ţe islám není slučitelný s demokracií a liberalismem (Spencer, 2006). Nesmíme však zaměňovat islámské právo (vycházející z islámu jako náboţenství) a právo islámských zemí, které nemusejí být totoţné. Zatímco u prvního se uplatňuje princip personality (platí 15
pro všechny muslimy), u druhého se uplatňuje princip teritoriality (platí na určitém území). (Knapp, 1996) „Lze rozlišovat dva základní okruhy vztahů, které islámské právo řeší. Jsou to vztah člověka k Bohu a vztah člověka k člověku nebo společnosti. Právním systémem jsou z hlediska náboţenského hodnoceny všechny lidské činy v pěti třídách: 1. fard, wádţib – činy povinné dle Koránu, ať uţ individuálně (např. modlitba, půst) nebo kolektivně (dţihád, pohřební modlitba), 2. sunna, mustahabb, mandúb – činy doporučené na základě Prorokových výroků a jeho praxe, 3. mubáh – činy indiferentní – nepřikázané ani nezakázané, 4. makrúh – činy zavrţeníhodné, kterých je třeba se vystříhat, byť nejsou explicitně zakázané nebo trestné, 5. harám - činy zakázané, tedy hříšné a trestné. Šarí’a neoperuje jen se sankcemi, které známe z našeho právního systému my. Velice významnou úlohu zde hraje např. svědomí. Další zvláštností je odkazování se na poslední soud. Šarí’a také netrestá vězením, ale spíše fyzickými tresty, jako usekávání končetin (za krádeţe), bičování, ukamenování (za cizoloţství) nebo smrt (za odpadlictví od islámu).“ (Uhrová, 2012, s. 21)
16
2
ZÁPADNÍ VNÍMÁNÍ ISLÁMU Amerika, Evropa, islámské země a vlastně celý svět se navzájem ovlivňuje.
Vliv západu a jeho kultury bez nadsázky měnil chod celého muslimského světa i jiných zemí. Nyní v období globalizace se kultury vzájemně ovlivňují ještě více a západní kultura má mnohdy snad díky své ekonomické vyspělosti pocit, ţe v tomto kolotoči změn hraje prim. Muslimové ale nechtějí, a snad ani díky své víře nemohou, západní styl ţivota zcela převzít. Postoj muslimů k západní společnosti lze definovat jako ambivalentní. Většina muslimů zvaţuje klady a zápory západní společnosti, respektive představy, které o ní má. Mísí se tu obdiv s odporem, pocit pokoření, neuznání s pocitem morální převahy. Vybírají si z naší kultury jen určité aspekty, vyspělou moderní techniku například vítají a pohlíţí na ni jako na prostředek šíření své víry. Odsuzují však například bezboţnost, materialismus, negativně vnímají častý rozpad rodin, promiskuitu, drogy, homosexualitu atd. Jejich víra jim pak dává pocit jakési morální převahy nad „zkaţeným“ Západem. Obecně nelze souhlasit s rozšířenou (především od teroristického útoku v roce 2001) představou, ţe muslimové chovají k Západu hlubokou zášť, někdy se také mluví o westernofobii jako protikladu islamofobie. Tato tvrzení však mají jen velmi úzkou, omezenou platnost. Postoj většiny muslimů nejlépe vystihuje ono slovo ambivalentní (Kropáček, 2002). Pohled Západu na islám také není úplně jednotný. Existuje zde skupina lidí podporující multukulturalismus, mísení kultur a jsou otevření novým zkušenostem. Na druhou stranu je zde skupina tvrdě hájící svou kulturu a své (křesťanské) hodnoty a tradice. Obecně by se však dalo říci, ţe Západ se chápe jako nadřazený ostatním kulturám, snad díky své ekonomické vyspělosti a moderním technologiím, které zde vznikají a které hýbou světem. Je nutno také přičíst fakt, ţe Evropa byla ve své historii ovlivněna osvícenským universalismem a snad díky tomuto vlivu má ještě stále pocit, ţe její hodnoty jsou ty správné, pravé, univerzální a hodny následování. Má pocit, ţe zbytek světa by se jim měl co nejvíce přiblíţit nebo o to minimálně usilovat. Islámu je často vyčítána jeho strnulost a zapomenutost v raném středověku. Také na neoddělitelnost tohoto náboţenství od běţného či politického ţivota vnímá Západ negativně, s despektem, zatímco mnozí muslimové vnímají tento fakt pozitivně. (Barša, Baršová, 2005). Západní společnost má tedy jakýsi pocit nadřazenosti nad zbytkem světa a očekává, ţe zbytek světa tento pocit sdílí s ní 17
a bude se chtít přizpůsobit, pokud dostane moţnost. V momentě, kdy se ukáţe, ţe tomu tak není, pak snadno můţe dojít ke konfliktům a napětí.
2.1
Evropské země a islám Islám se v Evropě objevuje ve dvou hlavních vlnách. První vlna, kdy sem
islám vlastně vůbec poprvé ve větší míře pronikl, byla v důsledku tatarsko-osmanské expanze (14. – 17. stol.). Druhá vlna je odrazem moderní doby a souvisí s intenzivní migrací ve 20. století (Barša, Baršová, 2005). Tato vlna ještě neskončila a muslimové do Evropy přicházejí dále. Celkem ţije v Evropě asi 29 milionů muslimů. Do tohoto čísla jsou však počítáni nejen imigranti z arabských nebo jiných vzdálených zemí, ale také muslimové ţijící v těch evropských státech, kde má islám svou historickou tradici a jde v některých případech dokonce o většinové náboţenství. Takovými zeměmi jsou Kosovo (90% populace), Albánie (80%), Bosna a Hercegovina (60%), Makedonie (35%) a Černá hora (18%). Dohromady v těchto státech ţije asi sedm milionů muslimů z jiţ zmiňovaných 29 milionů. Z ostatních zemí, kde islám nemá takovou tradici, a počet muslimů je zde dán převáţně počtem muslimských imigrantů, je jich nejvíce ve Francii, a to 6 milionů (9% celkové populace). Hodně jich ţije také v Německu, a to 4 miliony (5% populace). Více neţ pětiprocentní zastoupení v populaci mají muslimové také v Rakousku (6,2%), Belgii (6%), Švýcarsku (5,7%) a Holandsku (5,5%), protoţe však nejde o tak velké státy, nejde ani početně o tak velkou muslimskou menšinu (Europe Muslim Population in 2014, nedat.). Protoţe nejde o zanedbatelný počet nově příchozích muslimů, evropská společnost se s novým přívalem imigrantů musí nějak vyrovnat. Aby se předešlo sociálním problémům a nepokojům, je třeba nelézt takové formy souţití, které neohrozí sociální soudrţnost. V 90. letech 20. století se v západní Evropě rozšířila snaha redefinovat společenskou smlouvu mezi imigranty a přijímajícími zeměmi tak, aby hlavní tíha přizpůsobení leţela na přistěhovalcích. Ukázalo se však, ţe nejde o funkční model, stejně jako selhalo izolování přistěhovalců v ghettech. Nyní se Evropa vydala cestou integrace, která však s sebou přináší také spoustu otázek a není to cesta úplně snadná (Barša, Baršová, 2005). Pokud chceme nahlíţet na islám 18
v evropském kontextu, je třeba si uvědomit, ţe kaţdý stát předkládá jiné podmínky, které mají vliv na integrační procesy. Je tak třeba brát v úvahu, ţe tatáţ etnická komunita můţe projít jiným integračním procesem, který se můţe lišit podle jednotlivých regionů nebo států (Topinka, 2007). Můţeme rozlišit čtyři typy včlenění či nevčlenění imigrantů do majoritní společnosti. Patří sem asimilace, integrace, marginalizace a separace. Asimilace je opuštění své původní kultury a přijetí nové. Integrace, o kterou dnes většina států Evropy usiluje, je proces sbliţování původní kultury přistěhovalce s kulturou novou, přitom je ale zachována etnicita imigranta. Marginalizace představuje ztrátu původní kultury, přitom však nedochází k sţití se s kulturou novou. Imigrant tak zaţívá pocity vykořenění a frustrace, neboť přišel o svou kulturu a zároveň ještě nenalezl novou. Separací rozumíme stav, kdy imigrant odmítá kulturu přijímající společnosti a trvá na zachování své etnicity. Nijak se nezapojuje do přijímající společnosti a neúčastní se společenského dění mimo svou vlastní komunitu (Topinka, 2007). Kaţdý stát má svou vlastní integrační politiku, tedy politiku, jejímţ cílem je podpořit proces začleňování přistěhovalců do přijímající společnosti. Nyní si uvedeme tři základní typy integračních modelů, které se staly východiskem pro nynější politiky jak jednotlivých zemí, tak i společné imigrační a integrační politiky EU. V oblasti pojmosloví a třídění jednotlivých modelů a politik panuje značná rozrůzněnost, dělení a pojmenování v této práci tak vychází z integračních modelům, jak je uvádějí Barša a Baršová (2005). Prvním z nich je etnicko-exklusivistický model, model hostujících dělníků nebo také tzv. německý model, podle země, ve které je tato politika uplatňována. Imigrace je řízena podle potřeb trhu práce. Na přistěhovalce je pohlíţeno jako na ekonomické migranty, hosty, kteří se dříve nebo později vrátí do své původní země. Tento náhled nepovaţoval za nutné zabývat se kulturními odlišnostmi. Jedinci jsou garantována základní práva. Podpora a ochrana identitních rozdílů však nevede k plnohodnotné integraci jedince do společnosti, právě naopak má spíše stvrzovat cizorodost ve vztahu k většinové kultuře. S tím, jak se však imigranti v Německu začali usazovat natrvalo, bylo nutné, aby se i tento integrační model přizpůsobil. V současnosti se tedy vyvíjí tak, aby byla trvale usazujícím se cizincům umoţněna plná integrace a naturalizace. 19
Pluralistický,
multikulturní,
či
tzv.
britský
model
přistupuje
k přistěhovalcům jako ke kulturně odlišným komunitám, přičemţ je imigrace vnímána jako trvalá. Uznává odlišnost přistěhovaleckých komunit a očekává, ţe budou harmonicky ţít v rámci širšího politického celku. Tento model nejspíše souvisí s tím, ţe Británie historicky vţdy respektovala cizí kultury v rámci svého impéria, na rozdíl např. od Francouzů. Multikulturní model umoţňuje udrţovat mnoho neevropských zvyklostí v rámci mezí stanovených základními zásadami liberální demokracie. V tomto modelu je také patrný důraz na zákaz diskriminace. Posledním uvedeným typem je asimilační nebo také tzv. francouzský model. Tento model odmítá jakékoli štěpící linie, jedinou moţnou identitou je příslušnost k občanskému národu, coţ je opět dáno historicky, kdy si Francie jiţ několik set let zakládá na sekularizaci a laickosti. Francouzský model pojímá přistěhovalce jako stálé a rovnoprávné členy společnosti, ovšem pouze za předpokladu, ţe se asimilují do většinové společnosti. Ve veřejném prostoru není místo pro ţádné lobování za etnikum či náboţenství. Muslimům, kteří nedovedou oddělit duchovní a světskou moc, dělá tato zásada potíţe. V praxi se to nejvíce projevilo v aféře se zákazem nošení hidjábu.
2.2
Islám v České republice Vzhledem ke své zeměpisné poloze se české země příliš nesetkávaly
s islámskou civilizací přímo. První významnější kontakt s islámem, konkrétně s Turky, zaţili čeští vojáci aţ v roce 1878 v boji o Hercegovinu. Po anexi Hercegoviny Rakouskem-Uherskem (1908) k nám začali tito muslimové přicházet, neboť české země patřily k nejvyspělejším částem říše. Sdruţovat podle náboţenské příslušnosti se muslimové začali aţ ve 30. letech minulého století. 8. listopadu 1934 byla v Praze zaloţena Moslimská náboţenská obec pro Československo s ústředím v Praze (dále jen MNO). V těchto počátcích čítala obec asi 700 členů, z čehoţ byla část československých konvertitů, mezi kterými byl i například Ivan Hrbek, Jiří Bečka nebo profesor Šilhavý, přední čeští islamologové. Obec také vydávala časopis Hlas MNO, ze začátku jen příleţitostně, od roku 1937 pak pravidelně. Její činnost byla finančně podporována Ústředím muslimských obcí v Sarajevu (Bečka, Mendel, 1998). Válka však rozvoji 20
obce nepřála, stejně jako následný socialismus, který nepřál náboţenství obecně. Aţ do převratu v roce 1989 se tedy v rámci MNO nic zásadního nedělo. Po uvolnění poměrů po Sametové revoluci se počet cizinců u nás obecně začal zvyšovat, muslimskou menšinu pak tvořili kromě starších muslimů i konvertité, vysokoškolští studenti a absolventi z výměnných pobytů, azylanti a exulanti z islámských zemí a drobní podnikatelé (Červenková, Rethmann, 2009). Muslimové se po revoluci opět začali sdruţovat a začaly vznikat různé organizace věnující se islámu. Muslimská komunita u nás je velmi různorodá, takţe v dnešní době existuje takových organizací mnoho. Nejvýznamnějším je asi Ústředí muslimských obcí (dále jen UMO), které zastřešuje Islámskou nadaci v Praze, Islámskou nadaci v Brně, Islámské centrum v Praze a Islámské centrum v Teplicích. Předsedou UMO byl mnoho let profesor Šilhavý, po jeho smrti v roce 2008 byl do čela Ústředí zvolen Muneeb Hassan AlRawí. Z dalších organizací si pak můţeme uvést například Muslimskou unii, Ligu českých muslimů, Islámský svaz – Klub přátel islámské kultury nebo Svaz muslimských studentů (Uhrová, 2012). Muslimové u nás se stále snaţí o uznání své církve státem. V roce 2004 splnilo Ústředí muslimských obcí dané podmínky pro registraci prvního stupně dle zákona o církvích a náboţenských společnostech. Od této chvíle tak mohlo UMO vystupovat jako právnická osoba, coţ přineslo jisté výhody. UMO však nesplnilo podmínky
pro
registraci
druhého
stupně,
konkrétně
nesplnilo
poţadavek
kaţdoročního vydávání výročních zpráv po dobu deseti let. Uznáno jako náboţenská společnost tak můţe být nejdříve v roce 2021, kdy by ale také museli předloţit deset tisíc podpisů členů UMO, coţ se v tuto chvíli jeví jako nereálné (Lhoťan, 2013). 2.2.1
Populace muslimů u nás Obyvatelstvo České republiky je hodně etnicky homogenní, menšiny tvoří
asi jen 5% celkové populace (Počet cizinců v ČR, 2012). Od revoluce je však zemí spíše imigrantskou, počty cizinců u nás se zvyšují a díky stabilní politické situaci a růstu ţivotní úrovně se dá očekávat, ţe se budou zvyšovat i nadále. Pouze malé procento z těchto cizinců tvoří muslimové. Jejich přesné počty nejsou známy, oni sami si ţádné přesné statistiky nevedou a ve statistikách státu je islám často zahrnut v kategorii „jiná náboţenství“ apod. 21
Břešťan (2007) uvádí, ţe u nás ţije asi deset aţ dvacet tisíc muslimů. Některé statistiky počítají s třiceti tisíci, některé dokonce s padesáti tisíci (srov. Europe Muslim Population in 2014, nedat.). Muslimskou menšinu u nás tvoří lidé, kteří sem přišli z muslimských zemí, mnohdy však nejsou aktivně věřícími. K tomu ţije v Česku asi čtyři sta konvertitů, nejčastěji jde přitom o ţeny, které se provdaly za muslima. Nejvíce muslimů pochází z Iráku, Jemenu, Sýrie, Egypta, Libye a Tuniska. V drtivé většině jde o turkické sunnity (Břešťan, 2007). Počet praktikujících muslimů pak odhaduje asi na dva tisíce. Pravidelně však mešity navštěvuje asi šest set věřících. Při sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3 085 lidí (Nováček, 2011).
2.3
Formy islámu Bylo by chybou domnívat se, ţe všichni muslimové praktikují své
náboţenství stejně, i jej stejně chápou. Stejně jako například v křesťanství existuje i v islámu mnoho směrů, přičemţ praktikování víry nebo smýšlení lidí se můţe významně lišit i v rámci určitého směru. Nejznámějšími směry je rozdělení muslimů na sunnity a šíity (viz kapitola 1.1). Můţeme se setkat s fanatiky, radikálními věřícími, kteří chápou Korán jako dogma a vírou řídí celý svůj ţivot, s takovými, kteří víru aktivně praktikují, aţ po ty, kteří jsou muslimy spíše jen formálně. V tomto textu se budeme drţet dichotomie, která se v českém prostředí hojně vyskytuje, tedy rozdělení islámu na „radikální“ a „umírněný“. Navíc se ještě kapitola věnuje tzv. euroislámu, coţ je poměrně nově vzniklý pojem, který se váţe k muslimům ţijícím v Evropě. Uvedené rozdělení není vţdy úplně vhodné a korektní, protoţe ke slovům „radikální“ a „umírněný“ se jiţ váţou určité konotace. Většina lidí vnímá dané pojmy tak, ţe na jedné straně stojí dobří muslimové a dobrý, „umírněný“ islám, oproti němuţ se pak vymezuje něco, co lze nazvat „špatným“ islámem. Ten je radikální, militantní, puristický, násilný apod. Oba pojmy si však jiţ našli pevné místo v mediálním slovníku. Práce se proto uvedeného dělení drţí také, ve snaze popsat tyto dva pojmy co nejkomplexněji a nejvěcněji. 2.3.1
Radikální islám Pokud bychom chtěli definovat pojem radikální islám, v mediálním slovníku
často uţívaný, bylo by nejlepší začít definicí slova „radikální“. Ve slovníku cizích 22
slov se pojem vysvětluje jako „usilující o rychlé a pronikavé změny od začátku“ (Klimeš, 1985, s. 615). Radikální islám vychází z islámského reformismu přelomu 19. a 20. století, kdy začaly být v důsledku pronikání západní kultury nabourávány základní hodnoty muslimské společnosti. Hlavním cílem radikálních hnutí je tedy změna či obnova společnosti od základů, a to v duchu zásad islámu (Kovács, 2009). Kovács (2009) však upozorňuje na to, ţe při tomto slovním spojení nastává problém s pojmem islám, který můţe být vykládán různě a způsobovat tak nepřesnosti
v terminologii.
Navrhuje
raději
pouţívat
spojení
islámský
radikalismus. Za nepřesné, především z hlediska historického, povaţuje také spojení, často pouţívané především v zahraničních médiích, a to islámský fundamentalismus. Tento pojem se však stále častěji objevuje i v českých médiích a významově má velmi blízko k radikálnímu islámu. Proto se mu budeme věnovat i v této kapitole. Termín „fundamentalismus“ se objevil na konci 19. století jako označení konkrétního hnutí v rámci severoamerického konzervativního protestantismu. Jeho stoupenci se vymezovali proti moderně, odmítali přírodní vědy, evoluční teorii a svět vykládali striktně na základě Bible, kterou povaţovali za neomylnou a bezchybnou, jelikoţ jde v jejich pojetí o písemný záznam Boţího zjevení. Své postoje vydali ve spisech nazvaných „The Fundamentals“, tedy česky Základy (Červenková, Rethmann, 2009). Vymezení pojmu fundamentalismus, jimţ lze označit radikální směr kaţdého náboţenství, je problematické. Mnoho autorů se proto uchyluje k výčtu charakteristik před definicí. Kropáček (1996), nabízí definici fundamentalismu, která se dnes jeví poněkud zaujatě: „útěk k radikalismu, často spjatý s násilím, spolu s odmítáním dostatečné vnímavosti k realitě, racionality a rozvíjení svobody pro jednotlivce a společnost“ (s. 14). Obecněji vyuţitelné pojetí vykládá fundamentalismus jako postoj těch, kdo jsou přesvědčení o svém majetnictví pravdy. To jim podle jejich přesvědčení dává právo soudit a odsuzovat druhé. Fundamentalista se navrací ke kořenům či základům své víry, lpí na původní čistotě náboţenství a snaţí se striktně dodrţovat náboţenské příkazy i svatou knihu (Bibli, Korán apod.). Je konzervativní a aţ úzkostně lpí na svých hodnotách (Kropáček, 1996). O islámském fundamentalismu se jako první nejspíš zmiňuje Anouar Abdel-Malek, egyptský sociolog působící v Paříţi (Kropáček, 1996). Islámští fundamentalisté usilují o nápravu způsobu ţivota návratem ke Koránu a sunně, tedy 23
vzoru, který přinesl sám Mohammed. Červenková a Rethmann (2009) si kladou otázku, co přivádí v dnešní době muslimy k fundamentalismu. Vychází z toho, ţe člověk či skupina tíhnou k fundamentalistickému pojetí náboţenské autority především tehdy, cítí-li se nějakým způsobem ohroţeni. V kontextu současnosti zde hrají rozhodující roli faktory jako ztráta tradičních hodnot, překotné tempo společenských a kulturních změn, modernizace a globalizace. Cítí se ohroţeni hodnotami, které k nim přicházejí ze Západu, a mají pocit, ţe jim je západní kultura vnucuje. Výsledkem je jejich striktní odmítnutí a uchýlení se ke svým tradičním hodnotám. Z hlediska psychologie náboţenství jde tedy o hyperkompenzaci pocitů úzkosti, nejistoty a ohroţení. Spencer (2006) zastává podobný názor, kde pro přiklonění se k fundamentalismu hraje klíčovou roli pocit frustrace. Muslimům (především v arabských zemích) je podle něj sympatický západní způsob ţivota, vidí materiální bohatství a výdobytky moderní doby. Tyto státy však nemají takovou ţivotní úroveň (podle západních měřítek), lidé v těchto zemích si zdaleka nemohou dovolit to, co lidé v Evropě nebo Americe, z čehoţ tedy pramení dlouhodobý pocit frustrace (nedaří se jim dosáhnout toho, čeho chtějí) a výsledkem je ostentativní zamítnutí západní kultury i s jejich hodnotami. Aby zaplnili prázdno vzniklé odmítnutím určitých hodnot a kultury, musí přijmout hodnoty nové. A tak se navrací k základům islámu, k jeho tradičním hodnotám. S pojmem radikální islám se také často pojí termín islamismus. Ten můţeme chápat jako „politický islám“. Usilují o podobné změny jako fundamentalisté, jejich snahy však výrazně politizují a dotvářejí organizovanou akci. Islamismem označujeme také intenzivní projevy islámu ve veřejném ţivotě. Islamisté jsou pak lidé, kteří nejen horlivě dbají na své islámské smýšlení a chování, ale také to zřetelně projevují na veřejnosti. Islamisté mají politické ambice, chtějí onu nápravu způsobu ţivota návratem ke Koránu a sunně prosadit nejen ve svém ţivotě, nýbrţ plošně, „shora“, z titulu státní moci (Kropáček, 1996). 2.3.2
Umírněný islám Umírněný islám je v médiích pouţíván jako jakýsi protiklad radikálního
islámu. Definice umírněného islámu je ještě sloţitější neţ definice islámu radikálního. Opět nejde o přesné označení, můţe být dokonce zavádějící. Vyvolává pocit, ţe jde o jakýsi nový typ islámu, vzniklý jeho umírněním. 24
Termín „umírněný islám“ je často pouţíván Lukášem Lhoťanem, coţ je někdejší český konvertita k islámu, který se však v současnosti opět vrátil ke křesťanství a je nyní kritikem a komentátorem dění okolo islámu a muslimské obce u nás. Lhoťan chápe umírněný islám, respektive umírněného muslima jako toho, který „věří, ţe Korán je historická kniha, která se vztahuje k době svého vzniku a Mohammed je historická postava, která byla vzorem ve své době, ale dnes se jiţ nemusí od něj vše přijímat. Jeho zákonodárství je poplatné své době vzniku a dnes je v mnoha ohledech zastaralé a je třeba ho reformovat. Takový muslim odmítá doslovné znění Koránu a platnost významu násilných veršů. V mnoha ohledech také odmítá mnohé údajné výroky Mohammeda a jejich výklad a soustřeďuje se na historickou kritiku mnoha dogmat dnešního ortodoxního islámu.“ (Lhoťan, 2015) Takoví muslimové se pak neliší od umírněných křesťanů či ţidů, kteří také neberou Starý zákon, výroky církve apod. Ozývají se i hlasy, které tvrdí, ţe nic takového jako „umírněný islám“ neexistuje. Ţe islám nelze sekularizovat, nelze jej oddělit od práva šarí’a. A příklady veršů z Koránu dokládají, ţe nabádá k násilí a je ve své podstatě výlučně radikální (viz např. Holoubková, 2015 nebo Kubásek, 2014). Taková tvrzení však jiţ zavání islamofobií, „hází všechny muslimy do jednoho pytle“, přitom mezi praktikováním víry jednotlivých věřících či skupin existují obrovské rozdíly snad ve všech náboţenstvích. Pojem umírněný islám se často váţe k evropskému prostředí. K těm formám islámu, které praktikují imigranti z muslimských zemí v Evropě, a které existují ve zdejších muslimských komunitách. Pro označení formy islámu, který se postupně tvoří a vzniká v evropském prostředí, se však stále častěji pouţívá spíše pojmu „euroislám“, coţ mnoho odborníků povaţuje za označení vhodnější a přesnější. Tomuto poměrně nově vzniklému pojmu je věnována následující kapitola. 2.3.3
Euroislám Euroislám je poměrně čerstvý neologismus, který se vytvořil v souvislosti
s islámem v Evropě a s novou generací muslimů, kteří se jiţ v Evropě narodili. Přesto není definice tohoto pojmu jednotná a různí autoři uţívají tento pojem různě. Mendel (in Horyna, Pavlincová, 2003) pouţívá toto označení pro víceméně veškeré dění v oblasti islámu v Evropě. Termín euroislám se dle něj pouţívá hojně 25
v dokumentech EU i některé odborné literatuře. Islám byl evropskému vlivu vystaven jiţ v období evropské kolonizace a modernizace. Evropské sekularizované myšlení tak mělo na islám vliv, ať uţ v nasměrování k radikalismu či právě k sekularizaci a přiblíţení evropské kultuře. Dále podle Mendela (in Horyna, Pavlincová, 2003) neexistuje jedna verze evropského islámu, ale spíše jakási pluralita islámů. Podobu těchto islámů ovlivňuje nejen etnická příslušnost muslimů a příslušnost k některému z islámských proudů, ale také společenské prostředí daného státu, jeho migrační politika, legislativa apod. Ve výzkumné zprávě vypracované pro MVČR zabývající se integrací muslimů do české společnosti je euroislám chápán jako „evropská varianta islámu, která si klade za cíl vytvořit verzi islámu slučitelnou s evropskými tradicemi a ţivotními podmínkami v Evropě. Reaguje na postupné modernizační proměny uvnitř muslimských komunit, jeţ hledají cestu smíru mezi vírou a ţivotem v moderních společnostech. Je liberální formou islámu, která se hlásí k participaci na společenském a politickém ţivotě (…). Euroislám je v Evropě přijímán buď jako moţné východisko pro udrţení soudrţnosti společností a snahu o začlenění muslimů do společnosti nebo jako příliš idealizovaný reformní směr skupiny muslimských intelektuálů.“ (Topinka, 2007, s. 17) Euroislám je pak podle Topinky (2006) také odlišný od jiných druhů islámu tím, ţe přivedl na svět novou generaci muslimů, která z části prošla sekularizovaným školstvím a nepoznala realitu zemí, z nichţ pochází jejich rodiče či prarodiče. Nejvýznamnějším a nejvýmluvnějším představitelem euroislámu je rodilý švýcarský muslim Táriq Ramadan. Ten popisuje euroislám jako jakousi novou verzi islámského náboţenství, která vezme v úvahu evropské tradice a podmínky a bude s nimi slučitelná. S růstem muslimských společenství v nich na západě dochází k postupným změnám, které věřícím a praktikujícím muslimům umoţní zůstat věrni svému náboţenství, a přesto ţít v souladu s Evropany, neuzavírat se do menšinových komunit (Laqueur, 2006).
26
Bohuţel se stále více objevují hlasy upozorňující na Ramadanovy vazby k Muslimskému bratrstvu1, ke kterému se hlásila celá jeho rodina, a ve kterém se i Ramadan svého času angaţoval. Také některé jeho projevy si vzájemně protiřečí a jeho projevy v arabštině jsou prý mnohem radikálnější neţ ty ve francouzštině či angličtině (Laqueur, 2006). Všechna tato tvrzení, ač ne nutně pravdivá a stoprocentně potvrzená, diskreditují Ramadanovy snahy o podporu sblíţení islámu a evropských hodnot. Euroislám jako odborný termín je moţná víceméně záleţitostí učenců a intelektuálů (převáţně z evropského prostředí), snahy o skloubení svého náboţenství a evropských hodnot však projevují i sami evropští muslimové (i kdyţ samozřejmě ne všichni). Mnozí muslimové ţijící v Evropě jsou otevření vstřícně vůči evropskému prostředí a pozitivním hodnotám evropanství. Dokázali skloubit svou víru s evropským sekularismem a hodnotami Západu tak, ţe si dovedou vybrat z obou kultur to, co je pro ně dobré a přínosné. Kritikové pojmu euroislám namítají, ţe islám je univerzální a nemohou tudíţ existovat různé jeho verze, tedy ani ţádná evropská verze islámu. Zdůrazňují, ţe ne všechny výklady islámu jsou akceptovatelné na evropské půdě (Mendel, in Horyna, Pavlincová, 2003).
2.4
Islamofobie Pojem islamofobie, který bychom mohli doslovně přeloţit jako nepřiměřený
strach z islámu, je skloňován v evropském prostředí čím dál častěji, a jak na politické scéně, tak v médiích, které asi nejvíce ovlivňují smýšlení společnosti (podrobněji viz dále). V Evropě se názory i projevy islamofobně smýšlejících lidí čím dál více radikalizují, vznikají nová protiislámská hnutí, pořádají se demonstrace apod. Jde o téma velmi aktuální, například v Německu o sobě dalo nedávno vědět hnutí Pegida, v našem prostředí můţeme zmínit hnutí Islám v ČR nechceme, které je v poslední době také velmi aktivní. Islamofobii a islamofobním projevům je proto
1
Muslimské bratrstvo je jedno z největších islámských hnutí se znaky panislamismu a islámského fundamentalismu, které poţaduje návrat ke kořenům islámu a ovládnutí světa muslimy. V mnoha (i muslimských) zemích je postaveno mimo zákon a je vnímáno jako teroristická organizace (Mendel, 1994).
27
věnována celá tato podkapitola kapitoly Západní vnímání islámu, islamofobie je velkým tématem především v západní kultuře, tedy v Evropě a Severní Americe. Jistá nervozita z přítomnosti muslimů či dokonce negativní smýšlení o muslimech a islámu je v evropském prostředí patrné jiţ od dob prvního setkávání těchto kultur. Termín islamofobie se začíná objevovat koncem 80. let 20. století, a to nejprve v anglicky mluvících zemích. Termín zahrnuje široké spektrum projevů vyjadřujících nadřazenou přezíravost aţ nenávistný odpor vůči islámskému náboţenství a muslimům, především Arabům (v tomto případě je někdy zvlášť uţíváno označení arabofobie), ale i jiným souvěrcům (Kropáček, 2002). Čejka (2007) definuje islamofobii podobně, konkrétně mluví o předsudcích, obavách a nenávisti k islámu a muslimům, která můţe být provázena projevy netolerance, diskriminace a rasismu. V USA i v Evropě tato nerudná aţ nenávistná fobie do značné míry nastoupila na místo někdejšího antisemitismu, který se stal po hrůzách holocaustu neţádoucím téměř ve všech médiích i většinové společnosti (Kropáček, 2002). Skutečné rozšíření tohoto fenoménu nastalo po útocích na USA 11. září 2001, a to (nejen) v rámci celého západního světa. Jedná se o strach a pocit ohroţení, islám je nyní často spojován s terorismem. Islamofobii ţiví jak teroristické útoky islámských radikálů (kterých však není tolik, kolik si většina lidí myslí – viz kapitola 3.3.2 Terorismus ve jménu Alláha), tak především strach z neznámého, tedy neznalost islámu, a slepé důvěřování informacím z médií (Čejka, 2007). Za islamofoby je však někdy mylně označována i řada akademiků, kteří pokládají všetečné otázky nebo poukazují na určité nesrovnalosti a protimluvy. Kropáček (2002) nabízí zajímavý nástroj pro rozlišení „zdravě kritického pohledu“ na islám od islamofobních postojů, který převzal od Komise pro britské muslimy a islamofobii. Rozlišuje otevřené a uzavřené názory na islám v několika kategoriích, přičemţ uzavřené názory společně charakterizují islamofobii a islamofobní postoj. Jde o soubor předsudků, zobecňování, heuristických zkratek apod. Všechny uzavřené i otevřené názory jsou v knize Islám a Západ (Kropáček, 2002, s. 144-145) uvedeny v přehledné tabulce, pro potřeby této práce si však uvedeme pouze tvrzení spadající do kategorie uzavřených názorů, které značí sklon k islamofobii. Jsou jimi:
28
na islám je nahlíţeno jako na monolitické, statické a nepřizpůsobivé náboţenství, islám je brán jako oddělené náboţenství, které nesdílí hodnoty s ostatními kulturami, není jimi ovlivněn, ani je neovlivňuje, na islám je pohlíţeno jako na něco primitivnějšího vůči západní kultuře, co je zároveň barbarské, iracionální, primitivní a sexistické, islám má násilný a agresivní charakter, podporuje terorismus a „střet civilizací“, islám je vyuţíván jako politická ideologie a k dosaţení vojenských cílů, západní kritika islámu je muslimy odmítána, nedůvěra k islámu je vyuţívána pro diskriminační a vylučovací praktiky vůči muslimům a pro jejich vyloučení z většinové společnosti, odpor vůči islámu je povaţován za přirozený a normální.
Islamofobní tendence nalezneme v celé Evropě i USA, v některých zemích Evropy existují i politické strany, jejichţ ideologie je do značné míry tvořena islamofobními postoji. V mnoha těchto zemích je procentuální zastoupení muslimů mnohem vyšší neţ v České republice, a snad proto zde reálně existuje také více problémů spojených s touto menšinou (např. vytváření ghett). Pokud se podíváme na situaci v České republice, zjistíme, ţe i přes velmi malý počet muslimů u nás, zde existuje poměrně silná islamofobie. Pro českou islamofobii je typická „většinou kromobyčejně povrchní a demagogická polemika o některých sociálních a kulturních jevech, jeţ jsou v nesouladu s místními kulturními zvyklostmi, případně legislativou, a jsou tudíţ povaţovány za archaické a nepřijatelné. Česká islamofobie se projevuje prezentací lţí a polopravd, plochými interpretacemi,…vnášením neklidu do veřejnosti, vytvářením účelově negativního mínění…“ (Mendel a kol., 2007, s. 134-135). Hlavními příčinami strachu z islámu u nás paradoxně není osobní zkušenost s muslimskými komunitami, jednotlivými muslimy či pouličními radikály, ale hlavní podíl na vytváření islamofobních názorů a postojů mají intelektuálové a novináři (Mendel a kol., 2007). 29
Přikryl (2011) provedl komparativní obsahovou analýzu vybraných periodik. Tato analýza ukazuje, ţe islamofobních článků v médiích přibývá, přičemţ tento nárůst není kontinuální, ukazuje však spíše na vzestupnou tendenci. V době vydání práce bylo zastoupení článků vykazujících znaky islamofobie téměř 40%, přitom v období před zářím 2001 byl tento poměr pouze asi 15%. Topinka (2007) uvádí výsledky průzkumu, který ukazuje, ţe o islámu si nemyslí nic dobrého téměř 75% Čechů, 60% z něj má strach. Přitom povědomí o islámu a jeho reáliích je podle tohoto výzkumu mezi Čechy velmi malé. To podporuje Mendelovo tvrzení, ţe na vzniku islamofobních postojů u nás mají největší vliv média.
2.4.1
Islamofobní tendence na českém internetu Pokud se chceme podrobněji a co nejuceleněji podívat na protiislámskou
a islamofobní scénu v ČR, je vhodné zaměřit se na internet. Ten je největším zdrojem informací a v současnosti na něm lze nalézt snad vše. Jsou zde dohledatelné všechny články, které vyšly v tisku, televizní stanice většinou poskytují svá vysílání i na svých internetových stránkách, rádia také vysílají přes internet. Kromě toho je internet i studnicí informací o názorech obyčejných lidí, stačí pročíst některé z diskuzí, které jsou zpravidla pod kaţdým článkem či videem. Kaţdý si také můţe vytvořit své vlastní webové stránky s obsahem, který je mu blízký. Není moţné, a pro účely této práce ani podstatné, věnovat se všem těmto zdrojům informací. Pro lepší vhled do problematiky islamofobie u nás se proto tato práce bude věnovat jen několika významnějším serverům s antiislámskou tématikou, případně antiislámským hnutím, které mají své vlastní webové stránky. Jde tedy spíše o ilustraci daného problému, ne o vyčerpávající výčet těchto serverů. Jedním z největších a nejznámějších protiislámsky zaměřených serverů u nás je server Eurabia.cz2. Vznikl v roce 2005 a přináší tematicky laděné texty o islámu a islamizaci Evropy. Sdruţuje především autory varující před hrozbou islamizace Evropy a islámu samotného. Samotný server deklaruje na svých stránkách nezaujatost a pravdivost informací a distancují se od xenofobie a islamofobie. „Vytkli jsme si za cíl pravdivě informovat o rostoucím nebezpečí, které představuje plíţivé pronikání islámu do Evropy. Nikoliv však ve smyslu jakékoliv nesnášenlivosti 2
Dostupné z: www.eurabia.parlamentnílisty.cz
30
- důrazně se distancujeme od rasismu, xenofobie, náboţenské i národnostní nenávisti.“ (Kdo jsme, 2007) Vzhledem k obsahu textů na tomto serveru se však zdá, ţe toto prohlášení má za účel dostát jakési politické korektnosti a vyhnutí se nařčení z xenofobie vůči muslimům. Dále na svých stránkách server uvádí, ţe kolektiv autorů je otevřený, politicky i náboţensky neutrální. Šéfredaktorem je Edvard Steinský, do kolektivu autorů pak patří mimo jiné lidé, o jejichţ politické či náboţenské nezaujatosti lze pochybovat. Tento server je spíše pravicově orientován a je poměrně euroskeptický. Hála (2006) provedl obsahovou analýzu textů vystavovaných serverem Eurabia.cz. Vytýká jim především nedostatečné zdrojování převzatých textů, nahodilost výběru zpráv, častou neaktuálnost, tendence redakce manipulovat s obsahem. Uvádí, ţe Eurabia.cz rozhodně nepodává systematické a nezaujaté informace, texty se stále točí kolem údajného nebezpečí islamizace Evropy. Tomuto serveru je vytýkána především tendence problémy, o nichţ informuje, ideologizovat, namísto relevantní analýzy nebo věcného popisu. Serverem, který se projevuje otevřeně islamofobně je Pravda o islámu. Posláním těchto stránek má být dle jejich zakladatelů přinášet informace o islámu a šířit osvětu, upozorňovat veřejnost na údajné problémy spojené s tímto náboţenstvím. Zároveň se, stejně jako server Eurabia.cz, snaţí distancovat od xenofobie a jiné nesnášenlivosti. Sami uvádí, ţe „cílem těchto stránek není vzbuzovat nenávist vůči muslimům ani se nesnaţí fanaticky vystupovat proti islámu. Jejich účelem je upozornit laickou i odbornou veřejnost na problémy, které se sebou toto náboţenství nese, a nabídnout dostatek informací, na jejichţ základě si pak kaţdý můţe vytvořit svůj názor.“ (Prolog, nedat.) Server ovšem opět nepodává ucelené a systematické informace, o nezaujatosti nelze v případě tohoto serveru hovořit vůbec. Hned na úvodní stránce například najdeme tvrzení, ţe islám „učí nenávidět, přikazuje zabíjet nemuslimy, poniţuje ţeny a porušuje lidská práva. Islám je destruktivní a nebezpečný…“ (Prolog, nedat.) Tento server můţeme označit za tendenční, autoři textů si vybírají jen informace (např. verše z Koránu), které podporují jejich názor, ostatní neberou v potaz. Vytknout lze také nejasný původ serveru. Z jeho stránek nelze určit, kdo za Pravdou o islámu stojí, kdo je autorem textů, kdo za texty zodpovídá apod. Velká část textů je převzatá od jiných autorů bez dostatečného zdrojování. 31
Jako další příklad islamofobie na českém internetu lze uvést občanské sdruţení Antimešita o. s., které má své vlastní webové stránky a lze jej nalézt i na facebooku. Jde o lokální občanské sdruţení z Hradce Králové, které vzniklo jako iniciativa některých tamních občanů proti výstavbě mešity ve městě. Sdruţení zahájilo svou činnost v roce 2010 a má dnes jiţ několik poboček. Předsedou i mluvčím sdruţení je Ing. Valentin Kusák, který je známý svými nekompromisními a otevřeně islamofobními názory a postoji k islámu a muslimům. Mnoho jeho názorů je zveřejněno také na jeho blogu v rámci serveru Eurabia.cz. S jeho názory i činností samotného sdruţení nesouhlasí řada jiných lidí, jako příklad můţeme uvést českého islamologa Bronislava Ostřanského z AV ČR, který nesouhlasí s paušalizací a homogenizací muslimů, a názory V. Kusáka povaţuje za příliš radikální. Upozorňuje také na to, ţe Kusák ve svých projevech přirovnává islám k nacismu. (Rusek, 2014) Zaráţející a vyvolávající pochybnosti ohledně činnosti tohoto sdruţení je také fakt, ţe v současnosti je vstup na jejich internetové stránky chráněn heslem, takţe jejich obsah není volně přístupný. Posledním vybraným zástupcem islamofobních tendencí na českém internetu je hnutí, o kterém je v současnosti slyšet nejvíce a je také asi nejaktivnější v boji proti domnělému nebezpečí islamizace naší země. Je jím iniciativa Islám v České republice nechceme, které pouţívá také zkratku IVČRN. Iniciativa byla zaloţena lidmi, které dala dohromady facebooková stránka Islám v České republice nechceme. Islám v ČR nechceme na svých stránkách uvádí, ţe „se staví na obranu demokratické ústavy, sekulárního státu s demokratickým vládním zřízením, ústavou zaručující lidská práva a rovnost lidí bez rozdílu pohlaví, vyznání a sexuální orientace proti totalitním ideologiím a islámu jako nejagresivněji se šířící ideologii současnosti obzvlášť“ (O nás, nedat.). Hlavním představitelem IVCRN je Martin Konvička, docent na přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Jeho kontroverzními výroky proti islámu se jiţ zabývala etická komise Jihočeské univerzity, která se od Konvičkových aktivit zcela distancovala (Martin Konvička by mohl přijít o místo na univerzitě, 2015). Martinu Konvičkovi, respektive celému sdruţení, za které mluví, je vytýkána demagogie a uvádění zavádějících či zcela nepravdivých informací. Sdruţení IVCRN je také kritizováno za otevřeně islamofobní smýšlení, extremismus, xenofobii a někdy je dokonce obviňováno z protiústavnosti svého jednání (srov. Hyde Park: Martin 32
Konvička, 2015, Antiislamista Konvička pod lupou Demagog.cz: Víc nepravd neţ správných výroků, 2015). Iniciativa si totiţ klade za cíl vymýtit ze společnosti islám (ale ne muslimy jako lidi), coţ můţe být chápáno v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která zaručuje náboţenskou svobodu. Paradoxní je, ţe samotná iniciativa dle svých slov právě ústavu a tento konkrétní článek LZPS o svobodě vyznání hájí (viz výše). Iniciativu IVCRN zahrnulo Ministerstvo vnitra do čtvrtletní zprávy o extremismu, která vyhodnocuje čtvrté čtvrtletí 2014. V této zprávě je IVCRN zahrnováno do krajně pravicového extremismu a mimo jiné je obviňováno z kyberšikany některých veřejných činitelů i aktivních muslimů (Extremismus: Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2014, 2015).
33
3
ISLÁM JAKO HROZBA V dnešní společnosti stále, nebo moţná více neţ kdy dřív, panuje mnoho
obav z islámu. Ţijí mezi námi islamofobové, zakládají se spolky a různá sdruţení, která mají protiislámskou ideologii. O tomto problému pojednává předchozí podkapitola 2.4 Islamofobie. Tato kapitola se proto věnuje těm tématům a fenoménům, které jsou nejčastěji na islámské víře nebo kultuře vnímány jako hrozba, a které sice s islámem souvisí, často je však jejich důleţitost či význam v tomto náboţenství přeceňován či zveličován. Konkrétně jde o pojmy dţihád, islamizace a terorismus. Uvedené pojmy jsou skloňovány jak mnoha islamofoby, tak i dalšími lidmi, není výjimkou, ţe i lidmi veřejně známými, a to v nejrůznějším kontextu. Kapitola má za cíl podívat se detailněji na problematiku těchto jevů a poskytnout pokud moţno nezaujaté informace. Strach z islámu totiţ často pramení právě z neznalosti a nepochopení této víry a kultury.
3.1
Dţihád Pojem dţihád, nesprávně překládán jako „svatá válka“, je jedním z klíčových
pojmů islámské věrouky. Je to také pojem, který je v dnešní době často zneuţíván radikálními islámskými skupinami nebo jako ideový nástroj politické praxe. Je to na druhou stranu také pojem, který nahání hrůzu lidem na západě, protoţe jej často zneuţívají média, pro které je dţihád jako svatá válka vděčným tématem. Proto se následující text bude věnovat tomu, co je v islámu skutečně míněno pojmem dţihád. Dţihád je v pojetí islámské věrouky pojmem značně vágním. Značná rozvolněnost v jeho pojetí je dána jiţ v samých počátcích vzniku islámu, kdy se utváření muslimské obce v průběhu let (610 – 632) odrazilo v textech Koránu nejednoznačnými soudy (Mendel, 2010). Všechny verše je proto nutné chápat v kontextu, nevytrhávat je z něj, jinak je snadné pomocí vybraných vět podávat zkreslené informace, případně manipulovat s lidmi dle svých zájmů. Dţihád můţeme, spíše neţ jako svatou válku, chápat jako vynaloţení úsilí (Kropáček, 1992). Zahrnuje v sobě vše, co posiluje individuální a kolektivní zboţnost. Zároveň islámské právo předpokládá aktivní šíření islámu, a to i silou. Za konečný cíl je povaţována islamizace celého světa (Spencer, 2006). Níţe nyní uvádím několik 34
veršů z Koránu (Hrbek, 1991), které pojednávají o dţihádu, a ze kterých je také patrná nejednoznačnost soudů i to, jak snadno lze vytrhnout z kontextu fráze, které mohou podporovat určitý účel. „A bojujte na stezce Boţí proti těm, kdoţ bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdoţ se bezpráví dopouštějí.“ (2:190) „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyţeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vţdyť svádění od víry je horší neţ zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíţe Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliţe však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!“ (2:191) „Jestliţe však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný!“ (2:192) „A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboţenství patřit Bohu. Jestliţe však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.“ (2:193) „Nebudiţ ţádného donucování v náboţenství!…“ (2:256) „Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdoţ na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími, kdyţ není duši ţádné dáno, aby uvěřila jinak neţ z dovolení Boha, a kdyţ On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají“ (10:99 – 100) Vést dţihád je jednou ze základních povinností kaţdého muslima, stojící téměř na úrovni pěti pilířů víry. Za šestý pilíř víry ji však většina islámských právních škol nepřijala. Sám Mohammed rozlišoval velký a malý dţihád. Za velký dţihád (někdy označován také jako vnitřní) je povaţováno především úsilí v přemáhání vlastních vášní, věčný boj věřícího s pokušením. Za malý dţihád (někdy téţ vnější)je pak povaţováno šíření islámu, a to i mečem (zde se však myslí především obrana vůči vnějšímu nepříteli). Islámští právní znalci rozlišují čtyři roviny, v nichţ se můţe věřící účastnit dţihádu. Jsou jimi dţihád srdcem (prohlubování osobní zboţnosti, přemáhání pokušení apod.), dţihád jazykem (podpora a šíření islámské věrouky), dţihád rukou (zásluţná a charitativní činnost) a konečně jiţ zmiňovaný dţihád mečem (Mendel, 2010). Dţihád je povaţován za povinnost tzv. kolektivní. Kaţdý zdravý muţ je jí vázán, je-li třeba jeho osobního přispění. Padne-li v boji, tedy „na stezce boţí“, je 35
povaţován za mučedníka (šahíd) a čeká ho místo v ráji (Kropáček, 1992). Vést dţihád se však dá jak osobním nasazením, tak poskytnutím finanční či materiální pomoci. „Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma – kromě těch, kdoţ jsou neschopni – s těmi, kdoţ usilovně bojují na stezce Boţí majetkem svým i osobami svými…“(Hrbek, 1991, s.533, 4:95) Tím Korán rovněţ říká, ţe ti, kteří vedou dţihád, jsou nadřazeni ostatním, kterým je dále za jejich pohodlnost slibováno peklo.
3.2
Islamizace S dţihádem úzce souvisí pojem islamizace, která je podle Spencera (2006)
konečným cílem dţihádu. Islamizace je tak další pojem často skloňovaný především pravicovými extrémisty, ale i jinými odpůrci přítomnosti muslimské menšiny v Evropě (liberálními konzervatisty apod.), přičemţ se často mluví o „nebezpečí islamizace společnosti“. Tohoto termínu se často aţ tendenčně uţívá ke vzbuzení strachu z islámu a nevraţivosti vůči muslimům. Někteří lidé se skutečně obávají, ţe k islamizaci naší společnosti a tím potlačení naší kultury opravdu dojde, jiní dokonce zastávají názor, ţe islamizace Evropy jiţ skrytě a nenápadně probíhá (viz např. Wilders (2008) nebo Kovařík (2014)). Abychom se na tuto problematiku mohli podívat co nejobjektivněji, je nejprve nutné si pojem islamizace správně definovat a objasnit. Nový akademický slovník cizích slov definuje islamizaci stručně jako „zavádění, zavedení islámu, rozšiřování, rozšíření jeho vlivu“ (Kraus, 2005, s. 366). Crofter (2006, s. 228) definuje islamizaci podobně, a to jako „v původním významu šíření islámu do nových teritorií a mezi nové věřící, podobně jako např. christianizace“. Dále vysvětluje souhrnně pojmy islamismus, islamizace jako „soudobé hnutí usilující o větší prosazení islámu jak ve smyslu věroučném, tak ve společenském a právním uspořádání islámských států“ (Crofter, 2006, s. 228). V této práci je islamizace chápána spíše v souvislosti s evropskými státy neţ islámskými, jinak však lze Crofterovu definici pouţít bez výhrad. Islamizace tedy probíhá tehdy, vzrůstá-li počet vyznavačů islámu a jeho vliv ve společnosti. Jako jeden z hlavních prvků islamizace je často uváděno islámské právo šarí’a. Pokud vyjdeme z předchozích definic, je zřejmé, ţe islamizace opravdu snad ve všech evropských státech (včetně ČR) jiţ probíhá, přičemţ jde o demografickou 36
islamizaci. Muslimská menšina se v těchto státech rozrůstá, a to především třemi způsoby. Za prvé jde o imigranty, za druhé o nově narozené muslimy (tedy potomky imigrantů) a za třetí o konvertující Evropany. Otázkou ale přesto zůstává, zda je třeba se islamizace obávat. Jestli opravdu v důsledku islamizace dojde k potlačení naší původní kultury, musíme se obávat zavedení práva šarí‘a apod. Je nutné si uvědomit, o jaké menšině tady mluvíme. V Evropě ţije asi 56 milionů muslimů, to znamená, ţe tvoří 7,6% celkové populace (Europe Muslim Population in 2014, nedat.). Navíc do této statistiky byly započítány všechny státy Evropy, tedy i státy Balkánu jako Kosovo (90% obyvatel), Albánie (80%) nebo Bosna a Hercegovina (60%), kde má islám historickou tradici a není jen otázkou posledních let. Ze států, kam islám přišel převáţně s imigranty, ţije nejvíce muslimů ve Francii (9,6%), Rakousku (6,2%) a Švýcarsku (5,7%). Při těchto počtech je zřejmé, ţe jde v Evropě skutečně pouze o menšinu a obavy z kulturně-civilizačního ohroţení jsou liché. Odpůrci islámu, islamofobové apod. však často argumentují demografickými údaji o průměrné porodnosti. Úhrnná plodnost je a v novodobé historii vţdy byla v islámských zemích, ze kterých muslimové přicházejí, vyšší, neţ v Evropě. Evropské země jsou v posledních desetiletích charakteristické stárnutím populace a sniţováním počtu původních obyvatel. Zatímco celkově je průměrná porodnost v Rakousku 1,3 dítěte na ţenu, u muslimské populace je to 2,3. Ve Švýcarsku je to 1,5 dítěte na ţenu, přičemţ u muslimské populace 2,4. Ve Velké Británii je průměrný počet dětí na ţenu 1,6, Pákistánky zde ale mají v průměru 4,7 dětí a bangladéšské ţeny 3,9 dětí (Vejrosta, 2010). Z uvedených dat je tedy zřejmé, ţe muslimská populace se v Evropě rozrůstá rychleji neţ původní obyvatelstvo, přesto však podle všech prognóz bude v dohledné době muslimská populace stále výrazně v menšině (např. 18% v Rakousku v roce 2050) (Vejrosta, 2010). Podle Klvani (Klvaňa mírní obavy z údajné islamizace Evropy. Muslimové prý nejsou nepřátelé, 2015) je navíc většina z evropských muslimů umírněná, často se o politické dění ani nezajímají a nedají se přiřadit k islámským fundamentalistům, u kterých uţ podle něj ani o islámu jako náboţenství mluvit nemůţeme. Většina muslimů přišla do Evropy za větším bezpečím, prací, kvůli lepšímu sociálnímu systému atd. Tvrdit, ţe se do naší západní společnosti tito lidé stěhují proto, aby mohli vést islamizaci zevnitř (např. Wilders, 2008), zavání aţ konspirací. 37
Klvaňa tak částečně nepřímo odpovídá na otázku, kterou si klade Steyn (2006). Tedy zda se můţe společnost islamizovat po stránce demografické, aniţ by se čím dál víc islamizovala po stránce politické. V souladu s tím, jak přibývá v Evropě muslimů, přibývá i politiků z muslimského prostředí. Většina z nich se však angaţuje v politických stranách, které nemají s jejich náboţenstvím nic společného (Strana zelených, Konzervativní strana apod.). V Evropě jiţ bylo zaloţeno i několik zcela islámských stran, ţádná z nich doposud nebyla extremistického charakteru, avšak nenašly pevnou voličskou základnu a nepodařilo se jim v politice významněji prosadit (Vejrosta, 2010). Většího úspěchu, neţ islámské politické strany, dosahují strany nacionalistické, protiislámské, tedy takové, které se staví proti šíření islámu v dané zemi. Uskutečnilo se dokonce setkání těchto nacionalistických stran napříč Evropou, a to roku 2008 v Jeruzalémě, kde si strany vyměňovaly názory a zkušenosti (Wilders, 2008). Spíše neţ vlnu politické islamizace, tak lze v posledních letech v západní Evropě pozorovat vlnu politické antiislamizace.
3.3
Hrozba terorismu Mnoho lidí se obává islámu a muslimů především proto, ţe je mají spojené
s terorismem. Toto, ač iracionální, spojení nabylo na své síle především po útocích 11. září 2001, ke kterým se přihlásili islamističtí teroristé. Celý svět zůstal tímto teroristickým aktem doslova paralyzován, nic tak velkého dříve ani později v historii teroristé neuskutečnili. Od tohoto data můţeme bez nadsázky datovat nové vnímání terorismu i boje proti němu. A domníváme se, ţe se lidé po tomto hrůzném činu stali citlivější právě na spojení islám a terorismus. Terorismus mají spojený s muslimským náboţenstvím a naopak. Terorismus má však mnoho podob a forem a dávat rovnítko mezi terorismus a muslimy je naprosto scestné. Cílem této kapitoly je proto podat nezaujaté informace, které mohou slouţit k lepšímu pochopení fenoménu muslimských teroristů i terorismu obecně. Věnuje se proto pojmu terorismus i jeho jednotlivým typům, s důrazem na terorismus páchaný ve jménu Alláha.
38
3.3.1
Terorismus a jeho druhy Pod pojmem terorismus se neskrývají pouze sebevraţední atentátníci
s Koránem pod paţí, i kdyţ si mnoho lidí při slově terorista představí právě tento obrázek. Terorismus má mnoho forem a podob a jeho definice je velmi náročná, coţ je mimo jiné způsobené i tím, ţe terorismus a teroristické organizace ve světě se stále mění a vyvíjejí. Terorismus se stal nevyhnutelným společenským jevem, motivy teroristických skupin jsou různé, většinou však terorismus překračuje hranice států a proto je boj proti němu tak náročný, nicméně nutný. Slovo teror je odvozeno z latinského terrere, coţ znamená strašný, hrozný. Pojem terorismus v sobě tedy zahrnuje takové činnosti a metody, které pocity strachu a hrůzy vyvolávají. Asi neznámější a nejrozšířenější definicí terorismu je definice vzniklá v USA v roce 1980, podle které se dodnes posuzují a hodnotí teroristické činy. „Terorismus je propočítané násilí nebo hrozby násilím, obvykle zaměřené proti nezúčastněným osobám s cílem vyvolat strach, jehoţ prostřednictvím jsou dosahovány politické, náboţenské nebo ideologické cíle. Terorismus zahrnuje i kriminální zločiny, jeţ jsou ve své podstatě symbolické a jsou cestou k dosaţení jiných cílů, neţ na které je kriminální čin zaměřen“ (Brzybohatý, 1999, s. 11). Ve všech definicích terorismu je zdůrazňováno, ţe jde o plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, které slouţí jako prostředek k dosaţení vytyčených cílů. Brzybohatý (1999) dále uvádí, ţe za teroristický čin musíme nutně povaţovat jakýkoli násilný čin jednotlivce nebo skupiny, který s sebou přináší politické důsledky, ohroţuje nezúčastněné osoby nebo má velký psychologický účinek na velkou část společnosti. Ve státech, kde nejsou volby, a svoboda slova je omezena, se opozice často uchyluje k násilí, které vnímá jako jediný moţný prostředek. K násilí rovněţ inklinují menšiny, které se cítí být vyloučeny ze společnosti (Světový terorismus: encyklopedie, 2001). Vzhledem k neustálému vývoji a své dynamičnosti je terorismus velmi obtíţné klasifikovat. První pokusy o identifikaci jeho typů učinil v roce 1964 Thomas P. Thornton. Ten rozeznával terorismus vynucený a agitační. Obecně můţeme terorismus dělit podle čtyř kritérií: podle ideologie, podle cílů, kterých chtějí teroristé dosáhnout, podle zaměření násilí a podle historického původu skupiny (Světový terorismus: encyklopedie, 2001). Následující dělení v této práci vychází
39
z knihy Světový terorismus: encyklopedie (2001) a jde o dělení podle ideologie teroristických skupin. Jedním z prvních druhů terorismu je nacionalistický terorismus. Jedná se o aktivity, jejichţ cílem je cílem je určitá separace od většího územně správního celku, tedy odtrţení od mocnosti, která má danou oblast ve sféře svého vlivu, a kdy členové teroristické organizace se snaţí o vznik nezávislého teritoria. Příkladem takové organizace můţe být baskická ETA nebo irská IRA. Teroristy, kteří usilují o svrţení ústavní vlády, protoţe je to součástí jejich programu společenských změn, můţeme označit termínem revoluční teroristé. Tito teroristé jsou většinou zaměřeni levicově (např. marxistické proudy), není to však podmínka a jsou známi i pravicoví revoluční teroristé (např. Nacistická strana v Německu 30. let). Revoluční druh terorismu si klade za cíl totální destrukci stávajícího politického systému a jeho nahrazení novým. Do čela se přitom dostává skupina revolucionářů. Problémy, které ve společnosti vyvstávají a mohou vést aţ k revolučnímu teroru, se týkají především určitých sociálně patologických jevů ve společnosti. Dalším typem terorismu je extremismus krajní pravice. Extremismus je politický postoj, který na běţně uţívané pravo – levé stupnici zaujímá krajní pozici. Za jeden ze základních principů je povaţována myšlenka, ţe určitá skupina lidí je nadřazená ostatním. Příslušníci krajní pravice se často ideově orientují na odkaz Třetí říše a rasovou čistotu. Ideologie se pak kombinuje s přesvědčením o legitimnosti pouţití násilí. K nepřátelství proti rasovým menšinám a přistěhovalcům často vedou špatné ekonomické podmínky ve společnosti. V dnešní době činnost pravicových extremistů narůstá po celém světě, Evropu nevyjímaje. Činnost jednoúčelových teroristických skupin bývá zaměřena pouze k jednomu společenskému problému. Svými akcemi se snaţí na problém upozornit, vyvolat ohledně něj diskusi a problém eliminovat. Tyto skupiny jsou přesvědčeny o jedinečnosti daného problému, mají za to, ţe neřešení problému by mohlo způsobit ve společnosti problémy jiné, daleko závaţnější. Uchylují se k násilí aţ poté, co podle svého vlastního přesvědčení vyčerpali všechny moţné dostupné prostředky, které šlo nenásilnou cestou pouţít.
40
Dalším typem terorismu je domácí versus mezinárodní terorismus. Některá teroristická hnutí se zaměřují jen na ovlivnění domácí politické scény (např. antipotratoví teroristé), většina teroristů má však částečný punc mezinárodnosti. Právě tento prvek znesnadňuje vymýcení terorismu a činí spolupráci mezi státy v boji proti terorismu tolik důleţitou. Příkladem vnitrostátního terorismu můţe například Ku-Klux-Klan v USA. V případě mezinárodního terorismu jde o činnosti, jeţ přesahují jedné země a teroristické akty ohroţují integritu více zemí. Mezinárodní terorismus můţe ale také spočívat v podpoře terorismu určitým státem. Ten například můţe poskytovat určitou pomoc teroristickým skupinám operujícím na cizích územích. Příkladem takového státu je například Írán. Dále můţeme rozlišovat terorismus státní versus nestátní. Zatímco nestátní terorismus není ţádným způsobem státem podporován, státní terorismus, jak uţ název napovídá, se nějakým způsobem váţe na státní systém. Můţeme rozlišovat tři formy státního terorismu. V prvním případě jde o aktivity, kdy dochází k zastrašování obyvatelstva ze strany státních orgánů (např. SSSR za vlády Stalina). Dále můţeme za státní terorismus povaţovat také kontrolu a ovládání určité teroristické organizace v zahraničí. Státním terorismem je ale také míněno podporování (finanční, materiální apod.) určité teroristické skupiny na jiném území. U posledních dvou uvedených forem státního terorismu jde především o rozvrácení či destabilizaci systému na území jiného státu, čehoţ pak stát podporující teroristy vyuţije ve svůj prospěch. Poněkud bizarním dělením se můţe zdát rozdělení terorismu na městský a venkovský. Městské prostředí poskytuje teroristickým skupinám mnohem větší anonymitu, moţnost odhalení je zde mnohem niţší. Anonymita na venkově je, vzhledem k menšímu počtu i pohybu obyvatel, výrazně menší. Zpravidla, pokud teroristická skupina operuje na venkově, svou činnost zde spíše jen logisticky organizuje a samotný útok je veden jinde. Posledním typem terorismu je pak podle uvedené encyklopedie terorismus náboţenský. Náboţenství a terorismus mají dlouhou společnou historii, nejde o otázku několika posledních desítek let. Náboţenství v posledních letech znovu začalo stoupat v ceně a s tím vzrůstá i počet teroristických skupin s náboţenskou ideologií. Zatímco v roce 1968 měla náboţenský charakter jedna z jedenácti teroristických skupin, v roce 2001 to byla jiţ celá čtvrtina. Přestoţe má však mnoho 41
teroristických hnutí náboţenské pozadí, prolíná se tento aspekt s aspekty politickými, nacionalistickými a separatistickými, které mnohdy převaţují. Cíl spatřují náboţenští teroristé ne v určité změně ve společnosti, ale jiţ v násilí samotném. Rozdíl mezi náboţenským a světským terorismem spočívá také v „publiku“, na které jsou jejich aktivity zaměřené. Zatímco světští teroristé se svými činy pokouší oslovit své sympatizanty, náboţenští teroristé povaţují svůj boj za „totální válku“, kde je legitimním terčem kaţdý, kdo nevyznává danou víru. Akty násilí si ospravedlňují náboţenstvím. Náboţenští teroristé vidí sami sebe mimo systém, který podle nich nestojí za záchranu. Tento pocit odcizení umoţňuje náboţenským teroristům pouţívat daleko ničivější násilí proti daleko většímu počtu lidí. Náboţenské extremistické skupiny v současnosti představují odlišné a potenciálně daleko vraţednější nebezpečí, neţ tradiční terorismus. 3.3.2
Terorismus ve jménu Alláha Podle tohoto dělení můţeme konstatovat, ţe násilí páchané s odvoláváním
se na Korán, islámskou víru či dţihádistický boj, spadá do kategorie náboţenského terorismu. Právě terorismus, jehoţ ideologií je islám, a který je často označován jako islámský či muslimský, ačkoli toto označení mnoho muslimů uráţí, je předmětem této kapitoly. Váţe se k islámskému fundamentalismu a islamismu, budeme jej proto na následujících řádcích označovat jako terorismus islamistický, i kdyţ ani toto označení nemusí být ve všech případech korektní. Jde o druh terorismu, o kterém je slyšet především v několika posledních desetiletích, nejvíce pak po útoku na World Trade Center a Pentagon 11. září 2001. Tento teroristický čin lze bez nadsázky povaţovat za mezník jak ve vnímání terorismu obecně, tak ve světovém boji proti němu.
Po těchto událostech je
ve společnosti často spojován obecný pojem terorismus či terorista právě s islámem, i kdyţ terorismus ve jménu islámu není zdaleka jediným typem terorismu, který v současnosti ve světě existuje. Ve skutečnosti je počet teroristických útoků motivovaných islámem téměř zanedbatelný. V USA to bylo v letech 1980 aţ 2005 pouze 6% všech teroristických útoků a i dnes se toto číslo odhaduje daleko pod 10% (Non-Muslims Carried Out More than 90% of All Terrorist Attacks in America, 2013). V Evropě jsou to čísla ještě niţší. Podle Europolu (Müller, 2015) jsou náboţensky motivovány pouze 2% teroristických činů spáchaných na území 42
Evropské unie. Islamistické teroristické útoky na sebe strhávají pozornost částečně díky vyššímu počtu obětí při jednotlivých útocích, především pak ale rétorikou, kterou pachatelé pouţívají, a která významně působí na psychiku lidí (Müller, 2015). I přes tyto procentuálně zanedbatelné počty náboţensky motivovaných teroristických činů však není radno islamistický terorismus podceňovat. Přesto znamená problém, který je třeba řešit, a to především kvůli nárůstu (ač mírnému) takto motivovaných útoků, tak také kvůli radikalizaci některých skupin. Základy moderního náboţensky motivovaného terorismu, jehoţ cílem je nastolení fundamentalistických reţimů, byli radikální muslimští revolucionáři, kteří v roce
1979
svrhli
íránského
šáha.
Cílem
těchto
nově
vzniklých
fundamentalistických hnutí bylo obnovení muslimské kulturní a politické samostatnosti v arabských státech na Blízkém východě a v Africe. Nejvyšším cílem je pak zavedení šarí‘i. Hlásají, ţe islám je řešením všech problémů v současnosti. Terorismus je přitom častým prostředkem k dosahování jejich cílů (Světový terorismus: encyklopedie, 2001). Přitaţlivost fundamentalismu byla způsobena několika důvody. První vyplynul z neschopnosti nenáboţenských politických stran, které nedovedly zajistit muslimům ani blahobyt, ani výsadní postavení v zemích Blízkého východu. Tehdejší reţimy se také snaţili přiblíţit se západu, modernizovat islám, nacionalismus jim byl mnohdy bliţší neţ islámské tradice a vzory. Tento přístup vyvolával u mnohých krizi identity. Nebyli spokojení s vývojem ve své zemi, nechtěli přijmout západní kulturu se vším všudy a zároveň jejich stará kultura byla povaţována za překonanou. Lidé se tak proto často při hledání své identity vraceli k islámu a hodnotám v něm obsaţených. Zároveň tím dávali najevo, ţe nehodlají přijmout západní hodnoty a ţivotní styl. Výzvy k reislamizaci nenašly ţivnou půdu pouze u starší generace, ale slyšeli na ni také (a moţná především) mladí lidé, často ze středních vrstev obyvatel. K reislamizaci se hojně hlásili studenti univerzit i pedagogové. Právě u mladé populace, které je v muslimské populaci většina, tak našly výzvy k příklonu k tradicím největší podporu. Mladí lidé jsou zároveň nejcitlivější k projevům společenské nespravedlnosti a k přijímání radikálních názorů (Křikavová, 2002). Co na teroristických činech způsobených islamisty děsí snad nejvíce, je způsob provedení. Často jde o sebevraţedné atentátníky, kteří dobrovolně zahynou při útoku. Jsou odhodlaní a většinou mladí. Tak odhodlaní, aţ fanatičtí, ţe jsou 43
ochotni obětovat svůj vlastní ţivot. Západní kultura nemůţe pochopit, jak je moţné, ţe existuje společenská skupina lidí, která dovede uvaţovat v intencích sebevraţedného jednání. Je nutné si uvědomit, ţe sebevraţedné zabíjení k islámu jako náboţenství nikdy nepatřilo a nepatří, nenajdeme pro něj podporu v Koránu. Ten naopak sebevraţdy odmítá: „Rozdávejte na stezce Boţí, avšak nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama! ...“ (2:195), „…a nepřivozujte si smrt!“ (4:29). Také Mohammed podle hadíthů sebevraţdu rozhodně odsuzoval. Na druhou stranu islámské právní i kulturní povědomí chová padlé za víru ve velké úctě, a to tedy včetně sebevraţedných atentátníků. Odměnou je jim ráj, a to bez čekání na soudný den (Kropáček, 2002). Představa okamţité odměny, ráje, kde se člověk můţe setkat s největšími imámy, je pro mnohé lákavá. Dále pak, pokud pátráme po důvodech sebevraţedně útočného jednání, hraje roli také nedostatečné vzdělání. Ne všichni muslimové jsou sečtělí v Koránu. Někteří toho potom zneuţívají, vytrhávají verše Koránu z kontextu a vykládají Korán tak, aby vyhovoval jejich plánům. Snaţí se přesvědčit druhé, především mladé muţe a hochy, kteří jsou radikálnější, manipulovatelnější a ovlivnitelnější, aby se sami stávali mučedníky. Nejvhodnější podhoubí nalezly sebevraţedné útoky v šíitském prostředí. Pokud jde o výběr atentátníka, tak je dále třeba říci, ţe tento je prováděn pomocí losu a jedinci, kteří jsou „obdarováni“ touto moţností, jsou následně podrobeni určitému náboţenskému „školení“. Je jim například také vštěpováno, ţe pokud je Alláh bude chtít přijmout za mučedníka, dovolí jim odpálit náloţ na svém těle. V případě, ţe by toho nebyli hodni, k explozi nedojde (Olšer, 2001). Ani terorismus obecně není islámem nijak schvalován. Naopak ten, kdo jako terorista ve jménu Alláha zabíjí, je nepřítelem islámu. Muslim můţe na druhého člověka útočit jen v obraně, na neútočícího člověka muslim útočit nesmí. To dokládají i některé verše z Koránu. „A bojujte na stezce Boţí proti těm, kdoţ bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdoţ se bezpráví dopouštějí.“ (2:190) „… Avšak nebojujte s nimi poblíţe Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. …“ (2:191)
44
Některé skupiny si však výklad Koránu přizpůsobily a své násilné činy vysvětlují jako oprávněné. Argumentují tím, ţe USA, případně Izrael jsou země Satana. Neustále muslimské státy ohroţují svou ekonomickou silou, bombardují výdobytky západní kultury, a tím následně ohroţují muslimské tradice a kulturu (Olšer, 2001). Proto je podle těchto skupin třeba vést neustálý boj proti západním státům. Existuje řada teroristických organizací, které se hlásí ideologicky k islámu. Zda lze v jejich podání ještě hovořit o islámu, je věc druhá. Nejznámější z nich jsou Al-Káida, Hisballáh, Hamás, Taliban a mnoho dalších. V čele Al-Káidy, coţ je islamistická teroristická organizace, která působí téměř celosvětově a má řadu odnoţí a příbuzných organizací, stál řadu let saúdskoarabský multimilionář a asi nejznámější terorista historie Usáma bin Ládin. Ten se také jménem organizace přihlásil k útokům z 11. září 2001, i kdyţ se tak stalo aţ několik měsíců po útoku (Mylroie, 2006). Usáma bin Ládin byl zabit při vojenské operaci v roce 2011 v Pákistánu, nicméně organizace funguje dál. Původní odnoţí Al-Káidy, která později zesílila natolik, ţe se mohla odštěpit, je také Islámský stát. Islámský stát (IS), také označován jako Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) nebo Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS), je v současnosti nejaktivnější a nejradikálnější teroristická organizace, jejíţ činnost je velmi rozsáhlá a má dopady celosvětově. IS je radikální islamistická teroristická organizace, jejíţ počátky se datují jiţ do roku 1999, a která operovala především na území Iráku, později i Sýrie. Do roku 2014 spadala pod Al-Káidu. Ideově se s ní však stále více rozcházela (Al-Káida vyzývala IS k zmírnění páchaného násilí), aţ se v lednu 2014 od Al-Káidy odštěpila a na dobytém území částí Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný stát, který však zatím není uznáván ţádným jiným (Beauchamp, 2014). V červnu 2014 pak vyhlásili toto území chalífátem, tedy islámským státem, v jehoţ čele stojí skupina náboţenských autorit v čele s chalífou, který je povaţován za následovníka Mohammeda (What’s the appeal of a caliphate?, 2014). Cílem IS bylo vyhlásit vlastní stát a vyhlásit na tomto území chalífát, coţ se jim jiţ podařilo. Nyní je jejich dalším cílem vyhlášení chalífátu na území všech zemí, které byly někdy v historii pod muslimskou vládou. Cílem je tedy sdruţit a sjednotit všechny muslimy pod světovým chalífátem (Condon, 2014). IS je známý svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šarí’a. Svých cílů dosahuje za pouţití aţ extrémního násilí a krutosti, je nechvalně proslulý násilím páchaným na obyvatelstvu, které je 45
zaměřené hlavně na ty, kteří vyznávají jiná náboţenství neţ sunnitský islám, ale i zabíjením novinářů a jiných cizinců. V závěru kapitoly je třeba zdůraznit, ţe nejen západní státy a „naše“ civilizace odsuzuje terorismus. Podobný názor, tedy ţe teroristy je nutné dopadnout a potrestat tak, aby netrpěli další nevinní, sdílí také většina muslimů. Muslimští intelektuálové se ohrazují proti tvrzení amerických a evropských médií, ţe boj proti terorismu má za cíl chránit hodnoty západní civilizace. Upřesňují, ţe má za cíl chránit hodnoty všech slušných lidí všech náboţenských tradic, to znamená i muslimů.
46
4
ISLÁM VE ŠKOLNÍCH OSNOVÁCH Práce se soustřeďuje na to, jak čeští středoškoláci vnímají islám. Jaké jsou
jejich názory na muslimy a postoje k tomuto náboţenství. Na utváření těchto názorů a postojů má kromě médií podstatný vliv také škola. Zde by se měli studenti nejen dovědět nezaujaté informace, ale také se formou různých výukových metod seznámit s tímto náboţenstvím tak, aby byli schopni si vytvářet zdravé a otevřené postoje nejen k islámu a muslimům, ale samozřejmě také k jiným náboţenstvím, kulturám atd. Pojetí učiva ve školách by mělo napomoci k bourání předsudků a stereotypů a naopak k vytváření občanské společnosti, kde existuje pluralita smýšlení a světonázorů. Proto je také nezbytné se v teoretické části práce zaměřit na to, jak je islám jako téma zařazen v učebních osnovách škol, kam spadá v rámci rámcově vzdělávacího programu, kterým se školy řídí, případně jak je na školách pojata multikulturní výchova obecně.
4.1
Rámcový vzdělávací program Aby byla zajištěna určitá kvalita výuky na všech školách v celé ČR, je třeba
státu, aby na kvalitu a obsah výuky na jednotlivých školách nejen dohlíţel (např. Česká školní inspekce), ale také aby školám poskytl určitý rámec a standardy, kterých se při tvorbě osnov budou drţet. Z tohoto důvodu vznikl v roce 2001 Národní program rozvoje vzdělávání, tzv. Bílá kniha. Dokument formuje vládní strategii v oblasti vzdělávání, přičemţ tato strategie odráţí celospolečenské zájmy. Dokument vyjadřuje ideová východiska, obecné záměry a akční programy, jimiţ má být usměrňován rozvoj vzdělávací soustavy. Měl by být závazným základem, z něhoţ budou vycházet konkrétní realizační plány resortu (Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání…, 2002). Dalo by se tedy říci, ţe Bílá kniha ideově zastřešuje vzdělávání v České republice a na jejím základě se pak tvoří vzdělávací programy. Do vzdělávání v České republice byl dále na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zaveden systém více úrovní tvorby 47
vzdělávacích programů, coţ zásadně změnilo systém kurikulárních dokumentů. Na státní úrovni tak vznikly rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Ty vymezují závazné „rámce“ pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní a střední vzdělávání). Konkretizují obecné cíle vzdělávání, specifikují klíčové kompetence důleţité pro rozvoj osobnosti ţáků, vymezují věcné oblasti vzdělávání a jejich obsahy, charakterizují očekávané výsledky vzdělávání a stanovují rámce a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů, včetně učebních plánů (Rámcové vzdělávací programy, nedat.). Na základě rámcových vzdělávacích programů (státní úroveň) a pravidel v nich stanovených si jednotlivé školy vytvářejí své realizační programové dokumenty – školní vzdělávací programy (školní úroveň). Podle ŠVP se uţ konkrétně uskutečňuje výuka na jednotlivých školách (Rámcové vzdělávací programy, nedat.). ŠVP musí být v souladu s poţadavky RVP, které jsou jim nadřazeny. 4.1.1
Průřezové téma multikulturní výchova Průřezová témata jsou témata, která by měla prostupovat celou školní
výukou. Měla by být pojítkem mezi všemi nebo větším počtem vyučovacích předmětů i mezi výukou, ţivotem ve škole i mimo školu. Především by měla podpořit výchovnou funkci vzdělávání. Průřezových témat je do RVP zařazeno šest: Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana, která je však zařazena pouze v RVP pro základní vzdělávání (Tupý, 2005). Průřezové téma multikulturní výchovy má studenty připravovat na ty aspekty ţivota společnosti, které souvisejí s kulturní a sociální rozmanitostí. Očekává se totiţ, ţe vlivem evropské integrace a globalizace se studenti budou stále více dostávat do styku s jinými etniky a kulturami. „Nutnost MKV vychází také z pokračujícího procesu sociálního propadu některých menšin, s čímţ se pojí i narůstající nevraţivost mezi majoritou a sociálně vyloučenými skupinami, provázená vznikem či posilováním negativních etnických stereotypů (v ČR především Romové a vztah majority vůči nim). Negativní aspekty mezikulturních kontaktů, jako jsou xenofobie, intolerance a rasismus, navíc ohroţují soudrţnost demokratické společnosti a jejich děsivé 48
důsledky v podobě xenofobních či nacionálních vášní nakonec znamenají ztrátu pro všechny, nikoli jen pro příslušníky minorit. Proto se multikulturní výchova stala standardní součástí vzdělávacích strategií demokratických zemí.“ (Buryánek, 2006) Průřezové téma multikulturní výchova obsahuje pět tematických sad: Kulturní diference, Lidské vztahy, Etnické a náboţenské skupiny v ČR, Multikulturní společnost a Princip sociálního smíru a solidarity. Multikulturní výchova by měla probíhat interaktivní formou, neboť jejím cílem by měla být především změna postojů a chování, nikoliv pouze změna znalostí, jako je tomu u klasických vzdělávacích témat českého školství (Buryánek, 2006). Zároveň by se také měla kaţdá škola snaţit o vytvoření (nejen) multikulturně vstřícného klimatu celé školy (otevřenost, partnerství, dialog, kooperace) tak, aby šla sama v tomto tématu příkladem svým ţákům a studentům. Multikulturní výchova u ţáků rozvíjí především občanské, sociální a personální kompetence. V rámci multikulturní výchovy se tak moţná studenti nedovědí příliš mnoho přímo o islámu jako náboţenství, měli by však získat takové kompetence, aby k islámu i muslimům přistupovali otevřeně, tolerantně, zdravě kriticky a s respektem. To samozřejmě neplatí jen pro islám nebo muslimy, ale pro jakékoli další kulturně, náboţensky, ideově či jinak odlišné skupiny. 4.1.2
Občanský a společenskovědní základ Největší potenciál pro zařazování prvků multikulturní výchovy má vzdělávací
oblast Člověk a společnost s obory Občanský a společenskovědní základ a Dějepis. Podívejme se tedy nyní blíţe na předmět Občanský a společenskovědní základ, kam je téma islámu přímo zařazeno. Vzdělávací obor Občanský a společenskovědní základ (dále OSZ) je povinnou součástí vzdělávání vymezeného v RVP pro gymnaziální vzdělávání. Navazuje na obor Výchova k občanství, který je realizován na základních školách. Postavení vzdělávacího oboru OSZ v gymnaziálním vzdělávání vyplývá z jeho významu pro praktický ţivot. OSZ si klade za cíl vybavit ţáky základními poznatky o společnosti a její struktuře a v co největší šíři a rozmanitosti osvětlit sociální fenomény a procesy, které vstupují do našeho kaţdodenního ţivota a ovlivňují jeho průběh. OSZ má multidisciplinární povahu, zahrnuje aplikované poznatky těch společenskovědních oborů, které mají význam pro orientaci ţáků v sociální realitě 49
a utváření mezilidských vztahů. Jde zejména o aplikované poznatky z psychologie, sociologie, politologie, práva, teorie mezinárodních vztahů, filozofie, etiky a religionistiky (kam přímo spadá téma islámu). Neopominutelnou sloţkou vzdělávacího oboru OSZ je i afektivní rovina vzdělávání. Jde zde o kultivaci citové stránky osobnosti ţáků, která se promítá do jejich kaţdodenního chování a jednání. Vymezeným vzdělávacím obsahem se významně prolíná hodnotová výchova. Odlišnost OSV od tradičního pojetí Základů společenských věd (ZSV) spočívá především v redukci a zúţení obsahu. Dále také v odklonu od přílišné akademičnosti vzdělávání s důrazem na praktické poznatky důleţité pro ţivot a na jejich aplikaci v reálných situacích (Horská, 2006). V rámci OSV by tedy studenti měli získat faktické vědomosti o islámu jako jednom ze světových náboţenství (oblast religionistika), ale měli by také toto téma zpracovat na afektivní rovině. Měl by být zřejmý také posun nebo změna v oblasti postojů a chování studentů. Opět platí, ţe by studenti měli získat takové kompetence, aby k islámu i muslimům přistupovali otevřeně, tolerantně, zdravě kriticky a s respektem, zároveň však jiţ také se základními vědomostmi o této víře.
4.2
Projekt Muslimové očima českých školáků Za zmínku v této kapitole stojí také projekt Muslimové očima českých
školáků. Jde o projekt, který vznikl jako reakce na latentní islamofobii v naší společnosti a nedostatečnou informovanost veřejnosti, především mladé generace, o islámu. Projekt je zaměřen především na studenty středních škol a jeho cílem je poskytovat „informace, za jejichţ faktickou správností stojí nejen autoři, ale i přední čeští odborníci na islám, kteří všechny publikované texty kontrolují, komentují a opravují nedostatky. Kromě toho nabízíme školám i dalším institucím workshopy a další programy a i pro širokou veřejnost připravujeme materiály a akce, během nichţ budou mít moţnost se setkat s muslimy i odborníky zabývajícími se islámem, poznat je a teprve poté si utvořit názor.“ (O projektu, nedat.) Zakladatelkami projektu jsou Lucie Sedláčková a Kláry Popovová, které se islámem zabývají. Obě se shodly na tom, ţe pouhé informování o nepříznivé situaci ohledně islámu v ČR prostřednictvím odborných článků či prací není zřejmě optimální cestou k otevřenější společnosti, a tak vznikla myšlenka vzdělávacího 50
projektu určeného pro středoškoláky, jejich učitele i širší veřejnost. Informace o projektu lze nalézt na internetových stránkách www.muslimove.cz, ze kterých také vychází text této podkapitoly. Projekt je financován z grantu od Americké ambasády v Praze za podpory Nadace Anny Lindh a Evropské komise. Do financování není zapojena ţádná z muslimských zemí či ambasád ani instituce, které jsou s islámem úzce spjaté (O projektu, nedat.). V rámci projektu bylo provedeno šetření na 788 ţácích z 11 škol v ČR. Bylo zjištěno, ţe témata spojená s islámem a muslimy se na českých gymnáziích a středních školách vyučují nejčastěji v hodinách dějepisu, zeměpisu či základů společenských věd, výjimečně se pak probírají i v jiných předmětech, například německém či anglickém jazyce. Pro takřka 90 % dotázaných představují významný zdroj informací o islámu média, přičemţ na druhém místě stojí se 71 % škola. Navzdory tomu, ţe jsou školy druhým nejdůleţitějším zdrojem informací o islámu, věnují se tomuto tématu podle mínění 60 % studentů spíše okrajově a důraz kladou více na stručné dějiny a zeměpisné údaje neţ na současné problémy a aktuální otázky (Ţáci středních škol a jejich pohled na islám, nedat.). Škola proto často není schopná uvést na správnou míru informace předávané médii. Projekt se také zaměřil na analýzu českých učebnic a zastoupení a pojetí tématu islámu v nich. Tématika islámu je zahrnuta v učebnicích dějepisu, společenských věd a zeměpisu. Výsledky analýzy upozorňují na důrazné odlišování na „my“ a „oni“ (tj. evropská civilizace neboli „Západ“ na jedné straně a „islámská civilizace“ na straně druhé) v českých učebnicích. Toto zdůrazňování jinakosti je bohuţel i jedním z hlavních předpokladů pro vznik xenofobie a přesvědčení o neslučitelnosti těchto dvou kultur. Významným rysem je i mozaikovitost a útrţkovitost informací o islámu. V učebnicích společenských věd najdeme popis islámu především v kapitolách věnovaných světovým náboţenstvím. Texty zmiňují počátky islámu a stručně jej popisují. Tématu se však věnují velmi okrajově, někdy dokonce pouze na jednom aţ dvou odstavcích, coţ je rozsah naprosto nedostatečný. Výjimkou nejsou ani zavádějící či nepřesné informace v učebních textech (Sedláčková, nedat./a). Projekt Muslimové očima českých školáků je zaměřen na vnímání islámu, ale jeho cílem je nejen seznámit ţáky s tímto náboţenstvím, ale také naučit ţáky mediální gramotnosti neboli kritickému čtení. To znamená pracovat s texty, kriticky 51
třídit informace, a umět je analyzovat a přemýšlet nad nimi, nikoli je pouze nekriticky přijímat (Sedláčková, nedat./b). Tato dovednost je v ţivotě velmi cenná obecně, nejen ve vztahu k tématu islámu. U tohoto tématu je schopnost kritického čtení obzvlášť důleţitá, neboť je o islámu mnohdy psáno tendenčně, zaujatě a fakta mohou být zkreslená podle potřeb autorů. Projekt se připravoval asi dva roky a získal dokonce záštitu MŠMT v době, kdy byl ministrem školství Dalibor Štys. Ještě neţ se však projekt stihl rozběhnout a školy o něj mohly projevit zájem, byla mi záštita MŠMT ministrem Marcelem Chládkem odebrána. Důvodem byly stíţnosti rodičů a petice sdruţení Islám v ČR nechceme, pod kterou se podepsalo 22 tisíc lidí (Projekt, který měl islám přiblíţit dětem, uţ stát nechce zaštiťovat, 2014). „V reakci na existenci projektu, který ani ještě nezačal, mobilizovala islamofobní komunita pod vedením Czech Defence League (vystupující také jako Islám v ČR nechceme) své politické kontakty a také vyzvala své příznivce, aby posílali emaily a dopisy mimo jiné i ministerstvu školství. Pro ulehčení byl stěţovatelům poskytnut i obsah dopisu.“ (Shanaáh, 2014) S odejmutím záštity nesouhlasí ani odborníci, kteří správnost textů a informací kontrolovali. To také napsali do svých posudků pro ministerstvo. Odejmutí záštity sice nemá na projekt vliv, ale lze to povaţovat za velmi smutný signál o stavu české politiky. Některé školy se do projektu zapojit chtějí i přesto, ţe ho ministerstvo nepodporuje (Shanaáh, 2014).
52
5
VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ V praktické části diplomové práce se budu věnovat výzkumnému šetření,
které jsem realizovala. Uvedu výzkumné cíle a otázky, popíšu pouţité metody i samotný průběh a zpracování šetření. Výsledky tohoto šetření jsou uvedeny v kapitole 6 s názvem Analýza a interpretace dat.
5.1
Vymezení cílů V teoretické části byly nastíněny a popsány základy islámské víry, rozšíření
a pojetí islámu v Evropě, problematika extremismu a radikalismu a také zde byla věnována kapitola začlenění islámu do školních osnov. V praktické části se snaţím odpovědět na otázku související s názvem práce, tedy jak vnímají čeští středoškoláci islám a muslimy. V rámci výzkumu se také snaţím zjistit, zda má edukace vliv na postoje a názory studentů. Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit a analyzovat postoj studentů SŠ k muslimům a islámu, charakterizovat jejich vztah k muslimské menšině v ČR, potaţmo v Evropě a popsat jejich zkušenosti a znalosti o islámu. A dále pak zjistit, zda má edukace vliv na postoje a názory studentů. Dílčími cíli je zjistit: zda mají studenti osobní zkušenost s muslimy (případně jakou), jaká je informovanost studentů o islámském náboţenství, jak chápou praktikování islámské víry a jaký je jejich názor na tyto praktiky, zda se liší jejich vnímání muslimů v muslimských zemích, v Evropě a v ČR, co se jim na této víře nelíbí nebo z čeho mají u islámu strach, zda, případně v čem vidí přínos tohoto náboţenství, co jim na něm přijde sympatické, zda se jejich názory a postoje nějak změní po edukaci a jak.
53
Na základě těchto cílů jsem si stanovila výzkumnou otázku: Jak vnímají čeští středoškoláci islám a muslimy a jakou roli v jejich postojích a názorech hraje edukace?
5.2
Metodologie výzkumného šetření Pro své výzkumné šetření jsem zvolila kvalitativní přístup. Vzhledem
k povaze zkoumaného jevu je podle mého názoru tento přístup vhodnější neţ kvantitativní výzkum. Design kvalitativního výzkumu umoţnil informantům zacházet ve svých výpovědích více do detailů, vyjádřit svůj názor komplexněji neţ by jim to umoţnil design kvantitativní, a v neposlední řadě má tento design také potenciál odhalit nečekané informace, které by jinak mohly zůstat skryty, informanti by je moţná neměli prostor vyjádřit. Hlavním rysem kvalitativního přístupu je dlouhodobost, intenzivnost a podrobný zápis (Gavora, 2000). Kvalitativnímu výzkumu se často vytýká, ţe jeho výsledky představují jen sbírku subjektivních dojmů. Protoţe pracuje s omezeným počtem jedinců, obvykle ještě na jednom místě, výsledky jdou jen těţko zobecnit. Pro jeho pruţný a nestrukturovaný charakter je také těţko replikovatelný. Výsledky mohou být také snáze ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi. Nepochybnou výhodou kvalitativního přístupu je získání hloubkového popisu případů a vhledu, kdy nezůstáváme pouze na povrchu (Hendl, 2005). „Kvalitativní metody se uţívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichţ toho ještě moc nevíme. Mohou být také pouţity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichţ uţ něco víme. V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtíţně podchycují.“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 11) 5.2.1
Metoda sběru dat Hlavní pouţitou metodou sběru dat byla polostrukturovaná ohnisková
skupina s nedirektivním vedením. V rámci šetření byly uspořádány dvě takovéto skupiny. Jedna skupina byla pořádána předtím, neţ proběhla v dané třídě, odkud informanti pocházeli, edukace o islámu, druhá poté, co edukace proběhla. První
54
skupina, čítající osm členů, se konala 27. 11. 2014 a druhá, čítající šest členů, se konala 29. 2. 2015. Podstatou ohniskové skupiny (focus group) je větší počet zároveň dotazovaných účastníků. Ideální počet je přibliţně 6 – 8. Ohnisková skupina představuje výzkumnou metodu, pomocí které získáváme data za vyuţití skupinových interakcí, které samovolně vznikají a probíhají v debatě na předem určené téma (Morgan, 1997). Ústředním bodem ohniskové skupiny je ohnisko, téma, které se odvíjí od výzkumného problému a badatelových otázek. Ohnisko diskuze, které volí výzkumník, bývá většinou definováno volněji, aby se kolem něj mohla rozvinout diskuze. Podle Kruegera (1994) se pro ohniskové skupiny nehodí termín tazatel, ale moderátor, který lépe vystihuje podstatu jeho činnosti. Moderátor ohniskové skupiny je zodpovědný za průběh a řízení diskuze. Jeho úkolem je účastníky podněcovat, podporovat a pomáhat jim ve vyjádření svých myšlenek. Do diskuze samozřejmě místy zasahuje, ale pouze aby ji usměrnil nebo nahodil nové téma. Průběh ohniskové skupiny má několik fází, a to zahájení, motivační fázi, základní téma – ohnisko a závěrečnou fázi (Švaříček, Šeďová, 2007). V rámci této práce bylo při realizaci ohniskových skupin dbáno na to, aby skupina prošla všemi fázemi uváděnými v teorii. V rámci zahájení jsem se jako moderátor představila, vysvětlila studentům svůj výzkum a důvod společného setkání, uvedla časovou dotaci a vyţádala si souhlas s pořizováním zvukového záznamu. Všichni účastníci byli poučeni o etických aspektech výzkumu a byla jim vysvětlena (resp. připomenuta) základní pravidla setkání (mluví vţdy jen jeden, diskuze se účastní všichni, kaţdý má právo říct svůj názor nebo se vyjádřit k cizímu, ale nekritizovat, kaţdý má také právo odmítnout odpověď). Poté jsem studenty v rámci motivační fáze vyzvala, aby se mi představili a něco o sobě řekli (resp. aby připomněli svá jména). Také jsem více nastínila téma a uvedla různé (někdy aţ extrémní) pohledy na islám, abych rozproudila diskuzi. Následovala nejdůleţitější fáze, ve které se probírá základní téma, ohnisko zájmu. Studentům jsem pokládala předem připravené otázky, které byly poměrně široce a volně stavěné, aby v jejich rámci mohli studenti lépe vyjádřit svůj názor. Nechávala jsem co nejvíce prostoru pro diskuzi, povzbuzovala studenty ve vyjádření svých 55
názorů a aţ kdyţ k danému tématu neměl nikdo co říct, přešla jsem k dalšímu připravenému tématu. V závěru jsem některé informace z diskuze shrnula a zeptala se, zda chce ještě někdo něco doplnit. Nakonec jsem všem poděkovala za aktivní účast a rozloučila se. Ohniskovou skupinu jako metodu sběru dat jsem zvolila proto, ţe má vzhledem k tématu potenciál přinést informace, které by při jednotlivých rozhovorech mohly zůstat skryty. Při diskuzi se informanti vzájemně mohou ovlivňovat a interagovat mezi sebou. Slyší jiné neţ své vlastní názory, které zase vyvolávají určitou reakci u dalších lidí, nutí je reagovat a více se vymezit, podrobněji definovat svůj postoj. Výhoda vzájemné interakce a ovlivnění se však na druhou stranu můţe stát také rizikem této metody sběru dat. Ve skupině informantů, kteří se navíc znají, hrozí přílišná konformita, tedy to, ţe někdo z informantů, ze strachu z reakce ostatních, nevyjádří nebo upraví svůj názor, který by byl v rozporu s většinovým. Doplňkové použité metody Metodami, kterými byl doplněn prováděný výzkum, bylo jednak klasické pozorování, jednak terénní poznámky (field notes). Metoda pozorování je zcela přirozenou součástí kvalitativních studií. Pozorování bylo zaměřeno na jednání a chování jedinců v rámci dané situace. V kvalitativním výzkumu je tato činnost pouţívána cíleně a promyšleně. V rámci obou ohniskových skupin byla pouţita technika skrytého pozorování. Prvotní snahou bylo zmapovat prostředí a osoby zapojené v něm, dále se pozorování více či méně zacílilo na selektivní procesy. Terénní poznámky jsou uţitečnou metodou, která výzkumníkovi umoţní lépe zachytit výzkumnou situaci. Útrţky popisu prostředí, chování a gesta účastníků, to vše jsou fenomény, které na audiozáznamu nejsou vidět a zároveň jsou cennými zdroji informací (Hendl, 2005). V průběhu diskuze ve skupině jsem si tedy mimo jiné také poznamenávala, kdo kdy hovoří, abych pak mohla audiozáznam precizněji přepsat.
56
5.2.2
Metoda zpracování dat Při analýze získaných dat jsem vycházela z paradigmatu zakotvené teorie
(grounded theory). Bylo uţito tří typů kódování, které vychází z praktik zakotvené teorie. Výsledkem analýzy by tedy mělo být vytvoření určité teorie týkající se zkoumaného jevu. Zakotvená teorie byla vyvinuta výzkumníky Glaserem a Straussem v 60. letech 20. století. Zakotvená teorie představuje sadu systematických induktivních postupů pro vedení kvalitativního výzkumu zaměřeného na vytváření teorie. To znamená, ţe teorie je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromaţďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali (Švaříček, Šeďová, 2007). Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné. Disman (2002) uvádí, ţe v podstatě se jedná o strategii, jak vyvinout teorii přímo z existujících dat, bez pouţití jakýchkoliv předem připravených kritérií pro to, která data mají být vybrána. Jedná se o vyvinutí teorie ryze induktivním procesem, bez pomoci předem připravených hypotéz. Pro zakotvenou teorii je stěţejní proces kódování, který tvoří spojnici mezi sběrem dat a rozvojem objevující se teorie. Prostřednictvím kódování výzkumník definuje, co je moţné z dat vyčíst a začíná formulovat, co jednotlivé jevy znamenají. Dle Strausse a Corbinové (1999) je kódování v rámci zakotvené teorie systémem vzájemně se prostupujících fází otevřeného, axiálního a selektivního kódování. Kódování obecně „představuje operace, pomocí nichţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět sloţeny novými způsoby. Je to ústřední proces tvorby teorie z údajů.“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 48) Otevřené kódování je základní část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů na základě pečlivého studia získaných údajů. Výzkumník označuje v přepisu získaných dat jednotlivé pojmy, které potom na základě podobnosti seskupuje do určitých kategorií. Kategorie je třeba dále rozvíjet, nejprve vlastnostmi, které mohou být dále rozloţeny na jednotlivé dimenze. Axiální kódování je proces uvádění subkategorií do vztahu k nějaké kategorii. Selektivní kódování je proces, kdy se vybere jedna centrální kategorie, která je pak systematicky uváděna do vztahu k ostatním kategoriím. Tyto vztahy se dále ověřují a kategorie, u nichţ je to třeba, se dále zdokonalují a rozvíjejí (Strauss, Corbinová, 1999). 57
5.3
Výzkumný vzorek Pro výběr výzkumného vzorku jsem pouţila nepravděpodobnostní výběr.
Oslovila jsem učitelku základů společenských věd na konkrétním gymnáziu, která mi byla „vrátným“ do skupiny studentů. Umoţnila mi provést můj výzkum v jejích seminárních hodinách ZSV. Přesné termíny byly domluveny s vyučující, výzkum poté proběhl v dané hodině se studenty, kteří ten den do hodiny přišli. Studenti nebyli předem informováni o mé návštěvě, čímţ se částečně zvýšila náhodnost vybraného výzkumného souboru (výzkumu se účastnili všichni příchozí, nejen ti, kteří se chtěli k tématu vyjádřit). Výzkum
proběhl
mezi
studenty
maturitního
ročníku
gymnázia
v Jihomoravském kraji, kteří si zvolili humanitní zaměření (tzv. „větve“ se na tomto gymnáziu vybírají pro poslední rok studia podle zájmu a zaměření kaţdého studenta) a rozšiřující společenskovědní seminář. A to z toho důvodu, ţe v rámci semináře se studenti učí o jednotlivých náboţenstvích, tedy i o islámu. Ostatní studenti gymnázia se s tímto tématem v rámci výuky nesetkají. Do výzkumu byli zahrnuti všichni studenti, kteří do semináře docházejí. Je pochopitelné, ţe v dané dny, kdy probíhalo výzkumné šetření, nepřišli do hodiny všichni. Celkem tedy byl výzkum proveden s devíti různými studenty, přičemţ v první skupině jich bylo osm, ve druhé šest. Druhé ohniskové skupiny se zúčastnilo 5 studentů, kteří se účastnili i první skupiny, a jeden nově příchozí student. Výzkumný vzorek se tedy skládá z devíti respondentů. Jde o studenty maturitního ročníku gymnázia, kteří si zvolili humanitní zaměření. Všem je mezi 18 a 19 lety a pocházejí z jednoho okresu. Mezi informanty byli dva muţi, kteří se oba účastnili obou výzkumných šetření, dále pak sedm ţen, ze kterých se obou šetření účastnily tři. V rámci šetření byly uspořádány dvě ohniskové skupiny v rozpětí asi dvou měsíců. První z nich se uskutečnila předtím, neţ proběhla v dané třídě, odkud informanti pocházeli, edukace o islámu. Druhá se uskutečnila poté, co edukace proběhla. První skupina, čítající osm členů, se konala 27. 11. 2014 a druhá, čítající šest členů, 29. 2. 2015. Ohniskové skupiny probíhali v prostředí, které můţeme označit informantům za přirozené, tedy v jejich třídě, kde se běţně odehrává výuka. Zajistit při výzkumu přirozené prostředí, je mnohdy obtíţné, v tomto případě se 58
to však podařilo. Přirozené prostředí je pro výzkum ţádoucí, protoţe informanti jsou na něj zvyklí, cítí se v něm bezpečněji, uvolněněji, a tak se snáze otevřou a diskuze můţe být pro výzkumníka přínosnější. Se studenty jsem si sesedla do krouţku, aby na sebe všichni viděli, byli si více méně rovni a také proto, aby byli blíţe diktafonu a zvukový záznam tak byl kvalitnější. V příloze práce uvádím doslovný přepis průběhu obou ohniskových skupin. Jména informantů jsou z etického hlediska kódována, aby se zachovala jejich anonymita. Zaručení anonymity informantů je z etického hlediska velice důleţité. Výzkumné šetření proběhlo mezi studenty, kteří si na své škole zapsali seminář ZSV. Protoţe jsou tedy ve výzkumu zahrnuti všichni studenti tohoto předmětu (resp. většina, která daný den přišla), byli by snadno dohledatelní. Z tohoto důvodu neuvádím v práci název školy ani její bliţší specifikaci, ani jméno vyučující ZSV.
59
6
ANALÝZA A INTERPRETACE DAT
6.1
Otevřené kódování Za
pomoci
metody
otevřeného
kódování
mi
z rozhovorů
vzniklo
následujících pět kategorií: Kategorie č. 1: Muslimové jsou ti zahalení, aneb moc toho o islámu nevíme; Kategorie č. 2: Jiný kraj, jiný mrav aneb kaţdá kultura má svá specifika; Kategorie č. 3: Dnes se nedá věřit ničemu aneb skepse vůči médiím; Kategorie č. 4: Já proti muslimům nic nemám, ale… aneb strach z islamizace; Kategorie č. 5: Radikální islám není islám, aneb terorismus je hodný odsouzení. Úryvky z rozhovorů, které jsou u kaţdé kategorie uváděny, jsou vţdy označeny zkratkou pro informanta, který výrok pronesl. Číslo před zkratkou značí, při které ohniskové skupině výrok zazněl, a druhé číslo značí, o kolikátý výrok daného informanta v diskuzi jde. Tyto úryvky slouţí k dokreslení situace a lepšímu pochopení dané problematiky a dynamiky rozhovorů. 6.1.1
Kategorie č. 1: Muslimové jsou ti zahalení, aneb moc toho o islámu nevíme Vlastnosti
Dimenzionální rozsah
Znalosti
Malé
Předsudky
Existující
Zahalené ţeny
Typické
Práva ţen
Omezená
Vlastní zkušenosti
Malé
Studenty téma islámu příliš nezajímalo, jejich znalosti byly spíše povrchové, kusé, coţ se příliš nezměnilo ani po proběhlé edukaci. Nikdo z nich neměl potřebu se o tomto náboţenství dozvědět více, neprojevovali ani příliš nadšení z tématu diskuze. Při první ohniskové skupině bylo obtíţné rozproudit debatu, při druhé jiţ byla situace lepší. Studenti neměli před edukací příliš informací o islámu a ty, které 60
měli, byly spíše jen kusé, často také zavádějící. Po edukaci se situace o něco zlepšila, studenti byli schopni vyjmenovat pět pilířů islámské víry a věděli většinu základních informací o tomto náboţenství. Nevypadali však o nic zaujatěji tímto tématem, na dotazy o tom, co je zaujalo, co by ještě chtěli vědět apod., většinou neodpovídali. Znalosti, které měli, byly spíše učebnicového charakteru. Zde jsou vybrány některé odpovědi na otázky ohledně toho, co o islámu jako náboţenství vědí. „Tak je to jedno ze základních náboženství, vedle křesťanství a judaismu. Je to monoteistické náboţenství. Prorok je Mohammed, má nějaké základní pilíře. Neznám je teda všechny.“… (1-RIM-1)… „Džihád, svatá válka za šíření islámu. A to je asi všechno.“ (1-RIM-2) „Motlitba, půst, pouť…“ (2-MAN-1) „Almužna.“ (2-RIM-3) „Jo, vyznání!“ (2MAN-2) „No tak my vţdycky začnem tou historií, pak pokračujem v tom prorokovi nebo tom, co oni uctívají, pak většinou bereme texty, pak nějaký ţivot toho muslima, no a to je asi všechno.“ (2-LUK-6) „Zaloţil ho Mohammed. V sedmém století?“ (1-RIM-4)
Ruku v ruce s nedostatkem informací jdou i předsudky, které se u studentů rovněţ vyskytují. U informantů nebyly zpozorovány ţádné extrémní názory nebo postoje vůči muslimům, objevují se u nich však určité zkreslené názory a předsudky, u kterých se jeví, ţe vychází z nedostatku nezkreslených informací. Informanti mají tendenci zobecňovat jednotlivé situace, o kterých se někde dozvěděli, paušalizovat a dělat unáhlené názory. Na druhou stranu se dá vnímat jako pozitivní to, ţe si sami uvědomují svou náchylnost k tvorbě předsudků. Z pozorování a vývoje diskuze lze usuzovat na to, ţe jsou studenti otevření změně svých postojů a názorů. K některým svým předsudkům jsou zdravě kritičtí, otevření změně. „Já myslím, ţe všichni máme takové ty předsudky, i třeba vůči Romům, s těma je to to stejné, si myslím.“ … (1-LUK-4) „Já jsem teď ale taky četla, ţe se tam nějací dva lidi oţenili, nebo vzali se, a ten muţ tu ţenu nikdy předtím díky té burce neviděl, a jakmile zjistil, jak vlastně vypadá, tak se s ní okamţitě rozvedl. A ona je teď z toho v hluboké depresi. Tak bych teda nechtěla dopadnout!“ (1-LUK-19) „… Kdyţ je povolené jim chrstnout kyselinu do obličeje… To je síla celkem, ne? (1MAR-19) „No pro ně to asi je normální. Já jsem někde četl, ţe nějací kluci seděli v hospodě a dívali se na fotbal a oni tam přišli a postříleli je.“ (2-TEP-19)
61
Jednou z prvních asociací k islámu byly u studentů zahalené ţeny. Je to něco, co informanti vnímají jako typické, neodmyslitelně patřící k islámu. Šátek vnímají jako určující znak muslimské ţeny, ţenu bez šátku by pravděpodobně za muslimku nepovaţovali, i kdyţ mnoho muslimek zahalených nechodí (některé muslimské státy jsou v tomto ohledu benevolentnější neţ jiné). Mnoho emocí u informantů také vzbudil zákaz zahalování, který prosadily některé evropské země. V názorech na toto téma se informanti rozcházeli a došlo k ţivé diskuzi. Ukázalo se také, ţe informanti nemají příliš přehled v rozdílech a jednotlivých způsobech zahalení. Muslimský šátek označovali často jen jako šátek, někdy jako burku apod. „Akorát na dovolené, v Turecku, a tam bylo teda zajímavé, ţe, teda nebylo to zajímavé, no ale prostě, ţe se nemohli koupat v plavkách, a měli na sobě takové superobleky a to jsem jim teda moc nezáviděla. To jsem si říkala, ţe v tom bych se koupat nechtěla.“ (1-LUK-51) „Já jsem někde četla, ţe někde byla nějaká muslimka ve škole, a ţe ji zakázali nosit burku. Coţ mi připadá teda špatné. Protoţe jestli je to jejich náboţenství, jejich víra, tak to musíme respektovat… Ve škole, na úřadech, kdekoli. Protoţe je to muslim.“ (1-MAR-6) „No ale to je naše kultura! A oni se taky nepřizpůsobí jako.“ (1-KAR-5) „Pokud by si Evropan mohl dovolit, já nevím, se v Íránu procházet v krátkých kalhotech, tak by nebyl problém v tom, aby se ti muslimové tady procházeli v těch svých burkách. Ale kdyţ to není moţné jako oboustranně, tak proč my bychom jim měli taková práva dávat, kdyţ oni nám je nedají.“ (1-TEP-23) „No ale my nemáme nikde předepsané, že nesmíš chodit zahalená. Ale oni tam mají předepsané, ţe nesmíš chodit odhalená.“ (1-LUK-16)
Další z asociací informantů k islámu byla práva ţen. Práva ţen v islámu jsou hojně diskutovaným tématem snad celosvětově. Často se v souvislosti s islámem mluví o genderové nerovnosti a potlačování ţenských práv. Informanti se ve svých názorech shodovali na tom, ţe práva ţen v muslimském světě jsou značně omezená. Přisuzovali to právě tomuto náboţenství, přičemţ vycházeli především z informací z médií, která pravidelně čas od času určitý případ útlaku ţen přinášejí. Nejčastěji informanti zmiňovali právo na vzdělání. „No já nevím s tím šířením, slyšela jsem, zdá se mi, ţe to tam mají ženy asi hodně těžké. Ţe ti muţi je tak hodně hlídají a nemůţou samy skoro nic, někam jít a tak. Ani do školy, ne ţe by mi to teda vadilo…“ (1-KAR-1) „No já bych s těma ţenama asi souhlasil. Ţe jejich práva jsou omezená třeba i tím jejich náboţenstvím.“ (1-TEP-10) 62
„Tak asi především ta úcta k ţenám. Kdyţ je povolené jim chrstnout kyselinu do obličeje… To je síla celkem, ne? Nebo všechno, celkově. Mně přijde, ţe oni se dívají na ženy hrozně shora.“ (1-MAR-19) „Já myslím, ţe nějaké právo na vzdělání tam skoro nemají ty ţeny.“ (1-LUK-38)
Z rozhovorů rovněţ vyplynulo, ţe informanti nemají ţádnou nebo jen velmi malou osobní zkušenost s muslimy. Prvně na otázku, zda má někdo nějakou zkušenost, zda se s muslimy setkal, jen kroutili hlavami. Běhen prvního rozhovoru se následně ukázalo, ţe někteří informanti jistou osobní zkušenost mají. Ta je vesměs pozitivní, nicméně jde spíše o povrchní seznámení, hlubší zkušenost s muslimy nebo islámem nikdo z respondentů neměl. Ukázky odkazují na zkušenosti tří studentů, které s muslimy mají. Ostatní informanti nemají vůbec ţádnou osobní zkušenost. „My jsme jeli na dovolenou a v Hongkongu jsme potkali takové lidi a měli jsme tam malé dítě. Tak oni se na něho pořád usmívali a snaţili se s ním hrát a tak. Určitě jsem z nich neměla pocit, ţe bych z nich měla mít jako strach nebo tak.“ (1-VAP-4) „Já znám taky muslimskou rodinu a oni jsou taky jako docela fajn, ale jsou jako jiní od nás, to jde znát. Musí se modlit, jí jenom něco a tak, ale jsou to jako normální lidi. Jako prostě nepřesvědčují, nevadí jim třeba, ţe se oblékám normálně jako. Oni se oblékají takto, jim to vyhovuje, ale ţe se někdo obléká jinak, jim prostě nevadí. Takţe já myslím, ţe oni se fakt snaţí začlenit do té společnosti.“ (1-KET-35) „Akorát na dovolené, v Turecku, a tam bylo teda zajímavé, ţe, teda nebylo to zajímavé, no ale prostě, ţe se nemohli koupat v plavkách, a měli na sobě takové superobleky a to jsem jim teda moc nezáviděla.“ (1-LUK-51)
6.1.2
Kategorie č. 2: Jiný kraj, jiný mrav aneb každá kultura má svá specifika Vlastnosti
Dimenzionální rozsah
Pochopení
Obtíţné
Inspirace
Moţná
Rozdílnost mezi muslimy
Velká
Evropský islám
Jiný
Informanti
shodně
poukazovali
na
rozdílnost
islámské
kultury
od té evropské. Zdůrazňovali, ţe je obtíţné tuto kulturu úplně pochopit, protoţe se na ni díváme našima evropskýma očima a posuzujeme ji podle našich měřítek. Informanti se shodli na tom, ţe pojetí „normálnosti“ je relativní, pokud někdo vyrůstá v islámské kultuře od mládí, můţe mu připadat normální něco úplně jiného 63
neţ Evropanovi. Informanti uvedli, ţe je obtíţné islámskou kulturu nějak soudit nebo hodnotit, protoţe ji vţdy mohou hodnotit jen z pohledu své kultury, ve které vyrostli. Jsou si tak vědomi chyb, kterých se mohou dopouštět a ve svém hodnocení jsou mnohdy umírnění. Snaţí se vnímat problémy nezaujatě, pokoušejí se také někdy o pohled z druhé strany. Vyjadřují však pochybnosti nad tím, zda je moţné někdy dosáhnout vzájemného pochopení. „Já si hlavně myslím, ţe to je úplně jiná kultura, něco úplně jiného. Něco, co my ani nemůžeme pochopit. Oni to třeba nevidí špatně, to co se tam děje, pro ně je to třeba normální. My jsme tady zvyklí na něco jiného, tak pro nás to normální není.“ (1MAR-4) „Jo, to jako já jsem nechtěla říct, ţe islám je špatný nebo tak něco, ale spíš ţe my to vnímáme jako něco špatného. Protoţe jak řekla MAR, na to nejsme zvyklí nebo jsme z toho takoví… Ale oni jsou jiná kultura, tak to mají jinak.“ (1-KET-13) „No je to o těch náboţenstvích pořád. Kaţdý má něco jiného a v něčem jinačím si ţije. Kdyţ jakoby nemá šanci poznat už od mala nějaké jiné náboženství, coţ samozřejmě nemá, protoţe jak by je asi mohl poznávat, kdyţ je malý, to je blbost. Tak potom se třeba nedokáţe vcítit do toho člověka. … Oni tak můžou vnímat zase nás, ţe. Si třeba říkají, jak tu můţeme ţít bez víry a tak.“ (1-VAP-2) „Ale tak kdybys bydlela v Sýrii, třeba bys změnila názor.“ (1-TEP-33) „Já znám taky muslimskou rodinu a oni jsou taky jako docela fajn, ale jsou jako jiní od nás, to jde znát.“ (1-KET-35)
I kdyţ se informanti shodovali v tom, ţe je těţké islámskou kulturu nebo toto náboţenství plně pochopit, zároveň v něm nacházeli inspiraci pro svou kulturu a ţivotní styl. V islámu vidí jistá pozitiva, která jim v západní kultuře chybí. Nejčastěji bylo studenty uváděno, ţe jim chybí určitá jistota v ţivotě, něco, o co by se mohli opřít a čím by se mohli nechat vést. Jedna z respondentek to popisuje jako jakýsi návod na ţivot. Pozitivně studenti také vnímají soudrţnost muslimské komunity. Je to něco, co jim v naší individualizované společnosti citelně chybí. „Mně se líbí, ţe většina z nich aspoň ţije v tom náboţenství. Jakoţe je jich hodně, takţe mají tu kulturu všude kolem sebe, tady je někdo křesťan, někdo je ateista, někdo je úplně nic a nejsou tak sjednocení prostě.“ (1-LUK-32) „No jakoţe kdyţ je teda ten muslim, tak ţe uţ to berou hodně váţně tu víru. Nebo ţe se tak hodně řídí těmi pravidly. Křesťan to tak moc nemá třeba. Ţe mají ty svoje pravidla a ţe se toho drţí.“ (2-LIE-22) „Ţe je to takový návod na život.“ (2-KAR-4) „Ţe se asi mají na co obrátit, při tom hledání smyslu nebo cesty, tak ţe to mají v té víře.“ (1-MAR-30) 64
Studenti se také shodují v tom, ţe není moţné „házet všechny muslimy do jednoho pytle“. Uvědomují si rozdíly mezi jednotlivci, a i kdyţ se někdy nechají unést, snaţí se nepaušalizovat svá tvrzení o muslimech na všechny bez rozdílu. Důrazně vyčleňují ze svého hovoru o muslimech islámské radikály a radikální skupiny, u nichţ dokonce zpochybňují to, zda jde vůbec ještě o muslimy (více viz kapitola 6.1.5). Informanti vnímají např. muslimskou komunitu u nás jako umírněnou, tolerantní. Podobně pak vidí rozdíly také mezi muslimy v Evropě nebo v muslimských zemích. Zastávají také názor, ţe negativní obraz muslimů mají vsugerovaný z médií, osobní zkušenosti informantů s muslimy jsou však spíše pozitivní nebo neutrální (resp. ţádné). „Jakoţe jsou někteří dobří, ale my je nevidíme.“ (1-LUK-4) „Já si myslím, ţe muslimové jako takoví nejsou špatní, ale ţe některé ty individua si berou ten islám aţ moc k srdci a to jsou pak ty radikální výboje a to uţ není to náboţenství.“ (1-RIM-9) „Já si myslím, ţe ti muslimy, co máme v České republice, tak ţe ti jsou poměrně hodně tolerantní. A ţe třeba i s Ţidy to není takový problém. Třeba ve srovnání s Izraelem a Palestinou, je to opravdu výrazně odlišná situace.“ (1-TEP-30) „Třeba se mně nelíbí takové ty aktivity jako Islám v ČR nechceme … tak k tomu nevidím ţádný důvod. Nevím, proč by měl někdo takové aktivity podporovat, uţ vzledem k tomu, ţe ta naše muslimská komunita je celkem umírněná. A odsoudila třeba teroristické útoky v Paříţi.“ (2-RIM-41) „My jsme jeli na dovolenou a v Hongkongu jsme potkali takové lidi a měli jsme tam malé dítě. Tak oni se na něho pořád usmívali a snaţili se s ním hrát a tak. Určitě jsem z nich neměla pocit, že bych z nich měla mít jako strach nebo tak.“ (1-VAP-4)
Na předchozí uvedenou vlastnost navazuje také názor studentů na evropský islám nebo na muslimy ţijící v Evropě. Studenti jej vnímají odlišně od většinového islámu, muslimy ţijící v Evropě vnímají jako umírněnější, tolerantnější. Vyjadřují domněnku, ţe do Evropy moţná přišli právě proto, ţe nebyli spokojení se situací v jejich původní zemi. Shodují se na tom, ţe muslimové ţijící v Evropě se tu chtějí usadit, najít tu klid, integrovat do evropské společnosti. Studenti jsou přesvědčení, ţe ze strany evropských muslimů nehrozí ţádné nebezpečí nebo akt agrese. Věří, ţe tito muslimové sem přišli hledat nový domov, ne vytvářet napětí a nepokoje. „Já mám s těma muslimama takový pocit, ţe se docela snaží začlenit do té naší společnosti.“ (1-VAP-4) 65
„No já mám pocit, ţe oni jak přijdou do té Evropy, tak tady nijak neslyšíte moc o tom, ţe by byly nějaké nepokoje jako v Sýrii třeba, někde v Paříţi nějaké protesty. Já si myslím, ţe oni spíš od toho utíkají, ti slušnější, z toho jejich státu, kde jsou ty nepokoje. Oni se tady chtějí přizpůsobit, jakoţe ostatním. Oni tady nechodí po ulici a nenutí vás jako jo, pojďte konvertovat.“ (1-LUK-47) „Já si myslím, ţe ti co to dělají, ţe to je nějaká skupinka, kteří přijedou a zase odjedou. Ţe to nejsou ti, kteří by tady chtěli ţít. Jak říkala LUK, oni spíš utíkají od toho, co se tam děje.“ (1-LIE-23) „No já myslím, ţe to se tady ani neděje. Ti muslimové, kteří sem přijdou, tak určitě nejsou ti, kteří by vyvolávali nějaké konflikty.“ (1-LUK-50)
6.1.3
Kategorie č. 3:Dnes se nedá věřit ničemu aneb skepse vůči médiím Vlastnosti
Dimenzionální rozsah
Zkreslení
Značné
Kvalita zdroje
Důleţitá
Informovanost
Nedostatečná
Ovlivnění
Malé
Studenti se poměrně nelichotivě vyjadřovali o médiích a kvalitě a pravdivosti zpráv, které přinášejí. Informanti se shodují v názoru, ţe informace z médií jsou značně zkreslené. Jsou toho názoru, ţe se určitě nedá věřit všemu, co přinesou média. Dokonce, snad v jisté nadsázce, jeden z nich uvedl, ţe se spíše nedá věřit ničemu z toho, co média přinášejí. Studenti kriticky hodnotí předkládané zprávy a snaţí se odlišit pravdu od polopravd a manipulací. Informanti jsou toho názoru, ţe média si fakta upravují a přinášejí je lidem tak, jak se jim to hodí. Některé zprávy jsou tak tendenční, mají podporovat určitý pohled na věc. Nechtějí proto věřit všemu, co média přinesou. Přitom jsou jim hlavním zdrojem informací o islámu a muslimech právě média, konkrétně je zmiňována televize a internet. „Tak oni si to vždycky zkreslí podle svojí dynamiky, ty média. Určitě se nedá věřit všemu.“ (1-LUK-7) „Já bych řekl, ţe se spíš nedá věřit ničemu.“ (1-TEP-17) „No tak média samozřejmě nebudou prezentovat to, jak tam slaví v rodinném kruhu nějaký svátek. A ty oslavy a svátky se tam taky dějí, ale my vidíme jenom to zlo, to ostatní, no.“ (1-LIE-4)
66
Na kolik dané informaci prezentované v médiích studenti uvěří, má poměrně zásadní vliv také kvalita zdroje. Informanti rozlišují mezi seriózním tiskem a bulvárem, prokazují opět kritické myšlení a zajímají se o to, odkud daná informace pochází. To se projevuje i během diskuze, kdy se vzájemně ptají na zdroj informací toho účastníka, který s určitým tvrzením přichází. „Ale tak zase jak čemu. Mladé frontě třeba věřím víc než třeba Blesku nebo tak.“ (1-MAR-3) „Hodně záleží na těch zdrojích, no.“ (1-LIE-3) „Slyšelas ten rozhovor s ním?“ (2-RIM-42)
V rámci rozhovorů se ukázalo, ţe informovanost studentů o současném dění v oblastech týkajících se islámu a muslimů není příliš velká. Studenti mají určité informace, které nejspíše zachytili v médiích, často jsou však neúplné, povrchní nebo nepřesné. Tento jev můţe souviset s malými znalostmi o tomto náboţenství obecně i s nedostatkem zájmu o téma islámu, jak bylo zmiňováno v kapitole 6.1.1. Tyto nedostatečné nebo nepřesně pochopené informace mohou vést informanty ke zkresleným závěrům. Pro ilustraci zde uvádím několik úryvků rozhovoru, ve kterých se vyskytují určité faktické chyby nebo mohou být výroky informantů zavádějící. „No ono ani v těch větších zemích, jako je Francie, která má nějakých 50 milionů obyvatel, tak tam si taky myslím, ţe není ta muslimská menšina nějak aţ tak výrazná. Ona je spíš hodně mediálně zajímavá, ţe se o ní hodně mluví, ale ţe by byla zas tak nějak příliš početná, já bych řekl, ţe se pohybuje tak v řádech jeden, dva miliony, víc těch muslimů určitě není. …“ (1-RIM-15) „No ţe si nějak vzájemně uznávají ty proroky. V Koránu je určitě někde uvedený Jeţíš Kristus. A i křesťanství se myslím zmiňuje o proroku Mohammedovi, ne?“ (1RIM-28) „Já jsem předtím třeba o Islámském státě nevěděla, ţe zasahuje fakt až tak daleko, přes Itálii, Španělsko a tak. Jako má plán Islámský stát, ţe tam bude. Ne teďka jako, ale plánují Itálii, Španělsko, do té Evropy, coţ je takové aţ moc!“ (2-MAN-16)
Na otázku při druhé ohniskové skupině, zda se jejich názor na islám nebo muslimy nějak změnil, zda je něčím ovlivněn, odpovídají studenti většinou, ţe ne. Zamýšlí se přitom nad proběhlou edukací ve škole, ale i nad událostmi předchozích dní, protoţe mezi první a druhou ohniskovou skupinou se odehrál teroristický útok v Paříţi na redakci časopisu Charlie Hebdo. Studenti se shodují, ţe po edukaci mají 67
více faktických znalostí o islámu jako náboţenství, informace však nejsou takové povahy, ţe by nějak ovlivňovaly jejich smýšlení. Je však zajímavé, ţe ani aktuální události a následující mediální bouře studenty nijak výrazně neovlivnila. Shodují se víceméně na tom, ţe teroristický útok ve Francii má na svědomí skupinka radikálů, kterou z muslimské komunity informanti vyčleňují (jejich víru jiţ nepovaţují za islám). „Tak můj názor se nijak zvlášť nezměnil, spíš se potvrdil teď.“ (2-TEP-2) „No tak vím víc o jejich víře a o všem, ale na tom mém názoru se nic nezměnilo.“ (2-LUK-21) „Tak já si třeba myslím, ţe ten Islámský stát vůbec nezastupuje islám. A to, co bylo v Paříţi, s islámem nijak nesouvisí, takže jako ne.“ (2-RIM-29)
6.1.4
Kategorie č. 4: Já proti muslimům nic nemám, ale… aneb strach z islamizace Vlastnosti
Dimenzionální rozsah
Islamizace
Jistá
Změna kultury
Obávaná
Menšina
Neškodná
Obavy
Všudypřítomné
Informanti ve svých tvrzeních často uvádějí, ţe proti muslimům nic nemají, ţe se není čeho bát apod., vţdy poté však následuje nějaké „ale“. Uvedený jev je pro diskuze typický, prolíná se průběhem obou ohniskových skupin. Studenti sem obávají islamizace, resp. jejích dopadů na ţivot jich samotných. Proti muslimům informanti dle svých slov nic nemají, proti islamizaci však jiţ ano. Informanti se shodují na tom, ţe se islamizace jiţ postupně děje, ţe v Evropě přibývá muslimů. Liší se však v názorech na to, jak rychle bude tento proces postupovat a zda nás vůbec kdy islámská kultura úplně pohltí. Islamizace v nich však vzbuzuje obavy a někteří z nich jsou dokonce toho názoru, ţe bychom proti tomu měli (my jako Evropané) nějak zakročit. „V současné době ţije mnoho muslimů v Evropě, takţe vlastně šíří ten jejich vliv vlastně bez boje.“ (1-TEP-8)
68
„No ale já jsem viděl video, bylo to v nějaké německé škole a prostě polovina těch dětí už měla burky.“ (1-TEP-20) „No já si myslím, ţe bychom se měli vlastně bránit, udělat nějaké obranné prostředky ohledně té islamizace.“ (1-TEP-21) „Hlavně u nich je zvykem mít, já nevím, třeba pět dětí a my, kteří máme jedno nebo dvě, tak je nemůţeme v ţivotě uţ nějak přebít nebo něco takového prostě.“ (1-LUK20) „No tak je jich tady čím dál tím víc těch muslimů, tak se to stát klidně můţe.“ (2LIE-12)
S předchozí kategorií úzce souvisí i tato následující, tedy strach ze ztráty vlastní kultury. Studenti se obávají, ţe s nárůstem počtu muslimů v Evropě bude naše kultura natolik ovlivněna, ţe můţe dojít k její změně aţ úplnému potlačení. Bojí se, ţe přijdou o svou kulturu a budou nuceni přijmout jinou, cizí. Zdůrazňují rozdílnost obou kultur, přičemţ tu evropskou spojují s křesťanstvím. Informanti si chtějí udrţet svou kulturu a své zvyky, vyzdvihují její přínos a důleţitost. Vyskytuje se i zde opět jedno „ale“. Tedy ţe informanti proti muslimům nic nemají, ale jejich kulturu a zvyky přijímat nechtějí. Chtějí si udrţet své vlastní. „Tak jako bezpečnostně si myslím, ţe to není problém, přímo nás tady nikdo neohroţuje. Ale spíš by to mohl být problém, právě kdyţ jde o kulturu, kterou my tady máme nějakou specifickou, a kdyţ se nám sem přistěhuje spousta těch muslimů, tak ji můţou změnit a ono uţ se to v těch zemích západní Evropy, jako ve Švýcarsku nebo ve Francii projevuje. Ţe to křesťanství je do jisté míry potlačováno islámem. A v podstatě ztrácíme ty svoje tradiční hodnoty ve prospěch nějakého multikulturalismu a je otázka, jestli je to správná cesta, no.“ (1-RIM-12) „Hlavně se bojím, ţe nás tady za chvilku převálcují, ţe jich tady prostě bude většina a začnou tady zavádět jejich kulturu, jejich zvyky.“ (1-KET-20) „Ne, já mám docela strach, z toho, ţe se ta západní civilizace úplně změní a skončí to jako v Íránu nebo Iráku.“ (1-TEP-22) Jak uţ bylo naznačeno v popisu předchozí kapitoly, muslimové jako menšina informantům nijak nevadí. Obecně jim nevadí jednotliví konkrétní muslimové ani jejich menší skupinky. Nevadí jim ani, kdyţ muslimové tvoří určité procento populace, toto procento však musí být malé. Informanti jsou toho názoru, ţe takto malé skupinky je nemohou nijak ohrozit. Ţe nemají dostatečnou moc na to, aby něco měnili. Pokud by se však taková skupina rozrostla a mohla jiţ mít vliv na dění v Evropě, tehdy se to přestává studentům líbit. Nevraţivost vůči muslimům jako takovou u nich tedy většinou nenajdeme, jde spíše o obavy z převzetí moci a změny evropským pořádků. Toto riziko vidí informanti jako reálné tehdy, bylo-li 69
by zde muslimů podstatně více. Ze strany menších skupin muslimů nemají studenti pocit ohroţení, a tudíţ ani hostilní pocity vůči takovým muslimům. „Jako pokud jde o menšinové náboženství, tak mi to nevadí, ale samozřejmě pokud by tu chtěli nějak dominovat, tak to uţ je problém. Ale myslím si, ţe není problém v tom, ţe je tu nějaká menšina, jako 5 nebo 10 tisíc. Tak to bych jako nijak neřešil.“ (2-TEP-28) „Já myslím, ţe ty komunity jsou menší, malé na to. Ţe ani nemají moţnost. Jakoţe násilím to nějak tohle, propagovat. Tady je jich málo v Evropě, tam nemají ţádnou moc.“ (1-RIM-37) „No ono ani v těch větších zemích, jako je Francie, která má nějakých 50 milionů obyvatel, tak tam si taky myslím, ţe není ta muslimská menšina nějak aţ tak výrazná. Ona je spíš hodně mediálně zajímavá, ţe se o ní hodně mluví, ale ţe by byla zas tak nějak příliš početná, já bych řekl, ţe se pohybuje tak v řádech jeden, dva miliony, víc těch muslimů určitě není. A vzhledem k celkovému počtu obyvatel, to není zas tak hrozné. Ono kdyţ si vezmeme, ţe i v těch muslimských zemích je spousta Evropanů, ţe, tak bych to nebral zase aţ tak tragicky.“ (1-RIM-15)
Ačkoli se studenti snaţí dělat mezi muslimy rozdíly, nepaušalizovat a striktně oddělují v rozhovorech od islámu islámské radikalisty, přesto do rozhovoru prosakují všudypřítomné obavy z radikalismu, ať uţ větší či menší. Studenti se většinou nebojí konkrétních jednotlivců, ale mají spíše obavy o budoucnost naší evropské kultury, obavy z rozšíření islámu jako dominantní kultury do Evropy, coţ je vlastně částečně popisováno jiţ u vlastnosti „islamizace“ a některé citované pasáţe rozhovorů se u těchto vlastností prolínají. Jakkoli se studenti během diskuze snaţí o racionální přístup a přinášení faktů, přesto jsou jejich obavy zřejmé. Jejich postoj bych popsala jako obezřetný. „No ne jako strach přímo, ale je to podle mě moc velké sousto jako.“ (o islamizaci Evropy) (2-MAN-17) „Mám z nich trošku strach.“ (1-KET-6) „Ne, já mám docela strach, z toho, ţe se ta západní civilizace úplně změní a skončí to jako v Íránu nebo Iráku.“ (1-TEP-22) „Hlavně se bojím, ţe nás tady za chvilku převálcují, ţe jich tady prostě bude většina a začnou tady zavádět jejich kulturu, jejich zvyky.“ (1-KET-20) „Mně se jako líbí, ţe jim se jako té komunitě celkově nemůţe nic stát, protoţe oni jsou ti nejhorší, ze kterých mají všichni strach.“ (1-MAR-24)
70
6.1.5
Kategorie č. 5: Radikální islám není islám aneb terorismus je hodný odsouzení Vlastnosti
Dimenzionální rozsah
Terorismus
Odsouzeníhodný
Islámský stát
Neislámský
Radikalismus
Neţádoucí
Jak uţ bylo zmiňováno dříve, studenti poměrně důrazně odlišují islám jako náboţenství od jednání radikálních skupin. Islámský radikalismus vnímají jako neţádoucí a zavrhují jej. Většinou si však dávají ve svých vyjádřeních pozor, aby nemluvili plošně o muslimech, ale aby zdůraznili, ţe se to týká jen některých z nich. Informanti nemají nic proti praktikování islámu tak, jak to dělá většina obyčejných muslimů, neuznávají však rozbroje a násilí, které určité skupiny ve jménu islámu vyvolávají. Někteří z nich zastávají názor, ţe muslimové by měli šířit svou víru, neboť jim to jejich náboţenství přikazuje, nelíbí se jim ale násilný způsob, jakým to některé islamistické skupiny provádějí.3 „Moţná kdyby se to snažili šířit nějakou mírumilovnější cestou, tak by nám to tolik nevadilo. Moţná bychom si islámu vůbec nevšímali. By se o něm nemluvilo.“ (2KAR-2) „Tak mně by taky nejvíc vadila ta násilnost některých těch islámských občanů.“ (1TEP-31) „Tak mě osobně ta víra nijak nevadí, nemají tam zas tak špatné věci, ale někteří to přehánějí, jsou až moc radikální. Ti uţ vlastně nedodrţují ani svou vlastní víru a ještě dělají škodu těm ostatním.“ (1-DON-2)
Informanti se také shodně vyjadřovali v tom smyslu, ţe radikální islamismus je přehnaný a nevychází z podstaty náboţenství islámu. Konkrétně uvádějí, ţe radikální islám není islám, nemá s ním nic společného. Radikální islám slouţí jistým skupinám k dosaţení jistých účelů, informanti jej však důsledně odtrhují od náboţenství většiny muslimů. Shodují se dokonce, ţe praxe těchto radikálních skupin či jednotlivců jiţ nemá vůbec co do činění s praxí islámské víry. Odsuzují takové jednání, přičemţ většinou jako příklad berou Islámský stát, který je 3
Tato vlastnost se prolíná i se zbylými dvěma vlastnostmi této kategorie, některé z citovaných úryvků rozhovorů by se proto hodily i na další místa. Pro větší přehlednost a lepší ilustraci se však ukázky neopakují a jsou tak vţdy uvedeny u vlastností, kam se dle uváţení autorky hodí nejlépe.
71
v současnosti asi nejaktivnější radikální organizací, kterou můţeme označit za teroristickou. Odsuzují jednání této organizace, nechtějí jej však spojovat s islámem. Zmiňují také, ţe samotní muslimové jednání Islámského státu a podobných organizací odsuzují. Nejde tedy o problém islámu jako náboţenství. „Tak já si třeba myslím, ţe ten Islámský stát vůbec nezastupuje islám. A to, co bylo v Paříţi, s islámem nijak nesouvisí, takţe jako ne.“ (2-RIM-29) „Já si myslím, ţe muslimové jako takoví nejsou špatní, ale ţe některé ty individua si berou ten islám aţ moc k srdci a to jsou pak ty radikální výboje a to už není to náboženství. … Ono by se to dalo rozšířit nejen na některá individua, ale třeba i na některé organizace, jmenovitě třeba Islámský stát. To je v podstatě příklad tady těch organizací, ţe pokud jde o islám, tak to jejich vůbec nesouvisí s tím, jaký je islám ve skutečnosti, protoţe podle názoru velké většiny muslimů je chybný.“ (1RIM-9)
S předchozími vlastnostmi pak také úzce souvisí striktní odsouzení terorismu. Opět se studenti snaţí odlišovat islám jako náboţenství a teroristické útoky některých islamistických skupin. Nejlépe celou situaci vystihuje první z uvedených výroků níţe, který se u ostatních informantů setkal s uznalými a souhlasnými reakcemi. Studenti neschvalují terorismus a vymezují se vůči němu, také se však zdráhají spojovat ho přímo s islámem. Někteří sice zastávají názor, ţe islám některé lidi můţe nabádat k terorismu, zároveň je však patrné, ţe takový výklad vnímají jako špatný. Rozhodně se informanti shodují v tom, ţe mezi terorismem a islámem nemůţe být rovnítko. „No já nemám nic proti muslimům, proti náboţenství takto, ale proti terorismu ano!“ (2-MAN-20) „No protoţe ta jejich víra je nutí, třeba nabádá k terorismu.“ (1-KET-4) „No tak můţou říct, ţe se jim to nelíbí, ale nemusí je tam hned povraždit, ne?“ (2MAN-8)
6.2
Axiální kódování Metoda axiálního kódování je dle Strausse a Corbinové definována jako
„soubor postupů, pomocí nichţ jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky“ (Strauss, Corbinová 1999, s. 70). Informace, které 72
jsme získali prostřednictvím otevřeného kódování, se znovu seskupují do takzvaného paradigmatického modelu. Dle Švaříčka a Šeďové (2007), umoţňuje tento model systematickým způsobem o získaných datech přemýšlet a vzájemně je k sobě vztahovat. Axiální kódování funguje především jako určitá pomůcka při třídění dat, ne jako závazný model výkladu. Paradigmatický model zahrnuje: Příčinné podmínky – události, případy, dění, které vede k výskytu nebo vzniku nějakého jevu. Jev – ústřední myšlenka, událost dění, případ, na který se zaměřuje soubor zvládajících nebo ovládajících jednání nebo interakcí nebo k němuţ má tento soubor jednání nějaký vztah. Kontext – konkrétní soubor vlastností, které jevu náleţí, tj. umístění událostí nebo případů tohoto jevu na dimenzionálních škálách. Kontext představuje konkrétní soubor podmínek, za nichţ jsou uplatňovány strategie jednání nebo interakce. Intervenující podmínky – strukturní podmínky související se strategiemi jednání nebo interakce, které jevu náleţí. Usnadňují nebo naopak znesnadňují strategie, pouţité v určitém kontextu. Strategie jednání – strategie vyvinuté ke zvládání, ovládání, vykonávání nebo reagování na jev za určitého souboru percipovaných podmínek. Následky – následky nebo výsledky interakce, jednání (Strauss, Corbinnová, 1999).
73
PŘÍČINNÉ PODMÍNKY -
Znalosti Informovanost Aktuální islámský radikalismus
INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY -
KONTEXT
JEV Obavy a obezřetnost vůči islámu
Vliv médií Zkreslování informací médii Terorismus Vlastní zkušenosti Inspirace
STRATEGIE JEDNÁNÍ -
-
Vymezení vůči radikálním skupinám Zájem o zdroj Snaha nepaušalizovat Snaha o pochopení Předsudky
NÁSLEDKY -
Ambivalentní postoj vůči islámu Strach ze změny kultury
74
-
Multikulturalism us Evropský islám Islamizace Rozdílnost mezi muslimy
Jev je charakterizován jako určitá ústřední myšlenka, myšlenka, která se dotýká všech dalších bodů v paradigmatickém modelu a je s nimi propojena. Ústřední myšlenkou tohoto výzkumu jsou obavy a obezřetnost vůči islámu. Jistá míra obav nebo jisté obezřetnosti, ostraţitosti, provází rozhovory obou ohniskových skupin a prolíná se více či méně všemi kategoriemi. Záměrně je v názvu ústředního jevu pouţito slovo islám, protoţe obavy z muslimů u informantů nebyly tolik silné. Dalo by se říct, ţe obyčejní věřící informantům nijak nevadí, islám jako náboţenství v nich však vzbuzuje obavy větší. Tímto náboţenstvím se v současnosti zaštiťuje mnoho radikálních organizací, a právě to je to, čeho se informanti obávají. Události, které vedou ke vzniku tohoto jevu, se nazývají příčinné podmínky. Mezi příčinné podmínky byly v tomto případě zařazeny znalosti, informovanost a aktuální islámský radikalismus. Islámský radikalismus je něco, co přímo v informantech vyvolává strach a obavy. Informanty aktivity radikálních skupin velmi znepokojují a mají z nich největší strach. Na vzniku obav a obezřetnosti vůči islámu se ale také podílí malé a spíše jen formální znalosti informantů o této víře a také nedostatečná informovanost, především co se aktuálního dění týče. Současná situace ohledně Islámského státu je velmi sloţitá a velmi komplexní. Informanti mnohdy zachytí v médiích pouze něco a nevidí tak problém v celé své šíři, dochází tedy ke zkreslení informací. Daný jev popisujeme v kontextu širšího evropského dění, které můţeme popsat pojmy multikulturalismus, evropský islám, islamizace a rozdílnost mezi muslimy. Při uvaţování nad obavami a obezřetností informantů vůči islámu není moţné do těchto úvah nezahrnout současné fenomény, na jejichţ pozadí se celý náš jev formuje a vyvíjí. Do Evropy přichází stále více imigrantů, včetně těch z muslimských
zemí.
Dnešní
evropskou
společnost
můţeme
popsat
jako
multikulturní, nejrůznější kultury a etnika se zde potkávají a vzájemně interagují. Někteří autoři popisují nárůst počtu muslimů v Evropě jako islamizaci. S tím souvisí také utváření jakéhosi nového islámu, který se evropskému prostředí, ve kterém je praktikován, přizpůsobuje. Evropští muslimové si ponechávají svou víru, alespoň její podstatu, jisté praktiky a postoje těchto lidí se však vlivem prostředí mohou měnit a tak vzniká něco, co můţeme nazvat novou formou islámu. Při uvaţování nad širšími souvislostmi nelze také opomenout fakt, ţe mezi muslimy (resp. praxí jejich víry) existují obrovské rozdíly. Nejen pokud srovnáme například saúdského 75
muslima a muslima, který se jiţ narodil např. v Německu, ale také mezi muslimy z jedné země jsou velké rozdíly, coţ vychází z jejich lidství, z toho, ţe lidé obecně nejsou stejní. Intervenující podmínky jsou takové strukturní podmínky, které mohou podle svého zaměření usnadňovat, ale i znesnadňovat pouţité strategie jednání. Mohou tedy jev ovlivňovat jak pozitivně, tak také negativně. Mezi intervenující podmínky můţeme zařadit vliv médií, zkreslování informací médii, terorismus, vlastní zkušenosti a inspiraci. Informanti jsou denně vystaveni vlivu a někdy přímo aţ tlaku médií. Ta často mají tendence s informacemi určitým způsobem manipulovat. Jde o to, jak si zprávu upraví, jakou jí dají konotaci, kolik jí věnují pozornosti apod., ale především jde také o to, co vůbec média řeknou a co neřeknou. Pro lidi je potom velmi obtíţné dojít k objektivní pravdě a často se jim to díky tomu nepovede. Média tedy mají velkou moc ovlivňovat lidi a působit na jejich strategie jednání. Další intervenující podmínkou je vlastní zkušenost informantů s muslimy. Při tvorbě jejich postoje a strategií jednání je důleţité, s jakými muslimy se setkají. Tito je mohou ovlivnit buď pozitivně, nebo negativně, záleţí zde na jednotlivcích. Informanti nemají osobních zkušeností mnoho, ale ty co mají, jsou vesměs pozitivní. S tím souvisí také moţnost inspirace. Informanti sami přiznávají, ţe islám můţe být v mnoha ohledech inspirací. Nejde o to konvertovat k islámu, ale vzít si z něj něco, co je pro daného člověka přínosem. Na informanty však také jako intervenující podmínky působí teroristické činy páchané ve jménu islámu. Pokud se takové činy dějí, velmi pravděpodobně to negativně ovlivní smýšlení informantů o islámu jako takovém. Strategie jednání jsou potom reakcemi na jev, který ze zkoumání vyplynul. Můţeme sem zařadit vymezení vůči radikálním skupinám, zájem o zdroj, snahu nepaušalizovat, snahu o pochopení, ale také předsudky. Informanti se snaţí své obavy nějak uchopit, zmenšit je, utlumit, nenechat se jimi ovládat. Jasně se proto vymezují vůči radikálním islamistickým skupinám. To je něco, z čeho strach mají, oddělují to však od islámu jako náboţenství, coţ můţe pomoci jejich strach do jisté míry tlumit, neboť se nemusí obávat všech muslimů, ale jen těch extrémistických. S tím úzce souvisí snaha nepaušalizovat. Studenti se snaţí odlišit obyčejné věřící od fanatiků a jiných individuí, které vyuţívají náboţenství jako prostředek moci a manipulace. Informanti se také zajímají o původ zpráv, hodnotí kvalitu zdroje 76
a poté vyhodnocují, co si mohou ze zprávy odnést, zda je dostatečně věrohodná. Snaţí se pochopit smýšlení muslimů, přiblíţit se jim. Snaţí se dokonce o pochopení i těch radikálních. Mají pocit, ţe pokud se jim podaří je pochopit, mohou předvídat a snad i zabránit dalším jejich krokům. Strategií jednání jsou však i předsudky, které se v informantech vytváří, a na které mají vliv jako příčinné, tak intervenující podmínky, opomenout však v tomto ohledu nelze ani celý kontext daného jevu. Posledním bodem paradigmatického modelu jsou následky, které vychází z předešlého jednání. Nejlépe lze v tomto případě následek popsat jako ambivalentní postoj vůči islámu a strach ze změny kultury. Studenti nejsou díky jednání plně ovládáni strachem a obavami z islámu, vnímají i to pozitivní, co islám přináší, přesto však mají jisté předsudky a především strach z radikálů. Vše dohromady tak u informantů vytváří smíšené aţ rozporuplné pocity. Postoj studentů tak opravdu nejlépe vystihuje adjektivum ambivalentní. Obyčejní muslimové jim nijak nevadí, radikálové však ano. I kdyţ se je snaţí s islámem příliš nespojovat, stále zde visí otazník nad tím, jak se bude situace s nimi dále vyvíjet. Studenti jsou rozpolcení v tom, zda vnímat islám jako zlo páchané radikály nebo jako obyčejné náboţenství obyčejných lidí. Nejvíce se stále, snad díky předsudkům a jednání radikálních islamistů, studenti obávají změny své kultury, tedy toho, ţe islám v Evropě zesílí natolik, ţe tato kultura začne potlačovat kulturu naši.
6.3
Selektivní kódování Selektivní kódování chápeme jako poslední fázi kódování. Hendl (2005)
charakterizuje selektivní kódování jako fázi, ve které dochází k přezkoumávání dat a kódů s cílem je selektivně zpracovat. Dle Strausse a Corbinové (1999) je selektivní kódování proces, při kterém se vybere jedna centrální kategorie a tato „vyselektovaná“ kategorie je pak uváděna do vztahu ke kategoriím ostatním. Je potřeba provést pět kroků, které přitom nemusejí na sebe navazovat, aby byl proces selektivního kódování dokončen: Vytvoření kostry příběhu – ten bude o dané centrální kategorii pojednávat. Je důleţité pojmenovat kategorii abstraktně, protoţe daná kategorie v sobě musí zahrnovat všechna důleţitá data a kategorie pomocného charakteru.
77
Uvedení pomocných kategorií do vztahu ke kategorii centrální podle paradigmatu, kdy z ostatních kategorií se stanou pomocné kategorie. Vzájemné vztahování kategorií na dimenzionální úrovni, kdy dochází k seskupování kategorií. Ověření vztahů podle údajů, aby byla potvrzena jejich platnost. Doplnění kategorií, které je nutné blíţe upřesnit, rozvinout. (Strauss, Corbinová, 1999) 6.3.1
„Proti muslimům nic nemám, ALE…“ Pomocí ověření výsledků otevřeného a axiálního kódování jsem vyvodila
kategorii centrální, která nejzásadněji vystupovala z rozhovorů při obou ohniskových skupinách a zároveň je dostatečně abstraktní na to, aby se na ni daly navázat ostatní kategorie. Je to kategorie „Proti muslimům nic nemám, ALE…“, která nejlépe vystihuje ambivalenci informantů vůči islámu. Toto téma se prolíná oběma diskuzemi a ve výpovědích informantů se často objevuje ono „ale“, ať uţ přímo ve spojení s úvodní větou této kategorie nebo větou podobnou. Z výpovědí informantů je patrné, ţe přesně neví, co si o islámu myslet. Na jednu stranu je vidět silná nechuť paušalizovat a odsuzovat islám za to, co dělají někteří jeho vyznavači (radikální), na druhou stranu jsou patrné i obavy z přijmutí islámu jako neškodného a mírumilovného náboţenství. Studenti se jasné vymezují vůči radikálnímu islámu a s ním spojenému terorismu, který jednomyslně odsuzují. Dokonce radikální islamisty nepovaţují za muslimy, zdůrazňují, ţe jejich víra je překroucená, ţe se jiţ nejedná o islám. Přesto však nelze činy těchto individuí nebo skupin popírat, nevěnovat jim pozornost. Studentům se tedy jako první myšlenka spojená s islámem často vybaví právě teroristické útoky a islámští radikálové, teprve při dalším zamyšlení začínají o islámu uvaţovat jako o náboţenské víře a o muslimech jako obyčejných lidech. Dalším fenoménem, který v informantech vzbuzuje obavy, je islamizace. Studentům nevadí menšinové zastoupení muslimů u nás nebo v Evropě, mají však strach z rozrůstání této menšiny. Obávají se většího vlivu islámského náboţenství i jejich kultury a potlačení naší kultury původní. Mají strach ze zavedení práva šarí‘a a ztráty moţnosti svobodného vyznání, coţ sice vyhodnocují jako nepravděpodobný, ne však nemoţný scénář. Právě kvůli spojení s terorismem, extrémismem a islamizací v informantech islám vzbuzuje obavy, které 78
nejsou schopni úplně potlačit nebo odfiltrovat. To se pak projevuje právě v oné ambivalenci. Podstatný vliv na tom mají především média, která nás informují o světovém dění, přičemţ informace, které přináší, nemusí být vţdy naprosto pravdivé a přesné. Studenti se většinově shodují na tom, ţe média špatné „věci“, které se dějí, zveličují. Média podle nich zbytečně mnoho upozorňují na negativní věci, zatímco o pozitivních příliš neuslyšíme. Studenti tak vědí o zvěrstvech, které páchají někteří členové Islámského státu, ale například o tom, jak slaví muslimové Ramadán, příliš nevědí. Dochází tak ke zkreslování informací, studenti mluví dokonce o záměrné manipulaci, tedy především o tom, ţe média přinášejí pouze informace, které se jim hodí. O těch ostatních záměrně pomlčí, a tak je snadné získat zkreslený pohled na věc. Studenti jsou k informacím z médií poměrně skeptičtí, kladou důraz na kvalitu zdroje a po zdroji informace se často ptají. I přesto jsou médii do jisté míry ovlivněni. Ne snad tolik, jako lidé nekriticky přijímající vše, co slyší v televizi, přesto je však ovlivnění patrné. I kdyţ informanti nevěří všemu a berou informace s rezervou, jakmile je jednou slyší, uţ je nezapomenou. A podle přísloví „na kaţdém šprochu pravdy trochu“ o těchto informacích také přemýšlejí. Jako závaţný problém zde vnímám, ţe studenti nemají dostatek informací z jiných zdrojů. Na internetu se dnes dá samozřejmě najít téměř vše, studenti však o téma islámu zájem příliš nejeví, je proto pravděpodobné, ţe si sami další informace vyhledávat nebudou. Znalosti studentů jsou jen povrchní a spíše formální, zaměřené na fakta. Je zřejmé, ţe mnoho informací někde zachytili, nezapamatovali si je však správně nebo jim k pochopení chybí širší souvislosti. Takové neúplné nebo zkreslené znalosti pak na sebe mohou nabalovat další souvislosti a dochází tak k tvorbě předsudků, které se u studentů rovněţ vyskytovaly. Studenti jsou však poměrně otevření změně, novým názorům, dokonce chtějí diskutovat. Proto mám za to, ţe předsudky u studentů vznikly opravdu spíše kvůli nedostatečným, případně zkresleným informacím a studenti by byli ochotní od nich upustit, pokud by měli moţnost dozvědět se o tématu více. Zde se nabízí široký prostor pro edukaci, multikulturní výchovu. Edukace však musí být cílená na studenty a jejich postoje, jinak se mine účinkem. Studenti mezi první a druhou ohniskovou skupinou prošli edukací v rámci základů společenských věd. Věděli tak při druhé diskuzi o něco více faktů, jejich postoje se však téměř nezměnily. Pro dosaţení změny by tedy bylo 79
potřeba uchopit edukaci jinak. Dobrým odrazovým můstkem by mohly být muslimské ţeny, jejich práva, ale také důvody a způsoby zahalování. To jsou témata, která nejvíce upoutala pozornost informantů, a o které se poměrně zajímali. Není tedy z výzkumu úplně jasné, zda má edukace nějaký smysl, ukázalo se pouze, ţe edukace zaměřená na fakta změnu ve vnímání islámu u studentů nezpůsobí. Je však moţné, ţe vhodný způsob edukace by mohl ovlivnit postoje studentů, zmiňované v centrální kategorii. Studenti projevují zájem také o islámskou kulturu, jejich zvyky, tradice a způsob ţivota. Studenti sami upozorňují na to, ţe nelze muslimy hodnotit našima očima, protoţe kultura, ve které ţijí a vyrůstají, je úplně jiná neţ ta naše. Studenti příliš mnoho o kultuře muslimů nevědí a pochybují o tom, zda je moţné se vzájemně vůbec někdy plně pochopit. Přesto jsou však ochotni nechat se inspirovat určitými aspekty islámské kultury, které jsou jim sympatické. Obavy studentů jsou tak spíše způsobovány opět nedostatkem informací, neţ čímkoliv jiným. Je také nutné vzít do úvahy rozdílnost muslimů, ať uţ jako jednotlivců nebo národů. Studenti se dívají zcela jinak na evropské muslimy neţ na muslimy z muslimských zemí. Evropští muslimové jsou jim bliţší, nevzbuzují v nich tolik obav jako ostatní muslimové. Snad je to způsobené právě tím, ţe o nich vědí více, jejich kultura, ovlivněná kulturou evropskou, je studentům bliţší a pochopitelnější. Ukazuje se tedy, ţe podstatou tvrzení „Proti muslimům nic nemám, ALE“, je především nedostatečná informovanost a malé znalosti o muslimech a islámu celkově. Neznalost a nevědomost je ţivnou půdou pro vznik obav a strachu, protoţe lidé se přirozeně bojí neznámého. Pokud se k tomu přidá vliv médií, která většinou informují spíše o tom negativním, co se ve světě děje, obavy informantů se musí ještě zvětšit. Sami nemají ţádnou špatnou zkušenost s muslimy, studenti si uvědomují, ţe není důvod k nějaké nesnášenlivosti apod., nedostatek informací v nich však vyvolává obavy, protoţe není zřejmé, kde je pravda, jak se věci skutečně mají. Pokaţdé, kdyţ se chtějí přiklonit k určité straně, ozve se v nich ono ALE. Spojka „ale“ tak zdůrazňuje jejich rozpolcenost, ambivalenci.
80
7
SHRNUTÍ ZJIŠTĚNÝCH SKUTEČNOSTÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI V rámci výzkumného šetření jsem došla k jistým závěrům, které bych v této
kapitole pro přehlednost ráda shrnula. Navíc je z nich moţno vyvodit i určitá doporučení do praxe, na co by bylo dobré se zaměřit a co se naopak míjí účinkem, pokud jde o vnímání islámu veřejností. Ukázalo se, ţe postoj informantů k islámu je velmi ambivalentní. Studenti na jednu stranu vnímají islám jako kaţdé jiné náboţenství, něco zcela běţného a normálního. Na druhou stranu si s islámem spojují také činy radikálů a extrémistů, teroristické útoky apod. Oboje se jim v myšlenkách pojí s islámem a studenti se jakoby nemohou rozhodnout, čemu dát přednost a kde leţí pravda. Hledají odpověď na otázku, jaký islám skutečně je. Jejich vnitřní ambivalence se pak v praxi projevuje protikladnými či protiřečícími se výroky a častým pouţitím spojky „ale“. Dominujícím jevem jsou u informantů obavy. Studenti se obávají především islamizace, tedy toho, ţe se islám rozšíří v Evropě natolik, ţe začne být dominantním náboţenstvím a začne pohlcovat naši kulturu. Studenti jsou poměrně tolerantní k islámské kultuře, sami si však chtějí udrţet svoji kulturu, o které mluví jako o evropské nebo křesťanské. Pokud by zde muslimové ţili vedle křesťanů či Evropanů ve vzájemné toleranci, informanti s takovýmto rozloţením nemají ţádný problém. Obávají se však, ţe takové souţití by nebylo moţné, coţ připisují agresivnosti a radikálnosti islámského náboţenství. Tyto postoje přiţivují především činy islámských radikálů, aktivity Islámského státu a terorismus. Na těchto obavách se do značné míry podílí také nedostatečná informovanost a malé znalosti informantů o islámském náboţenství. Studenti neměli před edukací téměř ţádné znalosti o islámu, po edukaci se situace sice o něco zlepšila, jejich nově nabyté znalosti však byly spíše formální povahy, zaměřené na fakta. Na postoje studentů neměla edukace o islámu téměř ţádný vliv, nebo se alespoň neprojevil. Informovanost studentů také není příliš velká. Informace, se kterými studenti operují, jsou často neúplné, zavádějící nebo zkreslené, někdy aţ zcela chybné. Z těchto informací si poté vytváří svůj postoj, coţ se v něm často odráţí. Velký vliv na to mají především média, která s informacemi manipulují podle své potřeby, tak, jak se jim informace hodí do zpravodajství. Studenti jsou vůči 81
objektivnosti médií velmi skeptičtí, zprávy berou s rezervou a zajímají se o kvalitu zdroje, ze kterého zpráva pochází. Informace z médií však není moţné úplně nevnímat, informanti jsou tak přesto ovlivnění a společně s malými vědomostmi a informovaností vzniká prostor pro obavy a předsudky, které se u informantů objevují. Součástí výzkumného šetření bylo také zjistit, zda má na vnímání islámu u středoškolských studentů vliv edukace. Edukace probíhala v tomto případě probráním tématu islám v rámci semináře ze základů společenských věd, který si volí studenti, jeţ se chtějí dále zaměřit humanitním směrem. Edukace však byla zaměřena především na memorování faktů a naučení základů této víry. Při realizaci druhé ohniskové skupiny se tak ukázalo, ţe studenti mají poněkud více faktických informací, jejich postoje a názory na islám se však edukací nijak nezměnily. Můţeme tedy říct, ţe edukace neměla u informantů vliv na vnímání islámu. Otázkou však stále zůstává, zda by vhodnější, cíleněji mířená edukace nebo multikulturní lekce neměla výraznější vliv na postoje studentů. Z tohoto výzkumného šetření vyplynulo několik doporučení pro praxi, která by mohla při vytváření lekce dopomoci k její větší efektivitě, přínosu. Toho lze, spíše neţ výkladem nových faktů, dosáhnout působením na emoce a proţívání studentů. Důleţité je u studentů vzbudit o téma zájem. Jako vhodnou moţnost vidím navázat lekci na to, co samotní studenti jiţ o tématu vědí, případně co je zaujalo. Z analýzy dat vyplývá, ţe islám si studenti nejvíce asociují se zahalováním ţen a problematikou dodrţování jejich práv a rovnocennosti. Vidím jako ţádoucí zařadit uvedené téma do programu edukace podrobněji, nejlépe spíše ze začátku lekce, aby se studenti zaujali a nadchli pro téma. Jako vhodné se mi jeví téma moţností a způsobů zahalování, protoţe studenti se v této problematice příliš nevyznají. Dále by bylo ţádoucí při edukaci věnovat pozornost rovnocennosti muslimských ţen a jejich právům. Studenti o tomto tématu v rámci ohniskové skupiny poměrně ţivě diskutovali, jejich znalosti v dané problematice byly ale opět poměrně malé. Nezkreslené informace by jim mohly pomoci vytvořit si na toto téma ucelenější názor a zbavit je některých předsudků. V rámci výzkumného šetření studenti poukazovali na důleţitost vzájemného pochopení kultur. Vyjadřovali pochybnosti nad tím, zda vůbec můţeme jako 82
Evropani plně pochopit kulturu islámu. Studentům přijde velmi vzdálená, příliš toho o kultuře a způsobu ţivota v muslimských zemích nevědí. Zároveň jsou však poměrně otevření novým zkušenostem, mají zájem dovídat se nové věci. Doporučovala bych proto do edukace zahrnout jisté seznámení s určitou muslimskou zemí, se způsobem ţivota obyčejných lidí a tamními zvyklostmi. Obecně lze říci, ţe studenti mají většinou velký zájem o nejrůznější cestopisné přednášky a prezentace, rádi se dovídají o nových zemích, kam mohou tímto způsobem alespoň virtuálně cestovat. Největší efekt samozřejmě má, kdyţ o určité zemi vypráví někdo, kdo tam byl. Myslím si, ţe je dnes poměrně snadné najít někoho, kdo z muslimské země pochází, nebo kdo alespoň v dané zemi byl, aby studentům o svých zkušenostech povyprávěl. Je to sice pro vyučující jistá práce navíc, ale domnívám se, ţe lze studenty tímto způsobem nadchnout pro téma a přínos takové lekce můţe být značný. V rámci multikulturní lekce zaměřené na islám je také ţádoucí mluvit o aktuálních tématech souvisejících s tímto náboţenstvím. Studenti se o ně zajímají, v rámci druhé ohniskové skupiny, která byla realizována nedlouho po útoku na Charlie Hebdo, měli studenti potřebu o tomto tématu mluvit, vzájemně sdíleli své názory a ptali se také na ten můj. Aktuální témata by v rámci lekce proto také mohla rozproudit debatu a zaujmout studenty pro dané téma. Studenti navíc ne vţdy mají dostatečné informace, často si zapamatují pouze útrţek nějaké zprávy, něco nezachytí vůbec a celý obrázek o situaci si tak skládají ze znalostí, které mají. To pak můţe vést ke zkresleným názorům a tvorbě předsudků. Uvedení informací na pravou míru by tak mohlo pomoci k tvorbě zdravějších a informovanějších názorů.
83
8
LIMITY A OMEZENÍ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ I kdyţ bylo výzkumné šetření provedeno podle všech zásad pro realizaci
ohniskových skupin a vše bylo dopředu pečlivě naplánováno, v průběhu realizace šetření docházelo k neočekávaným změnám. Dá se nyní polemizovat o tom, zda tyto události ovlivnily nějak výsledky výzkumného šetření a případně jak. Jednou z těchto změn bylo jiné sloţení i počet účastníků ohniskových skupin. V ideálním případě by se první i druhé skupiny účastnili ti stejní informanti. Při realizaci šetření se počítalo s tím, ţe studenti docházejí do školy víceméně pravidelně, takţe sloţení obou skupin bude přibliţně stejné. Naprosto stejné sloţení skupin by při tomto počtu účastníků bylo velmi sloţité na koordinaci (vţdy můţe být někdo nemocný apod.). S vyučující předmětu byly domluveny termíny a přišla jsem uskutečnit rozhovory do hodin ZSV. Bohuţel v době druhého setkání bylo jiţ před vysvědčením a ve škole probíhal jistý program, který nejspíše přilákal pozornost studentů více neţ hodina ZSV. Sloţení druhé ohniskové skupiny se tak poměrně výrazně lišilo od první, takţe je obtíţné vyhodnotit, zda u jednotlivých informantů došlo ke změně smýšlení o islámu. V tomto případě můţeme vycházet pouze z toho, zda se celkově obsahy rozhovorů nějak podstatně liší. Během analýzy dat se ukázalo, ţe edukace neměla téměř ţádný vliv na vnímání islámu informanty. Ukázalo se ale také, ţe edukace byla zaměřená na fakta a zvládnutí látky v rozsahu školních osnov. Studenti tak měli po edukaci více faktických vědomostí, které byly však spíše encyklopedické povahy a bez hlubšího porozumění. Postoj studentů se tak víceméně nijak nezměnil. Otázkou však zůstává, zda by byl výsledek jiný, pokud by edukace probíhala jiným způsobem, například formou dramatické lekce, lekce z multikulturní výchovy apod. Analýza dat přinesla podněty pro to, co by bylo vhodné do lekce zařadit, čím by se dalo studenty oslovit apod. To však nebyl jediný cíl výzkumného šetření. Analýza přinesla také řadu informací o tom, jak čeští středoškoláci vnímají islám. Ukázalo se, z čeho mají studenti strach, odkud pramení jejich obavy, která témata jsou nejproblematičtější, ale i co vnímají na islámu pozitivně a mnoho dalšího. Pro potvrzení toho, zda by měla jinak vedená edukace, se zakomponováním těchto zjištění, větší vliv na postoje a názory studentů, by bylo potřeba dalšího výzkumu.
84
ZÁVĚR Diplomová práce „Muslimové očima českých středoškolských studentů“ se věnuje postojům a názorům středoškolských studentů na islám a muslimy. Islám je díky nárůstu počtu muslimů v Evropě (a nejspíše i kvůli aktivitě Islámského státu) v současnosti téma velmi aktuální, diskutované a vzbuzuje mnoho emocí. V souvislosti s migrací muslimů do Evropy se práce zaměřuje i na souţití a vzájemné ovlivňování obou kultur, na integraci muslimů do evropské společnosti. Téma tak spadá do oblasti multikulturní výchovy, která je významnou součástí oboru sociální pedagogika. Téma jsem si vybrala proto, ţe se často ve společnosti setkávám s negativními a velmi vyhraněnými názory na islám či muslimy. Lidé někdy dávají rovnítko mezi muslimy a teroristy. Naráţím také na mnoho předsudků a stereotypů, které negativně ovlivňují pohled veřejnosti na toto náboţenství. Z těchto důvodů jsem se rozhodla téma islámu přiblíţit ve své diplomové práci a zaměřit se také na to, jaký je názor mladé generace, která bude mít brzy asi největší vliv na společenské dění. Zároveň je také moţné na studenty v rámci školního vzdělávání ještě edukativně působit a ovlivnit tak jejich smýšlení. V teoretické části jsem se snaţila přiblíţit čtenáři islám obecně, jeho historii, základní prameny a myšlenky. Věnovala jsem pozornost také tématu muslimů a islámu v Evropě, muslimským menšinám, hlavním formám islámu v Evropě a islamofobii, která se v západní společnosti stále více projevuje. Zaměřuji se také na fenomény, které jsou ve spojitosti s islámem vnímány jako hrozba, konkrétně na dţihád, islamizaci a terorismus. Jednu kapitolu věnuji v práci také tomu, kolik se toho mají studenti a ţáci šanci o islámu dozvědět v průběhu vzdělávání, jak je téma islámu zahrnuto do školních osnov a nakolik je mu věnována pozornost v rámcovém vzdělávacím programu. V praktické části jsem pak hledala odpověď na otázku, jak čeští středoškolští studenti vnímají islám a muslimy. Mým cílem bylo zjistit a analyzovat postoj studentů SŠ k muslimům a islámu. Charakterizovat jejich vztah k muslimské menšině v ČR, potaţmo v Evropě a popsat jejich zkušenosti a znalosti o islámu. Dále pak zjistit, zda má edukace vliv na postoje a názory studentů. Data jsem sbírala pomocí metody ohniskových skupin a následně je analyzovala za pouţití 85
paradigmatu zakotvené teorie. Domnívám se, ţe všechny mé cíle byly v práci naplněny. Postoj středoškolských studentů k islámu by se dal stručně nejlépe popsat za pouţití slova ambivalentní.
Dalším jevem, který prostupuje obě realizované
diskuze, jsou obavy. Studenti vnímají islámskou kulturu a toto náboţenství vesměs pozitivně, vidí v něm i inspiraci a moţný přínos. Na druhou stranu je znepokojuje aktivita vyvíjená islámskými radikály a teroristy. Také mají strach z dravosti islámu a postupující islamizace. I kdyţ proti islámské kultuře nic nemají, nechtějí, aby se v Evropě rozšířila na úkor té naší, mají obavy ze ztráty své kultury a víry, svých hodnot. Ukázalo se také, ţe informovanost studentů a jejich znalosti týkající se islámu nejsou velké, mnohdy jsou spíše nedostatečné. Rovněţ bylo zjištěno, ţe edukace, tak jak byla u výzkumného vzorku vedena (důraz na fakta, encyklopedické znalosti), nemá vliv na postoje a názory studentů. Výzkumné šetření nicméně přineslo některá zjištění, která mohou být přínosná pro praxi. Především se jedná o moţnosti, jak zefektivnit edukaci a vytvořit takové výukové lekce, které by měly vliv na postoje a názory studentů. Jako klíčový prvek úspěchu vidím zájem studentů. Edukace by se tak dala zefektivnit zahrnutím témat, která leţí v ohnisku zájmu studentů (práva ţen a zahalování) a seznámením s určitou islámskou zemí, její kulturou a zvyky a tradicemi místních lidí. I kdyţ je postoj českých studentů spíše ambivalentní, objevuje se u nich strach a někdy i předsudky, je vidět, ţe jsou otevření diskuzi, hledají objektivní zdroje informací a nebrání se své názory měnit. To vnímám jako pozitivní signál, ţe správně vedená edukace v tomto smyslu má význam a můţe být přínosná. Pro ověření tohoto tvrzení by však bylo vhodné provést další výzkum. Osobně vnímám jako pozitivní také to, ţe se u studentů neobjevily vyhraněné a otevřeně antiislámské nebo islamofobní postoje, se kterými se často můţeme setkat v internetových diskuzích. Můţeme tedy snad doufat, ţe mladší generace přinesou do naší společnosti více otevřenosti, ochoty ke spolupráci a odvahy pro změny.
86
RESUMÉ Diplomová práce „Muslimové očima českých středoškolských studentů“ je zaměřená na postoje a názory studentů na islám. Cílem práce bylo zjistit a analyzovat postoj studentů SŠ k muslimům a islámu. Charakterizovat jejich vztah k muslimské menšině v ČR, potaţmo v Evropě a popsat jejich zkušenosti a znalosti o islámu. Dále pak zjistit, zda má edukace vliv na postoje a názory studentů. Práce je rozdělená na dvě části – teoretickou a empirickou. Teoretická část se skládá ze čtyř kapitol. Věnuji se v nich islámu jako náboţenství obecně, západnímu vnímání islámu, ale také fenoménům, které jsou v souvislosti s islámem vnímány jako hrozba. Poslední kapitola teoretické části se věnuje zařazení tématu islámu do školních osnov. Empirická část je věnována kvalitativnímu výzkumnému šetření. Sběr dat probíhal formou ohniskových skupin, následnou analýzu jsem provedla pomocí paradigmatu zakotvené teorie. Výsledky výzkumného šetření mohou pomoci lépe pochopit, co lidem na islámu vadí a čeho se v souvislosti s ním obávají. Zjištění mohou být také dále vyuţity pro tvorbu efektivnějších edukačních programů nebo multikulturních lekcí pro studenty.
SUMMARY The diploma thesis „Muslims through the Eyes of Czech Secondary School Students“ is focused on student‘s attitudes and opinions on Islam. The aim of this work is to find out and analyze attitudes of secondary school studenst to Muslims and Islam; to characterize their stance on muslim minority in the Chzech republic and Europe; and to describe their experiences and knowledge of Islam. I also want to find out , if education has an impact on attitudes and opinions of the students. The thesis is divided into two parts – theoretical and empirical. The theoretical part consists of four chapters. They deals with Islam in general, western point of view on Islam and also phenomenons, which are viewed as a potential threat. The last chapter is focused on inclusion of Islam into school curriculum. The empirical part is devoted to qalitative research. For collecting data the method of focus group was used. The paradigm of grounded theory was used to analyze the data. The results of this research can help understand better what bother people about Islam and what
87
are they affraid of. The findings can be used for making education programms and multicultural lessons for students, which could be more effective.
88
POUŢITÁ LITERATURA Antiislamista Konvička pod lupou Demagog.cz: Víc nepravd neţ správných výroků
[online].
(2015).
Dostupné
20.
02.
2015
z http://www.lidovky.cz/demagog-cz-konvicka-pouzil-sedm-nepravd-fch/zpravy-domov.aspx?c=A150202_220542_ln_domov_ele Barša, P., Baršová, A. (2005). Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Beauchamp, Z. (2014). Myth #3: ISIS is part of al-Qaeda [online]. Dostupné 19. 02. 2015 z http://www.vox.com/cards/isis-myths-iraq/al-qaeda-isis Bečka, J., Mendel, M. (1998). Islám a české země. Olomouc: Votobia Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Formuluje
vládní
strategii
v oblasti
vzdělávání.
Strategie
odráţí
celospolečenské zájmy a dává konkrétní podněty k práci škol [online]. (2002). Dostupné 15. 03. 2015 z http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-knihanarodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-formuje-vladnistrategii-v-oblasti-vzdelavani-strategie-odrazi-celospolecenske-zajmy-a-davakonkretni-podnety-k-praci-skol Brzybohatý, M. (1999). Terorismus. Praha: Police History Břešťan, R. (2007). Muslimové v Česku: souţití i svět sám pro sebe [online]. Dostupné 26. 02. 2015 z http://ihned.cz/3-21699210-typick%FD+muslim000000_d-bc Buryánek, J. (2006). Multikulturní výchova v RVP[online]. Dostupné 13. 03. 2015 z http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/450/multikulturni-vychova-v-rvp.html/ Condon, S. (2014). As ISIS grows, questions remain about its goals [online]. Dostupné 19. 02. 2015 z http://www.cbsnews.com/news/as-isis-growsquestions-remain-about-its-goals/ Crofter, W. (2006). Velká kniha islámu. Praha: BVD 89
Čejka, M. (2007). Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. Brno: Barrister & Principal Červenková, D., Rethmann, A. P. (2009). Islám v českých zemích. Praha: Centr for migration studies Denny, F. M. (1998). Islám a muslimská obec. Praha: Prostor Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum Europe muslim population in 2014 [online]. (nedat.). Dostupné dne 24. 01. 2015 z http://www.muslimpopulation.com/Europe/ Extremismus: Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2014. (2015). Praha: Ministerstvo vnitra České republiky Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido Hála, M. (2006). Strukturální a obsahová analýza serveru Eurabia.cz [online].
Dostupné
26.
02.
2015
z http://news.branyvnimani.cz/index.php?article_id=9286 Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál Holoubková, D. (2015). Umírněný islám je nesmysl, říká bývalá muslimka [online]. Dostupné 17. 02. 2015 z http://instory.cz/744-umirneny-islam-jenesmysl-rika-byvala-muslimka.html Horská, V. (2006). Pojetí vzdělávacího oboru Občanský a společenskovědní základ
v
RVP
GV
[online].
Dostupné
13.
03.
2015
z
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/596/pojeti-vzdelavaciho-oboru-obcansky-aspolecenskovedni-zaklad-v-rvp-gv.html/ Horyna, B., Pavlincová, H. (2003). Judaismus, křesťanství, islám. Vyd. 2. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
90
Hrbek, I. (1991). Korán. Vyd. celkem 6., v tomto překladu a v Odeonu 2. Praha: Odeon Hyde Park: Martin Konvička [online]. (28. 1. 2015). Dostupné 17. 02. 2015 z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/28.1.2015/ Kdo
jsme
[online].
(2007).
Dostupné
06.
03.
2015
z
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ShowContent.aspx?id=10 Klimeš, L. (1985). Slovník cizích slov. Vyd. 3. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Klvaňa mírní obavy z údajné islamizace Evropy. Muslimové prý nejsou nepřátelé
[online].
(2015).
Dostupné
dne
07.
02.
2015
z
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Klvana-mirni-obavy-z-udajneislamizace-Evropy-Muslimove-pry-nejsou-nepratele-353644 Knapp, V. (1996). Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. Praha: C. H. Beck Kovács, A. (2009). Alláhovi bojovníci: vizuálna kultúra islámskeho radikalizmu. Bratislava: Chronos Kovařík, L. (2014). Islamizace Evropy - skutečná hrozba? [online]. Dostupné 19. 02. 2015 z http://liborkovarik.blog.idnes.cz/c/424442/Islamizace-Evropyskutecna-hrozba.html Kraus, J. (2005). Nový akademický slovník cizích slov A-Ţ. Praha: Academia Kropáček, L. (1992). Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad Kropáček, L. (1996). Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad Kropáček, L. (2002). Islám a Západ: historická paměť a současná krize. Praha: Vyšehrad Krueger, R. A. (1994). Focus groups: a practical guide for applied research. Michigan: Sage Publications 91
Křikavová, A. (2002). Islám: ideál a skutečnost. Praha: Panorama Kubásek, F. (2014). Důkazy, ţe umírněný islám neexistuje. Jen radikální! [online].
Dostupné
17.
02.
2015
z
http://kubasek.blog.idnes.cz/c/426796/Dukazy-ze-umirneny-islam-neexistujeJen-radikalni.html Laqueur, W. (2006). Poslední dny Evropy--: humanistická Evropa nebo islamistická Eurábie?: analýza, perspektiva, prognóza, řešení. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny. Lhoťan, L. (2013). Uznání islámu Českým státem nehrozí dříve jak v roce 2021
[online].
Dostupné
13.
03.
2015
z
http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/344360/Uznani-islamu-Ceskym-statemnehrozi-drive-jak-v-roce-2021.html Lhoťan, L. (2015). Umírnění muslimové, je to moţné? [online]. Dostupné 17. 02. 2015 z http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/444770/Umirneni-muslimove-jeto-mozne.html Martin Konvička by mohl přijít o místo na univerzitě [online]. (2015). Dostupné
24.
02.
2015
z
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Martin-Konvicka-by-mohlprijit-o-misto-na-univerzite-359416 Mendel, M. (1994). Islámská výzva: z dějin a současnosti politiky islámu. Brno: Atlantis Mendel, M. (2010). Dţihád: islámské koncepce šíření víry. Vyd. 2. Brno: Atlantis Mendel, M., Ostřanský, B., Rataj, T. (2007). Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia Morgan, D. L. (1997). Focus groups as qualitative research. Thousand Oaks: SAGE Publications.
92
Müller, M. (2015). Europol: Jen 2 procenta teroristických útoků v Evropě mají
náboţenskou
motivaci
[online].
Dostupné
24.
01.
2015
z http://www.lidovky.cz/europol-jen-2-teroristickych-cinu-v-evrope-majinabozenskou-motivaci-1jx-/zpravysvet.aspx?c=A150118_131940_ln_zahranici_mmu Mylroie, L. (2006). Al Qaeda’s Hidden Roots: What we don't care to know could
hurt
us
again
[online].
Dostupné
20.
02.
2015
z http://spectator.org/articles/46436/al-qaedas-hidden-roots Non-Muslims Carried Out More than 90% of All Terrorist Attacks in America [online]. (2013). Dostupné 01. 02. 2015 z http://www.globalresearch.ca/nonmuslims-carried-out-more-than-90-of-all-terrorist-attacks-inamerica/5333619 Nováček, J. (2011). Počet lidí oficiálně se hlásících k islámu klesá [online]. Dostupné dne 19. 03. 2015 z http://www.ibrno.cz/zajimavosti/42746muslimove-se-v-cesku-prestavaji-oficialne-hlasit-k-svemu-nabozenstvi.html O nás [online]. (nedat.). Dostupné 08. 03. 2015 z http://www.ivcrn.cz/o-nas/ O projektu [online]. (nedat.). Dostupné 03. 03. 2015 z http://muslimove.cz/oprojektu/ Olšer, B. (2001). Krev na meči dţihádu. Český Těšín: Agave Pelikán, P. (1997). Sunna: pramen islámského práva. Praha: Vodnář Počet cizinců v ČR [online]. (2012). Dostupné 16. 03. 2015 z https://www.czso.cz/csu/cizinci/2-cizinci_uvod Projekt, který měl islám přiblíţit dětem, uţ stát nechce zaštiťovat [online]. (2014).
Dostupné
13.
03.
2015
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/285810-projekt-ktery-mel-islampriblizit-detem-uz-stat-nechce-zastitovat/
93
z
Prolog
[online].
(nedat.).
Dostupné
06.
03.
2015
z
http://www.pravdaoislamu.cz/index.php/prolog Přikryl, Š. (2011). Mediální representace muslimů ve vybraných periodikách: Komparativní obsahová analýza: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky Rámcové vzdělávací programy [online]. (nedat.). Dostupné 06. 03. 2015 z http://www.nuv.cz/cinnosti/kurikulum-vseobecne-a-odborne-vzdelavani-aevaluace/ramcove-vzdelavaci-programy?lang=1 Rusek, M. (2014). S Bronislavem Ostřanským z AV ČR o diskusi o islámu [online]. Dostupné 17. 02. 2015 z http://www.evropsky-rozhled.eu/sbronislavem-ostranskym-z-av-cr-o-diskusi-o-islamu/ Sedláčková, L. (nedat./a). Islám v českých učebnicích [online]. Dostupné 03. 03. 2015 z http://muslimove.cz/islam-v-ceskych-ucebnicich/ Sedláčková, L. (nedat./b). Kritické čtení aneb jak ţáky naučit pracovat s texty [online]. Dostupné 03. 03. 2015 z http://muslimove.cz/kriticke-cteni-anebjak-zaky-naucit-pracovat-s-texty/ Shanaáh, Š. (2014). Symbolické vítězství islamofobů [online]. Dostupné 13. 03.
2015
z
http://nazory.ihned.cz/c1-62789960-symbolicke-vitezstvi-
islamofobu Spencer, R. (2006). Islám bez závoje. Praha: Triton Steyn, M. (2006). Taková je demografie, hlupáci: pravý důvod, proč Západu hrozí zánik. Praha: Občanský institut Strauss, A., Corbinová, J. M. (1999).
Základy kvalitativního výzkumu:
postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert Světový terorismus: encyklopedie. (2001). Praha: Svojtka & Co. Švaříček, R., Šeďová, K. (2007). vědách. Praha: Portál 94
Kvalitativní výzkum v pedagogických
Topinka, D. (Ed.). (2007). Integrační proces muslimů v České republice pilotní
projekt
[online].
Dostupné
03.
02.
2015
z
http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/integrace_muslimu .pdf Tupý, J. (2005). Průřezová témata [online]. Dostupné 13. 03. 2015 z http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/338/prurezova-temata.html/ Uhrová, Z. (2012). Ţivot v České republice očima brněnských muslimek – imigrantek: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky Vejrosta, D. (2010). Rostoucí význam muslimské populace v Evropě: bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta přírodovědecká, Katedra rozvojových studii What’s the appeal of a caliphate? [online]. (2014). Dostupné 19. 02. 2015 z http://www.bbc.com/news/magazine-29761018 Wilders, G. (2008). Po jedné či dvou generacích se Spojené státy budou ptát: Kdo
prohrál
Evropu?
[online].
Dostupné
24.
01.
2015
z
http://www.kzamysleni.estranky.cz/clanky/islamizace-evropy.html Ţáci středních škol a jejich pohled na islám [online]. (nedat.). Dostupné 03. 03. 2015 z http://muslimove.cz/zaci-strednich-skol-a-jejich-pohled-na-islam/
95
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Rozhovor 1 (27. 11. 2014) Z 1:Tak já se Vám představím. Jsem Zuzana Uhrová a přišla jsem sem k vám do hodiny, paní profesorka svolila, ţe tady můţu dělat svůj výzkum k diplomce. Zajímalo by mě, jaký máte vy názor na islám nebo muslimy. TEP 1: No tak názor bych měl asi… Z 2: Tak to je dobře! Já to budu s dovolením nahrávat, abych to pak mohla líp zpracovat, jo? Tak já bych se vás teď ráda zeptala na otázky ohledně islámu. Vůbec nic si z toho nedělejte, pokud nemáte nějaký určitý názor nebo si nejste jistí, to je úplně jedno. Nejsou správné a špatné odpovědi, mně jde spíš o to zjistit, jakou máte vy představu nebo co si myslíte. Není to ţádný znalostní test. Tak mě by první zajímalo, jestli máte nějaké zkušenosti s islámem, jestli jste třeba něco o islámu četli… Nebo jestli máte nějakou osobní zkušenost, jestli třeba znáte někoho, kdo praktikuje islám. ----- (kroutění hlavami) Z 3: A tak co o islámu všechno víte? Zkuste říct něco, cokoli vás napadne. RIM 1: Tak je to jedno ze základních náboţenství, vedle křesťanství a judaismu. Je to monoteistické náboţenství. Prorok je Mohammed, má nějaké základní pilíře. Neznám je teda všechny… Z 4: A znáš nějaké? RIM 2: Dţihád, svatá válka za šíření islámu. A to je asi všechno. Z 5: Hm. Znáte ještě někdo nějaké? --Z 6: A co se vám tak vybaví, kdyţ se řekne islám? Úplně cokoliv. LIE 1: Zahalené ţeny. TEP 2: Ty jejich ranní modlitby. LUK 1: Mešity. TEP 3: Minaret. Z 7: Super. Ještě něco se vám tak vybaví k islámu? Cokoliv, co jste někde slyšeli, v televizi, v rádiu… RIM 3: Zahalené ţeny. Z 8: A kdyţ se tak zamyslíte nad tím, co vás teď všechno napadlo, tak mi zkuste říct, kde jste na to přišli, odkud máte informace? TEP 4: Určitě internet. KET 2: Televize. Z 9: A internetem myslíš spíš nějaké jako denní zpravodajství, zprávy na internetu nebo nějaké stránky přímo? TEP 5: Zpravodajství, určitě. Z 10: Já se teď budu chvilku ptát spíš tak ze zájmu, jestli víte něco o základech islámu, nějaká pravidla... Víte třeba někdo, kdy vznikl islám? RIM 4: Zaloţil ho Mohammed. V sedmém století? Z 11: Souhlasíte všichni s Mirou nebo zkusíte jiné? NIS 1: Já teď o tom mám referát, ale nemůţu si vzpomenout… (smích) Z 12: Víte, jaká je svatá kniha? Tak jak Křesťané mají Bibli, tak co mají muslimové? LIE 2: No korán.
96
Z 13: Víte, jaké jsou nějaké odnoţe islámu, nějaké skupiny? MAR 1: (odhlédne od písemky, kterou píše) Sunnité a šíité. Z 14: Hm. Ty jo, ty stíháš všechno! A kdyţ jsme mluvili o těch pěti pilířích víry, těch základních věcech v islámu, napadá vás kromě té svaté války, kterou říkal RIM, ještě něco? Co musí kaţdý správný muslim dělat? TEP 6: Chodit do mešity. RIM 5: A alespoň jednou za ţivot vykonat pouť do Mekky. Z 15: ještě něco vás napadá? TEP 7: Modlit se. Z 16: Hm. Tak půjdem dál. To nevadí, ţe třeba nevíte, však se to teprve budete učit. Mě by teď zajímalo, co vy OSOBNĚ si myslíte o islámu? Jestli vy sami máte na toto náboţenství nějaký názor… A jaký? KET 3: Je radikální. Z 17: Hm. ---Z 18: Řekneš o tom něco víc, proč je podle tebe radikální? KET 4: No protoţe ta jejich víra je nutí, třeba nabádá k terorismu. Z 19: RIM, ty nesouhlasíš? RIM 6: No tak jako ona to tak ve skutečnosti asi spousta těch muslimů chápe, ale já si jako myslím, ţe povinnost vést svatou válku se dá vykládat i jinak neţ jenom, ţe budou někde s kulometem stát a střílet všechny nevěřící. Z 20: Takţe říkáš, ţe to má různé… RIM 7: Tak. Z 21: Ale říkáš, ţe většina to tak chápe. RIM 8: No bohuţel. Z 22: Co vy ostatní? Máte podobný názor? TEP 8: V současné době ţije mnoho muslimů v Evropě, takţe vlastně šíří ten jejich vliv vlastně bez boje. -------------TEP 9: No. Z 24: Ostatní si taky myslíte, ţe šíření islámu je to hlavní? To co muslimové dělají? --Z 25: Zkuste někdo říct nějaký svůj názor. To je jedno jaký, prostě váš. Někdo: No, tak. Z 26: Vypadáš tak načatě, ţe bys něco řekla. KAR 1: No já nevím s tím šířením, slyšela jsem, zdá se mi, ţe to tam mají ţeny asi hodně těţké. Ţe ti muţi je tak hodně hlídají a nemůţou samy skoro nic, někam jít a tak. Ani do školy, ne ţe by mi to teda vadilo… Z 27: Ţe jsou tedy ţeny utlačované muţi. LUK 2: No. Nevím, jestli úplně utlačované, jako ţe jim asi není ubliţováno, ale asi ţe je nevnímají jako rovnocenné, tak. Z 28: Vy ostatní souhlasíte nebo si myslíte něco jiného? TEP 10: No já bych s těma ţenama asi souhlasil. Ţe jejich práva jsou omezená třeba i tím jejich náboţenstvím.
97
Z 29: Chceš to ještě trochu rozvést? V čem? Nebo klidně někdo jiný třeba? TEP 11: No v čem… No tak třeba v tom jejich oblékání, ale taky třeba v tom, ţe jsou tam velice přísné tresty za neposlušnost tomu manţelovi. Anebo třeba za to, kdyţ ho s někým podvádí. Z 30: Ţe jsou tam přísnější tresty pro ţeny neţ pro muţe? TEP 12: No tak to teda nevím, ale vzhledem ke křesťanství jsou ty tresty přísnější asi všeobecně. Z 31:Hm. TEP 13: Aspoň teda v současném křesťanství, dřív to asi bylo jinak. Z 32: Co ještě vás tak třeba napadne k těm muslimským ţenám? KET 5: My jsme byli jednou v létě na dovolené někde, no někde tam kde ţijí muslimové, a tam třeba v celém tom hotelovém komplexu nepracovala ani jedna ţena, byly tam jenom jako uklizečky. Nic jiného, k ničemu jinému je nepustili. Z 33: Takţe mají menší příleţitosti. -----------Z 34: A jaký je váš osobní postoj k tomu náboţenství nebo k muslimům jako lidem? Jak je vnímáte? KET 6: Mám z nich trošku strach. Z 35: Máš strach? KET 7: Kdyţ jsem třeba na letišti, kdyţ jsem letěla z Anglie, tak to bylo takové nepříjemné, kdyţ jsme nastoupili do letadla, jich bylo tak osm, devět a pořád si něco pošuškávali. RIM 9: Já si myslím, ţe muslimové jako takoví nejsou špatní, ale ţe některé ty individua si berou ten islám aţ moc k srdci a to jsou pak ty radikální výboje a to uţ není to náboţenství. … Ono by se to dalo rozšířit nejen na některá individua, ale třeba i na některé organizace, jmenovitě třeba Islámský stát. To je v podstatě příklad tady těch organizací, ţe pokud jde o islám, tak to jejich vůbec nesouvisí s tím, jaký je islám ve skutečnosti, protoţe podle názoru velké většiny muslimů je chybný. Z 36: Takţe chcete říct, ţe islám jako takový není špatný, ale ţe některé organizace nebo někteří lidé – ne ţe jsou špatní – ale dělají špatné věci. LUK 3: Ve jménu islámu. TEP 14: No já bych řekl, ţe to není problém jenom islámu, ţe se to vztahuje i k jiným náboţenstvím. Z 37: Jak to myslíš přesně? TEP 15: No jak to myslím… Myslím to tak, ţe existují i organizace v rámci jiných církví, které zneuţívají tu víru pro dosaţení vlastního prospěchu. Z 38: Takţe to vnímáš tak, ţe islám není nějak výjimečný v tomto. TEP 16: Ne. Ţe je stejný jako jiná náboţenství. Z 39: Ty jsi ještě říkala, ţe z nich máš strach, kdyţ nastupují do toho letadla. Můţeš upřesnit, z čeho máš strach konkrétně? KET 8: No tak ono je to zmiňované v televizi pořád a všude, o těch nepokojích tam a pořád… Jak tam pořád mezi sebou válčí a ta televize to náboţenství pořád propaguje ve špatném. Tak ono je to takové nepříjemné s nimi nastupovat do toho letadla. Ony ty letadla taky občas vybouchnou, ţe jo. Z 40: Ţes měla strach, ţe by to mohli být teroristi? Ţe by tomu letadlu mohli něco udělat? KET 9: No. Nebo ne jako ţe bych se všema nechtěla jet, já s nima nemám problém takto, ale je to takové nepříjemné… Z 41: Vy ostatní se tak smějete, vy nemáte ten pocit co KET? LUK 4: Spíš asi jo. Já myslím, ţe všichni máme takové ty předsudky, i třeba vůči Romům, s těma je to to stejné, si myslím. Jakoţe jsou někteří dobří, ale my je nevidíme. Protoţe v televizi a ve zprávách, všude čteme jenom o negativech, jenom o těch špatných prostě. KAR 2: No, všichni ne.
98
KET 10: Já mám třeba s nima taky špatné zkušenosti, jak se tady zdrţují v okolí gymnázia. LUK 5: Kdo? KET 11: Romové. MAR 2: Jak kteří, někteří jsou ale dobří! KAR 3: Ale tihleti jsou zrovna špatní. Z 42: A máte pocit, ţe s muslimy je to podobně. LUK 6: Hm. Z 43: V médiích se právě často objevují nejrůznější, více nebo méně pravdivé informace o islámu a muslimech. Co si myslíte o tady těchto informacích? Co nám poskytují média? LUK 7: Tak oni si to vţdycky zkreslí podle svojí dynamiky, ty média. Určitě se nedá věřit všemu. TEP 17: Já bych řekl, ţe se spíš nedá věřit ničemu. LUK 8: No. MAR 3: Ale tak zase jak čemu. Mladé frontě třeba věřím víc neţ třeba Blesku nebo tak. LIE 3: Hodně záleţí na těch zdrojích, no. RIM 10: Hm. Z 44: Obecně teda chápu správně, ţe spíš berete s rezervou to, co se k vám dostane z médií a televize? LIE 4: No tak média samozřejmě nebudou prezentovat to, jak tam slaví v rodinném kruhu nějaký svátek. A ty oslavy a svátky se tam taky dějí, ale my vidíme jenom to zlo, to ostatní, no. Z 45: Souhlasíte s tím i ostatní, ţe média prezentují jenom tu špatnou stránku? KET 12: Ale moţná ta špatná stránka převaţuje, tak proto ji víc prezentují. TEP 18: To si teda nemyslím zase. MAR 4: Já si hlavně myslím, ţe to je úplně jiná kultura, něco úplně jiného. Něco, co my ani nemůţeme pochopit. Oni to třeba nevidí špatně, to co se tam děje, pro ně je to třeba normální. My jsme tady zvyklí na něco jiného, tak pro nás to normální není. Z 46: Vy jste tak pokyvovali… Souhlasíte tady s MAR nebo spíš s KET? LUK 9: Já souhlasím s MAR. Já si myslím, ţe kdyţ je někdo vychovává od malička v tom náboţenství, tak potom ani neumí rozeznat, co je dobré a co špatné. Celý svět to potom můţe odsuzovat, ale pro ně to třeba můţe být dobrá věc. KET 13: Jo, to jako já jsem nechtěla říct, ţe islám je špatný nebo tak něco, ale spíš ţe my to vnímáme jako něco špatného. Protoţe jak řekla MAR, na to nejsme zvyklí nebo jsme z toho takoví… Ale oni jsou jiná kultura, tak to mají jinak. VAP 1: Oni tak můţou vnímat zase nás, ţe. Si třeba říkají, jak tu můţeme ţít bez víry a tak. Z 47: Takţe je tam nějaké vzájemné nepochopení těch kultur? Nebo myslíte, ţe to není tolik o náboţenství jako o kultuře? Jak jste to mysleli? VAP 2: No je to o těch náboţenstvích pořád. Kaţdý má něco jiného a v něčem jinačím si ţije. Kdyţ jakoby nemá šanci poznat uţ od mala nějaké jiné náboţenství, coţ samozřejmě nemá, protoţe jak by je asi mohl poznávat, kdyţ je malý, to je blbost. Tak potom se třeba nedokáţe vcítit do toho člověka. MAR 5: Kdoví co si říkají. Křesťanství, taková blbost! (smích) Z 48: A kdyţ se vrátíme ještě k tomu, jak prezentují média ten islám, tak vnímáte vy osobně islám jako hrozbu? RIM 11: Jako hrozbu pro co? Pro naši osobní bezpečnost nebo pro jako obecně konzumní hodnoty západní civilizace nebo čeho? Z 49: Cokoliv, Vyber si, cokoliv z toho chceš. RIM 12: Tak jako bezpečnostně si myslím, ţe to není problém, přímo nás tady nikdo neohroţuje. Ale spíš by to mohl být problém, právě kdyţ jde o kulturu, kterou my tady máme nějakou specifickou, a
99
kdyţ se nám sem přistěhuje spousta těch muslimů, tak ji můţou změnit a ono uţ se to v těch zemích západní Evropy, jako ve Švýcarsku nebo ve Francii projevuje. Ţe to křesťanství je do jisté míry potlačováno islámem. A v podstatě ztrácíme ty svoje tradiční hodnoty ve prospěch nějakého multikulturalismu a je otázka, jestli je to správná cesta, no. MAR 6: Já jsem někde četla, ţe někde byla nějaká muslimka ve škole, a ţe ji zakázali nosit burku. Coţ mi připadá teda špatné. Protoţe jestli je to jejich náboţenství, jejich víra, tak to musíme respektovat… Ve škole, na úřadech, kdekoli. Protoţe je to muslim. Z 50: Souhlasíte i ostatní s MAR? TEP 19: Já souhlasím s RIM teda. LUK 10: No ale zase to je jejich součást, to k nim prostě patří. To je jakoby mi někdo řekl, ať se přebarvím. TEP 20: No ale já jsem viděl video, bylo to v nějaké německé škole a prostě polovina těch dětí uţ měla burky. LUK 11: No ale tak co, kdyţ jsou to muslimské děti. KAR 4: Však si můţeme vybrat, co nosíme na hlavě. MAR 7: Je 20. století. Z 51: Takţe ty si myslíš, ţe to není správné, byt tak benevolentní vůčiTEP 21: No já si myslím, ţe bychom se měli vlastně bránit, udělat nějaké obranné prostředky ohledně té islamizace. MAR 8: Bariéry ve třídě. (smích) TEP 22: Ne, já mám docela strach, z toho, ţe se ta západní civilizace úplně změní a skončí to jako v Íránu nebo Iráku. KET 14: No, já souhlasím s TEP. TEP 23: Pokud by si Evropan mohl dovolit, já nevím, se v Íránu procházet v krátkých kalhotech, tak by nebyl problém v tom, aby se ti muslimové tady procházeli v těch svých burkách. Ale kdyţ to není moţné jako oboustranně, tak proč my bychom jim měli taková práva dávat, kdyţ oni nám je nedají. MAR 9: Nesouhlasím. (smích) MAR 10: To k nim patří. KET 15: Ale tam taky nemůţeš nosit to, co k tobě patří. MAR 11: Já vím, ale mně to nevadí. KET 16: No ale tak ať je to aspoň oboustranné jako. LUK 12: No ale ty to vnímáš jinak, ty nemusíš nebo nemáš nikde napsané, ţe si nemůţeš dát nějakou čepičku na hlavu, ale oni to tam prostě mají napsané, ţe ţeny by měly být zahalené. KET 17: No dobře, ale proč já se mám řídit nějakým jejich řádem, kdyţ já prostěLUK 13: To, ţe má nějaká ţena, ţe je zahalená, to ti vadit nemusí. KET 18: No vţdyť ne. Ale já tak být nemusím. LUK 14: No ale kdyţ ta jejich kultura tamKAR 5: No ale to je naše kultura! A oni se taky nepřizpůsobí jako. KET 19: Jo, přesně! MAR 12: Ale tak oni tě nijak nepohoršují tím, ţe jsou celí zahalení. To ti nemusí nijak vadit přece! KAR 6: No a jim nemusí vadit, ţe já tam budu chodit odhalená. LUK 15: Jako úplně? (smích) NIS 2: No tak to by jim třeba vadilo!
100
LUK 16: No ale my nemáme nikde předepsané, ţe nesmíš chodit zahalená. Ale oni tam mají předepsané, ţe nesmíš chodit odhalená. Tak jako…. TEP 24: No já nevím, jestli se běţně procházíš po Václavském náměstí v plavkách… LUK 17: No tak stačí kraťasy jako. Úplně bohatě. MAR 13: Souhlasím s LUK. Z 52: To se úplně rozpůlilo ty názory. Jakoţe mám fakt pocit, ţe je to půl na půl. MAR 14: Já bych to třeba tam zkusila dojet a nosit tam ty burky. Vţdyť to můţe být zajímavé. TEP 25: Tak si to zkus. LUK 18: To můţeš zkusit i tady. MAR 15: No nemůţu, protoţe mi to zakáţou! LUK 19: Já jsem teď ale taky četla, ţe se tam nějací dva lidi oţenili, nebo vzali se, a ten muţ tu ţenu nikdy předtím díky té burce neviděl, a jakmile zjistil, jak vlastně vypadá, tak se s ní okamţitě rozvedl. A ona je teď z toho v hluboké depresi. Tak bych teda nechtěla dopadnout! Z 53: Tak kdyţ to tak jako shrnem, co jste tady někteří říkali, z čeho máte strach nebo co vám vadí, tak je to ta islamizace západní kultury? To ţe je dvojí metr na to, co oni můţou u nás a co my můţeme v jejich kultuře? KET 20: Hlavně se bojím, ţe nás tady za chvilku převálcují, ţe jich tady prostě bude většina a začnou tady zavádět jejich kulturu, jejich zvyky. TEP 26: No předtím se musíš přestěhovat zase jinam. LUK 20: Hlavně u nich je zvykem mít, já nevím, třeba pět dětí a my, kteří máme jedno nebo dvě, tak je nemůţeme v ţivotě uţ nějak přebít nebo něco takového prostě. Z 54: Máš strach z toho, ţe bude většina těch muslimů a ţe vlastně donutí k tomu islámu i ostatní? LUK 21: Hm. Já nevím, jestli jako donutí, ale myslím si, ţe by se tím hodně věcí změnilo. KAR 7: Budou nám stříkat kyselinu do ksichtu. KET 21: Třeba. Z 55: Máte strach o svoji bezpečnost, kdyby se tady ten islám praktikoval? MAR 16: Nevím, já si na jednu stranu pořád říkám, ţe mě by se to netýkalo. (smích) Z 56: Nad čím přemýšlíš? RIM 13: No tak z pohledu bezpečnosti, no tak kdyţ uţ by to bylo fakt na takové kritické úrovni, ţe by tu fakt byl ten islám, tak si myslím, ţe ti zbývající nevěřící by byli pronásledováni. TEP 27: Ale v takovém případě by ti muslimové museli mít naprostou většinu, co se týče obyvatel a toho státu. RIM 14: No však myslím, kdyby uţ to bylo na té úrovni. LUK 22: A myslíš si, ţe k tomu nikdy nedojde? TEP 28: No já myslím, ţe to bude trvat hodně dlouho, neţ se sem přestěhují nějaké tři, čtyři miliony lidí, tak to není určitě hned jako a taky by to asi – LUK 23: Ale třeba za 50, za 100 let. TEP 29: No, to je strašně málo. To nebude tak hned. MAR 17: Ţe by se někdo tak hrnul do České republiky… (smích) LUK 24: No ale já myslím normálně, jako do Evropy. RIM 15: No ono ani v těch větších zemích, jako je Francie, která má nějakých 50 milionů obyvatel, tak tam si taky myslím, ţe není ta muslimská menšina nějak aţ tak výrazná. Ona je spíš hodně mediálně zajímavá, ţe se o ní hodně mluví, ale ţe by byla zas tak nějak příliš početná, já bych řekl, ţe se pohybuje tak v řádech jeden, dva miliony, víc těch muslimů určitě není. A vzhledem k celkovému
101
počtu obyvatel, to není zas tak hrozné. Ono kdyţ si vezmeme, ţe i v těch muslimských zemích je spousta Evropanů, ţe, tak bych to nebral zase aţ tak tragicky. MAR 18: Souhlasím s RIM. Z 57: Ještě někdo se přiklání k nějakému názoru? ------Z 58: Teď bych se vás chtěla ještě zeptat, jestli vám na islámu něco vadí. Jako kdybyste si představili, ţe byste měli být muslimové, tak jestli by vám na tom něco vadilo nebo ne. MAR 19: Tak asi především ta úcta k ţenám. Kdyţ je povolené jim chrstnout kyselinu do obličeje… To je síla celkem, ne? Nebo všechno, celkově. Mně přijde, ţe oni se dívají na ţeny hrozně shora. RIM 16: No já nemám, co bych k tomu řekl. S tím se dá vším souhlasit, co řekla MAR. Co mě by asi spíš vadilo na islámu, tak je ten vztah k ostatním náboţenstvím. Ţe většina ostatních těch dnešních velkých světových náboţenství se snaţí spíš hledat nějak cestu nějaké tolerance a ten islám je v tomto směru v jistém smyslu pozadu. Nebo teda aspoň v tom většinovém podání, si myslím, ţe většina muslimů není příliš tolerantní k těm ostatním náboţenstvím. Ale najdou se samozřejmě světlé výjimky, ţe. TEP 30: Já si myslím, ţe ti muslimy, co máme v České republice, tak ţe ti jsou poměrně hodně tolerantní. A ţe třeba i s Ţidy to není takový problém. Třeba ve srovnání s Izraelem a Palestinou, je to opravdu výrazně odlišná situace. Z 59: Co třeba vy ostatní, vadilo by vám něco? MAR 20: Mně by se asi nechtělo chodit do Mekky. (smích) Z 60: Tak zkuste ještě někdo něco, kdyţ si fakt jako představíte, ţe byste ţili v muslimské společnosti, tak co by vám vadilo. LIE 5: Tak mně by právě taky vadilo to omezování svobod v podstatě, člověka. Jakoţe kdyţ to srovnám s křesťanstvím, tak to je něco úplně jiného. Tam v podstatě kdyţ ta ţena poruší nějaké pravidlo třeba, tak oni ji ukamenují. Jakoţe ty tělesné tresty jsou tam a dost přísné. Z 61: Jaké svobody by ti třeba vadily nejvíc, ţe by byly utlačovány? LIE 6: Tak hlavně těch ţen. Já nevím, co všechno by to bylo v praxi... TEP 31: Tak mně by taky nejvíc vadila ta násilnost některých těch islámských občanů. LUK 25: A mně by zase vadilo mít těch 5, 7 dětí. KET 22: 5, 7 dětí, to musí být…. LUK 26: Teď asi představ, ţe uţ máš těch 7 dětí a nevíš, které se jak jmenuje. LIE 7: Ale víš, neboj! LUK 27: To musí být jako… MAR 21: Ti chodí po bytě a ty nevíš, kdo to je! (smích) LIE 8: To by mi tak nevadilo. Třeba znám rodinu, kde mají sedm dětí a jako jo. Dva jsou moji spoluţáci. RIM 17: Mně by se třeba líbilo, ţe můţe mít muţ více manţelek. MAR 22: Ale ţena uţ právě nemůţe. RIM 18: No. KET 23: Ta nemůţe vůbec nic. LUK 28: To je potom cizoloţství. A ukamenují ji. MAR 23: Můţe rodit děti. Ale představ si to, kdyţ pořád rodí, to jich bude za chvilku strašně moc! Z 62: A co by se vám teda líbilo na tom náboţenství? Je tady převaha ţen, tak asi mít víc manţelek nebude mít moc hlasů.
102
RIM 19: Ještě ţe můţou mít zbraň bez zbrojního průkazu. (smích) LUK 29: To jako váţně? RIM 20: no, oni tam chodí běţně s tím… LUK 30: A to je jako povolené zákonem? RIM 21: no, tam i děcka malé chodí se samopalama. LUK 31: Dobře, ale otázka je, jestli to mají povolené. TEP 32: Já bych řekl, ţe to je proto, ţe tam není ţádná policie ani funkční armáda. Jak by to měl ten stát dovolit… Třeba v USA je to tak, ţe to stát povoluje. Ale nemyslím si, ţe v takové Sýrii by bylo povolené vlastnit zbraň bez zbrojního průkazu. Z 63: Takţe i v našich podmínkách by se ti to líbilo, ţe bys mohl nosit zbraň? RIM 22: No tak v rámci sebeobrany, samozřejmě. KET 24: Já si právě myslím, ţe to není moc dobře, jakoţe to tam mají všichni. TEP 33: Ale tak kdybys bydlela v Sýrii, třeba bys změnila názor. KET 25: No tak na tu svoji obranu třeba jo, ale jinak myslím si… TEP 34: Já jsem třeba viděl video, někde prostě z toho Rakku, to je hlavní město toho Islámského státu, kde fakt ţenská měla kočárek v jedné ruce a v druhé ruce samopal. ------Z 64: A co byste tak ještě vnímali jako výhodu? MAR 24: Mně se jako líbí, ţe jim se jako té komunitě celkově nemůţe nic stát, protoţe oni jsou ti nejhorší, ze kterých mají všichni strach. Takţe pokud se nezabijí mezi sebou, tak si myslím, ţe jsou v pohodě. Z 65: Myslíš, ţe jim nehrozí ţádné nebezpečí? MAR 25: já si myslím, ţe ne, dokud jsou tam, kde jsou, a jsou jako všichni… Z 66: Ještě něco vás napadá? LUK 32: Mně se líbí, ţe většina z nich aspoň ţije v tom náboţenství. Jakoţe je jich hodně, takţe mají tu kulturu všude kolem sebe, tady je někdo křesťan, někdo je ateista, někdo je úplně nic a nejsou tak sjednocení prostě. RIM 23: Jo, to mi přijde zajímavé, protoţe já si taky myslím, ţe je spousta lidí, kteří jakoby nemají ţádné hodnoty, které by uznávali. Jako u nás to bylo vţdycky spíše to křesťanství a dneska tady máme nadpoloviční většinu, pokud vím, ateistů, je to tak? LIE 9: No já nevím. RIM 24: No tak ty jsi taková věřící, tak jsem myslel, ţe to víš. No a já si prostě myslím, ţe je to chyba, ţe člověk v podstatě ţádný důvod, proč ţít, ţádné, nevidí ţádný smysl ţivota. A v tomhle jsou na tom asi muslimové líp, to je něco, v čem by mě inspirovali. Neříkám, ţe máme věřit v islám, ale třeba v naše původní náboţenství. MAR 26: S tím nesouhlasím. Já jako kdyţ nejsem křesťan, tak nemám smysl ţivota jako? RIM 25: No a jaký máš teda smysl ţivota? MAR 27: Nevím, kde co. To jako můţe být cokoliv jiného kromě křesťanství, ne? S tím nesouhlasím teda. LIE 10: Já bych s tím teda částečně souhlasila. Neříkám, ţe kdo nevěří, tak nemá ţádný smysl ţivota, ale ţe ti věřící prostě mají určité hodnoty, které prostě vyznávají a ke kterým se jako uchylují třeba. Z 67: Ţe v té islámské společnosti je to jednodušší, kdyţ jsou všichni věřící? ----------Z 68: A kdyţ porovnáte islám s jinými náboţenstvími, s ţidovstvím, křesťanstvím, nebo s jakýmkoli jiným, tak v čem je podle vás islám jiný neţ ostatní?
103
KAR 8: Tak určitě v tom přísnějším dodrţování pravidel. Z 69: Ještě nějaký nápad? RIM 26: V tom jeho šíření. Ţe hodně těch lidí, muslimů, šíří svou víru mečem nebo silou a násilím. Z 70: Je jakoby agresivnější? RIM 27: No. Z 71: Ještě nějaké rozdíly vás napadají? MAR 28: Já si myslím, ţe oni nemají ani právo volby jako. Ţe se narodí a uţ je to prostě muslim. A mně je třeba sympatický buddhismus, ztotoţňuju se s tím, nevím, můţu si prostě vybrat. Ale oni uţ jsou v tom odmala prostě. TEP 35: Ale kdyţ si to tak vezmeš, tak křesťan taky nemá právo volby, kdyţ se narodí do křesťanské rodiny, tak v podstatě ti rodiče ho vychovávají v té své víře, kterou povaţují za správnou. A co má on udělat? Má přijít domů a říct „mně se nelíbí to, co mi říkáte“? MAR 29: Jo. TEP 36: Ale kdyţ je malý, tak on to bere jako samozřejmost prostě. KET 26: No, přesně. LIE 11: Jo, jasně, ale postupem času mu to začne docházet a ty rodiče uţ ho nebudou nutit tak, jako v tom islámu. Jakoţe prostě já nevím… TEP 37: To je asi pravda? LIE 12: Co jako udělají, mají ho zmlátit nebo… TEP 38: No víš co, tady je v podstatě jenom ta role rodiny, ale ne stát nebo ta církev… LUK 33: Hodně lidí je u nás třeba jenom pokřtěných a dál uţ nic. Třeba tady u nás ve škole, ve třídě. TEP 39: Ale já si myslím zase, ţe kdyţ jsou k tomu vedeni od mala, tak uţ si k tomu vybudují sami vztah. LIE 13: Ne. Ne. To tak nemusí být, ne. TEP 40: To záleţí na osobnosti. Tak asi většina lidí jo, ale někdo je třeba schopnýLIE 14: Já jsem k tomu nucená nikdy nebyla a já jsem si k tomu vybudovala vztah sama prostě. Naši mě nikdy nenutili. TEP 41: A nemají rodiče nějakou povinnost vést děti podle jejich křesťanského způsobu ţivota? LIE 15: Jo, ale oni jsou takoví rozumní. Prostě ví, ţe mě do toho nebudou nutit, kdyţ sama nebudu chtít. TEP 42: No ale tak určitě tě nechali pokřtít, ne aspoň? LIE 16: No tak jako vedou mě k tomu tím, ţe mě nechali pokřtít, byla jsem u přijímání, biřmování, to všechno jako jo. Ale není to, jako ţe by mě nutili k něčemu. Vůbec. A ani mi to nezakazují. TEP 43: A nechávali to na tobě třeba, uţ kdyţ jsi byla menší? LIE 17: Jako jak menší? TEP 44: No já nevím, jako třeba kdyţ ti bylo 12 nebo tak. LIE 18: No tak to jsem chodila do kostela sama. TEP 45: Samostatně, jo? Takţe to bylo tvoje rozhodnutí, tam jít. /Nově příchozí student/ Z 72: Ahoj, já se představím. Jsem Zuzka a dělám tady u vás výzkum k mojí diplomce, zajímá mě váš názor na islám. My jsme tu teď uţ celou hodinu diskutovali, ale kdyţ se budeš chtít zapojit, tak můţeš. DON 1: A jaká je otázka?
104
Z 73: No, těch bylo víc, jestli se ti chce odpovídat na všechny. (smích) Ale obecně mě prostě zajímá, co si myslíte o islámu. DON 2: Jo, no. Tak mě osobně ta víra nijak nevadí, nemají tam zas tak špatné věci, ale někteří to přehánějí, jsou aţ moc radikální. Ti uţ vlastně nedodrţují ani svou vlastní víru a ještě dělají škodu těm ostatním. A jinak… Uţ nevím, co bych k tomu řekl. Z 74: Hm. Teď jsme zrovna u toho, ţe kdyţ porovnáte islám třeba s jinýma náboţenstvími, tak jestli je v něčem jiný? DON 3: V něčem určitě. Z 75: A v čem třeba? DON 4: Mají hodně spíš originálních věcí. Co jinde nejsou. Z 76: A v čem by mohl být ten islám podobný, jako jiná náboţenství? TEP 46: No tak ţe lidé jsou vázáni nějakými pravidly nebo přikázáními. V tomto se to dost podobá tomu křesťanství. Lidé prostě mají nějaké zásady, které dodrţují. MAR 30: Ţe se asi mají na co obrátit, při tom hledání smyslu nebo cesty, tak ţe to mají v té víře. ------Z 77: Ještě něco, vidíte třeba ještě nějaké podobnosti? RIM 28: No ţe si nějak vzájemně uznávají ty proroky. V Koránu je určitě někde uvedený Jeţíš Kristus. A i křesťanství se myslím zmiňuje o proroku Mohammedovi, ne? LIE 19: Tak o tom jsem neslyšela teda. RIM 29: Já mám pocit, ţe jsem to někde slyšel. Jako určitě to není nějaká důleţitá postava, ale jako… Ale nejsem si tím úplně jistý. Z 78: Myslíš tím, ţe se nějak vzájemně respektují? RIM 30: No, no, no. Tak ono v podstatě i historicky, ţe jo, tady ty dvě náboţenství byly v docela dost úzkém kontaktu vzájemně. Oni třeba ti Turci útočili na nějaké to Rakousko, no a… V podstatě ten islám se pak dostal aţ někam do Vídně, ne? Takţe ten vztah je dán i takto historicky. Z 79: Ještě něco vás napadá? Jestli je tam nějaký vztah mezi těmi náboţenstvími? ----------TEP 47: No, ještě mě napadá, teda jestli je pravda, ţe tam existují zmínky o těch druhých porokách, tak ţe vlastně ta náboţenství nepopírala existenci těch druhých náboţenství. Jakoţe mysleli si, ţe je to špatné, ţe v to věří, ale nepopírali, ţe to existuje. Z 80: Hm. Tak jo, tak teď ještě přejdeme k tomu, co jste tady uţ několikrát vlastně zmiňovali, ţe ty muslimské ţeny jsou nějak utiskované nebo ţe nemají ta svá práva. Tak zkuste se ještě nad tím zamyslet. V čem konkrétně jsou utiskované nebo jaká práva jsou jim omezována? LUK 34: No tak určitě jsou omezované v tom oblečení, nemají určitě svobodu slova… MAR 31: Já si myslím, ţe i s penězi to tam tak je, ţe kdyţ má nějaký jakoţe hodně bohatý muţ třeba těch sedm ţen, tak ţe ony nemají jakoby svoje vlastní peníze. Ţe nemůţou jít třeba kolem obchodu a říct si, wow, to se mi líbí, to si koupím! Nová burka, super styl! (smích) LUK 35: No, ţe asi dostávají nějaký příděl těch peněz. KET 27: Já si vzpomínám, ţe kdyţ jsem byla v Londýně, tak jsem je tam potkávala normálně jako v obchodech, ale to byly nákupy typu 300 tisíc a výš jako. LUK 36: No ale to tak určitě není všude! KET 28: To ne, ale tam třeba, podle přijmu, ţe. KAR 9: No tak já si myslím, ţe oni ty ţeny jako obecně dobře ţiví, ţe se starají. LUK 37: jako né, budeš doma, budeš poslušná, ale něco ti koupím. -------------
105
Z 81: Napadá vás ještě něco? KET 29: No mě napadá, ţe třeba u rozvodu má na dítě právo muţ určitě přednostně. Jakoţe asi i kdyby byla pro to dítě lepší ta ţena, tak ho nedostane. LIE 20: A oni se můţou rozvést? KET 30: Tak kdyţ se třeba nějak… já nevím. KAR 10: Oni se tam moc nerozvádějí. Asi spíš kdyţ jim to nejde, tak si muţ najde další manţelku. TEP 48: A je to! (smích) RIM 31: Moţná je tam ta moţnost v tom náboţenství, ale myslím si, ţe ţena se rozvést nemůţe. KET 31: No, tak určitě to nemůţe vycházet ze strany té ţeny, ten rozvod. LUK 38: Já myslím, ţe nějaké právo na vzdělání tam skoro nemají ty ţeny. TEP 49: Já si myslím, ţe ti muţi tam právě ani nějak jako moc nechtějí, aby měly ţeny vysoké vzdělání. Ale záleţí podleMAR 32: Ale tak oni to ani nepotřebujou, ne. Oni mají nějakého šejka nebo někoho a jsou za vodou. KAR 11: Moţná proto jsou pak do té Evropy, protoţe tady se ty ţeny mohou vzdělávat a třeba jim to vyhovuje, třeba se jim to tak líbí. Z 82: Takţe si myslíte, ţe tam ţeny nepotřebují mít takové vzdělání, ţe jim je k ničemu? TEP 50: No tak kdyţ se o ně postará nějaký šťastlivec… LUK 39: No proč by ta ţena studovala nebo něco, kdyţ pak stejně nebude moct pracovat nikde. Stejně ji nikdo nevezme. TEP 51: To musí být skvělé být muslimská ţena! (smích) Nic nemuset, jenom těch sedm dětí zaopatřit. LUK 40: Jenom! MAR 33: A ještě je to tam tak, ţe kdyţ si muţ vybere nějakou ţenu, jako ţe se vezmou, tak ta ţena ţe nemůţe odporovat, ţe to má prostě dané. Aji třeba ve třinácti nebo tak. To se mi taky nelíbí. TEP 52: Někde jsem četl, ţe čím mladší ţena, tím lepší. Ţe ten věk 13, 14 je prostě (grimasa). (smích) LUK 41: Protoţe můţe mít hodně dětí potom. Kdyţ si vezme nějakou starou babu… TEP 53: Myslíš jako, ţe v 15 uţ můţe mít první, jo? LUK 42: Však můţe. TEP 54: Jo? LUK 43: No jasně, dyť i v jedenácti uţ některé mají děti, jsem četla. Dokonce v šesti! KET 32: Jasně! TEP 55: No já jsem nevěděl, ţe to jde. LUK 44: Tys nikdy nechodit do biologie? (smích) TEP 56: No moc ne, já jsem to flákal. KAR 12: Prej ani do občanky. LUK 45: No jde to vidět. VAP 3: No ţenská ve čtrnácti uţ je vlastně stará na to. RIM 32: Můj strýc měl první dítě v šestnácti. LUK 46: No, vidíš. Z 83: Tak já bych to ještě tak shrnula. Jestli je tady třeba ještě něco, co vás tak napadlo, kdyţ jsme o tom teď tady mluvili, a nezmínilo se to ještě. O islámu, o muslimech… Co byste ještě chtěli říct?
106
------Z 84: Jakýkoli postřeh, názor, něco co jste někde slyšeli nebo co si myslíte… LUK 47: No já mám pocit, ţe oni jak přijdou do té Evropy, tak tady nijak neslyšíte moc o tom, ţe by byly nějaké nepokoje jako v Sýrii třeba, někde v Paříţi nějaké protesty. Já si myslím, ţe oni spíš od toho utíkají, ti slušnější, z toho jejich státu, kde jsou ty nepokoje. Oni se tady chtějí přizpůsobit, jakoţe ostatním. Oni tady nechodí po ulici a nenutí vás jako jo, pojďte konvertovat. Z 85: Ti v Evropě jsou takoví jako víc asimilovaní? LUK 48: Jo, jo. Z 86: RIM, ty vrtíš hlavou, nesouhlasíš? RIM 33: No, nesouhlasím-, jak se to vezme. Ono to obecně asi platí jako, ale zase zcela jednoznačně se to říct určitě nedá. Protoţe třeba co slyšíte pořád ve zprávách, ţe kolik tady máme nějakých agentů Islámského státu, a kdy jak který stát přijímá opatření proto, aby zamezil růstu terorismu na své území. A pokud jde o to, ţe je tady relativně klid, ţe tady nejsou ţádné demonstrace nebo něco, tak s tím bych taky nesouhlasil, protoţe třeba v Hamburku protestovali Kurdové proti tomu, ţe Turecko nepomůţe v boji těm svým, teda těm Kurdským bojovníkům v Sýrii, takţe… A byl to poměrně velký protest a Hamburk není jediné město. Já si teď nevzpomenu které, ale nemyslím si, ţe by byli úplně tak mírumilovní, jak vypadají. MAR 34: Ale to jsou spíš politické důvody neţ ty náboţenské. LUK 49: No. Odbočuješ trochu. RIM 34: No ale souvisí to spolu trochu, protoţe přece ta Kurdská víra je jednou z odnoţí islámu. A ten Islámský stát zase reprezentuje jinou. Já nevím, jestli jsou to sunnité nebo šíité, ale jedna z nich to je. MAR 35: Jo, ale to řešíš něco jiného. To neřešíš, ţe přijdou muslimové a začnou říkat, jo, všichni musíte věřit v islám. Toto LUK myslela, víš, o tom my se bavíme. RIM 35: No-, to je asi jedno. ---RIM 36: No jakoţe by násilím přesvědčovali někoho ke konverzi k islámu, to asi ne. To volí jiné cesty. MAR 36: Přesvědčuješ násilím? RIM 37: Já myslím, ţe ty komunity jsou menší, malé na to. Ţe ani nemají moţnost. Jakoţe násilím to nějak tohle, propagovat. Tady je jich málo v Evropě, tam nemají ţádnou moc. TEP 57: Myslíš, ţe kdyby měli, tak by ji vyuţili? RIM 38: No záleţí zase, jestli by to měli moţnost nebo ne. A na lidech. Myslím, ţe kdyby tam byli nějací ti z toho Islámského státu, tak ti by ji vyuţili. KAR 13: Já si myslím, ţe ne, protoţe by stejně věděli, ţe by skončili špatně jako. LIE 21: Já si myslím, ţe jsou s tím smíření. TEP 58: No já si nemyslím, ţe by všichni muslimové chtěli něco propagovat za cenu toho, ţe zemřou. KET 33: No já si myslím, ţe ti co tu bydlí, tak zemřít nechtějí. MAR 37: No tak co my jim vlastně můţem? Demonstrovat můţeš, vyjadřovat své názory taky… LIE 22: No ono tak ani není, ţe by došli a někoho zmlátili. LUK 50: No já myslím, ţe to se tady ani neděje. Ti muslimové, kteří sem přijdou, tak určitě nejsou ti, kteří by vyvolávali nějaké konflikty. LIE 23: Já si myslím, ţe ti co to dělají, ţe to je nějaká skupinka, kteří přijedou a zase odjedou. Ţe to nejsou ti, kteří by tady chtěli ţít. Jak říkala LUK, oni spíš utíkají od toho, co se tam děje. Z 87: Takţe ty evropské muslimy vnímáte jinak neţ ty, kteří ţijí v těch muslimských zemích? RIM 39: No ale zase ne všechny.
107
KAR 14: No tak nikdy nemáš všechny stejné, to tak nemůţeš brát. RIM 40: No však ne. KET 34: No já je vnímám jako tak, ţe jsou v republice a nevadí mi, ale kdyţ se s nima potkám, tak mám nepříjemný pocit, protoţe je to něco jiného, nejsme na to zvyklí. VAP 4: Já mám s těma muslimama takový pocit, ţe se docela snaţí začlenit do té naší společnosti. My jsme jeli na dovolenou a v Hongkongu jsme potkali takové lidi a měli jsme tam malé dítě. Tak oni se na něho pořád usmívali a snaţili se s ním hrát a tak. Určitě jsem z nich neměla pocit, ţe bych z nich měla mít jako strach nebo tak. KET 35: Já znám taky muslimskou rodinu a oni jsou taky jako docela fajn, ale jsou jako jiní od nás, to jde znát. Musí se modlit, jí jenom něco a tak, ale jsou to jako normální lidi. Jako prostě nepřesvědčují, nevadí jim třeba, ţe se oblékám normálně jako. Oni se oblékají takto, jim to vyhovuje, ale ţe se někdo obléká jinak, jim prostě nevadí. Takţe já myslím, ţe oni se fakt snaţí začlenit do té společnosti. ---------Z 88: Potkali jste se i někdo další s nějakým muslimem? LUK 51: Akorát na dovolené, v Turecku, a tam bylo teda zajímavé, ţe, teda nebylo to zajímavé, no ale prostě, ţe se nemohli koupat v plavkách, a měli na sobě takové superobleky a to jsem jim teda moc nezáviděla. To jsem si říkala, ţe v tom bych se koupat nechtěla. KAR 15: Jo, přes to se aji opálíš, prej. Z 89: Napadá vás ještě něco, co byste k tomu tématu tady chtěli dodat? KAR 16: No ještě k těm ţenám, ţe jak se musí zahalovat a tak, ţe se nesmí nikomu ukázat, jenom třeba manţelovi, tak jim to třeba vůbec nevadí. Třeba jim to tak vyhovuje. ---------Z 90: Ještě někoho něco napadá, co byste k tomu tématu dodali? ---------Z 91: Tak jestli ne, tak já vám moc děkuju. A uţ to teda vypnu.
108
Příloha č. 2: Rozhovor 2 (29. 2. 2015) Z: Tak já jsem za Váma přišla znovu, abych se vás zeptala, kdyţ jsmte teď ten islám probírali v ZSV, tak jestli se nějak změnil váš názor nebo jste zjistili něco nového. A ještě na začátek bych chtěla, kdyby vás o tomto tématu ještě něco zajímalo, tak já jsem o tom docela dost četla, teď navíc čerstvě kvůli diplomce, tak se klidně ještě ptejte, kdyby vás k tomu něco zajímalo. Zkusím vám odpovědět. ----------Z 1: Ne? Nic? ----------Z 2: Není uţ nic, co by vás zajímalo? RIM 1: Asi ne. Z 3: Tak jo, tak já se v tom případě začtu ptát vás zase. Jestli je něco, co jste se dozvěděli, něco nového? LUK 1: Tak určitě. (smích) No určitě jsme všechno nevěděli, ţe jo. Z 4: Hm. A zaujalo vás něco na tom, co jste se dozvěděli? LUK 2: No mě zaujalo, jak měl Honza ten referát, na těch pět pilířů víry, tak to jak se umývají. Z 5: A jakých je těch pět pilířů víry? Dokázali byste je teď vyjmenovat? RIM 2: Já vím tak tři. MAN 1: Motlitba, půst, pouť… RIM 3: Almuţna. LUK 3: Přečíst Korán, ne? LIE 1: Ne, to je vyznání! MAN 2: Jo, vyznání! -----------MAN 3: Mě se líbily ty názvy, salát a zakát. LIE 2: Jó, ty. Z 6: A víte v jakém měsíci je ten půst? LIE 3: (a další) V ramadánu! Z 7: A pamatujete si taky, kdy ten islám vznikl? Myslím, ţe RIM měl posledně docela dobrý odhad. RIM 4: 7. století. LUK 4: (a další) 622! Z 8: Ještě se zeptám, jak dlouho jste tomu věnovali s paní profesorkou? RIM 5: 2 hodiny? MAN 4: 3. LUK 5: 3. 3 dvouhodinovky. Z 9: Takţe 3x hodina a půl? RIM 6: No, tak nějak asi. Z 10: A co jste všechno probírali? LIE 4: No Korán, co asi. LUK 6: No tak my vţdycky začnem tou historií, pak pokračujem v tom prorokovi nebo tom, co oni uctívají, pak většinou bereme texty, pak nějaký ţivot toho muslima, no a to je asi všechno. MAN 5: A pak jsme se ještě bavili o nějakých aktuálních tématech z toho, to bylo zajímavé.
109
RIM 7: Jo, no. Z 11: A ještě něco vám v tom přišlo zajímavé? ----------LUK 7: Ještě ta pouť do Mekky, jak musí obcházetTEP 1: Kábu. LUK 8: Kábu. A pak ještě kamenování Satana. Z 12: Hm. -------Z 13: Jo, tak teď se ještě zeptám, kdyţ uţ jste teda trochu se o tom něco víc dozvěděli, tak co se vám teď vybaví, kdyţ se řekne islám? Nebo muslim? LUK 9: No, ten teroristický útok v Paříţi. Z 14: To je taky nové, od posledně, co jsme se neviděli, to je pravda. TEP 2: Tak můj názor se nijak zvlášť nezměnil, spíš se potvrdil teď. LUK 10: Tím útokem v Paříţi. RIM 8: No, ale zase říct, ţe kaţdý muslim je teroristaLUK 11: To né, to né. RIM 9: Tak to se mi taky úplně nelíbí. MAN 6: To nejde, no. LUK 12: Však to nikdo neříká. Z 15: Hm, ale je to teď věc, která se udála hodně čerstvě a je hodně škaredá. LUK 13: Moţná nebýt ní, tak bychom o tom přemýšleli jinak, ale RIM 10: Nó, ani ne teda. LUK 14: Nevím. Z 16: Zajímáte se nějak víc o ten útok v Paříţi nebo ani ne? Jestli na to máte nějaký názor, chcete se k tomu vyjádřit? LUK 15: My jsme se tady bavili o tom, jako ze které strany to přišlo. Jakoţe jestli v té Francii uţ nekarikovali nějak moc nebo tak. Ţe kdyţ uţ jim přišly ty výhruţné dopisy, jestli neměli uţ radši přestat. Z 17: A k čemu jste došli? LIE 5: No my jsme ani k ničemu vlastně nedošli. LUK 16: No kaţdý na to měl jiný názor. Z 18: Tak zkuste někdo říct ten svůj, za sebe. RIM 11: Hranice musí být. (smích) MAN 7: Tak oni karikovali i další, Jeţíše třeba a tak, a křesťani se do nich nezačli pouštět. Takţe myslím, ţe neměli přestat a ţe si můţou stát za tím svým. Z 19: RIM ty si to nemyslíš, myslíš, ţe měli přestat? RIM 12: No tak přece jenom, uráţet vlastně všechny ty náboţenství, protoţe oni karikovali i toho Jeţíše Krista, to je z loňského roku, a teď toho proroka Muhammada, si myslím, ţe je to naprosto nemístné. Protoţe stejně jako se to nelíbí muslimům, ţe někdo znevaţuje jejich proroka, tak stejně se to nelíbí křesťanům. Proč by to někdo měl dělat, kdyţ je to proti většímu dobru? LIE 6: Větší dobro! (smích) MAN 8: No tak můţou říct, ţe se jim to nelíbí, ale nemusí je tam hned povraţdit, ne?
110
RIM 13: No tak jasně, ta reakce byla samozřejmě přehnaná. Ale působení toho časopisu bych řekl bylo takové dosti pochybné. LUK 17: No tak já myslím, ţe to mohli částečně očekávat. Kdyţ takhle uráţí jiná náboţenství… LIE 7: No tak asi mohli, no. LUK 18: Jako neříkám, ţe to bylo nutné nebo dobré, to co udělali, ale částečně se to moţná dalo čekat. No nebo ne úplně čekat, ale mohlo je to třeba napadnout. Z 20: TEP, máš na to taky ještě nějaký názor? TEP 3: No já na to názor mám, ale já tady nechci vypadat za konspirátora nebo něco takového. (smích) Z 21: Zkus to prosím. TEP 4: No já jsem sledoval rozbory těch videí, co byly na internetu, které vypustili, a kdyţ je to ve vzpomaleném záběru, tak jde vidět, ţe je to sestříhané, to video. Tamse prostě naráz objeví kus nějaké zdi, která tam předtím vůbec nebyla. A mně to přijde, ţe ten útok byl záměrně vytvořený. Aby to vlastně mělo iniciovat otázku toho islámu. Jako nevím, kdo za tím stojí nebo takto, ale prostě mi to přijde, ţe je tam hodně takových pochybných věcí takto. Zajímavé, ţe zrovna tam jak byly ty identifikační karty nebo průkazy, tak ţe to zrovna našli. Z 22: A kdyţ říkáš, ţe byl záměrně vytvořený, tak myslíš kým? TEP 5: No tak vládou nebo takto nějak. Tak určitě vládou, protoţe tam posílala ty policejní jednotky a ty tam doběhly a pak uţ tam zase v dalším záběru nebyly a mně to přišlo, ţe je to celé prostě pochybné. Uţ jenom to, ţe tam na jednom tom videu měli na sobě ty lidi vesty neprůstřelné. Nevím proč. Z 23: Takţe ty máš tu teorii, ţe v tom má prsty francouzská vláda. TEP 6: Nevím, která vláda, jestli francouzská nebo z třetí strany. RIM 14: Ale proč by to dělala ta francouzská vláda? LUK 19: Přesně tak! MAN 9: Aby rozpoutala nenávist. TEP 7: Přesně tak, aby rozpoutala nenávist. Protoţe jak se to stalo, tak Paříţané vyšli do ulic , na ty demonstrace a tak, rozvířili emoce prostě. RIM 15: Aby rozpoutala nenávist proti muslimům, jo? TEP 8: No. RIM 16: Aha. A k čemu by jí to pomohlo? TEP 9: No, tak. RIM 17: Já nevím jako, mít občanskou válku kvůli v ulicích, to asi není v zájmu ţádné vlády. TEP 10: Tak ne přímo tam, ale ta nenávist a aby vznikaly ty nepokoje, tak to… No já nevím. To je můj názor no. Z 24: Díky, aspoň je originální. RIM 18: Tak to se říkalo i o 11. září, ţe, ţe to byli Američané. TEP 11: Tak to je uţ potvrzené ale. RIM 19: To je potvrzené, jo? Jasně! TEP 12: No jo. RIM 20: Ty jsi opravdu příznivec konspiračních teorií. TEP 13: Ne, ale tak toto potvrdili i ti hasiči, kteří tam zachraňovali lidi. Ţe to nemohlo spadnout jenom díky letadlům. RIM 21: Ţe tam byly náloţe řekni.
111
TEP 14: Byly tam náloţe, protoţe ta budova by nespadla. MAN 10: Ale tak jo, to jo, ale ty náloţe tam nemusela dát americká vláda. TEP 15: No to nemusela, jasně, ale nespadlo to kvůli těm letadlům jenom, to určitě ne. RIM 22: Ţe bychom udělali zkoušku, nechali postavit mrakodrap a napálili to do něj? (smích) TEP 16: Ne, i ti experti, kteří tam na tom dělali, tak říkali, ţe to prostě nejde, aby to spadlo kvůli letadlům. Ne, to bylo stavěné tak, aby to vydrţelo, navíc to se sesunulo, no jak při demolici. MAN 11: No však tak to má právě být, aby to nezasáhlo to okolí, to se má sesunout samo do sebe.To se tak staví schválně. TEP 17: To nemohlo prostě spadnout. (smích) TEP 18: Ne, to prostě… -------RIM 23: No a vy si myslíte co, myslíte si, ţe ti z Paříţe byli nějak napojení na Islámský stát? Z 25: To nevím, to si netroufám hádat, jestli to byla jen skupinka radikálů nebo byli napojení na nějakou větší teroristickou síť. To nevím. TEP 19: No pro ně to asi je normální. Já jsem někde četl, ţe nějací kluci seděli v hospodě a dívali se na fotbal a oni tam přišli a postříleli je. MAN 12: Co? TEP 20: No, jako fakt. MAN 13: A kde ale? TEP 21: No tam někde, nevím, jestli přímo v Islámském státě, ale tam někde. V těch arabských zemích. ------------RIM 24: No chtěl bych se tam podívat, do té Rakky nebo tak. Jak to tam vypadá. MAN 14: I vrátit? LIE 8: A co bys tam dělal? RIM 25: Co bych tam dělal? Víš jak bych tam byl bohatý? LIE 9: Z čeho? RIM 26: Z čeho! No z těch zbraní! MAN 15: Jo takhle jako! (smích) Perfektní! (sarkasmus) Z 26: Chtěl by ses tam fakt jako vypravit nebo bys to chtěl vidět odněkud z bezpečí, jak to tam vypadá? RIM 27: Já bych se tam klidně vypravil, ale trošku bych se bál o ţivot jako. (smích) TEP 22: Ale kdyţ se ti to povede přeţít, tak si na to uděláš aspoň nějaký názor. RIM 28: To jo, no! To bych pak dělal turné po celé republice! LUK 20: A my bychom mohli říkat, ţe ho známe! ------------Z 27: No tak on tady TEP říkal, ţe jste se naučili něco o islámu, ţe teď toho víte teoreticky více o tomto náboţenství, ale ţe jeho názor nebo pohled na islám a muslimy se tím nezměnil. Říkal jsi to tak? TEP 23: Ano.
112
Z 28: A co vy ostatní? Máte stejný názor? Hromadně: Jo. Hm. Přikývnutí apod. Z 29: Spíš větší vliv na vás mají ty události posledních dní. LUK 21: No tak vím víc o jejich víře a o všem, ale na tom mém názoru se nic nezměnilo. Z 30: A ty události, které se teď dějí, to co se děe v Islámském státě a to, co se stalo v Paříţi, to nějak změnilo váš pohled? RIM 29: Tak já si třeba myslím, ţe ten Islámský stát vůbec nezastupuje islám. A to co bylo v Paříţi s islámem nijak nesouvisí, takţe jako ne. Z 31: Hm. -------------TEP 24: No tak já jsem měl vţdycky ten ázor, ţe jsou radikální. Ale těţko říct, jestli ti, nebo ta skupina, která provedla ten útok, je jejich. Jestli je tam to pojítko s Islámským státem nebo ne. Z 32: A překvapilo vás něco, oc jste se dozvěděli třeba teda z těch médií, o tom teroristickém útoku? Nebo o Islámském státě? Nebo z toho, co jste si říkali? -------Z 33: Pozitivně, negativně, jestli vás prostě něco nějak zaujalo. MAN 16: Já jsem předtím třeba o Islámském státě nevěděla, ţe zasahuje fakt aţ tak daleko, přes Itálii, Španělsko a tak. Jako má plán Islámský stát, ţe tam bude. Ne teďka jako, ale plánují Itálii, Španělsko, do té Evropy, coţ je takové aţ moc! LIE 10: Moc blízko. RIM 30: Španělsko bylo taky kdysi celé islámské. Z 34: Máš z toho strach. MAN 17: No ne jako strach přímo, ale je to podle mě moc velké sousto jako. Tady tu Evropu. RIM 31: A postavila by ses za nějakou ostrou intervenci třeba proti Islámskému státu? MAN 18: (smích) Tak to jako nevím. Já hlavně nevím, co myslíš tou intervencí. RIM 32: No jako nějaký vojenský zásah proti Islámskému státu. MAN 19: Jo takhle. Tak to asi ne. LUK 22: No já si nemyslím, ţe mají šanci se rozšířit tak moc. Nebo ţe v blízké době by se rozšířili aţ tak moc. LIE 11: No, v blízké době právě. MAN 20: No já nemám nic proti muslimům, proti náboţenství takto, ale proti terorismu ano! Z 35: Hm. A kdyţ říkáte, ţe se nerozšíří v blízké době, tak si myslíte, ţe v nějaké vzdálenější budoucnosti jo? LIE 12: No tak je jich tady čím dál tím víc těch muslimů, tak se to stát klidně můţe. MAN 21: A mají velké ambice, no. TEP 25: No tak proč ty ambice nemít. Kdyţ je nikdo nijak zvlášť extra nezastavuje, tak… RIM 33: Třeba proto, ţe u nás máme vlastní tradiční náboţenství, křesťanství, a mělibychom spíš zůstat u něho neţ… LIE 13: No. MAN 22: Jak u nás? LIE 14: V Evropě. MAN 23: Jo tak to jo. RIM 34: V Evropě, tak u nás v republice taky.
113
MAN 24: No… RIM 35: No to jo! MAN 25: Dyť jsme hrozně ateističtí! RIM 36: Tak je to nejzastoupenější náboţenství, křesťanství. TEP 26: No já nevím, ale kdybych si měl vybrat jestli islám nebo křesťanství, tak myslím, ţe bych neváhal jako. LIE 15: Křesťanství nemáš tak radikální. RIM 37: No to je pravda, ale dřív tomu tak nebylo třeba. MAN 26: No tak ono jak bylo dřív takové to čarodějnictví a tak, tak to asi taky nebylo nic moc,no… RIM 38: To bychom mohli říct o kaţdé všem, ţe nemá moc pěknou historii. Česká republika třeba taky nemá moc pěknou historii. MAN 27: Ale tak třeba hinduismus? LIE 16: Ono to skákání manţelky do ohně, taky nen o co stát. MAN 28: To se tam neděje! RIM 39: A jsme u toho. LUK 23: No tak je fakt, ţe křesťanství ve své historii mělo kříţové výpravy, hodně válek, hodně upalování lidí a tak. Moţná je islám teď v tomto období a potřebuje to nějak dohnat. RIM 40: Přece jenom je 600 let pozadu, ţe? MAN 29: Jo tak, on je pozadu! TEP 27: To uţ jsem taky slyšel toto, ţe ten islám je takový opoţděný. Z 36: A změnil se nějak váš strach z islámu v poslední době? Říkali jste někteří, ţe máte strach, ţe tady ten islám třeba převládne, ţe převálcuje naši kulturu. To jste říkali minule. Změnilo se to nějak, ty obavy? MAN 30: Já si nemyslí, ţe toto, ţe nás mají šanci nějak převálcovat. Jako oni jsou nějaké tendence jako „Postavme se islámu, za nějakou dobu jich tu bude strašně moc“ a nemyslím si, ţe je to pravda. TEP 28: Jako pokud jde o menšinové náboţenství, tak mi to nevadí, ale samozřejmě pokud by tu chtěli nějak dominovat, tak to uţ je problém. Ale myslím si, ţe není problém v tom, ţe je tu nějaká menšina, jako 5 nebo 10 tisíc. Tak to bych jako nijak neřešil. Třeba se mně nelíbí takové ty aktivity jako Islám v ČR nechcemeLUK 24: No, to jako… RIM 41: …tak k tomu nevidím ţádný důvod. Nevím, proč by měl někdo takové aktivity podporovat, uţ vzledem k tomu, ţe ta naše muslimská komunita je celkem umírněná. A odsoudila třeba teroristické útoky v Paříţi. LIE 17: Oni vlastně říkali, ţe s tím nemají nic společného, ţe to nemá co společného s islámem. RIM 42: Slyšelas ten rozhovor s ním? LIE 18: Neslyšela. RIM 43: Já jsem se na to pak díval, jak o tom (jméno vyučující) mluvila. To bylo opravdu úţasné, on mluvil tak špatně česky, já jsem mu nerozuměl. Ale ještě navíc on řekl, ţe odsuzuje ten teroristický útok nebo ty útočníky, ale na druhou stranu řekl, ţe se staví pro to, aby bylo v České republice zavedeno právo šaría pro ty, kdo přestoupí na islám. MAN 31: Ale tak to, ne? RIM 44: Co? MAN 32: Oni to nemají jako dodrţovat? Jakoţe i kdyţ to dodrţuje jinde, ale furt je to muslim, ne? Pro něho platí pravidla… RIM 45: Ale on chtěl, aby to bylo zavedeno jako součást právního řádu pro ně, jako obecně.
114
LUK 25: No a co by se tak stalo, kdyby se přeli muslim a nemuslim? Jako jak by se to řešilo? RIM 46: No k tomu se nevyjádřil, ale uvedl, ţe kdyby se chtěl nějaký muslim vdát, teda oţenit za křesťanku, tak ta křesťanka by musela na ten islám přestoupit. MAN 33: Ale to tak je teď, ne? RIM 47: No ale tak křesťan můţe mít za manţelku někoho, kdo je jiné víry. MAN 34: Můţe, ne? RIM 48: No dyť říkám, ţe můţe, ale muslim nemůţe. Z 37: Tam je to tak, ţe muslim si můţe vzík kohokoli, ale předpokládá se, ţe ta ţena potom přijme islám. RIM 49: Jo takhle. Z 38: Ale muslimská ţena nemůţe. -------------Z 39: Jo, takţe menšina vám tady nevadí, v Česku nebo v Evropě. Ale nechtěli byste, aby to bylo velké náboţenství. Nebo aby to nějak zasahovalo do vašich ţivotů. LUK 26: To uţ bychom neslavili Vánoce. (smích) MAN 35: A já nechci drţet půst. TEP 29: Ale to křesťané taky dělají. MAN 36: No ale tak jakoţe jako… RIM 50: (na LIE) Hele, jíš někdy v pátek maso? LIE 19: Jo. Pátky jako neřeším, spíš Velký pátek. RIM 51: Ale náš pan farář nejí v pátek maso. LIE 20: Jo, hodně lidí co znám, tak nejí v pátek maso. MAN 37: No ale tak co na tom je, ţe nemáš jednou týdně maso. LUK 27: Já ho jím tak jednou týdně. KAR 1: No, přesně. RIM 52: To fakt? LUK 28: No, však já maso moc nejím. RIM 53: A co jíš jako? To by byla škoda nejíst maso. LIE 21: No já řeším spíš ten Velký pátek. Z 40: Jo, já bych teď ještě byla ráda, kdybyste se vyjádřili, jestli vám na islámu něco vadí a co případně. My jsme o tom mluvili minule, ale tak mě zajímá, jestli máte nějaké nové nápady. MAN 38: No tak asi ty útoky, já nevím. RIM 54: Ten radikální výklad. LUK 29: Jo, přesně. KAR 2: Moţná kdyby se to snaţili šířit nějakou mírumilovnější cestou, tak by nám to tolik nevadilo. Moţná bychom si islámu vůbec nevšímali. By se o něm nemluvilo. Z 41: Takţe na to mají vliv média? KAR 3: No tak to určitě! Z 42: A co se vám připadně na tom islámu líbí? Co je vám tak sympatické? Jestli něco? LIE 22: No jakoţe kdyţ je teda ten muslim, tak ţe uţ to berou hodně váţně tu víru. Nebo ţe se tak hodně řídí těmi pravidly. Křesťan to tak moc nemá třeba. Ţe mají ty svoje pravidla a ţe se toho drţí.
115
Z 43: Takţe nějaké hodnoty nebo celý ten ţivotní styl? LIE 23: No, pevné hodnoty. KAR 4: Ţe je to takový návod na ţivot. LIE 24: Jo! -----------Z 44: Je tady ještě něco, co třeba nezaznělo, co byste chtěli doplnit? RIM 55: Asi ne. LUK 30: Ne. -----------Z 45: Tak jo, tak vám všem moc děkuju za čas a za příspěvky.
116
