Mosoroška 16 Jiří Šuk Talung 19 Petr Kolouch. 23 No Siesta 24 Robert Jasper

contents obsah Úvodník Editorial

Úvodník Radek Lienerth

2

Comiks Diff & Rence

Roz & Díl Vojtěch Dvořák

2

Dračí stopa v St. Leger Rosťa Tomanec

4

Dračí stopa v St. Leger Crashing Tom Mrázek in French overhangs. Stopař mezi nebem a Tasmanovým mořem Peter has climbed in spite of oneself. Itálie - Inglesias Climbing in Inglesias. (For more info see the Info section.) Zimní „Pšeničnikov“ Winter in High Tatras. What if the Rescue-team wants to rescue you, no matter if you want it or not? Mosoroška About one very long night in Paklenica. Talung Czech expedition to Talung 2002 was partially successfull. Stüdelgrat „Temelin ist gut!“ About a rag on the Austrian highest summit.

Stopař mezi nebem a Tasmanovým mořem Petr Škarka

10

Itálie - Inglesias Filip Čálek

12

Zimní „Pšeničnikov“ Kuba Novák

14

Mosoroška Jiří Šuk

16

Talung Petr Kolouch

19

Stüdelgrat 23 No Siesta Robert Jasper

24

Vlk Janek Bednařík

25

Petrohrad - Pod hradem Petr Resch

26

Marek Repčík An effigy.

Marek Repčík Dušan Janák

28

ČHS News from the Czech Mountaineers Association

ČHS Martin Mellan

32

Wattova patička Vojtěch Dvořák

34

Kýbl B. Vlček, Helbig

35

Mix P. Říha

36

Knihy & cd New books & CDs

Knihy & cd Vladimír Procházka

36

Matroš Climbing gear.

Matroš Vladimír Procházka

37

Mount Everest Jiří Novák

39

Galerie Jiří Novák

40

Prezentace reprezentace Dušan Janák

42

Hodnocení obtížnosti Jiří Novák

45

A jdi... D. Janák, J. Kuhn-Gaberová, R. Tomanec

47

Mezinárodní horolezecký filmový festival Máša Jirmannová

49

Povzbuzení nastávajícím rodičům J. a H. Turkovi

50

Info Filip Čálek

52

Závody Suk, R. Tomanec, Houmy, Boss

53

Hovory z Montany Jiří Růžička

60

No Siesta Robert climbed up the famous Czech Route in Grandes Jorasses in OS style! Vlk „Wolf“ has more and more serious goals. An effigy. Petrohrad - Pod hradem Petrohrad - a new sandstone bouldering area.

Wattova patička Watt gives advice to all who feel like reading his advices. Kýbl From our readers. Mix

Mount Everest Czech or Czechoslovakian expeditions on Mt. Everest. Short overview. Galerie Info section. Aiguille Noire de Peutérey (3.773 m) Prezentace reprezentace Czech climbing representation. An abstract. Hodnocení obtížnosti Proposal of the new climbing difficulty rating. A jdi… Go for it… Mezinárodní horolezecký filmový festival 20th IMFF in Teplice n. Metují. Anotation. Povzbuzení nastávajícím rodičům Outdoor activities with small children. Info Some information about climbing in Sardinia - Inglesias. Závody Competitions Hovory z Montany Epilogue

Titulní strana Tomáš Mrázek, Foetus trou du cus, 8b+, St. Leger foto: Petr Piechowicz 2. strana obálky V horách je vždycky dobře... foto: Radek Lienerth 3. strana obálky Na bouldery je vždycky chuť... foto: Fabio Dandri 4. strana obálky Francie, oblast Vergisson, 6a+ foto: Jaroslav Bambusek

úvodník

Zoban

komiks

Odporný tón budíku mi pípá u ucha. Vždyť jsme šli spát snad před desíti minutami. Skoro v bezvědomí žvýkám kus čehosi k snídani, nakonec lapnu bágl a jdeme. Pod nohama křupe sněhová krusta a v umydlené stopě kladu jednu nohu za druhou. Každým krokem se vzdaluji chatě, pak lesu i kosovce. Všednímu stresu i denním starostem. Neuvěřitelné ticho, snad jen občasné křupání Čendových skelet, když mne dochází. Sem tam se něco prohodí, ale jinak nejsou potřeba žádná slova. Včerejší cesta autem byla dlouhá a tak jsme nakonec vyrazili později. Pomalu se smiřuji, že na plánovaný severní pilíř na Ganek tuto sezónu už asi nedojde. Zima je u svého konce, skoro předává žezlo jaru i tady na horách, jen my to jaksi nechceme přijmout. Krumpáčky na báglíku a že bychom rádi nějaký ten mixík, nebo třeba i ledík, kdyby ho pro nás někde trochu namrazili. Dědu Mrazíka naše kroky, splétající tenký řetězec ťápot v dolině, zřejmě vyplašily – toho jsme skutečně nepotkali, ale ještě než se schoval, na chvilku se zastavil. To vím na tuty. V severovýchodu Vysoké si určitě přelezl krásnou cestu Dobruckých. Je to do kopce a jak se tak trochu zadýchal, zůstala za ním krásná ledová stopa. Někde mu to dalo zabrat víc a led byl skoro na metr a půl šířky, jinde ale profičel a v koutě zůstalo jen pár centimetrů. Když zakopávám mačky do tenké glazury na nástupu, ani se mi nechce věřit, že je už přes týden kalendářní jaro. Jemná glazura jak na chamonixkých věžích, jen to asi nebude tak dlouhé a strmé. Sem tam nějaké jištění, sem tam krok za chyt, ale jinak je zásek za zásekem, levá, pravá. Pohoda. Jediné slovo, které mne ve chvílích na štandu napadá – absolutní veget v absolutní atmosféře. Jemný klid doliny naruší jen občasné cinknutí karabin, nebo pár slov prohozených s úsměvem. Stopy mizí při pohledu shora v bělostném sněhu Zlomisk a na vrchol chybí jen několik délek lehčího terénu. Na Vysoké nám svět leží u nohou, mraky lehce lechtají pod nosem a hrají si se slunkem na schovku. Skoro se nechce jít dolů, ale zase jednou vím, proč se sem budu chtít vždycky vracet. A to nejen v zimě. © watt design 2

Saint Leger du Ventoux

Divoká romantická rokle, kde sovy dávají dobrou noc a ptaèí koncerty dobré jitro. Kde peøeje horské øíèky huèí v nesèetných zátoèinách a vysoko položené útesy odrážejí sluneèní anebo mìsíèní svit. Na takovém místì nalezl své krátké útoèištì lezec, který dobývá pøevislé stìny jako… vytetovaná pøíšera na jeho rameni.

v St. Leger Kudy tam a kdy? Do údolí pod masivem Ventoux (1.909 m) u městečka St. Leger du Ventoux měla dorazit naše malá výprava z dálnice A7 přes Bollene, po červené silnici 94 a žluté 938 do Vaison La Romain, a poté Entrechaux a dále po D 40 do údolí Touleurenc se St. Leger. Avšak díky zaujatému rozhovoru o výkonnosti (lezecké, pochopitelně) českých lezkyň, jsme to vzali přes Orange a do Vaisonu jsme se přiřítili po silnici 977. Ovšem koupel v první peřeji pod románským mostem u vchodu do kaňonu rozpustila všechny naše otázky i útrapy dlouhé cesty z Belgie. (Ty útrapy zase nebyly tak hrozné, neboť jsme se rozhodli přispět chudým Francouzům na údržbu dálnic. Poplatky stály dohromady 30 Eur. Navíc byly drobné zážitky na odpočívadlech příjemně rozptylující.) Naše nadšení neznalo mezí: Divoká krajina, krásná příroda, čistá říčka s příjemnou teplotou vody a kilometry skal převislých jak jen možno! Pravda, z ro4

mantického rozjímání jsme byli rychle vráceni do reality razantním doporučením místního usedlíka, abychom kempovali minimálně kilometr od oblasti. Inu, lezci budou vždycky štvaná zvěř. Aspoň tak. Aspoň že tábořit volně nám nikdo nezakazoval, k čemuž tady jistě jednou dojde. Ale nás nedostanou! Ráno je teplo, ale dá se dobře snést, pro nás až moc dobře. Být zde až za měsíc – to si už ale nedovedu představit. Myslím, že květen je poslední měsíc pro lezení v St. Leger a říjen potom zase první. Nepochybuji však o tom, že by se zde lezci nenacházeli i v létě. Skály a cesty První den ve skalách a první 6c v nejbližším dolním sektoru. Stále do kopce a stálé změny směru i sklonu. Bandasky mám až za ušima. Vápenec je tady šedobílý s černými pruhy hadů, vyšší patra jsou žlutočervená. Materiál není vždy dobré kvality, zato vytváří bohatě rozmanité chyty od krápníků přes lišty a kapsy až po oblinky. Na tu rozlohu je zde poměrně málo cest. Pouze v horním sektoru je hustá „zástavba“ cest všech obtížností a v dolním šedém, širokém břichu vede 8a vedle 8a+ a 8a+ vedle 8b. Tedy, většina cest je od 8a nahoru. Linií do 7b+ je poskrovnu, zato stále přibývají. Jsou zde samozřejmě i 6b a 6c, ale není jich, jako ostatně v žádné těžké oblasti, mnoho. Zato snad všechny nabízejí nádherné, často třicet pět metrů dlouhé a převislé lezení. U těch lehčích cest je klasifikace podle mého pocitu měkčí v porovnání s Ospem a už vůbec s Ceredem anebo jinou démonickou francouzskou oblastí Castillon, která je sice pětkrát menší, ale kvalitou lezení se Legeru jistě vyrovnává. Zato ty nejtěžší cesty jsou posrážené závodní elitou a jak jsem měl možnost vidět na Mrázovi, jsou to dardy! Ale i mezi nimi se dá narazit na něco normálního. Celkově vzato se však jedná o velmi náročné lezení, a to jak technicky, tak silově a zejména vytrvalostně. Tak to hodnotil i „Drak lezoucí po skále“: TM: „Je jasný, že tohle se každému nelíbí, protože brzy zjistí, že mu to tady tak dobøe nejde. Každému se líbí tam, kde hned nìco vyleze. A tady to tak snadné není. A je to všechno silový, vytrvalostní i technický. A taky morálový. Kroutíš se pod krápníky, bereš boèáky, spoïáky, lišty, nevidíš chyty a je to dlouhý. Byla tu špièka, poshazovala ty tìžký cesty, a nedostaneš nic zadarmo.“ Nýty jsou sice občas dál než v Itálii a morálové jsou spíše některé dolezy těžkých cest, ale jinak se tu nikterak člověk nemusí bát. Jednou jsme s Mrázou v 7b vynechali ještě dva nýty v do-

lezu. Tom z nutnosti – zapomněl si expresky, já z pokušení. Krásný zážitek. Člověk váží každý krok, plně se soustředí, a teprve si to vychutnává. Dolezy v některých 8a+ a 8b byly jistě podstatně horší, ale ty jsem pro natažený prst neochutnal. Pepe nafotil asi osm filmů a stejně si zoufal, že nemá záběr. Jednou nás nahnal do rozpálené stěny brzy zrána, aby pak zjistil, že v nejlepším záběru vrhá na Mrázu svůj vlastní stín (takže nám sdělil, že jsme měli fotit později), jindy jsme zase museli čekat, až slunce na chvíli vykoukne zpod mraků. Tomáš si někdy stěžoval, že málo leze. Inu, „nikdo tu nedostal nic zadarmo“. Avšak, vyřádili jsme se všichni, a to dosyta. Pro mě to byla nejlepší oblast, v jaké jsem kdy lezl. Trochu

Tomáš Mrázek, La Maride la Baleine, 8a+

5

podobná Ceredu, zato třikrát větší a s delšími cestami.

Tomáš Mrázek, Le Concept, 8b+

Zamyšlení nad výkony A konečně došlo i na to hlavní, výkony. Přesně, Mrázovy výkony. A to bylo něco, co se těžko popisuje, zato se na to krásně dívá! Jednou Pepe bezděky poznamenal: „Člověk tu vidí, kam se to lezení posunulo.“ Ještě docela nedávno česká špička visela několik dní pod jedním 8b či 8b+ a teď

to Mráza hrne jedno za druhým v jediný den a vzteká se, pokud to nedává on sight! Přesto se dá říci, že se stupeň obtížnosti už tolik neposouvá nahoru, jako tomu bylo třeba před deseti lety. Stále se to točí v podstatě kolem 9a, zato parametry těchto devětáček se výrazně mění. Přitvrzuje se, protože kondice a vytrvalost jdou prudce vzhůru. Tedy, nelezou se ani tak těžší kroky, jako že se dělají po krutém vytrvalostním lezení anebo následují několikrát za sebou v jedné cestě. Na tom jsme se s Mrázou v podstatě shodli během našich dlouhých debat v autě. A teď, jak to probíhalo. Pr vní dny: 8a+ OS Pondělí. Na oddych po závodech v Belgii musel stačit jediný den strávený na dálnicích v autě. Dolní sektory. 6c a 7b na rozlezení. Pokus o OS 6

8b Le Hyena končí ovšem v 8b+ o cestu vedle. Vyznat se tady nám trvá dva dny! Stejně vypadá další 8b vpravo od Hyeny, konec v tvrdých bouldrech zhruba kolem třetí expresky. Ani je nedolézá. Konečně správný výběr: Le Force tranquille 8a+, on sight. Začíná na šedivém, trochu volném pilíři a poté stoupá velkým břichem po hřbetech hadů až kamsi na horizont, kde se lezec ztrácí jističi z očí v nazelenalé skále a pomalu dolézá k řetězu. Všechny sektory jsou převislé, záleží pouze na

tom, jak. Tak dva tři „Havířovy“ nad sebou a dolez po ostravské stěně anebo Brumlovka, nad ní „Ruzyň“ a nakonec „Ostrava“. Tolik jen pro hrubou představu. Pro víc se musí přijet. Pokus o další 8a+ vpravo končí Tomáš až nad hady v dlouhém nátahu ze spoďáku do nějakých oblinek. Cestu, kde Tom spadne, dolézá, ale druhý pokus už většinou nedává. Pošilhávám po pětadvacetimetrové střeše vlevo od pilíře a konečně se i Tom nechává zlákat. Foetus trou du cus, 8b+. Padá v ní, ale podruhé nejde. My s Pepem si vychutnáváme jedno nekonečně dlouhé 7a+, krásně v něm natéká, a pro dnešek končíme. Úterý začínáme v nejfrekventovanějším sektoru v horním patře ve tvaru „U“. Oblast kopíruje horní vrstvu boční větve údolí. Můžeme se zde pohybovat buď ve stínu anebo na slunci. Tyto

dubnové dny jsou chladné. Údolím protahuje studený vítr z hor, takže se točíme raději za sluncem. Jakmile za dva dny přichází první máj, najednou se už na slunci nedá vydržet, a přitom ve stínu je stále poměrně zima. Začínáme s Pepem na krásném dlouhém 6b+ a končíme u 7b a Mráza začíná a končí (rozlézání) také u 7b. Nekonečné lezení, nádherné pocity. Vůbec tento zájezd, kdy nenastoupím do jediného 8a, si lezení obzvlášť vychutnávám. Žádné kroky mi nestraší v hlavě a raduji se jen z pohybu na skále. Ovšem Mráza taky. Žádné 9a mu nestraší nikde v hlavě, kroky si vychutnává a těší se z čisté krásy lezení. Dis mois, qui tu hais, 8a+, on sight. Dlouhý převislý kout začíná dalekým poskokem ze spoďáku na krápník. Vytrvalostně technické až nahoru. Padá však v Le Placard 8a+, Le Mars de la Baleine 8a+ a nakonec i v Abregenief 8b, kde je snad on sight nejblíže. Kromě osmbéčka to jsou všechno kruté a nepřehledné bouldry po deseti tazích v převisu. Le Placard se Tomášovi zdá stejně těžký jako Abregenief. Koupání v průzračných tůních Středa, odpočinkový den. Nejkrásnější, jaký jsem zažil a jediný v životě, ve kterém jsem litoval, že tak rychle utíká. Pepe vyrazil na túru celým kaňonem až na druhou stranu. Šel fotit do nějaké staré vesničky. Tomáš se válel u řeky anebo pod skalami, kde Mazáci a Fojtíci marně pokoušeli dvě osmáčka v totálním slunečním výpalu. Moje maličkost se brodila po proudu řeky vybělenou vápencovou soutěskou hlouběji a hlouběji do jejího nitra. Spatřil jsem ryby velké jako celé předloktí. Pravděpodobně podoustve. Pstruha jsem neviděl jediného. Koupal jsem se v průzračných tůních, převaloval v perličkových načechraných vlnkách na konci malých peřejí a relaxoval na vyhřátých oblázcích ve stínu keřů. A četl a četl v laskavém tichu romantické přírody. Ž á d n ý c hy t y, ž á d n ý s t u p y – „Boj o holej život“ Čtvrtek, nejtvrdší lezení. Opět nějaké 6c a 7b na rozlezení na začátku kaňonu. Pak se jde nahoru až za „účko“. Tomáš leze on sight první 8b, Praniania. A komentuje: „Zarval jsem tak normálně, byl to boj, ale dalo se to, už jsem zarval i víc. Ale ten vršek, to byl boj o holej život. Kolmá plotýnka, žádný stupy, žádný chyty a samozřejmě vždy o dva kroky výš bylo madlo. Myslím, že to může být 8b. Dole bouldry, pak vytrvalost a nahoře těžký lezení a odlez sedm metrů bez jištění!… Ale lidí je tady dneska strašně, jsem zděšený. Asi je to teďka hodně populární oblast, no.“ Že by Francouzi slavili Prvního máje? Možná. Běžně jsme tolik lidí ve skalách nepotkávali. Tom pokračoval ve Stiquel man, 8b, který se odpojuje od Le Placard. Brutalis! V nepříjemném skoku do bekhendové kapsy si roztrhl malíček a krev i nadávky létaly dolů vzduchem. Malíček si omotal páskou, stejně už měl zalepené roztržené bříško

Tomáš Mrázek, ?, 8b+

na ukazováku a přesunuli jsme se pod západní, pořádnou třicetimetrovou střechu. „Konečně doma,“ říkám si, ač se na to mohu jen koukat. Le Mur des six Clopes, 8b+, druhý pokus. „Taková Pietra Murata,“ porovnává Mráza. Tomáš asi čtyřicet minut cestu krokuje až za horizont, vysoko a daleko nad zemí, kam vidím jen zmítající se konec lana. Následuje stejně dlouhá přestávka, kdy si s Pepem dáváme nějaké 6b+, a pak náš šampión ukázkově zabojuje ve dvou klíčových bouldrech a mizí bez pádu za hranou. Jeho komentář je pikantní: „Pøi lezení mi pøišlo, jak mì to hroznì baví, jak je lezení krásný a celou cestu jsem si vychutnával. Teï koneènì mám na tyhle vìci èas. V dobì, kdy jsem ještì potøeboval nìco pøelézt, nìco dokázat, tak jsem myslel jen na ty cesty, jen na tu obtížnost. A teï se 7

jimi koneènì mohu bavit. Tak to budu teï dìlat i na závodech. Budu se jimi bavit a vychutnávat si je.“ Pokračujeme zpět na východní stranu pod „dardózní“ střechovitou, nicméně drsně bouldrovou cestu Le Concept, 8b+. Tomáš stihne do večera jeden pokus. Tak rvát z chytu do chytu jsem ho dlouho neviděl. Některé kroky dělal na rozpětí svých paží. On sight dobouldroval ke čtvrtému nýtu. Se zapínáním expresek do jištění to byl skvělý výkon. Neboť přišel Francouz, lano si zavěsil do třetího nýtu, čtvrtý vynechal a cvakal až pátou expresku. Podivili jsme se a Drak si posteskl: „Jak si může myslet, že vylezl 8b+? “.Tři bouldrové pasáže a mezi nimi trocha odpočinku, plus, samozřejmě, pětimetrový vzdušný dolez po hadím hřbetu k řetězu. Pátek. Na rozlezení nádherné 7b „Saddam Bush, George Hussein klon“ na pilíři proti zasněžené hoře Ventoux. Následoval druhý pokus v Le Concept, 8b+. A komentář: „To je soda. Jedno z nejt잚ích 8b+, co jsem vylezl. Kdo nemá jasno o 8b+, tak a si to zkusí! Ale stejnì jsem si to vychutnával, až na nìkteré pasáže. V jednom místì jsem šel na doraz, najednou mi chybìla noha. Na druhý pokus si pamatuješ zhruba chyty, ale nohy ne.“

Rosťa Tomanec, Magne Ton Cul Mals p. m., 7c+

Tomáš Mrázek, Le Mur des Six Clopes, 8b+

8

Indigo Galinacé, 8a+, on sight. „Bouldr, oddych, bouldr. Ten přes dva oblé hady, ten byl těžký! Dlouhé dolezy a dlouhé skoky a nebyly tam zrovna madla!“ Osm nýtů na třicet metrů. „Bál ses?“ „Ne. Akorát, když se mi vydrolil chyt a smekla noha, tak jsem měl namále.“

Poslední pokušení V neděli fotíme (tedy Pepe fotí, já jistím) Le Concept. Úmorná fuška na slunci nás všechny odvaří. Tom dává už jen Les Epinaros aux violettis 8a+ on sight. Je to v pravé části „U“. A dvakrát zkusí Phifi Genie et Gaga.Meme.Nom, 8b. Znovu dvacetipětimetrová cesta ve střeše vlevo od „..six Clopes“. Divoký skok z madla do

ze nabírali i v řece, ale jen na vaření). Obdivovali jsme kouzlo kamenných domů a jejich tichých zákoutí i atmosféru úzkých uliček. Starší domy se již rozpadají, takže se tady hodně rekonstruuje, což jsme si prohlédli také. Dva zedníci a jeden mistr u jedné míchačky spokojeně a v poklidu „meditovali“ u rozestavěné zdi. Kameny místo cihel spojované maltou namísto jílem, žádná omítka, Tomáš Mrázek, Barbolle, 8a+

schované lišty a pak výše ze spoďáku do nějaké kapsy. Tomáš obě místa ve druhém pokusu dal, ale nahoře zkazil sekvenci. Nejtěžší 8b, které tady lezl. Avšak, to už byl Tomáš naprosto „destroyed“. Kůži na prstech měl rozdrásanou jako na struhadle. Nakonec místní skála je takovým struhadlem. Ovšem můžeme si vybrat hladký olezený Osp anebo naopak třeba drsný neolezený St. Leger. A všude může být člověk nespokojen anebo – spokojen. My jsme spokojeni byli. A s pocity dokonale využitého týdne jsme v neděli večer opět nasedli do naší zelené ještěrky a vyrazili po dálnicích A7, A6, A36 a v Německu 5, 6 a E50 s příjemnými „občerstvovacími“ stanicemi (milých přívětivých slečen..., které nás občerstvovaly svými úsměvy...) do republiky. Nezapomenutelné dojmy Závěrem? Dojem na nás udělala procházka starobylým městečkem St. Leger, kde se v kašně nabírá pitná voda. (Tu jsme ovšem v dobách nou-

architektura jinak zůstává stejná. Dřevěné trámy do stropu a betonové překlady místo dřeva nad dveře a okna, jinak žádné změny. Takové domy musejí vytvářet příjemný chládek v horkých dnech a na zimu jsou zdi zdvojované. Několik nocí jsme spávali na skalní terase s širokým výhledem po údolí na západ i na východ. Čistá, temně modrá obloha posetá hvězdami a houkání sov dávaly náměty na rozhovory, zvláště když se některé „hvězdy“ pohybovaly ve formacích. Vesmír byl průhledný hluboko do svého nitra. Rána bývala velmi dlouhá, než se slunce přehouplo přes okraje útesu. Na protější stráni se celou dobu střídaly barevné koberce. Ten večerní, purpurově rudý, zahalil při západu slunce vrchol Mt. Ventoux, což bylo neopakovatelně okouzlující a v plné kráse jsme to zažili jen jednou. Jindy mraky ve větru vytvářely takové obrazce, že na ně dlouho zíral i Pepeho objektiv. Každý jsme byli nějakým způsobem zasaženi zdejší krásou a rádi bychom se vrátili. I I kvůli lezení i kvůli přírodě.

SUMA SUMARUM Pìt lezeckých dní OS: LE FORCE TRANQUILLE, 8A+ DIS MOIS, QUI TU HAIS, 8A+ INDIGO GALINACÉ, 8A+ LES EPINAROS AUX VIOLETTIS, 8A+ PRANIANIA, 8B PP: LE MUR DE SIX CLOPES, 8B+ LE CONCEPT, 8B+ Lezec: TomᚠMrázek (Dukla Praha/Rock Pillars) Fotograf: Petr PEPE Piechowicz Textaø: Rosa Tomanec Zico 9

St o p a ř mezi nebem a   Ta s m a n o v ý m m o ř em

Zde se můžete dozvědět, co se takovému obyčejnému stopaři vlastně může všechno stát, co může během pár hodin na svých cestách po světě zažít a na co všechno by měl být připraven.

Západní pobřeží Jižního ostrova

jí dokonce zachutnala karimatka uvnitř stanu! Dosud jsem se s tímto ptákem na Zélandu nesetkal, ale teď už jsem uvěřil, že může být weka tak drzá. Pár minut po jejím vyhnání přiběhl krátkosrstý jezevčík a než se mi podařilo zahnat i toho, stačil „označkovat“ ze dvou stran právě se sušící stan. A bonbónek na konec: přišel majitel jezevčíka a začal mi vyhrožovat, že je tu zakázáno stanovat, a že na mě zavolá policii. Je vidět, že i na Novém Zélandu jsou výjimky mezi lidmi. Mezitím jeho jezevčík lítal jako pominutý okolo mě a štěkal jako na lesy. Majitel se moc divil, když jsem česky řekl „Jaký pán, takový pes“ a přestal jsem si ho všímat. Rychle jsem si zabalil a odkráčel přes most na stop na křižovatku se silnicí číslo 6. Zde jsem celkem rychle stopnul auto, ale první řidičova otázka mi vzala dech. Prý, v co věřím. Já, zarytý ateista, poznamenaný výchovou komunistického režimu, nemám rád řidiče, co se do mě během jízdy pokoušejí „nahustit“ kdejakou víru. Tento řidič byl specialista na východoasijské víry. Naštěstí mě vzal pouhých 20 kilometrů a já jsem z auta vystupoval docela zpocený, ale šťastný, že už jsem opět sám a svobodný.

Já těsně pod vrcholem a „křečovitý“ úsměv na tváři

Začínám lézt

10

S

tojím na západním pobřeží na silnici číslo 6 přibliž ně 20 kilometrů od Westportu směrem na jih. Hlavou mi probíhá posledních 12 hodin, které byly jako ve snu. Když jsem si včera večer hledal místo na spaní, zaútočili na mě dva bulteriéři, které právě majitel nevědomky vypustil z domu. Nebyli vůbec příjemní a já jsem si ani náhodou nepřipadal jako Mel Gibson ve filmu Smrtonosná zbraň III, abych je přesvědčil ke smíru lezením po čtyřech a pískáním jako další pes. Sušenky pro psy s sebou běžně nosím, ale včera jsem je jako naschvál neměl. Nakonec dopadlo vše dobře a já jsem si našel místo na spaní na druhém břehu Buller River v parku. Jenže dnes ráno to začalo nanovo. Při balení se mi pokoušela weka ukrást oblíbenou nerezovou lžičku a pak

Nyní stojím na stopařsky nic moc místě s papírovou cedulí v ruce s nápisem Greymouth. Průměrně každých 5 minut zde projíždí jedno auto, snad někoho chytím. Hlavně, že tu nejsou sandflies (miniaturní, ale děsně otravný hmyz, který se vyskytuje ve velkém množství právě zde, na západním pobřeží Jižního ostrova), ty by mě určitě sežraly. Po nějaké době vidím přijíždět nižší sportovní auto plné mladých lidí. Ukazují si na mě a smějí se. No to se vám to směje chudáku–stopaři, když si sedíte v bouráku, myslím si. Auto mizí za zatáčkou a já se otáčím zpět. Ale najednou slyším brzdy a jak se automobil obrací. Sporťák se vrací a řidič na mě mává. Beru batoh a fotobrašnu a utíkám k vozu. „Do Greymouthu?“ ptám se. Ano, ale prý se na chvíli zastaví

Stěna, příboj a já v poslední třetině

v Charlestonu. Proč ne, já mám času dost. Do kufru se můj maxibatoh vejde v pohodě, zavazadlový prostor je skoro prázdný. V autě přichází na řadu seznámení. David a Darrin, kluci z Christchurch a Sheena, Kanaďanka. David se ptá, odkud jsem. Když se dovídá, že pocházím z Čech, hned má na tváři úsměv. „No, to je skvělé“, říká David, „v Čechách jsou velmi dobří horolezci, tak to si zalezeš s námi. Jedeme totiž na pobřeží na skály.“ „Ne, ani náhodou,“ odporuji, „já jsem rybář, ne horolezec! Můj bratr leze po skalách, já ne,“ pokouším se vykroutit. A už vjíždíme do vesnice Charleston, která byla přibližně před 130 lety velkým zlatokopeckým centrem. Zahýbáme doprava, směrem na pobřeží, kde necháváme auto na konci cesty. Bereme vybavení a ostatní věci a vyrážíme po úzké cestičce vedoucí ke skalám, kde se leze. Včetně své fotobrašny nesu i horolezecké lano, které mi bylo přiděleno jako nějakému Šerpovi v Nepálu. Po 20 minutách chůze jsme na místě, stojíme nad vysokou strmou stěnou, která končí v moři. Ale je právě odliv, takže dole je tak trochu sucho. Pohled dolů není zrovna příjemný, ale viděl jsem už horší. Kluci připravují sedáky, lana, karabiny a další vybavení a je vidět, že opravdu vědí, co dělají. Dovídám se, že oba jsou horolezečtí instruktoři, a že si tím vydělávají na živobytí. Jako první slaňuje Darrin, jistí ho David. Darrin zdolává stěnu velmi rychle, až se tomu divím. Vždyť cesta, po které lezl, je dlouhá 46 metrů! Jako druhá leze Sheena, žákyně Davida. Já s Davidem odcházíme na protější stranu útesu, odkud je na cestu, po které Sheena leze, velmi dobře vidět. Celou dobu mě David hecuje, že to musím vylézt také, jinak prý „zahanbím svou vlast“. Vracíme se zpět právě ve chvíli, kdy Sheena zdolává poslední metry cesty a vystupuje na rovnou zem. Teď je na řadě David, zvládá cestu také velmi dobře, i když je trochu více zadýchaný. Děláme si z něho legraci, že to bude tím přebytkem tuku na jeho těle. Nese to velmi nelibě, zvláště pak ode mne. V mé hlavě se honí zásadní rozhodnutí. BUĎ nelézt, čímž ze sebe udělám babu a dokážu, že i holka, která

leze něco přes rok, je lepší než já (zde vidíte, jaký jsem ješitný mužský) a také „zahanbím svoji vlast“. NEBO to risknu a polezu, využiji svých mizivých znalostí z akcí, kdy mě můj brácha vytáhl na skály a dokopal mě k tomu, abych vylezl nějakou jednoduchou cestu na písku u Mšena nebo vápně v Prokopském údolí a také přemůžu strach ze své nemoci a dokážu, že i s ní jdou dělat bez problémů sporty jako je horolezectví. David je už nahoře a tři páry očí se na mě tázavě obrací. „Jdu do toho,“ říkám. „Skvělé,“ raduje se David, „jistit tě bude Darrin.“ Zkouším si sedák, první je mi malý, sedí mi až druhý. Lezečky si beru Davidovy, má jen o půl čísla větší nohu než já. Raději si beru helmu, i když nevím na co. Žádám si ještě sáček s magnesiem, určitě ho budu potřebovat. Sheeně svěřuji s těžkým srdcem celou mou fotobrašnu a opakovaně se jí ptám, zda určitě umí fotit se zcela manuálním fotoaparátem. Ujišťuje mě, že ano a s Davidem odcházejí na protilehlou skálu. David jako instruktor asi hodlá Sheeně ukazovat mé lezení (či padání?) jako špatný příklad. A už je to tady. Darrin mě zajišťuje, zkoušíme ještě sedák a já si pak pomalu zcela sedám do sedáku opřen nohama o stěnu. Pod mým pozadím je nyní 46 metrů kolmé stěny a dole dunící příboj. Jak optimistický pohled! Říkám si sám pro sebe – uklidni se, jsi jištěný a slaňovat přece umíš. Bohužel, v této situaci si nejde říct: „Když nejde o život, tak jde o…“ Tak, teď těm okolo (a také sobě) ukaž, co umíš! Až neuvěřitelně rychle jsem dole. Otáčím se nahoru na protější skálu na Davida a vidím, jak jen udiveně kroutí hlavou. Nyní mě čeká to horší, vylézt zpátky nahoru. Podle mého odhadu bude nejobtížnější poslední třetina cesty, kde není tolik chytů a skála tam přechází do mírného převisu. Začínám lézt, jsem v naprosté pohodě. Jenom hlavou mi stále zní slova mého bratra z jednoho společného výletu na skály v Čechách: „Vždycky musíš mít jisté tři chyty a další jeden hledat. Nikdy nezůstávej jen na dvou!“ To zde dodržuji a metr po metru se prokousávám výš a výš. Asi po 15 metrech si dávám první přestávku, otírám si zpocené ruce do kalhot a prsty opět dávám do sáčku s maglajsem. Terén se pomalu zhoršuje, kvalitních chytů ubývá a jsou od sebe dál a dál. A už jsem v poslední třetině cesty. Přesně, jak jsem předpokládal, zde začíná kritická část cesty. Musím dělat takové kroky, na které bych si v Čechách nikdy netroufl, a které jsem viděl pouze u bratra, jeho kamarádů horolezců nebo v televizi! Už mi zbývá pouhých 5 metrů do konce cesty. Nevnímám, jak mě opouští síla v nohou ani bolest v konečkách prstů. Připadám si jako stroj. Jenom teď neudělat chybný krok a nespadnout, to by byla ostuda. Nesmíš spadnout ani náhodou! Nahoře, nad převisem, už slyším celou partu, jak mě povzbuzuje. Do konce už jen 3 metry, 2 metry (tady musím na tváři vyloudit úsměv pro fotku), 1 metr a jsem nahoře. Dokázal jsem to! Horolezci okolo mě skáčou radostí, gratulují mi a plácají mě po zádech. David říká, že jsem ho neuvěřitelně překvapil. Prý ty kroky na stěně byly úžasné, že jsem prý horolezec, ať mu neříkám, že v Čechách normálně nelezu. Já nemluvím, stojím na jednom místě, na tváři mám nejspíš přiblblý úsměv, nemůžu se totiž hýbat. Moje svaly na nohou samy vibrují, stejně, jako když jsem na silničním kole ujel 240 kilometrů jen s několika krátkými přestávkami. Za pár minut jsem už schopen sundat si lezečky i sedák a pomoci partě zabalit ostatní vybavení. Odcházíme od krásného výhledu na Tasmanovo moře a také od horolezecké cesty jménem „Racing in the Street“, kde jsem vybojoval sám se sebou velký boj, neudělal ostudu českým horolezcům a hlavně nezahanbil svoji vlast! text a foto: Petr Škarka

vůbec nevyplatí jezdit tak daleko za lezením, když se pak stejně zhorším doma. Jenže doma si neužijeme bandu zpívajících tatíků „békající“ italské evergreeny do nedělního odpoledne, kterému zde přísluší piknik u moře, nevypneme to nutné zlo, bez kterého bychom se prý všichni obešli (mobil) a nezalezem si na vápencových věžích, ke kterým se musíme nejdříve doplavit kilometr po moři. Jsme všichni rádi, že můžeme vytáhnout vypůjčené nafukovací kajaky, zalepit místa, na kterých se projevilo několikaleté používá-

( I g l e s i a s )

Za tmy přijíždíme na parkoviště. Zničeni půldenním sezením v autě a špatným počasím si steleme přímo na asfalt. Během okamžiku jsme všichni v limbu, až do 5. ranní, kdy se bohužel plní naše očekávání a na spacáky nám začíná bubnovat déšť. Přetáhneme přes sebe jenom celtu, snad nezmokneme moc a zvládneme to přes den usušit. Už cestou jsme se lámavě vyptávali domorodců, přeháňky prý vydrží další 3 dny. Ráno, zmoklí upíráme zrak na moře. Bílé vápencové skály čnící z azurově tyrkysové vody překračují hranici kýče. Autem se dopravujeme až téměř ke stěnám, kde je vynikající místo na spaní a parkování dohromady. Tady bude náš base camp. Ve stínu útlých borovic s výhledem na skály se sžíváme s všudypřítomnými sousedy. Pobíhají všude okolo nás, snídají, někteří už dokonce svačí a přitom narážejí jeden do druhého, dávají si ochutnat, přenášejí různé věci z místa na místo. Vše se děje v přísném tichu doplňovaném pouze šuměním moře. Bydlíme tu totiž s mravenci. Celý první den jsme se báli nájezdu turistů s karavany, rádii a plastovými židličkami, stejně jako neměnícího se počasí. Nic z toho však nepřichází ani druhý den. Smiřujeme se s pobytem v ráji, kde nejsou davy turistů a navíc není problém nocovat nedaleko skal a moře. Při rozlézání dostáváme pr vní lekci o tom, že ani v ráji není všecko jenom tak. Je tu krutá klasifikace. To co je doma sedma, je zde něco jako usmolená šestka. Na 12

druhou stranu je ten bílý vápenec, v západu slunce hrající oranžovými a růžovými odstíny, neuvěřitelně kvalitní a jako chilli papričky ostré chyty se nelámou, nekloužou a berou úplně luxusně. Jen se ještě trochu sžít a dovolit si víc v těžších cestách. To přijde. Podle libosti střídáme lezení krátkých cest s dvoj až třídélkovými, těžších s odpočinkovými a vůbec lezení s válením se u moře a šnorchlováním. Zhruba od čtvrté odpoledne je každodenně ve stěnách stín a to by byl hřích nevyužít, zvlášť když příjemný chlad od moře v kombinaci s šerem vydrží až do 21. hodiny. Co nám tu chybí? Jídlo poskytuje přeložený kombík společně s koloniálem v nedaleké vesnici, pumpa s pitnou vodou je na návsi. Že se dá v cizině nakoupit strava za ceny ne nepodobné domácím je fakt, který našince ještě sem tam překvapí, ale většinou příjemně. Nejsme výjimkou a cpeme se bagetami s máslem, rajčaty, broskvemi, melouny a dalšími lahůdkami. Tím si zavíráme možnost se vymlouvat na nedostatek energie ve spárkách a dírkách, které dávají zabrat prstům na nohou i na rukou. Na některých stupech mám skoro pocit, že jsem šlápl na hřebík a ten mi hladce projíždí palcem. Pak tu nemá být tolik tvrdá klasifikace, když je tady každá žiletka tak tlakuvzdorná a nepoddajná! Všechny chyty berou jako nikde. Zvykáme si, že všechno má dvě strany. Má je i zdejší lezení! Nýty jsou tu po dvou metrech, tím si morál moc nepocvičíme a možná budeme doma v Teplicích trochu láteřit pět metrů pod prvním kruhem, že se

ní, hodit je na hladinu a hodiny se dohadovat, co má dělat háček a co zadák a kdo může za tu klikatici, kterou křižujeme zdejší záliv. Mezitím vším vlastně zkoušíme, zda vůbec dopravíme matroš pro 4 lidi ve dvou „nafukovácích“ kilometr po moři a pak ještě zpět. První pokus vyšel a bylo to osvobozující zadostiučinění. Měli jsme strach, že se převhrneme a naše karabiny, friendy, smyce a lana utopíme v moři, nebo protrhneme loď a stane se totéž i s ní. Nemluvím o tom, že jsme se potřebovali přesvědčovat navzájem, že to bude v klidu.

Návrat byl korunován desítkou zlatavého moku z hliníkového kabátu a mexickým lečem z české konzervy v thajském ešusu. Za spolehlivého stínu funíme opět do stěn potrápit metakarpální svalstvo před odpočinkovým dnem, aby se za dva dny nasedalo do kajaků s co největším sebevědomím. Do úplné tmy vržou naše kosti hladkou stěnkou proseknutou dvěma oblými spárkami. S jídlem roste chuť a po hladkém průstupu koutovou spárou se v té stěnce odrovnáme do poslední špetky. Odpočinkový den se potápíme mezi útesy, ještě jednou plujeme k našemu ostrovu, skáčeme do vody ze skalních říms a jen tak v lezečkách si bouldrujeme nad vlnami s odskokem, jak jinak, než do modré vody. Je tu den „D“ – počasí přeje, ráno se sice honily cáry mraků od moře ke kopcům a zpět, ale během dopoledne se vítr uklidnil, moře se přestalo vlnit a přes nebe zůstal natažený mírný opar. Materiál balíme do suchých vaků a uzavíratelných barelů, dofukujeme oba kajaky a se sedáky na těle vyrážíme k příboji. Po 100 metrech máme v kajaku dobrých 40 litrů vody, někde se rozlepily buřty a ačkoliv nikde neuniká vzduch, přibývá v našem kajaku náklad. Krátce se rozhodujeme pokračovat v cestě. Projíždíme tunelem v útesech a jsme pod „nástupem“. Dá-li se vůbec nazvat nástupem 1. nýt 4 metry nad hladinou. Starucha s Járou dolézají až k druhému nýtu a já s Ondrou připravujeme únik nás zbylých a organizujeme vytažení lodí k prvnímu nýtu. Útesy jsou u hladiny porostlé škeblemi a lodě by se o ně lehko prořezaly. Ještě že máme sedáky na sobě, v lodi se dá stěží nazout lezečka, natož se ještě pachtit s úvazem. S vypětím sil, které by se určitě hodilo spotřebovat až o pár metrů výše se nakonec zadařilo zavěsit kajaky a rozebrat si všechen matroš. Starucha začíná vzlínat první délku, občas cvakne zrezivělý nýt, občas založí smyčku do hodin. Není to žádný sprint, ale sune se správným směrem, o čemž se přesvědčuje po 40 metrech, kdy doráží k 1. štandu. Jdu jako třetí a zkouším si zvykat na úplně odlišně strukturovaný vápenec než jsme měli možnost okusit na pevnině, navíc potažený tenkou souvislou vrstvou soli, sunu se spárou místy vylepšenou ptačím trusem o různé síle a zápachu. Dobíráme ještě Ondru, který zůstal

u 1. nýtu nejdéle a já se pokouším startovat 2. délku. Moc se mi nedaří a nad druhým nýtem po xtém pokusu dočasně vzdávám. Nechám se spustit zpět na 2.štand. Fíla Starucha si bere všechen materiál a dává pokus… Míchá několik velmi sprostých slov se slaným vzduchem. Maglajzuje a dává další pokus, zkouší další možné stupy. Potí se jako v sauně, protože ten příjemný opar se během chvilky rozpustil v subtropickém vedru. Sjíždí zpět na štand. „Hele, já už nemám šťávu, ale vím co s tím.“ Chrlí na mě všechny detaily, co kde v převisu najdu a co nebere. Snad si to všechno zapamatuji. Mastím si to vzhůru, rozhodnut pro přelezení převisu 15 metrů pod vrcholem udělat maximum. Zase pravačka do spáry, levou vystřelit. OK, držím, teď nohy, bočáky, kozí nožka, zvedám to, ale nic v dosahu nejsem schopen stisknout natolik, abych mohl vyměnit kozí nohu za sedmimílový krok přes hranu převisu. Zkouším zamotat články do prstové spáry, ale nedržím v ní, na stisk se moc nechytám v oušcích pokrytých souvislou vrstvou soli. Sedím v nýtu. V moři pode mnou se na hladině pohupuje mrtvé tělo rorýse, který za pronikavého křiku podlehl náletu sokolů panujících na tomto ostrůvku. Možná je to znamení, ale mám pocit poraženého, ač ne (alespoň doufám) natolik jako ten opeřenec na hladině. Ještě jednou zkouším, alespoň osahat všechny možné výčnělky kolem, ale na tenhle krok prostě dneska nemáme. Přívřít obě oči a za pomoci nýtu, který je na dosah, by se určitě podařilo tohle místo ošálit a etika by dostala pěkně na holou. Vzdáváme se s úctou k téhle linii a ještě na štandu si slibujeme do roka odvetu. Rušíme štand a podobně jako před několika hodinkami ustupujeme k 1. nýtu a spouštíme lodě. Skáčeme do moře. Jára s Filousem slaňují do člunů a vydáváme se zpět do borového hájku na pevnině. Zvedá se vítr a my se houpeme po vlnách ke břehu. U auta přerůstá chuť k jídlu ve vlčí hlad, radost z návratu v endorfinovou bouři v žilách a žízeň se rozplývá v pětilitrovém demižonu místního vína. Připluli jsme, viděli jsme, vrátíme se a třeba už za rok i zvítězíme. Filip Čálek foto: Filip Starý a Filip Čálek (info na str. 52) 13

Èau, Montano! Tady máte èlánek ještì o zimním lezení v Tatrách. Možná je to moc øeèí kolem nièeho, ale nám s odstupem èasu pøipadalo dost zábavné, jak nás všichni chtìli omylem zachraòovat, i když si samozøejmì všech tìch chlápkù z hor vážíme… J.N.

K

am až může horolezce dovést jeho lenost? Jak hluboko může upadnout novodobé dobývání hor? To se pokusila vypátrat a na vlastní kůži zkusit čtveřice vyvrhelů při zimním přelezu cesty „Pšeničnikov“ v západní stěně lomnického štítu. V posledních únorových dnech mé tříměsíční hospitalizace v „nemocnici“ (kdo ví, ví, kdo neví,

neví) mě napadlo, že bych klidně mohl ještě stihnout letošní zimní sezónu. A tak jsem v teple nemocničního lůžka začal svým mobilem bombardovat dávkami SMS své kámoše a kámošky a tlačit je do nějaké „pohodové“ hororakce. Mému psychologickému nátlaku nakonec podlehli tito jedinci: Pavel Urbánek, Vevina a dokonce i rovněž handicapovaný Pavel Kryze. Spolu s ním jsem na podzim – tedy v době, kdy si zničil rameno – založil uskupení nemohoucích lezců, tzv. „Krypltým“, do něhož se postupně kvalifikovali i Riccardo se Stoupou. Při plánování akce jsme tedy museli brát v potaz tuto padesátiprocentní invaliditu členů expedice, což znamenalo vymyslet taktiku obléhání stěny tak, abychom my dva z Krypltýmu měli co nejmenší výdej energie. Návrh, aby nás Vevina s Pavlem nesli na zádech, nepochopitelně neprošel. A tak jsme byli nuceni hledat způsob, jak nejvíce výstup ošidit, v technické vyspělosti naší civilizace.

„Haló, čau Vevino, tady Kuba. Takže pojedeme lanovkou až na vrchol Lomničáku a vylezem si něco v západní stěně, co?“ „Já jsem pro. Chci si v těch horách taky trochu odpočinout. O těžkých batozích nechci ani slyšet! Lehká akce. Jasný?!“ „Jasný!“ Takže týden po skončení mého pobytu ve zdravotnickém zařízení, v sobotu 21.února vystupujeme z kabinky lanovky a z ničeho nic stojíme na vrcholu Lomničáku, aniž bychom zatížili jediný kvadriceps či biceps femoris. A dál už je to ke stěně jen z kopce. I nyní jsme se však nechali vést naší pohodlností až vyčuraností – pod stěnu jsme slanili Hokejkou (5 slanění). Čas zahájení zimního průstupu západní stěnou Lomničáku byl poněkud nekonvenční. Do našeho „Pšeničnikova“

jsme odstartovali v pravé poledne! Bez vařiče, bez spacáku či žďáráků. Když nalehko, tak nalehko. „No co, no… Ty nejtěžší délky vylezeme za světla určitě a zbytek ,vyčelovkujem’ i potmě. Vzpomeňte si, jak jsme kdysi valili hokejku! Za dvě hodiny jsme byli nahoře!“ Po první trojkové délce jsme však ihned dosáhli čistého nazírání pravé podstaty věcí a v tomto osvícení nám bylo jasné, že toho nočního lezení bude určitě více, než jsme si původně připouštěli. Rovněž jsem byl vytržen i z mých naivních představ pojímat pobyt v této cestě jako rehabilitační cvičení, kterým jen doléčím své neduhy. A jak si tak sedím v čoku v jakémsi koutě, opustila mě i víra ve volný OS přelez, který mi doma nad náčrtem připadal jistý jako facka i při mém mrzákovství. Zkrátka všechno nasvědčovalo tomu, že nám bude udělen řádný výchovný výprask. Naděje v přežití se mi vrátila poté, co jsme s Vevinou ještě za denního světla konečně přilezli k pověstné spáře, která „Pšeničnikova“ dělá „Pšeničnikovem“. Je to nejtěžší délka, za kterou však následuje už lehčí lezení. „Tak to je pohoda, Vev! Spáru přelezem a pak ať si je tma, jak chce!“ V tu chvíli už v klíčové délce operovala dvojice Pavlů, která byla řádným losováním (kámen nůžky, papír) určena do čela naší výpravy. Pavel U. už měl nejtěžší úsek spáry za sebou a jal se jistit Pavla K. „Pavle K.! Trošku zapózuj! V tom zapadajícím slunku má stěna super odstín! Vyfotím tě!“ 14

Fotím a fotím a najednou byla tma! Někdo zhasnul, nebo, nebo co? Pavlové nad spárou, my ještě pod spárou a tma jak v řiti. Situace si tedy vyžádala spojit se v jedno čtyřčlenné družstvo. Vev za chlapy vyžímarovala, což mi je podnes záhadou, za co, a pak nahoře začali asi posilovat štand, nebo já už nevím co. Měl jsem tedy dost času přesvědčovat sám sebe, jak tu situaci v pohodě zvládáme, jak jsme O.K., začal jsem si zpívat a hulákat na Vevinu různé úchylnosti. Až mě to přestalo bavit, prohlížel jsem si noční Tatry a všiml jsem si, jak na nás z Teryny někdo svítil. Asi mají o nás starost. Nevysílám jim zpět samozřejmě žádné 6 x do minuty, protože jsme v naprosté pohodě. Až na tu kosu, nějak se s tou tmou ochladilo. (Na Lomničáku naměřili té noci –15 stupňů Celsia.) No tak jdu! Parádně jsem během toho čekání ztuhnul. Spáru lezu v naprosté tmě, poněvadž mne čelovka začala jaksi tlačit do zátylku – mám divnou přilbu – tož jsem si ji schoval. Však jsem „na druháči“ a můžu sebou plácat jak chci. Kdyby se mě dnes někdo zeptal na spáru v „Pšeničnikovi“, tak bohužel nemůžu sloužit. Pamatuji si jen na mžitky před očima a na to, jak mě při vybírání řádně založeného matroše rozjel dušný záchvat. Takže následky hyperfunkce štítné žlázy vyplavaly opět na povrch a to v tu nejnevhodnější chvíli. Přesto jsem se nějak ke svým společníkům dodrápal a spustil na ně to svoje: „ehe, éhe… éhe…“. Bylo jim hned jasné, že ani sám nezaštanduji, takže veškerou manipulaci s lany začali od této chvíle dělat za mne, díky čemuž jsem tak získával více času k přemlouvání mého dechového ústrojí k práci. „Tý vole, světlice!“ žduchne do Pavla Vevina. „To je asi z Lomničáku. Snad to není sakra na nás! Vždyť jsem té babě u pohlednic říkala, že se vrátíme až v noci!“ No nic. Lezeme dál. Tempo lezení se ve čtyřčlenném družstvu značně zpomalilo. A ty následující dolezové úseky nebyly zas až tak v „poho“. Díky tomu, že do západní stěny občas zasvítí slunce, sníh k večeru měkne a pak znovu začne zamrzat, což zapříčiňuje, že se jej na skalách udrží více, než ve stěnách severních. Takže ze čtverek zalitých firnem se stávají docela kvalitní mixy. Jako pan ledař–mixař byl určen čistě nedemokraticky (žádné: kámen, nůžky, papír) Pavel U., kterého jsme jako pátrací balón vypustili nahoru do útrob zrádné noci. Vzrůstající únava zpomalovala naše konání a čekání na štandech bylo delší a delší. „Už nikdy nechci lézt v takové kose! Tomu říkáš lehká rozlezovka?“ rýpe do mě Vevina spíše ze snahy vyhecovat mě k žití. Čumím na ni jako péro z divanu a žvatlám úplně mimo kontext událostí. Se šnečí rychlostí se suneme už „jen“ trojkovými dolezovými délkami k vrcholu. I tak jsem dokázal neuvěřitelně často padat ve snaze nasbírat co nejvíce kyslíku ve zdejší „řídké“ atmosféře. Na předposledním štandu zase světlice a navíc jsme už i slyšeli, jak na nás shora volají. „Do prčic, oni nás fakt hledají! Vždyť jsme úplně v pohodě!“ rozčiluje se Pavel. „Jo! Éhe éhe éhe he… v pohodě“, přitakám s vyvalenýma očima. Naštěstí Pavel K. – je z nás všech nejchytřejší, poněvadž má vysokou – vymyslel tohle: „Zavoláme mobilem Horské službě.“ Telefonovat

jsme nechali Vev, poněvadž v případě nasranosti strážců hor má coby ženská největší šanci průser s „Horskou“ urovnat. „Haló, jo, to jsme my čtyři z Lomničáku, opravdu nepotřebujem pomoc… Světlice?… Ty jsme nestříleli my, to šlo shora. Bivakovat? Ne, jsme nalehko. Na shledanou.“ „Tak, je to v pohodě, kluci. Zavolali jim o nás borci z Tériny. Mysleli si, že ty světlice jsme stříleli my, jako volání o pomoc. Zavolají borcům nahoru, že jsme O.K.“ Pak současně s Pavlem K. přelézáme k Pavlu U. Už pouze jedničkovým terénem, ve kterém však stále uplatňuji své umění ztrácet rovnováhu, a tak mě Pavel K. posloužil jako pohyblivé zábradlí. Na štandu si uvědomujeme, že se nacházíme v posledních borhácích Hokejky, tedy ústí závěrečného kotle, do kterého jsme natraverzovali zprava. Nahoře za zábradlím vidíme světýlka čelovek pobíhající osádky observatoře. Vevina vyhrála soutěž o to, komu je největší kosa a tak šla do pohostinné náruče „hvězdářů“ jako první. Navíc jsme opět vsadili na její ženskost, která by mohla přesvědčit obyvatele Lomnického Štítu, že se nám fakt dneska moc nechce spát venku. Chlapíci za zábradlím přibližující se Vevinu srdečně povzbuzovali, podobně jako strážci majáku hecují ztroskotané mořeplavce uvízlé v rozbouřeném moři: „Pojď za naším světlem! Už jen kousek a máš to za sebou. Vydrž!“ Vypořádala se i s posledním technickým problémem západní stěny Lomnice – tedy s přelezením zábradlí – a byla tam! Jedna hodina ranní a je hotovo! Vstup do observatoře nám byl povolen a to s veškerou parádou. Batohy se spacáky jsme tedy mohli z našich úkrytů nastěhovat dovnitř. Tam na nás čekal plný kotel teplého čaje a přívětivá nálada hostitelů nás uvedla do euforické pohody. „Chlapi, a ty světlice jste stříleli proč?“ „Ále, oslavovali jsme jmeniny, tak jsme si udělali komorní ohňostroj. No a pak volala “Horská„, ať se po vás podíváme. Hulákali jsme na vás jak o život. Pak to zase zrušili, prý jste v pořádku.“ Tím byl veškerý omyl ohledně světlic vysvětlen. Po klidném spánku v teple a bezpečí observatoře jsme si to šinuli zpět do civilizace a jak jinak, než opět lanovkou. Kde jsou tedy hranice mezi horolezeckým výkonem a totální shnilostí? Po tom je každému prd. Kuba Novák P.S.: Během slaňování Hokejkou spadla Pavlovi Kryzemu nešťastnou náhodou přilba. Proto prosíme milé horolezce, kteří by ji při průchodu Téryho kuloárem našli (bílá „Petzlovka“), aby ji čestně vrátili a to nejlépe nepoškozenou. Děkujeme za pozornost. R e s u m é : 22. února 2003–04–22 Západní stěna Lomnického Štítu. Cesta: Pšeničník VA1 Čas: 20 hodin, z toho 7 hodin v noci. Styl: Chytni se všeho, čeho můžeš. Sedni si, jak je libo. Účastníci: Vevina – Petra Tesařová, HO Turist Hodonín Kuba – Jakub Novák, HO Turist Hodonín + Krypltým Pavel Kryze – Krypltým Pavel Urbánek – HO Uherské Hradiště. Sponzoři: maminka

Když jsem tenhle grafomanský výlev dokončil, brácha se nejdříve při čtení chytal za hlavu a potom povídá: „Proboha, to je cirkus. Tohle chceš někde zveřejňovat? Vždyť je to o vaší blbosti a nezodpovědnosti. Úplně normální ostuda.“ „Jo, já vím,“ říkám mu na to, „ale je to taky o štěstí a na to se snad taky hraje.“ A protože jsme to i díky kamarádům z oddílu koneckonců bezbolestně ustáli, dovoluji si zde naservírovat ctěné čtenářské veřejnosti příběh o tom, jak člověka může potkat nečekané dobrodružství i tam, kde by ho skoro vůbec nečekal – v jedné z nejfrekventovanějších cest chorvatské Velké Paklenice – v krásně vynýtované Mosorošce na Aniču Kuk. A kdo si myslí, že jemu se nic podobného stát nikdy nemůže, ten ať nás klidně soudí... Sedím na kameni a je mi dobře. Teda musí mi být dobře a pokud by mi náhodou bylo jinak, tak na tom stejně nic nezměním. Kolem je černočerná tma. Oči nic nevidí, ale je spousta vjemů, na které oči nepotřebuji. Po těle začínám cítit chlad. Pod paží mě lehce škrtí smyčka, kterou jsem se omotal kvůli lepší stabilitě pro případ, že bych usnul. Kousek nad sebou tuším postavu, která stojí na kameni a taky jí musí být dobře. Oba jsme lanem připoutáni k jedinému nýtu, nějakých osm metrů pod nejbližším štandem. Já v polosedě – polovisu, Járina v polostoji – polovisu. Pod námi nějakých dvě stě metrů volného prostoru. Dotáhli jsme to opravdu docela vysoko. Ale ne dost vysoko na to, abychom si zasloužili slušný noční odpočinek. Do téhle cesty jsme nastupovali s cílem protáhnout se a rozlézt. Teď máme podstatně prostší cíl: do rána úplně nevytuhnout a potom se nějak dosápat na vrchol. Podle displeje telefonu je jedenáct hodin večer a z toho vyplývá, že máme před sebou ještě asi osm hodin pobytu. První čtyři hodiny ve tmě, pravda, uběhly docela rychle. Strávili jsme je natáčením domácího videa a fotografováním (jediný způsob, jak jsme se díky efektu night shot a blesku mohli v naprosté tmě uvidět, když už jsme se doposud nebyli schopni vybavit čelovkami) a předtím samozřejmě také ryze praktickými úkony, jako slaněním o dva nýty níž pro Jářin batoh, následným jumarováním zpět, telefonickou a SMSkovou korespondencí s „base campem“ a chystáním se na noční pobyt v dvojmístném (nikoli dvojlůžkovém) otevřeném apartmá. 16

Jak jsme se ale vůbec do téhle nezáviděníhodné pozice dostali? Přišlo to úplně znenadání a bez varování. Nastoupili jsme sice do cesty až před polednem, ale u vědomí toho, že vloni jsem s Davem lezl Mosorošku pět hodin a vůbec jsme se při tom nehnali, jsme to nepovažovali za chybu. Byli jsme i ochotni připustit, že nás chytne tma někde na vrcholu Aniči Kuk nebo při pěším sestupu, ale v žádném případě ne dřív. Jaksi jsme ale nepočítali, že jsou mezi lezci lidi, kteří lezou trochu pomaleji, než my. Od samého začátku jsme se sice „lepili na zadek“ dvojce, která lezla před námi, ale ta nás v podstatě nijak neblokovala, protože ctili přibližně naše tempo. Akorát že byli před námi. Varovat nás možná mělo, když jsme asi po sedmé délce dolezli ke štandu, kde kromě naší známé „předsunuté hlídky“ čekala na uvolnění cesty ještě další dvojice. Bylo ale koneckonců teprve půl čtvrté a před námi, jak jsem si z loňska „pamatoval“, jedna těžká délka, kterou nějak přesápeme i kdyby trakaře padaly a potom už jenom jedna nebo dvě délky

trojkových či čtyřkových dolezů, které budou jenom takovým relaxem po klíčové délce (později jsem zjistil, že jsem si to „pamatoval“ špatně a že ty těžké délky byly dvě). V každém případě, když v půl páté, po hodině a půl čekání, vyrazila Jára do cesty, začínal jsem se i přes klesající teplotu vzduchu pomalu potit, protože situace začínala poznenáhlu smrdět průšvihem. Taktika ale byla jasná – v co nejrychlejším tempu dolézt na vrchol a pak ať se děje vůle boží. K zahuštění situace došlo, když Jára asi dva nýty pod štandem začala hlásit problémy. Takže do nýtu před problémovým místem pověsila batoh s tím, že bude postupovat dál ke štandu a já další transport jejího batohu zajistím buďto při mém vlastním postupu, nebo se pro něj vrátím s jumary ze štandu. Zkrátka Jára postupovala dál a někdy tou dobou se taky začalo pomalu stmívat. A začínají přicházet další problémy – Jára má problém utáhnout lano; ten pověšený batoh působí jako dobrá brzda. Takže vždycky, když se dostala do trochu stabilnějšího

místa, povytáhla si kus lana rukama a pak lezla, dokud se nedostalo lano zase do tahu. Prostě pruda. A další průšvih: Jáře došly expresky, takže neměla už co dát do posledního nýtu před štandem. A bez jištění už ji morál nepustil. „Dobírej, du zpátky,“ a já dobírám, a v tuhle chvíli už čuchám průšvih naprosto zřetelně. Stmívá se o něco rychleji. Jára zřizuje na posledním dobytém nýtu a vklíněném kameni štand. Začíná dobírat a já lezu děsně rychle k ní stylem „skalní prase“ a jsem zoufalý, protože průšvih už není jenom cítit. On tu už prostě je. Druhý batoh se mi samozřejmě naložit nedaří (mám co dělat s vlastním) a nedaří se mi ani vycvaknout lano ze zámkové karabiny, ve které je kromě zmíněného lana ještě ucho batohu (Jára použila na postupové jištění a odložení batohu zámkovku, protože tady už začínala cítit blížící se nedostatek expresek). Nedaří se mi kolem batohu ani přelézt. Na chvíli se zastavím a ještě jednou zkouším po dobrém manipulovat s baťohem. Prudce se stmívá a každá minuta má nesmírnou cenu. Nalézám pod baťohem schovaný potřebný stup. Dál stoupám, ale Jára už nedobírá, ale povoluje. Lano jsem z té zámkovky prostě nedostal. Takže posledních osm metrů k Jáře dolézám s „tažným“ lanem provlečeným zámkovou karabinou společně s uchem batohu. Teď už ani nevím, jestli

falství ze mě rychle opadá, protože vím, že už dneska nic nedoženeme a ani nám už nic neuteče. Už je nám i jasné, kde budeme dneska spát, respektive jak budeme dneska nocovat a tak začínáme systematicky pracovat na vytvoření atmosféry pohody. Teď je hlavně potřeba připravit se na noc. To znamená, že potřebujeme především baťoh, ve kterém jsou větrovky, normální lidské boty a taky telefon, abychom informovali „base camp“. Takže připravit slanění, smyčky, jumary… Kupodivu to všechno jde, jak kdybychom na to byli cvičeni. Někde jsem četl, že určitý druh inteligence je o tom, jak si člověk dokáže poradit v mezních situacích. A tak si po téhle zkušenosti myslím, že jsme snad opravdu byli obdařeni určitým druhem inteligence, protože vždycky když začalo jít do tuhého, spustil se mi v palici takový software, že to všechno šlo jak na drátkách, až jsem se tomu ve svém tupém podvědomí nestačil divit. A tak je teď kolem jedenácté hodiny večerní. Jsme omotáni smyčkami jak mouchy v pavučině, těla máme podložena dalšími špagáty, lezečkami a pytlíky na maglajz, aby nás skála nestudila a přestože teplota vzduchu klesá a špagáty neumožňují téměř žádný pohyb, poměrně úspěšně si vsugerováváme pocit pohody. Jsme rozhodnuti do rána neusnout. Máme strach, že bychom se při usnutí zhoupli a omlátilo by nás to o skálu

jsem vůbec utáhl závit nebo jsem to nechal ve stavu, v jakém jsem se pokoušel zoufale vyprostit alespoň lano. Vím jen určitě, že jsem se vykašlal na další nýt, který jsem mohl použít. Ale prostě mi připadalo absurdní tu šmodrchaninu ještě víc zašmodrchávat. V úplné tmě dolézám Jáře k nohám; vklíním se do spáry, beru si ještě kus lana, uvážu osmičkový uzel a podávám ho s karabinou Jáře: „Cvakni mě do toho nejtu!“ do toho nýtu, který jsem měl tu čest spatřit na vlastní oči až za nějakých jedenáct hodin. Už zajištěn, chvíli hledám způsob, jak zaujmout nějakou stabilní polohu. Vztek a zou-

a taky že by nás probudila zima, kterou bychom ze sebe jen tak nesklepali. Navíc by asi nebylo moudré zavěsit se naplno do všech těch smyček a popruhů, protože bůh ví, jestli bychom potom ještě někdy ucítili nohy (při obutých botách). Dokud bdíme, přece jenom se alespoň v rámci omezených možností vrtíme, kroutíme a přenášíme různě váhu z popruhů na skálu a naopak. A tak, abychom neusnuli, probíráme všechny možné smysly a nesmysly, hrajeme slovní fotbal a ve chvíli největších krizí drmolím nahlas mantru: „Musímmítotevřenýočimusímbdítmusímmítotevřenýočimusímbdítmusímmítotevře-

nýočimusímbdít…“ (žádné zápory, ale jen pozitiva). Takže rozhodně ne žádný obraz zoufalství, ale spíš absurdní komedie. Jářina babička by zřejmě celou situaci okomentovala svým oblíbeným „tak to vidíte“, a nebo bychom od ní uslyšeli třeba i něco úplně nového. No nevím. Kdyby nás někdo pozoroval, nabude zřejmě dojmu, že nemáme všech pět pohromadě a to by se vlastně docela strefil. Jsou čtyři hodiny ráno. Jára odpovídá na mé přihrávky chybně a opožděně. Hulákám na ni, že takhle to nemá cenu a že to není žádná hra. A taky se asi rozjasnila obloha nebo co, protože nad sebou teď docela rozeznávám přízrak v kostkovaných kalhotách. To nám trochu vrací morál a začínáme si mnout ruce (z technických a vzdálenostních důvodů samozřejmě každý svoje). Těšíme se na ráno jak malí kluci (holky?). No prostě jak malí. Pět hodin. Ruce jsou znovu zahřáté na provozní teplotu, ale ouha. Nebe se znova zatáhlo a je tma jak v pytli. A aby to mělo grády, přichází to, čeho jsme se celou dobu nejvíc báli: začíná pršet. A víc a ještě víc. Žádné mrholení, ale normální plnohodnotná chčijáda. Naštěstí jsme od pasu nahoru nepromokaví a tak máme mokré jen kalhoty. Přesto, že mokré nohy studí, dobrá nálada nás kupodivu neopouští. Blíží se totiž světlo na konci tunelu ráno. Jak se večer rychle setmělo, tak se teď rychle rozednívá. V sedm hodin je plné světlo a my tupě zíráme do pošmourného rána v údolí mokré Paklenice. Už neprší, ale skála je úplně mokrá a klouže jak mýdlo. Smůla, ale po tomhle se fakt nedá lézt. Takže děláme pořádek v materiálu a připravujeme si slanění. Mezitím dostáváme z „base campu“

SMSkami dotazy na upřesnění naší polohy. Tuším, že se zvažuje záchranná akce. Ale žádná konkrétní nabídka nepřichází a my vlastně ani o něco takového nestojíme. Dva jsme do stěny nastoupili, dva se z ní vrátíme. Bohužel tam, kde jsme nastoupili, ale bude to vlastními silami. 17

Je sbaleno. V nýtu je smyčka, ve smyčce lano, na lanu osma, na osmě Jára. Vydává se na cestu k předchozímu štandu. Všechno to zaznamenávám na videokazetu. Odkládám kameru a ještě na Járu hulákám: „Hlídej si konce lana, nejsou svázaný!“ Potom už mi Jára mizí z dohledu někde pod převisem. Čekám. Připravuji si osmu. Čekám dál. Dlouho se nic neděje. Křičím do prostoru: „Je to volný? Je to volný?“ Vítr přináší odpověď a já nemůžu věřit svým uším: „Já to přejela!“. Proboha, co přejela? Konec lana snad ne, to už by nekřičela. Takže štand. „Cvakni se k nejtu,“ řvu co mi hlasivky stačí, „cvakni se k nejtu!“ Uši dál loví ve větru a tak se dozvídám že: „Tady nic není!“ Krve by se ve mně nedořezali. To je přece šílený trapas, aby takhle blbě skončila po takové noci. To mohla „vzít čáru“ do údolí už včera večer a nemusela se tu kvůli tomu celou noc trápit. Všechno je teď na mně. Ale naštěstí můj software opět přepíná na nouzový režim a začínají se dít věci. Během pár minut se stačím dozvědět, že Jára je na úplném konci lana. Zakládám svoji osmu do lana (na padesáti metrech délky to kupodivu docela jde, i když je lano v mírném tahu), zjišťuji, že osma se ani nehne, vyjímám osmu, dělám si ze smyček prusíky (nikdy jsem je předtím nepoužíval, protože jumary jsou jumary, ale na laně připraveném pro slanění je jejich použití jaksi bezpředmětné) a polehoučku sestupuji k tomu nešťastnému stvoření. Zastavuji se u prvního nýtu délky, na docela sympatickém balkónku. Jára na mě kouká pohledem raněného zvířete z dalšího balkónku asi deset metrů pode mnou. Cvakám odsedávku do nýtu a vymýšlím další postup. Je mi jasný, že nahoru se dostane jedině s prusíky nebo jumary. Odmítám Járin požadavek, abych jistil, že jako ona poleze. Skála je hladká a kluzká. Jára si požadavek snaží prosadit. Tvrdě odmítám: „Jestli jsi taková frajerka, že dokážeš po tom18

hle lízt, tak nechápu, proč sestupujeme. Tos to mohla klidně natáhnout z bivaku rovnou nahoru.“ Trochu sprostého klení, dokonce padla i výčitka, že jsem měl slaňovat první (…to já teď už docela dobře vím). Ale naštěstí se postupně dostáváme k jádru věci. Probíhá krátký kurz jumarování, svírky putují po laně dolů, potom během praktického výcviku vítr vstřebá ještě něco nepublikovatelných vulgarismů z úst zachraňované paní učitelky a už se nám Járinka pomalu sune za pomoci „zubatých potvůrek“ vzhůru. Lano jsem sice ještě nestáhl z nýtu u bivaku, ale podařilo se mi ho průběžně f ixnout na štandu, který jsem si mezitím zřídil. Nebýt toho, Járinka by při každém pohybu vzhůru skákala na padesátimetrovém laně jako jojo a to by ji zřejmě definitivně dorazilo. Někdy kolem poledne, když Jára dobývá moje stanoviště, už je zase pohoda v našem lanovém družstvu definitivně zpátky. Trochu natáčíme, trochu komunikujeme SMSkami s ostatními z naší výpravy. Už víme, že nás ve stěně našli a opatrně se nám snaží nadhodit, že nám hodí seshora lano. Požadavek nepotvrzujeme, stále ještě si myslíme, že cestu dolů proslaňujeme. Zároveň ale začínáme pociťovat vážný problém. Máme totálně vyprahlo a není co pít. A tak když nám Marek volá, že zahajují záchrannou akci, vůbec neprotestujeme a jen potvrzujeme, že budeme čekat na štandu pod klíčovými „sokolíkovými“ délkami. Aby nám při čekání na záchranu nebyla dlouhá chvíle, podařilo se nám seknout při stahování lano a tak si povylézám, jištěn jen z provizorního štandu, pár metrů vzhůru, přibližně na úroveň dalšího nýtu, abych lano uvolnil. Potom už se krátkým traverzem z našeho provizorního štandu přesouváme na dohodnuté místo setkání se záchrannou výpravou. Kolem jedné jsme oba cvaklí u kruhu, máme smotané lano a pasivně čekáme, až se někde o sedmdesát metrů výš objeví některá

povědomá kebule. Padl sice nesmělý návrh, že vyrazíme znovu vzhůru „po vlastní ose“ naproti záchranné četě, protože skála mezitím oschla. Ale návrh zamítáme, protože teď už se opravdu u nás začíná projevovat únava a žízeň a shodujeme se na tom, že postup na vlastní pěst v tomhle stavu by byl nejlepší způsob, jak si zbytečně natlouct hubu. Kolem druhé hodiny se nahoře objevuje Dave. Hází dolů lana. Nejprve vytahují Járu. Je to pro ni možná trochu ponižující pasivně levitovat kolem míst, která včera vyváděla, ale za chvíli mizí na horním stanovišti a je řada na mně. Jsem těžší a tak bych měl vyběhnout po jumarech. Zakládám svoje stoupátka, ale vzápětí Dave hlásí změnu plánu. Mám jít vzhůru taky letecky. Spěšně shazuji „zubatý potvory“ z lana, abych nezdržoval. Jedna mizí nenávratně v hlubině. Ještě slyším cinkání a už se vznáším vzhůru. Podle možnosti se snažím lézt, ale v trekovkách nic moc. Potkávám naši „nocležnu“, štand nad ní a zjišťuji, že nad ním byla ještě jedna těžká sokolíková délka. Shora tažen jsem ale za chvíli u Davida. Ten mě předává Márovi, který mezi tím likviduje „kladkostroj“ a dává mi čokoládu a horký čaj. Jára s Davidem mezi tím už pádí vzhůru po svých jištěni na dalším laně. Profesionální záchranná akce běží jako na drátkách a během několika málo minut vyrážím i já zběsilým tempem vzhůru. Dolézáme na vrchol, kde Pepa dobírá lano. Kromě něho tam čeká celá parta a všichni nás fotí a filmují. Nebýt toho, že jsme vlastně průšviháři, připadal bych si jako hvězda večera. Prostě humorná fraška, ale jsme oba rádi, že se zase můžeme pohybovat normální chůzí. Chvíli po nás dolézají záchranáři David a Mára a je po všem. Pohledy do dáli, společný výstup po ostrých vápencových kamenech, hromadné dosažení vrcholu, vrcholová fotografie a pak sestup. A poučení z celé akce? Brát s sebou víc pití, nosit s sebou čelovku, mít víc expresek, začít včas sestupovat když se cesta zacpe, těžko říct. Nejlepší asi je být příště první u nástupu. Takže příště to napravíme… text: Jiří Šuk HO Excentric, Trutnov foto: archiv autora

18. září 2002 jsme se sešli v sestavě: Martin

Otta – vedoucí expedice, Alena Čepelková, Václav Pátek, Tibor Hromádko, Josef Skokan, Palo Jackovič, Petr Kolouch. V Káthmándú nás čekají dvě překvapení. Na Talung dostali povolení k prvovýstupu i Japonci, kteří jsou už týden na cestě pod kopec. Druhá zpráva: Letiště v Taplejungu nepřijímá. Monzun ještě neskončil a letiště je podmáčené. Musíme jet autobusem. Na dokoupení potřebného materiálu a zabalení máme jeden den. Ten nám končí hodinu a půl po půlnoci.

23. 9. Taplejung. Všichni se radujeme, že už mů-

žeme jít pěšky a nemusíme sedět ve řvoucí plechové krabici plné prachu, nazývané zde autobus. Najímáme nosiče, přebalujeme náklad a konečně opravdu vyrážíme. Procházíme krásnou krajinou východního Nepálu. Osm dní dešťovými pralesy a rýžovými poli až do Ramtche. Tady poprvé vidíme vysoké kopce.

5. 10. Konečně stavíme B.C. Výška 5.200 m. Přímo na ledovci si stavíme pod stany plošiny z kamení. Během častých odpočinků se fascinovaně rozhlížíme po nádherném panoramatu sedmi– a osmitisícovek kolem nás: Kumbhakarna (Janu), Kangbachen, Yalung Kang, Kangchenjunga. Vpravo náš cíl Talung a za ním vrcholy Kabru. Je to fascinující pohled, který mě neomrzel ani po následujících dvaadvaceti dnech.

10. 10. Vyrazili jsme na první aklimatizaci do zá-

Nepálci loni v rámci roku hor otevřeli několik vrcholů. Talung byl mezi nimi. Martin Otta začal kontaktovat potenciální zájemce, vyřizovat povolení, shánět informace… Ani nedokážu vyjmenovat, co všechno musel dát dohromady. Rozhodně bychom bez jeho nesmírného nasazení neodjeli. Kdo skutečně pojede, bylo jasné až ve Frankfurtu na letišti.

14. 10. Palo a Tibor jdou znovu do západní stěny a ještě ten den nastoupají až do 6.100 m. Chtějí se pokusit o vrchol. Zatím jsme všichni v pořádku. Jenom Jožo Skokan má nějakou virózu, která mu nedovolí přípravu na výstup. Stává se nám proto dobrou duší B.C. Je pořád v dobré náladě, kterou přenáší na okolí. Naštěstí naprosto výjimečná. Nástup na pilíř jsem si naplánoval na ráno 16. 10. Odpoledne než jsme odešli s Alenou pod pilíř, sestoupil Tibor s Palem. Jsou unavení po posledním poku-

Talung

padní stěny.

Kangchenjunga

19

do pasu. Dostávám se přes několik sněhových polí. V tomhle kyprém sněhu nejde ani založit jištění. Na délku lana mám jedno dvě jištění ve skalních prazích. Zažívám několikrát strašně nepříjemný pocit, když mně mačky beznadějně sjíždějí po hladké skalní plotně a všude kolem je jen ten sypký krystal. Místy skutečně po prsa. Stále doufám, že víc vpravo bude sníh aspoň trochu spojený a přimrzlý ke skále. Jsou to ale jen další hodiny v krystalu, mačky marně škrábou skalní desku, je mi jasné, že dál se to už nezlepší. Stěna je orientovaná tak, že na ni nikdy nezasvítí slunce. Ve čtyři hodiny odpoledne začínáme opatrně slaňovat. Když se nám podaří vytraverzovat z mixů, bez dechu sestupujeme. Máme pocit, že stačí kýchnout a jedem. Když okolo desáté doklopýtáme do tábora, vyslechnu si Palovo oprávněné: „…veď som to hovoril.“ Následující dva dny sněží. Máme tak čas lízat si rány a vymýšlet co dál. Kudy? V jakých sestavách? Kolik máme vlastně ještě času?

19. 10.

Už je všechno jasné: Martin, Vašek a Alena se pokusí o prvovýstup cestou vlevo od západní stěny. Říkáme jí Západní hrana. Já, Tibor a Palo se pokusíme o prvovýstup západní stěnou. Času je ale málo. Abychom stihli odlet, musíme nejpozději 26. 10. opustit B.C. Máme tedy jeden pokus.

20. 10. Martin a Vašek s Alenou nastupují do

Západní hrany. Po šikmé sněhové římse vystupují nad I. hradbu séraků do výšky 5.800 m, kde nocují. My nastupujeme až druhý den.

21. 10.

Počasí je pořád dobré. Svítí slunce, dole je poměrně klid, ale na hřebenech leží sníh. Dopoledne vidíme sestupovat Japonce. Máváme na sebe. Dneska chtěli dosáhnout vrchol. Neuspěli. Sestupují a končí. My vystupujeme do 5.900 m, kde přespáváme. Večer se spojujeme vysílačkami. Na západní hraně spí stejně vysoko. Bojují s hlubokým sněhem.

Alena Čepelková cestou pod pilíř

su. Spoustou sněhu se jim nepodařilo postupovat rychleji než 30 m za hodinu.

16. 10. V 6:30 nastupujeme s Alenou do severní-

ho pilíře. Pohybujeme se místy, kde ještě nikdo nikdy nestál. Je to zvláštní pocit. Sněhu je zatím tak po kolena, ale čím je stěna příkřejší, boříme se víc. Hned na nástupu utrhnu lavinu, ze které se mi podaří vytraverzovat. Alena je naštěstí stranou a lavina ji míjí. Dalších šest délek proti nepřetržitému proudu sypajícího se krystalového sněhu. Nesněží, ale fouká strašně silný východní vítr. Strhává z vrcholu sníh a ten se, jako nekonečný koberec, sype celou naší severní stěnou. Těším se na pevnou skálu a odbočuji na hranu pilíře. Krystal se vrší všude až

20

22. 10.

Ve tři hodiny ráno začínám vařit. Rozpouštění sněhu a balení stanu nám zabere tři a půl hodiny. V 6.30 už stoupáme. Palo je jako tank. Neúnavně v čele. Stoupáme chvíli sněhem, chvíli ledové výšvihy. Přibližně v pět odpoledne se dostáváme na místo, nad velký sérak. Místo je docela dobré. Asi po hodině máme vykopanou plošinu na stan. Je jasno, ale hodně silně fouká. Večer se dohadujeme, jak dál. Jsme asi v šesti a půl kilometrech, na vrchol je ještě 900 m. Připadá mi to moc a tak bych rád zítra povylezl ještě 200 až 300 m. Všichni jsme hodně unavení a venku už fičí, že nám to poráží stan. Rozhodneme se zítra. Z vysílačky se dozvídáme, že družstvo na Západní hraně postavilo stan v 6.100 m a všichni jsou v pořádku. To už v noci neplatí u nás. Palovi je zle. Jestli mu nesedla výšková strava (tedy jen jsem to na-

psal a při vzpomínce na ni mi ještě dnes naskočila husí kůže), nebo výška, neví ani on. Ale celou noc zvracel. Ráno si zabalil a sestoupil. Vítr se rozfoukal tak, že jsme museli držet stan nad hlavou a několikrát odkopávat naváté spousty sněhu.

23. 10.

Na další výstup nebylo ani pomyšlení. Leželi jsme ve stanu a drželi ho v poryvech, kdy si na nás lehal. Ven jsme chodili jen odkopávat sníh, když už byl stan tak zavátý, že v něm nebylo k hnutí. Takhle jsme strávili celý den. Večer nám ze Západního pilíře popisují úplně stejně strávený den. Než usneme, domlouváme se s Tiborem na 2:15. Nařizuji si budík. Jestli se to nezlepší, jdeme domů. Strašně se už oba těšíme.

24. 10. Budík zvoní právě když se snažím vzepřít

zmrzlý stan, který mi na obličej tlačí poryv vichru. Jdeme domů. Okolo čtvrté už tolik nefouká a ve stanu se dá i vařit. Na sestupu taky potřebujeme pít. A tak vařím. V 5:30 jsme s Tiborem před stanem. Máme na sobě všechno oblečení, co jsme si s sebou vzali. V batozích jen foťák, čaj a něco k jídlu. Českou a slovenskou vlaječku. Vítr se trochu utišil. Je to 900 výškových metrů a strašlivě mrzne, ale nezkusit to!? Ani jeden o tom nemluvíme a začínáme zvolna stoupat. Směr hledáme očima. Stále se snažím rozehřát ruce a prsty na nohách. Je jasno. Doufáme, že až se přehoupne slunce přes hřeben, snad se aspoň malinko oteplí. Už se zase rozfoukává. Naštěstí do zad. Chvilku po desáté hodině na nás poprvé zablesklo slunce. Fouká víc a víc. V jedenáct hodin se Tibor rozhoduje vrátit se.

Omrzá a nechce riskovat dalších sedm hodin. Mrzne opravdu hodně a vítr už mě skoro poráží. Rozhlížím se po obloze a nikde ani mráček. Snad se to nějak nezatáhne. Půjdu dál. Půjdu do čtyř, pak se otočím, ať budu kdekoliv. Loučíme se. Tibor sestupuje. Při každé zastávce se ohlížím a studuji obzor. Ani mráček. Stoupám k výrazné skále, která je dominantou mého horizontu, v domnění, že jdu přímo k vrcholu. Až skoro u ní se mi otevře pohled na skutečný vrchol. Jsem v sedle mezi Kabru a Talungem. Vrchol Talungu je vlevo, ještě asi o 300 výškových metů výš. Obzor je stále čistý. Jdu dál. Vítr mě skoro postrkuje. Stejně musím často odpočívat. A už vidím vrchol. Je to jednoznačné. Asi patnáct metrů vysoká skála. Po pravé straně je převěj, po které se dá dojít nahoru. Ale na hřebenu vzniká jakási větrná tryska, kde vítr dosahuje nejvyšší rychlosti. Plížím se podél skály. Piklem hledám spáry a chyty, aby mě vítr nepřehodil přes hřeben. Tak se vyplížím na vrchol. Obě zbraně mám zaseknuté ve větrem upěchovaném ledu. Jsem TADY. Ale nemůžu se ani hnout. Opatrně se deru proti větru zpátky pod skálu. Opřu se o její návětrnou stranu. Teď už neuletím. Lovím z batohu vysílačku. Je mi neskutečně, když se mi hned ozve Jožo, že mě vidí. Radost, kterou mám, je sdělitelná. Pak neochotně sundávám péřovou výškovou rukavici. (Už mám strach o ruce. Od rána se mi nepodařilo je zahřát.) A bleskově pořizuji tři čtyři fotky. Sebe fotím z natažené ruky. Samospoušť je tu nepoužitelná. Asi už bych foťák nenašel. Ještě jeden letmý pohled okolo. Odtud mi připadá i o 1.200 m vyšší Kangchenjunga stejně vysoko a na dosah ruky. Na západě jsou štíty celého Himálaje. Obloha je stále bez mraků. Tak rychle dolů dokud je vidět. Sestu-

21

je. Jejich postup dnes zastavil vítr a sypající se sníh ve výšce 6.500 m. Mají roztržený stan. Jinak jsou všichni v pořádku.

25. 10. Na další sestup vyrážím až okolo deváté.

Stan, ve kterém jsem mohl spát už jen jako skrčenec, se mi nepodaří vykopat. Opatrně sestupuji. Slézám ledové odtrhy a myslím jen na to neudělat chybu. Jde mi to hodně pomalu. Často odpočívám. Do B.C. se dostanu pozdě odpoledne. Je to těžko popsatelný pocit. Když se člověk takhle dohrabe do bezpečí, k lidem. Vítání. Kuchař nosí jídlo, které ještě nemůžu polknout. Vyprávění. A vědomí, že už jdeme domů. Do toho všeho ještě balit. Už jsou tu nosiči a ráno vyrážejí. Motám se jak po nemoci, až se mě ujímá Jožo a balí mi věci do sudu. Jdu hned spát. Ráno se dozvídám, že Martin s Alenou došli v osm hodin. Vaška ztratili. Přichází po půlnoci. Opravdu jen silou vůle. Sestoupil o údolí dál a po ledovci se dovlekl do B.C. Tibor si myslel, podle pomalého šoupavého zvuku, že ke stanu přichází Golem. Neskutečný výkon po šesti dnech ve stěně. Takže jsme tu všichni! Různě pomačkaní, lehce omrzlí, ale jsme všichni. A zdraví.

26. 10.

Bouráme B.C. a následující čtyři dny pochodu se mi omezily na jedinou myšlenku. Taplejung. Dostat se tam a nemuset už pochodovat. To se nám podařilo 29.10. ve 21.30. Potom už následovaly jenom samé nedůležité věci, které nás provázely na cestě domů.

Shrnutí oficiální: 24. 10. 2002 Prvovýstup Západní stěnou Talungu 7.349 m Tibor Hromádko Palo Jackovič Petr Kolouch – vrchol

Petr Kolouch, II. tábor

22

puji s očima upřenýma na Himálaj zabírající západní obzor. Asi sto metrů. Pak si, stejně jako při sestupu v Tatrách, zakopávám mačkou o návlek a padám. Reakce mám zpomalené a tak se mi podaří zabrzdit asi po padesáti metrech. Ležím na piklu a dostávám se z leknutí. Naštěstí jsem zůstal v závěji pod třímetrovým sérakem. V duchu děkuji za tohle probuzení. Obešlo se bez následků. Stačil by vymknutý kotník… Dál už se soustředím na každý krok. Ke stanu se dostávám v 17:00. Odkopu nejnutnější a nacpu se do vzniklého prostoru. Ve spacáku, na který jsem se tak těšil, mě děsí necitlivé paty a prsty. Snažím se je prokrvovat dokud neusnu. V noci mne budí palčivá bolest v nohách. Sláva, přicházejí k sobě. Zkouším něco sníst, ale moc už to nejde. Ozývá se vysílačka. Martin mi gratulu-

24. 10. 2002 Nová cesta Západní hranou – nedokončeno 6.500 m Martin Otta Vašek Pátek Alena Čepelková 16. 10. 2002 Pokus v Severním pilíři – nedokončeno 5.900 m Petr Kolouch Alena Čepelková

Shrnutí subjektivní: Bylo to dobrodružství se šťastným koncem. S přáteli, které mám rád. Upřímně děkuji firmám IDM, Tilak, Lanex, Raveltik, Hannah, Jurek S+R, Hudy Sport, Hamé, Gabel a všem, bez jejichž podpory by nebylo uskutečnění expedice možné. text a foto: Petr Kolouch

Stüdelgrat n

aneb Jak jsme demonstrovali na střeše Rakouska (Grossglockner)

Každý, kdo jezdí do Rakouska přes Dolní Dvořiště, projíždí cestou do Freistadtu álejí transparentů na téma Temelín. A tak, když už kolem jedete po xté, zrodí se náhle v jedné hlavě nápad na prima recesi. Vezmete prostěradlo, fixou na něj načmáráte „TEMELIN IST GUT“ a důvod jet na nejvyšší bod Rakouska je zde… Je 16. 3. 2003 a my se na parkovišti probouzíme do mlhavého rána. Ještě do toho trochu popadává sníh, ale rosnička hlásila po obědě vylepšení, a tak lepíme pásy (někdo kobercovku) na lyže a mastíme na Stüdelhütte. Žába jedna zelená měla zase jednou pravdu. Zabydlujeme se ve winterraumu a ještě odpoledne se jdeme kouknout pod nástup Stüdelgratu (Gogoněm přejmenovaného na Štrůdlgrat). Ranní vstávání nedělá nikomu dobře (jen děda Lebeda ví co s tím), ale nakonec se nějak vykopeme. Lyže necháváme u kamene, kudy se budeme vracet podle našeho plánu ještě dnes. Omyl – naše plány na rychlou akci vzaly za své. Ve

vrcholových partiích, kde jsme si mysleli, že bude tvrdý firnový sníh, se brodíme skoro po prsa. Na vrcholu stojíme všichni kolem šesté hodiny, tedy po jedenácti hodinách lezení. Teď tepreve nastává hřeb naší akce. Vyndáváme prostěradlo a začíná demonstrace. Máváme transparentem, fotíme se, ale na proslov pro hlavního sponzora akce nám bohužel nezbyla energie (ta duhová). Vítr začíná nepříjemně pofukovat a rozhání poklidnou demonstraci. Utíkáme tedy do bezpečí Johanhütte. Následující den sestupujeme k lyžím a sjíždíme přes Stüdelhütte až k autu. Účastníci: Pavel „Hrošík“ Hroch Tomáš „Elza“ Dvořák Lukáš Svoboda Ondra „Gogo“ Svoboda Poděkování: Alpskému klubu za winterraumy, sojové tyčince „Snek“, kobercové pásce a Temelínu.

23

odpoledne, po zdolání posledních obtíží, jsem stanuli na vrcholu. Naskytl se nám fantastický výhled na Gran Paradiso a italské Valle d'Aosta.“

No Siesta S e ver n í s t ě n a

Další informace o výstupu Výbava: Sada friendů, sada čoků, 10 skob (většinou nožovky), šrouby do ledu, smyčky a spousta karabin.

Grandes Jorasses 4.208 m No Siestu, velkou a těžkou cestu v severní stěně Grandes Jorasses, se podařilo zopakovat a poprvé volně přelézt! Tento výkon se podařil Robertu Jasperovi (Německo), který celou cestu přelezl stylem OS a Markusi Stoferovi (Švýcarsko). Cesta byla poprvé přelezena J. Provazníkem a S. Glejdurou v červenci 1986. Cesta byla dlouho považována za jednu z nejvážnějších mixových cest Alp.

Popis výstupu První den – 17. březen „K severní stěně jsme dorazili 17. března. Vstávali jsme ve 2.00 ráno, přešli ledovec a začali lézt asi pětapadesátistupňový svah. Po asi 350 metrech jsem narazili na první skály – obtíže začaly okamžitě. Používajíc 70 m lana jsme lezli délky do obtížnosti M7+, sledujíc tenkou glazuru, led a žulové spáry. Když nám zbývaly tři hodiny denního světla, dosáhli jsme prvního bivaku, který použili Češi. Rozhodli jsme se ale pokračovat dál, až jsme dorazili na velmi nepohodlné místo k ulehnutí, velké tak na jednoho člověka. Zde jsme strávili noc.“ Druhý den – 18. březen „Sníh! Zdálo se to neuvěřitelné, ale s prvním světlem začalo sněžit. Ale švýcarská předpověď počasí se nemýlila – kolem desáté hodiny dopolední se mraky roztrhaly. Strávili jsme skoro celý den lezením těžké centrální části stěny s klíčovou délkou původně hodnocenou jako 7– A1/2. Vše OS. Pak jsem našli druhý bivak používaný Čechy a rozhodli jsme se pro komfortnější spaní – minimálně ve srovnání s nocí předchozí.“ Třetí den – 19. březen „Třetí den přišel rychle a my jsme lezli úseky M5/M6 do takřka 4.000 m. Ve tři hodiny

Dodnes má cesta snad pět opakování, přičemž Jasperův a Stoferův výstup je bezpochyby zaznamenáníhodný. Ve třech dnech přelezli celou cestu OS stylem, a to v obtížnosti VI+, M8, E5 a udělali tak první volný přelez. Jasper k tomu říká: „Linie výstupu je geniální a psychologicky náročná. Cesta nyní nabízí excelentní moderní mixové lezení s obtížnostmi do M8, převážně v tenkém ledu a mixovém terénu. Jednotlivé délky jsou nádherné a cesta jako celek je dlouhá a těžká! To, že Provazník a Glejdura vylezli tuto cestu technicky už před 17 lety, je vskutku zarážející.“ 24

Nástup: Zvolili jsme nástup z Aig. du Midi. Sjeli jsme na chatu Leschaux (cca 2 hod., vemte si s sebou na chatu vařič a plyn!). Z chaty jsme sledovali nástupovou cestu na Crozův pilíř (asi dvě hodiny). Sestup: Na jih, dvěma slaněními na první svah, poté dolů normálkou na Rif. Boccalate (cca 3 hod) a pak na La Palud (cca 3 hod). Poznámky: z používali jsme 70 m lana. To nám pomohlo maximálně prodloužit délky v tenkém ledě z délky byly často dlouhé (18 délek na 1.100 m) a nalezená místa na štandy byla celkem dobrá z až na několik délek není možné ve stěně tahat haulbag z bivaky nejsou moc dobré a jsou nepohodlné z nechali jsme své lyže, pásy a batohy u nástupu. Vyzvedli jsme je později za použití jiného páru lyží z plyn: použili jsme asi 170 ml/den. Teplotu přes den odhadujeme na 10 – 15 oC Partneři: Haglöfs, Gore Windstopper, Gore Footwear, Adidas sport eye wear, Petzl Charlet Moser, Red Chili, Leki O zážitky z výstupu se podělil Robert Jasper, foto archiv autora

Vlk V Krase osadil víc jak šest set jištění. Má částečně ohořelé tělo, dvě děti, náročnou práci, nad kotníkem (kdysi) rozdrcenou holenní kost a konstantně dobrou náladu. To je ing. Vladimír Wolf – Vlk. Poté, co se letos na pultech objevil nový průvodce Moravské skály, na jehož vzniku má také svůj podíl, mi nedalo, abych se nezeptal… Vlku, jak se člověk dostane k tomu, že začne dělat průvodce? Poprvé mě to napadlo před deseti lety, kdy jsme si při přejišťování některých cest se Štěpánem Ptáčkem říkali, že už by to chtělo zase nového průvodce, protože tehdy vznikalo hodně nových cest. Skutečně jsem však o tom začal přemýšlet až před pěti lety po návratu z Ruska, kdy jsem potkal vynikajícího kreslíře Laďu Skýpalu. To se ukázalo nakonec jako šťastné a klíčové, protože jeho kresby a nákresy mají nadstandardní úroveň. A docela ho obdivuju, když si teď představím, kolik času a práce muselo dát těch více než 150 nových nákresů. No a od toho devadesátého osmého jsme na tom průvodci pracovali až do konce loňského roku. Do průvodce se nám podařilo zahrnout celou Moravu, kromě Jeseníků a Českomoravské vr-

to povedlo. Stejně jako Devizový příslib na Kozlovi. Tehdy jsem si říkal, že až jednou tyto cesty vylezu, že budu „dobrej“ lezec a vidíš, jak vše pokročilo. Dnes to patří k základnímu vzdělání. Poslyš, Vlku, kolik ti je vlastně let? Čtyřicet.

Ing. Vladimír Wolf

choviny, kde nové průvodce buď už mají, nebo právě vznikají. Prostudovali jsme taky spoustu jiných průvodců i zahraničních, kde jsme brali inspiraci, protože jsme chtěli, aby to už mělo taky trochu úroveň. Orientace oblastí na vazbě, počet jištění v každé cestě, délka lana, jde-li o cesty technické nebo silové atd. A to se, myslím, docela povedlo. Máš nějakou oblíbenou cestu, srdeční záležitost? V roce 1986 vznikla ve Sloupě psychicky i fyzicky vyvážená cesta No future (9). Byla to zlomová cesta, kde se pak natrápilo hodně legendárních lezců své doby. Mám taky pocit, že to tehdy dostalo nějaký čestný uznání jako cesta roku a ještě čtyři roky po svém vzniku to mělo jen pár přelezů. Dlouho jsem si přál si to jednou vylézt… až se mi

To mi teda řekni, jak to děláš. Stárneš, máš dvě děti, náročnou práci a lezeš stále těžší „mordy“? Zeptej se mé ženy… (a z koupelny se v zápětí ozve: „Jen se pojď podívat, kdo věší prádlo…“) Dlouho jsem lezl jen tak. Začátkem devadesátých let jsem začal jezdit s mladejma a s nima jsem poznal, co je to sportovní lezení a dostal se až na osmičky. A pak, znáš to, oženíš se, zplodíš děti, opravuješ dům, („Málem uhoříš“, ozve se z koupelny) a rok a půl děláš v Rusku. No a pak máš deset kilo navrch, všichni se ti smějí, nic nevylezeš a řekneš si dost… No a pak v sedmatřiceti vylezeš svou první 9–. Co to bylo? Schizofrenie ve Sloupu. Jak to, že to tak přesně všecko víš? Mám takový sešity… (Vlk se začne přebírat na polici mezi knihama.) Děláš si statistiku? Jo. To mi taky hodně pomohlo, když jsem dělal toho průvodce, protože jsem docela přesně věděl, kdy a co Vlk v No future 9

v Krasu, hlavně v devadesátých letech vzniklo a kdo to dělal. Takže když to tak shrnu, skutečně lízt jsi začal až v sedmatřiceti… … a od té doby to má navíc vzestupnou tendenci. (smích) Už aby ti bylo šedesát… No to už budu v důchodu. Šest dní lezení, den volno. (smích) Ale jinak je to sranda, protože já fakt lezu pořád víc. Když si otevřu svý „černý svědomí“ (Vlk listuje deníkem), tak v roce 2001 jsem trávil na skalách 103 dnů a vylezl jsem 530 cest. Tak to je mazec! To vlastně třetinu roku jen prolezeš… No a loni už to bylo 106 dnů a… 571 cest a z toho 109 cest v devátém stupni obtížnosti. Co umělá stěna? To nepočítám. Skoro tam nechodím, za celou zimu jsem tam byl tak patnáctkrát. Radši jezdím na snowboardu, protože skialpy a lyže už mě tak nebaví, nebo lezu ledy. Taky bych chtěl konečně najít trochu více času na mixové lezení, které jsem od dvaadevadesátého začal zanedbávat. Když si vedeš tak přesnou statistiku, plánuješ taky budoucnost? Když už je ti čtyřicet, znáš už svoje priority. Pak zjistíš, že je spousta věcí úplně zbytečných a ztrácíš s nima jen spoustu času. Já si myslím, že tak 15 let ještě polezu tak jak teď. To mi bude padesát pět, pak do šedesáti slevím na ty osmičky, do šedesáti pěti ještě tak ty sedmičky. No a pak budu už jen vysmátej a polezu si ty svoje čtyřky, pětky a budu chodit o berlích… A budeš s nimi odhánět baby…! A bude mi fajn… A tvoje nejbližší plány? Dál přejišťovat v Krasu a rád bych si taky zkusil cestu Princ a chuďas (9) na Holštejně a Tlusté chlapce (9+/10–) na Henryovce. Tak hodně štěstí a dík za rozhovor. Ptal se Janek Bednařík foto: archiv autora

25

Nedávno mě jeden kamarád podezíral, že jsem si Petrohrad nazval podle sebe. Samozřejmě tomu tak není, ten hrad tu stojí již od třináctého století, ale faktem je, že se toto šutrové bludiště stalo velmi rychle naším druhým domovem. Nadšení, které takřka nezná mezí, nás žene minimálně dvakrát týdně osmdesát kilometrů od našich rodin, aby se naše ruce chopily košťat, kartáčů, lopatek, pilek, páčidel a dalšího nářadí a připravily pro lezení nové a nové problémy dva až šest metrů nad zemí. A když píšu v množném čísle, nemohu nezmínit Karla Hegra, se kterým zejména propuká ta správná objevitelská horečka. Na Petrohradu se ale v poslední době objevují i stále noví nadšenci a pod jejich rukama nové a nové balvany, bouldery a konečně také opakování těch těžších věcí. Zde je nutné se zastavit a podotknout, že petrohradský Top–seznam už registruje dvacítku „sedmcéček“ a víc. Jejich opakováním či pokusováním renomovanými českými boulderisty rozhodně bouldery nezaznamenaly tendenci nějakého shazování, spíše naopak. Petrohrad však není rozhodně jenom o extrémech, odhadem je tu momentálně asi 200 lezeckých problémů do 6A a 200 těžších. Z toho je asi jasně patrné, že není možné obsáhnout celou tuhle plejádu v jednom článku a tak vybírám jako tip jednu z v poslední době nejvíce navštěvovaných oblastí – oblast „Pod hradem“, kde je v současnosti celkem asi 150 kusů. Přístup sem je velmi snadný. Výchozí příjezdovou komunikací je stará známá „Karlovarka“, tedy silnice číslo 6 z Prahy do Varů. Z ní, asi 80 km od Prahy, odbočíme přímo ve vesnici Petrohrad doleva a po dvou kilometrech dorazíme do „centra“ obce. Náves necháme vlevo a stále se držíme jednoho, mírně doprava ubíhajícího, směru. Po pravé straně mineme zámek (léčebna duševně chorých), vlevo fotbalové hřiště. Pokračujeme stále touž silničkou, která prudce zahýbá doprava a stále podél plotu zámku dojedeme až ke hřbitovu, kde odstavíme vůz. Podél hřbitova (zleva) míříme cestou k hradu a po nějakých sto metrech narazíme na první popisované bloky. Většina z nich se nalézá ve stínu, neboť se pohybujeme na severním svahu kopce. Kdo touží po sluníčku, může navštívit vlevo stojící kopec, kde se samozřejmě taky boulderuje a navíc stojí na jeho úpatí asi desetimetrová stěna, kde můžeme snadno na cestách od dvojky do šestky zabavit boulderingu nepříliš nakloněnou část výpravy. A nyní konečně od řečí k činům. Záměrně vybírám pouze některé kameny, dost často nadepsané – kvůli lepší orientaci – přímo na skále. Za aktuálnost neručím, neboť se pořád něco děje. Bouldery jsou hodnoceny ve stupnici Fb a klasifikace lze asi těžko považovat za příliš 26

směrodatné a definitivní. „SD“ značí nástup ze sedu, šipka má v tomto případě dole vodorovnou čárku, nastupuje se z chytů pod čárkou. „CH“ značí zástup z definovaného chytu. V číselném hodnocení používám známek jako ve škole, první číslo je kvalita lezení, druhé značí kvalitu odskoku. Trojka v odskoku značí prakticky nemožnost lezení bez bouldermatky a chytače. Ve čtyřce už budete víc myslet na dopad, než na samotné lezení. Popisy boulderů na jednotlivých kamenech jsou vždy zleva doprava. 1) Vrchcáby (velmi silové lezení se špatnými stupy, bouldery c–f nastupují z „kostky“ pravou a bočáku levou rukou) a) Skokan zelený 6A CH 2/1 b) Sněhulák 6B SD 1/1 c) Hra v kostky 6A+ SD 1/1 s pomocí kamene vpravo d) Vrchcáby 7C+ SD 1/1 bez kamene vpravo e) Malá postupka 7B+ SD 1/1 traverz s pomocí kamene f) Velká postupka 8A SD 1/1 traverz bez kamene 2) Trio (nádherné seskupení skal s úžasnými oblinami, dobře viditelné z hlavní cesty pod kameny) a) Tykev 6A+ SD 1/2 Tykev ze stoje 5B 2/2 b) Plácaná 7B SD 2/1 nástup z lišty (noha pata na hraně) c) Lambada 7C SD 1/1 ze sedu na levou hranu Lambada ze stoje 6B 1/1 d) Rošáda 7C SD 1/1 ze sedu přímo bez pravé hrany Rošáda ze stoje 7A 1/1 e) Kapitán Hák 6C SD 1/1 ze sedu pomocí pravé hrany doprava f) Takže cože 6A SD 1/1 g) Pružina 7B CH 2/3 z chytů u šipky nastoupit (nenaskakovat) a doprava h) Dužina 5C 1/3 i) Úžina 5A 1/3 j) Družina I 7A SD 1/1 ze sedu, chyty pod šipkou Družina II 6B CH 1/1 z velkých chytů ve výšce hlavy Družina III 5B 1/1 ze stoje 3) Prezident (jeden z nejvyšších kamenů, na kterém se v Petrohradu boulderuje, dolez vysokou plotnou už je ale choďák) a) První dáma 6A 1/2 b) Standarta 7A 1/3 c) Dušek na hrad 6B 1/3 d) Pupendo 7B+ 1/3 e) Tatíček Masaryk 7A 1/3 s pomocí kamene vpravo („Vašek“ – bez kamene super projektík asi za 8A) f) Prdelák nabodák 5A 1/3 4) a) b) c) d)

VIP (technicko–silové lezení) Zazobanec 7A SD 2/1 projekt 8A+/B SD 1/1 po hraně doprava Lóže 6B+ SD 1/2 ze sedu z kamene VIP 7B+ SD 1/1

Vašek 8a

e) Gauner 5B SD 1/1 f) Náhorní hrana 12/1 5) Puberťák (převislý a dynamický nástup střídají technické výlezy, kámen poznáte podle výrazné horizontální nástupové spáry) a) Teenager 5A 1/1 b) Už budu 7A 1/1 c) Big Uns 7B+ SD 1/1nahoře přímo, neutéct doprava d) ??? 7B+ SD 1/1 ze spáry doprava e) Akné 5B 1/1 6) Elektrárna (nádherná údolní stěna s téměř vším, co od lezení očekáváte, bouldery končí na výrazné polici, sestup zprava kolem nýtu) a) Dále, od hradu dále 33/2 b) Temelín 6B SD 1/2 Temelín ze stoje 5A 1/2 taktéž nástup do jedné z cest s lanem c) Izolátor 7A+ SD 1/1 doprava do boulí a zpět na hranu, super d) Generátor 6C+ tr SD 1/1 z hrany doprava po polici na pravou hranu a tou nahoru e) Endoprotéza 7A SD 2/1 noha zaklíněná vpravo za hranou, končí na madle f) Vysoké přepětí 7A 1/2 nejhezčí boulder České kotliny g) Tušimice 7A tr SD 1/1 nástup viz i) a po polici doleva h) Dukovany 6B+ SD 2/2 nástup pouze z madla za hranou Dukovany ze stoje 5B 1/2 i) Varianta 6+ UIAA j) Řeka potu 7– UIAA (2 nýty) k) Kastelán 5C 1/2 l) Bílá paní 32/2

7) Plynárna (plotna, boulová hrana, ale i strop – paráda) a) Zimní kout 12/3 b) Zimní hrana 21/1 c) Sarin 7B+ CH 1/4 s sebou dva chytače a minimálně jednu bouldermatku, ze spoďáků stropem a skokem na vrchol d) Hrazda 5C 1/3 v podstatě „Sarin“ ze stoje v pravé boční stěně: e) Levá půlka 6C+ 1/1 vlevo od výrazné spáry bez jejího použití f)  Karma 7C SD 1/1 „Levá půlka“ ze sedu, oblá hrana jako řemen g) Pravá půlka 41/1 test plotnového umění vpravo od spáry

Aby to naše putování dobře skončilo, musíme udělat taky nějaký závěr. Komu tento výběr nestačí, nechť si s důvěrou vyhledá webovou stánku a zde najde další potřebné informace. Mnozí si skutečný závěr lezení nedovedou představit bez zastávky v hospůdce. V tomto směru bohužel zklamu, neboť jediný lokál na návsi je neustále uzavřen a tak si jen můžeme přát, že na zvyšující se počet potenciální klientely zareaguje i nějaký místní podnikavec a chlazený mok nabídne. Zatím jsme odkázáni na okolní vesnice, kde možnosti neznám. Z daleka přijíždějící zájemci mohou přespat prakticky kdekoli v přírodě nebo v kempech v nedaleké Jesenici, kde je vel-

ký rybník s možností slušné rekreace. A úplně na závěr děkuji za podporu firmě PAD, která se stará mimo jiné o naše bezpečné dopady a Letovské stavební, která obstarává další slušné zázemí. Petr Resch

Petrohradské PADání 2003 Jedinečný závod v boulderingu pod širým nebem na přírodní skále proběhne v sobotu 28. června v blíže neurčené a doposud neznámé lokalitě v Petrohradských skalách. Prezentace účastníků je na petrohradské návsi (viz články v Montaně) do deseti hodin. Poté se odebereme do skal a provedeme společnou prohlídku zhruba padesáti kvalifikačních boulderů. Tyto budou dle obtížnosti obodovány. Následuje kvalifikační kolo mužů a žen, které potrvá 2 hodiny. Cca pět nejlepších postoupí do finále, kde se poleze systémem podobným tomu klasickému závodnímu. Večer bude pařba pod širým nebem se spinkáním v lese. Formality: Termín a místo: Petrohrad, 29.6.2003 do 10.00 Stavitel: matička příroda Pořadatelé: Petr Resch a Karel Hegr Sponzor: PAD

Marek Repčík Na druhých závodech Českého poháru v lezení na obtížnost, který se konal 26.–27. dubna v Brně, měl stavět cesty pro muže jeden z nejlepších slovenských sportovních lezců Marek Repčík ze Žiliny. Rozhodli jsme se této příležitosti využít a požádali Marka o rozhovor, pro který se našla chvíle v sobotu v mezeře mezi mužskou a ženskou kvalifikací. Protože Marek přijel do Brna kvůli stavění závodních cest, začal se rozhovor přirozeně odvíjet od tohoto tématu.

Harakiri (El Chorro) 8c

Tady v Brně stavíš cesty, kolik času zabere postavení jedné takové cesty? Půl dne minimálně.

  n  jméno: Marek Repčík  n  poslední dobrý film: Rok ďábla  n  oblíbená kapela: Horkýže slíže  n  výška: 183 cm, váha: 75–80 kg  n  

Takže 5–6 hodin? To i víc. A to jsme ještě s Jirousem (Jiří Přibil, pozn. red.) relativně rychlí, když se staví cesty, tak to normálně zabere tři čtyři dni. A jak se staví taková cesta? Nejprve si namyslíš nějaký směr, potom to postavíš v podstatě skoro celé a potom to zkoušíš lézt a dolaďuješ. A při závodech se pak třeseš, aby ti všichni nepadli v jednom kroku, protože žádné superfinále samozřejme nemáš vymyšlené Kde jsi ještě stavěl cesty? Já jsem stavěl jenom bouldery v Žilině. To jsme i celé organizovali, na náměstí. Byly to celkem dobré závody, cesty sedly. Ale na dobrou cestu potřebuješ i štěstí. Viděl jsem v Brně startovat i tvého bráchu, přijel s tebou, lezete často spolu? Nelezeme spolu až tak moc. Někdy nám to vyjde, že trénujem spolu a například do posilovny jsme chodili spolu. Ale on teď leze víc obtížnost a já bouldery, takže na pár tréninků se potkáme, jinak si leze každý svoje. Jak dlouho lezete? Tak 12 let. Jsem ročník 1976 a začali jsme lézt v nějakých čtrnácti letech. A začali jste lézt na skalách nebo rovnou na umělé stěně? Začali jsme lézt na skalách, ale rychle jsme se na stěny dostali, protože v Žilině tehdy hodně lidí lezlo celkem dobře na závodech – Tono Pacek, Ičo Kolár, Andrej Chrastina. Tak jsme lezli s nimi. Vy se věnujete, ty i brácha, hlavně závodům? Víceméně jo. Trénujeme hlavně na závody, ale lezeme i na skále. Tu bereš spíš jako doplněk? No, jako doplněk. Sice dnes je u nás výhodné lézt na skále, protože dostaneš nějaké peníze, když něco vylezeš. I ta reprezentace v alpinismu je tak směrovaná, že když vylezeš něco na skalách, tak dostaneš nějaké prachy a za závody nedostaneš v podstatě nic. Proč myslíš, že to tak je? Naše sportovní reprezentace je zaměřená výhradně na závody. Naše reprezentační družstvo má proplacené cesty na závody, ale jinak vlastne nic. Jenom to, co

vyhraješ na závodech, plus něco od sponzorů, když je teda někdo má. A ty máš jaké sponzory? Já nemám žádné sponzory. ??? My máme vlastní firmu, kterou si píšeme, ale jinak nic. Vyrábíme chyty a teď máme i vlastní stěnu a bar. Něco jako má Andrej Chrastina Boulder Bar? Trochu větší stěna, bouldrovka skoro 300 metrů. Neznám bouldrovku nebo umělou stěnu, která by zkrachovala, spíš naopak jich stále přibývá. Co si o tomto vývoji myslíš? V Čechách je to úplně jiné. To je sto a jedna, nedá se to porovnávat. Češi jsou sportovněji založení, ty bouldrovky jsou ve velkých městech, kde není většinou tolik skal. U nás je malé město, málo lidí, nikomu se moc nechce lézt, obecně lezou všichni míň. Skály jsou například v Žilině velmi blízko, takže když trochu zasvítí slunko, tak jsou všichni na skalách. Ale je to i celkově jiná mentalita. Slováky k nějakému sportu dokopat... Fakt, ty se směješ, ale je to tak. To vidím i tady na těch závodech, ta parta, co to organizuje, to nejsou mladí kluci, ale parta starších lidí, co se tomu věnují. Je tu kopec lidí do toho zažraných, to u nás nenajdeš. Ale se stěnou si moc nestežuju, časem se to snad zaplatí, nikdo z nás z toho sice nezbohatne, ale bude to lepší než teď. A kdo závody organizuje u vás? V zásadě všechno James, je normálně pohár, který běží celkem dobře, ale co jsou u nás dobré závody, tak jsou většinou soukromé. Ty, které by by-

ly i bez Jamesu. To je ale stejné i u vás, tak to má i být, svaz tu organizaci nemůže zvládat a ta podpora, co tomu teď dává, je myslím postačující. Změnilo se něco za ty roky co závodíš? Jak dlouho vlastně závodíš? Závodím tak 10 roků. Změnily se chyty a bouldering vůbec nebyl. Lidi jsou o moc silnější, to když jsem začínal, tak byly o dost lehčí cesty. Celkově je špička širší a mladí kluci jsou strašně silní. Čím to je? I dřív se trénovalo. Kampus byl známý už na začátku devadesátých let. Umělé stěny taky a ti mladí kluci trénují pár roků. Ale trénují promyšleně. Když jsem začínal, závodilo se možná 10 let, teď je to dvakrát tolik, ty zkušenosti jsou tomu úměrné. A taky, to je zas výmluva, ale já to cítím, že to tak bylo, my jsme neměli možnosti. To, na čem jsme lezli my, to bylo strašné. Konkrétně to byla stěna 3x3 metry. Mírně převislá deska. Chodili jsme sice do Ostravy, ale to mělo k svěťáku na míle daleko a cestování zabíralo moře času. Jasně, kdybychom chtěli, tak jsme mohli odejít a trénovat někde jinde, to ale až tak jednoduché není. Teď už možnosti jsou. U nás (v Žilině) jsou dobré, i v Blavě se dá trénovat. Dřív kluci, co trénovali, tak trénovali hodně moc, jezdili celkem dobře lézt na svěťák, ale v těch podmínkách se nedivím, že tam nic extra neudělali. To dnes máš třeba tu v Brně pět šest stěn za pár korun. Tehdy se to nedalo. Dnes kdo chce, může trénovat, podmínky se hodně změnily k lepšímu. S kým trénuješ? Občas s bráchou a jinak s tím, kdo přijde na stěnu. Ičo Kolár chodí, on je co se týka tréninku pro-

28   n  nejlepší umístění na závodech: 8. místo na světovém poháru v Chamonix v r. 2001  n  nejtěžší skalní cesta: Harakiri (El Chorro) 8c

fík, dokáže potáhnout, myslí při tom. Jen má hodně práce, takže občas to nestíhá. Hodně trénuju i sám. Nechce se ti zkoušet nějaká těžká cesta? Chce, ale na to je třeba hodně času. Ale chci něco určitě tento rok zkusit. Máš něco vyhlédnutého? Hmm, to „C‘est la vie“ bych chtěl zkusit. Jednou jsem to zkoušel. A ještě možná něco v Ospu. Co na tu cesta říkáš? Je to dost těžké, boulderové a je třeba se tomu trochu déle věnovat, protože je to komplikované. Ale není to dlouhé. Zkrokoval jsem to tehdy, ale nepřelezl. Pěkná cesta. Takže zatím nemůžeš říct nic k obtížnosti…? To bych nemohl říct, ani kdybych to přelezl. Víš, já jsem vylezl třeba 8b+ v Ospu a za týden potom jsem přelezl doma ve Višňovém Baskervila a ten mi připadal těžší než to v tom Ospu a přitom je o stupeň lehčí. Ale lezl jsem ho první, neznal jsem finty, bylo to špinavé… Je těžké porovnávat obtížnosti cest na skále, nevidím v tom nějaký smysl. Spíš, když máš přehled a někdo ti řekne vylezl jsem toto a toto, tak si z toho uděláš obraz, ale když ti řekne číslo, tak ti to nepoví nic. Aspoň mně teda ne, možná těm komisím, co to každý rok tak trpělivě hodnotí. Mráza teď, myslím, přelezl v Ospu narovnání Sanjskeho paru za 9a, chtěl bys to zkoušet? To musí být hodne těžké. Kluci od nás ho v tom viděli, vypravují o tom vážný historky. Já jsem nezkoušel ještě ani to 8c (začátek cesty – pozn. red.), to bych chtěl zkusit. Ale to narovnání… já to nepřelezu rychle a zase trávit tam měsíc se mi nechce. Spíš něco, co lze přelézt za dva tři dny. Na písku nebo v horách jsi lezl? I tam i tam. Ale nejde to moc dát dohromady se závody. Nemám čas na to, abych někam šel a čekal dva dny na to, až nebude pršet. Navíc na lezení v horách je potřeba víc peněz než na skalách… To si nemyslím. K tréninku taky potřebuješ prachy. A hodně. To potřebuješ i když chceš lézt v horách. Ale v horách ti nevadí, když budeš měsíc pracovat. A to si myslím, že se při horách dá. Odjedeš někam na měsíc, tam se dostaneš i do formy. Přijde mi, že nemusíš trénovat denně, abys mohl lézt dobře v horách. Pokud chceš lézt 8a, 8b v horách… A kdo leze 8b v horách? No u nás moc nikdo, ale v zahraničí se to leze. Tak leze, ale u nás mají z lezení nejvíce peněz lidé, co lezou tak 7a v horách. Protože je to zajímavé. Napíšeš články, něco nafotíš, nakonec to uzavřeš špatným počasím nebo vránami, co ti vyzobali škvarky a zůstal jsi v té strašlivé stěně hladovy Jenže to na skalkách nemůžeš. Jo a ješte detail, 8a na skalkách není obtížnost, to můžeš lézt i bez tréninku a když to máš srovnaný v hlave, tak to můžeš dát i v horách. Není to otázka poctivé denní přípravy, bez které se závody neobejdou. Ale abych to nesnižoval, já si moc vážím lidí, kteří dokážou lézt dobře v horách, nemají strach, vydrží zimu, dokážou tam dřít. Vím,

že to není sranda, já bych to asi neuměl. Jen je u nás teď moc nevidím. Jak bys okomentoval dnešní situaci v lezení na skalách, kde je už mnoho cest za 9a, Akira je snad za 9b? Ta špička je už dnes strašně široká. Před pár lety byl nějaký Action Directe jasně nejtěžší cesta. Ale já to na těch skalách neberu jako nějaké měření, co je jako nejtěžší. Na to jsou závody a ty skály pro mě moc nejsou měřítko. Jasně že to jsou těžké cesty, ale já sám bych se na skalách vůbec neporovnával, to prostě nejde. Když se chceš poměřovat, tak běž na závody, tam jsou stejné podmínky. Myslíš, že se poleze 9b, 9c, 10a? Neumím odpovědět, možná jo. Když mezi těmi cestami jsou už takové specifické rozdíly. Nejen já nedokážu trefit obtížnost vlastních cest a ty těžké cesty mají jeden dva přelezy, takže je těžko může někdo porovnávat a hodnotit. Rouhlingovu Akiru nevyleze jen tak někdo, protože jsou tam kroky, které sedí jenom jemu. A to není zdaleka nejlepší na světě.

Vedle Mrázkova spojení dvou cest (Los Brňos 8c) je tam ještě „Najťažší projekt“. Co to je? To je tak zatím pracovně nazvané. Ještě to není vylezené, ale bude to velmi těžké. Já jsem těžší cestu ještě nezkoušel. Zkoušel jsem Reinis Vibes, Bronx, C‘est la vie a nějaké osmcéčka a tohle je myslím o dost těžší. Není to až tak dlouhé, nějakých 25 kroků, Ďuro (bratr) tam dával dobré pokusy, padal tam nějakých 5 kroků pod vrchem. To byly ještě všechno těžké kroky. Možná by to tehdy dotáhl, ale dokončovali jsme stěnu a bylo třeba rychle pracovat. Možná by mu stačily dva týdny a přelezl by to. Možná, nevím. A máš nějakou top oblast ve světě? Nemám, mně se nelíbí nikde (smích). Všude je jen pár dobrých cest. A už mě moc nebaví flákat se pod skalami, lezeš tam tři hodiny a pak čekáš u kafe na další den. To si raději zalezu na stěně a můžu při tom dělat i něco normálního. Někdy ty skály fakt beru jako „nutný zlo“. Zní to sice blbě, ale já si skal a pobytu v různých oblastech užil dost na to, aby mne to už nebavilo.

A co sedí tobě? (smích) Nic. No, sedí mi mírně boulderové cesty, v kterých se dá odpočinout, ale ne vysloveně bouldery na prsty, protože jsem těžký a neudržím to.

A jak se ti líbilo v Thajsku? Pohoda, ale za lezením se tam nevyplatí jet. Ne že nevyplatí, ale když chceš lézt, tak jeď radši do Arca. Ale je tam pěkně. Mně se tam strašně líbilo, ještě bych tam někdy chtěl jet. Ale určitě ne lézt, pocestovat a tak. Přijedeš od tam vysmátý…

Říkal jsi, že nelze vynechat trénink, můžeš říct něco ke svému tréninku? Minulý rok jsem moc netrénoval, protože jsme dokončovali stěnu. Letos jsem začal trénovat v únoru. Máme reprezentačního trenéra, profesora Kampillera z FTVŠ z Blavy, tak k němu chodíme. On dělá trenéra atletům a tenistům kondiční přípravu. Teď jsme s ním tři měsíce, tak uvidíme, zda to bude dobré. On připravuje spíš obecně strukturu tréninku. Realizaci na stěně si musí každý určit sám.

Máš jiné koníčky, zájmy, práci mimo lezení? Víš co, teď funguju docela dost kolem lezení. Stěna, tam se motám celé dny, ne že bych tam něco užitečnýho dělal, ale furt jsem s těmi lidmi, co tam lezou. Děláme chyty, to je zas okolo lezení, stěny stavíme, když je krize, tak i výškovka. I když to neberu smrtelně vážně, tak teď vlastně nedělám nic jiné. Na koníčky nemám moc čas ani peníze. Ale jednou si koupím motorku, s tím bude zábava.

Prostředky regenerace? Tak normálně. V jídle nějaké aminokyseliny, bežné doplňky, obecně zdravě se stravovat. Budu muset shodit, tak budu muset jíst míň. Jinak klasika běh, sauna, plavání. Jen čím jsem starší, tím to jde hůř. Můžeš popsat konkrétněji strukturu vašeho tréninku? Den posilovna, den lezení v té hrubější části přípravy a čím blíže k závodům, tím méně posilovny a více speciálních prvků, kampus, žebřík, lišty a víc lezení. Tak klasicky však ten trénink není nic úplně jiného, ale vnesl (trenér) do toho systém a vypadá to, že by to mohlo být dobré. I nás tak nějak namotivoval. Zatím nelezeme nic, ani já ani brácha, jsme ve fázi „hrubé“ síly. Lezení se postupně mění, zvyšuje se intenzita na úkor kvantity. Je to celkem věda, nejde to popsat pár větami. Na skalách chceme začít lézt tak jednou, dvakrát týdně. Když na skalách, tak kde? „Vo Višňovom.“ Co je nejlepší oblast na Slovensku, Višňové? Myslím, že na takové sportovní lezení určitě. Tam není nic jiného na sportovní lezení, kromě pár cest u Bratislavy.

Na co se chceš v nejbližší době zaměřit? V Chamonix v červenci bych chtěl do desítky, doufám, že to vyjde. A co brácha, jak na tom je? Silově velmi dobře, ale zatím chybí trocha taktiky při lezení. V Chamonix chce jít na obtížnost (já na bouldery), ještě má nějaký čas na tom pracovat. Když se rozleze a využije tu svoji sílu, tak mu to musí jít. Kam plánuješ nejbližší výjezd? Chci jet do Fontainebleau. Někdy za dva týdny. Nikdy jsem ještě nebyl bouldrovat na skalách a docela se těším, bude to snad příjemná změna. Od nás nechodí nikdo, vlna boulderingu ještě asi nedorazila. Nedávno jsem kluky od nás přemlouval a skončili jsme v Ceredu. Nechceš se teď věnovat víc boulderingu na skalách? Ne, já se chci věnovat závodům a na skály půjdu, když to pomůže závodům. Když se tam rozlezu. Závody tě baví víc? V podstatě jo. Závody jsou vždycky zábava, mě baví. Možná jsem trochu závodnický typ. Ne že by mi to nějak extra šlo, ale někdo leze na závodech hůř než normálně a já většinou naopak. Pro Montanu se ptal Dušan Janák foto: Ivan Žila 29

Rosťa Tomanec, Saddam Bush, George Hussein klon (7b), St. Leger

foto: Petr Piechowicz

VOJÁK SE STARÁ, VOJÁK MÁ, ANEB JAK ČHS UDRŽUJE JIŠTĚNÍ VE SKALÁCH Řada nespokojenců s činností Českého horolezeckého svazu, nebo dokonce odpůrců jeho samé existence, ve většině poukazuje na to, že ČHS by měl především (nebo dokonce výhradně) pečovat o stav jištění ve skalách a jiné jeho aktivity nejsou potřebné. Další kritici soudí, že prostředky vydané na obnovu jištění jsou rozdělovány nespravedlivě, neúměrně a hlavně neprůhledně. S těmito názory můžeme sice nesouhlasit, ale z řad členů zaznívají a nemálo lidí takto své členství (nebo nečlenství) v ČHS vnímá. Výkonný výbor si tedy promnul brady a v rámci letošního grantového řízení se rozhodl prostřednictvím grantů rozdělit celkem 400.000 Kč na údržbu skal. Čekali jsme, že bezmála každý správce nějaké skalní oblasti sepíše maximalistický požadavek ve snaze ukousnout si z nabízeného koláče co největší sousto a požadavky výrazně převýší vyčleněné prostředky. Což o to, vzhledem k tomu, že to byl první podobný pokus v ČHS, se projektů sešlo poměrně dost celkem 14. Ale až na výjimky se jedná o malé oblasti maximálně regionálního významu a nějaký větší projekt na dojištění významné skalní oblasti chybí. Zatím ještě nebyly všechny prostředky rozděleny, ale zdá se, že určená částka nebude vyčerpána. Kde je ta potřeba dojišťovat skály? Kde je ten hlad po kruzích, borhácích, prostě po penězích? Nekoná se. Není náhodou problém spíše

32

v tom, že nechybějí peníze, ale chybí především ochotné a pracovité ruce? Aby se výkonný výbor vyhnul opětovné kritice, že prostředky jsou rozdělovány nespravedlivě a neprůhledně, vyhlásil nejdemokratičtější možný systém rozdělení prostředků. Každý z 350 oddílů měl možnost vyjádřit svůj názor na přihlášené granty a ovlivnit tak rozdělení nabízených peněz. S nemalými obavami jsme očekávali reakce oddílů, protože zpracovat kolem tří stovek názorů by byla obrovská práce. Obavy byly liché. Pravda, celé grantové řízení se letos odehrálo v poměrně velkém spěchu, ale takový nezájem o možnost tento proces ovlivnit byl zarážející. Svůj názor na rozdělení těchto nemalých prostředků vyjádřilo jen 19 oddílů. Tyto oddíly reprezentují pouhých 9 % celé členské základny. Mnohdy přirovnávám ten náš lezecký spolek ke státní politice v malém a říkám si, že když to pořádně nefunguje u nás, deseti tisíc členů, nemůže to dobře fungovat ani v 10milionovém státě. Ale nechtěl bych se někdy dožít analogicé „volební účasti“ 9 % oprávněných voličů. Překvapující je také pohled na výsledné priority přihlášených grantů, které ta hrstka oddílů přidělila. Jako nejvýznamnější či nejpotřebnější se ukazují regionální moravské oblasti. No aby by ne, když mezi oddíly, které svůj názor vyjádřily naprosto dominují moravské oddíly. Ty byly mezi hodnotícími zastoupeny 60 % (měřeno váhou jejich hlasu). Zbytek byli zástupci ze středních, severních a východních Čech. Jihočeši a Západočeši se nenamáhali vůbec. Ale konečně proč

Když jsme před dvěma lety zprovoznili současnou podobu databáze oddílů, byli jsme vedeni především snahou poskytnout novým potenciálním členům přehlednou informaci, kde mohou najít nějaký fungující oddíl. Později se ukázalo, že databáze je i užitečným zdrojem informací mezi oddíly navzájem a že může sloužit i jako prostředek předávání údajů smě-

dobu nedocházelo k důsledné aktualizaci údajů a v tomto okamžiku ve všech případech nevíme, která z dat (e-maily, adresy, telefony,) jsou platná. Proto prosíme a vyzýváme všechny oddíly, aby navštívily server ČHS a nahlédly do svého záznamu (http://www.horosvaz.cz/ servis/oddily.phtml) a neaktuální údaje opravily. Vstupte, prosíme, do svého záznamu a jestliže vše je tak, jak má být, proveďte alespoň jeho znovuuložení. Tak poznáme, že jste záznam zkontrolovali a že data v něm obsažená můžeme považovat za platná. Prostřednictvím této databáze můžete sdělit sekretariátu kontaktní adresu, kam má posílat písemnou poštu. Ti, kteří nechtějí, aby tato adresa byla veřejně přístupná na webu, mohou zaškrtnout příslušnou

rem od oddílů k sekretariátu. Ne všechno se povedlo podle našich představ. Zájem o používání této databáze není tak veliký, jak jsme očekáva-

volbu a tato adresa se nezobrazí. Sekretariát ji ovšem bude mít k dispozici. Zvláštní kapitolu tvoří e-mailové adresy. Je smutným paradoxem, že

li. Graf ukazuje aktivitu oddílů v této databázi. Pochvalu zaslouží těch 11% oddílů – znázorněny červeně – které s databází pravidelně pracují a u nichž jsme v letošním roce zaznamenali aktualizaci jejich záznamu. Následují další tři skupiny (zhruba po 10%) u nichž nějaká aktualizace proběhla naposledy v některém z předcházejících půlroků 2002 či 2001. Smutných je těch šedivých 60% oddílů, které tato databáze vůbec nezajímá a už ani nevíme kdy a zda vůbec někdy aktualizovaly svůj záznam. Každopádně na něj nesáhly více než dva roky. Bohužel to poněkud zaskřípalo i na straně našeho sekretariátu. Při předávání agendy mezi střídajícími se civilkáři došlo k tomu, že nějakou

v dnešním počítačovém světě máme jen na polovinu všech oddílů e-mailový kontakt. Pokud měříme počtem členů, kteří mohou být tímto způsobem osloveni, dostaneme číslo o trochu lepší – 69%. Nevěříme, že by se v každém oddíle nenašel alespoň jeden člověk schopný přijímat e-mailovou poštu. Chápeme, že mnozí nechtějí zveřejňovat e-maily, které jsou třeba pracovní, jen tak na Internetu. Pro všechny takové jsme každou mailovou adresu rozšířili o tři volby. První volba vám umožní předat tento e-mail jen sekretariátu a nezobrazovat ho na webu. Druhá volba slouží pro ty, kteří mají například jen vytáčené připojení přes telefonní linku a bojí se, že budou muset dlouze a nákladně

ne „voják se stará, voják má“, praví jedno pořekadlo. Ti kteří chtěli rozdělení prostředků ovlivnit, ti tak učinili, většina ostatních dál sedí v hospodách a u půllitrů nadává na panující poměry.

ONLINE DATABÁZE ODDÍLŮ NA SERVERU ČHS

stahovat dlouhé soubory. Pouze tomu, kdo zaškrtne tuto volbu, pošle sekretariát třeba bulletin nebo jinou datově objemnou přílohu. Třetí volba slouží pro ty, kteří by měli zájem být zařazeni do systému pravidelných e-mailových informací. Kdo zaškrtne tuto volbu, bude dostávat ze sekretariátu pravidelné info z dění ČHS. Kdo se takto přihlásí, bude dostávat e-maily nevyžádaně, nepravidelně, ale nemusí se obávat, že by mu byly doručeny nějaké velesoubory. Těšíme se tedy, že s námi začnete více spolupracovat i elektronicky.

Všechny ostatní smluvní podmínky zůstávají nezměněny. Znovu připomínáme všem pojištěným, že mají povinnost hlásit pojistnou událost do 5 dnů společnosti Coris (kontakty jsou uvedené na kartičce pojištěnce). Pokud tak neučiníte, může se stát, že pojišťovna odmítne vzniklé náklady hradit. Dále pak také připomínáme povinnost hlásit každý úraz sekretariátu ČHS. Podrobnější informace o pojistných podmínkách najdete na http://www.horosvaz.cz/servis/ view.phtml?id=428.

ZMĚNY VE SLOŽENÍ ODBORNÝCH KOMISÍ ČHS NOVÉ MOŽNOSTI POJIŠTĚNÍ LÉČEBNÝCH VÝLOH V ZAHRANIČÍ PRO ČLENY ČHS

Výkonný výbor ČHS na svém zasedání 26. 4. schválil následující změny.

Dne 17. 3. 2003 podepsali Ing. Jiří Novák (předseda ČHS), Mgr. Jiří Číhař (vedoucí oddělení cestovního pojištění Pojišťovny CS) a Mgr. Oldřich Novotný (jednatel společnosti Garancie) dodatek ke smlouvě o pojištění léčebných výloh v zahraničí mezi ČHS a Pojišťovnou CS. Podle tohoto dodatku bude pojišťovna hradit náklady na záchranou akci nejen v případě ohrožení života horolezce, jako tomu bylo dosud, ale také při převozu spolulezce za předpokladu, že by zůstal osamocen a charakter cesty by zároveň neumožňoval jeho bezpečný návrat. To se ovšem týká pouze spolulezce, který má sjednané pojištění v rámci této pojistné smlouvy. Dále je možné od tohoto data uzavírat dva druhy pojištění léčebných výloh v zahraničí. Kromě již fungujícího pojištění typu standard, je nyní možné uzavírat také pojištění typu nadstandard, u kterého se kumulovaný limit na jednu pojistnou událost zvedá z 500.000 Kč na 700.000 Kč a limit na záchrannou akci včetně případného použití vrtulníku ze 100.000 Kč na 300.000 Kč. Cena za pojištění typu nadstandard je stanovena na 1.220 Kč (standard je za 890 Kč).

Předsedou Bezpečnostní komise, která byla v uplynulém období bez statutárního předsedy a dočasně ji vedl Zdeněk Teplý, se stává Vladimír Těšitel. První úkol, který by tato komise s novou hlavou měla řešit, je popis standardů pro osazování jištění do různých typů hornin. Další změna nastává v Metodické komisi. Předsednické žezlo po Zdeňkovi Teplém převzal Dušan Stuchlík. Zdeněk za sebou nechal obrovský kus práce, za kterou mu patří velký dík. Byl to on, kdo doslova z prachu vyzvedl a znovu oživil proces vzdělávání cvičitelů či instruktorů a nastartoval proces sjednocení systému školení se standardy U.I.A.A. Zdeněk bude nadále pracovat jako lektor. Vzniká nová Komise alpinismu, která v sobě spojí činnosti Komise výkonostní a expediční a Komise žen. Jejím předsedou se stává Martin Otta. Bývalý předseda Komise výkonostní a expediční Standa Šilhán – bude v rámci nové komise nadále působit jako vedoucí relizačního týmu pro reprezentaci. Také jemu patří dík za práci v čele komise. Martin Mellan, VV ČHS kresba: Adéla Kándlová

ČHS, Atletická 100/2, pošt. schránka 40, 160 17 Praha 6 – Strahov tel./fax: 220 513 697, tel.: 233 017 347 e-mail: [email protected] http://www.horosvaz.cz

wattova patička

Bouldermatky Bouldermatka je podložka, která má za úkol zajistit pokud možno „šťastné shledání se zemí“ neboli ztlumit dopad lezce při odskoku nebo nekontrolovaném pádu. Několik základních informací o bouldermatkách: Skládá se většinou z obalu, výplně a popruhu na přenášení, který umožňuje nosit bouldermatku na zádech, přes rameno nebo oboje. Obal je vyráběn z otěru a voděvzdorných tkanin. Dále se sklá-

dá z výplně, která je nejdůležitější částí podložky. Je téměř vždy sendvičové konstrukce složená ze dvou nebo více vrstev pěn. Kombinují se pěny tvrdší (doskokové) s uzavřenými buňkami a měkčí (pružnější) pěny s otevřenými buňkami pro utlumení nárazu.

Tloušťka jednotlivých vrstev určuje celkovou tloušťku bouldermatky a kvalitu náplně. Dnes je nejpoužívanější tloušťka 8 cm,

ale k vidění jsou i 10–12 cm „tlusťoši“. Podložka může být plošně tvořena jedním dílem nebo je rozdělena na 2 i 3 díly pro lepší transport a skladování. K dispozici je dnes spousta rozměrových variant, ale nejpoužívanější jsou bouldermatky s rozměry 90–100 x 120–130 cm. Není však problém s pořízením „obrů“ s mírami až 100 až 115 x 150–180 cm!

Rady pro výběr bouldermatky

z rozměry – vyberte si podložku, která je pro vás nejlépe použitelná na lezení, ale i do auta a ležení (plošná velikost, tloušťka, konstrukce jednodílná, dvoudílná atd.) z tvrdost (kvalita náplně) – kvalitu náplně nejlépe posoudíte na bouldermatce rozložené na zemi (nebojte se na ní zaskákat, dobré je vložit nějaký tvrdší předmět pod podložku a otestovat ji), nestačí jen zmáčknout bouldermatku rukou na okraji (jak to dělá většina)! z zvažte, jaké typy boulderů převážně lezete nebo polezete (tvrdé bouldermatky jsou dobré pro odskoky z větších výšek!) Nejlepší je asi zlatá střední cesta, tj. podložka, která má tvrdší doskokovou stranu, ale pro „měkčí dopady“ se dá otočit (pozor při padání na otočenou bouldermatku – je lepší odepnout popruhy). Žádná bouldermatka vám nezaručí 100% bezpečný dopad, a proto spoléhejte hlavně na sebe a dobré chytače! Za poskytnuté odborné rady děkuji klukům z www.pad.cz. Nápady a připomínky můžete zasílat na [email protected]. Bouldering je nebezpečný. Můžete se vážně zranit nebo zabít. Nenesu žádnou zodpovědnost za případná zranění či způsobené škody. Více podrobností v příbalovém letáku. Případné nežádoucí účinky konzultujte s vaším lékárníkem. Nakupujte u odborníků.

34

kýbl

Dojná kráva V posledních letech probíhalo školení instruktorů Českého horolezeckého svazu pod vedením Zdenka Teplého. Nechci mu ubírat zásluhy o jejich dlouhodobou výchovu a i to, že se postaral o cenově výhodné materiální vybavení, jako např. goretexové a windstopperové bundy, spacáky, batohy, lezečky apod. Sám jsem absolvoval doškolení instruktorů na Blatinách před třemi roky a docela mě mrzelo, že se tam snažili někteří získat průkazy instruktorů aniž by měli průkaz ČHS. Až na můj zásah u Zdenka a delegování odpovědnosti za kontrolu průkazů na mě, odcházeli jednotlivci bez průkazů instruktorů se slovy: „…Na co potřebuji mít průkaz ČHS, mně stačí instruktorský!“ Z toho vyplývalo: Nechci platit příspěvky do ČHS, ale chci mít průkaz na to, abych mohl školit nové členy oddílu, nebo (snad?) mít doklad pro cestovní kancelář, že jsem absolvoval školení, jež dosvědčuje, že mám zkušenosti, které jsou zárukou schopností a možného uplatnění při vodění klientů po horách, i když na průkazu je napsáno něco jiného? Školení nových instruktorů v loňském roce však podle absolventů kurzu bylo zbytečně natahované a i některé přednášky šly na úroveň střední školy – konkrétně mám na mysli oblast geologie. Proč školit jeden a půl roku? To opravdu nový adept potřebuje? Já myslím, že ne. Svaz by měl stanovit určité podmínky a myslím, že hlavně zkušenostní, znalostní a věkové, které nepřipustí na školení někoho, kdo není zárukou kvalitního absolventa již po krátkodobém školení. To by mělo probíhat v Alpách, aby ČHS splňoval akreditaci UIAA. Důležitou úlohu při výběru a výchově nového instruktora by měl sehrát především oddíl! Myslím si, že adept by si měl taktéž nastudovat vědomosti ze skript, která zpracuje a vydá Český horolezecký svaz – stačí jedna disketa pro každý oddíl a ten ať si zajistí jejich rozmnožení, když by to bylo pro svaz finančně velmi nákladné. Pokud je mi známo, poslední skripta, vydaná metodickou komisí, vyšla v roce 1987, a to už je 16 let! Možná, že někoho napadne velká časová náročnost zpracování jednotlivých témat. Myslím si však, že stačí vzít několik málo čísel časopisu Montana a Montana Plus a v podstatě zde najdeme vše potřebné. MUDr. Ivan Rotman doplní zdravovědu, něco se může použít z již existující literatury a skripta jsou hotová. V případě řešení nějakých problémů se snad dá využít i možnost zpracování problematiky studenty Fakulty tělesné vý-

chovy a sportu v Praze a Olomouci nebo Fakulty sportovních studií v Brně v rámci diplomových prací. S tímto názorem jsem jel i na Valnou hromadu ČHS, která proběhla 8. března v Praze na Strahově. Svůj příspěvek jsem předal ve výše uvedeném obsahu i do diskuse. Jenže to jsem ještě netušil, že do výkonného výboru se Zdeněk Teplý nedostane. Snad mu někteří – nebo možná většina – už nechtěli trpět jeho styl řízení metodické komise a systém školení nových instruktorů? V průběhu diskuse vystoupil ještě dr. Hein s tím, že připravuje vydání právní odpovědnosti instruktora a zajímalo by ho, jaký zájem by asi oddíly měly. Při ceně 300 Kč však přítomní zástupci nějak nechtěli reagovat a tak jsem vyslovil svůj názor: „Pane doktore, zpracujte už právní odpovědnost (po pěti letech od mého požadavku na Valné hromadě ČHS v roce 1998!) a v datové podobě svaz dokument rozešle oddílům a ty si opět zajistí rozmnožení!“ To však bylo jako píchnutí do vosího hnízda. Odpovědí mi bylo něco jako proč bych měl zpracovávat právní odpovědnost zadarmo, vždyť to dělám pro svaz! Tak ať ti to svaz, pane doktore, zaplatí! Jirka Novák, jako šikovný a zběhlý diplomat, se snažil situaci uklidnit a přislíbil možné přispění (finanční, materiální či lidské?) svazu. Ale Jirko, co to tady zkoušíš, vždyť to by měla být samozřejmost, že situaci vyřeší svaz a ve formě jednoho výtisku, možná jako součást informačního bulletinu, to rozešle. A co nám pan doktor chce vlastně říci? Snad má v úmyslu v knize za 300 Kč citovat zákony? To nás však ale vůbec nezajímá! Nás zajímá to, jak může být postižen instruktor, když něco zmastí. A může být? Ano, může, ať už je jeho pochybení vědomé či nevědomé. Ale to už dávno víme – situaci jsme si sami u právníků zjistili, zatímco ty jsi, dr. Heine, zpracovával zákon o trestu smrti a nemohl jsi pro časové zaneprázdnění právní odpovědnost instruktorů udělat – jak jsi jednou na valné hromadě svazu tvrdil. Takže opět nic nového pod sluncem – to si tady chce jen zase někdo dělat z oddílů dojnou krávu! Na závěr valné hromady jsem ještě stihl prohodit pár slov s Dušanem Stuchlíkem, novým členem výkonného výboru, kterému jsem sdělil svůj nesouhlas s natahováním školení a jeho zbytečným časovým a finančním zatížením, jak pro svaz, tak i pro účastníky. Odpověděl mi, že chce něco (nebo možná vše?) v metodické práci změnit a myslím si, že jsme se celkem shodli. Deset nových adeptů na školení instruktorů z našeho oddílu (jsme jeden z největších oddílů v republice a metodický sbor začíná stárnout a je nutné jej obnovit) obdrželo v posled-

ním březnovém týdnu přihlášku na školení instruktorů v letošním roce. Jaké však bylo mé překvapení, když mi jako předsedovi oddílu začali vracet nevyplněné přihlášky, že jako za těchto podmínek se školení nezúčastní. Prostudoval jsem si papíry a nevěřil vlastním očím. Jinak se to taky nazývá „Jiříkovo vidění“… Neskutečné množství soustředění a zároveň neskutečné ceny. Pro instruktory do hor prodloužený jarní teoretický víkend na Blatinách za 1.140 Kč, lékařský víkend tamtéž za 820 Kč, čtyřdenní červencové soustředění na Rudolfshütte za 5.700 Kč, týdenní zářijové soustředění na Slezanu v Tatrách za 4.000 Kč a další týdenní soustředění v zimě za později upřesněnou cenu – myslím, že můžeme předpokládat opět 4.000 Kč. Takže suma sumarum 15.660 Kč bez dopravy. A s dopravou? Tak asi něco okolo „dvacky“. A kdo to z našich vysokoškolských studentů dá? Hádejte, stejně neuhodnete – prostě jeden a toho stejně ještě ukecal Zoban! Tak mi to nedalo a na svaz jsem zavolal, abych se dozvěděl cože to ta cena obsahuje. Podle sdělení paní Ottové z pátku dne 28.3. např. cena 4.000 Kč za Slezan obnáší následující: Ubytování účastníka, příspěvek na ubytování lektorů – tedy těch, kteří budou na Slezanu přednášet, plat lektorů – tedy odměna (přece to nebudou dělat zadarmo!), polopenze účastníka a lektorů, cenové navýšení na kopírování materiálů. Tedy budoucí instruktoři pro výchovu nových členů ČHS zaplatí i pobyt, dopravu a ještě plat těm, kteří je budou na Slezanu školit. Na mou připomínku, že částka je docela velká, mi paní Ottová poradila: „Oddíly mají budoucím instruktorům na školení přispět!“ Ale to náš oddíl už udělal a slíbil menší finanční pomoc. Jestliže bychom přispěli každému z deseti účastníků polovinou předpokládané sumy, dostali bychom se na částku 100.000 Kč (kde na to však máme vzít, když žádné dotace ze svazu nedostáváme, naopak každoročně nacpeme do svazu několik desítek tisíc na příspěvcích?!). Paní Ottová mně však znovu poradila: „Vždyť máte oddílové příspěvky!“ Takže každý člen oddílu tedy vlastně bude zvýšenou (mimořádnou?) částkou přispívat na školení instruktora, který pak ve svém volném čase bude vychovávat v rámci horoškoly nové členy oddílu a tedy ČHS, a svaz pak od něj dostane každoročně příjemné příspěvky? Přitom, jak si můžeme přečíst ve vyhodnocení hospodaření svazu, převedla se na rok 2003 částka 480.000 Kč, která se nevyčerpala v roce 2002. Proč by ji tedy svaz nemohl využít pro školení nových instruktorů? Dále je zarážející, že ve vyúčtování roku 2002 je uvedeno přijatých 62.000 Kč za školení

instruktorů. Jestli tomu dobře rozumím, svaz ještě na školení vydělává a opět si dělá z oddílů dojnou krávu. No to je tedy bomba. Místo toho, aby se svaz na školení finančně podílel, tak z toho má ještě pěkný kšeft! Na závěr pár vět od těch, kteří se školení měli zúčastnit, ale nakonec to vzdali: „Raději pojedu za 25.000 Kč na Pamír a ať mi svaz políbí… Nemyslím si, že by tak mělo školení probíhat. Dělám to o své vlastní vůli a zadarmo. V případě, že budu vodit klienty po horách, tak souhlasím s tím, že si to zaplatím, ale takhle z toho žádný finanční efekt nemám a ještě tomu musím obětovat svoje peníze a osobní volno, o které ošidím svoji rodinu, a to opravdu nemusím!“ Bohuslav Vlček předseda HO Lokomotiva Brno

Měl jsem nemorál Onehdy jsem měl nemorál. Kde se vzal, tu se vzal. Ne panický, takový plíživý, nenápadný, ale celkem intenzivní a držel se jako klíště. Někdo by okem nemrkl, já jsem měl prostě nemorál, nebo strach? Možná. Ne, ne, morál zdaleka nesouvisí jen se strachem. Je v tom ještě vědět, jak daleko můžu a spoustu dalších věcí, které se dají celkem lehce vycítit, hůř popsat a je zhola nemožné je vysvětlovat. Snad to souvisí s nepřenositelností zkušeností. Proto je tak těžké poučit se z chyb druhých a ještě těžší si to uvědomit včas – to by byla výhra půl života. Prostě jednou zažít je o něčem jiném, než o tom žvanit (jak to tady dělám já). Tu míru nemorálu mívá každý jinou a ta hranice se s každým zážitkem posouvá, ale co je stejné, je osobní pocit z jeho překonání. Ono jde ještě o to, jestli se o něho máme s kým podělit. A i když má parťák stejné, možná ještě horší stavy (nebo právě proto), to napětí se jaksi rozdělí a dělá pak jaksepatří silná pouta. Stará pravda je, že není až tak důležité, kam se jde, spíš s kým se tam jde. Horší je strach z času, z času plynoucího a intenzivně neprožitého, který se stává nenávratně ztraceným. Proto je snad dobré být krapet závislým na svém strachu nebo spíš na jeho překonávání. Možná nás právě on posune zase kousek dál. A to vybátí se (pokud je v únosné míře) je potom fajn a docela hřeje. Takže nehodnoťme nemorál podle míry, ale podle jeho zdolávání, protože pocit z překonávání je nepřekonatelný, řeči u piva by byly jen planým plkáním a radost z drobností „v dolině“ by nebyla vůbec. Měl jsem strach – nebo to byl nemorál? Helbig 35

mix

knihy & cd

l  Rádi bychom upozornili na některé nepřesnosti v novém průvodci Moravské skály a to v oblasti Moravského krasu.

Deset velkých stěn

Lechtaler Alpen

CD TourenDisk

Radovan Kuchař

AlpenVereinsFührer alpin

Wanderungen in den Dolomiten

Radan Kuchař, nejznámější a nejúspěšnější československý horolezec 50. a 60. let, byl prvním, komu se z „nealpského“

Tento nový titul AVF (1. vydání 2002) od mnichovského nakladatelství Bergverlag Rother obohatil jeho knihovnu novodobých populárních systematických průvodců, zpracovaných podle směrnic UIAA. Stejně jako ostatní svazky řady alpin je nový průvodce určen horským turistům a horolezcům. Popisuje všechny vrcholy oblasti, používané turistické stezky, horolezecké výstupy proveditelné bez zvláštní výbavy, nepřesahující větši-

Diskotéka populárního počítačového průvodce TourenDisk nakladatelství Bergverlag Rother (www.rother.de) je opět bohatší. Již déle očekávaný cedič Wanderungen in den Dolomiten se před

Strana 67, Kostelík – vnitřek jeskyně. Zde jsou další dvě cesty. Vedle cesty č. 26 zleva vede „Tunelářská s.r.o.“ klas. 7–. Mezi cestami č. 24 a 25 je cesta „Nikdy neříkej nikdy“ klas. 8. Strana 70, Býčí skála – cesty uvnitř jeskyně. Cesta č. 19a se jmenuje „Řetězová reakce“ klas. 6+ A3 a vede přes dva slaňovací řetězy na okraj jeskyně. Vlevo od této cesty je projekt R. Jurečky. V pravé části jsou ještě dva projekty, jeden pravděpodobně od L. Žákovského. Cesta 19c se jmenuje „Modrá je modrá“ klas. 4A3. Strana 77, Jáchymka. Cesta č. 1 není projekt, cesta je dokončená. Jmenuje se „Tajemný projekt“ klas. 6–. Cesta č. 14 má klas. 5+ A2. Doufáme, že nepřesností není více i v jiných oblastech. Byla by to škoda, protože nový, ale úplný průvodce už byl potřebný. P. Říha l  Vítězem druhého závodu českého poháru v boulderingu – Boulder série – se v Brně stal Slovák Peter Doležaj. Tomáš Mrázek skončil druhý a na Radovana Součka (postupoval z prvního místa) zbylo místo třetí. Mezi ženami kralovala Věra Kotasová, před Simonou Ulmonovou a Silvou Nagyovou. Vzhledem k tomu, že se v místě závodů pohyboval i Honza Mynář, můžete se v příštím čísle těšit na podrobnější reportáž s (doufejme) pěknými fotografiemi.

Československa podařilo přelézt vyhlášené alpské stěny jako jsou severní stěna Eigeru a Matterhornu, západní stěna Petit Dru či Walkerův pilíř na Grandess Jorasses. Také jeho prvovýstupy na Kavkaze byly výjimečné a ve své době představovaly milníky. Svou roli sehrál i v tehdy začínajícím československém výškovém horolezectví, jako člen I. československé expedice do Hindúkuše podnikl prvovýstupy na šestitisícové vrcholy Uparisina a Koh-e-Herad. Všechny své zážitky z nejtěžších výstupů přenesl neopakovatelným způsobem na papír a tak se jeho kniha Deset velkých stěn stala doslova kultovní záležitostí, která po svém vydání v roce 1963 ovlivnila v Československu nejednoho horolezce. Téměř povinná součást knihovny každého milovníka hor byla v antikvariátech do dnešních dní jednou z nejvyhledávanějších knih. Radovan Kuchař, Deset velkých stěn Formát 20,5 x 12,5 cm, 300 stran, 16 fotografických příloh, pevná vazba s přebalem. Vydala Altituda v r. 2003 Doporučená cena: 250 Kč

CHORVATSKO – Paklenica Výborné podmínky pro horolezectví v kaňonu Velká Paklenica Nabízíme pronájem chatek pro 2–5 osob v kempu Marin v obci Seline Chatky jsou vybaveny kuchyňským koutem, sociální zařízení společné. Červenec – srpen Září

2lůžková chatka 8.900,8.200,-

3lůžková chatka 9.900,9.200,-

4–5lůžková chatka 10.900,10.200,-

Cena zahrnuje: pronájem chatky na týden, pobytové poplatky, parkovné Cena nezahrnuje: stravování, pojištění Organizujeme i pobyty s dopravou. CK Bond Tour Roháčova 92 130 00 Praha 3 tel./fax 271775691, mobil 604280613 e-mail: [email protected], www.bondtour.cz Provozní doba po-pá 11-18 hod.

36

nou obtížnost II. Zahrnuty jsou však i výstupy stupně III, spíše výjimečně i IV (klasifikace UIAA). Málo hodnotné a nepoužívané cesty byly zcela vypuštěny (ale dokumentace o nich i podrobnější informace o všech známých vrcholech jsou k dispozici v elektronické formě v nakladatelství Rother). LECHTALER ALPEN, tyčící se mezi řekami Lech a Inn a sedly Fernpass a Flexenpass, patří ke krajinově vděčným oblastem pro horolezce i vysokohorské turisty. Mimo jiné jistě i proto, že (přestože nedaleko této oblasti pulsuje svět velkého turistického byznysu) Lechtalské Alpy z větší části zůstávají ostrovem bezlanovkového klidu, přitažlivým pro každého prchajícího před přílišnou civilizací. Lákavá oblast se nyní dočkala kvalitního zpracování od Dietera Seiberta, všestranného horolezce a osvědčeného autora průvodců, který je v Lechtalkách doma. Ve svém novém průvodci na 312 stranách, v téměř dvanácti stovkách hesel a na celé osmdesátce čb fotografií přibližuje vrcholy, sedla, cesty i dědiny oblasti. K celkové orientaci slouží přehledná barevná mapa f&b 1:200.000, rozštípnutá na přední a zadní předsádku. Průvodce většího kapesního formátu 17 x 12 cm v měkkých plastových deskách (pochopitelně jednotných pro celou „zelenou“ edici www.rother.de) stojí 22,90 Euro. Vladimír Procházka

začátkem hlavní sezóny objevil jako na zavolanou pro všechny obdivovatele divoce rozeklané krásy Dolomit. Stejně jako pár předchůdců novější generace je to multimediální „samochodný“ TourenDisk s integrovaným prohlížečem, k jehož provozu již není nutný základní program. Ten však přece jen umí více než prohlížeč a tak se k plnohodnotnému využití stejně doporučuje. Jednotlivé datové TourenDisky jsou po 24,90 Euro (v novém „samochodném“ provedení i starší, v Montaně již dříve představené tituly), nadstavbový Basisprogramm v.2.0 stojí 44,90 Euro. Nenechme se mýlit poněkud zavádějícím slovem „Wanderungen“ v názvu. Na CD totiž najdeme nejen vycházkové túry, ale také náročné via ferraty a dokonce něco pravých horolezeckých výstupů a několikadenních přechodů. Franz Hauleitner, znalec a autor mnoha dolomitských průvodců, nám jich nachystal celou stovku ze všech oblastí Dolomit, včetně těch méně navštěvovaných. U všech túr najdeme detailní popisy, výřezy z barevných map 1:50.000 se zakreslenými trasami, jejich výškové profily, barevné fotografie a částečně také ozvučené obrazové série. Za pomoci nového cédéčka si mohou naplánovat výlet – nebo se naň „jen tak“ namlsávat – nadupaní bouchači i ti poněkud již dýchaviční či mírně belhaví. Pro horo&lezce se nové cédé jeví jako zajímavé a užitečné zejména v tandemu s TourenDisk Felsparadies Dolomiten (viz M 3/97, nebo lépe 2. rozšířené vydání s podtitulem 107x Klettergenuss III–VII z roku 2001). V edici TourenDisk mají letos ještě vyjít CD Walliser Wanderberge a Wiener Wanderberge. Vladimír Procházka

Pro nadcházející letní sezónu jsme připravili rozšířenou řadu vybavení pro VHT, která by neměla uniknout pozornosti všech horalů\-ek\-čat.

FREERIDE

ré další informace, nejen o těchto výrobcích, najdete na našich webových stránkách www.raveltik.cz.

Lana do hor

CLASSIC

Cepíny CLASSIC, LIGHT a Super LIGHT prošly pouze menšími, většinou designovými změnami. Naprostou novinkou je ale cepín FREERIDE – lehký, krátký a slušivý cepín, který je svou konstrukcí určen především pro skialpinisty a snowboardisty, je však vhodný i pro turistiku v náročném horském terénu. Cepíny jsou vyráběny v různých délkách. CLASSIC 10 R

Na základě úprav upínacího systému stoupacích želez CLASSIC 10 vznikla nová stoupací železa CLASSIC 10 R s rychloupínací patou, která rozšiřuje možnosti uchycení na vhodnou obuv. Nové CLASSIC 10 i CLASSIC 10 R jsou snadno nastavitelné bez použití klíčů pomocí blokovacího plechu pro velikosti 36 až 46. Všechny výrobky jsou vyrobeny z velmi kvalitních materiálů – Cr– Mo válcované oceli a duralové slitiny 7075 T6. Technické podrobnosti a veške-

Do redakce jsme dostali dva dotazy, adresované Chroustovi: 1. V příloze metodické komise ČHS ke druhému vydání 1. dílu PitKnihy (1999) uvádíš, že pro lezení v horách se Ti jako nejvýhodnější varianta jeví použití „dvojčátek“. Mám ale dojem, že v poslední době hlavně zástupci výrobců prosazují použití „půlek“ hlavně kvůli značnému snížení tření, počtu zachycených pádů a možnosti využití jednoho pramene pro jištění TR, respektive možnosti postupu dvou druholezců zároveň. 2. Zvažuji nákup jistítka do hor – kvůli velkému kroucení a horšímu průchodu dvojice lan jsem upustil od možnosti použití HMS karabiny (i když je při správném použití naprosto bezpečná, o tom nepochybuji) a rozhoduji se tak mezi klasickým kýblem, Reversem a jistítkem Tre Sirius. Jako nejlepší varianta se mi jeví Reverso, mohl bys mě ale přesto odkázat na nějaký test, který, třeba v minulosti provedla Bezpečnostní sekce Alpenvereinu nebo někdo jiný? Nebo prostě jen uvést vlastní názor na zmíněné hračičky. Mockrát děkuji za ochotu, s pozdravem David Chovanec, Jeseník A co na to Chroust? „Dík za otázky, odpovídám zatím jen na první, neb mi trochu zmokla tykadla a vzhledem k roční době odletuji v dál. K jistítkům se dostaneme příště.“ Kam jde vývoj Možnosti použití lan na ten či onen způsob je jedna věc, prosazování komerčních zájmů druhá. Nezdá se ale, že by existoval nějaký programový ústup od „dvojčat“. Spí-

še asi jde o to, jak jsou v různých koutech světa horolezci poučení, na co jsou zvyklí – a co se tudíž prodává… „Dvojčata“ mají bezpochyb nejsilnější pozici v domovských oblastech a sférách vlivu Pita Schuberta a německého Alpenvereinu (DAV) díky jeho výrazné osvětové činnosti na tomto poli. Z logiky věci by vývoj spíše měl směřovat – a viditelně také směřuje – k lanům, atestovaným ve dvou kategoriích, použitelným jako „půlky“ i jako „dvojčata“. A pokud taková „obojetná“ lana zatím neexistují, patrně se jich dočkáme velmi brzy. Tak například náš LANEX certifikaci jednoho typu lana v kategorii „polovičních lan“ a zároveň v kategorii „dvojitých lan“ („dvojčat“) chystá. Podle amerického Climbingu lana „pod obojí“ na trhu již jsou. V tabulkách jeho loňského zvláštního vydání GEAR GUIDE 2002 firma PMI (Pigeon Mountain Industries) představila lano Verglas s těmito parametry: průměr 8,1 mm, váha 41 g/m, 8 pádů jako „půlka“ a 12 jako „dvojče“, rázová síla 580 daN jako „půlka“ a 840 daN jako „dvojče“. A pokud se nejedná o překlep v čerstvém GEAR GUIDE 2003, je tu další „obojetný špagátek“ – Mammut/Metolius Twillight. Podle nedávného sdělení našeho Mammuta Šťávy však zatím „obojživelníka“ nenabízí – je možné, že se to zatím týká jen amerického trhu(?). Uvidíme… Těsně před uzávěrkou přišel od starých přátel z Gentiany, klasického a výhradního dovozce lan Edelweiss, výroční katalog k 50 letům této značky – ano 1953–2003! A v tomto katalogu najdeme hned dvě lana, certifikovaná „pod obojí“ jako „půlky“ i „dvojčata“: Calanques 8,5 a Dynamic 8,3 (čísla značí průměr v mm – škoda, že katalogové údaje uvádějí jen parametry normových zkoušek v kate-

původně certifikovaná v kategorii „dvojčat“. Technologický pokrok posledních let k tomu vytváří všechny předpoklady (vždyť i jednoduchá lana – alespoň ta některá – jsou dnes výrazně tenčí a lehčí než před lety!). Nyní trochu opakování (prý je to matka moudrosti): Lze použít lana „půlky“ jako „dvojčata“? Obráceně („dvojčata“ používat jako „půlky“ se střídavým cvakáním postupového jištění) se to dělat nemá. A BACHA, JEDINÝ PRAMEN „DVOJČETE“ NA ZPŮSOB JEDNIČKY NIKDY! Nejoptimálnější je používat lano právě k takové technice, pro kterou je konstruováno, zkoušeno a předurčeno zařazením do kategorie. „Půlky“ ovšem na způsob „dvojčat“ používat lze. Ostatně lanová technika „dvojčat“ se začala praktikovat právě s „půlkami“ (když speciální lana „dvojčata“ ještě neexistovala). Pak se ukázalo, že „půlky“ jsou na tento způsob zbytečně předimenzované – a Edelrid přišel s tenkými „dvojčaty“ ještě před vznikem zvláštní kategorie v normě. Při použití polovičních lan jako „dvojčat“ bude zachycení pádu o něco tvrdší než při použití speciálních lan „dvojčat“, ale asi nehrozí zvýšení rázové síly nad normou povolenou mez, říkali jsme si kdysi. Výsledky pádových zkoušek podle normy EN 892 v partnerské zkušebně BK ČHS to potvrdily. Na pádostroji byla lana zkoušena jako poloviční v jediném pramenu s 55kg závažím, jako „dvojčata“ ve dvou pramenech s 80kg závažím. Uvedené hodnoty platí pouze pro anonymní vzorky konkrétních lan A a B, nelze je zobecňovat, ale pro představu stačí. Vzorek A má certifikát „poloviční lano“ a vzorek B atest „dvojité lano“. Porovnání rázové síly v tabulce:

Vzorek

Průměr

Certifikovaný jako lano

A 

8,5 mm

poloviční

520 daN

995 daN

B 

8,0 mm

dvojité „dvojče“

–––0–––

815 daN

gorii „půlek“, a to že, obstojí i jako „dvojčata“ je „pouze“ deklarováno). Porovnáme-li současná tenká „dvojčata“ s výše uvedenými lany „pod obojí“ je zjevné, že „obojživelníci“ se zatím rekrutují z kategorie „půlek“. Vývoj však zcela logicky musí dospět k tomu, že jako „obojetníci“ budou atestována i tenčí lana

Zkoušený jako lano poloviční „dvojče“

Rázová síla zůstává pod normou EN 892 povoleným limitem 1.200 daN. Použití páru polovičních lan na způsob dvojčat je tedy možné bez rizika poškození zdraví! Proč právě „dvojčata“? Proč ne „půlky“? „Dvojčata“ představují nejlehčí alternativu lana „jedničky“, které se 37

matroš

Raveltik (nejen) pro turisty

obvykle používá v horských terénech lezených nejpočetnější skupinou horolezců. Dvě „půlky“ jsou pro nasazení na cestách bez nutnosti střídavého zapínání lana zbytečně těžké. Nejvíce průšvihů bývalo na středně těžké, vesměs „položené“ klasice s množstvím hran. A tam „dvojčata“ poměrem vysoká bezpečnost : nízká váha jednoznačně excelují. Lze použít jediný pramen dvojčat? Při „normálním“ jištění prvolezce (ve skále i kolmém ledu), je použití jediného pramene dvojčete zapovězeno. Ale za pochodu po údolním ledovci či při skialpinismu to lze připustit. A nejen to, takováto hubená „lanka“ dokonce k navazování při pobytu v horách bývají doporučována. Podporuje to i série pokusů, provedených ing. Radkem Fáborským v srpnu 2000 v téže zkušebně a s týmž typem 8mm dvojitého lana – „dvojčete“ B. Účelem těchto zkoušek bylo porovnání chování téhož lana ve 4 různých režimech (body 1. 2. 3. 4.). Zápis jako „12/13/12“ značí výsledky 3 sérií pádů, f je pádový faktor, Fr rázová síla. 1. Zkoušeno ve dvou pramenech se závažím 80 kg; f = 1,75; dle normy pro dvojitá lana EN 892. Počet pádů 12/13/12, Fr = 815 daN. 2. Zkoušeno v jednom pramenu se závažím 80 kg; f = 1,75; zkouška není dle normy. Počet pádů 1/1/1, Fr = 740 daN. 3. Zkoušeno v jednom pramenu se závažím 80 kg; f = 1,0; zkouška není dle normy. Počet pádů 8/9/8, Fr = 460 daN. 4. Zkoušeno v jednom pramenu se závažím 55 kg; f = 1,75; dle normy pro poloviční lana EN 892. Počet pádů 5/5/6, Fr = 530 daN. Výsledky testů ukazují, že použití kvalitního „dvojčete“ najednoducho může mít smysl. V případě pádu je velmi pravděpodobné, že zachrání život. Žádný výrobce však za to nemůže ručit, neboť takový způsob použití norma nepřipouští. Uvedené hodnoty opět platí pouze pro anonymně zkoušené konkrétní vzorky lana B a nelze je zobecňovat. Přesto jsou velmi přínosné! Nemusíme se bát střídavého cvakání jednotlivých pramenů „dvojčat“ na způsob „půlek“ při středních (natož malých) pádových faktorech případy postupového jištění kolem a nad polovinou lanové délky. Ideálem je „obojetné“ horské lano Ideální do hor je – nebo bude – lehké univerzální „obojetné“ lano, 38

certifikované ve dvou kategoriích dle normy EN 892 jako lano poloviční + jako dvojité lano „dvojče“. Podle podmínek a momentální potřeby je lze použít nadvojato k jištění prvolezce se střídavým i paralelním procvakáváním postupového jištění, najednoducho k jištění druholezců i při postupu na údolním ledovci. V Montaně více o lanech: M Plus podzim–zima 00, M 2/01, M Plus jaro–léto 01 (Lehká, tenká a pozor, tam hrubé chyby!), M 3/01, M Plus jaro–léto 02 (m.j. oprava chyb Lehká, tenká a…), M 5/02. Vladimír Procházka

Abalaky ViaMont Po delší době se zas jednou vracíme k hračkárně a potěšení každého hammerlessáka, ke vklíněncům. V Čadysově útulném obchodě Rotpunkt v Teplicích nad Metují mne zaujala bohatá nabídka čoků firmy ViaMont Jiřího Rybáka z Tábora. V jeho pestrém sortimentu nechybí snad nic, co si lze vybavit pod pojmem pasivní vklíněnce aneb passive pro a co poslouží ve škvírách od hodně tenké až po ruční spáru. Na háku to začínalo pěti malými mosaznými STOPPERY a čtyřmi duralovými MINISTOPPERY (vše s nosností 6 kN), pokračovalo šesti rozměrnějšími prohnutými HORNY (podle velikosti resp průměru lanka nosnost 10 a 15 kN) a osmičlennou sadou klasicky „rovných“ klínovitých HORN PLUS (10 a 15 kN), sedmi klínkovitými TOPY (6, 10 a 15 kN), z nichž tři největší mají sedlovité vybrání v největších stěnách (pro zaklíčování za krystaly

apod. proti bočnímu vyzvonění), dále šesti klasickýmu šestihrannými HEXY (10 a 15 kN) a před koncem věšáku bimbající se pětikusou sadou s označením VÁLEC (místo tělíska z jednoho kusu na lanku nad sebou 3 válečky s odstupňovaným průměrem, nosnosti 6 a 10 kN). A nakonec jsem si nechal to, co mne ovšem píchlo do oka ze všeho nejdřív – zobákovité pasivní camy aneb „správně česky řečeno“ ABALAKY. ABALAK VIAMONT jsem si díky ochotě výrobce mohl ošmakovat i v terrainu, a tak o něm trochu více. Kompletní sada sestává ze šesti kusů, jejichž technické údaje jsou v tabulce:

ce“ Abalaků ViaMont v bokorysu odpovídají zhruba úsekům logaritmické spirály s optimálním řídicím úhlem okolo 70o. V tomto se hodně podobají Tri-Camům – oproti nim se však ViaMonty nedají rozumně použít v „necamovací“ poloze vzhůru nohama, na způsob obyčejného stoperu, ale to už jsme u onoho věčného „něco za něco“ a dilematu „co za co“. ViaMontí Abalaky zase lze „vyštajfovat“ a často přijde k duhu i pérování lanka, což nylonovým popruhem opatřené Tri-Camy neumějí. Leckdy se hodí i to, že ViaMonty díky menší „tloušťce“ (rozměr bok–bok) padnou do mělčích, směrem do skály zaslepených hnízd.

ABALAK ViaMont číslo

Rozměr min–max mm

Tloušťka bok–bok mm

Průměr lanka mm

Udaná nosnost kN

Váha

1 2 3 4 5 6

15,5–21 20,5–26,5 21,5–33,5 29–44 37,5–55 46–65,5

18,5 18,5 21 24 27,5 31

2,4 2,4 2,8 2,8 2,8 4

6 6 10 10 10 15

22 26 36 49 72 119

Rozměry min–max jsou krajní, neznačí prakticky využitelný rozsah Abalaku (který je pochopitelně o něco menší). Přesah mezi „jedničkou“ a „dvojkou“ je minimální, ale od dvojice č. 2 a 3 výše je více než slušný a sada nemá „hluchá místa“ (nezajistitelné šířky škvír, do nichž by menší velikost Abalaku byla moc malá a větší zas už moc velká – aby tomu tak nebylo, proto ono překrývání velikostí). Rozsah je veliký, sada se hodí do spár širokých od cca 15,5 mm do cca 62 mm. Zřetelně větší rozsah než u Abalaků Kuboj je dán nejen větším počtem kusů v sadě, ale také jinou geometrií, poněkud strmější spirálou. Dosedací „kolejni-

g

Kvalitní duralová tělíska se vyznačují čistým opracováním. Pochvalu zaslouží i nebaňaté spojky lanka, nepřekážející ve zúžení pod hnízdem, k uživatelskému komfortu patří barevné rozlišení velikostí. Na druhou stranu by středním velikostem (čtyřce pětce) jistě slušelo o stupeň tlustší lanko (nosnost 15 kN místo stávajících 10). Zakládání malých velikostí (nejprťavější obzvlášť) není až tak snadné, chce to fortel. Usazení ve škvíře je jisté (i díky pružinovému efektu lanka), Abalaky sednou, cuk cuk – a pak sedí a sedí a sedí. Takže na příští zájezd (pokud to zrovna nebude na „měkkej příhrazskej“) určitě rády pojedou se mnou… Chroust

Hodnocení obtížnosti n

  návrh na nové poje tí z ř ad členů C AAI

V současné době existuje celá řada klasifikačních stupnic horolezeckých výstupů, resp. výstupů ve skalních oblastech. Přístup k hodnocení je různý především z hlediska předmětu hodnocení, např. celkové obtížnosti, nebo naopak hodnocení obtížnosti nejtěžších úseků v jednotlivých lanových délkách apod. Navíc kromě mezinárodní stupnice UIAA platí v různých zemích pro hodnocení shodné obtížnosti jiné klasifikační škály. V poslední ročence Annnuale Accademico 2001/2002 elitního „Italského akademického alpského klubu“ CAAI (Club Alpino Accademico Italiano), jehož členy jsou nejlepší italští neprofesionální horolezci, byl publikován příspěvek, věnovaný návrhu „nové stupnice hodnocení dlouhých skalních výstupů“. Autory jsou Maurizio Oviglia, Erik Svab a Nicola Tondini s tím, že dalšími spolupracovníky byli při zpracování návrhu Valerio Folco, Manlio Motto a Rolando Larcher. Chtěl bych přiblížit především vlastní návrh „nového pojetí“, který zahrnuje tři základní charakteristiky hodnocení obtížnosti: celková náročnost, technická obtížnost – zejména maximální „povinná“ a úroveň možného zajištění výstupu, resp. vybavení cesty spity. Celková náročnost výstupu Jedná se o otevřenou stupnici, která označuje celkovou náročnost výstupu včetně přístupu a sestupu. Charakteristika jednotlivých stupňů: I. stupeň Jedná se o krátkou cestou, kterou lze absolvovat v krátkém čase, je situována poblíž silnice, přístup je pohodlný. Leží na slunečné straně a sestup je zcela jednoduchý. II. stupeň Cesty různě dlouhých lanových

Zajištění cesty Hodnocení se zaměřuje na úroveň zajištění cesty, možnost pádů a případného zranění. V případě zajištění spity je kombinováno zajištění R i S. Do jisté míry je obdobou stupnice E, prezentované v Montaně 2/2003. Stupeň R1 Cesta, kterou je možno snadno, často a kvalitně zajistit. Málo obtížných úseků, krátké úseky případného pádu, a to bez rizika eventuálních následků. Stupeň R2 Středně „zajistitelná“ cesta, s místy kvalitního, ale méně častého zajištění, obtížnější úseky mezi body zajištění, riziko delšího pádu bez následků. Stupeň R3 Obtížně zajistitelná cesta s často nekvalitními a vzdálenými jisticími body, dlouhé úseky „povinné obtížnosti“, možnost pádu v nejtěžších úsecích do 8 m, s případnými pády 15–20 m bez následků.

Bergell, Placche del Lago, cesta Wassersinfonie (zajištěná spity). Obtížnost V, dobré jištění. Podle CAAI návrhu: II, S1, V

délek ve stěnách do výšky 200 m, jednoduchý přístup delší než 1 hod. chůze, jednoduchý sestup. III. stupeň Cesty delší než 300 m, náročné prostředí, výstup na téměř celý den, poměrně dlouhý nástup i delší sestup. IV. stupeň Delší cesty s převýšením přes 500 m, obtížné a náročné prostředí, min. celodenní výstup, dlouhý nástup a náročný sestup, není možné slanění podél trasy výstupu. V. stupeň Dlouhé cesty ve velkých stěnách, obvykle s bivakem během výstupu, náročné horské prostředí, dlouhý nástup a komplikovaný sestup. VI. stupeň Výstupy ve velehorském prostře-

dí vyžadující několikadenní pobyt ve stěně, složitá možnost návratu ze stěny, přístup a nástup velmi dlouhý. VII. stupeň Obdoba VI. stupně, ale při akci expedičního charakteru, která vyžaduje delší pobyt v příslušné oblasti. Technická obtížnost Klasifikace vychází z běžně používaných klasifikačních stupnic obtížnosti, s tím že klade důraz na ohodnocení „povinné“, tzn. volně vylezeným úsekem mezi dvěma místy zajištění. Při celkovém posuzování se projevují, viz i hodnocení obtížnosti vybraných cest se skicami, problémy zásadně odlišného použití různých klasifikačních stupnic UIAA, francouzské, smíšené. Z tohoto důvodu přikládám srovnávací tabulku podle časopisu Klettern.

Stupeň R4 Obtížně zajistitelná cesty a řídkým a špatným zajištěním s následnými kratšími pády, ale s možností i delších pádů s vytržením jištění do 15 až 20 m, případně s pády až do délky 40 m bez následků formou úrazu. Stupeň R5 Cesty s velmi omezenými možnostmi zajištění, dlouhé těžké úseky „povinné obtížnosti“, možnost vytržení jištění s následky delších pádů s možnými následky a případnými dlouhými pády do 40 m bez úrazu. Stupeň R6 Cesty, které není možno kvalitně zajistit, a to v dlouhých běžných úsecích, ani pro klíčová místa. Případný pád může znamenat dlouhý pád se závažným následky, eventuálně i vytržení stanoviště. Stupeň S1 Zajištění spity v úrovni obvyklé na skalních terénech, ve vzdálenosti max. 3 až 4 m, možnost krátkých pádů bez následků. Stupeň S2 Spity ve větších vzdálenostech,

úseky „povinné obtížnosti“ mezi jisticími body, pády do délky 10 m bez následků. Stupeň S3 Zajištění spity pouze místy, delší úseky s „povinnými“ obtížnostmi, úseky se spity ve vzdálenosti nad 5 m, ale s pády i dlouhými bez následků… Stupeň S4 Větší vzdálenost spitů nad 7 m,„povinná“ obtížnost mimo jisticí body, dlouhé pády do 20 m, možnost úrazu. Stupeň S5 Vzdálenost mezi spity nad 10 m, úseky „povinné“ obtížnosti s možností pádu s případným úrazem (police, terasy), nebo s dlouhými pády nad 25 m bez následků. Stupeň S6 Zajištění spity jen místy, klíčové úseky ve značné vzdálenosti od jištění, dlouhé úseky bez jištění až do 20 m, kdy pád může být smrtelný, případné pády do 40 m bez vážnějších následků. Příklady „nového“ hodnocení některých známých cest Návrh používá klasifikační poměrně oblíbenou „směs“ stupnice

UIAA ( do stupně V+) a francouzské (dále od 6a). V řadě podkladů, resp. průvodců je jednoznačně používána klasifikace UIAA (římské číslování I až např. X). Pro přehlednost přikládám srovnávací tabulku podle časopisu Klettern. Každý si tak může najít odpovídajcí srovnání mj. i ve vztahu k následujícím příkladům vybraných cest. Oblast Mont Blancu: z Pyramide du Tacul, Ottozova cesta: II, R1, 4c,

Precipizio degli Asteroidi, „Anche per oggi non si vola“: II, RS2, 6b/A1 (6a povinně)

z Aiguille du Midi, Rebuffatova cesta: II, R1, 6b, nebo 5c/A1, z Grand Capucin, Bonattiho cesta: III, R2, 7a, nebo 5c/A0, z Grand Capucin, Voyage Selon Gulliver: III, RS3, 7a/A0 (6b povinně), z Aiguille du Dru, Americká diretka: IV, R2, 6c, nebo 5c/A0, z Aiguille Noire, Jižní hřeben: IV, R1, 5c z Aiguille Noire, Nero su Bianco: IV, R3, 7b (6b+ povinně) Bergell / Masino: z Pizzo Badile, cesta „Linea bianca“ (Koller, Šilhán): IV, R3, 6a, nebo 5c/A0, z Pizzo Qualido, Qualiplaisir: III, RS2, 7b (6c povinně), – Pizzo Qualido, Galactica: III, RS3, 6c+/A1, z Precipizio degli Asteroidi, „Anche per oggi non si vola“: II, RS2, 6b/ A1 (6a povinně), Dolomity: z Marmolada, Vinatzerova cesta s Messnerovou variantou: IV, R2, 6b, nebo 5c/A0, z Marmolada, cesta Tempi moderni: IV, R2, 6c, nebo 5c/A0, – Marmolada, Specchio di Sara: IV, R4, 7b (6c povinně), z Marmolada, cesta přes Rybu (Koller, Šustr): V, R4, 7b+ (6c povinně), z Civetta, Torre Trieste, Cassinova cesta: IV, R4, 6c, nebo 5c/A1,

40

z Sass della Crusc, Mayerlův kout: III, R2, 6b, nebo 5c/A0, z Cima Scotoni, Lacedeliho cesta: III, R2, 6c, nebo 5c/A1, z Cima Scotoni, cesta Hiperscotoni: III, R3, 7a, nebo 6b/A0, z Tofana di Rozes, cesta Costantini–Ghedina: III, R2, 5c, z Cima Piccola di Lavaredo, Žlutá hrana: II, R2, 5c z Cima Grande di Lavaredo, Comiciho cesta: IV, R2, 6b, nebo 5c/ A1, z Cima Grande di Lavaredo, cesta Hasse–Brandler: IV, R2, 7a+, nebo 5c/A1, z Cima Grande di Lavaredo, Vzpomínka na C. Barbiera (bratři Coubalovi): V, R4, 7b+ (6c+ povinně), z Cima Ovest di Lavaredo, pilíř Scoiattoli: IV, R3, 7b, nebo 5c/A1, z Cima Ovest di Lavaredo, Couzyho cesta: V, R4, 8b, nebo 6a/A3, z Piz Ciavazes, Micheluzziho cesta: I, RS2, 5c, z Piz Ciavazes, Vinatzerův kout: I, R2, 6a, z Piz Ciavazes, Schubertova cesta: I, R3, 5b, Rätikon: z 5. Kirchlispitze, Galadriel: II, S2, 6c+ (6c povinně), z 7. Kirchlispitze, Dohle Jonathan: II, RS2+, 7b+ (7a povinně), z Schweizereck, Intifada: II, S2, 7a/ 7a+ (6b+ povinně) Jiří Novák

Mount Everest

y přehled československých a později českých expedic Češi na Everestu: Leopold Sulovský (1991), Josef Nežerka (1996) – kyslíkový přístroj, Vladimír Nosek, Radek Jaroš (1998), Miroslav Caban (2002). S výjimkou Nežerky všichni bez umělého kyslíku a všichni ze severu. Sulovský ale náročným Nortonovým kuloárem (2. výstup s vlastní variantou). V r. 1999 dosáhla s kyslíkovým přístrojem vrcholu (z jihu) Renata Chlumská, Češka t.č. žijící ve Švédsku. 1980 Mount Everest (8.. 848 m), podzim, I, NP, A, YU, CS (Jiří Novák), vedoucí Francesco Santon, Kumar Karki, 46 účastníků, JV hřeben, max. 8.760 m. + Lhotse (8.. 516 m), Z stěna, max. 7.800 m. 1984 Mount Everest (8.848 m), podzim, CS, vedoucí František Kele, 24 účastníků, Polská cesta, na vrcholu Z. Demján, J. Psotka, Ang Rita (NP), (15. 10.) 1987 Mount Everest (8.848 m), jaro, CS, vedoucí Ivan Gálfy, 22 účastníků, Boningtonova cesta, max. 7.900 m + JZ stěna – prvovýstup, max. 8.300 m

1991 Mount Everest (8.848 m), jaro, A, D, CS (M. Štěrbová), vedoucí Marcus Schmuck, S stěna. Mount Everest (8.848 m), jaro, I, D, CS, vedoucí Oreste Forno, 9 účastníků, S stěna – 2. výstup Nortonovým žlabem s variantou, na vrcholu L. Sulovský, B. Bonali (I), (14. 5.) 1992 Mount Everest (8.848 m), jaro, CHIL, CS, CH, R, vedoucí M. Purta, 5 účastníků, čeští účastníci M. Šmíd a Dina Štěrbová, JV hřeben, na vrcholu M. Purta (CHIL). 1994 Mount Everest, podzim, CZ, I, vedoucí J. Rakoncaj, 6 osob, S stěna, max. dosažená výška 7.200 m. 1996 Mount Everest (8.848 m), jaro, NOR, I, CZ, vedoucí J. Gangdal, 7 účastníků, klasická cesta ze severu, na vrcholu 5 účastníků a 3 výškoví nosiči ve dnech 17. a 18. 5 (též J. Nežerka) Mount Everest (8.848 m), podzim, CZ, SK, UK, vedoucí V. Suchel, 15 účastníků, klasická cesta ze severu, max. dosažená výška: 8.200 m.

1988 Mount Everest (8.848 m), podzim, F, I, CS, USA vedoucí Benoit Chamoux, 7 účastníků (též Jozef Rakoncaj), S stěna, max. 8.600 m

1998 Mount Everest (8.. 848 m), jaro, CZ, severní žebro a SV hřeben, vedoucí Zdeněk Hrubý, počet účastníků 8, na vrcholu dne 19. 5. Radek Jaroš a Vladimír Nosek (oba bez kyslíkových přístrojů).

Lhotse (8.516 m), podzim, CZ, NZ, vedoucí Ivan Fiala, 16 účastníků, Z stěna, na vrcholu J. Just, D. Becík (28. 9.) + Mount Everest (8.848 m), Boningtonova cesta, 2. výstup, na vrcholu J. Just (17. 10.)

2002 Mount Everest, jaro, mezinárodní výprava, klasická cesta ze severu, účastníci M. Caban, M. Palacký, na vrcholu Miroslav Caban dne 17. května. Jiří Novák

Masiv Everestu a Lhotse

galerie

Aiguille Noire de Peutérey (3.773 m) Pohoří: Savojské Alpy, oblast Mont Blanc Jihovýchodní stěna Převýšení: 1.100 m Aiguille Noire de Peutérey je jednou nejvýraznějších věží mohutného JV hřebene hlavního vrcholu Mont Blancu, který je často označován jako „hřeben Peutérey“. Za počátek nejnáročnější varianty hřebene, často nazývaného „Peutérey Integral“, je považován J hřeben (cesta č. 6). Po slanění do Bréche des Dames Anglaises pokračuje výstup přes Pte. Gugliermina, Aig. Blanche de Peutérey, Col de Peutérey (zde začíná „klasický“ hřeben Peutérey), Grand Pilier d‘Angle a Mont Blanc de Courmayer až na hlavní vrchol. Pro tento náročný výstup je nutno podle podmínek kalkulovat s lezeckou časovou náročností 15–25 hod. Výstup trvá obvykle 2 až 4 dny. Masiv Aiguille Noir de Peuterey je tvořen několika výšvihy s vlastním označením: T^ete des Chasseurs, Pic Gamba, Punta Bifida, Punta Welzenbach, Punta Brentel, Punta Bich a hlavní vrchol. V levé části vedou kratší cesty sportovního charakteru vybavené spity. Velkým protikladem těchto cest je poslední prvovýstup „Nero su bianco“, odpovídající svou obtížností VII+ až IX– tzv. sportovním cestám, ale s tím, že cesta není vyskobována a pro opakování je nutné kompletní vybavení vlastními jisticími prostředky. Nejpopulárnější cestou je zcela rozhodně jižní hřeben. Východisko z Rifugio Borelli (Rifugio della Noire, 2.316 m) Z Courmayeru údolím Val Veny ke campingu Peutérey, kde lze zaparkovat. Po silničce, později pěšině až ke skalnímu výšvihu. Zde začíná ferrata (nutné vybavení včetně helmy), vedoucí do údolí Conca del Gombalet. Dále snadno dojdeme k chatě (2,5 až 3 hod). Nástup k cestám: přechodem po suti, resp. sněhu a ledu ke kotli „Fauteuil des Allemands“ a dále k úpatí stěny, 1 až 1,5 hod. od chaty. Výstupové cesty (A) T^ete des Chasseurs (2.802 m) 1. Rocking chair M. Piola, P. Strapazzon, 14. 6. 1989 Obtížnost: ED–, maximální obtížnost 6b, částečné vybavení spity, k dojištění vklíněnce a friendy, délka cesty 100 m. Krásná a krátká cesta v pevné skále. 2. The last belay M. Piola, P. Strapazzon, 15. 6. 1989 Obtížnost: TD+, nejtěžší úseky 6a+ a 6a, k dojištění vklíněnce a friendy, délka cesty 120 m. Rozmanitá cesta v krásné skále, je vhodné slanit po prvních čtyřech délkách, které jsou lezecky nejzajímavější. 3. Grand design P. Cresswell, D. Hoppe, T. Penning, 1. – 2. 8. 1987 Obtížnost: TD+, úseky s maximální obtížností 6a, 42

F

G

E D

C

B

A

částečné osazení spity, k dalšímu zajištění vklíněnce a friendy, délka 150 m. Elegantní cesta vedoucí krásnými plotnami v pravé části věže. (B) Pic Gamba (3.069 m) 4. Via Gobbi A. Frattola, T. Gobbi, 2. 7. 1944 Obtížnost: D+, s úseky obtížosti V, částečné vyskobování, k dojištění smyčky, vklíněnce a friendy. Klasická, oblíbená a často lezená cesta v kvalitní hornině. 5. Third Time Lucky D. Hope, N. Mullin, Penning, 24. 7. 2002 Obtížnost: úseky britské klasifikace 6a, 5c, což odpovídá ve francouzské stupnici 7b, 6b. Vlastní jisticí prostředky smyčky, vklíněnce a friendy, varianta 180 m, 4 délky. (C) Punta Bifida Aig. Noire de Peutérey 6. Jižní hřeben K. Brendel, H.Shaller, 26. – 27. 8. 1930 Obtížnost: 2 úseky V1/VI, několik míst V, převážně IV, k jištění smyčky, vklíněnce a friendy, převýšení 1.100 m, lezecká délka 1.400 m, čas výstupu 7–10 hod. Velkolepá klasická a velmi oblíbená cesta s opti-

mální skálou a řadou krásných lezeckých úseků, v horní části jsou vhodná místa pro případný bivak. (D) Punta Welzenbach (3.355 m) 7. Cesta „Guido Rossa“ M. Bernardi, G. C. Grassi, F. Salino, 1. 8. 1980 Obtížnost: ED s úseky 6a, jištění vlastními skobami, smyčkami, vklíněnci a friendy, délka cesty 600 m. Zajímavá cesta s rozmanitými úseky v plotnách a namáhavými převisy, pěkná skála. (E) Punta Brentel (3.498 m) 8. Cesta „Manera – Meneghin“ U. Manera, I. Meneghin, 15. – 16. 8. 1981 Obtížnost: ED, místy VI, A2, k jištění vlastní jisticí prostředky – skoby, smyčky, vklíněnce a friendy, délka cesty 900 m. Náročná cesta se zajímavými úseky volného lezení v horní části. 9. Nero su bianco M. Oviglia, E. Švab, 23.– 25. 8. 2000 Obtížnost: ABO, 1 úsek IX–, řada délek VII až VIII, cesta vylezená prvovýstupci RP, k jištění vlastní skoby, smyčky, vklíněnce,friendy, lana délky 60 m, délka cesty 940 m.

Punta Brentel Punta Welzenbach slanění Pic Gamba

kuloár

Velkolepá cesty vysoké obtížnosti, prvovýstupci nebyly zanechány jistící prostředky s výjimkou stanovišť pro slanění. (F) Punta Bich (3.746 m) 10. JV stěna G. Chiara, B. Sandri, L. Perenni, M. Stenico, 7. 9. 1937 Obtížnost: ED–, úseky VI, k jištění vlastní prostředky skoby, vklíněnce, friendy, délka cesty 1.300 m. Klasická, poměrně málo opakovaná cesta, ve spodní části lámavá skála.

Obtížnost: ED, úseky VI/A3, vlastní jisticí prostředky, délka výstupu 1.300 m. Zajímavá cesta rozmanitého lezeckého charakteru, ve střední části fyzicky náročná. Spodní žlab je ohrožován pádem kamení. 14. Via Luca Gabaglio T. Forsyth, T. Penning, 1998 Obtížnost: klíčový úsek 5c, řada míst 4c/5a britské stupnice, vlastní jisticí prostředky, převýšení 550 m. Cesta vedoucí na V hřeben na pravém ohraničení JV stěny.

(G) Aiguille Noire de Peutérey 11. Via Cretier A. Cretier, B. Ollietti, 3. 9. 1932 Obtížnost: D+, úseky maximální obtížnosti IV, vlastní jisticí prostředky včetně několika skob, délka cesty 1.300 m. Cesta sledující „nejjednodušší“ úseky stěny, ve spodní je trasa ohrožována pádem kamení.

15. Východní hřeben E. Allegra, H. Brocherel, L. Mussillon, 27. 7. 1902 Obtížnost: AD–, úseky obtížnosti II a III, jisticí prostředky odpovídající obtížnosti pár smyček a vklíněnců, délka cesty 1.700 m. Dlouhá klasická cesta nízké lezecké obtížnosti, místy orientačně náročná.

12. Lost to Obsession D. Hope, N. Mullin, T. Penning, 28. až 29. 7. 2002 Obtížnost: 6a britské klasifikace (6c+ francouzské stupnice), vlastní jisticí prostředky, 12 délek, převýšení 530 m od odbočení z cesty Via Cretier.

Sestup z obvykle východním hřebenem, jedná se o poměrně orientačně náročný sestup s několika úseky slanění, 4 až 6 hod. z slaněním podél jižního hřebene, což představuje řadu komplikovaných operací, nebo podél cesty Nero su bianco. Také toto slaňování je složité a delikátní a vede často přes převisy. z pokračováním hřebenem „Peutérey Integral“ až na hlavní vrchol Mont Blancu a sestup normální cestou na sever.

13. Direttissima M. Canali, T. Nardella, G. Bianchi, E. Galimberti, 7. – 9. 8. 1976

Literatura z Rivista della Montagna VIII/IX, 2001, CDA Torino z Mont–Blanc Gruppe, H. Eberlein, Bergverlag Rudolf Rother, München, 2000 z Guide Vallot, La chaine du Mont Blanc, různá vydání z G. Rebuffat, Montblanc, Die 100 Idealtouren im Montblanc–Massiv, BLV München z W. Pause, J. Winkler, Im extremen Fels, BLV München, různá vydání z High 242, January 2003 Mapy z Landeskarte der Schweiz, n. 292, Courmayer, 1:50.000 text a foto: Jiří Novák

prezentace reprezentace Za socialismu bylo členství v reprezentačním družstvu vstupenkou do končin zaslíbených a mýty (někdy i nýty) opředených jako jsou Dolomity, Chamonix, Buoux, Nepál, Frankenjura, Yosemity, Kavkaz, Ak-su a řada dalších. S pádem socialismu se jediným omezením vstupu do těchto končin staly peníze. Výjezdní doložka se vypařila s minulým režimem tak snadno a samozřejmě, že zmínka o ní zní mé generaci podobně jako slovo ruchadlo nebo cvikr generaci předcházející. V lezení nám z minulého režimu, kromě rezavějícího jištění na nikdy nerezavějících cestách, zbylo vedle Dukly, která se ovšem týká velmi úzké skupiny lezců čítající jednoho Tomáše Mrázka, reprezentační družstvo, mající moc napůl symbolickou, napůl reálnou. Tento příspěvek si vzal za úkol představit vám obecně strukturu a členy jednotlivých družstev, jakož i výhody plynoucí z členství a způsoby nominace.

Struktura Horolezecká reprezentační družstva jsou výběrovými družstvy Českého horolezeckého svazu (ČHS), do kterých by měli být jednotliví sporTomáš Mrázek

tovci vybráni z členské základny na základě svých sportovních výkonů. Vedle horolezeckých družstev je součástí výběrových družstev ČHS také nově utvořené družstvo skialpinistů, kterému se ovšem v našem textu pro nedostatek místa věnovat nebudeme. Čistě horolezecká reprezentační družstva jsou v zásadě trojího typu: družstva pro sportovní lezení (zaměřená výhradně na závody) na obtížnost (s lanem či na bouldering) a výběrové družstvo pro lezení v horách. Družstva zaměřená na sportovní lezení na obtížnost jsou dvě, rozdělená podle věku závodníků. První tvoří dospělí závodníci, druhé se skládá z juniorů a soutěžících v kategorii A (něco jako starší žáci ve fotbale) a B (mladší žáci). V každém družstvu je formálně stejný počet žen i mužů, respektive kluků a holek. Na závodech světového poháru (SP) můžou startovat maximálně čtyři závodníci z jedné země v dané kategorii a navíc ti závodníci, kteří se umístili do 10. místa v rankingu SP. Pokud existují čtyři věkové kategorie (dospělí, junioři, mládež A, mládež B) mužů i žen, teoreticky optimální počet reprezentantů ve sportovním lezení je 32. Praxe je ovšem taková, že ne v každé kategorii existují v ČR závodníci schopní konkurovat na světovém poháru, a proto není družstvo v dané kategorii plně naplněno. Reprezentační družstvo v boulderingu je teoreticky omezeno na 3 muže a 3 ženy a závodníky do 10. místa rankingu SP. Reálně je ale lidí schopných relativně kvalitních výkonů na SP míň. Reprezentační družstvo pro lezení v horách není nikterak formálně omezeno, ale jeho počet se stabilizuje kolem 15 lidí.

Nominace do družstev

Martin Fojtík

44

Ve sportovním lezení a boulderingu jsou nominační kritéria poměrně jasná. V lezení na obtížnost byly rozhodující výsledky v prvních dvou kolech Českého poháru (ČP) (Lomnice, Brno). V boulderingu se jedná o sečtení výsledků 3 kol ČP. Situace v horském lezení je po-

někud odlišná. Protože lezení nejen v horách, ale i na skalách je svou podstatou nesoutěživý sport, postrádá výběr reprezentantů také jednoznačná, formálně přesná nominační kritéria. Je těžší vylézt psychicky náročnou devítku v Dolomitech nebo v mrazu vysmýkat obrovský batoh severní stěnou Eigeru ohrožovanou pádem kamení, nebo vystoupat na kopec s vysokou nadmořskou výškou (když ani není kolikrát jasné, která převěj je nejvýš)? Takové a podobné otázky si musí klást a vyřešit lidé zodpovědní za nominaci. Na jednu stranu je zřejmé, že nelze vybrat přesně a objektivně, na druhou stranu se ale dá vymezit skupina výkonů, na kterých se drtivá většina horolezců shodne jako na „nejlepších“. Další problém nominace do družstva pro lezení v horách je, aby se „nominující kádry“ o výkonech dozvěděly. Reprezentační družstvo pro lezení v horách má na starosti Stanislav Šilhán z Jablonce n. Nisou a lze jej kontaktovat e-mailem na: [email protected]

Výhody členství v družstvech Vybraným závodníkům je zaplacena mezinárodní licence umožňující start na závodech světového a evropského poháru. Další výdaje spojené se závoděním (cestovné, ubytování, startovné) se proplácí podle průběžných výkonů na závodech a podrobné rozepisování systému dotování je nad prostorové možnosti našeho textu. Maximální možné výhry na jednotlivých mezinárodních závodech dosahují v přepočtu na koruny až několik desítek tisíc. V případě lezců v horách je situace podobná jako u nominace. Finanční podpora je dvojího typu – dotace před akcí a případná odměna za výstup roku či čestné uznání ČHS po akci na konci roku. Předem lze reálně získat podporu ve výši 0 až 15.000 Kč, odměny za výstup roku v dané kategorii se pohybují od 2.000 do 15.000 Kč (za výstup, ne na člověka). Konkrétní výše dotace závisí na rozhodnutí lidí pověřených vedením družstva.

Složení družstev Jak vypadají družstva a co mají vybraní jednotlivci za sebou? Původní záměr byl představit všechny členy reprezentace formou fotografie a stručného přehledu jejich nejlepších výkonů. Vzhledem k velkému počtu reprezentantů jsme se ale rozhodli uveřejnit fotografii u dvou „nejlepších“ mužů a žen a dvou juniorů podle výsledků posledního kvalifikačního závodu lezení na obtížnost (Brno) a po jedné fotografii v případě boulderingu, opět podle posledního kvalifikačního závodu (opět Brno). V případě horské reprezentace uveřejňujeme fotografie lezců oceněných výstupem roku ČHS v roce 2002.

Reprezentace – sportovní lezení – dospělí Reprezentační tým má na starosti S. Vomáčko

Muži

Tomáš Mrázek Rok narození: 1982 Nejlepší výsledky závodů: 2001: 1. na MS juniorů v Imstu, 1. na závodech Rock Master v Arcu (společně s Y. Hirayamou a Ch. Bindhamerem), 1. na závodech SP v Kranji a Aprice, 2002: 3x 2.místo na závodech SP (Jekatěrinburg, Imst, Aprica), 2. na závodech Rock Master v Arcu, 2. na ME v Chamonix. 2. v celkovém pořadí SP Nejlepší výstupy na skalách: Underground (Arco) 9a PP, Sanjski par Ext. (Osp) 9a PP, Kaj ti je deklica (Osp) 8b+ OS

Martin Fojtík Rok narození: 1973 Nejlepší výsledky závodů: 2003: 1. na závodě ČP v boulderingu v Třinci, 2. na závodě ČP v Brně Nejlepší výstupy na skalách: Pietra Murata (Arco) 8b+ PP, Miziny Ling (Osp) 8b+ PP

Pavel Kořan Rok narození: 1974 Nejlepší výsledky závodů: 1999: 1. na MČR, 14. na MS v Birminghamu Nejlepší výstupy na skalách: Hot Springs (Thajsko) 8c PP, Czech Open (Thajsko) 8b+/c PP, C’est la vie (Děravá skala) 8c+ PP

Petr Solanský (také v juniorském družstvu) Rok narození: 1984 Nejlepší výsledky závodů: 1994 až 2000: 6x mistr mládeže ČR, 7x vítěz Českého poháru mládeže, 2001: 2. na MS juniorů v Imstu,

2002: 1. na závodu ČP v Praze, 2. místo v závodě EP juniorů v Kranji, 2003: 1. místo v závodech ČP v Lomnici n. P. a v Brně Nejlepší výstupy na skalách: Pietra Murata (Arco) 8b+ PP, Stricnina (Erto) 8a+ Flash, Dies Iraes (Ceredo) 8b PP + více jak 10 dalších cest ve stupni 8a+ až 8b

Nejlepší výstupy na skalách: Hugo (Osp) 7c/c+ PP, Abissi (Arco) 7c PP, Shaved Beaver (Arco) 7c PP

deže (kateg. B) v Imstu, 2003: 4. v závodě ČP v Brně

Lucie Hrozová

Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2002: 7. na EP mládeže v Arcu, 8. v celkovém hodnocení EP mládeže

Ženy

Kluci

Tereza Kysilková

Jindřich Bláha

(také v juniorském družstvu) Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2001: 1. v celkovém hodnocení EP mládeže. 2002: 2. v celkovém pořadí EP mládeže, 9. na MS mládeže v Canteleu, 1. na závodech EP mládeže ve Veliko Tarnovo, Imstu a Terstu, 2003: 1. na závodě ČP v Lomnici n. P. a 2. v Brně Nejlepší výstupy na skalách: Phet Maak, (Thajsko, Ton Sai) 8a PP, Rock and roll,( Osp, Mišja Peč )7c/ c+, flash, No have (Thajsko Tyrolean Wall) 7b+ OS

Rok narození: 1989 Nejlepší výsledky závodů: 2002: 2. v celkovém hodnocení ČP mládeže Nejlepší výstupy na skalách: 8– OS ve Frankenjuře

Helena Lipenská

Světlana Kadlecová

Rok narození: 1977 Nejlepší výsledky závodů: 2002: 11. na MS v boulderingu ve Wintherthuru, 2003: 2. na závodě ČP v lezení na obtížnost v Lomnici n. P. Nejlepší výstupy na skalách: Němá barikáda (Mor. Kras) 8a PP

Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2003: 1. místo Sauna Open, 5. na závodě ČP v Lomnici n. P. Nejlepší výstupy na skalách: cesty do 6c+ OS

Soňa Hnízdilová Rok narození: 1983 Nejlepší výsledky závodů: 2002: celkově 2. v EP juniorů, 2. na závodě EP juniorů ve Veliko Tarnovo a 3. na závodě EP juniorů v Arcu 2003: 1. místo závodu ČP v Brně Nejlepší výstupy na skalách: Runo (Osp) 7b+ PP

Lucie Rajfová Rok narození: 1986 Nejlepší výsledky závodů: 2000: 2. celkově v EP mládeže, 2002: 1. v ČP v boulderingu, 5. v závodech EP mládeže v Arcu a Kranji Nejlepší výstupy na skalách: Hugo (Osp) 7c/c+ PP, Matamoros (Osp) 7c PP, Abissi (Arco) 7cRP

Reprezentace – sportovní lezení mládež a junioři Reprezentační tým má na starosti T. Kysilka

Kategorie B Holky

Sylva Rajfová Rok narození: 1989 Nejlepší výsledky závodů: 2002 1. MČR – ženy

Rok narození: 1988 Nejlepší výsledky závodů: 2002: celkově 13. v EP mládeže, 9. v závodě EP mládeže v Arcu,

Kategorie A Holky

Tereza Kysilková (viz reprezentace – ženy)

Lucie Rajfová (viz reprezentace – ženy)

Eliška Karešová Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2003: 7. v závodě ČP v Lomnici n. P., 11. v Brně

Kluci

Pavel Solanský Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2001: 1. na závodě EP mládeže v Terstu, 2002: 3. v závodě EP mládeže v Arcu, 2. v celkovém hodnocení EP mládeže, 5. na MS mládeže v Canteleu Nejlepší výstupy na skalách: Samsara (Osp) 8a PP, Gilotina (Osp) 8a PP, JSFK 7c/c+ (Osp) OS

Štěpán Stráník Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2002: celkově 2. v hodnocení EP mládeže, 1. v závodě EP mládeže v Kranji, 2. na MS mládeže v Canteleu Nejlepší výstupy na skalách: Buena Suerte (Osp) 7c PP

Jan Zbranek Rok narození: 1986 Nejlepší výsledky závodů: 2000: 3. na závodě EP mládeže (kateg. B) v Imstu, 2001: 3. na MS mlá-

Jakub Volf

Libor Hroza Rok narození: 1987 Nejlepší výsledky závodů: 2002: 9. v závodě EP mládeže Veliko Tarnovo

Pavel Kořan

Kategorie – junioři

Petr Solanský (viz reprezentace muži)

Petr Solanský

Petr Caha Rok narození: 1985 Nejlepší výsledky závodů: 2001: 2 x 2. a 1 x 1. (Otrokovice) na ČP mládeže, 2002: 1. na závodech ČP mládeže v Hořicích a 2. v Orlové Nejlepší výstupy na skalách: Smutné vzpomínky (Rozštíp. Skála) 8 RP, (Frankenjura) 8+/9– PP

Tereza Kysilková

Petra Melicharová Rok narození: 1985 Nejlepší výsledky závodů: 2000: 4. na závodech Masters Serre Chevalier, 5. na MS mládeže v Canteleu v závodě na rychlost

Soňa Hnízdilová

Lucie Rajfová

Reprezentace – bouldering Reprezentační tým má na starosti S. Vomáčko

Muži

Radovan Souček Rok narození: 1972 Podle svých slov nemá výraznější úspěchy na závodech ani ve skalách, ale přesto něco uvádíme Nejlepší výsledky závodů: 2003: 9. na Masters v Birminghamu Nejlepší výstupy na skalách: Ghettoblaster (Frankenjura) 10/ 10+, Missing Ling (Osp) 8b+

Radovan Souček

Ženy

Věra Kotasová Rok narození: 1977 Nejlepší výsledky závodů: 2000 vícekrát 5. na závodech SP v boulderingu, 2001: 3. na závodě SP v boulderingu v Birminghamu, 2002: 3. na ME v boulderingu v Chamonix, 2003: 3. na závodech Bouldering Master v Birminghamu Nejlepší výstupy na skalách: více cest v 8. stupni francouzské klasifikace, např. Hradní spára (Mor. Kras) 10– RP, Sonce v očeh (Osp)

Věra Kotasová

8a/a+ PP, Lahko noč Irena (Osp) 8b PP

Helena Lipenská (viz reprezentace v lezení na obtížnost) 45

Reprezentační družstvo pro lezení v horách Družstvo má na starosti S. Šilhán a P. Toman Družstvo je rozděleno na družstvo A (Holeček, Rinn, Lienerth, Šatava, Šťastný) a B (ostatní z níže uvedených)

Marek Holeček Rok narození: 1974 Skalky: cesty do 8a Velké stěny: Patagonie: Cerro Escudo – the dream VII 5.10 A4+

Marek Holeček

Patagonie: Cerro Centrale „Makarony porage junction“ VII 8+ A3+ Pakistán: Amin Brak Peak–„Český expres“ VII 9– /A3 Yosemity: El Cap El Nino 5.13c AF (do 5.12d OS), Wyoming Sheep Ranch 5.10 A4+ Kyrgyzstán: Pik 4810 Otíkovy mokré sny (prvovýstup) 9–/9 AF, 1 100m Alpy: Grandes Jorasses McIntyre – Colton ED3 (zima), Manitua VII+ A3+

Dušan Janák Rok narození: 1979 Skalky: Hradní spára 10– (Mor. Kras) PP, Sonce v očeh (Osp) 8a/a+ PP, Tutáč prváč (Hollental) 9–/9 PP, 5 délek, prvovýstup Mixy: Shnapp Dir Die (Kaprun) WI5 M8 PP, Kyborg (Mor. Kras) M8+ PP Dolomity: Torre Venezia – Diretissima (VI+ A2), 17 délek, 1. volné a 1. PP přelezení 9 UIAA, Tatry: Jastrabia veža: Sunset Boulevard 9–/9 a Pochýleno plotny 8 v jednom dni. Velké stěny: Kyrgyzstán: Pik 4.810 Križok, 8+/A4–, 1 200 m

Pavel Jonák Pavel Jonák

Jan Kreisinger

Tomáš Sobotka

Rok narození: 1971 Skalky: cesty do 8a+ Pískovce: Klekání 10a, Satisfakce 10b Bergell: Qualido Magic Line 9– OS Grónsko: Nalumasortog, Turkish Gerland Figs, 9 PP, 18 délek, prvovýstup Kyrgyzstán: Pik 4.810 Otíkovy mokré sny (prvovýstup) 9–/9 AF, 1.100 m

Jitka Kuhn-Gáberová Rok narození: 1970 Závody v ledu: 2002: Saas Fee SP 11. místo Skalky: Chateauvert–Le signe du taurean 7b+ flash,Piane mobylette 7b+ flash, Les Eléments. 7b OS. Pískovce: Těžká karta XIa – 4. přelez, Apollo IXb/c OS, Poslední relikvie Xb RP, Dábelská omáčka IXb OS, Tajná komnata IXc fllash, Hory: Ratikon Galadriel 8– OS

Jan Kreisinger

Václav Šatava

David Šťastný

46

Rok narození: 1966 Skalky: 1989: Supernova 10– RP (2. přelez Srbsko – Omáškův lom, in memoriam), L’Homme Programme (Buoux) 8a RP, 1990: Le Nuit du Lezard (Buoux) 8a+ RP Písek: 1983 – 1986: Saské Švýcarsko, 1 cesta 10b – Sportfest (Schremstein) 14 cest 10a – např. Dauerbrenner (Affenstein), Hypnose DickerHund (Schmilka), Hexentanz (Schmilka). Všechno klasicky AF Hory: 1986: Galerie Ganku, Stredom platne v Z části 7 RP, 1. RP 1997: Chamonix – Pt. Dru, Americ-

ká diretissima (Hemming, Robbins) 1999: Yosemity – El.Cap, Salathe Wall 5.11+ A2 2002: Patagonie – Torre Central: Riders on the Storm 9 A3, 2. přelez, 2002: Karavishin – Pik 4.810: Zlaté Písky, 8/A2, prvovýstup

Radek Lienerth Rok narození: 1978 Skalky: Súlov – Veža nad ohniskom – Hrana 1624 – 9 PP, Wales: Gogarth – Strike direckt – E6/6c Hory: Vysoké Tatry –Jastrabia veža – Sunset Boulevard – 9– RP (2002 – léto) Jastrabia veža – Jet Stream – 6+/A3– (2002 – léto) 2001: Petit Dru – Passage Cardiac – ABO/7a/A2 – jednodenní přelez Kongde Ri Nup 6.035 m – SV pilíř „Cheap Wine“– ABO/8/A2/80 led – prvovýstup 2002: Himálaj: Tengi Ragi Tau South 6.190 m – J hřeben „Like a Dhal Bhat“ – ED/7–/75 led prvovýstup

Luboš Mázl Rok narození: 1972 Závody v ledu: Pitztal MS 9. místo Skalky: Strta srca (Osp) 8a+, Le Verindel Archipel (Chateauvert) 7c+ OS, Marioneta (Osp)8b PP. Písek: Teplice – Akumulátor XIbc, Powermetal XIa, Bod zlomu XIa, Těžká karta XIa. Labák – Poslední relikvie Xb flash, Blejskání na lepší časy Xb flash, Skleněný fotbal Xc 1. RP. Ádr – Cikánský guláš Xb 1. RP. Teplice – Puta mare Xa – prvovýstup Hory: Ratikon–Sabra 8 OS 8 délek, Schatila 9 AF 8délek.

Tomáš Rinn Rok narození: 1970 Yosemite El Cap: Zennyata Mondatta VI 5.9 A5, Sea Of Dreams VI 5.9 A5 Kyrgyzstán: Ak-su valey: Pik Alex. Bloka (5.300 m ) – cesta Valiev VI 5.11c A3 Alpy: Grandes Jorasses c. McIntyre – Colton ED3 (zima), Manitua VII+ A3+ Baffin island: Mt. Asgard – Scott route VI 5.9 A1 Karakoram: Great Trango Tower (6.280 m) – More czech, less slovak route (prvovýstup) VI 5.10 A2 prvovýstup Himálaj: Mera peak – sz pilíř VII– 70°, prvovovýstup Patagonie: Cerro Escudo – The dream VII 5.10 A4+

Tomáš Sobotka Rok narození: 1977 Skály: cesty do 8a+ Labák Sicilská stěna Zbytečná smrt (prvovýstup) Xc RP

Teplice Paprika Horká linka Xb OS Prachov Život na laně XIa RP Velké stěny: Ysemity: El Cap El Nino 5.13c AF (do 5.12d OS) Mexico El Sendero Luminoso 5.12d OS (z 15 délek 12 obtížností 5.12a– 5.12d) Patagonie: Cerro Escudo The Dream, VII 5.10 A4+

Jan Doudlebský Sterneck Rok narození: 1978 Skalky: Obladi oblada (Kamýk) 9+ Ledy: Supervisor WI6 OS, Cathedrala (Maltatal) WI5/5+ OS free sólo, Šoupání skříní, (Rakousko) M7 OS prvovýstup Alpy: G sauseberge Dachl: Herman Buhl 6+/A3 1. sólo Hory: 2000: Kongde Ri Shar 6.093 m Extra Blues Sky, M6/85°, 1. opakování, 2 dny 2001: Kongde Ri Nup 6.035 m – Levný víno, 8/A2 80°, prvovýstup Velké stěny: 2002: Kyrgyzstán: Pik 4.810 Križok, 8+/A4–, 1.200 m

Václav Šatava Rok narození: 1977 Skalky: cesty do 8a Písek: Světelný rok Xa OS + řada prvovýstupů – např. Startky bez (Ostrov) Xa AF, Peklo na zemi (Labák) Xa AF Hory: Dolomity Marmolada Via Kokotler 9/9+ AF, 7 délek, prvovýstup Grónsko Nalumasortog, Turkish Gerland Figs, 9 PP, 18 délek, prvovýstup Kyrgyzstán: Pik 4.810 Otíkovy mokré sny (prvovýstup) 9–/9 AF 1.100 m

David Šťastný Rok narození: 1973 1999: Pákistán – Amin Brak Peak – „ceský expres“ VII9–A3 1999: USA – El Capitan – Salat wall 5.11C A2+ 2000: Patagonie – Cerro Centrale „Makarony porage junction“ VII8+ A3+ 2000: Severní Mozambique Malema III – African Light 8+/A2 2002: Patagonie Cerro Centrale – „Riders on the storm“VII9A3

Tomáš Zákora Rok narození: 1977 Skalky: cesty do 8a, řada prvovýstupů na pískovci Hory: Dolomity Marmolada Via Kokotler 9/9+ AF, 7 délek, prvovýstup Kyrgyzstán: Žlutá stěna Meresjev 9–/9 A3, 14 délek, prvovýstup dokončený sólo text napsal a mnoho archivů prohledal Stoupa

Fatman znovu přelezený F. Hélias znovu otevřel boulderovou ultraklasiku Fatman v sektoru Cuvier Remprt ve Fontainebleau. Problém byl považován za nelezitelný po destrukci minulý rok, ale nyní Hélias předvedl pesimistům, že neměli pravdu a boulder ohodnotil „8B+ pro menší lidi“. Jenom připomeňme, že Fatman je výtvorem boulderového klasika Jackyho Godoffa, který kromě boulderování staví také velmi dobré bouldery na závodech SP.

Jitka KGB hodnotí zimní sezónu V minulé Montaně jste se mohli dočíst o Jitčiných a Lubošových ledových úspěších v Pitztalu. Dodejme jen, že v Saas-Fee skončil Luboš Mázl osmadvacátý a Jitka byla dvanáctá. Uplynulou sezónu hodnotí následovně: „Díky – ČHS za financování závodů, Standovi Šilhánovi za půjčení zbraní a maček Charlet Moser, za materiální podporu Singingrocku a Salticu. Kořalovi (Pavlu Tomanovi) za jeho trpělivost a ,nedoceněné’ rady. Bouldrových závodů v italském Val Daone jsme se pro nedostatek času zúčastnit nemohli – holt když se chce člověk živit prací přes zimu… Mistrovství světa v ruském Kirově jsem doma obrečela s obnoveným zraněním pravé ruky. Škoda jen, že v této lezecké oblasti nemáme více nadšenců. Takže borci a borkyně – výzva na příští zimní sezónu: nebojte se vaše nádobíčko trochu upravit, příbrousit, vzít ho na stěnu, nacvičt pár akro-

Česká juniorská reprezentace získala díky Tereze Kysilkové a Petrovi Solanskému dvě druhá místa na letošní premiéře Evropského poháru juniorů v rakouském Imstu při účasti kompletní lezecké Evropy. Pro oba to byla generálka na Světový pohár dospělých na téže stěně následující týden. Ve finále se ještě umístili: 6. Silvie Rajfová a 7. Lucie Hrozová (kat.B), 7. Jan Zbranek a 8. Jakub Volf (kat. A). – O2 – batických prvků… Mačky a cepíny ukládáme zase k letnímu spánku, jaro je tu, PÍSEK pomalu vysychá… zdraví Jitka KGB“

Lezení objektivem neobjektivních výzkumů Na jednom zahraničním internetovém serveru proběhlo nedávno anketní šetření, v němž zadavatelé zjistili že 41 % lezců (kteří odpověděli na anketní otázky) preferuje lezení cest s lanem na skalách, 27 % jich preferuje bouldering a 20 % jakékoliv lezení, což je trochu překvapující. Pouze 3 % lezců preferují závody, což může podporovat tvrzení, že lezení je činnost vztahující se spíše k životnímu stylu, ale možná je to také signál pro pořadatele závodů, že si závody vyžadují modernizaci a zatraktivnění. Jiná anketa se zase dotazovala na oblast s nejměkčí klasifikací na světě. Nejvíce hlasů bylo pro Thajsko (28 %), následovala Francie (17 %) a Španělsko (16 %). Ve Francii i Španělsku jsou stovky oblastí, v Thajsku jedna hlavní (Railay), takže to asi naznačuje, že v této oblas-

ti jsou reálně podhodnocené cesty, i když je zde ráj. Tato indikace je dále potvrzována skutečností, že se zde nalézají také nejpopulárnější 8a cesty, které byly několikrát předmětem dohadů o nadhodnocení. Asi půjdou pod gilotinu.

„Velký Frank“ a „Silný Fred“ stále lezou 1. ligu Francois Legrand si 19. března připsal první přelez nové cesty Bachelor party klasifikace 8c+ nebo 9a v jeskyni Mt. Potasi. Podle Francoise je pro něj Bachelor party těžší než Necessary Evil 8c+ nedaleko Rifle a Ghetto boy 8c+ v Mt. Charleston. Grahamova Psychedelic 8c+/9a a Bachelor party jsou nyní nejtěžšími sportovními cestami v oblasti Las Vegas. Přehled nejlepších výstupů Freda Nicola (silný Fred) od srpnového výletu do Afriky do začátku dubna 2003 budí úctu a zahrnuje i první opakování New base line 8C od Bernda Zangerla nebo nové 9a v St. Loup. Jižní Afrika (srpen 2002): Black Eagle SD 8C (prváč) Monkey Wedding 8B+/8C (prváč) Scorpion 8A (prváč – flash)

a jdi...

Petr „Pen“ Šindel (Medium Soft Ostrava) se vrátil nadšený ze St. Leger, kde pobýval asi týden: „Vylezl jsem 8b Abregenief a dvě 8a. Abregenief je fantastická cesta. V této obtížnosti jsem snad nelezl krásnější. Celá oblast nás nadchla. Samozřejmě, na Višňové to nemá, ale St. Leger je jasná dvojka… (smích). Nejlepší z nás byl ovšem stejně Aleš Fiala, to je darda–chlap. Má těsně před padesátkou, vydržel lézt celé dny a v Buoux vylezl dvě 7c…“ jenom dodejme, že stejné 8b vylezla také Míša Drlíková z Havířova (Lanex). RT

Kysilková a Solanský stříbrní na EPJ v Imstu

Umbuli 8A (prváč – flash) 2 další prvovýstupy za 8A USA (leden 2003): Nagual 8B/B+ (prváč) Algerita 8B (prváč) Martini on the Rocks 8A+/B (prváč) Švýcarsko (únor – začátek dubna 2003): 9 prvovýstupů ve stupni 8A A+ Au fond du trou 8B/B+ (prváč) Kesslerloch Le vie en rose 8B (prváč– top rope) Pelzli Le galet 8B (prváč) Murg Anthronaut 8A (1. opak. flash) Grottéanum Toit au Tessin de Willenberg 8B (opak.) New Base Line 8c (1. opak.) Averstal Le Carrousel 8B (prváč) Grottéanum Die Unendliche Geschichte Teil 2 8A/A+ (opak.) Občas se Fred naváže i na lano: La Chimére (St. Loup) přibližně 9a Seznam máte – můžete vyrazit.

9a+ od Ramoneta Ramón Julián jako první přelezl protažení Huberovy cesty La Rambla v Siuraně, ve Španělsku. Celou cestu oklasifikoval stupněm 9a+. 9. 3. zvládl celou cestu na čtvrtý pokus toho dne. V prvním pokusu si

Špička je široká a stále se rozšiřuje Na tom se shodne většina lidí věnujících se sportovnímu lezení. Dalším neznámým mladíkem, který vylezl 8c, je sedmnáctiletý Španěl Kevin Habermehl a cesta je nazývá Estrinina (Cuenca). Je to jeho první 8c. Z druhé strany věkového spektra mu jde naproti pětačtyřicetiletý Georges Feller, který začátkem dubna přelezl v Carriére Jaminon cestu Batman 8b. 47

Za demotivaci neručíme!

Pen Šindel v St. Leger

a jdi... Za demotivaci neručíme!

zopakoval kroky, v druhém a třetím pokusu spadl ve druhém skoku na konci cesty a čtvrtým pokusem se probojoval až na konec. Celkově potřeboval na cestu 40 až 50 pokusů. U pokusů byl přítomen Dani Andrada a také cestu dvakrát zkusil, ale neuspěl, i když před dvěma měsíci spadl výš než je Huberův slaňák. Do místa, z kterého padal, může být podle Daniho cesta přibližně za 9a (La Rambla samotná je 8c+). Uvážíme–li, že Ramonet potřeboval pouze 5 pokusů na zvládnutí cesty Kinematix (9a), přelezl mnoho 8c+ a přičteme fakt, že se o cestu pokoušela řada dalších extrémně silných lezců, 9a+ může být korektní klasifikace. To by znamenalo další cestu do skupiny nejtěžších prásků světa vedle Akiry 9b, Orujo 9a+ a Realization 9a+. Možná mezi ně patří i Flex Luthor v USA od Caldwella, ale doposud nebyl oklasifikován.

Iker Pou zopakoval Bain de Sang (Krvavá lázeň), 9a O cestě Bain de Sang od Freda Nicola v St. Loup (Švýcarsko) jsme již psali v předminulé Montaně v souvislosti s jejím přelezem Španělkou Josune Bereziartu. Iker Pou se stal sedmým člověkem, který Bain de Sang přelezl. Podle Poua je pro něj Bain de Sang určitě tak o stupeň lehčí než Action Directe. Iker patří asi k nejlepším skalním lezcům světa pro svou univerzálnost. Má přelezeny dvě cesty ve stupni 9a, minimálně dva bouldery za 8B+, stejně tak i těžké vícedélkové cesty jako např. Silbergeier v Rätikonu (8b+).

M. Drašar v nejtěžší délce Měšečice, 7c+, Paklenica

Andrej Chrastina dává boulder 8a+! Pro svůj nejtěžší bouldr si dojel Andrej Chrastina (BB klan/ Ocún/AIX) do švýcarské oblasti Averstal. Jak píše, „konečně se dařilo“: 7c+ OS, 8a traverz („krutá oblá hrana“) a 8a+ boulder. Tolik z krátké SMS, ve které chyběly názvy, ale jistě budou brzy dopátrány. RT

Sóla na skalkách Alex Huber se před lety se svou cestou La Rambla rozloučil se stupněm 8c+ a dnes si našel nového koníčka – sólové lezení. Minulý rok přelezl free sólo cesty do stupně 8a+ na skalách a sezonu zakončil přelezením Diretissimy v pětisetmetrové rozbité severní stěně Cimu Grande v Dolomitech (8 UIAA). Letos si laťku ve své domácí oblasti Schleier Wasserfall ještě o kousek posunul cestou The Oportunist klasifikace 8b. Linii první přelezl v roce 1996 Francouz Jean Minh Thrin Thieu, který občas zavítal i do našeho Labáku, kde přelezl jako první RP cesty Šílený tanec nebo Kante philosophy. The Oportunist je převislá (jak jinak na Wasserfallu) linie blízko White Winds a Cool your foot man (cesta za 8a+, kterou si dal Huber sólo minulý rok) a klíčové místo se nalézá zhruba ve 12 metrech. Papírově těžší sólo má vylezené Dani Andrada s cestou Archipel 8c+, ačkoliv podle něj je to „pouze“ 48

8c. Archipel je extrémně převislá linie, která víceméně kopíruje zemi až do místa, kde je zakončena krátkou stěnkou, takže o této cestě nelze možná ani mluvit jako o free sólu v jeho klasickém „definitivním“ smyslu. Ve zcela klasickém duchu se odehrávají sóla pravděpodobně šíleného Alaina Roberta. Mezi ty nejznámější patří jeho několik set metrů dlouhá sóla ve Verdonu až do stupně 7c+ (Pol Pot) a asi „nejklasičtější“ divoké Alainovo sólo je cesta Le nuit du Lezzard v Buouxu za 8a+. Jedná se o nejisté lezení v kolmé až mírně položené plotně s jemnými žlábky na nohy a plytkými dírkami na přidržení. Nejtěžší místo je dynamický skok z malého do malého s blbýma nohama těsně pod slaňákem zhruba ve dvaceti metrech. Aby to byla „tutovka“, tak nástup je z velkých kamenných bloků. Alain Robert je známý hlavně

Rekord na Eigeru 24. března 2003 překonal horský vůdce Christoph Hainz severní stěnu Eigeru za 4,5 hodiny. Za svůj cíl si vybral klasickou cestu z roku 1938. Ráno se Christoph dobře nasnídal a v 8:50 nalezl do stěny, za hodinu byl na Hinterstoisserově traverzu a v 11:50 dosáhl Božského traverzu. Cestu dolezl přibližně v 13:20. Hainz je kvalitním horolezcem a na svém kontě má mimo jiných výstupů také první přelezení cesty Solleder – Lettembauer na Civettu a prvovýstup na Shivling.

svými sóly na výškové budovy ve velkoměstech. Lezení na budovy ale není podle něj moc těžké tak do stupně 7a. Problém nastane, když dělníci špatně přivrtají okenní lištu nebo parapet.

Sváteční Paklenica V termínu květnových svátků si na delší výjezd udělala volno většina lezců. V Paklenici se podařilo dvojici Michal Drašar a Dušan Janák přelézt stylem pink point (PP) dvě 350 metrů dlouhé cesty, které se řadí k nejtěžším v SZ stěně Aniča Kuk. První byla Měšečica klasifikace 7c+ a po dni odpočinku přišla na řadu místní „kultovka“ Brid Klina 7b+. V Měšečici bylo třeba stahovat lano pouze na nejtěžší délce, v Bridu Klina celkem na čtyřech. V Bridu Klina jsou přidány nové nýty na štandy i do délek, což sice zpřístupňuje cestu širšímu okruhu lezců, na druhou stranu ztrácí linie něco ze svého „ducha“ a výjimečnosti. I když je Brid „papírově“ lehčí, vylézt jej stylem on–sight je podle mínění zúčastněných relativně těžší. Takže si vezměte 15 expresek a jděte na to, OS cesta pravděpodobně doposud nemá.

Jarní Osp Na jarní skalkařský výjezd vyjede našinec nejčastěji do Ospu. Je to nejblíž a na jaře a na podzim je tam určitě víc Čechů než místních.V půlce března se v Mišej Peči poda-

řilo Janu Havlovi z Jablonce přelézt stylem Flash cestu Gilotina za 8a. Na potvrzení jarní síly přidal ještě na druhý pokus Samsaru, taky za 8a. Další pěkný kousek předvedl v tom samém termínu Petr Šindel z Ostravy, když se mu ve Flash přelezu cesty Urbanova (8a) podařilo spadnout z madla, z něhož se cvaká slaňák a měl z toho takovou radost, že hodinu s nikým nepromluvil. Na pikantnosti celé příhodě neubere jistě ani to, že Urbanova měří přes třicet metrů a než se dostanete tam kam Petr, můžete usilovným bojem, kdy se vracíte do odpočinkových míst, strávit klidně několik desítek minut. Á propos, kde podle vás končí cesta? Nahoře v madle nebo cvaknutím slaňáku? Větší štěstí stálo při Tomáši Mrázkovi z Brna, když se mu koncem března (28. 3. 03) podařilo zhruba po třech dnech nacvičování přelézt prodloužení cesty Sanjski par (Sanjski par Ext.), která je první cestou ve stupni 9a ve Slovinsku. Mráza si připsal druhý přelez po Uroši Perkovi a je to jeho druhé 9a (vedle cesty Underground v Arcu Massone). Klasifikaci potvrdil. Kdo bude dalším Čechem, který vyleze 9a, a kdy Mráza vyonsightuje 8c?

Alexander Chabot Některé lezce zajímá, jak se připravuje na závodní sezónu dvojnásobný vítěz Světového poháru. Proto jsem jej po závodech rychle a stručně vyzpovídal. Přitom nám opravil trochu mylnou představu. Tedy: V zimě trénuje polovinu na umělé stěně a polovinu na skalách, kde leze na kvantitu s prioritou on sight. V zimě dokonce leze i bigwally

a čas si najde i na lyžování! Na jaře občas zajede i do Fontainebleau. Takto trénoval i poslední měsíc před závody. Dva dny na skalách a dva tři dny na bouldrovce (nebo naopak) týdně. Především leze, neposiluje. (Něco málo víc je v M4/02.) RT

O tom, že do redakce chodívají někdy příspěvky vskutku roztodivné, se můžete přesvědčit i vy, milí čtenáři. Přikládáme popis závodů druhého závodu ČP v lezení na obtížnost, tak, jak nám jej přinesl jeden jeho očitý účastík.

Trocha pravdy z RC VALL! Na základě expertní analýzy bylo zjištěno, že všichni soutěžící v sobotní kvalifikaci stoupli u třetího jištění na nýt a byli diskvalifikováni! Jediný, kdo nestoupl, a sice z důvodu, že tam ani nedolezl, byl věhlasný brněnský J. N. Tím se nám pořadí trochu zamíchalo a do repre nepostupují T. M., P. K., P. S., ale pouze jediný závodník J. N. Domnívám se, že se máme v tomto ročníku na co těšit. Zejména při prvním závodě světového poháru v Moskvě se ukáže, zda tajuplný S. O. vybral správně. Budeme držet palce! Forca Makabra… –SMS–

Polská cesta na Dru V zimě se podařilo trojici Poláků: Golab – Piecuch – Skorek vylézt novou cestu v západní stěně Petit Dru v Chamonix. Ve stěně strávili celkem pět nocí plus bivak v záhrabu pod stěnou. Mnoho volného místa ve významných evropských stěnách už není a tak se cesta klikatí poblíž Americké Diretissimy, Lafaillovy cesty a v horní části Magnonovy cesty. Cesta má zhruba 25 délek klasifikace převážně V+ A1/A2. Jedno místo na 4. délce je klasifikováno A3 a na 14. je sedmičkový koutek. Nová cesta nese název Home Speed Home. Není to první polská cesta na Dru, i když v západní stěně ano. V roce 1973 trojice Kukuczka, Kurtyka, Lukaszewski vylezla cestu v severní stěně tohoto štítu. Zpracováno podle serverů: www.lezec.cz, www.webcrack.com, www.climbing.com, www.digitalrock.de, www.8a.nu, www.planetmountain.com, www.webclimbing.com, www.klettern–magazin.de

Mezinárodní horolezecký filmový festival Teplice nad Metují 28. 8. až 31.8. 2003 Letos již jubilejní 20. ročník Festival začne ve čvrtek 28. srpna v 17 hodin vernisážemi dvou výstav: Petra Piechowicze – Fotografie z předešlých ročníků festivalů a Jana Hrbáčka – Krajiny a hory z celého světa Soutěžní přehlídka filmů odstartuje ve čtvrtek po slavnostním zahájení v kině a bude probíhat další dny od rána do půlnoci. O vítězných filmech ve třech kategoriích: horolezectví, sporty v přírodě, člověk a hory rozhodne odborná mezinárodní porota. Jedním z členů poroty, který přislíbil účast, je Zdeněk Hrubý – horolezec a člen Himálaya 8000), dále Antonio Cembran, ředitel festivalu v Trentu. Osloven je také Rick Silverman (ředitel festivalu v Telluride) a polská režisérka Anna Pietraszek. Posledním členem do poroty je pozván a také potvrdil svou účast Pit Schubert. Je to jeden z nejúspěšnějších poválečných německých horolezců. Mezi Dolomity a Mont Blancem provedl téměř všechny obtížné výstupy a celou řadu prvovýstupů. Je autorem německy psaných průvodců po Mont Blancu a Divokém Císaři, taktéž mnoha spisů o bezpečnosti při lezení. Je také vedoucím Bezpečnostní komise německého Alpenvereinu DAV od jeho založení v roce 1968. Zúčastnil se mnoha expedicí do Himálaje a do Grónska. Jako již tradičně nebude chybět na festivalu doprovodný program. V hudebním programu v pátek vystoupí rocková skupina (Pod) Černý vrch a v sobotu se představí skupina Fleret. Mezi sportovní akce bude patřit slalom horských kol na lyžařské sjezdovce, nedělní 10. ročník běhu Teplickými skalami a jako letošní novinka bude v sobotu třetí závod Českého poháru v lezení na obtížnost. Letos přibude i venkovní promítání nesoutěžních starších filmů. Chystá se autogramiáda nové knihy – autor Bohumil Sýkora, vydává Nakladatelství JUKO. Je to první pokus o zpracování kompletní historie lezení v oblastech Polické vrchoviny. Nejen Adršpašsko–teplické skály ale i Ostaš, Broumovské stěny, Bišík a Křížový vrch. Hlavním spolupracovníkem je Václav Hornych. Vlastními články přispěli např. František Jaroš, Jaroslav Seifert či Tomáš Čada.

Bohatý obrazový doprovod (nejen fotografie ze soukromých sbírek z ČR a Německa, ale i fotokopie důležitých písemností, staré kroniky a deníky, lezecké předválečné časopisy, vrcholové knížky a protokoly o prvovýstupech), ČHS má zájem na tom, aby kniha byla první částí zamýšlené trilogie. Příští rok by měl vyjít druhý díl: Český ráj a v roce 2005 Historie lezení ve skalních oblastech severních Čech. Vše je ale teprve ve stadiu jednání. Slovenský horolezec Peter Hámor (pokořitel Mount Everestu) jako čestný host bude mít na našem festivalu besedu s diapozitivy „Na nejvyšších vrcholech sedmi kontinentů“ v neděli v dopoledních hodinách v kině. „…Sedm kontinentů přetíná azurově modrou plochu naší planety a na každém z nich se do výšky zdvihají pohoří. Ať jsou jakkoliv formovaná, vždy mají jeden bod, který je od hladiny moře vzdálený nejdále. Sedm nejvyšších vyvýšenin Asie, Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie, Evropy a Antarktidy – to nejsou jen údaje vyznačené na každé mapě. Seven Summits je seskupení superlativů, okolo kterých se točí alpinistické očekávání a představy, předčasně ukončené horolezecké ambice a splněné sny jen malé skupiny vyvolených…“ Horolezců, kterým se tento extrémní výkon podařilo dosáhnout, není na světě moc: donedávna bylo v seznamu exkluzivního spolku „Seven Summits“ zapsaných akorát 57 jmen, hned na druhém místě legendární Reinhold Messner. Důvody jsou pochopitelné: absolvovat výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů si vyžaduje stoprocentní přípravu, bezchybnou organizaci, dostatek času, zabezpečení nemalých finančních prostředků a perfektní materiálové vybavení. Samozřejmě, že to není všechno: nejdůležitějším faktorem nadále zůstává člověk, zkušený a kondičně zdatný horolezec. Cílem tohoto projektu je v průběhu dvou roků vystoupit na sedm nejvyšších vrcholů všech kontinentů: Everest (8.848 m) Výstupem přes Severní sedlo, 3. slov. výstup Peter Hámor, Vlado Zboja, Vlado Plulík 19. 5. 1998

Carstenszova Pyramida (4.884 m) Harrerova cesta (IV – VI) 1. slovenský a český výstup: Peter Hámor, Rudolf Švaříček 10. 11. 2000 Mount McKinley–Denali (6.194 m) Washburn Route (West Buttess) Alaska grade 2 Peter Hámor – sólo 17. 6. 2001 Mount McKinley–Denali (6.194 m) West Rib (Genet Basin) Alaska grade 3 Peter Hámor – sólo 20. 6. 2001 Kilimanjaro Uhuru (5.894 m) Western Breach Peter Hámor, Pavol Barabáš a Rudolf Švaříček 20. 12. 2001 Aconcagua (6.959 m) Plaza Berlin–Piedras Blancas– Independencia Canaleta („normálka“) Peter Hámor – sólo 18. 1. 2002 Aconcagua (6.959 m) Polish Glacier Direct Route (Argentínsky variant) Peter Hámor – sólo 23. 1. 2002 Elbrus (5.633 m) Jihovýchodní stěna Slyžovaný západní vrchol Peter Hámor, Pavol Barabáš, Dušan Beňa 3. 7. 2002 Mount Vinson (4.897 m) Normálně přes Branscomb Glacier s variantou vrcholové stěny na západní hřeben. Peter Hámor – sólo 3. 1. 2003 Peter Hámor – instruktor horolezectví. Ve dvojici s Pavlem Jackovičem zdolali jako první a zatím jediní slovenští horolezci „Alpskou trilogii“, kombinaci výstupů třemi nejtěžšími alpskými severními stěnami: 1993 – Severní stěna Matterhornu (4.482 m), 1994 – Severní stěna Grandes Jorasses (4.208 m) a 1995 – Severní stěna Eigeru (3.970 m). Je autorem letních a zimních prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, účastník expedicí do Himálaje, na Pamír a Ťan– Šan. V roce 1998 stanul na vrcholu Mount Everestu (8.848). Máša Jirmannová 49

Povzbuzení nastávajícím rodičům

TATRANSKÁ MAGISTRÁLA Hážeme nosítka na záda, zavrtáváme do nich už dva kluky a jdeme na túru. S připnutým nočníkem, helmami na hlavách, plenami v batozích a plandajícím lanem vypadáme trochu komicky. V Tatrách přecházíme Magistrálu, zledovatělý Gerlach nás odmítá, a tak si aspoň odskočíme na Rysy. Při návratu podél Žabích ples si synkové stěžují, že je tlačí nové boty. Nějak se nám to nezdá a po chvíli se ukazuje, že jim mrznou špičky a to bolí stejně jako otlačené palce. Až na Popradské pleso musejí běžet po svých, aby se zahřáli.

Nezoufejte, příchodem vašich potomků na svět nekončí horolezecká zábava (ačkoliv je o tom přesvědčena většina nastávajících matek a mnoho budoucích otců!) Časy se samozřejmě mění, a tak se kromě vlastních projektů můžete těšit i z úspěchů vašich dětí. Ale pozor, i při lezení je pár omezení, která jsou nekompromisní, a pokud je překročíte, zaděláte svým potomkům na průšvihy. 1. Úspěch dětí není to samé, co váš. Rodiče přesto velmi často opakují stejnou chybu: Chtějí z dětí dostat to, co sami nedokázali. Nutí je do velkých výkonů na umělé stěně, ač by se jim daleko víc líbilo houpat se na okolo rozvěšených lanech, chtějí, aby zkoušely těžké cesty na skalách, jenže ony by raději pekly vuřty s kamarády; anebo je trénují v posilovně, ačkoliv by je bavil fotbal a florbal. Kvůli tomu děti berou lezení jako sport a povinnost a ne jako zábavu na celý život. 2. Zdraví je a bude jen jedno jediné. Ještě hodně daleko za pubertu se dětem vyvíjejí klouby, šlachy a chrupavky. Svaly lze vytrénovat, poškozené šlachy nějak sešít, ale klouby se poškodí nadosmrti. Proto pozor na malé chyty, lezečky deformující prsty, jednostranný trénink a přílišnou vůli po vítězství nad soupeři nebo dokonce nad skálou. Raději ať se špunt pustí, když nemůže, a obletí na laně půlku věže, než aby si něco udělal s rukama. 3. Hlava i tělo Jednoznačně: vždycky helmu a celotělový nebo kombinovaný úvaz. Kdo to dětem nezajistí, ten je omezený ignorant, který je ohrožuje přímo na zdraví i životě! 4. Předvídavost Teprve dvouleté děti se dokážou adaptovat na menší množství kyslíku na horách a rychlé změny atmosférického tlaku na lanovkách. Do té doby by s nimi neměli rodiče chodit výš než dva tisíce metrů nad moře. Do šesti let dítě vůbec nepřemýšlí o budoucnosti a nedokáže předvídat. Kolem desátého roku plně porozumí zásadám bezpečnosti a vezme je za své. Teprve ve čtrnácti letech je schopné plné koncentrace na splnění úkolu. A až na prahu dospělosti je ukončený jeho fyzický vývoj a může plně zatížit své tělo tréninkem, těžkým batohem nebo obtížným výstupem. 5. Plánovat Na túře či lezení s dětmi není možné se spoléhat na štěstí. Rodiče musejí předem vědět, ja50

ké bude počasí, jak vypadá cesta, zda se dá přelézt v pohorkách nebo jsou vhodnější lezečky, zda se dá jednoduše slanit, jak se vyhnout lámavým místům a podobně. Kromě toho musejí s sebou nést zásoby náhradního oblečení, jídla a pití. Zvláště nápoje musí do dětí doslova lít hrdlem, protože mají oproti dospělým snížený pocit žízně. Přitom fyziologicky potřebují dvakrát tolik vody, vzhledem ke své váze, než dospělí. Na horách je důležité přinutit je i dost jíst, neboť přílišnou chuť nevzbuzují brzké ranní sní-

PETŘÍN Klasická situace horolezecké rodinky: matka velí na odpolední procházku, otec do kočárku nenápadně přihazuje lano a sedáky. Zrcadlové bludiště máme po chvilce za sebou a můžeme vyrazit do petřínského Yosemitu, pražské pískovcové minioblasti. Malý spokojeně chrupe v kočárku a starší zatím bojuje ve stěnách. Občas ho musím přizvednout nebo povytáhnout, protože některá místa, kterých si dospělý ani nevšimne, jsou pro něj kvůli jeho malé výšce zatím hluchá. Kamarádi vyhrožují, že na nás pošlou sociálku kvůli týrání mladistvých.

BRNČÁLKA V Praze se mydlí policajti s antiglobalisty a školáci mají nečekané podzimní volno. Na Brnčálce zatím zuří babí léto. Lezeme v pohádkové kulise zasněžených severních stěn, žlutočervených dolin a černých skal. Dáváme trojkový hřeben na Jestřábí věž. Slaňovat musíme tou samou cestou, protože na lavici Normálky už leží led a je neschůdná. Z vrcholu spouštím kluky jednoho po druhém do sedélka, ale nějak se nemohou trefit a houpají se nad severními srázy. Můj desetiminutový řev, aby uhnuli doprava, slyší lezci až na druhé straně doliny na Žeruchovkách. Po dalším slanění zjišťujeme, že je budeme muset zase učit vpravo vlevo, přes prázdniny to zapomněli.

daně ani přestávky na oběd ve studeném větru nebo naopak za slunečního žáru. 6. Zábava a radost Túra nesmí být více než hodinovou zabíračkou, nebo obtížným výstupem, který děti nudí. Je nutné, aby se uvolnily odpočinkem a hrou během cesty. 7. Časté pauzy Děti se rychle unaví, ale i zotaví. Polovina doby na túru by měla být určena na odpočinek. 8. Účelné oblečení a výstroj Není mnoho horších věcí, než nechat děti podchladit nebo dokonce omrznout. Na sebekratší výlety do přírody je nutné s sebou vždy nosit náhradní oblečení, nepromokavé bundy a kalhoty a pohorky s dobrými ponožkami. Nezapomenout na čepici, brýle proti ultrafialovému záření a krém s vysokým ochranným faktorem. Při nošení malinkatého dítěte na zádech je nutné mít pohodlnou sedačku s výhledem dopředu a opěrkou hlavy. Bezpodmínečně je nutné

zajistit i ochranu před sluncem a zimou. Nezapomenout na střídání nesení s vlastním pohybem. A jak to bylo u nás? Občas to šlo, jindy byl pláč na krajíčku, vyloženě nebezpečné chvilky jsme naštěstí nikdy nezažili a nakonec zbylo pár fotografií a hromada zážitků. Jestli oba kluci polezou dál, nebo budou dělat něco jiného, do toho jim nechci mluvit. Určitě ale poznali, co je to boj i souznění s přírodou, sebezapření i absolutní odpovědnost, nebetyčná krása i obrovská únava. text a foto: Jakub a Hanka Turkovi

DACHSTEIN První lanovkou vyjíždíme na Schladmingský ledovec, nasazujeme skialpy, zavěšujeme za sebe lanem kluky a frčíme k nástupu na Dachstein. Závěrečný kopec je tak prudký, že musím ženě s tažením jednoho cvalíka trochu pomoct. Lyže do batohů, lana do rukou a hurá do dvojkového žlabu. Před polednem se cesta zahušťuje, předbíhají nás vůdci s klienty, zdatnější turisté se už vracejí s vrcholovým skalpem a do toho se pletou horolezci, kteří prožili bivak v jižní stěně. V lanech je zmatek, lidé se odstrkují na štandech a tak musím rameny dělat místo pro naši čtyřčlennou výpravu. U kříže na temeni si moc neodpočineme, protože od Taur se blíží bouřka. Urychleně tedy sestupujeme po ocelových lanech na druhou stranu ke Gosavskému ledovci. Nečas nás však dostihne po pár minutách a my tak nejprve promokáme na kůži, poté nás bijí kroupy a nakonec pochopitelně promrzáme. Ještě že se blesky zaměřily na jižní stěnu pod námi a ne na naši ferratu. Slézáme na ledovec a v tu chvíli přestává pršet. Vyléváme vodu z přezkáčů, ždímáme flísky, stavíme se na lyže a vážeme se na lano. V častých kotrmelcích sjíždíme k projeté stopě, odvazujeme se a půlhodinovým sjezdem dorážíme na Adámkovu chatu. Kluci spí jako zabití, už když je svlékáme.

51

info

Hledání Iglesias Co hledat? Lezeckou lokalitu, ve které se dá spojit rodinná dovolená s lezeckou. Vápencové stěny čnící nad tmavomodrým mořem a bílé homole. Celá oblast Iglesias je rozložena do šesti lokalit severně a západně od samotného města Iglesias, z nichž lezecky nejvýznamnější jsou Punta Pilocca, San Giovanni a Masua. Všechny lokality jsou od sebe vzdáleny maximálně hodinu jízdy autem. Stěny jsou charakteristické dírkami ostrými jako břitvy a sportovně častými boráky. Na homolích jako je Pan di Zuccchero se skála od pobřeží liší, převládají zde pukliny a chyty jsou zde poměrně oblejší. Hlavně na stěnách otočených na širé moře je povrch

Proč hledat?

vápence pokryt tenkou vrstvičkou soli. To lezení příliš neulehčuje, na druhou stranu ho to přespříliš nedegraduje.

Kde hledat? Na jihozápadním pobřeží Sardinie severně a východně od města Iglesias.

Jak hledat? Přeskočíme-li možnosti jako je letecká doprava, pak po zhruba čtrnácti hodinách strávených na dálnicích, dorazíte do P. Vecchio, koupíte (pokud nemáte koupeno z domova) potřebný počet lístků na trajekt, včetně zpátečních, na které dostanete poloviční slevu. Hodíte sebou na palubu nebo do kajuty a konečně dospíte ten půlden strávený v autě.. Po 10 hodinách se vylodíte v Cagliari. Znovu se naskládáte do auta a po zhruba 2 hodinách se domotáte nejprve po rychlostní silnici č. 130 až do Iglesias, 52

pak po menší silnici do S. Giovanni a po ještě menší silnici podél pláže Nebida do vesnice Masua. Ze silnice uhnete dolů k moři, kde ztratíte pevný asfalt pod koly, vyměníte ho za prašnou cestu plnou kamení, výmolů a mezi kaktusy dorazíte až k borovému hájku, který velmi připomíná místo na camping. To je právě to místo, kvůli kterému jste před 24 hodinami sedali do auta. Ke hledání lezení samotného vám velikou službu udělá průvodce Pietra di Luna, ve kterém Maurizio Oviglia, nejproduktivnější lezec na sardinském kontinentu, popsal všech deset místních lezeckých oblastí. Vychází pravidelně v doplněných vydáních jednou za 2 roky a koupit se dá na Sardinii ve městech v běžných knihkupectvích, na Internetu a prý se dá občas zahlédnout i na pultech v jiných oblastech, např. v Dolomitech.

Protože pokud lezete od 6a do 7b, najdete zde zhruba 200 cest, které vás nadmíru uspokojí svou rozmanitostí rajbasů, spárek a dírek. Lezcům hledajícím seberealizaci v nejtěžších problémech nabízí oblast nejvýše stupeň 8a+. Z materiálu využijete hlavně sluneční brýle, opalovací krém, maglajz na potící se ruce, šedesát metrů lana a patnáct expresek. Pro lezení na útvary jako je Zucchero přibalte samozřejmě dopravní prostředek, který vás i s matrošem suchou nohou dopraví cca kilometr po moři a zpět. Pár smyček a friendů oceníte při výstupu, jedno lano navíc se bude hodit hlavně při slaňování zpět do lo-

dí. Houlbag, do kterého nenateče, je takřka povinností. Na pobřeží a ve vnitrozemí mají cesty většinou do 25 m délky, jen asi 7 cest se může pochlubit dvěma délkami. Díky podnebí se vyplatí ráno vyrazit co nejdříve do stěn, před polednem to zabalit a do čtvrté odpolední si užívat moře, dostatek světla na lezení bývá v červenci do devíti hodin. V celé oblasti platí zákaz rozdělávání ohně a táboření mimo vyznačená místa, policajta při kontrolní objížďce potkáte docela pravidelně, ale vězte, že pokud oba zákazy budeme dodržovat, uvidí nás tam všechny velmi rádi. Filip Čalek

foto: Petr Piechowicz

závody

Jenny Lavarda, KLIMAX GOLDFINGER

International Boulder Master MASTERS – KLIMAX GOLDFINGER IV V4 CUP Druhý závod Českého poháru v lezení na obtížnost Choceň 2003 Lanex cup 2003 Klepec Open

53

International Boulder Master w Účastníci: Věra Kotasová (Ocún, Rock Pillars), Radovan Souček První letošní konfrontace našeho boulderingového umění se světem proběhla 15. a 16. března v anglickém Birminghamu. V jednom z pavilonů tamního výstaviště, kde právě probíhal outdoorový veletrh, na nás čekaly čtyři věžky rozmanitých profilů. Překvapením, a ne špatným, byl systém kvalifikace. Věže skrývaly 10 mužských a 10 ženských boulderů, na které jsme naběhli všichni společně, vzájemně se okukovali, radili, pobíhali. Na to všechno byl stanovený časový limit 3,5 hodiny a maximální počet tří pokusů na boulder. Podtrhnout, sečíst a jedeme dál. Semifinále mělo standardní pravidla „svěťáku“. Do finále postoupili pouze 3 muži a 3 ženy. Věře se podařilo na poslední chvíli přelézt Sandrin Levet a udržet druhou pozici, která ji provázela v obou předešlých kolech.

Atmosféra vytvořená zasvěceným publikem a provázená konferenciérem Jerrym Moffatem (který i stavěl) nám potvrdila, jak moc populární v Anglii bouldering je, a to i v závodní podobě. Výsledky muži 1. Malcolm Smith GBR 2. Stephane Julien FRA 3. Gareth Parry GBR 9. Radovan Souček CZ ženy 1. Corrine Theroux FRA 2. Věra Kotasová CZ 3. Sandrine Levet FRA Upozornění na závěr pro šťouraly a vrtálky: Veškeré náklady spojené s touto akcí byly hrazeny z našich peněz. Rozpočet ČHS zůstal nedotčen. Suk

MASTERS – KLIMAX GOLDFINGER IV w Belgie, Puurs, 23. března, 2003 w Třetí místo Tomáše Mrázka ve špičkové konkurenci vybraných lezců světa ukázalo výbornou fyzickou připravenost na sezónu Skvělá organizace, na které se podílelo šedesát lidí, nás přivítala i trochu zaskočila po příjezdu do malého městečka–vesnice Puurs kousek nad Bruselem a Mechelenem. Perfektní zázemí a péče o pozvané závodníky a jejich týmy nás provázely celý pobyt. Startovalo zde 18 mužů a 12 žen. Chyběli: Domácí Muriel Sarkany pro zranění prstu, Francouz Gerome Pouvreaux, Christian Brenna i Španělé. Navzdory svému významu se jedná svým rozsahem o malý závod na sice šestnáct metrů vysoké, ale ne moc převislé stěně. Sportovní hodnota podniku odpovídá mezinárodní úrovni. Závodí se tříkolově v jeden den, přičemž se redukuje počet postupujících na deset, a potom na pět závodníků. Velmi dobré a zajímavé tratě připravili naprosto neznámí domácí lezci Michel De Vogel a Christian Rolfs. Do poměrně těsné, ač hluboké šachty v zadním traktu haly, ve které se stěna nachází, se namačkaly necelé dvě stovky diváků. První vytrvalostně bouldrovou cestu vylezl jediný Jorg Verhoe54

ven z Holandska, dobře známý soupeř Petra Solanského v Evropském poháru juniorů a mistr světa juniorů 2001. Alexander Chabot spadl z předposledního chytu stejně jako Vadim Vinokur (USA, původem z Ukrajiny), jehož forma plynule roste vzhůru. Mráza se podle svých slov moc nerozlézal, takže byl v bouldru v malém převisu pod vrcholovou stěnkou dost překvapený a nenaskočil dobře malý spoďáček. Postupoval ze čtvrtého místa, což jej notně nažhavilo na semifinále. To bylo zhruba dvacet metrů dlouhé, čistě silově vytrvalostní s jednoduchou, ale pohlednou technikou. Čtyři metry pod vrcholem znovu čekal bouldr v podobě křížového kroku přes bekhendový chyt. Tady spadl Serik Kazbekov, Vadim Vinokur, Andreas i Christian Bindhammerovi a další. Chabot spadl krok nad ním. Zase se ukázalo, jak ponechaný bouldr v trati nijak nepřispěje k rozřazení nejlepších, ba právě naopak. Trpěly tím bohužel všechny, jinak opravdu výborné tratě (tedy kromě kvalifikace žen, ta byla perfektní i po této stránce).

Alexander Chabot (KLIMAX GOLDFINGER) Martina Cufar

závody

Tomáš Mrázek (KLIMAX GOLDFINGER)

Tomáš nastoupil s jasnou převahou a demonstrací své síly. Zejména v klíčových krocích si dal záležet, aby si ještě proklepl ruku. Vyhrál s náskokem tří metrů. Avšak top nedal. Náš favorit si nejprve osahal vzdálenější ze dvou předposledních oblinek, pak se vrátil, vzal tu bližší a nakonec si na ni měnil ruce a spadl. Toto kolo vyhrál s náskokem, avšak snaha lézt neustále „na jistotu“ pak rozhodla ve finále. Finálová cesta byla nejkrásnější ze všech. Tomu říkám technické lezení! Svižné, vzdušné i dynamické kroky, změny směru, rytmiky, atd. Těžko se to popisuje. Prvním klíčovým místem byla struktura na hraně pod větším břichem asi dvanáct metrů nad zemí. Poté následovalo akrobatické zhoupnutí do strany na velký placatý spoďák a skok nahoru. Nad spoďákem byla ještě lišta a stranou zvýšený stup. Z hlediště se zdálo, že je potřeba se zvednout na patě do vyso-

ko položené lišty, ovšem stavitel zamýšlel skok do lišty ze spoďáku. Vadim Vinokur spadl na hraně. On opravdu není technikem a lezcem „hlavou“, ačkoli jeho dynamický styl je pohledný. Verhoeven spadl na oné lopatě na spoďák. Serik Kazbekov podržel malou lištu těsně nad ním. Andreas Bindhammer naskočil do spoďáku, zhodnotil skok jako dlouhý, a proto vzal levou rukou lištu, hodil si patu na ostrý stup a zvedl se nahoru do finálního profilu, ale tam další lištu neudržel, smekla se mu pata. Geniální lezec Chabot naprosto snadno přebral strukturu na hraně, založil si za ní patu a trochu odpočíval, poté se položil do převisu, zhoupl do spoďáku a bez zaváhání skočil nahoru, a to byl dlouhý skok, a chyt udržel. Jediný se proto dostal do závěrečné stěnky a spadl na jejím konci. Zato Mrazík na hraně krutě zabojoval, ale naštěstí nespadl a ztrátu síly nahra-

dil chytře založenou špičkou za hranu převisu. Odpočíval v ležící poloze. Na spoďáku vypadal čerstvý. Také on odhadl skok jako dlouhý a zkusil patu, ale neseděla mu. Nebyl si jistý, proto se vrátil a šel do skoku, ale to už bylo pozdě a nedoskočil. Lépe řečeno, chyt jenom tečoval. Třetí místo. Byla na něm patrná trocha rozčarování, ale vzal to sportovně. Nakonec, místo na bedně a už vůbec pozvánka na takový závod je úspěchem. V každém ohledu velkým úspěchem, kterého si musíme vážit! Jednou budeme s nostalgií vzpomínat, jakého jsme měli závodníka. A proto jezděme fandit a vychutnávat si atmosféru těch nejbližších závodů! 6. září na Rockmaster, 4. října do Prahy (?) a 14. listopadu do Kranje ve Slovinsku. Třetí cesta žen byla méně pohledná než jejich kvalifikace a semifinále, neboť byla upravenou mužskou finálovou. Francouzka Chloe Minoret neměla v Belgii

šťastný den a po ležérněji „zahraném“ nástupu se jí smekla noha. Martina Cufar proto vyhrála bez sebemenšího problému s velkým náskokem před druhou mladou Italkou Jenny Lavarda a kolegyní z reprezentace Majou Vidmar. Čtvrté místo obsadila domácí Chloe Graftiaux a páté tedy Francouzka Minoret. Závěr večera patřil „multivision–show“ všestranného německého lezce Alexandera Hubera. Dvouhodinová, sice trochu kýčovitá mixáž diapozitivů a filmu měla ovšem veliký ohlas u snad pětisethlavého publika. Sportovní hodnota zmiňovaných výkonů byla přílišným tlakem na efekt na některých místech zkreslená, ale člověk rozhodně viděl zajímavé záběry. Huber určitě dokáže strhnout laickou veřejnost a přispět tak k popularitě lezení. Někdo by jej koneckonců mohl pozvat i k nám, publikum by akci jistě zaplatilo… a ocenilo. Rosťa Tomanec Masters, Belgie: Muži 1. Alexander Chabot FRA 2. Andreas Bindhammer GER 3. Tomáš Mrázek CZ 4. Serik Kazbekov UKR 5. Jorg Verhoeven NED 6. Vadim Vinokur USA Ženy 1. Martina Cufar SLO 2. Jenny Lavarda ITA 3. Maja Vidmar SLO 4. Chloe Graftiaux FRA 5. Chloe Minoret SLO 6. Natalija Perlova UKR

V4 CUP MISTROVSTVÍ SLOVENSKA V BOULDERINGU M 12.–13. 4. Bratislava, Estrádní hala PKO M Radovan Souček převálcoval soupeře Visegrádské čtyřky M Věra Kotasová elegantně zvítězila mezi ženami Dosud největší závod na Slovensku se odehrál v prostorné hale Parku kultury a oddechu Bratislava, a to jako součást velkolepého festivalu horolezeckých

no) a Andrejem Chrastinou (Sokol Žilina/AIX), kteří potřebovali na čtyři topy o pár pokusů víc. Jirka Přibil (BB klan) a pátý Peter Topercer (Panter Trnava) postupo-

Jirous Přibil topuje „trojku“ a na „čtyřce“ se blíží zóně Martin Eckert, V4 CUP

Vítězové Radovan Souček a Věra Kotasová, V4 CUP

a dobrodružných filmů „Hory a mesto 2003“. Poprvé se na našich závodech objevili lezci čtyř zemí. Představilo se 50 mužů a 14 žen. Snad tři stovky diváků vytvářely důstojnou atmosféru jak při sobotní kvalifikaci, tak v nedělním finále. Pořadatelem byl Palo Tomka, jemuž asistoval a stavěl tratě Rosťa Tomanec. Sponzoři: Corgoň, Lanex, Visegrad Fund, Pilka Kameny, AIX. Csaba Komondi, známý to maďarský rychlolezec (můžeme ho vídat na Rock Masteru, ale taky někdy ve druhé desítce výsledkových listin SP v boulderingu) suverénně a on sight vyhrál kvalifikaci před Radkem Součkem (Br56

vali se třemi topy na tři pokusy (3T3). Bouldry měly většinou více variant na přelezení, střídaly techniku, gymnastiku či krátkou silovou vytrvalost a divákům se to velmi líbilo. Postupovalo se třemi topy, jen Tomáši Fidesovi (HO Prievidza) na dvanáctém místě postačilo 2T2 a 4Z4. Do finále se těsně nevešel Honza Zbranek (Saltic) s šesti pokusy na čtyři zóny, ani Juraj Repčík (Extrém Žilina) s 2T2 a jen 3Z3. Poláci se do finále na techničtějších boulderech tentokrát nevešli. Bohužel, méně zajímavé se ukázaly bouldery pro kvalifikaci žen. Pro polovinu z nich byly až příliš silové, a nakonec ani Věrka Kotasová

(Rock Pillars) si neporadila se vzporem na velké bouli v rajbasovém výlezu „trojky“, přesto samozřejmě postoupila z prvního místa. Tři „T“ dala rovněž, ač na pět pokusů, nejsilnější Slovenka Zuzka Čintalová (ŠKMK Modra). Se dvěma T bezpečně postoupily Denisa Šulcová (Filozof Bratislava, 2T3 3Z4), Katka Čintalová (ŠKMK Modra, 2T3 3Z5) a Simona Ulmonová (Jiskra Nový Bor/ Singing Rock, 2T4). Přičemž na postup stačil top jeden, což se odehrálo vesměs na B1: Katka Fickuliaková (Bloc Bratislava, 1T2), Lucka Rajfová (Sokol Brno/ Triop, 1T3) a Zuzka Ulrichová (BB klan, 1T3). Finále odstar tovaly ženy v krásném závodě, kde se opravdu bylo na co koukat. Věrka Kotasová již nezaváhala ani jednou a vše dala on sight, jak jsme u ní zvyklí. Dopředu se ovšem drala maličká Simona Ulmonová, která je po návratu z USA stále při chuti a jen o vlásek ji unikl čtvrtý top a stříbrná odměna. Zuzka Čintalová dala sice také jen tři topy, zato na tři pokusy a stříbrné místo uhájila. Čtvrtá Katka Čintalová a pátá Katka Fickuliaková, jež si na závod odskočila z překládání filmů, si rozdělily po jednom. Muži začali na dvou lehčích bouldrech a diváci si k velké radosti hojně užívali topů. Jak už to bývá, čím lehčí bouldr, tím hůře pro favority, a tak jedině Radovan Souček a Marek Repčík nastupovali na B3 s čistým štítem, tedy dvakrát top on sight. Andrej pokazil jedničku, Jirous dvojku, tedy uspěli na druhý pokus a Csaba Komondi dal B1 až na počtvrté. Marek dal „trojku“ na druhý pokus, ale Radek byl znovu stoprocentně jistý napoprvé. Na B4 zatím marně atakovali top Jirous, Andrej i Marek a Peter Doležaj (CCC Banská Bystrica) spokojeně sledoval, jak se z devátého místa po kvalifikaci posouvá k medaili. Zatím má totiž jediný čtyři topy, na sedm pokusů. Stále se čeká na druhý top na B4. Andrej držel poslední chyt, ale druhou ruku nepřidal. Nástup Radka Součka hala vítá bouřlivým potleskem a matador boulderingu se odměnil precizně zakončeným topem a suverénním vítězstvím! Třetí top na B4 už nepadl. Peter Doležaj si podržel druhé místo a třetí vybojoval na body Andrej Chrastina. Čtvrtý skončil Jiří Přibil a pátý Marek Repčík. Až šestý za 3T6 skončil Csaba Komondi. Sedmý skončil Štěpán Ne-

ústupný, který třikrát spadl z topu v rajbasu na B3 a top B4 držel nohama – oběma, ale ani to se nepočítá. Také devátý Martin Eckert měl pech, když B3 topoval pět sekund po limitu. 1T1 vyneslo osmé místo chytře lezoucímu Fidesovi. Jedenáctý David Mazák a dvanáctý Peter Topercer zůstali bez topu. Pěti nejlepším v každé kategorii byly vyplaceny odměny v eurech! Závod dokázal nadchnout širokou veřejnost i redaktory slovenských televizí, takže se naši nejlepší bouldristé snad mohou těšit i za rok na nejlépe dotovaný závod na Slovensku i v ČR. Rosťa Tomanec V4 Cup Muži 1. Radovan Souček Brno 2. Peter Doležaj CCC Banská Bystrica 3. Andrej Chrastina Sokol Žilina/AIX 4. Jiří Přibil BB klan Praha 5. Marek Repčík Extrém Žilina/ Anatomic 6. Csaba Komondi Klébi DSE/ HUN 7. Štěpán Neústupný PAD Plzeň 8. Tomáš Fides HO Prievidza Ženy 1. Věra Kotasová Rock Pillars/ Ocún 2. Zuzana Čintalová ŠKMK Modra 3. Simona Ulmonová Jiskra Nový Bor/Singing Rock 4. Katarína Čintalová MKŠK Modra 5. Katarína Fickuliaková Bloc Bratislava 6. Lucie Rajfová Sokol Brno/Triop 7. Denisa Šulcová Filozof Bratislava 8. Zuzana Ulrichová BB klan Praha

Andrej Chrastina se natahuje na předposlední chyt B4, V4 CUP foto: R. Tomanec

závody šek spočívající v přeskoku nebo přepadu z kolmé hrany na jednom profilu do chytu na hraně převisu profilu vedlejšího. Dynamické kroky nejsou dívčí doménou a jako jediná boulderový oříšek vyřešila Soňa Hnízdilová, které se podařilo prostor staticky „přešáhnout“ nejdříve nohou. Přeskok zastavil shodně Sylvu Nagyovou a Terezu Kysilkovou. Jako plus bych ocenil „technickou“ pasáž, kterou Jiří Přibil vytvořil ve stropě tím, že na stěnu umístil větší množství chytů, čímž

nimálně trojnásobek oproti sobotě. Dívčí finále kopírovalo svými výsledky téměř na chlup stejně semifinále. Nejlépe se umístila Soňa Hnízdilová a Sylva Nagyová s Terezou Kysilkovou spadly ve stejném místě a skončily shodně na 2. a 3. příčce. Za nimi se umístila na 4. místě Lucka Rajfová. Se svým výkonem nebyla spokojená jedna z favoritek závodů Helena Lipenská, která se v kvalifikaci zamotala v chytovaté pasáži ve stropě a smůla

Soňa Hnízdilová

Druhý závod Českého poháru v lezení na obtížnost M 2003 – Brno–Rajče Ve dnech 26.–27. 4. 2003 proběhl na horolezecké stěně Rajče, umístěné v prostorách sportovního komplexu TJ Sokol Brno I, druhý závod Českého poháru. Díky zkušenostem majitelů stěny, kteří závod zároveň organizovali, a pomoci ze strany sokolského HO probíhal závod plynule a bez organizačních zádrhelů. Stavitelem cest pro muže byl Marek Repčík ze Žiliny, ženám stavěl cesty Jiří Přibil z Prahy, který na poslední chvíli nahradil zraněného Dana Kadlece. Sobotních kvalifikačních závodů se zúčastnilo 24 mužů (dalších pět nejlepších z rankingu bylo nasazeno rovnou do semifinále) a 13 žen, což bylo jen o málo měně než přihlížejících diváků. Nízký sobotní počet diváků, lze připsat na vrub krásnému počasí, malé prezentaci závodů mezi veřejností a relativní nezajímavosti kvalifikačních bojů obecně. Profily a rozměry brněnské stěny umožnily stavitelům využít hrany, kouty, přepady z profilu do profilu a vytvořit tak lezecky i divácky zajímavé cesty. Sobotní kvalifikace se nesla v poklidném duchu, protože ze startujících mužů nepostupovali pouze dva smolaři, kteří si vybrali smeknutí nohy u první expresky. Nejlépe v kvalifikaci zalezli Jan Zbranek a Rudo Tefelner, který předvedl technicky i takticky

Petr Solanský

perfektní výkon s časovým rozvržením až do krajnosti časového limitu. Kvalifikace, respektive semifinále žen bylo zajímavější, protože z celkového počtu 13 startujících se jich muselo finále vzdát pět. Jiří Přibil holkám nachystal ve třech čtvrtinách tratě pěkný oří-

umožnil víc variant přelezů. Byl vidět rozdíl mezi závodnicemi, které jsou vylezené také na skalách (nebo extrémně silné?), jež si cestu „polem chytů“ dokázaly najít snadněji, a těmi, co trénují převážně na umělé stěně. Nedělní klání přilákalo, kromě startujících sportovců, také výrazně větší množství díváků, mi-

ji neopustila ani ve finále, kde sice zalezla dobře, nicméně byla následně diskvalifikována, protože se nevědomky v ještě lehčí spodní části opřela nohou o nýt. Naopak Soňa může být se svým výkonem spokojená velmi, před dvěma lety o ní nikdo nevěděl, ale nyní, snad proto, že si ji vzal trenérsky na starosti Tomáš Ky57

Tereza Kysilková

upadl Pólo Kořan a Martin Fojtík a vybojoval za stupňujícího se řevu přihlížejících TOP. Pak se rozdaly ceny a bylo po všem. Totiž nebylo – ještě v pondělí měli na Rajčeti zavřeno a Sokolové šroubovali zpátky na stěnu několik stovek sundaných chytů pěkně jeden po druhém. –DJ– Výsledky finále mužů: 1. Petr Solanský 2. Martin Fojtík 3. Pavel Kořan

4. 5. 6. 7. 8.

Jan Zbranek Jurko Repčík (SK) Rosťa Štefánek Štěpán Stráník Vašek Malina

Výsledky finále žen: 1. Soňa Hnízdilová 2. Sylva Nagyová Tereza Kysilková 4. Lucie Rajfová 5. Katka Čintalová (SK) 6. Petra Melicharová 7. Světlana Kadlecová 8. Helena Lipenská

Choceň 2003 silka, je schopna s přehledem vyhrát závod ČP. Mužské finále bylo lahůdkou nejen pro lezce, ale i pro diváky. Přes třicet metrů dlouhá cesta, obsahující technickou pasáž, obdobnou charakterem té z ženské kvalifikace, zakončenou přepadem do vedlejšího profilu, končila dlouhým stropem, v jehož závěru bylo třeba přehodit opačně

díl smůly, asi výměnou za semifinálový TOP, si vybral „správce skal“ z Ruzyně Vašek Malina, kterému ustřelila ruka v menších oblých chytech na kolmé hraně zhruba v 1/3 cesty. Pěkně plynule rozběhlou finálovku měl Pólo Kořan, ale při cvakání expresky v nálezu do stropu se snažil postavit na malé stupy, ustřelila mu noha a „vyvlál“ k zemi.

Tak se nám zase trochu promíchali mladí lezci v kategoriích a první závody Českého poháru mládeže v Chocni ukázaly, že i letos je většina kategorií pěkně nadupaná a že vítězové nebudou dopředu nikdy moc jistí. Kategorie nejmladších dívek se odehrála v režii děvčat z Jičína Verči Pražákové a Lucky Kosinové, která obsadila první dvě místa před Terkou Schlöglovou z Lanškrouna. V téže kategorii chlapců se třemi topy zvítězil s přehledem talentovaný Pavel Rozehnal z Pustiměře před Honzou Janouškem z Hejnic a Slovákem Štrbkou. Vyrovnané lezecké drama bylo k vidění v kategorii starších děvčat,

kde jen díky lepší kvalifikaci zvítězila Terka Čermáková před dvěma děvčaty z Jičína, Aňou Hyvlovou a Nelčou Máchovou. Strhující bitvou děvčat o prvenství se inspirovali i stejně staří chlapci, ale pouze v souboji o druhé místo za postaršeným suverénem loňského (a jak to vypadá i letošního) poháru Adamem Ondrou z Brna. Vítka Lachmana (Jičín) a Honzu Kácala (Brno) od sebe dělilo pouze plusové znaménko. V „ostré“ kategorii nejstarších dívek se tentokrát nejvíce zadařilo Elišce Karešové z Liberce, která celkem s přehledem přelezla jak druhou Lucku Hrozovou z Děčína, tak třetí Aničku ČermákoAdam Ondra

nohy a slézt posledních pár metrů k „vrcholovému“ madlu, za které se zahákla nejdříve pata. Osmičlenné finálové startovní pole otevíral jako první Martin Fojtík. Po trochu ztuhlém začátku se u druhé expresky zahřál na provozní teplotu FOJT–a MF 101 (viz Montanu 6/02) a strojovými pohyby se dostal až k poslední expresce pod TOPem. Svůj 58

Finálové závody uzavíral Petr Solanský s laťkou nasazenou Martinem Fojtíkem pěkně vysoko, respektive daleko. Předvedl ale velmi bojovný výkon. Vypadalo to, že mu „teče“ už v pasáži před poskokem do dalšího profilu zhruba v polovině tratě, ale vždycky našel nějaký chyt, na kterém dokázal trochu sklepat a probít se o kus dál, až minul místa, odkud

závody 2. Lucie Kosinová (LK Prachov, Velenice, Tukan team) 3. Tereza Schlöglová (HO Sportsystém Lanškroun) 1. Pavel Rozehnal (Triop, HO Rebel Pustiměř) 2. Jan Janoušek (Hejnice, Lanex) 3. Michal Štrbka (MK ŠK Modra) Kategorie B 1. Tereza Čermáková (Sokol Brno 1, Lanex) 2. Aneta Hyvlová (LK Prachov, BUFO Zlín, Lanex, Tukan team) 3. Nela Máchová (LK Prachov, TRIOP Zlín, Tukan team) 1. Adam Ondra (Sun Sport, Lanex, Tesla Brno) 2. Vítek Lachman (LK Prachov, BUFO Zlín, Lanex, Tukan team)

Eliška Karešová

3. Jan Kácal (Tesla Brno) Kategorie C 1. Eliška Karešová (Slávia Liberec, Lanex, BUFO) 2. Lucie Hrozová (Saltic Zlín, Singing Rock) 3. Anna Čermáková (Sokol Brno 1, Lanex) 1. Martin Stráník (Rajče team Brno) 2. Jakub Kováčik (MK ŠK Modra) 3. Jindřich Bláha (Extrem team Kadaň, BUFO Zlín) Kategorie D 1. Štěpán Stráník (Rajče team Brno) 2. Jakub Volf (TJ Ruzyně Praha) 3. Jiří Otta (Slávie Ústí nad Labem)

Lanex cup 2003 pokračoval v Újezdě nad Lesy

vou z Brna. Zbývajícím dvěma kategoriím chlapců kralovali domácí bratři Stráníci! Mladší Martin dokázal bez zaváhání přelézt své až o dva roky starší kamarády a stejně tak jako jeho bratr Štěpán ukázal svůj velký talent „vyfutrovaný“ tréninkovou dřinou na stěně i ve skalách. Martinovi slušně asistovali druhý Kuba Kováčik ze Slovenska a třetí Jindra Bláha z Kadaně, zatímco Štěpánovi dýchali na záda Kuba Volf z Prahy a Jirka Otta z Ústí nad Labem. Škoda jen, že ze zdravotních důvodů chyběla Silva Rajfová a Pavel Solanský. Brzké uzdravení!

Tak a teď se budu asi opakovat, ale to se asi letos stane pravidlem. Stejně jako se už stala pravidlem profesionálně odvedená „práce“ stavěče Petra Solanského mladšího a počítačového mága Lumíra Návrata. Jim oběma, pořadatelům a sponzorům (ČHS, Šifra Floorball, Pekařství u Lifků, HUDYsport) patří dík za bezproblémový průběh prvních letošních pohárových závodů mládeže v Chocni. Díky a ve Svitavách ahoj. Houmy A ještě rychlé výsledky: Kategorie A 1. Veronika Pražáková (LK Prachov, Velenice, Tukan team)

Jarní část regionálních závodů mládeže Lanex cup byla již tradičně ukončena v rámci Přeboru školní mládeže o Studentskou pečeť v Újezdě nad Lesy. Pod taktovkou ředitele Míry Kůrky se na 150 dětí rozlézalo o hodnotné ceny věnované firmami Lanex Bolatice a Šifra Floorbal Lanškroun, kterým patří dík jak pořadatelů, tak zúčastněných dětí. V deseti kategoriích bojovali mladí lezci ze všech sil, ale na stupních nejvyšších bohužel nemohou stát všichni. A tak v seznamu vítězů figuruje jen pár jmen opravdu těch, v dané chvíli, nejlepších. A tady jsou oni šťastlivci:

Kategorie do 9 let 1. Radovan Šifra a Tereza Schlöglová (oba Lanškroun) 2. Jakub Stojan (Babojedy) a Líza Burešová (Újezd) 3. Matěj Burda (Hřensko) a Míša Hoďáková (Velenice) Kategorie do 11 let 1. Lukáš Tesař (Hejnice) a Lucie Kosinová (Velenice) 2. Vít Kadlec (Pardubice) a Veronika Pražáková (Velenice) 3. Martin Rott (HOM Alpin) a Míša Borůvková (Trutnov)

závody

hovory z montany

Kategorie do 13 let 1. Martin Šifra (Lanškroun) a Anna Pleskačová (Jičín) 2. Jakub Pavlíček (Pardubice) a Nela Máchová (Jičín) 3. Filip Šimůnek (Pardubice) a Viola Skalická (Česká Lípa) Kategorie do 15 let 1. Jiří Honzák (Trutnov) a Štěpánka Marecsková (Jeseník) 2. Marek Lejsek (Praha) a Dominika Dupalová (HOM Alpin) 3. Jan Tesař (Hejnice) a Zuzka Tomancová (Jeseník) Kategorie do 18 let 1. Jakub Tomanec (Jeseník) a Katka Borůvková (Trutnov) 2. Adam Hacura (Hr. Králové) a Bohuslava Tomášková (Pustiměř) 3. Milan Procházka (HOM Alpin) a Ludmila Řepková (DDM Větrník) Houmy

Klepec Open První sobotu po Velikonocích, 26. 4. 2003, se za slunečného počasí konal již třetí ročník horolezeckého sprint triatlonu Klepec open. Závod se konal mezi obcemi Újezd nad Lesy, Přišimasy–Skřivany a Límuzy. Závodníci museli zdolat 8 km na kole, vylézt libovolný boulder na Slouhu a uběhnout 3 km terénem. Hezké počasí a nečekaná mediální podpora nejmenovaného rádia přilákala kromě známých tváří i několik „nováčků“ soutěže. Nová krev se projevila novým rekordem trati, o který se postaral L. Korec časem 31:06. Nečekaně se tak přiblížil magické hranici třiceti minut. Vzestupnou tendenci tohoto netradičního závodu potvrdila i první zástupkyně něžného pohlaví, která svým výkonem 44:00 zastínila nejednoho závodníka. Díky pěknému počasí se oproti loňským a předloňským zasněženým závodům nejméně ztrojnásobil počet diváků. Závěrečné vyhlášení výsledků na vrcholu Slouhy završilo úspěšný závod, který by se nemohl uskutečnit bez pochopení vedení HO Gekon, Újezd nad Lesy a bez věcných cen od HO Bohnice. Úplnou tečkou za závodem pak bylo několik exhibičních náskoků na Slouhu. Všichni se již těšíme na příští ročník, který se jako obvykle koná první sobotu po Velikonocích. (za pořadatele a závodníky Boss) Výsledky (Za celkovým časem je v závorce uvedena doba jízdy na kole) ženy 1. Šanderová 44:00 (20:33) muži 1. Korec 31:06 (15:00) 2. Semerád (TJ ČZU, Praha) 33:18 (18:00) 3. Morávek (HO Gekon, Újezd nad Lesy) 33:52 (16:25) 4. Neumann (HO Potkali se u Kolína, Kolín) 35:45 (18:26) 60

Redakční čas plyne tak, jak má – nerovnoměrně. Nahodilé jevy určují rytmus zásadním způsobem. Tentokrát se mezi ně ještě vloudil v minulém čísle uvedený termín uzávěrky 29.5. K přehlédnuté dvojce v datu se nikdo nepřihlásil. Ani Zmola zlovolný. I tak se část redakce s nenapravitelným optimismem a Centrem sportovních aktivit VUT v Brně, rozhodla uspořádat festival outdoorových filmů Hory a město. Kupodivu se to podařilo, i když posilovat spoje veřejné dopravy jsme nemuseli. Na přidružený závod ČP v boulderingu se tak přišli podívat i ti, co pro překližku nemají slovo. Také dobře. Sportovně výkonné části redakce se podařilo několik ambiciozních výletů – pod Andělský pilíř a pod překližku SP do Imstu. Krátké výpady do ledových žlábků ze sedla Fourche mezi sněžením nepostrádaly romantiku a ze „svěťáku“ byl návrat neočekávaně rychlý – po semifinále byli po dlouhé době naši závodníci v Imstu zbyteční. Osobní prožitky si vyjídáme každý ze svého talíře. Dá se říct, že někteří do dna. Takže pokud jste se snažili informovat přes mobil TR, pak vězte, že vaše příspěvky skončily u šikovného a hodně hbitého spoluobčana. Pan vedoucí redaktor teď chodí prohlížet bazary a zastavárny, idealista. To náš sekretář a účetní si vyrazil do lázní – prý se léčit z toho frmolu. Tedy ne redakčního, ale vinařského. Asi se pobyt vydařil, protože byl těsně před uzávěrkou (tou skutečnou) přistižen u dost dlouhé řádky becherovek. Ale nebojte, má to všechno pod palcem a stačil i zařídit distribuci Montany do dalších novinových stánků. Pak, že alkohol potlačuje aktivitu! A co nám dělá vydavatel? Sbírá informace o endoprotézách a jeho životní kruh se začíná uzavírat. Aniž by prošel senilitou (musí se mu fandit, přece jen to je šéf!), se nám po vývojové spirále nepozorovaně vrací do dětských let. Aspoň tak tuhle vyprávěli předpubertální synci doma. „Mami, tam v té zmole pro cyklotrial jezdil večer dědek na kole!“ „A měl přilbu?“ „Ne, on byl holohlavej!“ Nešť, je to můj problém. Ale až si půjdu po sídlišti tahat kačera, vezmu si paruku.

ČASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAŘE

3/03 ročník XIV (Hotejl XXXVII)

Vydavatelství a redakce: Moravské náměstí 13, 602 00 Brno

www.montana.cz www.horokupectvi.cz Horolezectví je nebezpečný sport a redakce nezodpovídá za škody na zdraví a majetku vzniklé při jeho provozování. Posílejte jen obrázky naskenované profesionálními studii. V opačném případě pošlete rovnou předlohu (dia, foto). Prosíme autory, aby uvedli celé jméno i kamennou adresu.

Vydavatel a šéfredaktor: Jiří Růžička tel.: 541 243 333 e-mail: [email protected] Vedoucí redaktor: Tomáš Roubal tel.: 541 243 333 e-mail: [email protected] Sekretariát: Radim Výrubek tel.: 532 163 627 e-mail: [email protected] Externí redaktor: Vladimír Procházka Vzdušná 10, 460 01 Liberec 1 Stálí spolupracovníci: Dušan Janák, Jiří Novák, Petr Piechowicz, Vladimír Slouka, Rostislav Tomanec Jazyková korektura: Pavel Bubla Grafická úprava a sazba: Martina Petrová [email protected] © autoři článků Za věcnou správnost příspěvků zodpovídají jednotliví autoři. Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme Tisk: Moravská typografie Brno

Čtenářská inzerce Rubrika je určena pro nekomerční inzeráty jednotlivců. Poplatek za uveřejnění (50 Kč) lze poslat poštou nebo poukázkou na adresu redakce. n  Koupím tropiko ke stanu Salewa Bergen kat. č. 2054. Uvítám i tip, kde koupit. Kontakt: 737 241 632 n  Koupím horolezecké průvodce Vysokých Tater: A. Puškáš, I. – X. díl, Kroutil, 1. – 3. díl, W. H. Paryski a další. Kontakt: 604 856 202, 568 860 703 (po 18. hodině) n  Prodám ojedinělou horolezeckou knihovnu velké množství knih (beletrii i obrazové publikace v Č, N, A), stovky průvodců, map a časopisů - Krásy Slovenska, Vysoké Tatry, Hotejl, Hory, Turista, Horolezec (vázaných v jednotných deskách i volných). Navíc přidám frendy, čoky, hexy, mačky, cepíny. Kontakt: 602 806 219

Vychází 6x ročně cena výtisku 50 Kč, roční předplatné 300 Kč ISSN 1212-7957 Registrováno MK ČR pod číslem 5208 ze dne 6.4.1990. MIČ: 46913. Bankovní spojení: ČS, a.s. č.ú. 1345370319 kód banky: 0800 název účtu: Jiří Růžička Distribuce v ČR: společnosti holdingu PNS, a.s., Mediaprint & kapa, s.r.o. Distribuce na Slovensku: ABOPRESS, s.r.o. Radlinského 27, 811 07 Bratislava tel.: 012 – 52444979, 52444980, fax: 012 – 52444981 e-mail: [email protected] Příští číslo vyjde 5. 8. 2003

Redakční uzávěrka č. 4/03 je 4. 7. 2003