šmoulovo–filmové listy
Letní filmová škola Uherské Hradiště úterý 28.07.2015
2 3 4 5
Mafiánský slovníček Pozvánka na: Zlatá šedesátá Rozhovor: Juraj Herz Dotazník: Eva Blažková
7 8 9 10
Mohsen Makhmalbaf Policejní film po italsku Odposlechnuto v Hradišti English friendly page
K PŘ O I M Z I S NÁ A N ŘE Í r. R D E PR P O → am P U O LI C S p ú ian B L K U E J or ter o D I K R Á N Í Y TO H t ý 15 ovn 28 am RO O . 3 í h .0 ian V 0 a 7. i I la
5
Mix
Stane se
Mafiánský slovníček Každá uzavřená skupina si časem vypěstuje svůj vlastní jazyk, který se zvenku může zdát nesrozumitelný. Mafiáni a gangsteři, s nimiž se můžete díky sekci Inventura: Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! setkat i tady v Hradišti, nejsou výjimkou. Když vám capo di tutti capi (mafiánský boss všech bossů) řekne:
znamená to:
„Obchoduji s olovem a poskytuji vzorky zdarma.“ „Vyjedeme si na výlet.“ „Právě jsem si koupil olivový olej v akci.“ „Dal bych si spaghetti carbonara s extra slaninou.“
Zabiju tě.
„Zabiju tě.“
Zabiju tě.
Zabiju tě. Zabiju tě. Zabiju tě.
Soutěž I letos se vám pečlivé sledování filmů může zatraceně vyplatit! Konkrétně vás může obohatit o festivalové tašky, trička nebo hrnečky. Přečtěte si naše dvě italské otázky a správné odpovědi pošlete na mail
[email protected]. Pak už to chce jen trochu štěstí při slosování a výhra je vaše! 1. Záběrem na co končí snímek Milán nenávidí: policie nemůže střílet? Zjistit to můžete dnes od 12.00 na projekci ve Sportovní hale. 2. V kolika ze třinácti snímků v sekci Inventura: Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! se ve výrazné roli objevuje herec Gian Maria Volonté ? a) ve dvou b) ve třech c) v šesti
Anketa Dostali jste někdy nabídku, která se neodmítá?
Tereza Čechová studentka Jednou mě úplně cizí pán pozval na projížďku jachtou, a že prý můžu i přespat. Nejdřív mi to přišlo nebezpečné, ale kamarádi si opsali číslo lodi, a tak jsem s neznámým pánem strávila noc na jachtě – a bylo to super.
Josef Abraham student Jistý gang mi učinil nabídku, abych jim odevzdal něco, co mi bylo velice drahé – konkrétně pytel trávy. Ta nabídka opravdu nešla odmítnout, takže jsem ji přijal, trávu jim dal a byl jsem volnej.
Debata u kávy s Kamilem Filou ↓ Kavárna Respekt / 16.00 Jaké to je ztrhat niterné snímky rozervaných filmařů? Mají recenzenti špatné svědomí? A rozbrečel se už někdo z tvůrců po jedovatém textu, z něhož ironie kape po litrech? Zeptejte se fundovaného odborníka Kamila Fily, jenž je po Mirce Spáčilové nejznámějším českým filmovým kritikem.
Kraťasy ze Slamdance ↓ Kavárna Respekt / 17.00 Hoďte do sebe pivo a přijďte zkouknout anarchy filmy, které protestují proti dominantním kulturním vzorům. Syrové avantgardní kraťasy vás nicméně možná překvapí tím, že boří všechny zavedené předsudky, jež vůči tomuto žánru panují. Ostatně přesvědčit se o tom můžete na LFŠ opakovaně – kromě dneška ještě ve čtvrtek a v pátek.
Malý Pán
↓ Galerie Slováckého muzea, malý sál 1. patra / 17.00 Vtloukejte svým dětem, co je to kultura, už odmala a vezměte je na vernisáž k snímku Radka Berana Malý Pán. Vystaveny budou loutky, scény i fotografie z natáčení. Vizuální koncept nové české pohádce vtiskl výtvarník František Antonín Skála.
Tomáš Absolon: My Taste in Women; Tadeáš Kotrba: Damn I Love You ↓ Galerie Slováckého muzea, přízemní sál / 17.00 Další dnešní vernisáž představí výtvarný dialog dvou malířů, absolventů hradišťské SUPŠ a AVU v Praze. Oba tvůrci se již
etablovali na současné umělecké scéně. Ačkoli každý z nich inklinuje k jinému způsobu práce, výstavu koncipovali spolu a snažili se v ní propojit svá osobní témata.
Martin Zálešák: Malba a kresba ↓ Galerie Slováckého muzea, velký sál 1. patra / 17.00 Třetí a poslední dnešní vernisáž nabídne výstavu obrazů a kreseb Martina Zálešáka, rodáka z Uherského Hradiště, jenž je známou osobností výtvarné scény a získal řadu ocenění na mezinárodních výstavách a soutěžích. Tematicky vychází z venkovské reality, především pak zkoumá strukturu přírodních organismů, kterou přehodnocuje v monumentální a nadčasové metafory.
Koncert Michala Hrůzy ↓ Kolejní nádvoří / 20.00 Bývalý frontman kapely Ready Kirken, který se už před časem úspěšně vydal na sólovou dráhu, se letos na jaře vrátil po osmi měsících od ostravského úrazu zpět na pódia. Pokud se tedy dnes nebude Hradištěm linout hromadný chorál „Má bílá velryba uhání, je pořád krásná“, nejste žádní pořádní fanoušci! (aka)
Omluva Tým LFŠ se omlouvá za zrušení včerejší ranní projekce Fantoma opery. Důvodem byly technické potíže. Diváky zveme na promítání téhož snímku ve čtvrtek ve 14.30 do Slováckého divadla. Děkujeme za pochopení.
2
Odborný program
3
Němá kapela Sítě
Vrchol dnešního odborného programu vás čeká hned na začátku – Lekce filmu podle Mohsena Makhmalbafa (na fotce). Legenda íránské kinematografie představí v Redutě 2 od 11.30 svou bohatou tvůrčí cestu od Cyklisty až po Prezidenta. Dalším dílem pokračuje Letní filmová akademie, zaměřená dnes na střih – tradičně se filmařská profese představí na příkladu vzniku snímku Domácí péče. Od 13.30 v Redutě 2 promluví o tajích střihu Vladimír Barák, opakovaně nominovaný na Českého lva (naposledy za intimní drama Zdeňka Tyce Jako nikdy). V 15.30 se v Redutě 2 rozpřednáší Věroslav Hába na téma Autorská imaginace versus ideál fotografického realismu – mluvit bude o klasice Občan Kane v kontextu dobového Hollywoodu a technického pokroku. O významu politického filmu v Itálii v první polovině 70. let na stejném místě od 17.30 pohovoří profesor Christian Uva z univerzity Roma Tre – řeč přijde na angažované gangsterky, melodramata, komedie i spaghetti westerny. Ve Slováckém divadle se po skončení představení inscenace pražského Zábradlí Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. rozběhne diskuse o Juráčkových denících a jejich převodech do různých žánrů. Debata za účasti Jana Lukeše, Martina Šulíka či Aleše Římana začne ve 20.45. (šk)
Android
Váš hlas a obraz Hradiště Letní filmová škola Uherské Hradiště @lfskola letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola Uherské Hradiště Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace a program 41. letní filmové školy Uherské Hradiště najdete na www.lfs.cz. Pro návštěvníky je také letos připravena pohodlná mobilní aplikace LFŠ – Letní filmová škola vytvořená firmou Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Sítě jsou projektem Jana Tomáše a Jana Kašpara, dvou hudebníků spojených s královéhradeckou scénou, kteří žánrově vycházejí z drone music. „Sítě znějí už ve své koncertní podobě velmi filmově: hutné atmosférické ambientní plochy jsou často doprovázeny videoprojekcemi na pozadí. Doprovod k němému snímku se tak vyloženě nabízel,“ řekl nám hudební dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha. V Hradišti dostaly Sítě
na starost hitchcockovský thriller Její zpověď, v němž postava ztvárněná českou hereckou star Anny Ondrákovou nechtěně zabije muže a pak musí čelit pocitu viny i vydírání. Snímek zvládl Hitch ještě v roce 1929 přetočit a udělat z něj první britský zvukový celovečerák. My vám ale ve 14.30 v kině Hvězda pustíme jeho restaurovanou němou verzi, která byla ve své době u publika úspěšnější. (ivp)
Pozvánka na: Zlatá šedesátá „Už to začalo. Jelikož jsem byl ze všech československých režisérů propuštěn jediný, nestal jsem se v očích filmově veřejného mínění hrdinou, nýbrž blbcem,“ poznamenal si Pavel Juráček do deníku v období, kdy se i na Barrandově projevil duch nastupující normalizace, 13. července 1971. Zápisky tohoto významného tvůrce – čelné osobnosti československé nové vlny a režiséra snímků Postava k podpírání či Případ pro začínajícího kata – představují svébytné literární dílo a syrovou dokumentaci doby i autorovy duše. Knižní vydání Juráčkových deníků
adaptoval v Divadle Na zábradlí Jan Mikulášek pod titulem Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. Inscenace následně získala Cenu Alfréda Radoka za rok 2013. Návštěvníci Filmovky mají šanci ji zhlédnout dnes od 19.00 ve Slováckém divadle a poté se zúčastnit i následné debaty. „Nyní tedy už rozumím, když je mi naznačováno, že jsem si všechno zavinil sám. Nemusel jsem – jak mi říkají – trvat na svém, mohl jsem se na to ,VYKAŠLAT‘. To je pravda, mohl. Ale zdálo se mi, že bych se tím vykašlal i sám na sebe, a to se mi nechtělo,“ zní Juráčkův zápisek z 3. srpna 1971. (šk)
Rozhovor
4
JURAJ HERZ: CHYBÍ MI ČÁST ŽIVOTA
ŠTĚPÁN KUČERA
Dlouhá fronta diváků stála včera v šapitó Letní poloha na podpis Juraje Herze. Slovutný autor desítek snímků představil v Hradišti svou vzpomínkovou knihu Autopsie (pitva režiséra) a v rámci sekce Letní kino: Zapomenutý nezapomenutelný Rudolf Hrušínský uvedl svého Spalovače mrtvol, podle mnohých jeden z nejlepších československých filmů všech dob.
Do natáčení Spalovače mrtvol vjely ruské tanky a vám se prý následkem toho ztratil představitel hlavní role Rudolf Hrušínský. On se schovával v nějaké továrně poblíž své chalupy. Během pražského jara se angažoval, měl svobodomyslné proslovy a potom se bál vrátit do Prahy, že ho zavřou. Já nevěděl, kde se skrývá, ale přes prostředníky jsem mu vzkazoval, aby přijel, že na něj všichni čekáme a potřebujeme dotočit film – měli jsme hotové skoro všechno kromě několika interiérových scén. Nakonec se nechal přemluvit a Spalovače jsme dodělali. V mnoha rozhovorech jste říkal, že vás na Fuksově knize Spalovač mrtvol zaujal víc její titul než obsah. Proč jsou pro vás tak důležité názvy? Jsou pro mě důležité nesmírně. Film podle knížky Václava Duška Druhý dech jsem pojmenoval Křehké vztahy, protože v úvodní scéně střelí jedna z postav krávu jateční pistolí do hlavy – a v tu chvíli se na plátně objeví titul Křehké vztahy. Takové hříčky mám rád.
5
Jako milovník „brakových“ západních žánrů jste měl stálé problémy s dobovou cenzurou. Proč jste se vlastně rozhodl emigrovat až na konci 80. let? S mou první ženou nebyla emigrace možná, lpěla na věcech a nesnášela změny. Byla celou dobu i proti tomu, abychom se přestěhovali z našeho stísněného jednopokojového bytu, kde jsme si museli udělat z komory sprchu a z koupelničky kuchyň – ona v tom bytě ostatně bydlí dodnes. A taky jsem měl syna, takže jsem čekal, až dostuduje. On mi potom vynadal, proč jsem se nerozvedl dřív, dokud byla máma mladá a mohla se znovu vdát. Emigroval jsem, teprve když jsem se dal dohromady s herečkou Terezou Pokornou, která mi řekla, že se mnou půjde kamkoli. Pár let před emigrací jste natočil Straku v hrsti, film, který s Pražským výběrem a chartisty v komparzu byl něco jako facka do tváře režimu… Když jsme ten film točili, říkali jsme si při každém druhém záběru, že až to komunisti uvidí, tak se poserou. Věděl jsem, že to ohrozí mou další kariéru, ale nelámal jsem si s tím hlavu. Když
přišli na to, co vlastně točím, ani mě to nenechali dokončit. Chodil jsem pak za ředitelem Barrandova, aby mi dal aspoň trochu času na postprodukci. Dostal jsem víkend, takže výsledek logicky nebyl dobrý. A že ve Strace v hrsti hráli chartisti? Potřeboval jsem zarostlé chlapy. Nevěděl jsem nic o jejich politickém smýšlení, já je ani neznal jménem – něco mi o nich prozradili až estébáci, když mě vyslýchali. Z vašich filmů se spousta scén musela vystříhat. Pátral jste po jejich osudu? Třeba po té z Upíra z Feratu, pro niž Jan Švankmajer vytvořil kufr upířího auta ze zvířecích vnitřností? Všechny tyhle scény jsou nenávratně pryč. Nejdřív je uložili do trezoru. A pak, jak se na Barrandově střídali ředitelé, tak je asi ze strachu z možných problémů definitivně zničili. Ani po odchodu do emigrace jste ale nezačal točit snímky podle svých představ… Odcházel jsem do Německa plný optimismu, ale natrefil jsem na nejhoršího možného producenta, který mi ani nezaplatil. Musel jsem se s ním soudit a on nakonec skončil ve vězení. Dal mi štáb, jenž sestával ze všech možných lidí, jenom ne z profesionálů. Byl jsem tím, co se děje na Západě, velice zklamaný. Před pěti lety jste natočil dobře přijatý snímek Habermannův mlýn. Nebyl pak ten pravý čas začít pracovat na vašem filmovém snu, komedii z koncentračního tábora? Na to už nemám dost sil – takový projekt vyžaduje velké nasazení. Po smrti mého dlouholetého producenta a kamaráda Karla Dirky, s nímž jsem měl rozjednaný jeden výborný filmový projekt, taky nemůžu najít toho správného producenta. Kvůli emigraci mi chybí část života a část vztahů. Ve své knize Autopsie (pitva režiséra) kritizujete současnou filmovou kritiku. Proč? Za normalizace jsme četli Hospodářské noviny, protože stály tak trochu bokem a schovávala se tam řada výborných autorů, kteří poučeně psali i o umění. Když jsem po revoluci natočil film Pasáž, vyšla v těch samých novinách recenze od nějaké mladičké studentky nebo absolventky,
která mě strašně rozčílila. Zavolal jsem jí a pozval ji na schůzku, abychom si o tom filmu popovídali, a ona odpověděla, že je teď hrozně nemocná, že se ozve, až se uzdraví. Samozřejmě se neozvala. Dneska v novinách pracují lidé, kteří nemají šajn o filmu. Sledujete současný světový film? Prý vás v poslední době oslovily Grandhotel Budapešť a Gravitace… U Gravitace jsem si říkal, že to už není můj svět. Je to úžasně natočené, technikou, které nerozumím, a u nás se to vytvořit stejně nedá, protože by se na to nesehnaly peníze. V Grandhotelu Budapešť se mi líbil černý humor a naopak jsem byl příjemně překvapený, jak dokázali filmaři za relativně malé peníze udělat spoustu muziky.
← Lifebox JURAJ HERZ je milovník kouzel, hororů a erotiky – horší předpoklady pro uplatnění v socialistické kinematografii si těžko představit. Přesto se mu povedlo vyvzdorovat mnoho osobitých a novátorských snímků, jež, byť ohlodané cenzorskými nůžkami, slavily úspěch u českých i zahraničních diváků. Sám autor si ze své tvorby považuje hlavně dvou titulů: Spalovače mrtvol (1968), kterého včera uvedl na Filmovce v rámci pocty Rudolfu Hrušínskému, a porevoluční Pasáže (1996).
Bratrstvo neohrožených: Eva Blažková Zeptali jsme se lidí, kteří připravují Letní filmovou školu, na pár zvídavých, ale co si budeme zase nalhávat, jinak docela zbytečných otázek. Dnes je hostem rubriky marketingová ředitelka festivalu Eva Blažková.
Co je na vaší práci nejzábavnější? Někdy je v ní hodně vášně. U jakého filmu jste naposledy brečela? Když jsem se chtěla v televizi podívat na Fargo. Dabovaný Steve Buscemi byl k pláči. A u jakého jste brečela, ale stydíte se za to? Já brečím ráda, asi bych se nestyděla. Každopádně mě překvapilo, že jsem brečela u Romea a Julie. To bylo ale divadlo. SKUTR. Kam v Hradišti po filmu na jídlo? K babičce. Co je váš šestý smysl? Většinou chodím na schůzky včas. Bez ohledu na to, kolik jich mám. Někdy mi to
přijde hodně zajímavé, jak vše vychází, přitom to spíš jen pozoruju, nejsem žádný velký plánovač. Jaké by bylo vaše mafiánské jméno? Body Count. Kdyby o vás natočila dokument Helena Třeštíková, jak by se jmenoval? Eva. Björk, nebo Amy? Obě. Chuck Norris, nebo Jean-Claude Van Damme? Jean-Claude Van Damme, líbil se klukům. Je Miroslav Donutil nespolehlivý vypravěč? Nespolehlivý bych neřekla.
Doporučujeme CO DĚLÁME PRO LÁSKU → Kino Hvězda / 11.00 Pokud diváka dostane do kolen už úvodní pasáž, má režisér zpravidla vyhráno. Samotářský snílek Toivo, který by mouše neublížil, brázdí Finsko s lavičkou na střeše auta a je naprosto spokojený, když ji může na různých místech nerušeně fotografovat. Bez lidí. Ale jen do chvíle, než na ni usedne temperamentní, až nesnesitelná Ansa, jež přes svou povahu, nebo možná právě kvůli ní, láme srdce jednomu muži za druhým. Do toho vstupují bratři Ismo a Martti, které byste rozhodně nechtěli mít za příbuzné, a jejich děti. Melancholické drama snad díky obrovskému kontrastu s ostatními filmy uváděnými ve finském fokusu evokuje spíše americký či britský nezávislý počin, ačkoliv je prostoupeno dlouhými záběry finské i norské krajiny. (bb)
JOHN SMITH SE PROBOUZÍ → Kino Reduta 1 / 11.30 Druhý hraný snímek Jiřího Weisse, stejně jako ten první natočený v anglickém válečném exilu, začíná jako vtipná konverzační komedie o obyčejném knihkupci Johnu Smithovi a jeho lapáliích se zákazníky. Ale když Smithe na ulici porazí auto, zdá se mu „kafkovský“ sen, že Anglii ovládli nacisté… V tu chvíli nálada snímku značně promrzne a humor zčerná. „Probuzení“ z titulu filmu má pak samozřejmě dvojí význam – vedle prostého procitnutí z denní můry jde i o prozření, že proti zlu je třeba bojovat všemi silami, i když člověk zatím necítí bezprostřední ohrožení. Pro mladého, ani ne třicetiletého režiséra byl tento apel cennou zkušeností s hraným filmem, kterou zúročil ve své pozdější československé tvorbě. (šk)
JEJÍ ZPOVĚĎ → Kino Hvězda / 14.30 Thriller o dívce v nesnázích si Britové pamatují jako svůj první zvukový film, Češi jako nejslavnější titul herečky Anny Ondrákové a fanoušci Alfreda Hitchcocka jako kousek typický pro jeho ranou tvorbu. Hlavní hrdinka je totiž blond, zaplatí za svou lehkovážnost a k tomu chodí s detektivem, který je ochotný kvůli své lásce pozapomenout na vlastní profesní čest. Smrt, výčitky, ostrý nůž, vydírání (jak zní původní název), honička na střeše Britského muzea, krutě cynický závěr – co víc by si divák od Hitchcockova filmu mohl přát? A pokud jste fanoušci ambientní kapely Sítě, pak si můžete – zcela jedinečným způsobem – v Hradišti užít i ji! Aby byla dobře slyšet, promítneme Její zpověď v němé verzi. (ivp)
KOZA → Kino Hvězda / 20.30 Režisér Ivan Ostrochovský chtěl původně natočit dokument o bývalém slovenském boxerovi Peteru Balážovi, kterému se přezdívá Koza (prý kvůli tomu, že ho jeho babička, jež ho vychovávala, nutila pít hodně kozího mléka). Do scénáře se mu však přimotávalo čím dál tím víc inscenovaných situací, až se Ostrochovský rozhodl zpracovat látku jako hraný film, který je Kozovým životem pouze inspirován. Hlavní role však připadla samotnému Balážovi, čímž se hranice mezi fabulací a realitou ještě více rozostřila. Drama vyniká především obrazovou složkou – režisér i kameraman Martin Kollár mají výborný cit pro zkratku a obrazovou pointu. Koza tak výrazně převyšuje většinu česko-slovenské produkce, minimálně v letošním roce. (klk)
DŮM HRŮZY → Sportovní hala / 21.30 Na drama pozoruhodného polského filmaře Wojciecha Smarzowského by měli jít povinně všichni ti čeští filmaři, kteří točí dramata z nedávné minulosti a ztroskotávají na tom, že jejich látky jsou pouhým zábavným katalogem dobových symbolů. Smarzowski na to jde chytřeji. O politickém kontextu v jeho snímku odehrávajícím se na přelomu 70. a 80. let nepadne skoro ani slovo, přesto lze vyčíst z pečlivě budované atmosféry. První část sleduje příběh jedné pitky, jež přeroste v tragédii. O pár let později je tento případ vyšetřován. Tady se do popředí dostávají postavy poručíka a zkorumpovaného prokurátora. O rozuzlení však nejde ani jednomu. Mnohem důležitější je tu mocenské přetahování a zamlčování. (klk)
ČERNÝ NARCIS → Kino Hvězda / 23.30 Pokud byste náhodou zapomněli, že se pod řeholními rouchy sester neschovávají roboti bez citů, tužeb a talentu k intrikaření, je tady technicolorový skvost Michaela Powella a Emerika Pressburgera Černý narcis. V něm skupina jeptišek, jež vysoko v Himálaji budují školu pro potřebné, odhalí, že vtípky o ženských kolektivech mohou klidně aplikovat i na sebe. V horách sice čelí mnoha protivenstvím, nejvíce s nimi ale zacloumá sexy Angličan Dean v proklatě krátkých šortkách. Ano, budou se vyškrabovat oči, ano, bude se shazovat ze skály. Černý narcis je film o pohledech, které řeknou vše, ale i poctou holandským mistrům plátna. A na konci si budete klást jedinou otázku: Proč ještě neexistuje reality show z kongregace? „Ona mi rozstříhala růžence!“ (jš)
6
Program
Zvláštní uvedení: Pocta Mohsenu Makhmalbafovi
INTELEKTUÁL, KTERÝ SE NEBÁL ZMĚNIT NÁZOR
JAN ŠKODA
„Když mi bylo sedmnáct, zatkli mě z politických důvodů a ve vězení jsem nakonec strávil pět let,“ říká íránský režisér a host LFŠ Mohsen Makhmalbaf. „Tam jsem pochopil, že demokracie se nedobereme pouze tím, že budeme bojovat s diktaturou nebo s diktátorem. Musíme změnit myšlení lidí, vytvořit kulturu pro demokracii. To je důvod, proč jsem se rozhodl točit filmy.“
7
Předchozí věty uvedl jako komentář ke svému nejnovějšímu dramatu Prezident, jednomu ze čtyř snímků, které LFŠ zařadila do sekce Zvláštní uvedení: Pocta Mohsenu Makhmalbafovi. Film vypráví o padlém diktátorovi, jenž s vnukem sleduje bouřlivou revoluční dobu, v níž hrozí, že noví vládci budou ještě brutálnější a nelítostnější, než byl svého času on. Íránský režisér tak reaguje na události tzv. arabského jara, kdy mnoho zemí prošlo radikální proměnou politického uspořádání. Rozhodně nejde o Makhmalbafův první angažovaný film; za svou kariéru natočil
na třicet snímků, které jsou v Íránu všechny zakázány. „Lidé však jeho práci milují a sledují ji. Vždycky byl také velmi známý a populární mezi intelektuály,“ komentuje režisérovo postavení v rodné zemi filmový kritik Mehdi Abdollahzadeh, jenž Mohsena Makhmalbafa do Hradiště doprovodil. Mohsen v yrostl v silně nábožensk y a politicky založené rodině, což ho dovedlo i k jeho pozdějšímu přečinu (pobodal policistu) a zatčení. Z vězení se pak dostal přímo do víru islámské revoluce. Nejprve jí fandil. Ve druhé polovině 80. let ale poznal, jak neblahý vliv mají islámští fundamentalisté na íránskou společnost, a otočil. Zatímco předtím ve svém díle především zapáleně obhajoval náboženské principy, filmy natočené po roce 1985 jsou už více kritické vůči dění kolem. Na LFŠ z nich bylo k vidění emocionálně strhující drama Cyklista o vztahu k přistěhovalcům. Ty reprezentuje afghánský chudák Nasim, jenž potřebuje získat peníze na léčbu své ženy, a tak se vsadí, že vydrží sedm dní bez přestávky jezdit v kruhu na kole.
Z devadesátých let pochází dokument Salaam Cinema, v němž tak trochu napálil pět tisíc lidí. Ti totiž přišli na konkurz na roli v jeho filmu, který ale nikdy nevznikl.
Makhmalbaf je při konkurzu natáčel, chtěl po nich, aby na povel plakali. Výsledkem je titul, který se zamýšlí nad podstatou kinematografie či herectví. I sem se však vetřela politika – podle režiséra íránská vláda po obyvatelích chtěla, aby více brečeli, a dostali se tak blíže k bohu. Letošní LFŠ uvádí i vizuální báseň Gabbe, jeden z mála Makhmalbafových apolitických snímků, který čerpá především ze starých perských mýtů. I Gabbe však v Íránu zakázali… Makhmalbaf odešel ze své domoviny poté, co se k moci dostal radikální prezident Mahmúd Ahmadínežád. Odstěhoval se do Paříže a později přesídlil do Londýna. Jeho snímky se už předtím s úspěchem promítaly na festivalech po celém světě – v Cannes, v Benátkách nebo v Locarnu. Osmapadesátiletý rodák z Teheránu tak patří mezi nejuznávanější i nejznámější režiséry tzv. íránského filmového zázraku. Celebritou se stal díky svým filmům, knihám a veřejným vystoupením i doma. „Když se podíváte na jeho kariéru, zjistíte, že se nikdy neopakoval. Ani ve struktuře, ani v obsahu, ani v úhlu pohledu. To je na jeho práci nejdůležitější. Je velmi progresivní a odvážný v tom, že se nebojí změnit názor. To z něj dělá opravdového intelektuála,“ uzavírá kritik Abdollahzadeh.
lu… Panahí mezitím po partyzánsku natočil tři snímky, ten poslední, Taxi, letos vyhrál v Berlíně Zlatého medvěda. Podle íránského filmového kritika usazeného ve Švýcarsku Mehdiho Abdollahzadeha ale Panahího postavení v Íránu není tak jednoznačné, jak se to jeví na Západě. „Oficiálně má stále zákaz pracovat u filmu, ale v Íránu nemůžete něco natočit, aby o tom tajná služba nevěděla. O jeho posledních třech snímcích taky věděli, ale už je ne-
stopli, protože prostě nechtěli,“ tvrdí Mehdi. Panahí se podle něj chová oportunisticky. „Perzekuce mu přináší pozornost celého světa a jemu tenhle stav vyhovuje. Proto se mi jeho chování nelíbí. Na začátku jsme se mu snažili všichni pomoct a podpořit ho, ale teď už nás to, co dělá, nezajímá. Vím, že pokud by chtěl v Íránu natočit další film, nic mu v tom nebrání. Tamní úředníci mu řekli, že by mu to i písemně potvrdili, kdyby chtěl, ale on to odmítl.“ (ivp)
Nikdy se neopakoval Gabbe (režie: Mohsen Makhmalbaf) → čtvrtek 30.07. / Slovácké divadlo / 08.30
Prezident (režie: Mohsen Makhmalbaf) → středa 29.07. / Kino Hvězda / 08.30
Kauza Džafar Panahí Zřejmě nejznámějším současným perzekvovaným íránským režisérem je Džafar Panahí. Režisér titulů Bílý balónek nebo Offside byl v roce 2010 odsouzen k šesti letům nepodmíněně (později mu byl trest zmírněn na domácí vězení) a dvacetiletému zákazu režírování, psaní scénářů či poskytování rozhovorů. Velká část filmového světa následně začala protestovat, včetně Kena Loache, Juliette Binocheové, bratrů Dardennů, Evropské filmové akademie, Berlinale, karlovarského festiva-
Rozhovor
A KOLEM SAMÍ MRTVÍ Inventura: Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! ZBYNĚK VLASÁK
Konspirační thrillery i trefné alegorie. V inventurní sekci LFŠ Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! najdete třináct rozmanitých italských snímků z prostředí permanentního společenského konfliktu. Terorismus je dnes pro nás něco, co se odehrává většinou daleko za našimi hranicemi. V Itálii 60. a především 70. let tomu ale bylo jinak. Jak nedávno v Praze vyprávěl filosof Václav Bělohradský, který tam část té doby prožil, terorismus byl pro Italy něco důvěrně známého, něco, s čím se můžete setkat na univerzitě, kde přednášíte, u sousedů v ulici, u manželky v zaměstnání. Terorismus jako politický nástroj, jako módní doplněk mafiánského řádění, jako v reálu prožívaný thriller. Politické násilí si v onom období vyžádalo téměř 2000 mrtvých. Bělohradský rovněž vzpomínal, jak vypadala jeho tehdejší posluchárna: napravo zapálení katolíci, nalevo komunisté s citáty Maa na rtech a uprostřed dva tři cyničtí liberálové. Země, od konce války vedená pořád výhradně těmi samými konzervativními, křesťanskodemokratickými premiéry, byla prolezlá korupcí. Klientelismus se nevyhnul ani policii
Velké vydírání (režie: Enzo G. Castellari) → úterý 28.07. / Kino Reduta 1 / 21.00
či justici, což radikální nálady na univerzitách, v ulicích a v desítkách ozbrojených skupin hlásících se k pravici i k levici nijak neuklidňovalo.
Po italsku Žánr tzv. policejního filmu po italsku, který se letos na LFŠ představuje a kam lze zařadit širokou škálu snímků, z výše popsaného prostředí tehdy zákonitě vyrůstal. Najdete zde akční drama Enza G. Castellariho Velké vydírání, jež bylo dobovou levicovou kritikou označeno za fašistickou oslavu násilí, dále třeba konspirační thrillery o propojení státních struktur a organizovaného zločinu jako Mám strach Damiana Damianiho či Ctihodné mrtvoly Franceska Rosiho i dvě levicové (ale levicovou kritikou nepřijaté) alegorie Elia Petriho: oscarové Podivné vyšetřování, kafkovsky laděný příběh o neomezenosti policejní moci, a groteskní obžalobu vládnoucích
struktur Todo modo, kde se tajně setkávají představitelé politického, ekonomického a náboženského života, načež je Petri s gustem nechá vyvraždit. Jenže s filmem Todo modo se pojí ta smůla, že vznikl už ke konci 70. let, a zatímco Elio Petri nepřestával provokovat, společnost v Itálii stále více toužila po zklidnění situace, zvlášť když navzdory všemu životní úroveň obyvatel rostla. V atmosféře tzv. historického kompromisu, pokusu o bližší spolupráci do té doby znepřátelených křesťanskodemokratických a komunistických politiků, nebyl o veřejné promítání Todo modo zájem. Byla to předzvěst pomalu se blížícího konce jedné éry (i když ten definitivně přijde až později). Řečeno spolu s cynickými liberály, sedícími uprostřed univerzitní posluchárny: 60. a 70. léta za sebou v Itálii nechala řadu mrtvých – a taky řadu výborných filmů.
Jak Petri „předpověděl“ smrt Alda Mora Todo modo Elia Petriho se dodnes považuje za asi nejvíc neprávem opomíjené dílo italské kinematografie. Přesto kolem něj vznikla jistá legenda. Dva roky po premiéře byl totiž Rudými brigádami unesen a posléze zabit dlouholetý italský premiér, křesťanský demokrat Aldo Moro. A z Petriho filmu, kde politici umírají o sto šest, bylo najednou proroctví. I proto, že jedna z hlavních postav, anonymní prezident, gesty i projevem jako by Aldovi Morovi z oka vypadla. Jenže tahle podobnost nebyla režijním záměrem, byl to výsledek snahy zbavit se jednoho otravy. Prezidenta
si totiž zahrál Gian Maria Volonté, jeden ze symbolů epochy (natrefíme na něj v šesti ze třinácti v hradišťské sekci uváděných filmů), velký rebel, jenž se nenechal snadno odbýt. Za Petrim dojížděl už při psaní scénáře a pořád chtěl slyšet, o čem Todo modo bude. Režisér byl z Volontého zoufalý, a aby se ho zbavil, řekl mu, ať si zapne televizi a nastuduje si nějaké křesťanskodemokratické politiky. Když se pak Volonté objevil na place, Petri se prý vyděsil. Jenže s hereckou star, která byla kromě všeho ještě tvrdohlavá, prostě nic nehnulo. (zbn)
Todo modo (režie: Elio Petri) → čtvrtek 30.07. / Klub kultury / 11.30
8
Stalo se Výroční cena pro Mohsena Makhmalbafa „Moc vám za toto ocenění děkuji, věnuji ho svým přátelům, umělcům, již jsou v Íránu vězněni.“ S těmito slovy převzal včera večer v kině Hvězda slavný režisér Mohsen Makhmalbaf Výroční cenu AČFK. Vysloužil si ji „za klíčovou roli pro vývoj íránského filmu a jedinečný cit a humanismus zkoumající hrdiny v mezních situacích, stejně jako samotné filmové médium“. Na LFŠ Makhmalbaf představuje čtyři snímky, včetně nejnovějšího, Prezidenta, v němž alegoricky tematizuje události tzv. arabského jara. Všech třicet titulů předního představitele tzv. íránského filmového zázraku je v jeho rodné zemi zakázáno. (jš)
9
Trapno v Berlínské škole Včerejší projekce německého dramatu režisérky Maren Adeové Všichni ostatní v Redutě 1 poskytla divákům další, zpřesňující vhled do sekce Spektrum: Berlínská škola. Filmy z ní mají společné především to, že se s chladným odstupem zaměřují na německou současnost a zabydlují ji obyčejnými, neprivilegovanými lidmi. „Ústřední hrdinové snímku Všichni ostatní, partneři Gitti a Chris, jsou přesně takoví. Hledají své místo ve společnosti i sami sebe. Ve vzduchu zde navíc visí určitá trapnost, které se oba snaží uniknout pomocí ironie, moc se jim to ale nedaří,“ řekl v rámci úvodu hlavní dramaturg LFŠ Jan Jílek. (jš)
v Redutě 2 Jan Jendřejek, dramaturg LFŠ. „Weiss chtěl svou tvorbou vyburcovat britské obyvatelstvo, které si ještě po napadení Polska odmítalo připustit, že by pro ně Hitler mohl být hrozbou. Protože ale Británie neuznávala československou exilovou vládu, nesměl se jeho první film zpočátku vůbec promítat,“ vysvětlil Jendřejek, jenž se režisérovi věnoval ve své diplomové práci. Přednášku doplnilo i promítání snímku Uloupení Československa, který můžete zhlédnout v rámci prvního Weissova bloku dnes v 11.30 v Redutě 1, ale také jeho další dokument Děti ve vyhnanství z roku 1943 zachycující fungování školy pro české děti ve Walesu. (bb)
Petriho cesta do zapomnění Italský filmový historik Andrea Minuz provedl včera uherskohradišťské publikum zákoutími tvorby svého krajana Elia Petriho. Tento režisér to neměl jednoduché, zejména radikální levicová kritika mu v 60. a 70. letech vyčítala propojení angažovaného umění a komerčně vděčných žánrů. „Dnes už víme, že to propojit lze, vezměte si třeba seriál House of Cards. Ale v Petriho době se podobné pokusy neodpouštěly,“ prohlásil Minuz. I nepřízeň kritiky byla jedním z důvodů, proč Petri v Itálii postupně upadl do úplného zapomnění. A to přesto, že v roce 1971 získal Oscara za svůj snímek Podivné vyšetřování. (zbn)
Drsné osudy z Mazurska „Kdybychom tento film nepromítali v rámci retrospektivy Wojciecha Smarzowského, určitě bych ho vybral do sekce Válka skončila?,“ uvedl projekci dramatu Růžena dramaturg LFŠ Petr Vlček. Čtyři roky starý snímek vzpomíná na poválečné zacházení s obyvateli Mazurska, kteří za druhé světové války patřili do Říše, a jež proto bez ohledu na jejich smýšlení Rusové i Poláci po roce 1945 dál považovali za Němce. Film obsahuje scény znásilnění, rabování i mučení. „Diváci po jeho promítání bývají pod vlivem emocí a nechtějí moc mluvit. Mě ten film dostane pokaždé,“ svěřil se Włodzimierz Niderhaus, producent snímku, který mimochodem v Rusku zakázali. Publikum v Hradišti se však vzpamatovat dokázalo a debatu se podařilo docela pěkně rozproudit.
Exilová tvorba Jiřího Weisse O snímcích jednoho ze zakladatelů české dokumentaristické školy, Jiřího Weisse, natočených ve válečném exilu pohovořil včera
Odposlechnuto v Hradišti Všichni jsme šmíráci! ADÉLA KABELKOVÁ
Na Filmovce se odehrává příliš mnoho osudů, které dohromady utváří opravdu bizarní směs. Někdy se k některým nachomýtneme omylem, jindy s radostí stalkujeme předmět svého zájmu a nenápadně posloucháme. Ve frontě na pivo nebo v kinosále se nechtěně stáváme součástí mikrosvěta jiných lidí. A nemusí jít jen o opilé milenecké dvojice, jež si ve dvě ráno mají potřebu vyčítat protivné příbuzné či zdánlivě dávno vyřešené úlety, které se přece neměly počítat. „Loni jsem kompletně změnila svůj život, vykopla toho idiota, co mě pořád okrádal a z našeho obýváku si udělal varnu,“ podala nevyžádanou informaci servírka k objednávce tří piv a vrácení obligátní otázky, jak se daří. Pokud by o ni měla zájem Helena Třeštíková, jsme ochotni poskytnout kontakt. Odposlechli jsme i historku o aktivním úchylovi, který si stoupl na přisunutou lavičku a šmíroval sprchující se dámy ve sportovní hale. Když byl zpacifikován, pokrčil
(ivp)
rameny, sbalil si vercajk a lavičku a odešel lovit jinam. Odlišné filmové preference zase odhalil mladý pár během projekce jímavého dramatu Cyklista. Dívka dokázala snést deset minut a poté špitla svému příteli: „Jdem pryč, mě to nebaví.“ Mladík ji romanticky chytil za ruku a poprosil, aby nebohému muži, jenž musí týden v kuse jezdit dokola malého náměstí, dala ještě šanci. Děvče se zavrtělo a za dalších pět minut neoblomně hlásilo: „Okamžitě pojď, říkám ti, že je to blbost.“ Chlapec mlčel, což není nikdy dobrá taktika. Slečna se ostentativně zvedla a pronesla: „Jestli chceš mít dneska kde spát, tak se okamžitě zvedneš!“ A co myslíte? Zvedl se. Spousta z nás se vydala na Filmovku hledat nejen letní lásku, ale i životního partnera. „Já si zamlouvám tu blonďatou, ona se vždycky rychle opije,“ prohlásil pro změnu ve frontě na palačinku o své cestě za štěstím náctiletý hiphoper. Ale nestyďme se za to, mít v sobě kus slídila ještě neznamená konec světa. Pokud tedy s sebou netaháte lavičku.
English friendly
WHAT TO SEE JOHN SMITH WAKES UP → Kino Reduta 1 / 11.30 The second Weiss’s feature film, just as the first one also shot in British exile, starts as a conversation comedy about an ordinary bookseller John Smith and his troubles with customers. But when one day Smith is hit by the car, he dreams a kafkoid dream of a Nazi occupation of England… In that moment the atmosphere gets freezing and the humour blackens. Thus the “waking up” in the title refers to both rousing from the dream and the comprehension of the fact that evil must be fought with all weapons.
BLACKMAIL → Kino Hvězda / 14.30 A thriller of a girl in troubles is being remembered by the Brits to be their first sound film, by the Czechs to be the most famous title of Anny Ondráková, and by the Hitchcock’s fans to be his characteristic piece from his early career. The main character is blond, pays the price for her recklessness, plus she is seeing a policeman, who for the sake of love is able to forget about his professional honour. Death, remorse, sharp knife, blackmailing, a chase on the roof of the British Museum, and severely cynical conclusion – one would wish for nothing more from Hitchcock. The screening of the silent version will be accompanied with music by a band called Sítě. ↴
BLACK NARCISSUS → Kino Hvězda / 23.30 Michael Powell’s and Emeric Pressburger’s Technicolor pearl Black Narcissus points to the fact that the monastic garments don’t conceal heartless robots with no passion and talent to intrigues. A group of monastery sisters in Himalayan Mountains suffer a lot of hardships. And a sexy Englishman in really short shorts is the most dreadful one. Indeed, there will be quarrels and fights, and there will be pushings off the cliffs. Black Narcissus is both a film about the definite sights, and a great honour to the Dutch masters. ↴
Juraj Herz: I’m missing a part of my life A lot of people were queuing in front of šapitó Letní poloha yesterday, waiting for Juraj Herz‘s signature. A film director and an author of more than thirty movies arrived in Hradiště in order to present his official autobiography entitled Autopsy (Dissection of a Director) and, within the section of Forgotten Unforgettable Rudolf Hrušínský, introduce his feature The Cremator, which is considered one of the best Czechoslovak films ever. ŠTĚPÁN KUČERA
UPCOMING EVENTS MASTERCLASS → Kino Reduta 2 / 11.30 Mohsen Makhmalbaf’s Masterclass is the highlight of the today’s experts’ programme. The legendary Iranian film director will depict his artistic journey from The Cyclist to The President.
MICHAL HRŮZA CONCERT → Kolejní nádvoří / 20.00 A former frontman of Ready Kirken, who launched his successful solo career a while ago, returns to the stage after having recovered from his injury. And you won’t be real fans unless we hear the popular chants flowing above the town’s roofs.
The shooting of The Cremator in 1968 was interrupted by Russian tanks and that, supposedly, caused vanishing of the starring actor Rudolf Hrušínský. He was hiding in some factory close to his cottage. He was actively engaged in the Prague Spring giving free-thinking speeches, so then he was afraid of being jailed and didn’t want to return to the city. I didn’t have an idea where he was, but somehow, via other people, I communicated with him and told him to come back, that we’d been waiting for him because of the shooting. We were almost done, except for a couple of scenes. In the end, we managed to persuade him and completed the film. As an admirer of “trashy”, western genres, you were in a constant conflict with the censorship. Why did you emigrate as late as in the late 1980s? I couldn’t emigrate with my first wife, as she was strongly attached to things and disliked changes. Plus we had a son, so I was waiting until he completes his studies. Later on, he
told me off for I hadn’t got divorced earlier, when his mum was younger and could have got married again. I emigrated after I had met actress and dancer Tereza Pokorná, who told me she would have followed me everywhere. However, your emigration still didn’t mean the absolute freedom in making films… I was full of optimism when leaving for Germany. Sadly enough, I bumped into the worst possible producer there. I didn’t even get paid. I had to take it to court and he was finally imprisoned. Five years ago, you directed the positively acquainted Habermann’s Mill. Wasn’t that the right moment to get down to your dream, a comedy set in a concentration camp? I think I can’t gather enough strength for that anymore. Such project requires great energy. After the death of my long-life friend and producer Karel Dirka I’m unable to find the right producer. And that’s because of my emigration – I’m missing a part of my life and relations.
10
Kecy po dvou deci
Můj táta je fakt trapnej. Když jsem po něm chtěla ajfoun šestku, tak mi řek, že ještě nevybral výpalný z heren na Václaváku a ať počkám ještě tejden.
To můj je ještě horší. Nedávno jsem po něm chtěla, aby bratránka sundal z houpačky.
A ten blb do něj vystřílel celej zásobník.
Dopito
POSTAPOKALYPTICKÁ FILMOVKA ADÉLA KABELKOVÁ
Poprvé jsem si toho všimla ještě během čtvrtečních příprav LFŠ. Sežehnuté, vyprahlé pláně kolem sportovní haly, vojenský stan rozbitý před betonovým monumentem kina Hvězda a polonazí lidé v kapsáčích. Poslední Mad Max mě naprosto zblbnul a nějak jsem začala vnímat Filmovku jinak než obvykle. Hypermarket se změnil v potravinovou banku, v níž mám tendenci skoupit dvacet plechovek s vepřovým ve vlastní šťávě a prodávat je na černém trhu ve Smetanových sadech za desetinásobek ceny. Nad ránem je to totiž k nejbližšímu hladovému oknu přece jen daleko. Navíc riskujete možné střetnutí s vrávorajícími kanibaly, kteří se dají snadno zaměnit za chudáky, co prostě jen přebrali. Kola a koloběžky sice nebudou vystřídány recyklovanými auťáky ze šrotiště, ale zkouknout v narvaném, vydýchaném sále Cyborga může vašemu životu dodat s dávkou fantazie zcela nový směr. Každé pořádné postapo je založeno na výměně sociálních rolí, kdy se k válu dostává utlačovaný lid a nepohodlné elity mizí v propadlišti dějin. A tak i tady má jedno libero větší moc než třikrát promovaný biochemik. Budoucnost nicméně patří šílencům, takže zkusme z téhle Filmovky za těch pár dní vytřískat co nejvíc. Doma nás totiž bude čekat zas jen ten obyčejný, nudný Kaufland.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera, Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo place
název title
sekce section
úvod introduction
host guest
08.30
Kino Hvězda
Punkový syndrom
F
host: Milja Mikkola
08.30
Slovácké divadlo
Rašómon
S
Eva Chlumská
09.00
Kino Reduta 1
Cesta do strachu
I
Michael Málek
09.00
Klub kultury
Mirage
V
Štěpánka Ištvánková
09.30
Sportovní hala
My tři králové
F
Štěpánka Ištvánková
10.00
Divadelní stan
Tvoříme pískové obrazy
11.00
Kino Hvězda
Co děláme pro lásku
11.00
Slovácké divadlo
Katalin Varga
11.30
Kino Reduta 1
Jiří Weiss: I. etapa
F
↴
V
Jan Jendřejek
V
John Smith se probouzí
V OP
Kino Reduta 2 Klub kultury
Comeback
Milja Mikkola host: Peter Strickland
Věčná Praha
11.30
el. české titulky el. české titulky el. české titulky
V
host: Mohsen Makhmalbaf
el. české titulky el. české titulky
země country
rok year
•
66
85
Finsko, Norsko, Švédsko
2012
88
Japonsko
1950
69
USA
1943
•
73
95
Maďarsko, Slovensko
2014
•
114
105
Finsko
2008
•
65
95
156
Kino Mír
Macbeth
I
Iva Hejlíčková
12.00
Sportovní hala
Milán nenávidí: policie nemůže střílet
I
Christian Uva, Aleš Říman
13.30
Kino Reduta 2
Letní filmová akademie – Střih
OP
14.00
Divadelní stan
DP
14.30
Kino Hvězda
Divadlo Koráb: Sindibádova dobrodružství Její zpověď hudební doprovod: Sítě
15.00
Kino Reduta 1
Svatba
V
Petr Vlček
15.00
Klub kultury
Děti
V
hosté: Jaroslav Vojtek, Matyás Prikler
Z
hosté: Vladimír Barák, Slávek Horák
95
Finsko, Norsko
2013
82
Rumunsko, Velká Británie
2008
64
el. české titulky sluchátka / česky
host: Miro Remo
12.00
I
min.
120
S
V
11.30
el. české titulky
DP
Uloupení Československa
Lekce filmu podle Mohsena Makhmalbafa
jazyk language
strana brožury brochure page
čas time
english friendly
ÚTERÝ / Tuesday
el. české titulky el. české titulky
66 •
98
•
101
16
Velká Británie
1940
•
101
9
Velká Británie
1940
•
101
39
Velká Británie
1940
•
101
•
145
83
Slovensko
2014
89
USA
1948
100
Itálie
1974
90
113 •
145
90
155
120 Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
el. české titulky el. české titulky
74 81
84
Velká Británie
1929
•
85
101
Polsko
2004
•
104
100
Slovensko, ČR
2014
•
113
hosté: Martin Šulík, Jan Lukeš
58
Česká republika
2002
host: Věroslav Hába
90
Christian Uva, Aleš Říman
101
15.30
Kino Mír
15.30
Kino Reduta 2
15.30
Sportovní hala
Klíč k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera Autorská imaginace versus ideál fotografického realismu Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky
16.00
Kavárna Respekt
Debata u kávy s Kamilem Filou
OP
60
152
17.00
Galerie Slováckého muzea
Martin Zálešák: Malba a kresba
DP
30
167
Malý Pán
DP
30
166
T. Absolon: My Taste in Women, T. Kotrba: Damn I Love You
DP
30
167
OP
OP I
Itálie
iShorts
60
Roura
Z
host: Vitalij Manskij
116
Rusko, ČR, Německo
2013
128
17.30
Kino Reduta 1
Milchwald
S
host: Christoph Hochhäusler
87
Německo
2003
91
17.30
Kino Reduta 2
Význam politického filmu v Itálii v první polovině 70. let
17.30
Klub kultury
Majster kat
Z
Martin Palúch
18.00
Kino Mír
Cyborg – režisérský sestřih
I
Jiří Flígl
18.00
Sportovní hala
Takovou jsi mne chtěl
F
Olaf Möller
19.00
Slovácké divadlo
Divadlo Na zábradlí – Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.
DP
150
159
20.00
Divadelní stan
Buchty a loutky – Don Šajn
DP
75
159
20.00
Kolejní nádvoří
Michal Hrůza
DP AČFK
Koza
20.45
Slovácké divadlo
Zlatá šedesátá – diskuze po představení
I
Andrea Minuz, Jan Šulc
21.00
Kino Reduta 1
Velké vydírání
S
host: Peter Strickland
21.00
Klub kultury
Berberian Sound Studio
21.00
Šapitó Letní poloha
DJ Růžový partner
21.30
Letní kino Smetanovy sady Sportovní hala
21.30
Waterloo Dům hrůzy
DP
V
1966
75
USA
1983
•
87
102
Finsko
1944
•
59
• ČR, Slovensko
2015
110
Itálie
1976
92
Velká Británie
2011
el. české titulky
162 121 145
30 el. české titulky el. české titulky
180 hosté: Jan Lukeš, Martin Šulík, Aleš Říman Petr Vlček
127
Československo
75
L OP
145
90
120 hosté: I. Ostrochovský, M. Urban, M. Leščák, J. Konečný, P. Baláž
Kino Hvězda
20.30
el. české titulky
82 •
98
•
164
99
Československo
1967
134
105
Polsko
2009
104
133
Česká republika
2015
22.00
RWE letní kino Masarykovo nám.
Fotograf
22.00
Divadelní stan
Koza Party
23.30
Kino Hvězda
Černý narcis
I
Iva Hejlíčková, Věroslav Hába
100
Velká Británie
1947
23.30
Kino Reduta 1
S borovou šiškou pod zády
F
Olaf Möller
89
Finsko
1966
63
23.59
Klub kultury
Fénix
AČFK
Jan Jílek
98
Německo
2014
120
23.59
RWE letní kino Masarykovo nám.
Ghoul
L
89
Česká republika
2015
137
23.59
Sportovní hala
Delta Force
124
USA
1986
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
L
I DP
137 •
DP
Jiří Flígl
el. české titulky
el. české titulky
AČFK – AČFK uvádí Z – Zvláštní uvedení L– Letní kina OP – Odborný program DP – Doprovodný program
152
Kraťasy ze Slamdance
Kino Hvězda
106
V – Visegrádský horizont
80
1970
Kavárna Respekt
host: Christian Uva
S – Spektrum
126
17.00
OP
I – Inventura
145
17.00
el. české titulky sluchátka / česky
F– Fokus: Finsko
•
STŘEDA 29.07. RANNÍ PROJEKCE Prezident Kino Hvězda 08.30 Občan Kane Slovácké divadlo 08.30 V pondělí uděláme okna Kino Reduta 1 09.00 Čaroděj ze země Oz Klub kultury 09.00 Zombie a vlak duchů Sportovní hala 09.30
165 78
•
86
•
165
Veškerý program včetně odborného je veden v českém jazyce, případně tlumočen, projekce doprovází české titulky.
