Možnosti chovu a zpracování vybraných druhů jedlého hmyzu v podmínkách České republiky

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Možnosti chovu a zpracování vybraných druhů jedlého hmyzu v podmínkách České republiky Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.

Brno 2013

Vypracoval: Petr Kouřil

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti chovu a zpracování vybraných druhů jedlého hmyzu v podmínkách České republiky vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ……………………………………….

Podpis bakaláře……………………….

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Marii Borkovcové, Ph.D. za odborné vedení, poskytnutí cenných rad a informací.

Obsah 1 Úvod....................................................................................................................... 8 2 Cíl bakalářské práce ............................................................................................... 9 3 Literární část ........................................................................................................ 10 3.1 Co je to entomofagie ? ......................................................................................... 10 3.2 Legislativa ............................................................................................................ 10 3.2.1 Legislativa v Evropské unii ................................................................................. 10 3.2.2 Legislativa v České Republice ............................................................................. 10 3.3 Druhy hmyzu vhodné k chovu a zpracování v prostředí ČR ............................... 11 3.3.1 Popis jednotlivých druhů ..................................................................................... 11 3.4 Současný stav chovu v zahraničí - druhy hmyzu, způsoby chovu, krmné dávky, možnosti distribuce hmyzu ............................................................................................. 14 3.5 Technické podmínky chovu u vybraných druhů hmyzu ...................................... 20 3.5.1 Chov brouků ........................................................................................................ 20 3.5.2 Chov rovnokřídlého hmyzu ................................................................................. 21 3.5.3 Chov motýlů ........................................................................................................ 24 3.6 Biologické zásady chovu u vybraných druhů hmyzu .......................................... 25 3.6.1 Chov brouků ........................................................................................................ 25 3.6.2 Chov rovnokřídlého hmyzu ................................................................................. 26 3.6.3 Chov motýlů ........................................................................................................ 28 3.7 Zásady pro manipulaci a zpracování hmyzu před kuchyňskou úpravou ............. 29 3.8 Možné zdravotní problémy spojené s chovem, zpracováním a konzumací hmyzu 30 4 Materiál a metodika ............................................................................................. 32 4.1 Zpracování dotazníku .......................................................................................... 32 5 Výsledky a diskuze .............................................................................................. 33 5.1 Vyhodnocení dotazníku ....................................................................................... 33 5.2 Zjištění možností a zájmu chovatelů hmyzu v České republice vypracováním dotazníku ......................................................................................................................... 34 6 Doporučení pro praxi ........................................................................................... 35 7 Závěr .................................................................................................................... 36 8 Použitá literatura .................................................................................................. 37 9 Seznam příloh ...................................................................................................... 40 10 Přílohy.................................................................................................................. 41

Abstrakt Název bakalářské práce: Možnosti chovu a zpracování vybraných druhů jedlého hmyzu v podmínkách České republiky Autor: Petr Kouřil Cílem bakalářské práce bylo shromáždit dostupné informace týkající se především technických a biologických zásad chovu jedlého hmyzu a legislativy řešící problematiku chovu hmyzu za účelem entomofagie. Další důležitou součástí práce bylo pomocí dotazníku zjistit zájem chovatelů o chov jedlého hmyzu. V práci je dále řešena entomofagie ve světě. Je zde také řešena problematika manipulace s hmyzem, jeho předkuchyňská úprava a zdravotní rizika, která mohou být způsobená konzumací hmyzu. Při zpracovávání bakalářské práce bylo zjištěno, že v České republice chybí legislativa, která by řešila chov a zpracování hmyzu jako potraviny pro člověka a hmyz zatím není uznán jako potravina. Průzkum mezi chovateli byl prováděn v měsících srpen – říjen 2012. Z dotazníku bylo zjištěno, že současní chovatelé by měli zájem o produkci hmyzu za účelem entomofagie. Při vyhodnocování bylo zjištěno, že již nyní si lidé u chovatelů kupují hmyz za účelem entomofagie. Z tohoto zjištění lze usuzovat, že zájem veřejnosti o hmyz jako potraviny v České republice narůstá. Klíčová slova: entomofagie, legislativa, cvrčci, sarančata, motýli

Abstract Title: Possibility of breeding and processing of selected species of edible insects in the Czech Republic Author: Petr Kouřil The aim of this thesis was to gather available information relating primarily to technical and biological principles breeding of edible insects and legislation addressing the issue of breeding insects for entomophagy. Another important part of the study was to find out by the questionnaire about breeders interested in breeding of edible insects. This work also dealt entomophagy in the world. There is also tackled the issue of handling insects, his pre-kitchen treatment and health risks that may be caused by eating insects. When processing work was found that in the Czech Republic lacks legislation that would ensure the wholesomeness of edible insects. Survey among breeders was conducted in September - October 2012. The questionnaire was found that current breeders would be interested in the production of insects for entomophagy. During evaluation, it was found that now people buy insects from breeders for entomophagy. From this it can be deduced public interest in insects as food in the Czech Republic is growing.

Key

words:

entomophagy,

legislation,

crickets,

locusts,

butterflies

1 Úvod I přes rozšiřující se povědomí o využívání hmyzu k lidské spotřebě, existuje zatím na území České republiky málo prací, zabývajících se problematikou chovu hmyzu za účelem entomofagie. Právě z tohoto důvodu považuji za důležité věnovat této problematice stále větší pozornost. Tato bakalářská práce shromažďuje informace týkající se způsobů chovu a možnostem zpracování vybraných druhů jedlého hmyzu v prostředí České republiky. Pro tuto práci byly vybrány druhy, které jsou v České republice běžně k dostání a chováni pro komerční účely. Hlavní důraz je v této práci kladen především na technické a biologické zásady chovu vybraných druhů jedlého hmyzu. Dalšími důležitými částmi této práce je současné legislativní ošetření této problematiky a zjištění zájmu o chov hmyzu pro lidskou spotřebu mezi chovateli hmyzu.

8

2 Cíl bakalářské práce Cílem bakalářské práce bylo vytipování druhů jedlého hmyzu vhodných pro chov a zpracování v prostředí České republiky, zjištění současného legislativního stavu a zájmu chovatelů hmyzu o chov jedlého hmyzu pro lidskou spotřebu. Další částí bakalářské práce bylo shrnutí současného stavu chovu hmyzu v zahraničí a nezbytných technických a biologických podmínek chovu vytipovaných druhů jedlého hmyzu. Nedílnou součástí bakalářské práce byl také přehled zásad pro zpracování jedlého hmyzu a možných zdravotních rizik spojených s chovem, manipulací a konzumací jedlého hmyzu.

9

3 Literární část 3.1

Co je to entomofagie ?

Pojem entomofagie lze vysvětlit více způsoby. V širším slova smyslu lze tímto pojmem označit prakticky jakýkoliv organismus, který se živí hmyzem. V současnosti tento pojem nejčastěji označuje využití hmyzu pro lidskou výživu. Entomofagie nezahrnuje jen konzumaci hmyzu, ale i některých dalších bezobratlých živočichů jako jsou pavouci a štíři (Yen, 2009).

3.2

Legislativa

3.2.1 Legislativa v Evropské unii Legislativní problematika, týkající se entomofagie byla řešena v rámci pracovní skupiny pro potraviny nového typu (CAFAB). Na základě zaslaných stanovisek členských států EU se pracovní skupina pro potraviny nového typu zaměřila na to, zda daná problematika spadá pod Nařízení EP a R č. 258/97 k potravinám nového typu. Ze stanovisek ostatních členských států EU vyplývá, že se přiklánějí k názoru zařazení problematiky entomofagie pod Nařízení EP a R č. 258/97 k potravinám nového typu. Dále na základě právních názorů celý hmyz nespadá pod platné Nařízení EP

a R č.

258/97. Z textu 1. článku tohoto nařízení vyplývá, že sem patří potraviny a složky potravin, které byly izolovány z rostlin nebo živočichů a dosud nebyly významnou měrou využívány k lidské spotřebě. Což celý hmyz využívaný jako potravina nesplňuje. Ze stanovisek členských států bylo zjištěno, že některé druhy hmyzu mají v EU historii využívání před 15. 5. 1997. Jedná se např. o sarančata, cvrčky, moučné červy. Dalším legislativním nedostatkem je, že problematika použití hmyzu k lidské výživě není ošetřena v legislativě týkající se zdravotní nezávadnosti potravin. Což znamená, že nikde není dáno jakým způsobem hmyz získávat a chovat, jaké používat krmivo a především jak hodnotit jeho zdravotní nezávadnost před jeho použitím ve stravovacích službách.

3.2.2 Legislativa v České Republice Z dostupných informací bylo zjištěno, že Česká Republika nemá žádnou legislativu, která by ošetřovala použití hmyzu jako potraviny. Na základě tohoto zjištění bylo autorem bakalářské práce kontaktováno Ministerstvo zemědělství ČR a Ministerstvo zdra10

votnictví ČR. Z vyjádření Ministerstva zemědělství vyplývá, že důvodem proč není problematika hmyzu, jako potraviny legislativně řešena je to, že hmyz není v České republice chápán jako hospodářské zvíře. Osobní názor paní MVDr. Ing. Dany Třískové je takový, že hmyz by měl být zařazen mezi potraviny nového typu. Po schválení by se na něj vztahovaly obecné požadavky potravinového práva nebo by byly stanoveny speciální požadavky. Odpověď Ministerstva zdravotnictví je prakticky totožná s odpovědí Ministerstva zemědělství, s tím rozdílem, že podle tohoto vyjádření není legislativa hmyzu jako potraviny řešena ani na úrovni Evropské unie. Dále je v odpovědi uvedeno, že za současného stavu spadají všechny druhy jedlého hmyzu mezi potraviny nového typu, které jsou upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin a tudíž mohou být tyto potraviny uváděny na trh až po schválení na úrovni Evropské unie.

3.3

Druhy hmyzu vhodné k chovu a zpracování v prostředí ČR

Vhodnost druhů k lidské výživě závisí na mnoha faktorech a to především na dostupnosti v daném státě, ceně, náročnosti na chov a množství potomků, které je jedinec schopen vyprodukovat. Vzhledem k těmto faktorům byly vytipovány následující druhy vhodné k chovu a zpracování v České republice. Jsou to: Zophobas morio (Přílohy Obr. 1), Tenebrio molitor (Přílohy Obr. 2), Locusta migratoria (Přílohy Obr. 3), Schistocerca gregaria (Přílohy Obr. 4), Gryllus assimilis (Přílohy Obr. 5 - 7), Acheta domestica (Přílohy Obr. 8), Galleria mellonella (Přílohy Obr. 9, 10), Bombyx mori (Přílohy Obr. 1113) a okrajově lze využít i některé druhy švábů.

3.3.1 Popis jednotlivých druhů Řád: Brouci - Coleoptera Potemník brazilský Zophobas morio Kraatz, 1880 Jedná se o matně černého brouka velikosti 30 – 35 mm. Zadeček je protáhlého tvaru, který se zužuje do špičky. Hruď je oválného tvaru. Hlava je zřetelně oddělena od hrudi a nese růžencovitá tykadla dlouhá 7 - 8 mm. K účelům entomofagie se nejčastěji využívá larvální vývojové stádium, popřípadě kukly. Jedná se cca o 40 mm dlouhé červy. Tito červi mají obilně žlutou barvu, hlava a poslední 2 články těla jsou tmavě hnědé. Ostatní články na sobě mají jen hnědý pruh (Bruins, 2005). Tělo těchto červů je kryto

11

silnou chitinovou pokožkou, která může být ve větším množství špatně stravitelná. Vývojový cyklus trvá cca 4 – 6 měsíců (Škrabalová, 2011). Domovinou tohoto potemníka je Střední a Jižní Amerika (Bruins, 2005). Potemník moučný Tenebrio molitor L., 1758 Dospělec má 14 – 18 mm dlouhé tělo, které má tmavohnědou až černou barvu. Krovky jsou lesklé s podélným žebrováním. Stejně jako u předchozího brouka se k jídlu využívají larvy – mouční červy. Velikost larvy je cca 30 mm. Barva je zlatohnědá s tmavší hlavou a posledními články těla (Bruins, 2005). V přírodě probíhá vývoj v drti vykotlaných stromů a tlejícím dřevě (Rietschel, 2004). Celý vývojový cyklus probíhá cca 2 – 3 měsíce v závislosti na teplotě. (Škrabalová, 2011) Tento brouk je rozšířen po celém světě. Dospělci se v přírodě vyskytují po celý rok (Rietschel, 2004). Řád: Rovnokřídlí – Orthoptera Saranče stěhovavá Locusta migratoria L., 1758 Jedná se o saranče, které má v dospělosti nejčastěji žlutohnědou barvu. Poslední pár končetin je přeměněn ve skákací nohy, díky kterým může překonat větší vzdálenost. Hlava je těsně přilehlá k hrudi a můžeme na ní vidět velké oči a krátká nitkovitá tykadla. Dosahuje velikosti 30 – 60 mm. Nymfy jsou černo - oranžového zbarvení (Bruins, 2005). Jedná se o výhradně býložravý druh. Samice klade 40 – 400 vajíček. Mláďata se líhnou cca po 2 týdnech (Škrabalová, 2009). Toto saranče se vyskytuje v celém středomoří a Malé Asii. Dospělci se v přírodě vyskytují od července do září (Rietschel, 2004). Saranče pustinná Schistocerca gregaria (Forskål, 1775) Obě pohlaví jsou růžovohnědého zbarvení s hnědými nebo černými znaky na těle a křídlech. Na hlavě jsou krátká nitkovitá tykadla a oči se svislými černými pruhy. Nymfy se od dospělců liší zbarvením, které je žlutozelené s černými znaky. Dospělci dosahují velikosti 60 – 80 mm, přičemž samečci jsou menší. Vyskytuje se na Sahaře, v severní Africe a střední Asii. Klade 40 – 140 vajíček, která se líhnou v závislosti na teplotě za 10 dnů do 3 měsíců (Bruins, 2005). 12

Cvrček stepní Gryllus assimilis (Fabricius, 1775) Má světle hnědou barvu s tmavě hnědými znaky. Na hlavě jsou velké oči a dlouhá nitkovitá tykadla. Nymfy se od dospělců liší zbarvením, které je šedé s černými znaky. Dospělci dosahují velikosti až 35 mm. Dospělí samci na rozdíl od samců cvrčka domácího téměř necvrkají (Bruins, 2005). Mláďata se líhnou již 2 týdny po nakladení. Tělo těchto cvrčků je měkké, proto je lépe stravitelné (Škrabalová, 2010). Cvrček domácí Acheta domestica L., 1758 Jedná se o cvrčka světle hnědé barvy. Na hlavě má tmavou skvrnu mezi očima a nitkovitá tykadla dlouhá až 30 mm. Skákavé nohy jsou dobře vyvinuty. Obě pohlaví umí létat, ale létají jen zřídka. Nymfy jsou světle hnědé s tmavými znaky. Dospělci dosahují délky 16 – 21 mm (Bruins, 2005). Přední křídla jsou zkrácená a zadní podélně stočená. Na zadečku má pár dlouhých cerků a samička ještě kladélko. Jedná se o všežravý druh, který je vázán na lidská obydlí. Dospělci se vyskytují celoročně (Rietschel, 2004). Řád: Motýli – Lepidoptera Zavíječ voskový Galleria mellonella L., 1758 Jedná se o škůdce, jehož larva žije ve včelínech, kde se živí plástvemi a voskem. Při silném zamoření larvy požírají i včelí plod (Staněk, 1970). Dospělec je cca 20 mm dlouhý noční motýl. Zbarvení je šedohnědé s tmavými znaky. Na hlavě jsou velké složené oči a nitkovitá tykadla dosahující ¾ celkové délky motýla. Pro entomofagii se využívají housenky, které mají světle hnědou barvu s tmavší hlavou. Housenka dosahuje velikosti 20 mm (Bruins, 2005). Bourec morušový Bombyx mori L., 1758 Jedná se o zavalitého nočního motýla. Zbarvení motýla je bílé až nažloutlé. Tělo je pokryto hustými chloupky. Na hlavě jsou hřebenitá tykadla. Na křídlech má výrazné žilkování. Pro entomofagii se využívají pouze housenky a kukly. Housenka má nejčastěji bílou barvu s hnědou kresbou. Kukla je bílé barvy a ovoidního tvaru. Velikost dospělého motýla je 40 – 60 mm v rozpětí křídel. Pochází z Číny, kde byl domestikován již před 5000 lety. Vyskytuje se v zemědělské krajině (Carter, 2006).

13

3.4

Současný stav chovu v zahraničí - druhy hmyzu, způsoby chovu, krmné dávky, možnosti distribuce hmyzu

Druhy hmyzu chované v zahraničí Druhy hmyzu využívané k entomofagii v zahraničí závisí stejně jako v ČR na dostupnosti druhu, klimatických podmínkách v daném státě a tradicích využívání jedlých druhů, které se v daném státě přirozeně vyskytují. Ve většině zemí, kde má entomofagie svou tradici se jedlý hmyz chytá ve volné přírodě. V evropských státech se jedná především o stejné druhy hmyzu jako v České republice – Locusta migratoria, Schistocerca gregaria, Grylus assimilis, Acheta domestica, Galleria mellonella a Bombyx mori. Na základě případů řešených na pracovní skupině CAFAB byly určeny další druhy pro různé státy Evropy.

Evropa V některých státech Evropy jsou pokrmy obsahující hmyz nebo hmyzí larvy tradiční pochoutkou. V Chorvatsku a na Sardinii se využívají larvy sýrohlodky drobné - Piophila casei, Linnaeus, 1758. Tyto larvy se využívají při výrobě tradičního sýru, který je na Sicílii označován jako „Casu marzu“ (Miokovic a Kozacinski, 2003). V Anglii se prodává energetický nápoj „Ant Natural Stimulation“, který se vyrábí z mravenců (Borkovcová, 2009). Dále se v Anglii využívají larvy druhu sršeň mandarínská – Vespa mandarinia, Smith, 1852. V Německu využívají mravenčí vajíčka. Ve Francii se pro entomofagii využívají včelí larvy. V Dánsku se využívají housenky bource morušového a sarančata Nomadacris succinta Johannson, 1763. V Nizozemí se dají za účelem entomofagie využít faremně chovaní cvrčci několika druhů, a to: Acheta domestica, Gryllus bimaculatus a Gryllus sigillatus. Z larev brouků jsou k dostání druhy Tenebrio molitor, Alphitobius diaperinus, Zophobas morio. Ze sarančat je k dostání především Locusta migratoria. Dále se zde využívají housenky druhu Galleria mellonella a larvy mouchy domácí – Musca domestica Linnaeus, 1758 (Kreca, 2011). Spojené Státy Americké Zde se k entomofagii využívají stejně jako u nás larvy potemníka Tenebrio molitor, dále různé druhy cvrčků a sarančí. Specialitou v některých restauracích je Usta terpsichore 14

Maassen & Weymer, 1885 (Lyon, 1994). Jedná se o druh motýla z čeledi Martináčovitých – Saturniidae. V přírodě se tento druh vyskytuje v Angole, kde je i tradičním pokrmem (Gullan a Crantson, 2005). Ve spojených státech se využívají housenky tohoto motýla, které jsou upravovány smažením (Lyon, 1994). Z Thajska a Jižní Koreje se do Spojených států dováží kukly bource morušového a vodní brouk Lethocerus indicus Lepeletier & Serville, 1825. Z Mexika se dováží tzv. Mexický kaviár. Jedná se o vajíčka různých druhů vodního hmyzu z řadu Polokřídlí - Hemiptera Linnaeus, 1758. Dále se z Mexika dováží housenky druhu Aegiale hesperiaris Walker, 1856. Tyto housenky se dovážejí jako delikatesa i do některých států Evropy (Gillott, 2005). Z vodních brouků žijících ve spojených státech se dají pro entomofágii využít potápníci druhu Cybister explanatus (Leconte, 1851) a Cybister ellipticus Leconte, 1851 (Julieta Ramos-Elorduy a kol., 2009). Čína V Číně existuje mnoho druhů jedlého hmyzu, které jsou využívány v potravě člověka. V mnoha případech se jedná o druhy bez vědeckého označení. V současné době bylo v Číně identifikováno a pojmenováno 178 druhů hmyzu, které se zde běžně využívají k jídlu. Nejvíce využívaných druhů patří do řádů Lepidoptera, Coleoptera a Hymenoptera. V některých částech Číny se také využívají některé druhy jepic a vážek. U jepic se jedná o druh Ephemerella jianghongensis, který je místními lidmi v provincii Yunnan konzumován jak ve stádiu nymfy, tak v podobě dospělce. Z vážek se využívají druhy Crocothemis servilia Drury, 1770, Gomphus cuneatus Needham, 1930 a Lestes praemorsa Leach, 1815. U všech druhů vážek se konzumují pouze stádia nymfy. Mezi základní druhy jedlého hmyzu zde patří i přibližně 16 druhů termitů. Jedná se například o druhy Macrotermes annandalei, Odontotermes formosanus a Coptotermes formosanus Shiraki, 1909. U všech těchto druhů se obvykle konzumují dospělí jedinci. Stejně jako v ostatních státech se zde využívají v entomofágii i různé druhy sarančí a cvrčků. Mezi nejběžnější druhy patří Oxya chinensis Thunberg, 1815, Gryllotalpa unispina Saussure, 1874, Gryllus bimaculatus De Geer, 1773 a Tarbinskiellus portentosus Lichtenstein, 1796. Konzumují se nymfy i dospělí jedinci. Typickou úpravou je smažení v oleji. Z brouků se zde využívají druhy Stromatium longicone Newman, 1842, Sphenoptera kozlovi Jakovleff, 1900, Tomcus piniperda Linnaeus, 1758, Oryctes rthinoceros Linnaeus, 1758 a Cyrtotrachelus buqueti Guérin-Méneville, 1844. U všech druhů brou15

ků se pojídají larvální stádia. Nejvíce druhů jedlého hmyzu v Číně patří mezi motýly. Jedná se přibližně o 70 druhů. Nejvíce se využívají Chilo fuscidentalis Hampson, 1896 a Bombyx mori. U obou druhů se konzumují housenky a u bource morušového i kukly. Z dvoukřídlých se nejvíce využívá moucha domácí – Musca domestica, jejíž způsoby chovu jsou v Číně dobře známi. Další často konzumované druhy jsou Apis cerana Fabricius, 1793, Apis mellifera Linnaeus, 1758, Megapis dorsata Fabricius, 1793, Micrapis florea Fabricius, 1787, patřící mezi včely. Z mravenců se využívají druhy Carebara lignata Westwood, 1840, Polyrhachis dives Smith, 1857, Oecophylla smaragdina Fabricius, 1775, Carebara lignata Westwood, 1840. Poslední jedlý hmyz patří mezi sršně a jedná se především o druhy Vespa analis Fabricius, 1775, Vespa basalis Smith, 1852, Vespa bicolor Fabricius, 1787, Vespa mandarinia magnifica Smith, 1852 a Vespa soror du Buysson, 1905. Larvy těchto druhů jsou prodávány spolu s hnízdem a pojídány po důkladném smažení (Chen a kol., 2009). Jáva Zde se konzumují housenky motýla druhu Hyblaea puera Cramer, 1777. Konzumovat lze i kukly tohoto druhu, které mohou u některých jedinců vyvolat alergii v podobě vyrážky. Nejčastější úpravou je smažení na kokosovém nebo palmovém oleji. Dalšími jedlými druhy jsou sarančata druhu Valanga nigricornis Burmeister, 1838 vyskytující se převážně na kaučukových plantážích a Patanga succinata Johannson, 1763 vyskytující se na rýžových polích. Nejčastější úpravou je pražení. Z cvrčků se zde konzumuje druh Brachytrupes portentosus Walker, F., 1869. Upravuje se vařením. Využívají se i vážky druhu Pantala flavescens Fabricius, 1798 vyskytující se v nížinách u bažin. Mezi jedlé brouky patří Rhynchophorus ferrugineus Olivier, 1790 a Chalcosoma atlas Linnaeus, 1758. Konzumují se pouze larvální stádia těchto brouků. Konzumují se také larvy a kukly včel druhu Xylocopa latipes Drury, 1773. Všechny druhy jedlého hmyzu jsou na Jávě chytány ve volné přírodě (Durst, 2010).

Japonsko V Japonsku bylo evidováno přibližně 55 druhů jedlého hmyzu. Počet druhů se však každým rokem snižuje. Mezi nejoblíbenější jedlý hmyz v Japonsku patří sarančata, larvy bource morušového, vosy, larvy tesaříků a larvy vodního hmyzu. Ze sarančat se nejvíce využívá druh Oxya yezoensis Shiraki, 1910. Sarančata jsou chytána ve volné příro16

dě a uchovávají se pouze po dobu jednoho dne, aby došlo k vyprázdnění zažívacího traktu. Tento druh se obvykle připravuje vařením v sójové omáčce. Dalším jedlým druhem v Japonsku je Vespula sp., jedná se o druh vosy, jejíž konzumace je typická pro japonskou kulturu. Nejčastěji se tento druh chytá ve volné přírodě. Někdy je tento druh záměrně chován na zahradách. Dalším druhem je sršeň mandarínská – Vespa mandarina. Je agresivnější a nebezpečnější než předešlý druh, ale je větší a chutnější (Nonaka, 2009).

Afrika Nejčastěji je zde konzumován hmyz z řádů Coleoptera, Hymenoptera, Diptera a Heteroptera. Vážky a pavouci se v Africe konzumují jen výjimečně. Z brouků se konzumují larvy druhu Rhynchophorus phoenicis Fabricius, 1801. Jedná se o druh, jehož vývoj probíhá v palmě olejné - Elaeis guineensis Jacq. Sbírány jsou dospělé larvy, které jsou očištěny a poté smaženy nebo grilovány. Tyto larvy obsahují velké množství tuku. Dalšími druhy brouků jsou nosorožíci druhu Oryctes sp. Illiger, 1798. Larvy tohoto druhu se vyvíjejí v rozkládající se organické hmotě. Tato larvy byly nejčastěji nalézány ve výkalech buvolů. Před zpracováním je nutné larvy důkladně omýt a odstranit poslední 4 články těla, ve kterých se nachází nejvíce střevního obsahu. Dalšími druhy brouků jsou tesaříci, u kterých se konzumují jak larvy, tak dospělci. Dalším druhem brouka je krasec druhu Sternocera orissa Buquet, 1837. Pojídají se dospělci pečení v horkém popelu a písku. Z blanokřídlých se v Africe konzumují mravenci druhu Carebara vidua Smith, 1858. Tito mravenci žijí v blízkosti termitišť. Živí se vajíčky a larvami termitů. Konzumují se pouze královny, které jsou dlouhé přibližně 25 mm. Královny se chytají při svatebním letu. Pojídají se syrové, nebo smažené. Dalšími druhy jedlých mravenců jsou Camponotus sp. Mayr, 1861 a Oecophylla sp. Smith, 1860. Dalšími druhy z blanokřídlých jsou včely druhu Trigona sp. Jurine, 1807 a Apis sp. Pojídají se pouze včelí vajíčka a larvy. Hnízda včel se vyhledávají za pomoci sledování vlhy vlaštovčí - Merops hirundineus A. A. H. Lichtenstein, 1793 nebo stop medojeda druhu Mellivora capensis Schreber, 1776. Z dvoukřídlého hmyzu se k jídlu využívá druh Chaoborus edulis Edwards, 1930. Jedná se o mouchu, která je chytána v noci do sítí. Připravuje se z ní koláč „Kungu“, který se dá chuťově přirovnat ke kaviáru nebo soleným kobylkám. Z ploštic se v Africe k jídlu využívá druh Natalicola delegorguei Spinola, 1852. Pojídají se dospělci po odstranění 17

hlavy. Upravují se pražením nebo vařením. Dalším druhem je Agonoscelis versicolor Fabricius, 1794. Jedná se o druh kněžice, který se upravuje smažením. Tento druh se využívá především k extrakci jedlého oleje, který je považován za kvalitnější než například sezamový olej. Z řádu Homoptera je v Africe více než 8 druhů využívaných jako potrava. Jedná se především o různé druhy cikád, které jsou loveny za pomocí tyče, na jejímž konci je lepidlo získané z různých druhů rostlin. Cikády se upravují vařením. Dalšími jedlými druhy z tohoto řádu jsou Arytaina mopani Pettey, 1925 a Phromnia rubra Signoret, 1860 (Paoletti, 2005). Jižní Amerika V Jižní Americe je známo více než 65 druhů hmyzu, které se běžně využívají k lidské spotřebě, ale pouze u 47 je známo jejich vědecké označení. Mezi nejčastěji konzumované druhy patří larvy brouka Rhynchophorus palmarum Linnaeus, 1758, mravenci rodu Atta Fabricius, 1804 a včelí a vosí plůdek druhů z čeledi Apidae a Vespidae. Tyto druhy jsou nejvíce ceněné pro svou chuť a vyhledávané nejen mezi místními lidmi, ale i mezi Evropany. Jedlé druhy mravenců jsou zde považovány za národní lahůdku a kvalitou a cenou jsou rovnáváni s ruským kaviárem. Největší potenciál pro masovou produkci mají z jedlých druhů v jižní Americe larvy Rhynchophorus palmarum, které jsou do značné míry chovány domorodými obyvateli. V přirozených podmínkách lze larvy tohoto druhu sbírat každé 2 – 3 měsíce. Mravence rodu Atta lze chovat v laboratorních podmínkách, ale vzhledem k jejich velké náročnosti na prostor a vysoké potravní specializaci je nelze chovat ke komerčním účelům (De Foliart, 2002).

Distribuce hmyzu V méně vyspělých zemích se hmyz prodává přímo na tržištích a na ulicích. Jedlý hmyz je připravován přímo před zraky potencionálních zákazníků. Tímto způsobem prodejci demonstrují čerstvost nabízeného zboží. V současné době je stále častější prodej hmyzu ve specializovaných prodejnách, kde se prodává hmyz konzervovaný v plechovkách nebo balíčcích (Julieta Ramos-Elorduy, 2009). V USA se stává entomofagie módní záležitostí a začíná o ní být velký zájem. Vzniklo zde mnoho restaurací, které na svůj jídelní lístek zařazují hmyz stále častěji a ve větší míře. Již v roce 1994 přidala hmyz na svůj jídelníček restaurace ve Washingtonu., DC (Julieta Ramos-Elorduy, 1998). 18

V Číně je hmyz distribuován především v restauracích a ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou. V restauracích je po celý rok nabízeno 20 – 30 druhů jedlého hmyzu. Nejoblíbenější jsou sarančata, kukly bource morušového, sršni a housenky motýla druhu Chilo fuscidentalis. Nejčastější způsob úpravy je smažení, fritování, rychlé smažení, dušení, vaření, napařování a pražení (Chen a kol., 2009). V Nizozemí lze živý hmyz za účelem entomofágie zakoupit na farmách zabývajících se chovem hmyzu, jako je například farma „Kreca, VOF“, která je jednou z největších v Nizozemí (Kreca, 2011). Způsoby chovu v zahraničí Ve většině zemí, kde je entomofagie rozšířena se hmyz sbírá ve volné přírodě, což má za následek ničení lesů a následné vymírání některých druhů. Dále tento způsob získávání jedlého hmyzu není dostačující pro komerční účely. Například v Laosu je cvrček domácí – Acheta domestica chován rodinami v malém, jako dodatečný zdroj příjmů. Při tomto chovu jsou cvrčci chování ve válcovitých nádržích překrytých sítí proti komárům, krmeni jsou krmivem pro kuřata a rostlinami. Při tomto chovu se dosahuje ročně produkce cca 100 – 500 kg (Rumpold a Schlüter, 2013). Parajulee, DeFoliart a Hogg (1993) vyvinuli metodu chovu, při které bylo dosaženo produkce 6000 ks cvrčků denně. Jedinci byly chování v 32 nádržích o rozměrech 500 x 400 x 205 mm. Tyto nádrže byly překryty děrovaným hliníkovým plechem z důvodu zamezení úniku cvrčků. Jako krmivo bylo použito krmivo pro brojlery upravené přidáním 0,5% chloridu sodného a 3 % rybího proteinu. V Thajsku se pro chov cvrčků využívají kontejnery pro převoz cementu nebo dřevěné boxy potažené plastovou folií. Chovná nádoba je vyplněna písčitou zeminou, na kterou jsou dány bambusové výhonky, suchá tráva, popřípadě proložky od vajec. Jako umělé krmivo slouží různé plevele, trávy spolu s krmivem pro kuřata. Dále je chovná nádoba vybavena miskou na vodu a je překryta sítí. Při tomto způsobu chovu jsou dospělci k dispozici za 4 – 6 týdnů (Gahukar, 2011).

19

3.5

Technické podmínky chovu u vybraných druhů hmyzu

Technologické zařízení chovu se liší u všech druhů. Toto zařízení je odvislé zejména od anatomie těla chovaného druhu a jeho životních projevů.

3.5.1 Chov brouků Potemník moučný – Tenebrio molitor Chovná nádoba by měla být o rozměrech 700 x 400 x 250 – 300 mm (délka x šířka x výška) pro cca 5000 larev. Nádobu je dobré opatřit víkem s větracími otvory, ve kterých je použita okenní drátěná síť (Skuhravý, 1968). Nejvhodnějším materiálem pro chovnou nádobu je plast. Pro dosažení požadované teploty je možné chovnou nádobu vybavit lampou s žárovkou. Dále je nutné do chovné nádoby umístit vlhký hadr pro kladení vajíček (Bruins, 2005). Jako substrát se používá vrstva otrub a hladké pšeničné mouky. Výška substrátu by měla být 50 – 100 mm. Doprostřed nádrže je vhodné umístit stolek o velikosti 250 x 100 x 100 mm (d x š x v). Tento stolek slouží k umístění krmítka s potravou. Krmítko by mělo být opatřeno cca 10 mm vysokými okraji, aby nedocházelo ke spadávání krmiva na substrát (Skuhravý, 1968). Potemník brazilský – Zophobas morio Velikost chovné nádrže závisí od intenzity chovu. Pro intenzivní chov se nejvíce hodí nádrže o rozměrech 500 x 300 x 300 mm (D x Š x V). Do této nádrže je možné umístit cca 200 – 500 brouků. Nádrže musí být z materiálu, který je odolný vůči vlhkosti, nejvhodnější je sklo nebo plast. Nádrže je nutné opatřit víkem, které je z poloviny vyplněno drátěnou okenní sítí. Intenzivní chov je dobré mít umístěný v klimatizované místnosti opatřené voděodolnými lampami a zásuvkami. Jako substrát je nejvhodnější použít směs rašeliny a pilin v poměru 1:1. Tato směs je dostatečně vzdušná a je schopna udržovat požadovanou vlhkost. Nádrž se tímto substrátem naplní do výšky 70 mm. Dále je nutné do nádoby umístit několik větviček, popřípadě naštípnutý kus dřeva nebo kus korku omotaný sítí. Tyto předměty slouží pro kladení vajíček. Místo těchto předmětů lze zhotovit zařízení pro kladení vajíček. Zařízení se skládá z malé dřevěné destičky, kterou obalíme látkou nebo jiným materiálem, který dobře drží vlhkost. Na takto obalenou destičku připevníme dřevěné lišty o výšce 20

3 – 5 mm a celou destičku obalíme sítí, aby se larvy nedostaly k vajíčkům. Takto vyrobené kladiště zavěsíme do nádrže tak, aby se nedotýkalo substrátu. Dále je potřeba umístit do nádrže nerezavějící nádobu na krmení. Pro udržení optimální teploty je nutné pod chovné nádrže umístit topné desky nebo kabely. Dospělci se rádi vyhřívají, proto je dobré umístit v blízkosti nádrže lampu nebo teplomet (Friederich aVolland, 1981).

3.5.2 Chov rovnokřídlého hmyzu Chov sarančat Velikost chovné nádrže závisí na počtu chovaných jedinců. Pro chov 300 jedinců postačuje nádrž o velikosti 500 x 500 x 600 mm (D x Š x V). Alespoň jedna stěna nádrže by měla být vyrobena z drátěné sítě, která zajistí dostatečnou cirkulaci vzduchu. Ostatní stěny by měly být zdrsněny, aby se po nich mohla sarančata pohybovat. Nad dno nádrže je vhodné umístit rošt s pletivem. Pod tento rošt zasouváme zásuvku, do které propadává trus. Tuto zásuvku je nutné dle potřeby vysypávat. Velikost ok v roštu by měl být takový, aby jimi neprošli ani čerstvě vylíhlé nymfy. Místnost s chovem je zapotřebí osvětlit zářivkami. Doba svícení by měla být alespoň 16 hodin (Čamba, 2007). Intenzita osvětlení by měla být 2000 lx pro Locusta migratoria a 3000 lx pro Schistocerca gregaria (Vergner, 2001). Pro dosažení optimální teploty je vhodné chovné nádrže opatřit tepelným zdrojem, kolem kterého je dobré umístit pletivový válec, aby se mohla sarančata vyhřívat. Jako tepelný zdroj postačí 25W žárovka. Výkon žárovky však závisí na vytápění okolní místnosti (Čamba, 2007). Dalším vybavením nádrže je kladiště. Jedná se o nádobu dostatečně vysokou, do které dáme cca 120 mm vysokou vrstvu vlhké zeminy. Nejčastěji se používá směs kompostu a písku (Bruins, 2005). Chov cvrčků Díky rozdílné náročnosti chovu na technické požadavky a v závislosti na množství odchovaných cvrčků lze jejich chov rozdělit na dva produkční směry: na chov pro vlastní potřebu (chov v malém) a na distribuční chov (chov ve velkém). Chov pro vlastní potřebu Výška chovné nádoby by měla být vysoká nejméně 400 mm, aby se při odchytu cvrčků z nádoby zabránilo jejich útěku (Bruins, 2005). Chovná nádoba o rozměrech 21

600 x 350 x 400 mm (D x Š x V) postačuje pro 1 chovnou kolonii. Vhodným materiálem na chovnou nádrž je plast nebo sklo. V případě plastové nádrže lze větrání realizovat vyříznutím otvorů v protilehlých stranách nádrže, které zabezpečíme drátěnou sítí. U skleněné nádrže použijeme drátěnou síť při výrobě víka. Substrát se při chovu nepoužívá. Chovnou nádrž vyplníme z větší části vertikálně položenými kartonovými proložkami, které se používají pro skladování vajec. Tyto proložky poskytnou chovné kolonii dostatek úkrytů, což zabrání kanibalismu. Dále je v chovné nádrži nutné umístit zdroj vody, který musí byt ve vzdálenosti alespoň 150 mm od kartonových proložek. Pro zajištění optimální teploty je nutné chovnou nádrž vyhřívat za pomocí lamp nebo topných kabelů či desek. Při použití topných kabelů nebo desek se tato topná zařízení nesmějí dotýkat chovných nádrží, aby nedošlo k jejich poškození. Proto je vhodné mezi nádrž a topnou desku či kabel dát alobal popřípadě tenký plech (Řezáč, 2004). Produkční chov Pro tento chov je nutné zvolit vhodné prostory. Chov cvrčků je nevhodné realizovat ve starých prostorách. Nejvhodnější je pro tento účel projektovaná nová stavba. Velikost odchovny se odvíjí od předpokládaného množství produkovaných cvrčků. Chovné prostory je vhodné rozdělit na šatnu, která je důležitá z důvodu vyšší teploty a zápachu v odchovně, sklad rozdělený na části pro obalový materiál, rezervní nádrže a krmiva. Další částí budovy jsou přípravna krmiva, část pro líheň, část pro hlavní chov, desinfekční místnost a umývárna. Poslední je expediční místnost (balírna). Uspořádání vnitřních prostor musí být provedeno s ohledem na potřebnou ventilaci. Ventilační otvory musí být umístěny u stropu, na protějších stěnách a zároveň tak, aby směřovaly mezi regály s chovnými nádržemi. Na každé z těchto stěn musí být nejméně jeden otvor pro odvod vzduchu a druhý pro přívod čerstvého vzduchu. Přiváděný vzduch je vhodné filtrovat. Využívají se dva filtry. Jeden v podobě drátěného pletiva, který zachytí hrubé nečistoty (například listí a hmyz) a druhý ze skládané tkaniny, který zachycuje jemné nečistoty. Pokud nemáme u druhého filtru čidla, která hlídají zanesení filtru, je nutné tento filtr často kontrolovat. Při nízkých teplotách je nutné příchozí čerstvý vzduch předehřívat. Otvory pro odchozí vzduch jsou vybaveny pouze drátěnými sítěmi, aby se zabránilo úniku chovaných cvrčků.

22

Regály pro umístění chovných nádrží by měly být vyrobeny nejlépe z nerezového plechu. Množství chovných nádrží v jednom regálu by mělo být takové, aby byla zajištěna snadná manipulace a přístup ke všem nádržím. Regály s nádržemi musí být umístěny tak, aby mezi nimi vznikl prostor dostatečný pro snadnou manipulaci s nádržemi, pro pohyb s posuvným pracovním stolkem a v každém rohu zůstal nejméně 1m2 volného místa. Pro zabránění vzniku plísní je vhodné použít v regálech vytápěné police, které vysuší trus. Pro vytápění prostoru na optimální teplotu se využívají topné desky umístěné u stropu nad uličkami. Výkon topných desek závisí na velikosti vytápěného prostoru. Vhodnější je větší počet desek o menším výkonu. Optimální teplota je hlídána pomocí termostatů. Pro zajištění optimálního proudění vzduchu je nutné, aby za regály s chovnými nádržemi byl alespoň 1m volného místa. Do tohoto prostoru jsou umístěny ventilátory tak, aby směřovaly příčně na protější stěnu. Ventilátory jsou řízeny spínacími hodinami stejně jako ventilátory pro nasávání čerstvého a odvod vydýchaného vzduchu. Doba jejich chodu závisí opět od velikosti haly a množství chovaných zvířat. Dostatečné osvětlení je vhodné zajistit běžnými zářivkami a několika zářivkami s UV-A spektrem světla. Optimální doba svícení je celý rok stejná a to cca 12 – 14 hodin denně. Důležité je mít záložní zdroj elektrické energie pro případ jejího výpadku. Cvrčky je dobré rozdělit podle velikosti a jednotlivé velikosti chovat odděleně. Toto opatření je z důvodu rozdílné hrubosti suché krmné směsi a z důvodu předejití kanibalismu. Pro jednotlivé velikosti se používají různé rozměry nádrží. Pro dospělce a velikost od 15 do 20 mm je vhodná velikost nádrže o rozměrech 800 x 400 x 450 mm (D x Š x V) a pro velikost od 5 do 15 mm vyhovuje nádrž o rozměrech 600 x 300 x 400 mm (D x Š x V). V současné době je nejvhodnějším materiálem pro chovné nádrže plast, který by měl být čirý, což usnadňuje práci. Do nádrží pro velikost cvrčků 5 – 15 mm se vkládají vertikálně proložky používané při skladování vajec. Mezi jednotlivé proložky můžeme vložit vlnitou lepenku, aby proložky do sebe nezapadli. Dále se do nádrží vkládají 2 misky na krmivo. Jedna miska slouží na suchou krmnou směs a druhá na zelené krmení. Na suchou krmnou směs lze použít jednorázové misky z tvrdého kartonu, pro zelené krmení se používá miska plastová se zdrsněnými stěnami. Chovné nádrže pro dospělce a cvrčky o velikosti 15 – 20 mm je dobré cca 50 mm nad dnem opatřit drážkami, do kterých se vkládá vyjímatelný rámeček s pozinkovaným pletivem. Do prostoru pod tímto rámečkem se zasouvá zásuvka, do které propadává trus. Tato zásuvka se dle 23

potřeby vysypává. Dále je nádrž vybavena stejně jako nádrž pro menší kategorie, jen proložky jsou naskládané tak, aby mezi nimi vznikla větší mezera, což zajistí lepší větratelnost nádrže. Do nádrže pro dospělce se vkládá ještě třetí nádoba, ve které je substrát pro kladení vajec. Jako substrát je nejvhodnější použít kvalitní černozem, kterou je nutné před použitím tepelně desinfikovat. Nádoba je seshora uzavřena a v jedné stěně jsou otvory, kterými se samice k substrátu dostanou. Stejně jako misky na krmení se tato nádoba nepokládá na dno nádrže, ale na proložky. Nádrže se po každém produkčním cyklu desinfikují koncentrovaným přípravkem SAVO. Po desinfekci je nutné nádrže důkladně opláchnout vodou (Kovařík, 2000).

3.5.3 Chov motýlů Zavíječ voskový – Galleria mellonella Chov zavíječe voskového je, co se týče na technické požadavky, velmi nenáročný. Pro chov postačí nádoba o objemu 1l vyrobená ze skla (Skuhravý, 1968) popřípadě z tvrdého plastu (Bruins, 2005). Víko chovné nádoby je nutné upravit tak, aby byla dostatečná výměna vzduchu. Tuto výměnu docílíme tím, že do víka nádoby uděláme otvor o průměru 40 mm, přes který naletujeme drátěnou síťku. Dále je nádoba vybavena starými plásty, které slouží zároveň jako potrava nebo lze využít různých živných půd. Popis složení živných půd je uveden v biologických zásadách chovu. Bourec morušový – Bombyx mori Pro chov lze použít jakékoli nezakryté lísky, popřípadě mísy nebo podnosy s rovným dnem. Také je možné pro chov zhotovit jednoduchou nádrž, která se skládá z dřevěného rámu vysokého cca 100 mm. Z jedné strany tento rám potáhneme jemným pletivem nebo plátnem. Na dno tohoto zařízení se klade balicí papír. V prvních stádiích je dobré přes toto zařízení položit skleněnou tabuli, aby nedocházelo k rychlému vysychání listí, které slouží housenkám jako potrava. Před zakuklením je nutné dát kolem rámu nacupovanou dřevitou vatu. Pro uchování vajíček používáme papírové sáčky propíchané špendlíkem. Dále je pro chov zapotřebí lednice pro uchování vajíček během diapauzy (Skuhravý, 1968).

24

3.6

Biologické zásady chovu u vybraných druhů hmyzu

Informace o biologických nárocích, životních projevech, vývojových cyklech, závislostech na různých dalších biologických aspektech jsou nejdůležitější pro úspěšný chov všech druhů.

3.6.1Chov brouků Potemník moučný – Tenebrio molitor Dle Skuhravého (1968) je optimální teplota pro vývoj larev 30 – 33°C a optimální relativní vlhkost 60%. Délka vývojového cyklu je závislá na teplotě. Při 25 – 30°C trvá cca 16 týdnů (Bruins, 2005). Oválná vajíčka o velikosti 1,7 mm kladou samičky zpravidla za 5 – 20 dní po páření. Při optimální teplotě se larvy líhnou cca po 5 dnech. Čerstvě vylíhlé larvy jsou dlouhé 2 mm. Larvy procházejí 14 svlékáními do velikosti až 30 mm. Po posledním svlékání přechází larva do stádia kukly, které trvá 9 – 18 dnů. Hustota osazení chovu by neměla přesáhnout 1000 ks larev/250 cm2, 900 ks kukel/250 cm2 a 800 ks dospělců/250 cm2 (Skuhravý, 1968). Složení krmné směsi by mělo být ze 2/3 z rostlinné složky a z 1/3 z živočišné složky. Rostlinná složka je složena z pšeničných otrub, pečiva, mouky, syrových brambor, ovoce a nastrouhané mrkve. Živočišná část potravy je směsí rybí moučky a syrového, popřípadě pečeného nebo vařeného masa. Potravu předkládáme jednou za 2 – 5 dní dle potřeby (Skuhravý, 1968). Potemník brazilský – Zophobas morio Optimální teplota pro chov Zophobas morio je 27 – 29°C. Pro larvy je maximální teplota 32°C a pro dospělé jedince 35 – 38°C. Relativní vlhkost by se měla pohybovat v rozmezí 60 – 90%. Vývojový cyklus trvá při optimální teplotě cca 3,5 – 4 měsíce. Za těchto podmínek se larva líhne z vajíčka za 8 – 12 dní po nakladení. Plné délky těla tj. 55 – 60 mm dosáhne larva za 6 – 8 týdnů a za dalších 5 – 6 týdnů se kuklí. Po dobu cca 3 týdny před kuklením přijímají larvy velmi málo potravy. Stádium kukly trvá 2,5 – 8,5 týdne. Po 2 týdnech dospělosti dochází k páření a za další týden samičky kladou cca 400 vajíček bílé barvy o velikosti 1,2 – 1,4 mm. Pro krmení lze použít různé druhy ovoce a zeleniny s přídavkem například sušených granulí pro psy nebo kočky. Také lze využít směs namíchanou z 300g ovesných vloček, 200g sójové mouky, 30 – 40g kvasnic a 50g sušeného mléka. Tuto směs je nutné navlh25

čit tak, aby se z ní daly vytvořit kuličky, které vkládáme na krmítko. Je vhodné k těmto krmným směsem občas přidávat kousky čerstvého syrového masa (Friederich a Volland, 1981).

3.6.2 Chov rovnokřídlého hmyzu Saranče stěhovavá – Locusta migratoria Optimální teplota pro chov je 28 – 35°C (Pitoňák, 2009). Optimální vlhkost je velmi nízká a pohybuje se v rozmezí 30 – 40% (Čamba, 2007). Samice kladou vajíčka 7 – 10 dní po páření. Vajíčka jsou uložena v pevném obalu. Nymfy o velikosti 4 – 5 mm se líhnou při optimální teplotě za 2 týdny. Celý jejich vývoj trvá při optimální teplotě 6 týdnů. Dospělci mají reprodukční schopnost 4 týdny (Pitoňák, 2009). Saranče stěhovavé je všežravé. V krmné směsi převažuje rostlinná složka, která je složena především z různých druhů trav, ovoce a zeleniny. V zimním období se podává naklíčené obilí. Přikrmovat lze i ovesnými vločkami. Živočišná složka potravy se skládá ze směsi sušené krve a otrub. Doplňkově lze podávat i sušené nebo čerstvé mravenčí larvy, jepice nebo dafnie. Rostlinnou potravu je vhodné vkládat do sklenice s vodou, ve které vydrží déle čerstvá a zároveň udržuje vhodnou vlhkost (Skuhravý, 1968). V zajetí je nejlepší krmit tato sarančata čerstvým senem, pšenicí nebo jiným druhem obilí (Bruins, 2005). Saranče pustinná – Schistocerca gregaria Pro chov saranče pustinné je optimální teplota v rozmezí 32 – 40°C, přičemž je lepší pohybovat se u horní hranice, což je dáno domovinou tohoto druhu. Vhodný je noční pokles na teplotu 25 – 30°C (Bruins, 2005). Samice klade ooteku se 40 – 100 vajíčky. Jejich inkubace trvá cca 10 dní v závislosti na teplotě. Vývojový cyklus je rychlejší než u Locusta migratoria a trvá 3 týdny. Celková doba života dospělců je 4 – 8 týdnů (Vergner, 2001). Saranče pustinná je stejně jako saranče stěhovavá všežravá. Ke krmení lze použít různé druhy travin, ovoce, zeleniny. Živočišná složka potravy je stejná jako u Locuta migratoria a to směs sušené krve a otrub (Skuhravý, 1968). Podle Bruinse (2005) je nejvhodnějším krmením čerstvé seno, pšenice, žito nebo ječmen. Dále lze použít pšeničnou mouku, chléb nebo ovesné vločky s mlékem. Dobré je podávat i ostružinové listí, salát nebo zelí a v zimním období naklíčené pšeničné výhonky nebo rákos.

26

Cvrček stepní – Gryllus assimilis Optimální teplota v líhni je 32°C a 80% vzdušné vlhkosti. V chovných prostorách je optimální teplota 30°C a vlhkost 75%. Při těchto podmínkách začínají samice klást vajíčka za 3 dny po páření. Nymfy se líhnou po 9 dnech inkubace. Velikost čerstvě vylíhlé nymfy je 2,7 – 3 mm. Do velikosti 5 – 10 mm dorostou nymfy za 14 dní. Do velikosti 10 – 15 mm rostou dalších 7 dní. Z této velikosti rostou 7 dní do velikosti 1,5 – 2 cm. Po dosažení velikosti 15 – 20 mm trvá dalších 10 dní do dospělosti. Celý vývoj trvá 50 dní. Díky těmto informacím víme, kdy budeme mít které velikosti cvrčků k prodeji. Při větší produkci cvrčků musíme počítat přibližně s 25 % úhynem během celého vývojového cyklu. V produkčním chovu je dobré používat krmiva suchá a mokrá. Jako mokré krmivo pro velikost cvrčků 5 – 15 mm je nejvhodnější hlávkový salát a pro velikost od 15 mm do dospělosti lze použít hlávkový salát a čínské zelí. V chovu pro osobní potřebu lze použít i listy smetánky. Pro dostatečný přísun tekutin je nutné tato krmiva porosit. Optimální četnost podávání zeleného krmení je 2x denně v takovém množství, které jsou cvrčci schopni zkonzumovat. Suché krmivo je podáváno cvrčkům jen 1x denně. Jedná se o směs pšeničné, ječné, kukuřičné a sójové mouky, krevního šrotu, masokostní a rybí moučky a úsušků pícnin. Tuto směs je nutné namlet v závislosti na velikosti cvrčků, pro které je určena (Kovařík, 2000). Cvrček domácí – Acheta domestica Optimální teplota pro chov se pohybuje v rozmezí 26 – 32°C. Při této teplotě je zajištěn dostatečně rychlý vývoj. Vlhkost v chovné nádrži by se měla pohybovat v rozmezí 50 – 70 %. Při vyšší vlhkosti hrozí napadení chovu roztoči a bakteriálními nebo virovými chorobami. Při optimálních podmínkách začíná samice klást vajíčka cca po 2 týdnech. Vajíčka mají bílou barvu a jsou 3 mm velká. Za těchto podmínek se nymfy líhnou za 7 – 10 dní. Odchov nymf vyžaduje teplotu v rozmezí 28 – 32°C. Při této teplotě trvá přeměna v dospělce cca měsíc, při pokojové teplotě se doba vývoje prodlužuje na 5 – 8 měsíců. Krmivo pro cvrčky musí obsahovat vysoké procento bílkovin. Při jejich nedostatku dochází ke kanibalismu. Krmnou směs lze připravit z rozemletého suchého kočičího krmiva a sušeného mléka smíchaného s vápníkem v poměru 10:1 spolu s podáváním rostlinné potravy v podobě vojtěškových granulí, obilnin, čerstvé zeleniny a ovoce (Řezáč, 27

2004). Skuhravý (1968) doporučuje suchou krmnou směs v podobě samotných pšeničných otrub nebo jejich použití ve směsi se sušenou krví v poměru 1:1. Jako rostlinnou složku doporučuje čerstvou trávu spolu s vařenými rozmačkanými bramborami a nakrájenou mrkví. V zimním období doporučuje listovou zeleninu. Četnost krmení touto směsí je 1x denně. Zbytky potravy je nutné odstranit.

3.6.3 Chov motýlů Zavíječ voskový – Galleria mellonella Podle Dutky a kol. (1962) je optimální teplota pro chov 30°C. Při udržení této teploty dochází k ukončení embryonálního a larválního vývoje již za 6 týdnů. Při zvýšení teploty na 34°C dochází ke zkrácení vývoje na 4 týdny. Dle Skuhravého (1968) je optimální teplota pro chov 29°C a relativní vlhkost vzduchu 60 – 70 %. Při těchto podmínkách trvá embryonální a larvální vývoj v průměru 32 dní a stádium kukly 8 – 10dní. Chov lze realizovat na starých včelích plástvích nebo na chovných půdách. Celý vývojový cyklus probíhá za těchto podmínek takto: první den klade samice vajíčka, 3. – 5. den dochází k líhnutí larev, 18. 21. den mají larvy délku 6 – 8 mm, ke kuklení dochází 29. – 34. den a 36. – 46. den se začínají v chovu vyskytovat dospělci. Krmné půdy mají vždy medový základ. Příprava a složení této půdy muže být například: ohřejeme 900 g medu, 880 g glycerinu a 200 g voštin. Tuto teplou směs smícháme se 400 g kvasnic 1360 g hrubé mouky. Poté ji natíráme na perforovaný karton formou: 1 vrstvu kartonu potřít vrstvou směsi, další vrstvu kartonu a směsi a tak dál. Také lze použit směs: 500 g ovesných vloček, 250 ml kvasnic, 250 ml glycerinu, 150 ml vlažné vody a 100 ml šípkového sirupu. Skuhravý (1968) uvádí použití Haydakovy živné půdy. Tato směs je složena z 22% kukuřičného šrotu, 11% pšeničného šrotu, 11% pšeničné mouky, 11% sušeného mléka, 5,5% sušeného droždí, 17,5% včelího vosku, 11% včelího medu a 11% glycerinu. Při přípravě této živné půdy postupujeme následovně: smícháme sypké suroviny a dáme je do termostatu na 60°C. Do termostatu umístíme také potřebné množství glycerinu a včelího medu. Včelí vosk dáme do nádoby a pomalu rozpouštíme v horké vodní lázni. Rozpuštěný vosk nalejeme k ostatním surovinám a promícháme. Poté živnou půdu prohněteme, aby získala homogenní strukturu. Jako poslední přidáváme glycerin. Po jeho přidání půdu opět prohněteme. Chovnou půdu skladujeme v papírových sáčcích

28

v chladné místnosti. Výhodou této chovné půdy je, že larvy zde lépe prosperují a jsou větší. Bourec morušový – Bombyx mori Chov bource morušového je nejvhodnější realizovat při pokojové teplotě. Doba vývoje 1 generace závisí na tom, zda chováme monovoltinní nebo polyvoltinní jedince. U monovoltinních jedinců je možno během roku odchovat pouze jednu generaci. Vajíčka těchto jedinců potřebují zimní diapauzu, kterou je nutné zabezpečit při teplotě 5°C po dobu 2 měsíců. Ukončení diapauzi je nutné naplánovat tak, aby se housenky začali líhnout v době, kdy začínají rašit listy moruší. Po umístění vajíček na lísky při teplotě 20°C se housenky líhnou za 16 – 18 dní. Stádium housenky trvá při těchto podmínkách 28 – 32 dní. K líhnutí motýlů dochází po 10 – 12 dnech od zakuklení. Dospělí jedinci nepřijímají potravu. K páření dochází do 24 hodin a do dalších 48 hodin samice kladou vajíčka v počtu 300 – 450 kusů. Vajíčka polyvoltinních jedinců nepotřebují diapauzu, díky tomu je možné odchovat během roku 6 – 8 generací. Nevýhodou těchto jedinců je, že jsou podstatně menší než monovoltinní jedinci. U monovoltinních jedinců lze diapauzu odstranit namočením čerstvě nakladených vajíček do 65% kyseliny solné na dobu 2 minut. Po této lázni je nutné vajíčka několikrát důkladně opláchnout vodou. Po této proceduře dochází k líhnutí housenek za 2 – 3 týdny. Bourec morušový je naprostý potravní specialista, proto je nutné mu jako potravu zajistit listy moruší. Nejvhodnější je použití moruše bílé – Morus alba, ale je možné použít i jakýkoli jiný druh. Čerstvě vylíhlé housenky krmíme až do 2. instaru nejmladšími listy, které je nutné podávat bez stopek. Housenky 3. a 4. instaru krmíme listy i se stopkami. Nejstarším housenkám tj. v 5. instaru podáváme celé větvičky. Četnost krmení housenek je nejméně 3x denně. Listy je nutné podávat suché, protože při podávání vlhkých listů hrozí riziko infekce (Skuhravý, 1968).

3.7

Zásady pro manipulaci a zpracování hmyzu před kuchyňskou úpravou

Před samotnou kuchyňskou úpravou je dobré zakoupený hmyz alespoň po dobu 1 týdne ponechat v čisté nádobě a krmit kvalitní potravou, nejlépe čerstvou zeleninou a ovocem. Toto opatření je z důvodu odstranění nežádoucích látek, které se do těla hmyzu mohly dostat z předešlého krmiva. Před manipulací je vhodné dát hmyz na několik minut do 29

chladničky, aby se hmyz zpomalil a snáze se s ním manipulovalo. Také je vhodné manipulaci provádět nad vyšší nádobou s hladkými stěnami popřípadě nad zašpuntovaným umyvadlem, aby se snížilo riziko útěku hmyzu. Nádobu, ve které koupený hmyz budeme po tuto dobu držet, je nutné vybavit v závislosti na druhu hmyzu. Pro cvrčky a sarančata vybavíme nádobu větvičkami. Zophobasům a moučným červům dáme do nádoby vrstvu otrub. Před přípravou pokrmu je nutné z nádoby vybrat jedince, kteří jsou naprosto zdraví. Nikdy nepoužíváme jedince, kteří jsou slabí nebo dokonce mrtví. Takto vybrané jedince vložíme do prázdné nádoby, ve které je necháme po dobu 48 hodin. Tato doba je nezbytná pro vyprázdnění zažívacího traktu hmyzu. Z této nádoby vybíráme opět pouze zdravé jedince (Borkovcová et al., 2009). Těsně před přípravou je u dospělých jedinců některých druhů možné odstranit končetiny a křídla. Dále je doporučováno hmyz před přípravou nemýt, aby nedošlo k odstranění feromonů, které tvoří přirozenou chuť a vůni jedlého hmyzu (Ramos-Elorduy, 1998). Těsně před vařením je nutné hmyz usmrtit. V současné době je nejhumánnějším způsobem usmrcení hmyzu spaření vařící vodou. Tento způsob má však za následek právě odstranění feromonů z povrchu jeho těla. Hmyz lze také připravovat přímo, živý a nemytý, jak je tomu ve většině zemí, kde má entomofagie svou tradici (Borkovcová a kol., 2009).

3.8

Možné zdravotní problémy spojené s chovem, zpracováním a konzumací hmyzu

Hlavním rizikem u hmyzu, který byl sbírán ve volné přírodě, je jedovatost některých druhů, popřípadě jedovatost získaná konzumací jedovatých rostlin. Další neméně významnou hrozbou je riziko přítomnosti pesticidů a těžkých kovů v tělech hmyzu. Pesticidy a těžké kovy mohou v lidském těle způsobovat degeneraci nervové a pohlavní soustavy. Tato rizika lze z větší části eliminovat konzumací hmyzu z chovů, které jsou pod veterinárním dozorem (Borkovcová a kol., 2009). Dalším rizikem, které se týká jak hmyzu z volné přírody, tak hmyzu získaného z obchodu je alergická reakce. Tuto alergii vyvolává s největší pravděpodobností chitin v těle hmyzu. Chitin je polysacharid β – D glukózy s obsahem aminoskupin, který tvoří vnější kostru hmyzu (Burton a Zaccone, 2007). Je prokázáno, že například kukly bource 30

druhu Anaphe venata, Butler, 1878 obsahují thiaminázu, což je enzym rozkládající thiamin, čímž konzumace tohoto druhu způsobuje nedostatek thiaminu v těle. Dalším rizikem je mikrobiální kontaminace hmyzu. Byl zjištěn výskyt Escherichia coli a Klebsiella aerogenes u čerstvých a Staphylococus sp. u tepelně upravených larev druhu Rhynchophorus phoenicis. Ze střeva a povrchu těla larev mouchy domácí byly izolovány patogenní mikroorganismy Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa, Aspergillus tamarii a Bacillus cereus a nepatogenní mikroorganismy Bacillus subtilis a Stroplococcus faecalis. Stejné mikroorganismy byly zjištěny i u druhu Oryctes monocerus. U čerstvých jedinců druhu Acheta domestica byla zjištěna vysoká úroveň výskytu mikroorganismů a to především sporogenních bakterií a enterobakterií, což je typické pro čerstvé potraviny získávané z půdy. K odstranění mikroorganismů se doporučuje důkladné tepelné ošetření, jako je konvenční tepelná sterilizace při teplotě 110 – 150°C (Rumpold a Schlüter, 2013).

31

4 Materiál a metodika Ke zpracování bakalářské práce byly použity knihy z Ústřední knihovny Mendelu a osobní knihovny autora bakalářské práce. Dále byly použity odborné články získané z databáze Scopus a Google Scholar. Další důležité informace byly získány e - mailovou korespondencí s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zemědělství. Okrajově byly použity také internetové zdroje.

4.1

Zpracování dotazníku

Zájem chovatelů o produkci hmyzu pro potřebu výživy člověka byl zjišťován na základě krátkého anonymního dotazníku. Průzkum probíhal v období srpen 2012 – říjen 2012. Dotazováni byli pouze chovatelé, kteří již nyní produkují hmyz pro komerční účely a to jako krmivo pro zájmová zvířata. Chovatelé byli kontaktováni osobně na teraristických a entomologických burzách v Praze, Brně a Napajedlech. V dotazníku byly použity následující otázky: 

Byli byste ochotni dodávat hmyz za účelem entomofagie (pro lidskou výživu)?



Vadily by Vám technické úpravy chovu za účelem dosažení zdravotní nezávadnosti? (např. používání nerezových nádob pro chov)



Vadil by Vám přísnější veterinární dozor, než je doposud?



Myslíte si, že o tento způsob stravování by byl v České republice zájem?



Bere si někdo od Vás hmyz za tímto účelem již nyní?



Byli byste ochotni specializovat se pouze na produkci hmyzu pro lidskou výživu?

32

5 Výsledky a diskuze 5.1

Vyhodnocení dotazníku

Dotazováno bylo 9 respondentů, kteří na otázky odpovídali následovně. Na otázku zda by byly ochotni dodávat hmyz pro entomofagii odpovědělo 7 dotazovaných, že ano a 2 respondenti uvedli jinou odpověď, než byla nabídnuta a to: „Ano, pokud bych nemusel měnit technologie a byl finančně zajímavý“ a „Ano, pokud by o to byl zájem“. Na otázku zda by jim vadily technické úpravy chovu, odpovědělo 6 respondentů, že by jim tyto úpravy vadily, 2 uvedli, že by jim tyto úpravy nevadily a poslední respondent uvedl: „Ne, pokud by to nebylo finančně náročné“. Na třetí otázku jestli by jim vadil přísnější veterinární dozor, odpověděli 3 chovatelé, že ano a 6 chovatelů odpovědělo, že ne. Na otázku, zda si myslí, jestli by byl o tento způsob stravování v České republice zájem, uvedli 2 respondenti, že ano, další 4 uvedli, že ne, 2 uvedli: „ Jen velmi malý“ a 1 uvedl: „Omezený, částečný“. Na otázku, zda si od dotázaných chovatelů kupují lidé hmyz za tímto účelem již nyní, uvedlo 5 chovatelů, že ano a 4 chovatelé, že ne. Na šestou otázku, zda by byli ochotni specializovat se pouze na chov za účelem entomofagie uvedlo 8 dotázaných chovatelů, že ne a poslední uvedl: „Ano, pokud by byl pro nás profit“. Počty jednotlivých odpovědí jsou uvedeny v Tabulce 1. Tab. 1 - Odpovědi respondentů

1. Byli byste ochotni dodávat hmyz za účelem entomofágie (pro lidskou výživu)? 2. Vadily by Vám technické úpravy chovu za účelem dosažení zdravotní nezávadnosti? (např. používání nerezových nádob pro chov) 3. Vadil by Vám přísnější veterinární dozor, než je doposud? 4. Myslíte si, že o tento způsob stravování by byl v České republice zájem? 5. Bere si někdo od Vás hmyz za tímto účelem již nyní? 6. Byli byste ochotni specializovat se pouze na produkci hmyzu pro lidskou výživu?

33

ANO

NE

Jiné

7

0

2

6

2

1

3

6

2

4

5

4

0

8

3

1

5.2

Zjištění možností a zájmu chovatelů hmyzu v České republice vypracováním dotazníku

Na základě odpovědí získaných v dotazníku bylo zjištěno, že chovatelé zájem o produkci hmyzu za účelem entomofagie mají. Dalším důležitým zjištěním je, že zájem o tento způsob stravování je i mezi veřejností, i přesto, že v současné době nemá Česká republika žádnou legislativu týkající se konzumace hmyzu. Proto je jeho konzumace pouze na vlastní nebezpečí. Při získávání odpovědí na dotazník byly autorovi práce sděleny ústně informace o využívání jedlého hmyzu při výcviku armády České republiky.

34

6 Doporučení pro praxi Ze získaných informací vyplývá, že v České republice chybí legislativa týkající se chovu, zpracování a konzumace jedlého hmyzu. Právě z tohoto důvodu bych jako první krok pro zavedení entomofagie v České republice doporučil vytvoření právě těchto pravidel. Za zásadní legislativní bod bych doporučil zavedení veterinární kontroly ve všech komerčních chovech hmyzu, čímž by bylo docíleno zdravotní nezávadnosti veškerého komerčně chovaného hmyzu. Jako další krok po zavedení těchto legislativních záležitostí bych doporučil propagaci entomofagie, chovu a zpracování jedlého hmyzu například formou veřejných přednášek s ochutnávkami, popřípadě propagací za použití masmédií. Pro chov hmyzu za účelem lidské výživy bych doporučil druhy s krátkým generačním intervalem, vysokým reprodukčním potenciálem a zároveň s nízkou ekonomickou náročností na chov. S ohledem na výše popsané vlastnosti bych z popsaných druhů doporučil chov potemníka moučného a potemníka brazilského. U obou druhů lze chovat velké množství jedinců na relativně malém prostoru, což kompenzuje jejich delší vývojový cyklus. Dalším hlediskem je atraktivnost u konzumenta. Z tohoto pohledu bych doporučil spíše chov cvrčků a sarančat.

35

7 Závěr Bakalářská práce byla zpracována z důvodu malého počtu prací týkajících se problematiky chovu a zpracování jedlého hmyzu na území České republiky. Cílem bakalářské práce bylo vytipování druhů jedlého hmyzu vhodných pro chov a zpracování v prostředí České republiky. Další částí práce bylo zjištění současného legislativního stavu a zájmu chovatelů hmyzu o chov pro lidskou spotřebu. Hlavní částí bakalářské práce bylo zpracování technických a biologických zásad chovu vybraných druhů jedlého hmyzu. Ke zpracování bakalářské práce byly použity knihy z Ústřední knihovny MENDELU a osobní knihovny autora práce. Dalšími zdroji byly odborné články z databází Scopus a Scholar. Ke zjištění zájmu chovatelů hmyzu o chov pro lidskou spotřebu byl použit krátký dotazník. Během zpracování bakalářské práce bylo zjištěno, že je nutné pro Českou republiku vytvořit legislativní zázemí týkající se chovu a zpracování hmyzu za účelem lidské spotřeby. V měsících srpen – říjen 2012 byl proveden za pomoci dotazníků průzkum mezi chovateli hmyzu, zda mají zájem o produkci hmyzu pro lidskou spotřebu. Z tohoto průzkumu vyplývá, že mezi chovateli zájem o tuto činnost je, ale zároveň i obava, že o jedlý hmyz nebude zájem mezi spotřebiteli. Dalším důležitým zjištěním je, že alimentárním onemocněním, která mohou být vyvolána mikroorganismy, lze předejít konvenční tepelnou sterilizací. Pro komerční chov lze doporučit druhy, které mají krátký generační interval a zároveň vysoký reprodukční potenciál. Problematika entomofagie je v prostředí České republiky naprosto nová. Z tohoto důvodu je nutné se této problematice dále věnovat a hlavně ji veřejně propagovat za účelem zvýšení zájmu ze strany široké veřejnosti.

36

8 Použitá literatura 1. BORKOVCOVÁ, M. a kol. Kuchyně hmyzem zpestřená. Brno: Lynx, 2009. 136 s. ISBN 978-808-6787-374. 2. BRUINS, E. Teraristika: encyklopedie. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 317 s. ISBN 80-723-4477-3. 3. BURTON, O. T. a P. ZACCONE. The potential role of chitin in allergic reactions. Trends in Immunology. 2007, 28, 10, 419-422. ISSN 14714906. 4. CARTER, D. J. Motýli. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2006, 304 s. ISBN 80-2421536-5. 5. ČAMBA, Š. Chov saranče sťahovavej (Locusta migratoria). Vivarista [online]. 2007 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.vivarista.sk/m/clanky/83 6. DE FOLIART, G. The Human Use of Insects as a Food Resource: A Bibliographic Account in Progress [online]. 2002 [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.foodinsects.com/book7_31/Chapter%2005%20South%20America%20Overview.htm 7. DURST, P. B. a kol. Forest insects as food: humans bite back : proceedings of a workshop on Asia-Pacific resources and their potential for development, 19-21 February 2008, Chiang Mai, Thailand Bangkok, Thailand: Food and Agriculture Organization of the United Nations, Regional Office for Asia and the Pacific, 2010, 231 s. ISBN 978-925-1064-887. 8. DUTKY, S.R., THOMSON, J.V., Cantwell, G.E. A technique for mass rearing the greater wax moth (Lepidoptera: Galleriidae). Proceedings of the Entomological Society of Washington. 1962 64, 56–58. 9. FRIEDERICH U. a W. VOLLAND. Futtertierzucht: Lebendfutter für Vivarientiere. Stuttgart, Germany: E. Ulmer, 1981, 187 s. ISBN 38-001-7065-5. 10. GAHUKAR, R.T. Entomophagy and human food security. International Journal of Tropical Insect Science. 2011, 31, 03, 129-144. ISSN 1742-7584. 11. GILLOTT, Cedric. Entomology. 3. vyd. Dordrecht: Springer, 2005, 831 s. ISBN 14-020-3182-3. 12. GULLAN, P. a P. CRANSTON. The insects: an outline of entomology. 3. vyd. Malden, MA: Blackwell Pub., 2005, 17, 505 s. ISBN 14-051-1113-5.

37

13. CHEN, X., Y. FENG a Z. CHEN. Common edible insects and their utilization in China. Entomological Research [online]. 2009, 39, 5, 299-303 [cit. 2013-02-14]. ISSN 17382297.

DOI: 10.1111/j.1748-5967.2009.00237.x. Dostupné z:

http://doi.wiley.com/10.1111/j.1748-5967.2009.00237.x 14. KOVAŘÍK, F. Hmyz: chov, morfologie. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 2000, 295 s., ISBN 80-860-6824-2. 15. Kreca

[online].

2011

[cit.

2013-03-28].

Dostupné

z:

www.kreca.eu/default.asp?pageid=1 16. LYON, W. F. Insects as Human food. Microlivestock. The Ohio State University Extension Fact Sheet, 1994. 17. MIOKOVIC B. a L. KOZACINSKI. Role of cheese fly in the production of "rotten cheese". Archiv fur Lebensmittelhygiene. 2003, 54, 2, 44-46. ISSN 0003925X. 18. NONAKA, K. Feasting on insects. Entomological Research. 2009, 39, 5, 304312. ISSN 17382297. 19. PAOLETTI, M. Ecological implications of minilivestock: potential of insects, rodents, frogs, and snails. Enfield, (NH): Science Publishers, 2005, 14, 648 s. ISBN 15-780-8339-7. 20. PARAJULEE, M. a kol. Model for Use in Mass-Production of Acheta domesticus (Orthoptera: Gryllidae) as Food. Journal of economic entomology. 1993, 86, 5. 21. PITOŇÁK, M. Skúsenosti s chovom Kobylky sťahovavej (Locusta migratoria). Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach [online]. 2009 [cit. 2013-0211].

Dostupné

z:

http://oldwww.uvm.sk/show.php?page=dept/studenti/at/sucastnost.html 22. RAMOS-ELORDUY, J., J. MORENO a V. CAMACHO. Edible aquatic Coleoptera of the world with an emphasis on Mexico. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine [online]. 2009, 5, 1, 11- ISSN 1746-4269. 23. RAMOS-ELORDUY, J. Anthropo-entomophagy: Cultures, evolution and sustainability. Entomological Research. 2009, 39, 5, 271-288. ISSN 17382297. 24. RAMOS-ELORDUY, J. Hmyz na talíři: kuchařka za životní jistoty : labužníkův průvodce po světě jedlého hmyzu. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1998, 126 s., ISBN 80-720-7193-9. 38

25. RIETSCHEL, S. Hmyz: klíč ke spolehlivému určování - 3 znaky. 1. vyd. Překlad Dalibor Povolný. Čestice: Rebo Productions, 2004, 239 s. Průvodce přírodou (Rebo). ISBN 80-723-4294-0. 26. RUMPOLD, B. A. a O. K. SCHLÜTER. Potential and challenges of insects as an innovative source for food and feed production. Innovative Food Science [online].

2013,

17,

1-11

[cit.

2013-03-21].

10.1016/j.ifset.2012.11.005.

ISSN

14668564.

DOI:

Dostupné

z:

http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1466856412001452 27. ŘEZÁČ, P. Chov zájmových zvířat. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, 127 s. ISBN 80-715-7744-8. 28. SKUHRAVÝ, V. Metody chovu hmyzu. 1. vyd. Praha: Academia, 1968, 285 s. 29. STANĚK, V. J. Velký obrazový atlas hmyzu. Praha: Artia, 1970, 545 s. 30. ŠKRABALOVÁ, B. Jak na hmyz [online]. 2011 [cit. 2012-11-12]. Dostupné z: http://www.jaknahmyz.cz/ 31. VERGNER, I. Ještěři: biologie, chov. Vyd. 1. Jihlava: Madagaskar, 2001, 462 s. Svět exotiky. ISBN 80-860-6823-4. 32. YEN, A. L. Entomophagy and insect conservation: some thoughts for digestion. Journal of Insect Conservation [online]. 2009, 13, 6, 667-670 [cit. 2013-02-15]. ISSN

1366-638x.

DOI:

10.1007/s10841-008-9208-8.

http://www.springerlink.com/index/10.1007/s10841-008-9208-8

39

Dostupné

z:

9 Seznam příloh Obr. 1 Zophobas morio (Foto Kouřil 2013) ................................................................... 41 Obr. 2 Tenebrio molitor (Foto Kouřil 2013)................................................................... 41 Obr. 3 Locusta migratoria - dospělec (Foto Kořínek 2010) ........................................... 42 Obr. 4 Schistocerca gregaria - nymfa (Foto Kouřil 2013) ............................................. 42 Obr. 5 Gryllus assimilis – samice (Foto Kouřil 2013) .................................................... 43 Obr. 6 Gryllus assimilis – samec (Foto Kouřil 2013) ..................................................... 43 Obr. 7 Gryllus assimilis – nymfa (Foto Kouřil 2013)..................................................... 44 Obr. 8 Acheta domestica – samec (Foto Kouřil 2013) ................................................... 44 Obr. 9 Galleria mellonella – dospělec (Foto Dvořák 1999 – 2013) ............................... 45 Obr. 10 Galleria mellonella – housenka (Foto www.petsathome.com 2013) ................ 45 Obr. 11 Bombyx mori – dospělec (Foto Dvořák 1999 – 2013) ....................................... 46 Obr. 12 Bombyx mori – housenka (Foto Dvořák 1999 – 2013) ...................................... 46 Obr. 13 Bombyx mori – kukla (Foto Dvořák 1999 – 2013) ............................................ 47

40

10 Přílohy Obr. 1 Zophobas morio (Foto Kouřil 2013)

Obr. 2 Tenebrio molitor (Foto Kouřil 2013)

41

Obr. 3 Locusta migratoria - dospělec (Foto Kořínek 2010)

Obr. 4 Schistocerca gregaria - nymfa (Foto Kouřil 2013)

42

Obr. 5 Gryllus assimilis – samice (Foto Kouřil 2013)

Obr. 6 Gryllus assimilis – samec (Foto Kouřil 2013)

43

Obr. 7 Gryllus assimilis – nymfa (Foto Kouřil 2013)

Obr. 8 Acheta domestica – samec (Foto Kouřil 2013)

44

Obr. 9 Galleria mellonella – dospělec (Foto Dvořák 1999 – 2013)

Obr. 10 Galleria mellonella – housenka (Foto www.petsathome.com 2013)

45

Obr. 11 Bombyx mori – dospělec (Foto Dvořák 1999 – 2013)

Obr. 12 Bombyx mori – housenka (Foto Dvořák 1999 – 2013)

46

Obr. 13 Bombyx mori – kukla (Foto Dvořák 1999 – 2013)

47