Monetární politika v ČR, její cíle a nástroje

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Monetární politika v ČR, její cíle a nástroje

Bakalářská práce

Autor:

Lyubov Bentsa Bankovní management

Vedoucí práce:

Ing. Radim Zelenka, PhD.

Praha

Duben 2013

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 29. dubna 2013

Lyubov Bentsa

2

Poděkování: Za odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce bych chtěla poděkovat panu Ing. Radimu Zelenkovi, PhD. Poděkovat bych také chtěla své rodině za její trpělivost a podporu po celou dobu studia.

3

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na charakteristiku monetární politiky a její regulatorní orgán Českou národní banku. Práce se soustřeďuje hlavně na cíle a nástroje monetární politiky. Ve dvou posledních kapitolách jsou vysvětleny druhy monetární politiky a její uplatnění centrální bankou.

Klíčová slova Měnová politika, Česka národní banka, nástroje monetární politiky, transmisní mechanismus, inflace

Annotation This bachelor thesis is focused on the characteristics of monetary policy and its regulátory the Czech National Bank. The work is focused primarily on objectives and instruments of monetary policy. The last two chapters give explanations about types of monetary policy and its application through the Central Bank.

Keywords Czech National Bank, monetary policy, instruments of monetary policy, transmission mechanism, inflation

4

Obsah Úvod……………………………………………………………………………………………………… 8 1. Definice monetární politiky…………………………………………………………………………... 9 1.1 Centrální banka ............................................................................................................................... 10 1.1.1

Funkce CB ....................................................................................................................... 11

1.1.1.1

Emisní ............................................................................................................................. 11

1.1.1.2

Monetární politika ........................................................................................................... 12

1.1.1.3

Devizová činnost ............................................................................................................. 13

1.1.1.4

Regulace a dohled na bankovní systém ........................................................................... 14

1.1.1.5

Banka bank ...................................................................................................................... 14

1.1.1.6

Banka státu ...................................................................................................................... 15

1.1.1.7

Zastupování státu v zahraničí na poli monetární politiky ............................................... 15

1.2 Obchodní (komerční) banky............................................................................................................ 16 2. Cíle a kritéria monetární politiky……………………………………………………………………... 17 2.1 Transmisní mechanizmy měnové politiky ...................................................................................... 17 2.2 Měnová báze ................................................................................................................................... 19 2.3 Měnové agregáty ............................................................................................................................. 20 2.4 Měnová kritéria ............................................................................................................................... 20 2.5 Operativní cíl ................................................................................................................................... 20 2.6 Zprostředkující kritérium ................................................................................................................ 21 2.7 Konečné cíle .................................................................................................................................... 21 3. Nástroje monetární politiky…………………………………………………………………………... 23

5

3.1 Přímé nástroje: ................................................................................................................................ 24 3.1.1

Pravidla likvidity ............................................................................................................. 24

3.1.2

Úvěrové limity................................................................................................................. 25

3.1.3

Limity úrokových sazeb .................................................................................................. 25

3.1.4

Povinné vklady bank ....................................................................................................... 26

3.2 Nepřímé nástroje: ............................................................................................................................ 27 3.2.1

Operace na volném trhu .................................................................................................. 27

3.2.2

Diskontní nástroje ........................................................................................................... 30

3.2.3

Konverze swapu a cizích měn ......................................................................................... 32

3.2.4

Kurzové intervence ......................................................................................................... 33

3.3 Přímé i nepřímé nástroje: ................................................................................................................ 34 3.3.1

Povinné minimální rezervy ............................................................................................. 34

3.3.2

Doporučení, výzvy, dohody ............................................................................................ 35

4. Druhy monetární politiky…………………………………………………………………………….. 37 4.1.

Expanzivní....................................................................................................................... 37

4.2.

Restriktivní ...................................................................................................................... 38

5. Monetární politika uplatňovaná ČNB……………………………………………………………….. 40 5.1 Cílování měnového kurzu ............................................................................................................... 40 5.2 Nezávislost centrální banky ............................................................................................................ 40 5.3 Inflace .............................................................................................................................................. 41 5.4 Cílování inflace ............................................................................................................................... 42 5.5 Analýza plněni cilování inflace ....................................................................................................... 44

6

Závěr……………………………………………………………………………………………………... 47 Seznam použité literatury………………………………………………………………………………... 48 Seznam obrázků………………………………………………………………………………………….. 49 Seznam tabulek…………………………………………………………………………………………... 49 Elektronické zdroje………………………………………………………………………………………. 50

7

Úvod Cílem této bakalářské práce je analýza samotné monetární politiky v České republice, kde je jejím hlavním regulátorem centrální banka v podobě ČNB. Dále jsou analýze podrobeny i nástroje a cíle ČNB, které jsou stanovené zákonem o České národní bance. Svých cílů může tato banka dosahovat pomocí měnových nástrojů, které sama reguluje. Přístupy k provádění měnové politiky se s postupem času měnily, dodnes existují značné rozdíly jak mezi vyspělými tržními ekonomikami, tak zejména mezi nimi a rozvojovými zeměmi. V 70. letech došlo k přehodnocení konečného cíle měnové politiky a jejím prioritním konečným cílem se stala cenová stabilita. Monetární politika, regulace a dohled nad bankovním systémem patří k nejdůležitějším činnostem centrální banky. Nejvyšším řídícím a rozhodovacím orgánem je bankovní rada. Práce je rozdělena do pěti hlavních částí. První kapitola popisuje monetární politiku a subjekt, který je za tuto politiku zodpovědný - tedy Českou národní banku. Dále jsou zde vysvětlené její cíle a funkce na finančním trhu a také je zde vysvětlena funkce obchodních bank na trhu. Druhá část mé bakalářské práce je věnována cílům měnové politiky, která jako taková v sobě zahrnuje transmisní mechanizmus, měnovou bázi, měnové agregáty. Jsou zde také popsána operativní a zprostředkující kritéria a konečné cíle monetární politiky. Ve třetí kapitole jsou vymezené přímé a nepřímé nástroje monetární politiky. Čtvrtá a pátá kapitola popisují druhy monetární politiky, nezávislost centrální banky a inflaci.

V práci bylo použito metody analýzy a popisu.

8

1. Definice monetární politiky Měnová politika byla ovlivňována politickými, popř. hospodářskými událostmi. Po úspěšné stabilizaci ekonomiky a zavedení zlaté měny ve 20. letech minulého století přišla světová hospodářská krize, následně nacistická okupace a později měnové reformy a direktivní plánování. S pádem socialismu se měnová politika vrátila ke své základní funkci – stabilizovat cenový a měnový vývoj v České republice.1 Jednou z nejdůležitějších činností centrální banky je monetární politika, která se snaží pomocí svých nástrojů regulovat množství peněz v oběhu a tím dosáhnout svého hlavního cíle – cenové stability. Monetární politika představuje činnost státu, zaměřenou především na: kontrolu množství peněz v ekonomice regulaci úrokových měr stanovení podmínek úvěrování Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance (Zákon č. 6/1993 Sb.) je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu ČR do eurozóny se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky.2 Monetární politika se uskutečňuje prostřednictvím bankovní soustavy, kterou tvoří centrální banka (ČNB) a obchodní banky.

1 http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/

2 http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/

9

1.1 Centrální banka Vznik centrální banky je velice důležitý v bankovnictví. Při její vzniku začala nová éra v bankovním systému. Centrální banka je instituce, která má právo regulace bankovního systému a regulace množství peněz v oběhu a celkem v ekonomice. ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři členové bankovní rady. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních České národní banky a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté období. 3 V současně době členy bankovní rady ČNB jsou: guvernér ČNB: Miroslav Singer viceguvernér ČNB: Mojmír Hampl viceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek členka bankovní rady ČNB: Eva Zamrazilová4

3 http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/

4 http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/index.html

10

1.1.1 Funkce CB V současnosti jsou důvodem existence centrální banky tyto hlavní funkce. Česká národní banka vede účty bank a přijímá jejich vklady, může od bank nakupovat, nebo prodávat státní dluhopisy případně jiné cenné papíry se státní zárukou.

Centrální banka

Emisní činnost

Měnová politika

Devizová činnost

Regulace bank

Banka bank

Banka státu (vlády)

Obr.: 1 Funkce centrální banky v tržní ekonomice Centrální banka v tržní ekonomice má základní funkce, které lze rozdělit na mikroekonomické a makroekonomické. Do makroekonomické funkce patří:

1.1.1.1 Emisní Jednou z funkcí centrální banky je vydávání hotovosti (bankovek a mincí) a jako jediná ve státě je může znehodnotit. Emise peněz tvoří výsadní právo centrálních bank, to znamená – je jejich monopolem. ČNB dbá důkladně na plynulý a hospodárný oběh peněz a ekonomiku. Centrální banka pomocí svých poboček spravuje zásoby bankovek a mincí, stahuje z oběhu, vyměňuje poškozené peníze za nové. Podíváme se do historie české koruny. V nově vzniklém Československu začaly přemýšlet o zavedení samostatné měny, v listopadu 1929 se koruna stala důvěryhodnou a směnitelnou měnou, dosáhla tak statutu zlaté měny. Na základě Mnichovské dohody roku 1938 bylo rozhodnuto o stažení československé koruny z

11

oběhu. Po německé okupaci roku 1939 nebyla už koruna samostatnou měnou, platidlem se stala říšská marka. Vláda určila kurz 10 korun za jednu říšsku marku. V současnosti, kdy emise nejsou kryty zlatem, ale jsou emitovány úvěrem, tedy vytvořeným dluhem, stoupá i potřeba hotovostního oběživa. Paradox, že přes nárůst oběživa poměr hotovostních peněz k bezhotovostním se snižuje, je vysvětlitelný větším využíváním výhodných bezhotovostních transferů a expanzí bezhotovostních platebních nástrojů spotřebitelů.5

Obr.: 2 Vývoj oběživa od 2002 – 2011 roku. Zdroj ČNB

1.1.1.2 Monetární politika Provádí se z cílem udržení cenové stability pro regulaci úrokových měr a zajištění správného množství peněz v oběhu. Aby mohla centrální banka řídit měnovou politiku a rozhodnout, který řídící nástroj a kdy použije, je důležité definovat míru samostatnosti centrální banky tak, aby nemohla

5 ZEMAN. V. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2

12

podléhat tlaku vlád, nebo parlamentu na financování deficitních státních rozpočtů. Ve většině vyspělých zemí platí pravidlo: „kdo měnovou politiku provádí, ten o ní také rozhoduje“. I zde však existují výjimky (např.: zásadní rozhodnutí japonské centrální banky podléhá schválení ministerstva financí). Česká národní banka je v této oblasti zcela nezávislá.6

1.1.1.3 Devizová činnost CB shromažďuje zlaté a devizové rezervy státu a provádí s nimi operace na devizovém trhu tak, aby udržela pro stát jejich potřebnou výši a regulaci jejich množství v ekonomice v rámci svého působení vydáváním pravidel pro nakládání se zahraničními měnami v bankách i u nebankovních subjektů včetně kontroly jejich dodržování.7 Na domácích trzích patří devizové intervence mezi nejvýznamnější devizové operace, pomocí, kterých se ČNB snaží ovlivnit výši kurzu domácí měny vůči ostatním měnám. Existují tři základní motivy pro provádění devizové operace: udržování hodnoty devizových rezerv, zabezpečování devizové likvidity země, ovlivňování úrovně a pohybů devizového kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním. Cílem devizové činnosti není pouze udržení stability devizového kurzu, ale celé vnější rovnováhy v ekonomice. Mikroekonomickými funkcemi centrální banky se rozumí činnost banky uvnitř ekonomického systému, a tato funkce centrální banky spočívá v těchto činnostech:



13

1.1.1.4 Regulace a dohled na bankovní systém Česká národní banka je podle zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České republice. ČNB tedy provádí dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, družstevními záložnami, směnárnami a dohled nad institucemi v oblasti platebního styku. Stanovuje pravidla, která chrání stabilitu bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a sektoru penzijních fondů. Systematicky reguluje, dohlíží a popřípadě postihuje nedodržování stanovených pravidel.8 Centrální banka uděluje bankovní licence, sleduje činnost obchodních bank s cílem podpory efektivnosti, spolehlivosti a bezpečnosti bankovního systému v zemi.

1.1.1.5 Banka bank Centrální banka je regulátor ostatních bank a vystupuje vůči nim jako bankéř, vede jím účty, poskytuje úvěry a provádí zúčtování mezi nimi. přijímá od obchodních bank vklady ve formě: -

povinné minimální rezervy v domácí měně,

-

dobrovolné rezervy v domácí měně pro mezibankovní zúčtování

-

rezervy v zahraničních měnách.

poskytuje obchodním bankám úvěry ve formě bezhotovostní emise peněz. Z pohledu poptávky mohou mít dvě podoby: -

úvěry, kdy diskontní sazba je natolik nízká, že pro banky je to velmi levný zdroj (podpora růstu množství peněz v ekonomice),

-

nebo banky mají problémy se zajištěním likvidity a tento úvěr je pro ni poslední možnost získat zdroje, které potřebuje (CB vystupuje jako věřitel poslední instance).

8 http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/

14

vede bankám účty a provádí zúčtování operací bank. Zúčtovací centrum ČNB provozuje platební systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system), který je jediným systémem mezibankovního zúčtování v České republice.

1.1.1.6 Banka státu ČNB jako banka státu vede účty a provádí pro vládu a centrální orgány některé obchodní, finanční a transakční operace, v některých zemích i vedení účtů státem zřízených institucí, či útvarů státní správy. Centrální banky tak plní funkci fiskálních agentů vlád. Do této funkce patří9: V rámci své činnosti banka státu vykonává: Správu státního dluhu - činnost je spojena s poskytováním a splácením úvěrů státu, platbou úroků, emisi pokladničních poukázek a dluhopisů, Poskytování úvěru státu je ve vyspělých tržních ekonomikách podmíněno úpisem státních CP a jejich umístěním na peněžním a kapitálovém trhu. Přímé úvěrování státu centrální bankou bez účasti CP je dnes v těchto ekonomikách ze zákona již buď zakázáno, nebo alespoň výrazně limitováno.10

1.1.1.7 Zastupování státu v zahraničí na poli monetární politiky Zastupuje stát v zahraničních otázkách měnové politiky, reprezentuje stát v zasedání Mezinárodního měnového fondu, skupiny Světové banky, Banky pro mezinárodní platby, v Generální radě guvernérů ECB (jako členská banka

9 REVENDA, Z; MANDEL. M; KODERA, J; MUSÍLEK. P; DVOŘÁK, P; BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-132-1


15

ESCB).11 Centrální banka je pak povinná informovat domácí veřejnost o změnách, přijatých řešení nebo problémech.

1.2 Obchodní (komerční) banky Obchodní banka - podnikatelský subjekt, který vystupuje na finančním trhu jako finanční zprostředkovatel. Banka je ze zákona akciová společnost (soukromý subjekt). Jejich činnost je zprostředkování pohybu finančních prostředků. Banky přijímají vklady a z nich poskytují úvěry. Každá banka musí mít licenci od ČNB, pro získání licence je nutno splnit určíte podmínky: základní kapitál 500 000 Kč, obchodní plán, který navrhuje strategii a činnost banky, průhlednost skupiny osob s úzkým propojením s bankou důvěryhodnost, odborná způsobilost a zkušenost osob navrhovaných na výkonné řídící funkce. Hlavní principy obchodní banky: likvidita – schopnost banky kdykoliv dostát svým závazkům vůči klientům vkladatelům, rentabilita – výnosnost, podíl zisku k vloženému kapitálu. Zisk je tvořen úrokovou a neúrokovou marží po odečtení všech nezbytných nákladů banky na prováděné obchody (mzdy, provozní náklady). Základní ukazatelé pro měření rentability jsou ROA (výnosnost aktiv banky) a ROE (výnosnost vlastního kapitálu banky), bezpečnost – musí se dodržovat likvidita, solventnost, výnosnost banky a počítat s možnosti rizika (úvěrová, tržní, operační).


16

2. Cíle a kritéria monetární politiky Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb. o ČNB - je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky.12 Cenové stability se v tržní ekonomice dosahuje pouze za situace, kdy se množství peněz v oběhu rovná právě potřebnému množství peněz v ekonomice. Jelikož v tržní ekonomice jsou vztahy ovlivněny nabídkou a poptávkou, lze peněžní rovnováhu definovat jako situaci, kdy peněžní nabídka se právě rovná poptávce po penězích.13 Měnovou (peněžní) rovnováhu lze zapsat: Nabídka peněz = poptávka po penězích

2.1

Transmisní mechanizmy měnové politiky

Proces měnové politiky v tržní ekonomice zahrnuje celý sled dění od nastavení a použití nástroje pro regulaci peněz v oběhu, nebo jiného nástroje měnové politiky až po jeho dopad na vývoj měnového cíle. Centrální banka ale nemá přímý vliv na konečný cíl měnové politiky, svými nástroji pouze ovlivňuje monetární vývoj. A právě odpověď na otázku, zda se měnový vývoj ubírá očekávaným směrem, jsou dána14: operativní kritéria, zprostředkující kritéria, konečné cíle měnové politiky.

12 http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/



17

Nástroje centrální banky

operativní kritéria

?

Transmisní mechanizmus měnové politiky

zprostředkující kritéria

Konečné cíle měnové politiky Obr.: 3 Schematická znázornění transmisního mechanizmu15 Nepřímý vliv měnových nástrojů na konečný cíl měnové politiky je v obrázku vyjádřen přerušovanou čárou s otazníkem, pouze přes operativní a zprostředkující kritéria. Podle konkrétních použitých operativních a zprostředkujících kritérií měnové politiky rozlišujeme tři základní transmisní mechanismy, které jsou popsány na obrázku Měnový

Úvěrový

měnová báze

krátkodobá úroková

Kursový

Nástroje měnové politiky Operativní kritéria

míra

měnový kurz domácí měny

Zprostředkující kritéria

měnové agregáty

úvěrové agregáty

Konečné cíle měnové politiky Obr.: 4 Základní transmisní mechanismy měnové politiky16


18

2.2

Měnová báze

Měnová báze je jedno z operativních kritérií, sledovaných v transmisních mechanizmech měnové politiky. Pro velký význam jejích změn při sledování účinnosti měnové politiky se někdy nazývají „mocné peníze“ (high-powered money), nebo rezervní peníze. Měnová báze zahrnuje oběživo a rezervy, které drží obchodní banky na účtech u centrální banky. Obě tyto položky představují užití měnové báze:17 oběživo v oběhu zahrnuje hotovost drženou domácnostmi a firmami a hotovost v bankovních trezorech, bankovní rezervy zahrnují povinné minimální rezervy a volné rezervy na účtech centrální banky.

Parametr (mld. Kč)

01/2009

01/2011

01/2012

01/2013

Oběživo

390,2

385,9

407,5

417,8

Rezervy bank

35,6

56,0

50,8

50,8

425,8

441,9

458,3

468,6

Užití (změny) měnové báze

Tab.: 1. Vývoj měnové báze ČNB ke konci měsíce v mld. Kč18 Měnovou bázi lze členit podle stupně kontrolovatelnosti jejích položek centrální bankou na: měnovou bázi nevypůjčenou, která je regulována centrální bankou operacemi na trhu pod kontrolou CB měnovou bázi vypůjčenou, regulovanou centrální bankou pomocí diskontních nástrojů a tedy je menší kontrola CB.

16 REVENDA. Z. Centrální bankovnictví 2. vyd. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1


18 Zdroj: ČNB

19

2.3

Měnové agregáty

Peněžní (měnové) agregáty představují součet finančních prostředků s určitým stupněm likvidity. Značí se písmenem „M“ a číslem tak, že vyšší agregát obsahuje v sobě menší agregát nižšího stupně plus další skupinu peněz s nižší mírou likvidity. Měnové agregáty jsou především produktem praktických potřeb řízení množství peněz v oběhu. Obecně lze vymezit měnové agregáty: M1 = hotovost držená nebankovními subjekty + běžné vklady domácích nebankovních subjektů v domácí měně M2 = M1 + termínové vklady klientů v domácí měně + ostatní závazky bank ke klientům M3 = M2 + vklady klientů v bankách v zahraniční měně M4 = M3 + vklady domácích subjektů v domácích nebankovních institucích

2.4

Měnová kritéria

Mezi nástroji a cíli měnové politiky není přímá vazba, centrální banka svými nástroji ovlivňuje vývoj operativních kritérií ve snaze dosáhnout stanovených cílů měnové politiky. Vývoj operativních kritérií má vliv na posun kritérií zprostředkujících, které indikují míru souladu prováděné měnové politiky s jejími definovanými cíli.

2.5

Operativní cíl

Cílem, na jehož dosažení mají přímý vliv nástroje měnové politiky, je operativní cíl (kritérium). Může jím být měnová báze nebo krátkodobé úrokové míry. V moderních rozvinutých tržních ekonomikách je jím dnes nejčastěji krátkodobá tržní úroková míra.19

19 JÍLEK. J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA Publishing, 2004. ISBN 80-247-0769-1

20

Operativním kritériem v současných rozvinutých tržních ekonomikách jsou převážně úrokové sazby, tedy jmenovité tržní krátkodobé úrokové sazby. Jejich užití vychází z keynesiánského pojetí peněz. Podle Keynesovské teorie jsou peníze druhem bohatství s nulovou výkonností, ale vysoce likvidní a jejich držení nenese žádné riziko spojené s kolísáním výnosností či cen.20

2.6

Zprostředkující kritérium

Nejčastějším zprostředkujícím cílem bývá v současnosti některý peněžní agregát, tržní dlouhodobá úroková míra nebo měnový kurs. Dále zprostředkujícím cílem může být objem úvěrů, ceny aktiv a další. Zprostředkující kritéria jsou ovlivňovaná změnou hodnot operativních kritérií. Centrální banka vybírá zprostředkující kritéria podle: míry svého vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií, dostupnosti a spolehlivosti údajů, vazeb mezi kritérii a konečným cílem měnové politiky.21

2.7

Konečné cíle

Základním smyslem regulace množství peněz v ekonomice je dosahování konkrétních, politicky a ekonomicky definovaných cílů. Hlavní konečný cíl měnové politiky je cenová stabilita, vedlejší může být podpora růstu HDP a podpora zaměstnanosti, rovnováha běžného účtu platební bilance, stabilita měnového kurzu. V transmisním mechanizmu měnové politiky jsou pod silným stupněm kontroly centrální banky operativní kritéria. Přes ovlivňování vybraného operativního kritéria se centrální banka pokouší ovlivňovat zprostředkující kritérium ve snaze dosahovat konečných cílů. Jako



21

zprostředkující kritéria mohou vystupovat veličiny jako např. peněžní nabídka, devizový kurz nebo (dlouhodobé) úrokové sazby. Zprostředkující a operativní kritéria se nejčastěji objevují při stabilizaci kupní síly měny (jako konečného cíle).22 Mezi konečné cíle měnové politiky patří nízká inflace, nízká nezaměstnanost a vyrovnaná bilance zboží a služeb. Zprostředkujícími cíli měnové politiky je peněžní zásoba, úroková míra a měnový kurz.

22 MENŠÍK. J. Peníze a peněžní politika. Brno : Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta. 2005. ISBN 80-210-3642-7

22

3. Nástroje monetární politiky Centrální banka a její monetární politika se rozděluje na přímé (administrativní) a nepřímé (tržní) nástroje měnové politiky. Nepřímé nástroje měnové politiky lze charakterizovat jejich rovným vlivem na bankovní systém vcelku. Nepřímé nástroje mohou ovlivňovat rozhodování obchodních bank nepřímo, pomocí tržních nástrojů. Opakem jsou přímé nástroje monetární politiky centrální banky, které přímo ovlivňují rozhodování bank.

Nástroje měnové politiky

Nepřímé

Přímé i nepřímé

operace na volném trhu

Přímé

PMR

pravidla likvidity, úvěrové limity

diskontní nástroj

doporučení, dohody,

limity úr. sazeb,

výzvy

povinné vklady bank

kurzové intervence Obr.: 5 Nástroje monetární politiky. Zdroj Zeman23


23

3.1 Přímé nástroje: 3.1.1 Pravidla likvidity Pravidla likvidity – jsou přímým nástrojem centrální banky. A právě ČNB stanoví komerčním bankám, jaký mají mít vztah mezi aktivy a pasivy (patří sem např.: ukazatel kapitálové přiměřenosti) a závazné vazby mezi nimi v bilancích bank s cílem regulace likvidity bank. Velmi tvrdým přímým nástrojem jsou pravidla likvidity zejména tehdy, týkají-li se povinných vazeb mezi aktivy a pasivy obchodních bank. Jako příklady lze uvést povinnost udržovat podíl vlastního kapitálu v určitém poměru (např. 8 %) k celkovým aktivům nebo minimální podíl střednědobých a dlouhodobých vkladů na střednědobých a dlouhodobých úvěrech. Čím vyšší je podíl vkladů na úvěrech, tím nižší je za jinak neměnných okolností peněžní zásoba. Pravidla likvidity však ovlivňují nejen celkovou peněžní zásobu, ale i její časovou strukturu. Používají se ve všech tržních ekonomikách, zejména z důvodu zajištění likvidity obchodních bank.24 Pro každou banku znamenají tato pravidla minimální podmínky pro zachování likvidnosti banky. Tato pravidla mohou upravovat např.: omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk a závazků, v podstatě jde o omezení při obchodování s CP na vlastní účet banky nebo z jiného majetku, omezení a podmínky směřující ke sladění splatnosti aktiv a pasiv banky, minimální výší likvidních prostředků, popřípadě skupiny těchto prostředků, ve vztahu k aktivům nebo ve vztahu k pasivům, popřípadě ke skupině aktiv či pasiv; této povinnosti lze vyhovět i udržováním stanovené časti zdrojů u ČNB.

24 http://leccos.com/index.php/clanky/pravidla-likvidity

24

3.1.2 Úvěrové limity Úvěrové limity, nazývané též jako kontingenty či stropy. Úvěrové limity stanoví maximální počet úvěrů, které banka může poskytnout svým klientům s cílem regulace úvěrových kritérií měnové politiky. Ovlivňují jak měnové agregáty, tak i úrokové sazby.25 Úvěrové limity mohou být členěny z hlediska věřitele do dvou skupin: absolutní úvěrové stropy mají stanoven maximální rozsah úvěrů, které komerční banky mohou poskytovat klientům. Rozsah úvěru lze určit v plné výši poskytnutých úvěrů v daném období, nebo poměrem stavu úvěrů k výši kapitálu dané banky. Povinnost komerčních bank konzultovat s centrální bankou úvěry, které poskytuje jednomu klientovi nad určenou výši 25%. relativní úvěrové stropy stanovují maximální výši úvěru, který může čerpat komerční banka od centrální banky. Centrální banka omezuje diskontní (1%), reeskontní a lombardní (3%) úvěry u některých subjektů, které lze považovat za diskontní nástroj monetární politiky. Nejpoužívanějším úvěrovým limitem ČNB je omezení výše úvěru jednomu klientovi banky na 500 mil. Kč. Mezi používaný relativní úvěrový strop ČNB patří například povinnost konzultovat s centrální bankou úvěry, které přesahují 25% bankovního kapitálu.26

3.1.3 Limity úrokových sazeb Centrální banka může stanovit komerčním bankám maximální limity úrokových sazeb, které mohou požadovat z jimi poskytovaných úvěrů, nebo naopak minimální úrokové sazby z přijímaných depozit, reguluje nebo stabilizuje krátkodobou úrokovou míru. Centrální banka může stanovit bankám úrokové stropy nebo minima pro vklady a úvěry,


26 POSPÍŠIL. R. Měnově politické otázky financování vědy a výzkumu. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 2010. ISBN 978-80-87240-28-1

25

nabízené klientům. Tím přímo ovlivňuje krátkodobou úrokovou míru. Limity úrokových sazeb mohou vést ke stabilizaci úrokové míry v ekonomice a mohou mít i dopad na tvorbu úspor a poptávku po bankovních úvěrech. Na měnovou bázi nemají přímý vliv. 27 Použití limitů depozitních úrokových sazeb sleduje dva hlavní účely. Při snaze stabilizovat tyto sazby v ekonomice budou použity maximální limity, tj. horní hranice úroků z depozit. Při snaze podpořit tvorbu vkladů v bankách budou naopak stanoveny spodní hranice těchto sazeb.28 Při snížení limitu, poptávka po bankovních úvěrech bude růst, i samozřejmě pří zvýšení limitu by mněla poptávka klesnout.

3.1.4 Povinné vklady bank Podle ČNB stanovují povinné vklady určitým subjektům povinnost ukládat hotovost, otevírat běžné účty a provádět některé operace přes centrální banku s cílem kontroly a nakládání s penězi těchto subjektů. Tato povinnost se nejčastěji vztahuje k centrálním orgánům (finanční úřad, ministerstva, státní fondy) nebo orgánům místní správy. Povinné vklady jsou likvidní finanční prostředky a ČNB má pod kontrolou peníze, které by jinak byly uloženy v komerčních bankách a zvyšovaly jejích likviditu. V případě likvidních problémů bank by byly tyto vklady okamžitě použity, případně by tvořily zdroj úvěrování nebankovních subjektů s různou mírou rizik.29




26

3.2 Nepřímé nástroje: 3.2.1 Operace na volném trhu Operace na volném trhu v tržní ekonomice jsou nejužívanějším a nejefektivnějším nástrojem centrální banky při regulaci měnové báze v současnosti. Spočívají v nákupech a prodejích státních, popř. i některých dalších, vysoce kvalitních a krátkodobých cenných papírů, nejčastěji v podobě krátkodobých pokladničních poukázek. Při těchto operacích se může obchodovat hlavně s krátkodobými dohodami o zpětném odkoupení a bankovními akcepty. V některých ekonomikách, např. u nás, se obchoduje i s vlastními cennými papíry centrální banky.30

vliv na bilance CB

vliv na měnovou bázi

Nákup státních CP od dom. bank v domácí měně

nárůst

nárůst

Prodej státních CP od dom. bank v domácí měně

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

nárůst

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (při spl.)

žádná

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně – nová emise

žádná

pokles

Operace na volném trhu

Tab.: 2 Vliv operaci CB na volném trhu na měnovou bázi. Zdroj Zeman31 Můžeme říci, že Česká národní banka provádí operace na volném trhu ve vztahu k dalším bankám občas výjimečně, ale může prodávat nebo nakupovat cenné papíry ve vztahu k nebankovním subjektům. Pokud centrální banka nakupuje CP od jiných bank, zvyšuje se



27

tím měnová báze a úvěrové možnosti komerčních bank. Jestliže ČNB prodává CP, snižuje se tak měnová báze a úvěrové možnosti komerčních bank. Operace na volném trhu lze členit podle nutnosti reakce centrální banky na vývoj měnové báze. -

Aktivní operace je prováděna na trhu centrální bankou s cílem změnit měnovou bázi.

-

Vynucené operace na trhu provádí centrální banka ve snaze vylučovat nežádoucí vývoj měnové báze.32

Obr.: 6 Tři základní typy operací na volném trhu centrální banky. Zdroj Revenda33 Podle vlivu měnové báze rozlišujeme tři typy operace na volném trhu: Přímé operace – centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry. Vliv na měnovou bázi (případně krátkodobé úrokové sazby a měnový kurz) je trvalý.



28

Repo operace představuje ze strany centrální banky prodej cenných papírů s jejich pozdějším nákupem. Repo operace tedy dočasně snižují měnovou bázi.34 Jsou složené ze dvou transakcí, z pohledu ČNB se jedná o: -

prostou repo operaci - prodej a pozdější nákup cenných papírů, dočasné snižování měnové báze;

-

reverzní repo operaci - nákup a pozdější prodej cenných papírů, dočasný růst měnové báze. Doba trvání reverzní repo operce je určena na 14 dní, je chápána jako dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba).

Switch operace – výměna cenných papírů s různou dobou splatnosti, ale ve stejném objemu. Dopad do měnové báze je neutrální a operace se provádí pro ovlivňování úrokové míry. Jestliže prodá ČNB cenný papír s vyšším úrokem (delší lhůtou splatnosti) za cenný papír s nižším úrokem (kratší lhůtou splatnosti), hovoříme o ‚,give – up úrokovém rozdílu‘‘, úhradě tohoto rozdílu centrální bankou. V opačném případě (zisk centrální banky z úrokového rozdílu) jde o ‚,pick-up úrokový rozdíl‘‘: centrální banka prodává cenné papíry s kratší lhůtou splatnosti a nižším úrokem za cenné papíry s delší lhůtou splatnosti a nižším úrokem za cenné papíry s delší lhůtou splatnosti a vyšším úrokem.35 Obchody v rámci operací na volném trhu, kdy centrální banka vyhlašuje k prodeji nebo odkupu cenné papíry ve stanoveném objemu, ceně, případně i úrokové sazbě, probíhají formou: aukcí, kde banka nabízí centrální bance podmínky, za nichž je ochotna obchod uskutečnit a jeho podmínky jsou známy ostatním účastníkům aukce, takže mohou svoje nabídky do určitého termínu upravovat,



29

tendrů, kdy účastníci obchodu neznají obsahy konkurenčních nabídek a nemohou své podmínky upravit pro zvýšení šance na úspěšně uzavřený obchod.36 Obchodování může probíhat ve dvou variantách. Formou holandské aukce, kde cenný papír je prodáván nebo nakupován za rovnovážnou cenu, nebo americké aukce, kdy cena cenného papíru je závislá na vztahu mezi nabídkou a poptávkou.

3.2.2 Diskontní nástroje Diskontní nástroje jsou klasickým nástrojem monetární politiky, který ovlivňuje centrální banka, a poskytnuté úvěry obchodním bankám zaměřené na regulaci měnové báze mají nepřímý vliv, neboť banky nejsou povinny, ani jinak nuceny nakupovat úvěry od ČNB, pokud mají dostatek jiných zdrojů.37 Do diskontních nástrojů je možné zařadit: úvěry (poskytnuté centrální bankou obchodním bankám připsáním na účet jejich rezerv u ČNB), úrokové sazby z těchto úvěru, oznámených centrální bankou, úroky z cenných papírů, jsou-li pro operace na volném trhu vyhlašovány. Úvěry, které centrální banka poskytuje obchodním bankám v rámci diskontních nástrojů, mají emisní účel (zvyšují objem rezerv bank). Nezahrnují se sem úvěry, které jsou použity k jiným účelům. Centrální banky poskytují bankám tři hlavní druhy úvěrů – diskontní, reeskontní a lombardní (diskontní a lombardní úvěry se označují termínem refinanční úvěry). Diskontní úvěry jsou nejpoužívanější a nejlevnější úvěrové zdroje poskytované obchodním bankám. Banka může čerpat úvěry neomezeně, ale při plnění určitých podmínek až do výše



30

úvěrového stropu jsou úročené diskontní sazbou a tyto úvěry se poskytuji v domácí měně. Poskytnutím diskontního úvěru centrální bankou dochází ke zvýšení měnové báze a připsání na účet rezerv. Naopak pří splacení úvěru dochází ke snížení měnové báze a zároveň i rezerv. Růst diskontní sazby omezí úvěrové zdroje obchodních bank a sníží jejich nabídku peněz ostatním subjektům v ekonomice. Všeobecně se úvěr stává méně dostupným. Růst diskontní sazby obvykle vyvolá i růst úrokových měr. Celkové účinky růstu diskontní sazby jsou protiinflační. V případě poklesu diskontní sazby očekává centrální banka naopak růst poptávky obchodních bank po svých úvěrech. Pokles diskontní sazby rozšíří úvěrové zdroje bank. Obvykle se přizpůsobí i poklesem úrokových měr. Celkový úvěr se stává obchodu dostupnějším.38 Diskontní úvěry se dělí na: běžné – krátkodobé, zhruba na dobu 1 měsíce, sezonní – na překonání sezonních nedostatků likvidity, nouzové – jestliže obchodní banka má problémy se splácením svých závazku (není to nástroj měnové politiky ale funkce CB). Centrální banka může odmítnout poskytovat bankám úvěry v případě, že: banka má problémy s likviditou (s předchozím splacením úvěru) banka překročí úvěrový rámec jestliže banka není schopna krýt úvěr cennými papíry. Reeskontní úvěr - centrální banka tyto úvěry poskytuje tak, že odkoupí (reeskontuje) od domácích bank směnky a příslušné částky snížené o úrok připisuje bankám na jejich účty rezerv.39 Jejichž lhůta splatnosti musí být do tří měsíců. Částka snížená o úrok bude obchodní bance připsaná na účet rezerv. Úvěr se úročí reeskontní sazbou.

38 PAČESOVÁ. H. Makroekonomie. Praha: ČVUT, 2006. ISBN 80-01-03579-4


31

Reeskontní sazba je odvozována od vyhlašovaných sazeb a pohybuje se nad úrovní sazby diskontní, což znamená vyšší cenu pro peníze, získané reeskontem dříve eskontovaných obchodních směnek.40 ČNB od roku 1997 reeskont směnek nepoužívá. Lombardní úvěry jsou poskytované centrální bankou jako úvěry zajištěné kvalitními CP (pokladniční poukázky, směnky, akcie) a jsou úročené lombardní sazbou. Délka poskytnutí úvěru se obvykle pohybuje v rozmezí od 30 do 90 dnů. Výše úvěru je nižší než hodnota zastavených CP, protože pro zástavu lze použít i ne zcela prvotřídní (přesto ale vysoce bonitní) cenné papíry, takto se centrální banka zabezpečuje proti možnému poklesu tržní ceny zástavy. Pří poskytování lombardního úvěru centrální bankou dochází ke zvýšení rezerv na účtu a růstu měnové báze. Což pří splacení úvěru dochází naopak ke snížení rezerv a poklesu měnové báze. Diskontní a reeskontní úvěry mohou být poskytovány bankám buď přímo, nebo formou objemových, nebo úrokových aukcí, či tendrů. Lombardní úvěry jsou vždy poskytované přímo a jsou spíše úvěrem nouzovým, jehož účelem je poskytnutí poslední pomoci bance.41 Lombardní sazba je nejvyšší vyhlášenou sazbou a blíží se úrokové sazbě tržní, což určuje i účel poskytování lombardních úvěrů a hlavně potřebu jejich přijímání obchodními bankami, které za cenu „drahých “ peněz řeší své problémy krátkodobé likvidity. 42

3.2.3 Konverze swapu a cizích měn Konverze swapu a cizích měn - nákup a prodej cizí měny za tuzemskou měnu obchodním bankám, termínovaný prodej za předem stanovený měnový kurz. Obchod má dvě podoby:




32

Konverze - představuje prodej nebo nákup cizí měny za měnu domácí v spotovém (aktuálním) kurzu nebo v dohodnutém termínovém (forward) kurzu bez jakýchkoliv následných zpětných operací; Swap - kombinace spotového obchodu s termínovými. Prodám nebo nakoupím cizí měnu za měnu domácí za aktuální kurz a zároveň uzavírám smlouvu o budoucím zpětném odkupu nebo prodeji za předem dohodnutý (forward) kurz. Dopady konverzí a swapů jako nástroje monetární politiky: 1) prodej deviz centrální bankou - dochází ke stahování českých korun z oběhu, zpomalení oběhu peněz - protiinflační restriktivní monetární politika; 2) nákup deviz centrální bankou - dochází k "vhánění" českých korun do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz - expanzivní politika.43

3.2.4 Kurzové intervence Kurzová intervence působí na vztah mezi nabídkou a poptávkou na devizovém trhu s cílem regulace výše měnového kursu koruny k zahraničním měnám. Členění kurzové intervence: nepřímé intervence – změna diskontní sazby, která potom přes úrokovou míru ovlivňuje odliv a příliv zahraničního kapitálu. Jestliže roste domácí úroková míra, láka to investory a tak dochází ke zhodnocování domácí měny. Do nepřímých intervencí se zařazuje i nákup či prodej zlata. přímé intervence – centrální banka nakupuje či prodává domácí měnu za měnu cizí. Dochází tady ke změně poptávky nebo nabídky cizí měny k měně domácí s dopadem na měnový kurs. Nákup domácí měny vede ke zvýšení poptávky po ní a růstu nabídky cizí měny, zhodnocení domácí měny a snížení měnové báze. Při prodeji dochází ke znehodnocení domácí měny a zvýšení měnové báze.

43 http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm dne 29.02.2012

33

Nástroj Diskontní sazba

Cíl, použití Úroková míra, peněžní zásoba, základní nástroj, signalizační funkce

Lombardní úvěr

Peněžní zásoba, úroková míra, zdroj peněz pro obchodní banky

Reeskont směnek

Peněžní zásoba, úroková míra, zdroj peněz pro obchodní banky

PMR Operace na volném trhu Repo operace

Peněžní zásoba, úroková míra, bankovní dozor a dohled Operativní regulace peněžní zásoby, základní nástroj Operativní regulace peněžní zásoby, regulace úrokové míry

Konverze a swapy

Devizová politika

Kurzová intervence

Kurzová politika

Tab.: 4 přehled nepřímých nástrojů monetární politiky a jejich působení. Zdroj Kvizda 44

3.3 Přímé i nepřímé nástroje: 3.3.1 Povinné minimální rezervy Každá banka (včetně stavebních spořitelen) a pobočka zahraniční banky, která má v ČR bankovní licenci nebo se rozhodne v ČR podnikat na základě tzv. "Jednotné licence", je povinna držet na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Banky v současné době udržují PMR na svém účtu v zúčtovacím centru ČNB (tzv. účet platebního styku) a též na účtu pro výběry a skládání hotovostí, mají-li tento účet zřízen. Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR.45

44 KVIZDA. M. Centrální banka a národní hospodářství. Brno : Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 1998. ISBN 80 -210 -1942 -5

45 http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/index.html#pmr dne 03.04.2012

34

Z peněžního multiplikátoru46 vyplývá, že výše povinných rezerv je v nepřímo úměrném vztahu k objemu nabídky peněz. Zvýší-li se povinné rezervy např. z 5% na 10%, peněžní multiplikátor se sníží z 20 na 10. To má multiplikovaný dopad na rozsah peněžní nabídky. Zvýšení míry povinných bankovních rezerv sníží rozsah možných úvěrů, které obchodní banky mohou poskytovat. Je to opatření protiinflační.47 Důvodem pro její držení zůstává dodržení míry likvidity a omezení peněžní multiplikace. Zvýšení PMR vede ke snížení úvěrových zdrojů bank, neboť větší část primárních vkladů musí být uložena u centrální banky a nemůže se zúčastnit úvěrového a multiplikačního procesu.48 Jestliže ČNB sdělí o zvýšení požadavků na zvětšení povinných rezerv. A banky zjistí, že mají nedostatek rezerv na účtu a budou muset stáhnout některé půjčky.

3.3.2 Doporučení, výzvy, dohody Centrální banka může ovlivňovat vývoj kritérií měnové politiky též prostřednictvím komunikace s obchodními bankami formou různých doporučení a dohod. Doporučení, výzvy, dohody jsou písemná, nebo verbální doplňování nástrojů měnové politiky konkretizující záměry centrální banky ve vývoji měnové oblasti a bankovního systému.49 Doporučení mají charakter vyjádřených a spíše obecně formulovaných přání centrální banky na chování bank v nejbližším období. Nemusejí být, ani nebývají v písemné formě.

46 Peněžní multiplikátor - číslo udávající poměr mezi vybraným měnovým agregátem a měnovou bází. Určuje, o kolik se změní daný měnový agregát při změně měnové báze o jednu jednotku.




35

Výzvy nemusejí mít písemnou podobu, ve srovnání s doporučeními jsou však konkrétnějšího a důraznějšího charakteru. Dohody mají většinou písemnou podobu a po podepsání se stávají právně závaznými. Často jsou uzavírány i bez účasti centrální banky mezi bankami navzájem.50


36

4. Druhy monetární politiky Centrální banka má v podstatě dva charakteristické typy měnové politiky:

4.1.

Expanzivní

Expanzivní měnová politika neboli expanze je akce centrální banky spočívající ve snížení tržní krátkodobé úrokové míry (tj. sníží se úroková míra, za kterou se provádějí operace dodávání či stahování likvidity). Tím se snižují i ostatní úrokové míry v ekonomice. Na to reagují obchodní banky vyšší ochotou poskytování nových úvěrů a klienti jsou aktivnější v přijímání nových úvěrů. Kromě toho domácnosti a podniky více utrácejí, tj. zvyšuje se rychlost oběhu peněz. Expanzivní měnová politika se provádí v případě, jestliže je třeba stimulovat ekonomiku. Centrální banka uplatňuje expanzivní měnovou politiku v situaci vysokých úrokových měr, slabé ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a malých obav o inflaci. Jakmile se úrokové míry dostatečně sníží a došlo k stimulaci ekonomiky, centrální banka se opět zajímá o inflaci a přechází k restriktivní měnové politice.51

I

SM

I°

E°

S´M

I¹

E¹ DM

M°

M¹

M

Obr.: 7 Expanzivní monetární politika. Zdroj Pačesová 52



37

Při nezměněné poptávce po penězích se zvýší nabídka peněz jako důsledek monetární expanze, vyvolané centrální bankou. Rovnováha na peněžním trhu se přesouvá z bodu E° do bodu E¹, úrokové sazby se sníží z I° na I¹ a množství peněz v oběhu vzroste z M° na M¹.53

4.2.

Restriktivní

Restriktivní měnová politika neboli restrikce je akce centrální banky spočívající ve zvýšení tržní krátkodobé úrokové míry (tj. sníží se úroková míra, za kterou se provádějí operace dodávání či stahování likvidity). Tím se zvyšují i ostatní úrokové míry v ekonomice. Na to reagují obchodní banky nižší ochotou poskytování nových úvěrů a klienti jsou zdrženlivější přijímat nové úvěry. Kromě toho domácnosti a podniky méně utrácejí, tj. snižuje se rychlost oběhu peněz. Restriktivní měnová politika se provádí v případě, jestliže hrozí inflace. Centrální banka uplatňuje restriktivní měnovou politiku v situaci nízkých úrokových měr, přehřáté ekonomiky (příliš rychlého růstu ekonomiky spojeného s růstem mezd a z něho vyplývajícího růstu spotřebních cen), nízké nezaměstnanosti (vývoj mezd obvykle brzdí obavy ze ztráty pracovního místa a nízká nezaměstnanost vede k tlakům na zvyšování mezd) a značných obav o inflaci, centrální banka se opět zajímá o stimulaci ekonomiky a přechází k expanzivní měnové politice.54 Dlouhodobé efekty restriktivní monetární politiky mají za následek snížení rovnovážné úrovně cen, která odpovídá snížení sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti.55



55 http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/monetarni-politika/

38

S´M

I

SM I¹

E¹

I°

E° DM

M¹

M°

M

Obr.: 8 Restriktivní monetární politika. Zdroj Pačesová 56

Svou restriktivní politikou banka snižuje nabídku peněz. Rovnovážný bod se přesouvá z bodu E° do bodu E¹, množství peněz v oběhu klesá z M° na M¹, úroková míra roste z I° na I¹.57



39

5. Monetární politika uplatňovaná ČNB 5.1 Cílování měnového kurzu Zlatá měna, resp. měna zlaté devizy, byla zavedena v listopadu 1929. NBČ se zavázala udržovat zlatý obsah koruny ve výši 44,58 mg zlata, což znamenalo 33,75 korun za jeden americký dolar. Dosavadní devizová regulace byla zrušena a narůstal podíl zlatého krytí bankovek.58 Centrální banka má v tomto režimu za úkol zajištění stability nominálního kurzu, pomocí změn úrokových sazeb. Pro dosažení tohoto, musí být splněny některé předpoklady. Vhodná kombinace makroekonomických politik, pro zajištění nízkého inflačního diferenciálu Dostatečná výše devizových rezerv Udržení konkurenceschopnosti Kredibilita země a také institucionální, legislativní a politická stabilita

5.2 Nezávislost centrální banky Česká národní banka je považována za nezávislou, pokud při realizaci svých funkcí nepodléhá vnějším vlivům a politickým tlakům, a to zejména ze strany vlády, parlamentu či dalších politických struktur a institucí. Řada empirických studií potvrdila, že se mezi stupněm nezávislosti centrální banky a mírou dosahované inflace prosazuje jistá korelace: vyšší stupeň nezávislosti centrální banky je zpravidla doprovázen nižší mírou inflace. Obdobně jako princip transparence měnové politiky byla i nezávislost centrální banky akcentována zejména novou klasickou makroekonomií.59

58 http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/obdobi_zlate_meny/

59 HRNČÍŘ. M. Měnová teorie a politika. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010. ISBN 978-80-7408-033-3

40

Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a tedy udržitelného neinflačního růstu ekonomiky. ČNB disponuje vysokou mírou nezávislosti na politických strukturách při plnění svých zákonem stanovených funkcí již od počátku své existence (leden 1993). Nezávislost ČNB je právně zakotvena v Zákoně o ČNB č. 6/1993. Proč je nezávislost centrální banky důležitá? Nezávislost centrální banky je důležitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle, kterým je v naprosté většině případů cenová stabilita. Význam cenové stability vyplývá z empirických zkušeností z vývoje světové ekonomiky, které potvrzují, že vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj ekonomiky negativní důsledky. Ty se projevují několika kanály. Vyšší inflace je zpravidla volatilnější, což zvyšuje orientaci investorů na krátkodobé finanční investice a na zajišťování se proti inflaci na úkor dlouhodobějších, produktivních investic. Vyšší inflace je spojena s vyššími nominálními úrokovými sazbami, které stimulují příliv krátkodobého, rizikového kapitálu. Dlouhodobější vyšší inflace má za následek zafixování inflačních a depreciačních očekávání při rozhodování ekonomických subjektů. Nepředvídaná vysoká inflace způsobuje i další ekonomické distorze, např. redistribuci důchodu od věřitelů k dlužníkům, znehodnocení úspor či deformaci daňového systému, které snižují růstový potenciál ekonomiky. Význam cenové stability je pro ČR dán i normativně a exogenně - ve formě podmínky pro přijetí do eurozóny.60

5.3 Inflace V letech 1919 – 1929 začaly v nově vzniklém Československu radikální změny vedoucí k ustálení ekonomického vývoje, poklesu inflace a vzniku samostatné měny. Na území bývalého Rakousko-Uherska byla vysoká inflace, její příčinou byly válečné výdaje. V prvních dvou létech se Československo pokoušelo o snížení množství peněz v oběhu o třetinu, ale i přesto zůstala inflace vysoká, a bylo nutné ji snížit přísnou měnovou politikou. Po nějaké době se to podařilo, prostřednictvím operace na devizovém trhu, a inflace se začala pohybovat v záporných hodnotách.

60 http://www.cnb.cz/cs/faq/proc_je_cnb_nezavisla.html

41

Inflace – dlouhodobý nepřetržitý růst cenové hladiny, spojený s nadměrnou emisí peněz, který vede k poklesu kupní síly peněz. Růst cenové hladiny se ve všech členských zemích Evropské unie měří podle indexů spotřebitelských cen. Je třeba definici omezit: ne každý růst cenové hladiny je inflací, růst musí být dlouhodobý, nepřetržitý (min. 6 – 7 měsíců), cenová hladina může růst i skokem (jednorázové zvýšení energií, zrušení regulace cen), nejde o inflaci, ale jednorázový nárůst peněz. ceny nemohou dlouhodobě nepřetržitě růst, pokud současně neroste nabídka (emise) peněz. Omezením nabídky peněz, či její nedostatečností, se růst cen zastaví.61

5.4 Cílování inflace Jak jsem už popisovala, hlavním cílem ČNB je udržení cenové stability, tj. nízké a stabilní inflace. Tuto svoji funkci ČNB uskutečňuje pomocí cílování inflace, kde usiluje o její udržení blízko 2 %. U cílování inflace vyhlásí centrální banka s jistým předstihem veřejně inflační cíl (či posloupnost cílů), o jehož dosažení bude usilovat. Jedná se o aktivní a přímé formování inflačních očekávání. Tento režim zahrnuje do svého rozhodovacího schématu podstatně větší množství informací než jen měnový kurz nebo peněžní agregáty, např. také trh práce, dovozní ceny, ceny výrobců, mezeru výstupu, nominální a reálné úrokové sazby, nominální a reálný měnový kurz, hospodaření veřejných rozpočtů apod. Přechodem režimu na cílování inflace se centrální banka dostává do situace, kdy není schopna sledovat klasicky průběh transmisního mechanizmu měnové politiky, neboť: režim měnové politiky je zaměřen na stanovenou míru inflace (inflační cíl), zprostředkující kritéria se přestávají používat,


42

snahou centrální banky je dosáhnout inflace blízko vytčeného cíle, rozhodujícím nástrojem je krátkodobá úroková míra (měnová báze je druhotná), inflace je cílována v horizontu několika let (zpoždění mezi opatřením CB a jeho dopadem do inflace je obvykle 1 – 2 roky) rozhodování o stanovení inflačního cíle je podloženo sofistikovanou prognózou vývoje domácí i zahraniční ekonomiky, inflační cíl je veřejně deklarován, centrální banka je nezávislá ve všech svých aspektech jako ochrana proti politickým tlakům.62 Centrální banka používá své nástroje měnové politiky pouze ve směru ovlivnění krátkodobé úrokové sazby při sledování vývoje inflace v čase tak, aby se v cílovém horizontu inflace co nejvíce přiblížila definované, veřejně deklarované (cílované) hodnotě. Výhodou cílování inflace je možnost autonomního řízení měnové politiky i při liberalizaci kapitálových toků v globalizovaném finančním trhu. Jeho povaha umožňuje zahrnout maximum inflací do rozhodovacího procesu a transparentní měnovou politiku. Výhodou cílování je i jeho střednědobé zaměření, korespondující se zpožděním dopadů měnových opatření do inflace. A nevýhodou je to, že ČNB není schopna ovlivňovat všechny položky, zahrnované do indexu spotřebitelských cen, jehož vývoj předikuje inflační očekávání veřejnosti. Úspěšná prognóza inflace závisí též na vývoji vnějších faktorů inflace.63



43

Obr.: 9 Inflační cíle ČNB v pásmu 1997 -2011 roku. Zdroj: ČNB 64

5.5 Analýza plněni cilování inflace Inflační cíl je obvykle stanoven formou jasně vyhlášené bodové hodnoty či pásma pro inflaci spotřebitelských cen. Snahou centrální banky je dosáhnutí inflace v blízkosti tohoto cíle. Mohou však nastat situace, kdy by striktní plnění na plnění inflačního cíle vedlo k nežádoucímu rozkolísání produkce, zaměstnanosti či úrokových sazeb. V těchto situacích se většina centrálních bank včetně ČNB nesnaží o naplnění cíle za každou cenu a toleruje flexibilní cílování, tj. dočasné neplnění inflačního cíle. Ve skutečnosti však žádná banka na světě nepřistupuje ke svému inflačnímu cíli striktně, ale více či méně pružně. Zpoždění mezi opatřením centrální banky a jeho nejvýraznějším dopadem do inflace dosahuje obvykle zhruba jednoho až dvou let. Vzhledem k tomu se měnová politika soustředí na plnění inflačního cíle v tomto časovém horizontu, rozhodování banky o nastavení úrokových sazeb se proto řídí prognózou budoucího vývoje. Měnová politika však může zvažovat také vývoj před tímto horizontem a za ním.65

64 http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

65 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/10_let_inflacni_cileni_cz.pdf

44

Na ukázaném obrázku můžeme vidět, jak se vyvíjela inflace od roku 2001 až po rok 2012. Za rok 2008 proti předchozímu roku 2007 činila v Česku míra inflace 6,3 %, což je nejvíce od roku 1998.

Vývoj inflace 7 6 5 %

4 3 2 1 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr.: 10 Vývoj inflace v České Republice v letech 2001-2012 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Vývoj inflace (k prosinci) (%) Inflační cíl (%) 4,7 1,8 0,1 3 - 5% v lednu 2002, 2,8 v prosinci 2005 1,9 2,5 2,8 6,3 1 1,5 1,9 3,3

3 2 - 4%

3 2 2 2 2 2 3

Tab.: 4 Srovnaní inflačního cíle se skutečným vývojem inflace V roce 2001 Česká národní banka spolu s Ministerstvem financí vyhlásila inflační cíl 3%, což ve skutečnosti inflace se navýšila od cíle o 1,7 procent. Hlavním opatřením pro zmírnění inflace je její snižování postupně a stabilně pomoci předem vyhlášené měnové a fiskální politiky, takto by se měla stát důvěryhodnou. Důvodem k tomuto ohlášení předem je dát lidem čas na přizpůsobení se situaci. Nový vyhlášeny inflační cíl v období leden 2002 až prosinec 2005 v podobě průběžného pásma, které se pohybovalo z 3 – 5 % v 2002, a 2 – 4 %

45

v 2005. V roce 2006 ČNB vyhlašuje nový inflační cíl 3 % a zároveň bude usilovat o to, aby se skutečna hodnota nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany. ČNB chápe, že inflační cíl se může odchylovat od skutečné inflace. Taková odchylka může nastat pouze v případech, kdy na ekonomiku dopadne tzv. exogenní šok. V případě že exogenní šok odchýlí očekávanou inflaci od cíle, centrální banka na jeho dopady nereaguje.

46

Závěr Práce je zaměřena na monetární politiku realizovanou Českou národní bankou. V této souvislosti byly také analyzovány cíle, nástroje a druhy monetární politiky a vysvětleny takové pojmy jako transmisní mechanizmus, inflace a měnová báze. Pokud je regulátorem monetární politiky pouze centrální banka, jsou i nástroje v jejím výlučném rozhodováni a použití. Některé z nástrojů působí i mimo vlastní měnovou politiku, což můžeme například vidět na stabilizačních faktorech. Smyslem jejich použiti proto může být i diverzifikace rizik bankovních činností, nebo v případě kurzových nástrojů podpora exportu apod. Cílem této bakalářské práce bylo vysvětlení cíle monetární politiky včetně její nástrojů. Ve druhé kapitole jsem popsala cenovou stabilitu jako nejdůležitější cíl monetární politiky. Já si myslím, že cenová stabilita má byt regulovaná a hlídaná, aby pak nedošlo k neočekávaným situacím. V poslední kapitole jsem se pokusila analyzovat plnění cilovaní inflace. Kde vidíme, že ne vždy se inflace pohybuje, jak to původně stanoví Česká národní banka ale ona je k tomu připravena.

47

Seznam použité literatury 1. HOLMAN. R. Ekonomie. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-891-6 2. HRNČÍŘ. M. Měnová teorie a politika. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010. ISBN 978-80-7408-033-3 3. JÍLEK. J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA Publishing, 2004. ISBN 80-2470769-1 4. JUREČKA. V a kolektiv. Makroekonomie. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-2473258-9 5. KAŠPAROVSKÁ. V a kolektiv. Řízení obchodních bank. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-381-7 6. KVIZDA. M. Centrální banka a národní hospodářství. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 1998. ISBN 80-210-1942-5 7. MENŠÍK. J. Peníze a peněžní politika. Brno: Masarykova univerzita Ekonomickosprávní fakulta. 2005. ISBN 80-210-3642-7 8. PAČESOVÁ. H. Makroekonomie. Praha: ČVUT, 2006. ISBN 80-01-03579-4 9. POSPÍŠIL. R. Měnově politické otázky financování vědy a výzkumu. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 2010. ISBN 978-80-87240-28-1 10. REVENDA, Z; MANDEL. M; KODERA, J; MUSÍLEK. P; DVOŘÁK, P; BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISBN 807261-132-1 11. REVENDA. Z. Centrální bankovnictví. 3.vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7 12. REVENDA. Z. Centrální bankovnictví 2. vyd. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1 13. REVENDA. Z. Peníze a zlato. Praha: Management Press, 2010. ISBN 978-80-7261214-7

48

14. ZEMAN. V. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2

Seznam obrázků 1. Funkce centrální banky v tržní ekonomice………………………………………...…11 2. Vývoj oběživa od roku 2002 – 2011 …………………………………………………12

3. Schematická znázornění transmisního mechanizmu………………………………….19 4. Základní transmisní mechanismy měnové politiky…………………………………..19 5. Nástroje monetární politiky…………………………………………………………..25 6. Tři základní typy operací na volném trhu centrální banky…………………………...30 7. Expanzivní monetární politika………………………………………………………..39 8. Restriktivní monetární politika……………………………………………………….41 9. Inflační cíle ČNB v pásmu 1997 -2011 roku…………………………………………47 10. Vývoj inflace v České Republice v letech 2001-2012……………………………….48

Seznam tabulek 1. Vývoj měnové báze ČNB ke konci měsíce v mld. Kč………………………………..20 2. Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi…………………………………...29 3. Přehled nepřímých nástrojů monetární politiky a jejich působení……………………36 4. Srovnaní inflačního cíle se skutečným vývojem inflace……………………………...48

49

Elektronické zdroje 1.

http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/

2.

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/

3.

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/

4.

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/index.html

5.

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/

6.

http://leccos.com/index.php/clanky/pravidla-likvidity

7.

http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm

8.

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/index.html#pmr

9.

http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/monetarni-politika/

10. http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/obdobi_zlate_meny/ 11. http://www.cnb.cz/cs/faq/proc_je_cnb_nezavisla.html 12. http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html 13. http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/10_let_inflacni_cileni_cz.pdf

50

Monetární politika v ČR, její cíle a nástroje

Recommend Documents