MOHELNICKÝ KAPELNÍK JOSEF ODSTR IL

 



  

MOHELNICKÝ KAPELNÍK JOSEF ODSTRIL

Narodil se v ervnu roku 1923 v malé malebné vesnice Svébohov kousek za Zábehem. Pocházel z pti dtí, a když mu v jeho 9 letech tragicky zemel tatínek, musel velmi rychle dospt. Stal se velkou oporou své mamince, která se musela ze dne na den sama postarat o živobytí pro své dti. Do mšanské školy chodil v Zábehu a poté do uení do zábežské firmy Skrat. Toužil studovat na stední škole, ale pomoc mamince, fyzická i materiální byly pednjší. Do Mohelnice pišel v únoru 1942, kdy byl v dob 2. svtové války totáln nasazen do závodu Siemens. V roce 1945, ve svých 22 letech, nastoupil na SPŠ v Šumperku a po jejím absolvování se vrátil zpt do Mohelnice, do závodu, který v té dob nesl nový název MEZ, a setrval zde až do svého odchodu do dchodu. Nejprve pracoval v nástrojárn a po nkolika letech mu bylo nabídnuto místo v oddlení PAM, Práce a mzdy. Jeho pracovní život tedy byl spojen s tímto podnikem, prožíval s ním všechny zmny v jeho rozvoji, stal se jeho souástí a podnik MEZ se zase stal souástí jeho života. Mimo pracovní innost se vnoval hudb, své velké zálib, která ho provázela od dtství a ve které ho také velmi podporovala jeho manželka Anna, se kterou oženil v roce 1951 a v roce 1911 tak po 60leté spolené cest životem oslavili diamantovou svatbu. V Mohelnici už v roce 1947 na pání vedení podniku MEZ zakládal dechovou hudbu, po pravidelných zkouškách se podailo sestavit kvalitní dechový soubor, který v obmnách fungoval pro poteby msta pi rzných akcích až do konce 80. let. Pod jeho vedením se soubor zúastoval tzv. pehrávek, získával stupn kvalifikace a v 70. a 80. letech také nkolikrát reprezentoval Mohelnici v nmeckém Wernigerode, kde byl družební závod podniku MEZ a kde byli muzikanti z Mohelnice vždy velmi srden vítáni a slavili úspchy. V 50. letech se mohelnití muzikanti zaali také pokoušet o tanení hudbu. Vytvoili „tanení ptku“, zavedli pravidelné aje o páté, které byly velice populární mezi tehdejší mladou

generací a na které dnes už zbývá jen nostalgická vzpomínka pamtník. Tato tanení ptka se asem rozšíila a vznikl tanení orchestr MEZ Mohelnice. Tento orchestr hrál všechny hity tehdejší populární hudby, mohl se pyšnit adou velmi dobrých zpvák a muzikant, jen namátkou pipomeme pana Dašku, zpváka s podmanivým basovým hlasem, pana Plániku, mistra dechových nástroj, skvlého klavíristu pana Rulfa, trumpetistu pana Chytila, bubeníka pana Josefa Pospíšila a mnoho a mnoho dalších vynikajících muzikant. Orchestr ml pravidelné tvrtení zkoušky, a i když se složení orchestru as od asu obmovalo, byla to vždy také dobrá parta lidí, kteí chtli svou hudbou rozdávat radost a kteí vdli, že úspch celého orchestru závisí na každém z nich. Byla-li vtší akce, napíklad ples zde v kulturním dom v Mohelnici nebo podobná tanení akce, hráli v sestav 4 saxofony, trumpety, klavír, basa, klarinet a bicí. Práv na bicí hrál pan Odstril, než vymnil paliky na bicí za dirigentskou taktovku. Jako vedoucí orchestru byl dost nároný na kvalitu provedení písní a skladeb, které orchestr hrál. A i když nároný a písný, uznávaný a oblíbený. A samozejm nejen mohelnické plesy, Silvestry, Štpánské, aje o páté, ale také plesy a zábavy v bližším i vzdálenjším okolí. A stejn jako u dechového orchestru, i u taneního „pehrávky“, které potvrzovaly kvalitu. Po jeho odchodu od orchestru ze zdravotních dvod poátkem 80. let pevzal vedení souboru první trumpetista Ladislav Gallo. V roce 1994, kdy podnik MEZ po spoleenských zmnách pebíral nmecký Siemens, se pan Odstril vrátil, už jako dchodce, do svého podniku a strávil v nm další 4 roky, tentokrát jako tlumoník. Z dob totálního nasazení totiž vcelku dobe znal hlavn strojaskou nminu a rád pijal nabídnutou možnost být svému podniku platný i v další etap jeho existence. A také to samozejm byla i pro nho možnost pracovat ve staronovém prostedí, s dobe známými, ale i novými lidmi a také možnost dát nový rozmr životu dchodce, který ješt má dost fyzických a psychických sil, dost vitality a zvládne nkdy celý týden, nkdy jen nkolik hodin týdn, podle poteb podniku, svou práci. Dnes, ve svých tém 89 letech žije usmvav a spokojen v byt na Staškov ulici, do kterého se nasthoval v listopadu roku 1954. H.Š.

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 2

MADAGASKAR OSTROV LEMUR, CHAMELEON A BAOBAB

První obyvatelé dorazili na Madagaskar z Indonesie na svých primitivních plavidlech již ped dvma tisíci lety. Teprve pozdji zde pistáli lidé z afrického kontinentu. V 11. století pocítil ostrov vpád Arab. Z Evropan zde byli první Portugalci v roce 1500. Následovali Britové, pak Francouzi, kteí v r. 1895 ovládli ostrov naplno. V dob katolizace obrátili misionái mnoho lidí na kesanství (dnes asi polovina populace). V r. 1960 opustili Francouzi definitivn ostrov a nastal hospodáský úpadek. Vystídala se zde ada politických systém a vlád. Nepehledná, mnohdy chaotická situace petrvává až do dnešní doby.

V dob našeho píletu zde probíhá období dešt. Asi hodinu po rozednní opouštíme pohled na moe a pelétáme nad náš cíl, ostrov Madagaskar. Pod námi je rozbahnná, asto úpln zatopená krajina. Po pistání v hlavním mst Antananarivu vidíme siln poškozené budovy, což je pozstatek cyklonu, který se tudy pehnal ped nkolika dny. Našim prvním cílem je 450 km vzdálená osada Ramonafana, která bude základnou pro naše cesty do okolní pralesní reservace. Najmout terénní vz schopný naložit tyi echy s kupou zavazadel vyžaduje vtší úsilí. Rozhodli jsme se totiž vyrazit ješt v den píletu noním pejezdem v nároném horském terénu. Pemluvit k tomu oba majitele znamenalo vyslechnout jejich námitky týkající se zdejšího zvyku astého pepadávání turist a cizinc. V tchto chudých zemích totiž banditismus není považován za zloin, ale za jeden ze zpsob obživy. Situace je jasná, my jsme sem pijeli lovit motýly a zdejší loupežníci jsou pipraveni ulovit nás. Po dvoudenním cestování nacházíme skromné ubytování v njakých devných

boudách. Pes ananasová políka pecházíme do porostu, kde se poprvé seznamujeme se zdejším, pevážn endemickým hmyzem. Jedná se o jedinené druhy, které vznikly a jsou rozšíeny jen v tomto omezeném území a nikde jinde na svt se nevyskytují. První noc probhla celkem klidn, pouze pítomné krysy ucítily naše zásoby polianu a prokousaly se skrze krosnu pro svoji veei. Od té doby skladujeme potraviny pouze v pevných obalech. Následuje oekávaný vstup do národního parku Ramonafana. Poznáváme nkolik druh lemur, chameleon, gekon, had, žab i plno jedineného hmyzu. Mén píjemné je seznámení s parazity. Pi procházení hustou vegetací se na naše propocená tla spouští ze strom ve velkém potu krvelané pijavice, které nestaíme odhazovat. Zdejší fantastická píroda nás natolik zaujala, že jsme ponkud zabloudili. Nkolikrát mníme smr pochodu, asto se brodíme potokem a nakonec, tsn ped rychlým setmním, se znan unaveni, „vymotáváme“ z pralesa. Jsme rádi, že se nucený nocleh v tropické pírod nekoná. V pilehlé bystin provádíme oistu tla a pedevším se zbavujeme nežádoucích pijavic, kterých jsme nasbírali každý více než stovku. Naštstí tento madagaskarský druh neulpívá celým povrchem na pokožce a lze se jej celkem snadno zbavit. Pijavice, které jsme zažili na Sumate a Borneu jsou podstatn vtší a je dosti bolestivé se jich zbavit. Další den jsme se pesunuli do vyhlášené reservace Isalo, která zabírá plochu více než 80 tisíc hektar. Park je tvoen pevážn pískovcem, který vytváí svými bizardními tvary barvami nepedstaviteln pohlednou scenerii. Celý systém je protknutý hlubokými kanony a jezírky. Vidli jsme adu nádherných chameleon a okatých lemur. Nejvtší pozornost jsme samozejm vnovali hmyzu, zvlášt z eledi krasc a zlatohlávk. Celá tato oblast je tvoena savanou a patí k suchým ástem ostrova, takže neúroda zde nkdy zapíiní i hladomor. V závrené ásti pochodu kráíme náhorní planinou, která je zakonena kišálov istým jezírkem. Znan vyprahlí po celodenním pochodu se rádi vrháme do nabízené pírodní lázn. Zapadající slunce vytváí neuviteln barevné spektrum obrys rozmanitých skalisek. Isalo je prost nádherné a nás napadá myšlenka zaadit je mezi divy svta. Msta Tuleár leží na pobeží Mozambického prlivu. Na architektue je zejmý francouzský vliv, hlavní tída je široká a pomrn moderní. Okrajové ásti msta však již pipomínají spíše venkov. Na pestavb centra msta se podíleli íané, kteí tu zavedli dopravu ve form rikší. Tažnou silou jsou výhradn lidé a pro nás, Evropany, je pohled na zpocená záda klusajících chlapík nepíjemný a pivádí nás k zamyšlení. V Asii nahrazují kola motorkami a tady se jaksi as zastavil. Je pravda, že cizinc se tu objevuje málo a tak je klientela mizivá. Zažili jsme zde i pokus okrást nás za bílého dne, i když se zejm jednalo spíše o pokus o pežití. Píjemné je v daleké cizin setkání s naší krajankou, která je spolumajitelkou jednoho ze zdejších hotel. Jsme pohoštni chutným hovzím gulášem ze zebu, což druh místní krávy. V Morondavii pistáváme pi teplot + 40 st C a za plhodinku již sedíme v aut uhánjícím k další proslulé reservaci jménem Kirindi. Za jízdy obdivujeme nádherné a vzrostlé baobaby, z nichž nejvíce zaujal druh adansonia, který je jedním ze symbol Madagaskaru.

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 3 V samotné reservaci má sídlo výzkumný mezinárodní botanický a entomologický štáb. Ubytovali jsme se v pístešku bez boních stn, což nám ve dne zajistilo vítaný pístup vzduchu. Po setmní tato skutenost ovšem zajistila nevítaný pístup mrak komár, kteí si na nás pišli pochutnat. Pi veerních debatách s pracovníky stanice došlo i na rozhovor o našem pedním entomologovi Edmundu Reitterovi (1845 - 1920). Tento svtoznámý vdec je mohelnickým rodákem, popsal pes 950 nových rod a pibližn 6000 nových druh. Napsal ptidílnou monografii o broucích a 90 sešitov vydávaných klí brouk a souasní entomologové uznávají platnost jeho soustav a stále citují jeho práce. K tomuto našemu slavnému rodáku se vrátíme v píštím ísle OBJEKTIVU. Reservace Kirindi i její pilehlé okolí je doslova nabito nejrznjšími živoichy. Hojn se vyskytuje nkolik druh lemur, nebezpená kokovitá šelmika zvaná fosa a velký poet had-hroznýš, úctyhodné velikosti. Bohatý byl i výskyt hmyzu vetn brouk a motýl. Zkrátka ráj havti, která vyhovuje pedstavám našeho zamení.

Msto Antananarive je velice zajímavé. Centrum je tvoeno tržištm, které prý je nejrozsáhlejší na svt. Trh nabízí adu. pkných umleckých pedmt ze deva. Nkteré jsou opravdu mistrovské. Velký je výbr koení, hlavn pep, vanilka, hebíek. Z plodin je zde vidt rýže, kukuice maniok, káva, kokosový oech, mango, ananas a ada dalších. Dost asto narážíme na šikovné zlodjíky, kteí mají vycviené a hbité prsty, za které by se nemuseli stydt ani zdatní mágové. Jejich triky jsme však brzy prohlédli arovný ostrov Madagaskar opouštíme s pocitem naplnných pedstav a sn. Snad se sem jednou vrátíme navštívit jeho další, námi dosud nepoznaná místa. Dobe však víme, že doma se po návratu vynoí nad mapou svta nové a nové pedstavy a plány o možných návštvách nepeberného množství zemí vzdálených i blízkých. Jií Obr, snr.

MORAVSKÝ VRABEC 2012 Passer Domesticus aneb po latinsku vrabec domácí je tvor pelétavý. Oblastní kolo letošního, již 17. roníku se uskutení v sobotu 28. dubna 2012 od 14 hod. v loštickém Kulturním dom. 16. roník této jedné z nejvtších postupových soutží na Morav v oblasti folkové, country a trampské hudby se konalo v kulturním zaízení MKS Mohelnice. Vrabec je však již od pírody tvor pelétavý. Toto mimo jiné potvrzuje i fakt, že nap. v roce svých patnáctých narozenin se finále „Vrabáka“ opt vrátilo tam, kde mu dosud bylo nejlépe a to do Karviné. Ped tím v roce 2009 bylo finále v eském Tšín. V organizaci této soutžní pehlídky postupn docházelo, dochází a logicky i nadále bude docházet k nkterým potebným zmnám, které jí mohou v další existenci jen a jen pomoci. Ani tato hudební akce nemže vn žít ze své podstaty a to obzvlášt v dnešní, kultue ne píliš naklonné, dob. Pavel Aligátor Nenkovský

FRANTIŠEK KMOCH ... TO BYL ESKÝ MUZIKANT 3. kvtna 1912 se nesla kolínským hbitovem, který zaplnily tisíce lidí i slova pedsedy eských žurnalist, redaktora Josefa Miškovského: “Kmoch svojí taktovkou otevel istý pramen národní písn. Františkova taktovka tyicet let ovládala znamenitou družinu muzikant. Na její znamení se zvedal kvas života, a už v koncertní nebo tanení síni, na táborech i na pochodech neb cviení sokolských... Jeho jméno náleží k djinám eské hudby a jeho památka pežije upímné vzpomínky souasného pokolení, které s ním bylo spjato.” František Kmoch se narodil 1. srpna 1848 v Zásmukách u Kolína. Jeho otec Jakub byl krejí, kterému uaroval klarinet. V roce 1868 František studoval na pedagogické škole v Praze a pak nastoupil na místo uitele v Suchdolu (ást Prahy). Zanedlouho zaal dirigovat a vystupovat s hudebními soubory. 25. listopadu 1880 se v kostele u sv. Petra v Praze oženil František s Josefou Kahlesovou. Pozdji se jim narodilo pt dtí. Všechno byla dvata akoliv František pocházel ze samých kluk. Za dirigenta si Kmocha zvolila kolínská mstská kapela. Pi ní založil školu hudby, která získala státní uznání. František navzdory lukrativním nabídkám zstal do smrti vrný Kolínu. Kmochovi muzikanti dokázali hrát rzné skladby podle aktuální poteby. Myslivci preferovali Kmochovu píse Zelení hájové, Když jsem k vám chodíval pes ty lesy, emeslníci Stavli tesai, Pode mlejnem, Nemelem nemelem, sedláci mli v oblib teba Nešastný šafáv dvoreek nebo Co sedláci co dláte? Po mnoha nesnázích v kolobhu tehdejší doby se Kmoch rád vracel do Prahy. Nejen aby šíil pohodu, ale teba ml hrát se svou kapelou i pi slavnostním otevení Národního divadla. Bohužel velkolepé plány na oslavy sežehly 12. srpna 1881 plameny. Na obnovu divadla pispívaly pak i koncerty Kmochovy kapely. Hudebníci hrávali v Riegrových sadech, na Žofín, na Letné, na Steleckém ostrov, v Mšanské besed a rozdávali radost po celé vlasti. Velkou inspirací se pro Kmocha staly pedevším sokolské slety, kde jeho melodie sjednocovaly desítky tisíc lidí. Pamtníci líili Kmocha jako lovka málomluvného, hloubavé povahy, který se ale uml krásn smát. Dlouhý zápas o svoji existenci i zachování kapely, hraní po veerech a nocích, nedostatek odpoinku – to vše pomaliku zkracovalo jeho život. Po padesátce ml problémy se srdcem. K tomu se podepsala nervozita, rozilování, které byly reakcí na útoky nepátel. Pesto se pemáhal a tvoil dál. Po Novém roce 1912 mu síly dále odcházely. V beznu ulehl, aby již nikdy nevstal. Z celé zem mu docházely dopisy s páním brzkého uzdravení. Bohužel zstalo jen u pání. Dne 30. dubna 1912 ped polednem František Kmoch vydechl naposledy ve svém kolínském dom. Píina? Srdení selhání. Pohební prvod 3. kvtna vyšel symbolicky z kolínské sokolovny. Jeho nejvtším pomníkem jsou rozhodn písniky. Složil jich kolem 500! Mnohé zlidovly a pinášejí nám radost: Andulko šafáova, eská muzika, Jarabáek, Kolíne, Kolíne, Muziky, muziky, Pod našima okny... “Kdybych byl Beethoven, skládal bych lepší vci. Ale dlám to, co umím – a vidím a cítím, že se to lidem líbí!” (František Kmoch) Dkujeme, pane Kmochu, za radost a kumšt, který jste do svých skladeb vložil. Kéž by u nás byli vždy muzikanti, kteí Vaše písniky budou hrát pro potšení srdce! Bez nich by byl náš život urit smutnjší. Pavel Kavec PRVNÍ ÍSLO MSÍNÍKU OBJEKTIV VYŠLO V PROSINCI ROKU 2011. POKUD VÁM OD TÉ DOBY NKTERÝ Z VÝTISK CHYBÍ, MŽETE JEJ BEZPLATN ZÍSKAT U POKLADNY PRODEJNY APOLLO NA NÁMSTÍ TYRŠE A FÜGNERA . 3 V MOHELNICI

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 4

RYZÁEK - ANEB JAK TO CHODÍ V NEZISKOVCE Obanské sdružení Ryzáek je nezisková organizace se sídlem na Vyšehorkách, poskytujícím hiporehabilitace znevýhodnným osobám z celého olomouckého kraje. Hiporehabilitace je zastešující a nadazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává k a lovk se zdravotním znevýhodnním nebo se specifickými potebami. V íjnu 2011 Ryzáek „oslavil“ pt let od svého vzniku. Jeho cílem je zlepšit zdravotní stav, psychickou i fyzickou kondici handicapovaných oban prostednictvím hiporehabilitace a pomoci k jejich integraci do sociální skupiny. Mezi další aktivity patí veejné akce pro celou rodinu, nov zkoušíme pedávat své zkušenosti a know-how dalším lidem, kteí mají o danou problematiku zájem. To vše jsou aktivity, které nabízíme v rámci projekt. Aby mohly být tyto projekty realizovány, potebujeme získat dostatené finanní prostedky k zajištní realizaního týmu, minimálního potu pti osob, mezi kterými nesmí chybt psycholog, fyzioterapeut, vodi koní pro hiporehabilitaci a dva asistenti pi hipoterapii. Také musíme zajistit kon, veterinární náklady, náklady na krmivo a krmné doplky, náklady spojené s úpravou kopyt, a výcvik koní. Tím výet náklad zdaleka nekoní. Mezi další náklady patí nájemné, údržba areálu, úetní služby, telefonní a bankovní poplatky, nákup nových terapeutických pomcek, náklady na propagaci a reklamu. Ron se náklady na provoz hiporehabilitaního stediska vyšplhají na bezmála devtset tisíc korun.

jízdárny, která je pro nás nyní již nezbytnou pi veškerých našich innostech. Do roku 2009 jsme vstupovali takka s nulovým zstatkem na útu. Byli jsme však plni nadšení pro svoji vc a tak se nám podailo znovu získat potebné finanní prostedky na zajištní provozu po celý rok. Dokonce jsme mli poprvé své dva zamstnance na ástený úvazek. Ostatní pracovníci pracovali za odmnu vyplácenou za poskytnuté služby nebo dobrovoln. Dobrovoln však pracovali i zamstnanci sdružení. Napíklad krmení a ošetování koní bhem víkendu nebylo placenou službou, stejn tak jako spousty hodin strávených na internetu vyhledáváním nových výzev, oslovování potencionálních dárc a výcvikové hodiny koní bhem víkendu. Víkendové akce se také konaly jen díky dobrovolné pomoci všech len a zamstnanc sdružení. Krize si vybírala své a rok 2010 se stal pro sdružení doslova zkouškou pežití. Podailo se nám získat pouze polovinu finanních prostedk potebných pro provoz centra. Zamstnanci se dohodli se sdružením na výpovdi bez vyplacení odchodného (prost nebylo z eho brát) a vtšina odpracovaných hodin byla zcela na dobrovolnosti a laskavosti len sdružení. I pes špatnou finanní situaci se nám ale podailo získat finanní prostedky na nákup prvního vlastního kon sdružení od Nadaního fondu Pomozme dtem žít lépe, který stále patí mezi jedny z hlavních našich donátor. Do té doby mlo sdružení zapjeny ti soukromé kon pro úely poskytování hiporehabilitace zdarma. K získání dalších finanních prostedk nám pomohl pronájem pastvin dalším tem soukromým koním. Toto rozhodnutí sice znamená práci navíc, ale zárove zvýšení možnosti získání vlastních finanních prostedk, které nám zvyšují možnost pežití.

Práce nkolika nadšenc

Do Obanského sdružení Ryzáek jsem pišla v ervnu roku 2008. V té dob ve sdružení pracovalo nkolik nadšenc, pedevším dívek a za sebou mlo sdružení pár malých, ale dležitých projekt, zamených na výcvik koní a projekt „Kroužek LPPJ (léebn pedagogicko-psychologického ježdní) pro dti navštvující Základní a mateskou školu v Mohelnici pro dti se speciálními potebami. Mimo to byly již nabízeny programy „Ahoj, já jsem k“, pro dti základních a mateských škol a první jednotky hipoterapie. Tehdejší pracovníci pracovali bez nároku na mzdu, a všemožn se snažili prorazit a být vidt se svou vizí hiporehabilitaního centra, které v regionu do té doby chyblo. K tmto úelm zapjili lenové sdružení i své kon. V té dob ješt sdružení nedosáhlo žádných výsledk, chybla mu historie a zkušenosti. Proto velké množství žádostí o finanní píspvek na projekt konilo bezúspšn. V záí 2008 se nám díky první vtší finanní dotaci od Olomouckého kraje podailo rozjet první projekt, který nám umožnil zaít poskytovat hiporehabilitace a pokrýt tak poptávku klient. Podailo se nám také získat finanní prostedky na vybudování venkovní

Do roku 2011 jsme vstupovali s nadjemi a zárove i obavou co s námi bude. Na konci roku 2010 jsme poslali nkolik vypracovaných žádostí na nový projekt a s velkým oekáváním jsme ekali na výsledek našeho snažení. V beznu konen pišla námi dlouho oekávaná odpov. Podailo se nám získat finanní prostedky na dvouletý projekt „Mj pítel k“ z Programu švýcarsko - eské spolupráce. Radost jsme mli ohromnou, a to i pesto, že nám dotaci snížili o náklady na pronájem areálu a provozní ást z dvodu sezónnosti poskytovaných služeb. Terapie poskytujeme od bezna do konce listopadu, zimu tráví kon bez klient, pracujeme však na jejich výcviku, psychické i fyzické pohod, která je pro kvalitu poskytovaných terapií velmi dležitá. Zimní období, je ta ást roku, kdy pracujeme na administrativní ásti

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 5 všech projekt, více než kdy jindy. Je zapotebí pipravit závrené zprávy, vyutování využití finanních píspvk dárcm a v neposlední ad nové žádosti na další rok a výroní zprávu, která zájemce seznámí s inností sdružení v roce pedchozím. A tak jsme podepsali novou realizaní smlouvu a projekt rozjeli. Bereme to jako šanci. Šanci být vidt, získat nové zkušenosti, nové fanoušky, kteí nás v našem odhodlání podpoí, šanci najít zpsob jak být mén závislí na finanních prostedcích zvení. A to je pro nás jako neziskovku dležité. Spolen s podpisem smlouvy na realizaci projektu nám totiž vznikl nároný závazek v hodnot zajištní udržitelnosti po dobu tí let, pod pokutou vrácení pomrné ásti finanních prostedk na projekt. I pesto jsme podepsali, protože chceme fungovat, chceme pomáhat.

svézt. Jedna jednotka terapie vychází ovšem prmrn na 1700 K. Tuhle ástku nám ovšem za terapii nejsou znevýhodnné osoby schopny dát. Proto pemýšlíme o dalších aktivitách, které povedou k naší udržitelnosti a pevné pozici neziskové organizace v regionu. Pemýšlíme o rozšíení služeb rodim klient, realizaci pímstských tábor, a dalších volnoasových aktivitách pro dti a mládež v regionu. V areálu sdružení plánujeme dtské hišt s houpakami a pískovištm, které budou moci využívat nejen naši klienti a jejich blízcí, ale i dti z obce a okolí.

Projektový management

Za tu dobu, co dlám práci projektového manažera, jsem poznala, jak dležitým prvkem pro neziskovou organizaci tato innost je. Zjistila jsem, jak je složité získat finanního partnera, který vám bude držet palce a ve vašem snažení vás finann podporovat. Obešla jsem podnikatele, firmy, zaslala desítky žádostí nadacím, obcím, na krajský úad. ást z nich byla (naštstí) úspšná a lidé považovali naši innost za pínosnou pro spolenost. Ne všichni cítí potebu hiporehabilitace v regionu stejn jako my, a podle toho se také chovají. Nkteí by naopak rádi pomohli, ale nemají na to prostedky. Vtšina lidí je ovšem mylného názoru, že nemohou pispt velkou ástkou a tak to vlastn ani „nemá cenu“, protože „ta stovka nebo dv nikomu nepomže“. My jsme vdní za každou korunu, kterou nám lidé na provoz sdružení darují. A vte, že takhle je na tom vtšina neziskových organizací. Vážíme si všech získaných finanních prostedk, zbyten neutrácíme. Nevyplácíme si tuné odmny, ani vysoké mzdy. Díky dvouletému projektu jsme mohli zamstnat ti zamstnance na ástený úvazek a další dva na dohodu o provedení práce. Dále jsme pak získali dostatek finanních prostedk k pijetí dalšího zamstnance na ástený úvazek. Dostatené zajištní realizaní týmu je pro nás prioritou. Koní máme pro hiporehabilitaci zaazeno již pt, pokud zrovna nemají terapie, musí se s nimi pracovat. Chodíme do terénu, pracujeme na jízdárn ze sedla, na ruce, na lonži, pilujeme slabá místa, která by koním mohla psobit potíže pi terapiích. Jak jsem již zmínila, je pro nás dležitá jejich psychická i fyzická kondice. Vždy jak by mohli poskytovat kvalitní terapie, pokud by sami nebyly skvle a profesionáln pipraveni? A tady je další kámen úrazu. Mnoho lidí si myslí, že si s komi hrajeme a vozíme se na kon, za lehce získané peníze. Pevážn se opravdu jedná o píjemnou souást naší práce. Pokud zrovna není mínus deset, nepíjemný vítr a plískanice, nebo naopak horko k zalknutí, mouchy, a všudypítomná hovada. Samozejm, že nám práce s komi dlá radost, je to však dležitá souást naší innosti, bez které by se hiporehabilitace nedala provozovat. Souástí naší práce je hlavn práce s postiženými osobami. Jen ten, kdo nkdy s handicapovanými pracoval, ví, jak psychicky nároná tato práce je. Aktivity, které poskytujeme, se snažíme spístupnit širokému spektru osob, vycházíme vstíc poptávce klient, vždy však s ohledem na možnosti koní. Chceme našim klientm nabízet pouze kvalitní terapie, v rámci veejných akcí být vyhledávaným centrem volného asu pro celou rodinu. Pedávat svoje zkušenosti a podílet se na osvt hiporehabilitace široké veejnosti. Poskytování hiporehabilitace není hrazeno pojišovnou. Naši klienti nám za jednotku terapie platí symbolických 100 K. Pi skupinových terapiích není poplatek vyšší než 50 K. Jedinou vyjímkou je individuální služba zdravým osobám. V tomto pípad je poplatek 200 K za pl hodiny. Nejedná se však o njaké turistické ježdní na koni. Jde o seznámení zájemce s péí o kon, vyzkouší si kon vyistit, povodit a nakonec se

K pohod koní nemálo pispívá prostedí, ve kterém žijí. Kon, kteí u nás žijí, jsou celoron, 24 hodin denn, sedm dní v týdnu venku. Pronajímáme si proto ohrady nejen v areálu sdružení, ale i další dv pastviny, které jsou koním k dispozici k jejich relaxaci a odpoinku. S pibývajícím potem koní nám pestávají momentáln dostupné pozemky stait, a tak hledáme další vhodná ešení situace. K zlepšení životních podmínek koní chystáme také úpravu povrchu ohrad v areálu, které se pravideln bhem zimních msíc mní v jedno velké bláto. Proto v zim využíváme jako ohradu i krytou jízdárnu. A tak píšeme další žádosti a hledáme nové pozemky v okolí, které bychom mohli jako pastviny využít.

Úspšné projekty

Obanské sdružení Ryzáek má za sebou desítku úspšných projekt, bhem kterých jsme se mnohokrát pesvdili o blahodárném úinku kon na klienty. Jedním píkladem z mnoha je píbh devítileté dívenky, která se umla postavit pouze s oporou, nemohla sama chodit a trénovala chzi pomocí tíbodové hole. Rodie v dob, kdy zaali jezdit na hipoterapie poizovali dcei invalidní vozík, nebo chzi u ní odborníci nepedpokládali. Sami rodie íkají: „Nevili jsme, že by k mohl dcerce njak výrazn pomoci s jejím problémem s chzí. Ježdní jsme brali jako zábavu. Po nkolika terapiích se dcera zaala výrazn zlepšovat. Ztuhlý trup se jí uvolnil a zlepšilo se držení tla. Po dalších terapiích zaala chodit za jednu ruku. Její fyzioterapeutka Vojtovy metody se zmnám velice divila. “ Bhem tímsíního cyklu došlo k pozitivním zmnám, pi terapii byly vidt vtší pohyby v trupu a celkov se zlepšila rovnováha ve svalech. Tento fakt, který vedl u dívenky ke schopnosti zaít chodit, byl pro nás všechny velkým dvodem k radosti a nejvtší odmnou za provedenou práci. Od bezna letošního roku znovu pokraujeme v terapiích a tšíme se na další úspchy. Obanské sdružení Ryzáek je pro nás nco jako malé dít. Zvyšují se jeho požadavky, roste, získává nové zkušenosti. Snažíme se udlat jméno Obanskému sdružení Ryzáek, aby mlo šanci postavit se na vlastní nohy a být pro olomoucký region nepostradatelné svým pínosem pro zdravotn znevýhodnné a širokou veejnost. Hanka Dvoáková

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 6

MOHELNICKÝ „JEŽEK V KLECI“ Kdopak by u nás neznal ten, snad nejznámjší, hlavolam zvaný „Ježek v kleci“. Nezapomenutelný autor ady píbh vnovaných mladým cestovatelm a dobrodruhm Jaroslav Foglar nám jej podrobn popsal ve své knize „Záhada hlavolamu". Vtipem tohoto hlavolamu je umní vyjmout tak zvaného ježka (plného neohebných bodlin) z klece (vytvoené z pevných míží ven.

Pi návštv pana Arnošta Rulíška jsem však i pes skromnost jemu vlastní, ml totiž možnost na vlastní oi spatit jeho ti kovové vysoustružené výrobky, které mi tento hlavolam svým zpsobem tak trochu pipomínaly. Jednoho dne Arnoštu Rulíškovi (dnes již 91.letému stále aktivnímu a ilému dchodci) jeho kamarád Karel Frank (dnes již nežijící bývalý opravá vžních hodin na vži kostela sv. Tomáše Becketa) pinesl na ukázku kovový nerozebíratelný monolit - tyhran, ve kterém byl uvnit umístn ješt jeden, menší tyhran. Už ta skutenost, že nkdo byl schopen na soustruhu zhotovit krychli, byla výzvou a Arnošt ji, jako odborník, pijal. Spíše však jen tak z hecu se rozhodl vyrobit na svém soustruhu nco podobného. A ponvadž je pan Rulíšek velký pedant, hned se s chutí pustil do díla a za ti dny práce (denn prý až osm hodin) vyrobil nejen dva takové tyhrany (jeden z duralu a druhý z bronzu), ale navíc vysoustružil ješt jeden bronzový šestihran (viz foto). Ve všech tech pípadech jsou uvnit umístny voln se pohybující malé kovové krychle vyrobené ze stejného materiálu jako jejich pouzdro. Na rozdíl od Foglarova hlavolamu, který se dal rozebrat, jsou tyto monolity nerozebíratelné a nutí každého pemýšlet o tom, jak je vbec možné nco takového vyrobit jen za pomocí soustruhu. PaN

PRVNÍ NÁPORY JARNÍCH TURIST OEKÁVÁ KRÁSN OPRAVENÁ PROVOZNÍ BUDOVA MLADESKÝCH JESKYNÍ. K NÍ „PILEPENÉ“ PÍSTAVBY NAHRADILY MODERNÍ BUDOVY SE ZÁZEMÍM PRO NÁVŠTVNÍKY. TI SI ZDE MOHOU KROM OFICIÁLN ODHALENÉ NOVÉ TVÁE AREÁLU PROHLÉDNOUT I PRVNÍ ÁST VÝSTAVY O VÝJIMENÉM JESKYNNÍM SYSTÉMU UKRYTÉM POD TAJEMNÝM VRCHEM TESÍNEM S JEHO PODZEMNÍ CHODBOU, LESEM A ROMANTICKÝMI STAVBAMI.

ZE STOLNÍHO TENISU

Závrenými zápasy koncem msíce bezna byla ukonena sezóna stolních tenist 2011 - 2012. V regionální soutži II. tídy v druhé plce soutže náš A-tým vynikajícím výkonem, kdy všechny odvetné zápasy vyhrál (krom porážky od Velkých Losin v závru) se propracoval až na konené tetí místo v tabulce. Porazili jsme vedoucí týmy tabulky Kolšov 14:4 a Štíty dokonce 13:5. Velmi dležité body dlala dvojice ve tyhrách - Josef Májek a teprve desetiletý Petr Olejník. Suverénní výkon podal náš B-tým, který v regionální soutži obsadil 2. druhé místo. Velmi dobrých výsledk dosáhla i naše mládež, která pravideln trénuje v pondlí a ve stedu. Nejúspšnjším naším žákem je Pea Olejník (10. místo v kategorii nejmladších žák v republice). Dušan Mikula a Patrik Karas jsou v regionálních soutžích mladších žák na 1. a 2. míst. Zlepšení hry se projevuje u celé ady dalších žák a doufám, že vytrvalou pílí v píští sezon potrápíme i takové kluby jako je Bludov nebo Velké Losiny.

Velký úspch pro mohelnický stolní tenis zaznamenal v nedli 18. 3. 2012 náš odchovanec Jakub Olejník (foto dole) na Velké cen msta Vlašim. Jednalo se o poslední díl ze seriálu republikových bodovacích turnaj staršího žactva, ped blížícím se mistrovstvím republiky, kde vybojoval v nabité konkurenci 5. místo. Zpoátku turnaje takovému umístní nic nenasvdovalo, jelikož po ne píliš pesvdivém výkonu v kvalifikaních kolech se jen stží probojoval do hlavní soutže. Tam se však vypjal k velkému výkonu, když ve skupin porazil dva hráe z tréninkového centra mládeže Škopka z SKST Vlašim 3:1 a Dusíka z Pražského El Nia 3:0 na sety, a v posledním zápase skupiny eského reprezentanta Jana Pluhae 3:2 a tím postoupil do vyazovacích boj. Tam potom porazil Jana Vašíka z SKST Liberec 3:1, ale v boji o pódiové umístní podlehl Janu Fabínimu z téhož oddílu 0:3. Pesto 5. místo na tak siln obsazeném turnaji patí k velkému úspchu, na kterém má obrovskou zásluhu celý tým TTC Mohelnice v jehož stedu Jakub intenzivn (dvakrát denn) trénuje s kvalitními staršími sparingy, za což jim patí velký dík. Stanislav Hojgr, pedseda TTC Mohelnice

OBJEKTIV MOHELNICE - duben 2012 - str. 7

CÍSA JOSEF II. V MOHELNICI

Pohled na dnešní Námstí Tyrše a Fügnera v roce 1881. kdy zde ješt nestála krásná budova Domu služeb a mohelnická vž už mla svoji neogotickou špiatou vž. Socha Josefa II. je nepatrn vidt v paríku pímo pod vží.

Císae Josefa II. (1780 - 1790) zná u nás v esku každé malé dít. Všichni máme v pamti píhodu z Babiky Boženy Nmcové, kde se babika jako mladá holka setkává osobn s tímto pánem nkde nad mstem, podívá se poprvé v život po krajin jeho dalekohledem, dostane na památku zlatý tolar a císa nakonec od ní odkoupí pro armádu celoroní produkci houní, které se svojí tetou vyrábla. Komu by to nestailo, mže si vzpomenout na Oskary ovnený film Miloše Formana o skladateli Mozartovi, kde je císa Josef perfektn sehrán americkým hercem Jeffrey Jonesem. Tento eský král byl nejstarším synem známé císaovny Marie Terezie, která byla matkou jeho dalších sedmnácti sourozenc. Byl nepochybn jednou z nejvýznamnjších osobností 18. století a svými ekonomickými, politickými, sociologickými a kulturními reformami pedbhl svoji dobu až o nkolik století.

eský král Josef II.

President USA G. Washington

Jen tak pro srovnání: v dob, kdy on v Rakouské íši zrušil nevolnictví a vyhlásil náboženskou svobodu, jeho souastník a profesní kolega, president USA George Washington ješt považoval za úpln normální obchodovat a jednat s lidmi jako s otroky. Úplný výet josefínských reforem je materiál na celou knihu a tak se zamíme jen na ty nejznámjší. Zrušil trest smrti a zakázal používat muení pi vyšetování trestné innosti, což jsou nehumánní jevy dodnes používané v ad zemí vetn velmocí. Zavedl v rakouské íši sjednocení mr a vah, To se zatím nepodailo ani mezinárodnímu leteckému provozu, a tak se dodnes, sedíce v tryskových letadlech, dozvídáme údaje o výšce a rychlosti letu v anglických stopách. Sjednotil mnu v zemích, které administrativn spravoval. To se dodnes nepovedlo (a asi už nepovede) ani tak významné instituci, jako je Evropská unie. Zrušil církevní ády a kláštery pokud se jejich lenové nezabývali užitenou prací jako je školství, výrobní innost i pée o staré a nemocné osoby a jejich majetek bez náhrady zestátnil. Zcentralizoval státní správu, sjednotil samostatná pražská msta v jednotné hlavní msto Prahu a spojil Moravu a Slezsko v samostatnou zemi Moravsko-slezskou s hlavním mstem Brnem. Jako jedna z prvních hlav státu svta ustanovil povinnou školní docházku pro hochy i dívky a zrušil cenzuru (!). Jeho reformy byly velmi dležité pro rozvoj eské a moravské kultury a vzdlanosti, takže se císa Josef II. mimodk stal otcem slavného eského národního obrození.

Obyejní lidé mu íkali "selský císa" a krom uvedeného píbhu z Babiky je známo, že ve Slavíkovicích blízko Rousínova vystoupil ze svého porouchaného cestovního koáru, naež spatil na poli orajícího Jana Kartoše, eledína slavíkovického rolníka Ondeje Trnky. Pistoupil k nmu a požádal ho, aby mu práci s pluhem vysvtlil a pedvedl. Potom uchopil klee a sám vyoral brázdu po celé délce pole. Byl to in tak výjimený a neslýchaný, že nejprve uvedl v úžas císaský doprovod vysoce postavených papaláš a pozdji ve Vídni samozejm i celý císaský dvr. Jeho mamince, císaovn Marii Terezii, se však tento in velmi líbil, a tak nechala na míst "císaské orby" postavit kamenný památník, který je dodnes zdejší turistickou atrakcí.

Císa Josef II. obklopen místními sedláky proorává vlastnorun svoji první brázdu v úrodné hanácké pd nedaleko Rousínova

Císa rakouský a král eský Josef II. sám navštívil Mohelnici celkem tikrát a jednou zde dokonce, v hostinci Na námstí, který se nachází na námstí Svobody, penocoval. Této vyjímené osobnosti našich djin postavili mohelnití obané v roce 1881 bronzový pomník, který zdobil parík na dnešním námstí Tyrše a Fügnera. Zdobil jej však, bohužel, jen do 24. dubna 1922, kdy byl výnosem okresní politické správy eskoslovenské republiky jako symbol "nenávidných Habsburk" pes odpor mohelnického obyvatelstva odstrann a uložen v njaké stodole na Okružní ulici. Teprve píští rok byl pesthován do pedsín nov oteveného okresního muzea na námstí . 17 (dnes budova mstské ZUŠ). V roce 1942 však byl nacistickými sbrateli kov bezohledn odvezen spolen s mohelnickým kostelním zvonem do Hamburku k dalšímu zpracování na válený materiál, ímž ml Hitlerovi pomoct vyhrát jeho nesmyslnou válku.

Pomník císae Josefa II. pipraven v roce 1922 k demontáži a likvidaci

Po listopadu 1989 byly sochy císae Josefa II. v ad mst vráceny na svoje pvodní místo. Stalo se tak už v Uniov a v Šumperku - v Mohelnici zatím ješt ne. Ctirad Štipl, kroniká PS. Císa Josef II. byl pímým píbuzným dalšího Habsburka, který ml velký vliv na dní v našem kraji. Jeho prasynovec, Evžen Habsburský, se ve funkci velmistra ádu nmeckých rytíú zamiloval do zíceniny hradu Bouzova, kterou nechal zrekonstruovat a zrestaurovat do té pohádkové podoby v jaké jej známe dnes a vytvoil nám tak v našem regionu vysoce hodnotnou turistickou atrakci první velikosti.

 

 Pan Arnošt Rulíšek se narodil 2.3.1921v Bohdíkov . p. 40 (ml 9 sourozenc: 5 sester a 4 bratry). Všichni jeho sourozenci dodnes žijí, krom nejstaršího bratra Rostislava. Arnošt Rulíšek se vyuil obrábem kov (soustružníkem) ve firm „SKRAT“ Zábeh. Dva roky jezdil denn do práce na kole z Bohdíkova do Zábeha (20 km) a zpt. V dob, kdy byl pedevším roník 1921 totáln nasazován na nucené práce do Nmecka, Arnošt jeden rok musel kopat zákopy v erveném Potoku (4 km od Králík). Do Mohelnice pišel Arnošt Rulíšek 11. 11. 1940 a našel zde ubytování v „lágru“ (bývalý Hotel Slavia naproti kostela sv. Stanislava). Pak se pesthoval jako nájemník do domu pana ulíka (Tebovská ulice – ve dvoe restaurace U mrtvoly). Po svatb roku 1945 (v kostelíku na Vyšehorkách) nkolik let bydlel v Mohelnici na ulici B. Nmcové a odtud se odsthoval do Dolních Krem. Pozdji si koupil pozemek v Újezd a vlastníma rukama zde postavil zcela nový dm, kam se po kolaudaci v roce 1982 odsthoval a bydlí zde dodnes. Vychoval dva syny (Arnošta a Zdeka), má 5 vnouat a 11 pravnouat. Arnošt Rulíšek pracoval 22 let v nástrojárn (naped to bylo v závod Siemens Schuckertwerke AG Müglitz - pozdji v MEZu n. p. Mohelnice. Krom svého zamstnání se aktivn zapojoval do veejného života jako nap. Automotoklub, Svazarm, SPO - eskoslovenský svaz požární ochrany a rovnž mnoho let

vykonával funkci pedsedy osadního výboru v Újezd. Velice rád aktivn i rekrean sportoval. Jezdil závodn na motokáe a pedevším na prvomájových a jiných oslavách i výroích v Mohelnici a okolí, kdy jako idi k tomuto úelu na speciáln upravené (alegorické) motorce, vozil ješt sedm rzn zavšených cvienc nebo cvienek (viz foto). Mnozí z nás si jist pamatují i na výbornou atrakci urenou pro dti, která byla provozovaná pi rzných píležitostech nap. v našem mstském parku (na paradráze). Na tyi byl zde upoutaný motocykl a na nm se pak s pomocí runího pidávání i ubírání plynu dti velice rády vozily stále do koleka. Než na každého zájemce došla ada, tak musel mnohdy vystát dlouhou frontu. Ale stálo to za to. Mnozí na to dodnes vzpomínají. Tuto atrakci vymyslel Bohuslav Drbal (bydlel na Olomoucké ulici a pozdji se odsthoval do Pozoic u Brna). O vlastní realizaci a provozování této atrakce se pak postaral pan Arnošt Rulíšek se svými stejn zapálenými kamarády ze Svazarmu. Arnošt rovnž rád plaval, aktivn lyžoval a vnoval se turistice. S partou obdobn nadšených kamarád dokonce ruinu, kterou tehdy koupil MEZ n.p. Mohelnice od tamního státního statku, za tyi msíce opravili a zprovoznili k ádnému používání jako turistickou chatu v Jeseníkách, ve Starém Mst pod Snžníkem. Jeho studenti na pana uitele rádi vzpomínají a stále ho zvou na svá setkání po mnoha letech, což je dkazem toho, že Arnošt Rulíšek u nich byl a stále je znan oblíben. Jeden z absolvent SPŠE, Zdenk Nmeek (maturoval v roce 1974), mi o nm ekl: „Ml jsem to štstí, že m pan uitel Arnošt Rulíšek uil. Je to velmi píjemný lovk a opt to potvrdil svojí úastí na našem setkání maturant (1974), které jsme mli v loském roce v Mohelnici (v kvtnu 2011). V hodinách vždycky psobil velmi klidn, nepamatuji se, že by nkdy kiel (na rozdíl od svých jiných dílenských koleg). Je krásné, že mu poád v oích svítí ta veselá jiskra, která mu jist nedá zestárnout. Doufám, že se s ním budeme na školních akcích ješt dlouho potkávat.“ Pozn.: Zdenk Nmeek je dnes mimo jiné kapelníkem známé brnnské skupiny Quanti Minoris (pozn.: tato kapela vyhrála na 35. Mohelnickém dostavníku ® 2009 hlavní cenu poroty a rovnž cenu divák). Vše co pan Arnošt Rulíšek doposud vykonal, pokládá dodnes za samozejmost a nikdy se s tím nikterak nechlubil. Taková skromnost se v dnešní dob jen tak nevidí a je spíš svtlou výjimkou než samozejmostí. Kladné vzory, které nejen dnešní mládeži tolik chybí, tak nemusíme složit hledat napíklad v televizi, v politice, ve sportu, v muzice i v showbusinessu. Mnohdy jsou nám ale mnohem bližší, než si dovedeme vbec pedstavit a to tzv. „pímo za humny“. Jen se umt kolem sebe pozorn dívat a více si všímat na venek docela obyejných vcí teba ve svém nejbližším okolí. Kéž by nejen v našem mst bylo více takových osobností, jakou byl a stále je náš Arnošt Rulíšek. Pavel Nenkovský

OBJEKTIV MOHELNICE, Vydavatel: Jií Obr, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice, I: 44771398, Registrace: MK R E 20390, Redakce: APOLLO, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice . Redakce se nemusí vždy ztotožovat s názory v jednotlivých láncích našich dopisovatel. Redakce dbá pouze na to, aby nebyly otištny texty v rozporu se zákonem. Nepodepsané lánky (anonymy) zásadn nezveejujeme. N E P R O D E J N É !