Možnosti cykloturistiky v západní části CHKO Žďárské vrchy

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

Možnosti cykloturistiky v západní části CHKO Žďárské vrchy Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D.

Bc. Dana Toušová 2. roč., UTV - SE

Brno, 2007

Za cenné rady a odborné konzultace děkuji panu PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila pouze literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

-------------------------------------

Obsah

ÚVOD…………………………………………………………………5

1.

TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………….6

1.1

Charakteristika oblasti ..…………………………………………..6

1.2

Formy aktivní turistiky v dané oblasti…………………………….8

1.2.1

Pěší turistika .……………………………………………………...9

1.2.2

Lyžařská turistika …..……………………………………………..9

1.2.3

Základy vysokohorské turistiky ……………………………..…..11

1.2.4

Cykloturistika …………………………………………………....12

2.

CÍL A ÚKOLY PRÁCE…………………………………………….13

3.

METODIKA PRÁCE……………………………………………….14

4.

PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………..15

4.1

Charakteristika cyklotras…………………………………………15

4.2

Cyklotrasa č. 1……………………………………………………16

4.3

Cyklotrasa č. 2……………………………………………………23

4.4

Cyklotrasa č. 3……………………………………………………32

4.5

Cyklotrasa č. 4……………………………………………………41

4.6

Cyklotrasa č. 5……………………………………………………50

4.7

Cyklotrasa č. 6……………………………………………………63

5.

ZÁVĚR………………………………………………………………76 RESUMÉ…………………………………………………………….77

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE…………………………...78

PŘÍLOHY…………………………………………………………...80

ÚVOD

Cykloturistika je dnes velmi populárním sportovní aktivitou a stává se u nás pomalu, ale jistě masovou záležitostí. Jedná se o poměrně levný sport, dostupný široké veřejnosti, a proto je potřeba se starat o jeho rozvoj, což znamená budovat nové cyklostezky a cyklotrasy, opravovat stará značení, aktualizovat mapy a turistické průvodce.

Cykloturistika je také jedním ze způsobů, kterým se dá udržet určitá výkonnost obyvatel, a tím i přispět ke zlepšení obecného zdraví národa. Jak je známo, lidé všeobecně zlenivěli a většina populace trpí nedostatkem pohybu. Zpřístupněním, zkvalitněním a zatraktivněním cykloturistiky můžeme přispět k obrácení této situace k lepšímu.

Kolo by se mělo stát přítelem člověka, být nástrojem k radosti a odpočinku, a naopak by nemělo být symbolem dřiny a utrpení. Není potřeba ze sebe ´´sedřít kůži´´, ale mít radost z pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu.

Měli bychom si také uvědomit, že cykloturistika by měla být alespoň doplňkovým sportem již od ranného věku každého dítěte, neboť má kladný vliv jak na tělesný, tak i duševní rozvoj.

5

1

TEORETICKÁ ČÁST

1.1

Charakteristika oblasti

Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy (715 km²), vyhlášená v roce 1970, zahrnuje části Žďárských vrchů, Sečské a Bítešské vrchoviny a Havlíčkobrodské pahorkatiny v severní vrcholové oblasti Českomoravské vrchoviny. Více než polovina území je dnes pokryta smrkovými lesy, které byly vysazeny na místě původních, převážně bukojedlových lesů, zachovaných jen v malých zbytcích. Na horských lukách převládá květena podhorských oblastí, některá rašeliniště a rašelinné louky připomínají severskou flóru.

CHKO (obr.1) byla zřízena zejména k ochraně typického vzhledu krajiny, vyváženého životního prostředí pramenišť, rozsáhlých lesních komplexů i řady přírodních rezervací. K hlavním turistických cílům patří rekreační rybník Velké Dářko (206 ha) se stejnojmennou rezervací rašelinišť, Žákova hora (810 m) s rezervací bukojedlového lesa pralesního rázu a naučnou stezkou. (Hobzek a kol., 1990)

Horopisně jsou Žďárské vrchy jako část Českomoravské vrchoviny součástí České vysočiny, což je souborný název pro pahorkatiny a pohoří západní poloviny

našeho

státu.

Žďárské

vrchy

jsou

pahorkatiným

pohořím,

charakterizovaným poměrně plochými povrchovými tvary, mírnými svahy, zaoblenými vrcholky a širokými a vcelku mělkými údolími řek. Nejvyšší vrcholky reliéfu Žďárských vrchů jsou většinou pokryté lesy.

Vrcholové oblasti Českomoravské vrchoviny, k nimž v její severní části patří i Žďárské vrchy, bývají někdy označovány za střechu Evropy, a to proto, že jimi probíhá velmi významné evropské rozvodí. Je to rozvodí, které tvoří předěl mezi mořem Severním a mořem Černým. Severozápadní část Žďárských vrchů je pramennou oblastí řek Doubravy a Chrudimky. Sázava vzniká z několika potůčků pramenících na jižních a jihozápadních úbočích Kamenného

6

vrchu a Tisůvky, dále v lesních komplexech jihovýchodně od Cikháje a konečně v rašelinné oblasti mezi Velkým a Malým Dářkem. Vodopisně je toto rovinaté rašelinné území pozoruhodné tím, že je odvodňováno současně dvěma různými říčními systémy. Odtud odtékají vody jednak do povodí Doubravy (Labe), jednak do povodí Sázavy (Vltavy). Nejvýznamnějších vodním tokem Žďárských vrchů

je Svratka, vznikající z několika potůčků pramenících

v lesním komplexu Žákovy hory severovýchodně od Cikháje. Oblast je také velmi bohatá na menší i větší rybníky. V západní části se rozprostírá největší rybník Českomoravské vrchoviny Velké Dářko o rozloze asi 210 ha, založený v roce 1480. Turisticky zajímavé jsou kromě Velkého Dářka, rybníka Řeky a některých jiných rybníků významné především rybníky Medlov, Sykovec a Milovský rybník.

Lesy, které pokrývají značnou část Žďárských vrchů, jsou přirozenými zásobárnami vody. Hydrologický význam lesů spočívá hlavně v jejich retenční schopnosti – les zadržuje vody dešťů a záplav a zmenšuje tak škody, které může voda způsobit. Velmi významnou úlohu hrají v hydrologii také rašeliny. Jedná se především o vrchovištní rašeliny (vrchoviště), zachované zvláště v okolí Velkého Dářka, kde jejich mocnost dosahuje až 8 m, a o velké množství lučních rašelin, na které narazíme téměř na každé vlhčí louce ve vyšších polohách Žďárských vrchů. O rozšíření rašelin, mokřin a bažin svědčí poměrně častá místní jména, která na takový terén poukazují (Černá bahna, Blatky, Houpady, Padrtiny, Bahýnka, Mokřiny, Blatiny atd.).

Žďárské vrchy jsou nejvlhčí a do jisté míry také nejchladnější části Českomoravské vrchoviny. Větší část středních poloh má podnebí mírně teplé, vlhké, vrchovinné. Návětrný západní, severozápadní a severní okraj Žďárských vrchů, zejména prostor Babylónu, Velkého Dářka a Tisůvky je vlhčí a chladnější. (Lenhart, 1964)

Průměrná roční teplota je přibližně 6°C, avšak ve vyšších polohách je roční průměr nižší než 5°C. Průměrná denní teplota 15°C a vyšší je na většině území

7

asi 60 dní, ve vyšších polohách pouze asi 40 dní. Letních dnů bývá okolo 20 a mrazových (s minimální teplotou pod 0,1 °C) je na většině území mezi 140 až 160.

Srážky jsou menší, než by odpovídalo nadmořské výšce. Jsou poměrně stejnoměrně rozděleny, maximum bývá v červenci, minimum v únoru. Roční průměr přesahuje v nejvyšších polohách 800 mm a na ostatním území okolo 700 – 800 mm. Počet dnů se sněžením je 40 až 50, ve vyšších polohách i více. Relativní vlhkost vzduchu je značná. V létě činí 75 – 80%, v prosinci 90% i více.

obr.1: Mapa CHKO a NP v ČR

1.2

Formy aktivní turistiky

Druhy turistiky se rozlišují podle toho, jakým způsobem danou činnost provádíme. Mezi nejznámější patří: • pěší turistika • vysokohorská turistika • lyžařská turistika • vodní turistika

8

• cykloturistika • mototuristika a další

V následujících kapitolách se budeme zabývat pěší turistikou, lyžařskou turistikou, základy vysokohorské turistiky a především cykloturistikou.

1.2.1

Pěší turistika

Turistika na území Žďárských vrchů má velmi starou tradici a na rozdíl od pohraničních oblastí České republiky, které byly v poválečných letech z velké části pro turisty uzavřeny, se zde mohla zcela volně rozvíjet. Zpřístupněny byly mnohé z nejcennějších částí CHKO. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější místa patří bezesporu Devět skal, jež jsou svými 836 metry n.m. druhým nejvyšším vrcholem Českomoravské vysočiny. Stejně známá je i 810 metrů vysoká Žákova hora, vyhlášená již v roce 1933 státní přírodní rezervací (nyní národní přírodní rezervace). Obě místa jsou dosažitelná po turistických trasách z Herálce, Svratky, Třech Studní nebo Fryšavy. Milovníci skalních útvarů zcela jistě znají názvy Zkamenělý zámek, Milovské a Rybenské Perníčky, Čtyři palice, Prosíčka, Štarkov, Drátník, Tisůvka, Peperek a Lisovská, Malínská, Pasecká nebo Rozštípená skála. Poněkud méně známé, ale přírodně stejně hodnotné jsou národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště a rašeliniště Velké Dářko zpřístupněné naučnou stezkou, která začíná nedaleko Škrdlovic u rybníka Velké Dářko. Známý a turisty velmi navštěvovaný je soubor lidových staveb a řemesel Vysočina

na

Veselém

kopci

nedaleko

Trhové

Kamenice

a Hlinska. (http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz)

1.2.2

Lyžařská turistika

Běžecké lyžování

Českomoravská vrchovina a zvláště oblast Žďárských vrchů poskytují výborné možnosti pro lyžování a zimní turistiku. Sněhové podmínky jsou velmi

9

příznivé, období se sněhem dlouhé. Rozlehle louky, klikaté lesní pěšiny a i rolbou vyjeté stopy poskytují spoustu příležitostí k nádherným vyjížďkám na běžkách. Pokud dáváte přednost vyjetým stopám, můžete si na stránkách Nového Města na Moravě v sekci Mapa lyžařských tras nechat zobrazit on-line mapu tras projetých rolbou. (více na http://www.zdarskevrchy.cz/view.php?cisloclanku=2007013002)

Od prosince 2003 je pro veřejnost k dispozici nový běžecký areál u Piláku ve Žďáře nad Sázavou. Hlavní běžkařské trasy jsou uvedeny v příloze č. 3 a na obr.2.

Sjezdové lyžování

Možnost sjezdového lyžování je především v oblasti mezi Novým Městem na Moravě, Poličkou a Bystřicí nad Pernštejnem, kde je větší množství lyžařských vleků, z nichž Bystré – Hamry, Dalečín, Harusův kopec, Na Stráni, Nový Jimramov, Karasín a Polička jsou upravovány a uměle zasněžovány. Jejich polohu na mapě zobrazuje obr.2.

10

Legenda lyžařský vlek běžecká stopa obr.2: Mapa lyžařských vleků a běžeckých stop

1.2.3

Základy vysokohorské turistiky

Sportem provozovaným v nejcennějších územích CHKO je horolezectví. Horolezecká činnost v CHKO Žďárské vrchy je povolena na základě rozhodnutí Správy CHKO za podmínek dohodnutých se zástupci místních oddílů Českého horolezeckého svazu. K nejvíce využívaným terénům patří Drátník a Čtyři palice, bez omezení je možno lézt na Vávrově skalce, Rozštípené skále a na některých útvarech Devíti skal, Malínské skály a Milovských Perníček. V době hnízdění ptactva je zakázáno lezení na některých stěnách Pasecké skály, na Bílé skále, Ostré skalce, Uhlíři, zkamenělém zámku, Pivovaru, Rybenských Perniček, Štarkově a Tisůvce. Na ostatních skalních útvarech je horolezecká činnost zakázána. Nevyhraněný názor, a to i mezi horolezci, je v otázce používání magnezia, které slouží lezcům k vysušení prstů a pomáhá jim

11

zdolávání náročnějších cest. I přes snahu

prokazovat neškodnost této

horolezecké pomůcky je zřejmé, že magnezium mění chemizmus skály a při nadměrném používání znečišťuje skalní útvary, proto jeho používání na skálách Ždárských vrchů nepovoluje. (http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz)

Lezení v CHKO Žďárské vrchy je umožněno jen s tzv. výjimkou, kterou schvaluje správa CHKO. Skály, které nejsou v tomto seznamu uvedeny výjimku nemají a je proto na nich lezení zakázáno!! Podrobný seznam je uveden v příloze č. 1. Na ostatních neuvedených skalních útvarech v CHKO Žďárské vrchy je pro provozování horolezecké činnosti možné pouze po předchozím písemném projednání se správou CHKO. Táboření a bivakování pod skalami je zakázáno. Táboření je povoleno pouze na vyhrazených tábořištích např.u rybníků Milovy, Medlov, Sykovec. 1.2.4

Cykloturistika

Převýšením nepříliš náročný, zato však značně rozsáhlý reliéf Žďárských vrchů, přitahuje turisty na kolech a předurčuje k rozvoji cykloturistiky. Je možno bez nadsázky říci, že se ze všech forem turistiky rozvíjí nejrychleji. Prakticky bezproblémová z hlediska ochrany přírody a krajiny je však jenom cyklistika na silnicích a veřejně přístupných komunikacích. Pomineme vlastníky pozemků a komunikací, kteří argumentují zejména možností kolize s mechanizací či chodci, kteří se po nich pohybují, spočívá problém v trasách vedoucích v lesích a po nezpevněných cestách. V lesích je rychle jezdícími cyklisty rušena zvěř, ve svažitém terénu dochází zejména za mokra k mnohonásobně většímu poškozování vegetace a narušení půdního krytu s následnou erozí, než u pěší formy turistiky. Správa CHKO Žďárské vrchy vítá aktivitu Klubu českých turistů, kteří po projednání se správci území značí pro cyklisty trasy po silnicích i lehčím terénem, neboť jsou vedeny tak, aby nedocházelo k rušení zvěře ani poškozování přírodního prostředí. (http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz)

12

2

CÍL A ÚKOLY PRÁCE

CÍL PRÁCE

Cílem diplomové práce je navrhnout cyklotrasy vhodné pro kurs pro žáky druhého stupně základních škol a žáky středních škol. Tyto trasy jsou vedeny v západní části CHKO Žďárské vrchy.

ÚKOLY PRÁCE

•

Prostudovat mapy a literaturu k dané oblasti

•

Vybrat nejvhodnější trasy s ohledem na náročnost a bezpečnost

•

Obsahově a metodicky zpracovat vhodné trasy

13

3

METODIKA PRÁCE

Informace ke zpracování diplomové práce (dále jen DP) jsme získávali několika způsoby: •

z map

•

z publikací a průvodců

•

z internetu – místopis jednotlivých lokalit, charakteristika oblastí

•

z počítačového programu Cyklotrasy 2.04

Zpracování grafu výškového profilu bylo provedeno v programu Cyklotrasy 2.04, ostatní grafické objekty (tabulky) v programu Microsoft Word. Mapy byly nascanovány z cykloturistické mapy SHOCart 1:75 000, vyznačení linie tras bylo provedeno v programu Malování (Microsoft Office). Součástí praktické části je popis každé jednotlivé trasy s místopisem zajímavých bodů trasy doplněných obrázky.

Diplomová práce je zaměřena na vypracování cyklotras vhodných pro horská a trekkingová kola. Silniční kola nejsou pro navržené trasy vhodná.

14

4

PRAKTICKÁ ČÁST

4.1

Charakteristika cyklotras

Naše cyklotrasy jsou vedeny hvězdicovitě z kempu na Velkém Dářku, neboť je to výborné výchozí místo pro cykloturistické vyjížďky a výlety. Trasy vedou terénem, po cestách pro pěší, po zpevněných cestách obslužného charakteru a částečně i po cestách III. a II. třídy, v jedné trase je využita i cesta I. třídy. Všechny trasy jsou určené spíše pro zdatnější cyklisty, neboť vedou často v těžším terénu (pozor na nutnost mít ochrannou cyklistickou přilbu) a i svou délkou vyžadují určitou míru fyzické kondice, avšak vzhledem k husté síti cykloturistických cest je možné danou trasu zkrátit či upravit pro méně zdatné jedince. Oblast je velmi vhodná pro konání kurzů (pravidla pořádání kurzů viz příloha č.1), protože nabízí velké množství kulturních i přírodních památek. Všechny cyklotrasy skýtají poměrně dostatek příležitostí k občerstvení nejen v kempech a u rybníků, ale i v místních restauračních zařízeních. Jelikož je oblast protkaná i hustou sítí rybníků, můžeme zařadit plavecké aktivity či jen pouze relaxovat na břehu.

15

4.3

Cyklotrasa č. 1

Velké Dářko – Padrtiny – Dobrá Voda – Doubravník – Synkův kopec – Podhorská louka – Ranská jezírka – Podhorská louka – Havlíčkova Borová – Roudnice – Vepřová – Račín – Velké Dářko

Popis trasy: Délka: 25,7 km Převýšení: 95 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 2,3 km (9 %), cesty typu „Vozová“ – 12,45 km (48 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 4,8 km (19 %), cesty typu „Silnice II. třídy“ – 6,15 (24%) Celkem nastoupáno výškových metrů: 256 m (sklon 2 %)

Z Velkého Dářka z rozcestí červené, modré a žluté turistické značky sledovat žlutou směrem na Padrtiny, odtud po žluté až na Dobrou Vodu, zde odbočit vpravo na vozovou cestu přes Dářko – rozcestí až k Doubravníku – rozcestí, poté odbočit vlevo a pokračovat až na Synkův kopec. Zde se vydat po modré turistické značce na Podhorskou louku, odtud po červené malá zajížďka na Ranská jezírka (prameniště řeky Doubravy), zpět na Podhorskou louku a dále po červené do Havlíčkovy Borové. Odtud po cyklostezce č. 4156 přes Roudnici do Vepřové. Pokračovat po silnici II. třídy kolem Nadvepřovského rybníka do Račína, dále na rozcestí Na Zádi a zde odbočit vlevo na vozovou cestu. Po této cestě až k Železnému rybníku a dále po červené turistické značce k Velkému Dářku.

16

Místopis: Velké Dářko (615m.n.m.) Rybník Velké Dářko (obr.3) o rozloze 206 ha je největší rybník Českomoravské vrchoviny. Rekreační oblast je významným centrem cestovního ruchu a turistiky s řadou přírodních krás. V minulosti sloužil rybník k zadržování vody pro pohon hamrů, pil a mlýnů na horním toku Sázavy. Dnes se jeho rozlehlá vodní hladina stala rájem pro příznivce windsurfingu a jachtingu a písčité břehy balzámem pro letní osvěžení. Okolo Velkého Dářka vede stejnojmenná naučná stezka, která prochází dvěma národními přírodními rezervacemi připomínajícími svým vzhledem severskou tajgu - Dářkem o rozloze 61,6 ha a Radostínským rašeliništěm o rozloze 30,5 ha.

obr.3: Rybník Velké Dářko Havlíčkova Borová (585m.n.m) Ves Borová vznikla pravděpodobně ve 12. nebo na přelomu 12. a 13. století a založili ji slovanští osídlenci uprostřed rozlehlého hvozdu mezi Čechami a Moravou. Jméno obec dostala podle borového lesa, který byl v této oblasti hojně rozšířen. Dobu dávného osidlování připomíná starý znak Borové, na kterém je zobrazen lev osekávající borovici. Nepřímou památkou na počátek obce je patrně i pozdně gotický kostel sv. Víta, kterému předcházela románská či románsko-gotická stavba.

17

Vepřová (630m.n.m.) Ves dostala jméno po místu, kde se chovalo mnoho vepřů. V roce 1502, kdy věnoval Hynek Boček z Kunštátu odůmrť Polné u Přibyslavi, patřila k přibyslavskému panství i Vepřová. Až do roku 1850 zůstala součástí panství Polná-Přibyslav. Poté patřila politicky nadále do Čech (od roku 1884 Chotěboř). Ve Vepřové pracoval mlýn s pilou a v okolí se těžilo ložisko železné rudy. V roce 1786 byla ve Vepřové postavena první dřevěná škola. Kaple ,,Nejsvětější trojice" uprostřed návsi, stojí ve Vepřové od roku 1861. U vchodu byly v roce 1922 zasazeny dvě mramorové desky se seznamem padlých v I. světové válce. Kaplička sv. Václava (obr.4) Při silnici k Račínu, nedaleko Liškova rybníka stojí krásná kaplička sv. Václava. Tu postavil ve svém lese rolník Štefa z Vepřové na památku 1.000 výročí mučednické smrti našeho patrona. Posvěcení se konalo v neděli 22. 9. 1929 ve 2 hodiny odpoledne. Po poledni vyšel od kapličky v obci průvod občanů a družiček. Za doprovodu hudby a kněží se ubíral ke kapličce sv. Václava, našeho patrona. Zde měl promluvu důstojný pán Tomáš Obršlík z Velké Losenice, kapličku poté posvětil borovský farář Jaroslav Bartoš. Dříve stál na tomto místě dřevěný sloup s obrazem Blahoslavené Panny Marie.

obr.4: Kaplička sv. Václava

18

Račín (648m.n.m) Název obce vznikl zřejmě podle velkého počtu raků, kteří se tu lovili. První zmínka o obci pochází z roku 1654. Kolem roku 1680 byla obec Račín přeměněna na panský dvůr. Nedaleko obce byla v provozu vápenka. Koncem října 1930 polámala sněhová vichřice značnou část lesního porostu.

Hned na jaře 1931 byla postavena železniční trať od pily z Nejdeku k Račínu a k rybníku Velké Dářko. Jezdily po ní dvě parní a dvě motorové lokomotivy, kromě polomů se přepravovali i zaměstnanci a dráha byla v provozu od r. 1931 do konce roku 1934.

V zimě tudy vede lyžařská trať. V Račíně je mohutná památná lípa, hasičská zbrojnice s zvoničkou a naproti ní velký žulový kříž s Kristem. Obec je oblíbeným letoviskem chatařů. V blízkosti jsou dva rybníky. Za příznivého počasí se naskýtá z okraje lesa daleký výhled k západu.

19

Výškový profil trasy č. 1

vzdálenost (km) obr.5: Výškový profil trasy č.1

20

tab.1: Profil trasy č.1 Popis

Nadmořská výška Místní vzdálenost Vzdálenost (km) (m.n.m)

(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0

Padrtiny

620

0,8

0,8

Dobrá Voda

640

1,5

2,3

Dářko, rozc.

632

1,5

3,8

Doubravník, rozc.

620

0,85

4,65

Synkův kopec

634

2,15

6,8

Podhorská louka

645

2,1

8,9

Ranská jezírka

642

0,25

9,15

Podhorská louka

645

0,25

9,4

Havlíčkova

585

3,4

12,8

Roudnice

660

2,3

15,1

U Vepřové

651

1,15

16,25

Vepřová, křiž.

640

0,8

17,05

Vepřová

630

0,5

17,55

Nadvepřovský

605

1,85

19,4

Račín

650

1,4

20,8

Na Zádi, rozc.

655

1,6

22,4

Železný rybník

610

2

24,4

Velké Dářko

615

1,3

25,7

Borová

rybník

21

obr.6: Mapa trasy č. 1

22

4.4

Cyklotrasa č. 2

Velké Dářko – Škrdlovice – Herálec – Familie – Vojnův Městec – Škrdlovice – Velké Dářko Popis trasy: Délka: 34,95 km Převýšení: 175 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 10,95km (31 %), cesty typu „Vozová“ – 12,8 km (37 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 11,05 km (32 %), cesty typu „Silnice II. třídy“ – 0,15 km Celkem nastoupáno výškových metrů: 480 m (2,8 %) Z Velkého Dářka se vydáme po červené turistické značce do Škrdlovic, poté z rozcestí odbočíme vlevo na polní cestu směrem na Zubačku a na Kašovku - rozcestí, kde odbočíme vpravo a pojedeme přes rozcestí Pod Kamenným vrchem a Mariánskou huť až do Herálce. Odtud po modré do Familie a dále pokračujeme po silnici III. třídy na rozcestí Pod Vortovský vrch, kde odbočíme vlevo na vozovou cestu. Míjíme Kozinec a Na potůčku a odtud asi po 1,5 km dojedeme opět k silnici III. třídy, kde odbočíme vlevo a pokračujeme po ní až do Vojnova Městce. Poté se vydáme po modré turistické značce na Novou huť. Z Nové Hutě pokračujeme na Kašovku a Zubačku, kde odbočíme vpravo a po polní cestě jedeme do Škrdlovic, odtud již stejně jako na začátku etapy po červené na Velké Dářko.

23

Místopis:

Velké Dářko (615m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1 Škrdlovice (650m.n.m) Obec Škrdlovice se nachází v severní části okresu Žďár nad Sázavou na česko-moravském pomezí. Název obce pochází z doby kolonizace a je vztahován k osobnímu jménu osazovatele Skrle, odtud Skrlovice. Jazykovým vývojem bylo doplněno písmeno "d" čímž vznikl pozoruhodný, v naší zemi (a snad i na světě) ojedinělý název Škrdlovice s pěti samostatně stojícími souhláskami na začátku slova.

Obec Škrdlovice, jako jedna z mála v tomto kraji, neměla donedávna žádnou sakrální stavbu, ač se obyvatelé vsi o její zbudování v minulosti často pokoušeli. V roce 1996 bylo ustanoveno občanské sdružení Spolek pro výstavbu kaple ve Škrdlovicích. Roku 1997 byl posvěcen základní kámen papežem Janem Pavlem II. a dne 10.7.1999 byla již hotová kaple Svatých Cyrila a Metoděje (obr.7) slavnostně vysvěcena královéhradeckým biskupem Dominikem Dukou. Autorem návrhu stavby je Prof. Ing.arch. Mojmír Kyselka CSc., autorem návrhu vitráže a interiéru akademický malíř Jaroslav Matouš. Realizaci návrhu vitráží provedl místní rodák Bohuslav Polanský. Stavba asociuje rozevřenou knihu jako symbol vzdělanosti a písma. Rozpolcená věž představuje dva věrozvěsty, Cyrila a Metoděje, kteří písmo do našich zemí přinesli. Mezi věžemi je umístněn dvouramenný biskupský kříž. Kaple byla postavena z prostředků získaných finančními i materiálními sbírkami mezi místními občany i lidmi s myšlenkou výstavby kaple sympatizujícími. (http://www.skrdlovice.cz)

24

obr.7: Kaple Svatých Cyrila a Metoděje

Mariánská huť (685m.n.m) V okolí obce Herálec pracovaly v dřívějších dobách 4 sklářské hutě. Nejstarší huť je zmiňována v roce 1604, pravděpodobně se jednalo o sklárnu, později nazývanou Mariánská huť, jihozápadně od Herálce. Tato také zůstala v provozu nejdéle, až do roku 1914, kdy musel být její provoz ukončen pro nedostatek dřeva a absenci mladých sklářů, kteří museli odejít do císařských armádních služeb za I. světové války. Dlouhou dobu byla výroba v této huti zaměřena převážně na lité tabulové sklo, ale ve 2. polovině 19. století také na foukané užitkové sklo v proslulé barevnosti a zdobném natavovaném dekoru. Šlo o nejdéle pracující sklárnu na Vysočině, v níž začínal i Emanuel Beránek, zakladatel škrdlovické huti. (http://www.hlinecko.eu)

Herálec (640m.n.m) Pro příznivou polohu v bezprostřední blízkosti téměř panenských lesů je Herálec vyhledávaným výchozím místem pro ozdravné a relaxační vycházky do hvozdů, kde v porostu převládá smrk a jedle s lokálním porostem dubů. Charakter Herálce utvářelo především dřevo ve všech výrobních podobách. Ne

25

nadarmo se říkalo, že "V Herálci je kamenné živobytí a dřevěný chléb". Každá rodina zde byla spjata s dřevem doslova od kolébky až po to poslední – rakev. Nepřehlédnutelnou dominantou obce je kostel sv. Kateřiny (obr.8) postaven v klasicistním stylu na jižním návrší v nadmořské výšce 660 m.n.m. Na protilehlém severozápadním vyvýšení je areál základní školy pavilonového typu a její vstup zdobí busta Jana Amose Komenského, poslední z prací akademického sochaře Karla Lidického. V obci jsou ke spatření renovované roubené chalupy, jakých tu v počátku minulého století byla většina. Je zde i zbytek poplužního dvora patřícího v minulosti rychmburskému panství. K obci náleží osady Brušovec, Plac, Kocanda, Mariánská huť, Kuchyně a Familie. Chudá kamenitá půda tu neskýtá takovou úrodu jako v níže položených krajích, přesto při skromnosti musela uživit zdejší drobné hospodáře a chalupníky. Dnes na pronajatých pozemcích hospodaří velkofarma se sídlem v Měříně u Žďáru nad Sázavou. Dobře se zde dařilo pěstování lnu, který se v minulosti podomácku zpracovával až do finální výroby – plátna. V katastru obce jsou dva rybníky, Haťský a Kuchyňka, sloužící k lovu ryb a rekreačnímu koupání. Po značených turistických stezkách se z Herálce pohodlně dostanete na Devět skal, kde není pouze uvedených devět skal, ale skály utvářejí jakési skalní městečko táhnoucí se východně až ke Křižánkám. Na dosah z Herálce je Žákova hora a od ní je to kousek k Tisůvce s Čertovým kamenem. Z těchto a dalších míst můžete po turistických značkách navštívit zajímavá přírodní a historická místa v této chráněné krajinné oblasti. (http://www.obecheralec.cz/o-obci)

26

obr.8: Kostel sv. Kateřiny

Vojnův Městec (590m.n.m) Obec s bohatou historií leží v jednom z ekologicky nejčistších regionů České republiky, v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. První písemná zmínka pochází z roku 1293 a je spjata se žďárským cisterciáckým klášterem. Význam městečka v běhu následujících staletí připomíná typicky městská čtvercová zástavba náměstí, kterému pak vévodí Němečkův hostinec z počátku 18. století. Jeho dominantní vzhled není připisován nikomu menšímu, než staviteli Janu Blažeji Santinimu Aichlovi. Génius ze slavného italského rodu kameníků je přitom podepsán pod nejvýznamnější stavbou Vysočiny, kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou, památkou zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Kostel sv. Ondřeje (obr.9) "Kostel vojnoměstecký stál jako kaple po nynějších ohorek radostínský, tedy až tam, kde se ve zdi ve výklenku, za skleněným oknem nalézá socha Panny Marie, a kudy se druhdy do kaple vcházelo (dosud jsou v místě tom znáti slepé trámce dveřní z kamene). Již ve 14.století, kdy činí se zmínka o Martinu Otonovi de Jezerzan, kněží diecése pražské, který byl dne 17.července 1358 opatem a konventem Žďárským do Vojnova Městce praesentován. Kostel rozšířen byl

27

o nynější podobu teprve za P.Josefa Seifferta, r. 1791," zapsal učitel Šabaka do obecní kroniky v roce 1924. (http://www.vojnuvmestec.cz)

obr.9:Kostel sv. Ondřeje

28


vzdálenost (km) obr.10: Výškový profil trasy č. 2

29

tab.2: Profil trasy č. 2 Popis

Nadmořská výška Místní vzdálenost Vzdálenost (km) (m.n.m.)

(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0

Škrdlovice, křiž.

650

1,5

1,5

Škrdlovice

650

0,4

1,9

Škrdlovice, rozc.

650

0,5

2,4

Zubačka

695

1,9

4,3

896

745

1,2

5,5

Kašovka

695

1,5

7,0

Pod

743

1,8

8,8

886

695

0,85

9,65

Mariánská Huť

680

0,75

10,4

Herálec

640

2,65

13,05

Familie

655

1

14,05

Vortovský vrch

690

1,6

15,65

Pod

675

0,85

16,5

Kozinec

635

1,55

18,05

Na potůčku

638

1,75

19,8

Rychtářka

630

1,5

21,3

Vojnův Městec

590

2,95

24,25

Nová Huť, rozc.

680

3,3

27,55

Kašovka, rozc.

695

0,85

28,4

883

677

1,35

29,75

Zubačka

695

0,9

30,65

Škrdlovice, rozc.

650

1,9

32,55

Škrdlovice

650

0,5

33,05


650

0.4

33,45

Velké Dářko

615

1,5

34,95

Kamenným

vrchem

Vortovským

vrchem

30


31

4.5

Cyklotrasa č. 3

Velké Dářko – Račín – Velká Losenice – Pořežín – Ronov nad Sázavou – Přibyslav – Malá Losenice – Račín – Velké Dářko

Popis trasy: Délka: 34,85 km Převýšení: 215 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 9,9 km (28 %), cesty typu „Vozová“ – 8,6 km (25 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 6,55 km (19 %), cesty typu „Silnice II. třídy“ – 6,6 km (19 %), cesty typu „Silnice I. třídy“ – 3,2 km (9%) Celkem nastoupáno výškových metrů: 478 m (sklon 2,8%) Z Velkého Dářka po žluté turistické značce přes Padrtiny a Dobrou vodu do Račína. Odtud po zelené k Račínskému lesu a poté opět po žluté přes Pstruhový rybník do Velké Losenice. Zde pokračovat po silnici III. třídy do Pořežína a Ronova nad Sázavou. Odtud po silnici I. třídy do Přibyslavi. V Přibyslavi odbočíme vpravo na silnici II. třídy směrem na Malou Losenici, kde opět odbočíme vpravo a po chvíli narazíme vlevo na lesní odbočku. Po té pokračujeme na Malolosenický kopec, kde odbočíme vlevo a ihned vpravo na vozovou cestu na Shnilý kopec a Nadvepřovský rybník. Zde odbočíme vpravo na silnici II. třídy, dojedeme do Račína a odtud opět po žluté přes Dobrou vodu a Padrtiny na Velké Dářko.

32

Místopis:

Velké Dářko (615m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1

Račín (650m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1

Velká Losenice(550m.n.m) Prapůvod vesnice je položen do mlhovin hlubokého středověku. Chybí jakékoliv písemné doklady. Název je, podle jedněch, odvozen od potoka, který byl životním prostorem lososu, nebo se zastává mínění jiných, totiž podle losa. V sousední Malé Losenici měli kdysi na obecním razítku losa, hlásili se tedy k druhé alternativě. Všechny tyto dohady jsou jen pokusem o logické vysvětlení, avšak jistoty se nelze dobrat. Velká Losenice (obr.12) se připomíná v letech 1352 - 1367, kdy je vedena v evidenci brodského děkanství. Dr. Antonín Profous ve spise Místní jména v Čechách /1949/ uvádí, že první zmínka o Velké Losenici je z let okolo 1052, což je nepravděpodobné. Ve 14.století figuruje jako významná osada v držení Čeňka z Ronova, roku 1405 zní Lossnitz, 1502 Hynek z Kunštátu ji dává jako odúmrť městu Polné, v roce 1547 se objevuje označení Welika Losenicze, dále je o ní zmínka v roce 1597 a dalších. Dá se soudit, že se značnou pravděpodobností byla obec založena ve dvanáctém století. Původní roztroušené obyvatelstvo mohlo být české, ale záhy sem byli přivedeni odborníci na těžbu užitkových nerostu z Německa,

33

z hornických revíru v Durynsku a Horním Sasku. Masa rolníku, která mýtila les a vytvářela ornou pudu, pocházela z bavorské Horní Falce a Durynska. Proces kolonizace probíhal intenzivně zejména za posledních Přemyslovců, kteří dali provést

zmíněnými

cizinci

geologickou

prospekci

celého

kraje.

(http://www.losenice.cz)

obr.12: Velká Losenice

Přibyslav (483m.n.m) Město Přibyslav leží na západní straně Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 483 m. Geologické podloží zdejšího regionu je tvořeno rulami, přetvořenými z původních prvohorních naplavenin. V raném středověku byla celá krajina pokryta nedotčeným pralesem, v němž převládaly buky, tisy, borovice, osiky, smrky a břízy. K tehdejší běžné zvířeně patřili vlci, medvědi, rysi, jezevci a zvěř jeleni, srnčí a černá. První věrohodné záznamy o Přibyslavi pocházejí z poloviny 13. století. Tím však není popírána možnost existence staršího osídlení zdejšího kraje.

Písemné doklady o tom se však nezachovaly. Úvahy o životě lidí v tomto regionu před 12. stoletím mohou proto mít charakter pouhých hypotéz a nedoložených pověstí. V polovině 13. století byla Přibyslavi udělena českým králem Václavem I. soudní pravomoc 1. stupně (horní právo) k rozhodování

34

méně závažných sporů mezi vlastníky důlních poli, hutníky a kovkopy, kteří dobývali

v okolí města galenit s významným procentem stříbra. Takto získalo

zdejší osídlení, které do té doby mělo charakter zemědělského, řemeslnického a obchodního střediska pod místním hradem, městská práva. V době husitských válek (1420 - 1434) i v letech následujících byla těžba stříbra utlumena a později na dlouhé desítky let zcela přerušena. Pokusy o její obnovení v 16. - I8. století i později nevedly k očekávaným výsledkům.

Dne 11. října 1424 zemřel poblíž Přibyslavi, u vesnice Schönfeld (dnes Žižkovo Pole), Jan Žižka z Trocnova, který v té době táhl v čele svých vojsk proti katolické šlechtě na Moravu. Jeho bojovníci bezprostředně po smrti svého vojevůdce dobyli přibyslavský hrad a město. Od té doby až do tragické bitvy u Lipan (30. května 1434) byla Přibyslav v držení husitů, kteří si z ni učinili vojenskou základnu pro své výpady proti nepřátelům na Moravě i jinde. Přibyslav byla několikrát těžce postižena nejen válkami, nýbrž také častými požáry, které zničily nemálo historicky cenných objektů. V roce 1767 shořelo téměř celé město včetně věže, fary, školy, špitálu i střechy kostela. Nedotčeno zůstalo jen několik měšťanských domů na horní straně náměstí a 13 vzdálenějších domů na přibyslavském předměstí.Po zániku těžby stříbra v okolí města patřilo k základním zdrojům obživy zdejšího obyvatelstva především zemědělství, domácké tkaní lněného plátna, provozován řemesel a obchodu. Drobné provozovny živnostenského charakteru, vznikající ve druhé polovině 19, století, byly vesměs orientovány na zpracování zemědělských produktů, zvláště brambor, později i mléka a na výrobu zemědělských strojů a nářadí. Přibyslav patří mezi města, která soustavně pečují o historické památky. Nejstarším objektem, který tvoří neodmyslitelnou dominantu města, je gotická věž z roku 1497. S věží sousedí barokní kostel sv. Jana Křtitele, vysvěcený 24.července 1753. Poblíž městské věže se nachází i bývalý ženský špitál z roku 1692. V současné době je v něm umístněno městské muzeum a informační centrum.

35

Přibyslavský zámek (obr.13) byl vybudován Zachariášem z Hradce v roce 1560 na místě bývalého hospodářského dvora, jenž patřil k přibyslavskému hradu a byl vypálen při dobývání města v roce 1424. Zadní, starší část zámku je postavena ve stylu italské renesance. V objektu se nyní nachází Hasičské muzeum a Centrum hasičského hnutí

obr.13: Přibyslavský zámek Nedaleko města se tyčí zříceniny hradu Ronova, vybudovaného ve 13. století pány z Ronova. Legendárního vojevůdce Jana Žižku nám dodnes připomíná mohyla, která byla postavena na místě jeho úmrtí v roce 1874 a jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky v přibyslavském parku. (http://www.pribyslav.cz)

36



37



(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0

Padrtiny

620

0,8

0,8

Dobrá voda

640

1,5

2,3

Račín

625

1,3

3,6

Račínský les

625

1,15

4,75

Vápenice

595

0,55

5,3

Pstruhový rybník

550

1,1

6,4

Velká

550

1,95

8,35

Velká Losenice

540

0,5

8,85

805

540

0,25

9,1

545

0,5

9,6

540

2,2

11,8

nad

455

2,7

14,5

nad

457

0,4

14,9

794

450

1,45

16,35

Přibyslav, křiž.

450

0,65

17,0

1956

470

0,35

17,35

Přibyslav

485

0,35

17,7

872

520

2,3

20,0

Plaček

540

0,4

20,4

Malá Losenice

610

2,5

22,9

Branty

590

2,7

25,6

802

575

0,75

26,35

Malolosenický

590

0,4

26,75

Losenice,

hřb.

Velká

Losenice,

křiž. Pořežín Ronov Sázavou Ronov Sázavou, křiž.

38

kopec Shnilý kopec

590

1,4

28,15

Nadvepřovský

605

1,7

29,85

Račín

650

1,4

31,25

Dobrá voda

640

1,3

32,55

Padrtiny

620

1,5

34,05

Velké Dářko

615

0,8

34,85

rybník

39


40

4.6

Cyklotrasa č. 4

Velké Dářko – Škrdlovice – Světnov – Sklené, rozc. – Tři Studně, rozc. – Cikháj – Škrdlovice – Velké Dářko

Popis trasy: Délka: 27,8 km Převýšení: 195 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 1,9 km (7 %), cesty typu „Vozová“ – 17,6 km (63 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 4,8 km (17 %), cesty typu „Silnice II. třídy“ – 3,5 km (13 %) Celkem nastoupáno výškových metrů: 323 m (sklon 2,6%) Z Velkého Dářka po červené turistické značce do Škrdlovic, odtud po silnici III. třídy na Šrdlovice - rozcestí, kde odbočíme vpravo na vozovou cestu do Světnova. Ve Světnově odbočíme vlevo na silnici II. třídy vedoucí k rozcestí – Světnovské údolí. Zde se vydáme vpravo po vozové cestě přes Brožovu skalku – rozcestí na rozcestí Sklené. Odbočíme vlevo na Tři Studně – rozcestí, opět odbočíme vlevo a pokračujeme po vozové cestě Pod Fryšavský kopec. Zde narazíme na modrou turistickou značku a následujeme ji až do Cikháje. V Cikháji odbočíme vpravo na křižovatku U Snítku, poté vlevo na Tisůvku a Zubačku, kde opět odbočíme vlevo a jedeme přes Škrdlovice – rozcestí do Škrdlovic, kde se vracíme po červené značce na Velké Dářko.

41

Místopis:

Velké Dářko (615m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1 Škrdlovice (650m.n.m) Viz cyklotrasa č. 2 Světnov (590m.n.m) Původní název obce byl Světinov. Obec byla založena žďárským klášterem před r. 1293. Na k.ú. Světnova (obr.16) byla průzkumně dobývána uranová ruda. Mezi dochované památky patří kamenný kříž v severní části obce (1848), kaplička sv. Václava se sochou světce a zvoničkou. V jižní části obce stojí u staré silnice Boží muka. Na jižním kraji obce byla v r. 1954 vybudována vodní nádrž Strž (hráz 10,2 m, plocha vodní hladiny 24,1 ha). Světnovské údolí vinoucí se kolem meandrujícího Sklenského potoka je krásným místem k vycházce. (http://www.evysocina.cz)

obr.16: Světnov

42

Světnovské údolí (630m.n.m) Údolí s potokem, asi 1 km severovýchodně od obce Světnov. Nachází se v nadmořské výšce 640 m. V roce 1983 byla tato oblast vyhlášena přírodní památkou. Údolní niva meandrujícího Sklenského potoka je bohatou lokalitou ohrožené bledule jarní. Kolem Sklenského potoka je vytvořen bohatý břehový porost.V částečně zachované půdní fauně potoka žijí larvy chrostíků a jepic, rak říční, pstruh potoční, mřenka mramorovaná. Pobřežní zóna hostí četné střevlíky. Hojní jsou i obojživelníci, především čolek horský, skokan hnědý a ropucha obecná.Za potravou sem zalétá ledňáček říční, čáp černý a řada dalších druhů ptáků. (http://www.e-vysocina.cz) Brožova skalka (786m.n.m) Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km severovýchodně od obce Sklené. Nachází se v nadmořské výšce 766 - 786 m. V roce 1983 byla Brožova skalka vyhlášena přírodní památkou (1 ha). Na skalním útvaru lze vidět tvary mrazového zvětrávání. Mrazový srub je vysoký téměř 20 m, kryoplanační terasa je široká 30 m a je pokryta mohutnými skalními bloky. Směrem do údolí Světnovského potoka vznikl balvanový proud dlouhý až 50 m. Skalní útvar je turisticky zpřístupněn, horolezecky není využíván. (http://www.e-vysocina.cz) Sklené (752m.n.m) Podle názvu lze usuzovat, že se jednalo o ves sklářů, která vznikla v blízkosti zaniklého dvorce Bratroňovice. Poprvé je ves Sklené zaznamenána v urbáři z roku 1407. V okolí se těžila železná ruda pro vysokou pec v Polničce. V obci se zachovala řada lidových staveb, především roubených chaloupek.

43

Ve zvonici z r. 1892 je umístěna hasičská zbrojnice (sbor byl založen r. 1896). Naproti stojí kaplička s věžičkou z r. 1891. Kamenný kříž pod kapličkou pochází z r. 1832. Další kamenný kříž stojí nad obcí ve směru na Tři Studně.Obec Sklené (obr.17) se chlubí nejstálejšími sněhovými podmínkami na Žďársku. (http://www.e-vysocina.cz)

obr.17: Sklené Tři Studně (733m.n.m) Obec vznikla pozdní horskou kolonizací na novoměstském panství a také již při něm zůstala. Samotný název Tři Studně (obr.18) byl použit až v roce 1665. V roce 1749 dostala obec vlastní pečeť, ve znaku má 3 okovy. Tři Studně byly v obdobích 1850 - 1884 a 1964 - 1991 osadou obce Fryšava, nyní jsou samostatnou obcí. Krásná příroda v okolí přilákala v minulosti mnoho významných osobností. Přímo u Sykovce napsal básník Miloslav Bureš báseň Otvírání studánek. Tyto verše zhudebnil hudební skladatel B. Martinů, který zde také pobýval. Na Tři Studně jezdíval hudební skladatel Václav Kaprál s dcerou Vítězslavou, známou skladatelkou a dirigentkou. Rekreační domek, který si zde rodina Kaprálových postavila je dnes domovem skladatelů nadace Českého hudebního fondu.

44

Na Třech Studních se narodil lyžařský závodník Vít Fousek st., účastník olympiády a mistr republiky a jeho syn Vít, který pokračuje v otcově tradici. Podle údajů z poloviny 17. století byla v okolí obce naleziště železné rudy. V roce 1993 byla obnovena tradice otevírání studánek u pramenů Barborky a Vitulky. (http://www.e-vysocina.cz)

obr.18: Tři Studně Cikháj (685m.n.m) Horská obec Cikháj je obklopena hřebeny (Žákova hora 810 m, Šindelný vrch 806 m, Kamenný vrch 803 m, Tisůvka 792 m, Kašovka 724 m). Zdejší území patřilo od počátku ke žďárskému klášteru. Výslovně je zmiňováno v roce 1368, kdy zde byl založen klášterní dvůr a u něj pak vznikla osada Valdorf. Toto datum je považováno za datum první zmínky o obci. Historie obce hovoří o skelné huti, výrobě dřevěného zboží, bělení příze a milířování dřevěného uhlí. Cikháj se pyšní řadou kulturních památek, mezi něž patří např. mlýn z r. 1848, kamenná zvonička s kruhovým půdorysem z roku 1861 (obr.19), velký železný kříž u silnice a několik lidových staveb. Kaplička u silnice je z roku 1908, zvon sem byl přenesen ze starší kapličky z r. 1861.

45

Obec Cikháj hostila několik známých osobností, mezi něž patří např. autor historických článků z Vysočiny Josef Herzog (1859-1943), Arne Novák, spisovatel Petr Křička, spisovatel Václav Prokůpek (1902-1974) a vynálezce a aktivní letec Erich Roučka (1917-1973). (http://www.e-vysocina.cz)

obr.19: Kamenná zvonička Tisůvka (800m.n.m) Skalní útvar v lesním komplexu, asi 1,5 km severozápadně od obce Cikháj. Leží v nadmořské výšce 800 metrů. V roce 1974 byl vyhlášen přírodní památkou. Skalní hradba na hřbetu Tisůvky a okolní balvanité sutě jsou pozůstatkem procesu mrazového zvětrávání hornin ve starších čtvrtohorách. Skalní hradba má délku 58 metrů a výšku až 15 metrů, je rozdělená úzkou průrvou. Povrch stěn je místy modelován výklenky a voštinami, na temeni se nachází dvě skalní mísy. Skalní útvar je znám také jako "Čertův kámen". Je turisticky zpřístupněn a je zde zřízena zastávka naučné stezky ochrany přírody Žákova Hora. Horolezecký terén. V období od 1.3. do 30.6. je horolezecká činnost zakázána. (http://www.e-vysocina.cz)

46



47



(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0


650

1,5

1,5

Škrdlovice

650

0,4

1,9

Škrdlovice, rozc.

650

0,5

2,4

Světnov

590

2,6

5,0

Světnovské údolí,

630

1,15

6,15

715

3,4

9,55

Sklené, rozc.

760

2,0

11,55

Tři Studně, křiž.

742

1,55

13,1

Tři Studně, rozc.

745

0,2

13,3

Pod

775

3,5

16,8

785

0,4

17,2

U panáka

716

1,5

18,7

Cikháj

685

1,4

20,1

U Snítku

703

0,6

20,7

Tisůvka, rozc.

705

0,4

21,1

Zubačka

695

2,4

23,5

Škrdlovice, rozc.

650

1,9

25,4

Škrdlovice

650

0,5

25,9


650

0,4

26,3

Velké Dářko

615

1,5

27,8

rozc. Brožova

skalka,

rozc.

Fryšavským

kopcem Fryšavský

kopec,

rozc.

48


49

4.7

Cyklotrasa č. 5

Velké Dářko – Padrtiny – Radostín – Vojnův Městec – Krucemburk – Chlum – Milesimov – Všeradov – Údavy – Ždírec nad Doubravou – Staré Ransko – Hluboká – Radostín – Padrtiny – Velké Dářko

Popis trasy: Délka: 42,5 km Převýšení: 105 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 17,3 km (41 %), cesty typu „Vozová“ – 3,9 km (9 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 13,65 km (32 %), cesty typu „Silnice I. třídy“ – 7,65 km (18 %) Celkem nastoupáno výškových metrů: 357 m (sklon 2,1%)

Z Velkého Dářka po žluté turistické značce na Padrtiny, zde odbočit na modrou a poté pokračovat až do Radostína. V Radostíně odbočit vpravo na zelenou vedoucí do Vojnova Městce. Zde odbočit vlevo a po silnici I. třídy pokračovat do Krucemburku. Odtud u benzínové pumpy odbočit vpravo na červenou turistickou značku. Dojedeme do Chlumu, kde najedeme na žlutou značku, mineme rybník Januš a pokračujeme až do Milesimova, kde navazuje polní cesta na Veselý kopec. Vrátíme se zpět do Milesimova a odbočíme vpravo na silnici do Všeradova. Po této silnici pokračuje asi 1 km až k silnici I. třídy, kde odbočíme vlevo a přes Údavy jedeme až do Ždírce nad Doubravou. Ve Ždírci opět následujeme silnici I. třídy směr Havlíčkuv Brod, dojedeme do Nového Ranska, odbočíme vlevo, projedeme kolem Pobočenského rybníka do Starého Ranska, mineme Ranský rybník a po červené značce dojedeme k Řece. Zde se vydáme po polní cestě do Štířího dolu, kde najedeme na vozovou cestu a pokračujeme po ní až do Hluboké. Z Hluboké jedeme po žluté do Radostína, odkud se vracíme po modré přes Padrtiny k Velkému Dářku.

50

Místopis:

Velké Dářko (615m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1 Radostín (625m.n.m) Malebná vesnička mezi Malým a Velkým Dářkem. Je typickou rekreační oblastí, ležící v CHKO Žďárské vrchy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1493. Patronkou obce je sv. Rozalie - od roku 1832 se každoročně koná první neděli v září procesí. V současné době má Radostín 55 trvale obydlených domů a 54 rekreačních chalup. K místní pohodě přispívá výborná kuchyně místní restaurace v penzionu U Šimáka, která je zřízena v bývalé škole. (http://www.evysocina.cz) Vojnův Městec (590m.n.m) Viz cyklotrasa č. 2 Krucemburk (570m.n.m) Krucemburk (obr.22) leží na bývalé Ljubětínské (Liběcké) stezce z 11. století, procházející tehdy neprostupnými hvozdy na českomoravském pomezí. K její ochraně zde vznikla strážnice. Krucemburk založil zřejmě počátkem 13. století řád německých rytířů jako horní osadu s farním kostelem a tvrzí, podle jejíhož názvu Kreuzburk (křížový, křižácký hrad) byl Krucemburk pojmenován. Podle jiného výkladu název vzešel z jména rodiště zdejšího majitele práva

mincovního,

jímž

byl

v

letech

1247-1261

Arlanus

Henricus

z Kreuzburku v Durynsku. Právě v souvislosti s těžbou stříbra v okolí se Krucemburk v roce 1241 poprvé připomíná v listinných pramenech.V roce 1321 přešel z rukou církevního řádu do majetku předního českého šlechtice, zemského maršálka Jindřicha z Lipé. Ve druhé polovině 14. století byl za držení

51

Epíkem z Hrádku povýšen na městečko se znakem tří vlčích zubů v červeném poli, podnes užívaným. K rozkvětu Krucemburku dochází za příslušníků rodu Střelů z Rokyc

v 15. a 16. století, především za Mikuláše, který zde v letech

1527- 1543 nepřetržitě pobýval na zámku vzniklém z původní tvrze. Náhrobek s reliéfem jeho podobizny v rytířské zbroji patří k cenným památkám Krucemburku. O vzrůstajícím významu městečka pak svědčí nejstarší obecní stříbrná pečeť z roku 1590. V této době byla zde již ustavena škola.Třicetiletá válka (1618-1648) a následující období protireformace, předznamenané velkým požárem roku 1651, vedly k zchudnutí obce a úpadku zemědělství. V roce 1677 bylo panství Krucemburk, zahrnující tehdy také vesnice Hluboká, Benátky a Kohoutov, prodáno Ferdinandovi z Dietrichštejnu, který obnovil kostel sv. Mikuláše.Život Krucemburku povznášejí až ke konci 18. století zdejší řemeslníci a koželužská manufaktura. V roce 1778 byly z podnětu faráře Josefa Vrby vztyčeny nad obcí tři kříže, od té doby občany mnohokrát obnovované jako trvalý symbol Krucemburku. Již půl roku po vyhlášení tolerančního patentu zde vznikl v roce 1782 evangelický luterský sbor jako vůbec první v Čechách. V roce 1840 byl slavnostně otevřen evangelický kostel, v roce 1868 zřízen poštovní úřad, v roce 1890 se začalo vyučovat v nové škole, lidé se sdružovali do spolků.Rozvoj obce nezastavil ani zhoubný požár v roce 1893, kdy vyhořelo více než polovina domů a téměř 1000 obyvatel přišlo o přístřeší.Rok 1906 je spojen s dlouhodobým pobytem pozdějšího prezidenta T. G.Masaryka a jeho přednáškovou činností v širokém okolí i v Krucemburku samém. Ten byl tehdy již rozvinutým průmyslovým městečkem se čtyřmi továrnami a čilým obchodním a řemeslnickým ruchem.Kulturní a společenský život vrcholil v období první republiky, pokračoval i stavební rozmach obce. Rozvoj byl násilně přerušen nacistickou okupací. Zatýkání občanů, obklíčení německými vojáky v lednu 1945 a následné persekuce, ale i nesmyslný nálet na samém konci války přinesly nesmírné utrpení. Škody způsobené válkou museli obyvatelé ještě dlouho napravovat. V roce 1949 došlo proti vůli občanů k přejmenování Krucemburku na Křížovou, ke svému historickému názvu se obec mohla vrátit až v roce 1993.Historie Krucemburku je spjata s významnou kulturní tradicí, obec se může pochlubit čtrnácti chráněnými kulturními památkami. Svá díla zde zanechali velcí

52

čeští umělci jako architekt Josef Gočár, sochaři Jan Štursa a Vincenc Makovský, především je však Krucemburk spojen s jedinečnou osobností malíře Jana Zrzavého,

jenž

odpočívá

na

zdejším

katolickém

hřbitově.

(http://www.krucemburk.cz)

obr.22: Krucemburk Chlum (575m.n.m) Obec Chlum se nachází 15 km jihozápadně od Plzně. První písemná zpráva o existenci obce se datuje rokem 1379, údajně existovala již kolem roku 1100 ve spojení s tvrzí Vlčtejn. Název obce pochází od původního názvu pro zalesněný vrch s nadmořskou výškou 545m poblíž obce a nese název Pahorek. Dominantou obce je barokní kruhová náves s kapličkou a železným křížem, evidovaným Státní památkovou péčí. Vedle se nachází pomník padlých, z 1. a 2. sv. války. Pro

rekreační

vyžití

obyvatel

slouží

víceúčelová

vodní

nádrž,

zrekonstruovaná v roce 1992, v jejímž sousedství je sportovní hřiště. (http://www.obec-chlum.cz/)

53

Veselý kopec (560m.n.m) Osada volně rozptýlených zemědělských usedlostí v původním krajinném prostředí doplněná lidovými technickými památkami na vodní pohon (mlýn s varnou povidel, olejna, pila, stupník na tlučení třísla, aj.). Přenesené objekty a expozice v nich přinášejí svědectví o životě a způsobu hospodaření drobných zemědělců od poloviny 19. století do první poloviny 20. století. Veselý Kopec je místem, kde se pořádají také četné kulturní programy. První expozice byly zpřístupněny v roce 1972. (http://www.pruvodce.com/vysocina) Všeradov (575m.n.m) Vesnice Všeradov měla v historii výsadu samostatné rychty, která spadla pod panství Nazavrchy(Nasavrky). V 15. stol. se společně s Rváčovem uvádí mezi dědinami, patřící k panství Žumberskému. Nejstarší zprávy o obci, pocházejí z roku 1487. Než byl Všeradov připojen k panství Nazavršskému, do kterého patřil až do roku 1848, měnila se jeho vrchnost velmi často. Nejstaršími známými držiteli Žumberského panství byli ve 14. stol. páni z Boskovic. Okolo roku 1415 to byli Kavalcové z Žumberka(a z Lipoltic). Jan z tohoto roku se roku 1415 připojil k protestu českých pánů proti upálení Mistra Jana Husa. Dalšími pány byli Mikuláš Bochovec z Buchova, Mikuláš z Holohlav, Mikuláš Trčka z Lípy, Matyáš Sálava z Lípy a Jindřich Haugvic z Biskupic, Janovští ze Soutic a další. Jméno Všeradov pochází od osobního jména Všerad. V historii bylo komoleno a poněmčováno - Wšeradow, Wscheradow, Wsseradow nebo Wscheratow. Sousední osady Milesimov a Jasné Pole vznikly až mnohem později. Založeny byly v 18. stol. Všeradov je ves s okrouhlou návsí uprostřed a moderními domy a ulicemi na okrajích. Okraj návsi je tvořen starými roubenými i zděnými chalupami s prvky lidové architektury. Některé domy patří k nejstarším dochovaným roubeným stavením regionu. Ve středu návesního prostoru byly vysazeny dnes už mohutné stromy, chránicí křížek. (http://www.evysocina.cz)

54

Ždírec nad Doubravou (545m.n.m)

V dávných dobách byl tento kraj pokryt hustými lesy. Tímto pralesem byla proklestěna stezka zvaná Ljubětina, později Liběcká. O vzniku naší obce nejsou žádné písemné ani archivní doklady. První písemná zmínka je z roku 1399 a druhá z roku 1502. Bylo to pravděpodobně koncem 14.století, z dob kolonizačních, kdy bylo dovoleno lesy vykácet-vymýtit a zakládat osady. Mýcení se provádělo zcela primitivně. Část lesa byla postupně vyžďářena-vyždířena ohněm a přeměněna na pole, louky a stavební místa. Odtud vznik názvu naší obce.

Ždírec (obr.23) patřil k panství přibyslavskému nebo polenskopřibyslavskému. Původně a prvně byla postavena Panská hospoda a u ní Kovárna, při odbočce tzv. Liběcké cesty, která vedla od Hluboké po pravém břehu řeky Doubravky, kolem rybníků Řeka a Ranského a odtud přes potok Městecký, Oborou, přes brod potoka Ždíreckého, přes dvůr panské hospody a vycházela na silnici Jenikovskou na křižovatku Pikulka, kde stával mýtný domek. Již roku 1399 patřila prý naše obec panu rytíři Epiku z Krucemburku, později pak Mikuláši Střelcovi z Rokyc. Nastalo střídání majitelů Krucemburku, až konečně roku 1677 byl statek Krucemburský prodán polenské vrchnosti. Že naše obec vznikla později než okolní obce, dosvědčuje její malá katastrální výměra, necelých 405 ha, zatímco Horní Studenec 606 ha, Krucemburk 1186 ha, Sobiňov 609 ha, Staré Ransko 1447 ha a Kohoutov 391 ha. V roce 1848 končila funkce vrchnostenských rychtářů. Od 1.ledna 1849 spravovali obce již řádně volení starostové. Podle archivních záznamů, kdy roku 1900 zemřel v pořadí čtvrtý starosta František Frühbauer, vdova po něm vynesla obecní archiv za stodolu a tam jej spálila. Tak byl zničen veškerý písemný materiál naší obce. Od roku 1849 do roku 1939 spravovalo obec celkem dvanáct starostů. Na samém konci 2.světové války byl Ždírec poznamenán největší tragédií v jeho historii. Dne 9.května 1945, kdy již byla podepsaná bezpodmínečná kapitulace Německa a 2.světová válka skončila, v poledních hodinách letadla Rudé armády provedla nálet. Výsledek tohoto náletu byl otřesný. Po náletu zůstalo 127 kráterů

55

a nalezeno 84 nevybuchlých bomb, zničeny komunikace, poškozeny prameny ve studních, vyvrácené stromy a velké množství lidí bez přístřeší.

Část občanů neviděla další možnost života v obci, a proto se několik rodin vystěhovalo ještě v tom roce do pohraničí. Na konci roku zůstalo v obci necelých 600 obyvatel. Zbylí občané započali odstraňovat následky bombardování a pustili se do výstavby nových domů. Po zacelení ran z konce války přikročili občané k zvelebování své obce. Byl vybudován vodovod, kanalizace a místní rozhlas, sportovní, zdravotní a nákupní středisko, nová škola a mnoho dalších akcí. (http://www.zdirec.cz)

obr.23: Ždírec nad Doubravou

Staré Ransko (552m.n.m) Obec byla založena v roce 1835. Do roku 1954 byla součástí obce Staré Ransko a od roku 1954 je součástí města Ždírec nad Doubravou. Štíří důl (560m.n.m) Údolí potoka mezi Malým Dářkem a údolní nivou Doubravy, asi 1,5 km jihozápadně od obce Vojnův Městec. Tato oblast byla v roce 1988 vyhlášena přírodní rezervací (18,80 ha). Nadmořská výška: 570 - 620 m.n.m.

56

Údolí Štířího potoka je lemováno fragmenty lesních a lučních společenstev s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, zejména mloka skvrnitého a hořečku mnohotvárného českého. V minulosti ovlivnila území změna skladby lesních porostů ve prospěch smrku, najdeme zde i nepůvodní modřín opadavý. Lesní porosty jsou zařazeny v kategorii lesa zvláštního určení a hospodaření v nich je zaměřeno na šetření jedle i listnatých dřevin a na jejich obnovu. Cílem je vytvořit různověký smíšený les. Potok byl pročištěn, byly zřízeny stupně a tůňky potřebné pro vývoj mločích larev. Celé území představuje regionální biocentrum územního systému. (http://www.e-vysocina.cz) Hluboká (575m.n.m) Jméno Hluboká vzniklo od Hluboké kotliny v níž byly v minulých dobách postaveny první domky. Stavení jsou roztroušena v kotlině při silnici a po jihovýchodním a severozápadním návrší nad silnicí. Obec Hluboká, stejně jako osada Střítež jsou prastarého původu. Ve starých spisech se dočítáme o prvních zmínkách z let 1144 a dále. Jméno Stříteže povstalo od strážiště cesty, která od zdislavského a rabouňského hradiště tudy vedla údolím a pomezním hvozdem od Týnce na zemskou stezku Trstenickou. Bydleli zde strážci cesty a o těchto existuje historický doklad. V roce 1878 v Hluboké a 1884 ve Stříteži byly postaveny kapličky. Hlas zvonu oznamuje každý den v Hluboké hodinu polední a též je zvoněno v případě úmrtí místního občana. Obec leží 462 m nad hladinou moře. Nejnižší místo katastrálního území je na louce pod Bezkoutím, naopak nejvyšší nad peráleckou strání za Březinským lesem. Hluboká náleží z největší části k úvodí řeky Novohradky a též k úvodí řeky Krounky. Ačkoliv naším katastrem neprotéká žádný potok ani říčka, přece jen za dešťových přívalů poznávají zdejší obyvatelé dravou

57

sílu vody, neboť tato v té době prudce stéká ze všech svahů do středu obce a odtud

a pokračuje směrem k obecnímu rybníku.

Po hranicích katastru se rozkládají pásy lesů, které jsou většinou smrkové a smíšené. Do

r.

1905

byla

obec

Hluboká

(http://hluboka.infobec.cz)

58

přiškolena

do

Perálce.



59



(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0

Padrtiny

620

0,8

0,8

Radostín

625

3,55

4,35

Vojnův Městec

590

3,1

7,45

Krucemburk

570

2,1

9,55

Chlum, rozc.

620

3,4

12,95

Chlum

575

0,75

13,7

Rybník Januš

550

2,15

15,85

Milesimov, rozc.

570

1,75

17,6

Milesimov

575

0,5

18,1

Veselý kopec

560

2,0

20,1

Milesimov

570

2,0

22,1

Všeradov

565

0,55

22,65

402

575

1,0

23,65

Údavy

570

0,8

24,45

400

590

0,8

25,25

399

560

1,1

26,35

398

565

1,15

27,5

397

565

0,65

28,15

nad

550

0,6

28,75

nad

545

0,45

29,2

Pobočenský rybník

540

1,35

30,55

Staré Ransko

552

1,3

31,85

Ranský rybník

550

0,6

32,45

Řeka

550

0,6

33,05

Štíří důl

560

1,2

34,25

Ždírec Doubravou Ždírec

Doubravou, křiž.

60

Hluboká

575

1,1

35,35

Radostín, křiž.

630

1,8

37,15

Radostín

625

1,0

38,15

Padrtiny

620

3,55

41,7

Velké Dářko

615

0,8

42,5

61


62

4.8

Cyklotrasa č. 6

Velké Dářko – Polnička – Nad Pilskou nádrží – Zámek - Zelená hora – Žďár nad Sázavou – Zámek – Pilská nádrž – Polnička – Velké Dářko

Popis trasy: Délka: 23,9 km Převýšení: 55 m Úseky: cesty typu „Lesní/polní – 5,95 km (25 %), cesty typu „Vozová“ – 7,4 km (31 %), cesty typu „Silnice III. třídy/MK“ – 6,35 km (27 %), cesty typu „Silnice II. třídy“ – 0,5 km (2 %), cesty typu „Silnice I. třídy“ – 3,7 (15%) Celkem nastoupáno výškových metrů: 204 m (sklon 2,3%)

Z Velkého Dářka se vydáme po červené turistické značce přes Železný rybník, Polničku, Tálský mlýn, Pilskou nádrž a Zámek až k rozcestí pod Zelenou horou, kde můžeme navštívit známý poutní kostel. Odtud pokračujeme po silnici I. třídy do Žďáru nad Sázavou. Poté jedeme po silnici III. třídy kolem městského úřadu a čerpací stanice (označeno č. 19), pojedeme ještě zhruba 0,5 km, po kterém narazíme na odbočku vlevo na polní cestu (v zimě běžecká trať). Po ní dojedeme na rozcestí Na Skalici, kde odbočíme vpravo na modrou turistickou značku vedoucí přes rozcestí U Jordánku na rozcestí Dvůr Lyra. Zde narazíme na žlutou, po které pojedeme na Zámek – rozcestí, odkud pokračujeme po červené přes Pilskou nádrž, Polničku a Železný rybník až k Velkému Dářku.

63

Místopis: Velké Dářko (615m.n.m) Viz cyklotrasa č. 1 Polnička (690m.n.m) Obec Polnička založil žďárský klášter před r. 1293. Polnička byla jedním z nejstarších středisek železářství na Vysočině. Mimoto zde byly v provozu mlýny a zřejmě i pila. Všechny provozy poháněla voda z rybníků Velké Dářko, Železný, Stříbrný, Hamerský a Nový. Hamr zde pracoval už v polovině 14. stol. Následně přibyl cánhamr pro výrobu tyčového železa a v r. 1838 kuplovna. V roce 1938-39 vznikla válcovna a kolejnice z ní směřovaly do celé monarchie a Německa. Železárny v Polničce tehdy získaly řadu významných ocenění (např. zlatou medaili z průmyslové výstavy ve Vídni (1845) a stříbrnou medaili z pražské výstavy v r. 1837). Do roku 1850 náležela Polnička k vojnoměstskému panství. Teprve v roce 1949 připadla do okresu Žďár. V obci se zachovaly pozůstatky tvrze, o níž jsou první zmínky z roku 1616, a několik lidových staveb. Na návsi stojí kaplička s Věžičkou. Na k.ú. Polnička leží přírodní rezervace "Pod kamenným vrchem" (9,4 ha,vyhlášena 1985).

(http://www.e-vysocina.cz) Pilská nádrž (580m.n.m) Pilská nádrž (obr.26) je součástí vodárenské soustavy Želivka a byla vybudována v letech 1959-1962 na horním toku řeky Sázavy. Z nádrže je zajišťován odběr pro zásobování sádek Kinského rybářství s.r.o., nalepšení do toku pod vodním dílem pro odběr Žďasu ve Žďáru nad Sázavou (z Branského rybníka) a zajištění hygienického průtoku nádrží. Hráz Pilské nádrže je situována do profilu hráze původního rybníka Pilský. Na koruně

64

hráze je vozovka o šířce 3 m s oboustranným zábradlím. V okolí jsou rašelinné louky s výskytem vzácných rostlin. Pilská nádrž slouží k rekreačním účelům. Je zde autokempink Pilák, půjčovna loděk, možnost windsurfingu a jachtingu. Délka hráze: 296 m, výška nad údolím: 8,6 m, rozloha: 59 ha. (http://www.e-vysocina.cz)

obr.26: Pilská nádrž Zelená hora (580m.n.m) Prvními obyvateli vrchu Zelená hora (536 m) se stali v letech před naším letopočtem Keltové. Na samém vrcholu nalézal se obětní kámen a do kruhu postavené oltáře a kameny k sezení. To vše dávno již zaniklo v době, kdy se na zdejší hoře bez žádných stavení, pro svůj lesem porostlý povrch zvané Zelená, usídlil poustevník jménem Břímota. Břímota zbudoval zde dřevěný kostelíček Panny Marie. Brzy na to vznikl pod horou cisterciácký klášter, jehož účelem bylo vymýtit stopy pohanství v tomto kraji. Zelená hora stala se majetkem onoho kláštera, který vystavěl na ni zřejmě nějakou strážní věž. První písemná zmínka o opevněném sídle na této hoře pochází z roku 1221, kdy dal král Přemysl Otakar I. list nepomuckému opatovi, aby zdejší lid nebyl obtěžován robotou při budování hradů Teslína, Práchně a Zelené Hory.

65

Protože prý Bohuslav ze Švamberka prokázal mnoho platných služeb císaři Zikmundovi proti husitům, bylo mu dne 22. srpna 1420 zapsáno veškeré jmění vypáleného kláštera pomuckého včetně Zelené hory, která byla tak odňata vládě kněžské a dostala se do rukou světských. Není přesně známo, kdy a proč přešla Zelená Hora do držení Zdeňka ze Šternberka. Roku 1464 jím zde byl vyzdvižen kostelík sv. Vojtěcha. Následovala více než dvě století dlouhá vláda pánů ze Šternberka, přerušovaná vždy jen na dobu několika let. Roku 1665 obdržel Zelenou Horu Václav Vojtěch ze Šternberka. Za jeho vlády byl zřejmě v letech 1670 až 1688 zdejší hrad přestavěn na raně barokní zámek (obr.). Václav Vojtěch ze Šternberka zemřel 23. ledna 1708. Jelikož neměl žádných dosud žijících dětí, zdědil po něm Zelenou Horu jeho strýc - Leopold ze Šternberka, který prodal r. 1726 panství Adolfu Bernardovi, hraběti z Martinic. Colloredo - Mansfeldové (1784-1852) Tito první příslušníci cizí šlechty (původem z Itálie) na zámku se stali nejhoršími a nejkrutějšími majiteli zdejšího panství. Neměli žádný vztah k české zemi, ke zdejšímu lidu, jeho zvykům a tradicím. Nejtvrdší robota znásobená zavedením prací v železných hutích, vypálených za třicetileté války byla tou pověstnou "třešničkou" na dortu v opačném smyslu slova. Jeroným zemřel roku 1822 a panství přešlo na jeho syna - knížete Františka de Paulu. Stejně jako jeho předci pobýval i on na Zelené Hoře převážně jen v období honů. Po jeho smrti panství r. 1852 přešlo věnem (po svatbě s knížetem Vincencem Karlem z Auerspergu) na jeho jediného potomka - kněžnu Vilemínu. Vilemína narozdíl od svých předků byla dámou nevšedně šlechetnou a laskavou, milovala svůj lid. Ač se knihovní majitelkou panství stala až nyní, ve skutečnosti hospodařila na Zelené Hoře již za života otce. Po smrti manžela v roce 1867 si zvolila Zelenou Horu za své hlavní letní sídlo a proto v letech

66

1868-70 a 1886-88 dostal zámek přibližně dnešní podobu Vilemína zemřela ve Vídni 19. prosince 1898. Vilemína Zelenou Horu odkázala svému synovi - Engelbertu Ferdinandovi. Ten zde r. 1902 hostil později zavražděného následníka rakouského trůnu Ferdinanda d´Este. Roku 1911 byl zámek naposledy přestavován a to dosti necitelně. Byly v

něm

například

zřízeny

nové

koupelny

či

přiveden

telefon.

Po vzniku Československa v roce 1918 byli šlechtě odebrány její tituly i privilegia a navíc pozemková reforma z roku 1921 značně zmenšila rozlohu zelenohorského panství. Engelbert Ferdinand prodal dne 1. října 1931 Zelenou Horu manželům Plavcovým z Prahy, a to za 8.500.000 Kč, přičemž si s sebou odvezl mnohé ze zámeckých předmětů neznámo kam. Zelená Hora se tedy vrátila po 147 letech zpátky do českých rukou. Plavec měl zájem na prodeji zelenohorské pošty, roku 1933 chtěl zrušit opatrovnu a ač měl Nepomuk zájem ji odkoupit, nabídnutá cena 80.000 Kč byla pro město neúnosná. Poté manželé Plavcovi prodali i Zelenou Horu, a to plzeňskému podnikateli a poslanci živnostenské strany Karlu Blažkovi. Ten však neuhradil státu převodní poplatky a zámek byl zkonfiskován. 1938-2001 Zámek (obr.27) se dostal do držení státu a nastalo 63 dlouhých let, při kterých zámek

v

podstatě

jen

chátral. Místo,

kde

se

mnohdy rozhodovalo

o budoucnosti českých zemí, kde byla pravděpodobně nalezena nejstarší česky psaná listina, zřízen nejstarší vodovod v Čechách, uložena Svatováclavská koruna a ve kterém přespávali ti nejvýznamnější císaři a císařovny začalo psát svou další kapitolu. Vše začalo dne 15.3.1939 vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava, do zámeckých komnat se nastěhovali němečtí vojáci. Začala devastace zámku. Po skončení války byla uvalena "Národní správa" na velkostatek Zelená Hora a část cenností pak bylo rozvezeno památkáři do okolních zámků, kostelů či uloženo do depozitářů muzeí.

67

Poté bylo rozhodnuto, že se na Zelené Hoře usídlí vojenská posádka. V letech 1951 - 57 pak technické prapory, jimž může Zelená Hora vděčit leda za proslavení objektu v novodobé historii, a to díky zfilmovanému románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni (viz. odkaz na hlavní stránce). Po zrušení technického praporu pokračovala v devastaci zámku armáda. V letech 1965 a 1966 probíhaly na zámku rekonstrukční práce, byla opravena např. báň věže. Přišel rok 1989 a s ním i 17. listopad - Sametová revoluce. Roku 1990 opustila Zelenou Horu i československá armáda. Prostředí zámku posloužilo poté k natočení filmu Černí baroni a rovněž francouzských filmařům. V roce 1992 zámek převzala obec Klášter s tím, že už měla zájemce na koupi a obnovu objektu. Poté, co se ukázalo, že je objekt zatížen restitucemi, z prodeje sešlo. Od těch se alespoň zámecký areál podařilo očistit až v červnu 2001 a poté již mohla sepsat obec Klášter nájemní smlouvu. (http://www.zelenahora.cz)

obr.27: Zámek

68

Žďár nad Sázavou (580m.n.m) Osada Žďár vznikla při cisterciáckém klášteře založeném Bočkem z Obřan roku 1252. Po krátkodobé existenci v místech označovaných dnes "Na starém městě" byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy do míst dnešního historického jádra. O Žďáře jako městečku se poprvé zmiňuje listina z roku 1293. Roku 1588 se dostal žďárský klášter pod pravomoc olomouckého biskupství. Toto bylo příčinou dlouholetého sporu biskupství s klášterem, který nechtěl nový stav uznat. Městečko Žďár stálo na straně kláštera. Spor byl ukončen kardinálem Františkem z Dietrichštejna zrušením cisterciáckého kláštera roku 1606 a diplomatickým vyrovnáním s městečkem roku 1607. Kardinál tehdy povýšil městečko Žďár na město a udělil mu nová privilegia a nový znak. Na konci třicetileté války, roku 1642, byl napaden klášter Švédy, ale ozbrojení měšťané jej ubránili. Roku 1647 Švédové město vydrancovali. Ve druhé polovině 19. století se začal ve městě rozvíjet národní život. Na přelomu 19. a 20. století vznikly první větší podniky, hlavně obuvnické. Druhá světová válka postihla město nejvíce ve svých posledních dnech. V květnu 1945 byla zničena nebo poškozena řada domů. V roce 1949 se stal Žďár sídlem politického okresu (tehdy ONV - Okresní národní výbor). Téhož roku došlo ke sloučení s obcí Zámek Žďár a místo původního úředního názvu Žďár byl zvolen nový název města - Žďár nad Sázavou. Po válce došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel. Bylo to v souvislosti s výstavbou strojíren a sléváren - Žďas. Vznikly nové části města a v sedmdesátých letech bylo přestavěno celé historické jádro.

69

Památky: Radnice čp. 294 Jednopatrová budova v severozápadní části náměstí. Postavená zřejmě na konci 16. nebo začátkem 17. století. Při úpravě ve druhé polovině 18. století dostala budova vzhled, který si zachovala v podstatě dodnes. Uvnitř se zachovaly z této doby klenby v bývalém průjezdu a přilehlém prostoru. Fasáda nese klasicistní znaky těchto posledních úprav. Obvyklá součást městských radnic, věžka a hodinami, byla zničena požárem roku 1864 a po něm už nebyla obnovena. V roce 1839 byla k radnici přistavěna věznice s bytem profousa (správce věznice). Dnes je tato část novodobě přestavěna. Stará budova radnice slouží k reprezentačním účelům a přízemí jako výstavní síň. Tvrz čp. 276 Stojí nedaleko farního kostela nad řekou Sázavou a je jednou z nejstarších budov ve městě. Byla postavena kolem roku 1300 hamerníkem Kuncmanem, který vystavěl i hamry a mlýn, tzv. Hamrmýl (dnes Novamyl). Zachovala se v pozdně gotické přestavbě s barokní střechou a je v ní dnes umístěno Regionální muzeum. Farní kostel sv. Prokopa Stojí nedaleko náměstí. Prvá zmínka o kostele ve městě je z roku 1391. V letech 1521 - 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu a 28.7.1560 byl posvěcen "ke cti Boží a sv. Prokopa". Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století a barokní obraz sv. Prokopa s prokopskou legendou, který býval na starém hlavním barokním oltáři. Obraz maloval roku 1778 kutnohorský malíř K. Kautsch. Za celkových oprav kostela v sedmdesátých letech v něm byla umístěna nová křížová cesta. Cínové reliéfy jsou replikou křížové cesty od sochaře K. Stádníka v kostele sv. Václava v Olomouci.

70

Kaple sv. Barbory Stojí jen několik metrů východně od farního kostela. Jednoduchá barokní kaple byla postavena roku 1729 zásluhou žďárského faráře cisterciáka Ferdinanda Kristla. Dvě barokní sochy biskupů v kapli jsou přisuzovány klášterní sochařské dílně, kterou v té době vedl Řehoř Theny. Nejsou vlastní prací Thenyho a vykazují spíše rysy díla pražského sochaře I.F. Platzera Bývalý cisterciácký klášter Klášter ve Žďáře nad Sázavou (obr.28) je dnes v podstatě dochován v barokní podobě, kterou získal za opata Václava Vejmluvy (opatem 1705 1738). Za jeho správy byly provedeny rozsáhlé přestavby i novostavby jak v areálu kláštera, tak

i na klášterním panství. Přestavby byly prováděny v duchu

"barokní gotiky" předním architektem českého baroka Giovanni Santinim. V klášteře byl

v letech 1706 - 1722 přestavěn konventní (dnes farní) kostel

Nanebevzetí P.Marie. Nově byly zbudovány kolem roku 1720 konírny šlechtické akademie a tehdy též začala stavba prelatury. Nedaleko kláštera byl postaven před rokem 1734 hospodářský dvůr, tzv. Lyra (též Nový dvůr). Dolní hřbitov Nedaleko kláštera byl roku 1709 postaven hřbitov se třemi eliptickými kaplemi. Trojúhelníkový půdorys měl symbolizovat Nejsvětější Trojici. Za opata Henneta byla tato symbolika porušena přístavbou čtvrté vstupní kaple. Uprostřed hřbitova je socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenyho. Na hřbitov byla umístěna až asi v letech 1729 - 1733. V kaplích bývaly dřevěné plastiky. Hřbitov je považován za nejstarší známý doklad spolupráce Santiniho s opatem Vejmluvou. Barokní most Most na silnici od Žďáru nad Sázavou byl postaven za opata Bernarda Henneta. Chronogramy na osmi sochách světců určují dobu vzniku. Na sedmi vychází letopočet 1761 a na jedné (sv. Metoděj) 1766. Není znám autor těchto

71

plastik. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé pak sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje. (http://www.zdarns.cz)

obr.28: Klášter ve Žďáře nad Sázavou

72



73



(km)

Velké Dářko

615

0,0

0,0

Železný rybník

610

1,3

1,3

Polnička

590

2,0

3,3

Polnička, rozc.

580

0,65

3,95

Nad Pilskou nádrží

592

2,65

6,6

Tálský mlýn

580

1,05

7,65

Pilská nádrž

580

0,5

8,15

Zámek, křiž.

575

0,3

8,45

Zámek, rozc.

570

0,3

8,75

Zelená hora, křiž.

570

0,45

9,2

Žďár n. Sáz., stad.

565

1,4

10,6

Žďár n. Sáz., křiž.

560

0,45

11,05

Žďár n. Sáz.

585

0,8

11,85

Žďár n. Sáz., MěÚ

570

0,45

12,3

785

575

1,6

13,9

723

565

0,45

14,35

Na skalici

605

1,4

15,75

U Jordánku

600

0,85

16,6

Dvůr Lyra

580

0,3

16,9

Zámek, rozc.

570

0,5

17,4

Zámek, křiž.

575

0,3

17,7

Pilská nádrž

580

0,3

18,0

Polnička, rozc.

580

1,95

19,95

Polnička

590

0,65

20,6

Železný rybník

610

2,0

22,6

Velké Dářko

615

1,3

23,9

74


75

5

ZÁVĚR

Tato práce byla napsána především pro ty, kteří mají rádi pohyb v přírodě a zvláště cykloturistiku a chtěli by se dozvědět něco více o provozování sportovních aktivit v západní části CHKO Žďárské vrchy.

V teoretické části se stručněji zabýváme možnostmi aktivního využití v dané oblasti, zaměřeného na pěší, lyžařskou, vysokohorskou turistiku a cykloturistiku.

Praktická část je zaměřena na charakteristiku cyklotras v dané oblasti a uvedení jednotlivých navržených cyklotras, které jsou doplněny o místopis a o graficky zpracovanou část skládající se z výškového profilu (obr.5, 10, 14, 20, 24, 29) a vzdálenostní tabulky (tab.1-6). Ke každé trase je také přiřazen mapový podklad s jejím vyznačením (obr.6, 11, 15, 21, 25, 30).

Navržené trasy jsou určeny zdatnějším žákům druhého stupně základních škol a žákům odpovídajícím ročníkům gymnázia. Jedná se převážně o trasy vedené v hornatějším terénu, proto je požadována vyšší fyzická zdatnost. Oblast se nachází v místech se zvýšeným výskytem zajímavých kulturních a přírodních objektů, což umožňuje rozšíření kulturních vědomostí v kombinaci s relaxací.

76

RESUMÉ

Hlavním cílem práce je navrhnout cykloturistické trasy vhodné pro žáky druhého stupně základní školy a žáky středních škol v západní části CHKO Žďárské vrchy. Teoretická část se zabývá možnostmi aktivního vyžití v dané oblasti, zaměřené turistiku pěší, vysokohorskou, lyžařskou a na cykloturistiku obecně. Praktická část je zaměřena detailněji na cykloturistiku v dané oblasti. Součástí je podrobná charakteristika jednotlivých cyklotras.

The main purpose of this work is to create biking routes suitable for students of upper stage of elementary school and students of secondary school in western part of protected area CHKO Žďárské vrchy. The theoretical part deals with possible forms of active tourism in this region – walking, climbing, skiing and biking. The practical part is focused on biking with detailed descriptions of particular routes.

77

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

1.

CIHLÁŘ, J. Cyklistika pro každého. 1. vyd. Praha: Olympia, 1991. 184s.

2.

HOBZEK, J. a kol. Lexikon turistických zajímavostí A – Z: Čechy – Morava – Slezsko. 3. vyd. Praha: Olympia, 1990. 583s. ISBN 807033-020-1

3.

HRUBÍŠEK, I. Horské kolo od A do Z. 4. vyd. Praha: Sobotáles, 1999. 296s.

4.

LENHART, Z. a kol. Žďárské vrchy – Českomoravská vrchovina díl I.. 1.vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství a vydavatelství ÚV ČSTV, 1964. 258s.

5.

MALÍŘ, J. Cykloturistika: učební texty pro cvičitele turistiky. 1.vyd. Praha: Klub českých turistů, 1996. 72s.

6.

SKEŘIL, M. Cykloturistika pro všechny: příručka pro učitele, vedoucí mládeže, rodiče a přátele na kole. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 2003. 56s. ISBN 80-7225-108-2

7.

Žďárské vrchy. SHOCart, 2005

8.

http://www.cyklotrasy.info

9.

http://www.e-vysocina.cz

10.

http://www.hlinecko.eu

78

6.

http://hluboka.infobec.cz

7.

http://www.krucemburk.cz

8.

http://www.losenice.cz

9.

http://www.obecheralec.cz/o-obci

10.

http://www.obec-chlum.cz

11.

http://www.pribyslav.cz

12.

http://www.pruvodce.com/vysocina

13.

http://www.skrdlovice.cz

14.

http://www.vojnuvmestec.cz

14.

http://www.zdarns.cz

15.

http://www.zdarskevrchy.cz/horolezectvi/omezeni.htm

16.

http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz

17.

http://www.zdirec.cz

18.

http://www.zelenahora.cz

79

PŘÍLOHY 1. Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy: Čl. 16 – Sportovně turistické kurzy 2. Seznam skal 3. Mapa tras pro běžecké lyžování 4. Pravidla sportovního lezení ve Žďárských vrších

80

Příloha č. 1 – Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy: Čl. 16 – Sportovně turistické kurzy

(1) Před zahájením kurzu jsou účastníci poučeni školou o vhodné výstroji. Při nástupu na kurz je provedena určeným pedagogickým pracovníkem její kontrola. Bez potřebného vybavení nemohou být žáci do kurzu přijati. Zákonní zástupci žáka a zletilý žák předloží před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý. Rovněž se doporučuje před zahájením kurzu sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků , pojištění pedagogických pracovníků z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.)

(2) Kurzy vedou pedagogičtí pracovníci, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich činnost řídí a kontroluje vedoucí kurzu. Zároveň kontrolují dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Žáci se dělí do družstev podle výkonnosti. Družstvo má nejvíce 15 žáků, pokud není zvláštními předpisy a tímto pokynem stanoven pro některé činnosti počet nižší. Družstvo žáků škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami tvoří polovina nejvyššího počtu žáků třídy stanoveného zvláštním předpisem 34. Počet pedagogických pracovníků nesmí být menší než počet družstev. Kurzy s počtem do 30 žáků musí doprovázet tři zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovně právním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(3) Pedagogičtí pracovníci a instruktoři jsou povinni dbát na úroveň pohybové vyspělosti, předchozí výcvik, výkonnost a zdravotní stav žáků. Během kurzu (výletu) přihlížejí k aktuálnímu počasí, zařazují v čas a v přiměřené míře přestávky pro odpočinek. O trase a časovém plánu kurzu (výletu) musí být informován vedoucí kurzu, popřípadě odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

(4) Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu)

a znalosti žáků o pravidlech silničního provozu, bez jejichž znalosti se žáci nemohou kurzu zúčastnit. V silničním provozu má družstvo maximálně 10 cyklistů , za které odpovídá vedoucí družstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav žáků , na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovně právním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(5) Před zahájením kurzu vodní turistiky zjistí vedoucí kurzu stupeň plavecké vyspělosti žáků. Vedoucí kurzu odpovídá za zhodnocení stavu sjízdnosti trasy. Pedagogický pracovník odpovídá nejvýše za pět kanoí (kajaků ) nebo za dvě pramice (rafty). Při obtížnějších podmínkách vedoucí kurzu počet lodí na jednoho pedagoga sníží. Žáci jsou vybaveni při jízdě plovací vestou, při jízdě na divoké vodě nebo obtížně sjízdných propustech plovací vestou a přilbou. Pokud se v průběhu jízdy na divoké vodě podmínky zhorší nebo se zvýší riziko, vedoucí kurzu jízdu přeruší nebo sjíždění ukončí.

(6) Při horské turistice je pedagogický pracovník povinen seznámit žáky s možným nebezpečím hrozícím v horách. Při horských túrách se musí důsledně respektovat momentální zdravotní stav žáků , aktuální podmínky (zejména povětrnostní), značení a pokyny Horské služby. Před začátkem túry pedagogický pracovník informuje vedoucího kurzu a odpovědného zástupce ubytovacího zařízení o směru, cíli túry a o předpokládaném čase návratu. Pedagogický pracovník hlásí těmto osobám, pokud to situace umožňuje, eventuální zdržení. Na horskou túru doprovázejí družstvo nebo skupinu žáků vždy nejméně dvě zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovně právním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(7) Horolezecký výcvik, včetně základního kurzu, vede pedagogický pracovník, který odpovídá za činnost instruktora - člena Českého horolezeckého

svazu při dodržení všech pravidel k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví stanovených horolezeckým svazem. (http://www.msmt.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-k-zajisteni-bezpecnosti-aochrany-zdravi-deti-zaku-a-studentu-ve-skolach-a-skolskych-zarizenichzrizovanych-ministerstvem-skolstvi-mladeze-a-telovychovy)

Příloha č. 2 – Seznam skal

Drátník Malínské skály - Sluneční věž Malínské skály - Polední kámen Malínské skály Amfiteátr Malínské skály - Ďáblova kazatelna Malínské skály - Výspa Malínské skály - Poštolčí kužel Malínské skály - Zubří skála Malínské skály - Zvon Malínské skály - Srnčí věž Malínské skály - Škuner Malínské skály - Buldok Černá skála Lisovská skála Devět skal -Hradní stěna Devět skal - Větrná věž Devět skal - Královský zámek

celoročně povoleno

průstupy Krakonošovou zahrádkou jsou zakázány

lezení zakázáno lezení zakázáno lezení zakázáno lezení zakázáno lezení zakázáno od 1.1. do 30.6. celoročně povoleno celoročně povoleno celoročně povoleno celoročně povoleno

celoročně povoleno celoročně povoleno lezení zakázáno lezení zakázáno celoročně povoleno sestup pouze slaněním celoročně povoleno pouze severní stěny pouze severní stěny, sestup pouze celoročně povoleno slaněním pouze severní stěny, sestup pouze Devět skal - Žďárská věž celoročně povoleno slaněním pouze severní stěny, sestup pouze Devět skal - Záludná věž celoročně povoleno slaněním Devět skal - Trůn celoročně povoleno Devět skal - ostatní skalní lezení zakázáno útvary Skalky pod Devíti skalami lezení zakázáno - Hrádek Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Jeřabinka Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Dračí zoubek

Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Varhany Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Stoh Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Cikánský hrad Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Žlutá věž Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Uhlíř Skalky pod Devíti skalami celoročně povoleno - Ostrá skalka lezení zakázáno od Bílá skála 1.1. do 30.6. Čtyři palice - Děvín lezení zakázáno Čtyři palice - Čtyřpaličatá celoročně povoleno lezení zakázáno od Čtyři palice - Tvrz 1.1. do 30.6. Čtyři palice - Opomenutá lezení zakázáno Milovské perníčky celoročně povoleno Poradní skála Milovské perníčky - Supí lezení zakázáno hlava Milovské perníčky lezení zakázáno Smrková věž Milovské perníčky lezení zakázáno od Cestář 1.1. do 30.6. Milovské perníčky lezení zakázáno Mohyla lezení zakázáno od Pivovar 1.1. do 30.6. lezení zakázáno od Zkamenělý zámek 1.1. do 30.6. lezení zakázáno od Rybenské perníčky 1.1. do 30.6. Prosička lezení zakázáno Štarkov - Brána lezení zakázáno Štarkov - Obelisk lezení zakázáno Štarkov - Náhrobek lezení zakázáno Štarkov - Pytlácký kámen lezení zakázáno Štarkov - Rohová věž lezení zakázáno Štarkov - Stařechovská lezení zakázáno věž

výstupy severní stěnou jsou zakázány, sestup pouze slaněním

sestup pouze slaněním

sestup pouze slaněním

Štarkov - Zub

lezení zakázáno lezení zakázáno od Štarkov - Tunelová věž 1.1. do 30.6. lezení zakázáno od Štarkov - Trio - Malá věž 1.1. do 30.6. Štarkov - Trio - Prostřední lezení zakázáno od věž 1.1. do 30.6. lezení zakázáno od Štarkov - Trio - Velká věž 1.1. do 30.6. lezení zakázáno od Štarkov - Inferno 1.1. do 30.6. Štarkov - Velký a Malý lezení zakázáno od zbrojnoš 1.1. do 30.6. Štarkov - Krasavec lezení zakázáno Štarkov - Divočák lezení zakázáno Štarkov - Větrná věž lezení zakázáno Štarkov - Střecha lezení zakázáno Štarkov - Vrak lezení zakázáno Pohledecká skála lezení zakázáno Vávrova skála celoročně povoleno Pasecké skály -Pecen celoročně povoleno Omšelý hřeben lezení zakázáno Pasecké skály - Vyhlídka celoročně povoleno Pasecké skály - Pernštejn celoročně povoleno Rozštípená skála celoročně povoleno Štenice celoročně povoleno Tisůvka celoročně povoleno

Příloha č. 3 – Mapa tras pro běžecké lyžování

Příloha č. 4 – Pravidla sportovního lezení ve Žďárských vrších Platnost pravidel Tato pravidla nabývají účinnost dne: 15.1. 2002 Základní ustanovení Každý lezec je povinen dodržovat pravidla CHKO Žďárské vrchy. Lezcům je zakázáno:

•

jakýmkoliv způsobem měnit povrch skály (sekání stupů, chytů, apod. ).

•

přidávat postupové jisticí prostředky poškozující skálu (doskobování, apod.).

•

ubírat, přemisťovat, nebo přidávat fixní jištění, o výjimce rozhoduje Vrcholová komise.

•

při výstupu používat stoupací železa a cepíny.

Fixní jištění •

musí odpovídat požadavkům dlouhodobé životnosti a způsob osazení musí zajišťovat jeho maximální spolehlivost.

•

zjistí-li lezec, že některé fixní jištění je nespolehlivé má povinnost vyrozumět Vrcholovou komisi.

•

za spolehlivost fixního jištění je zodpovědný lezec, který je osadil.

Prvovýstupy •

jsou zakázány prvovýstupy, které by svým fixním jištěním snížily hodnotu nebo změnily charakter sousedních cest

•

fixní jištění je třeba použít v přiměřené míře s přihlédnutím k možnostem přírodního jištění a charakteru cesty

Prvovýstupce je povinen: •

navrhnout pro cestu název a klasifikaci.

•

do tří měsíců zaslat Vrcholové komisi kompletní informace o prvovýstupu.

•

nárok na dokončení prvovýstupu trvá dva roky a je označen smyčkou s volnými konci v prvním jištění.

•

VK má právo rozhodnout o zrušení prvovýstupu

Dohled na dodržování pravidel sport. lezení Dohled nad dodržováním těchto pravidel přísluší členům Vrcholové komise a členům Vrcholové komise ČHS. Lezec je povinen prokázat se oprávněným

kontrolním

orgánům

platným

členským

(http://www.zdarskevrchy.cz/horolezectvi/omezeni.htm)

průkazem

ČHS.

Možnosti cykloturistiky v západní části CHKO Žďárské vrchy

Recommend Documents