*UOHSX006TFUC* UOHSX006TFUC
PŘEDSEDA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
ROZHODNUTÍ Č. j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
Brno 19. října 2015
V řízení o rozkladu ze dne 24. 10. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, dodavatelem –
ŠU-STR s.r.o., IČO 25244833, se sídlem Havlíčkova 1777/27, 350 02 Cheb, v řízení před správním orgánem zastoupeným na základě plné moci ze dne 27. 6. 2014 doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 11772, se sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ22446/2014/512/AŠu ze dne 22. 10. 2014, ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše uvedeným dodavatelem, při prokazování profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. d) citovaného zákona v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Revitalizace a zateplení sídliště Hory a náměstí Horní v Oloví“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno dne 31. 3. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 4. 2012 pod ev. č. 213926, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 4. 2012, a v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Revitalizace nemocnice v Sokolově – stavební úpravy pavilonu G – Ředitelství, Slovenská č. p. 545, Sokolov“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno dne 29. 4. 2013 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 4. 2013 pod ev. č. 349078,
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto: Výroky I. a II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ22446/2014/512/AŠu ze dne 22. 10. 2014 potvrzuji a podaný rozklad z a m í t á m.
ODŮVODNĚNÍ I.
Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1, zahájil dne 23. 6. 2014 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu dodavatelem – společností ŠU-STR, s.r.o., IČO 25244833, se sídlem Havlíčkova 1777/27, 350 02 Cheb (dále jen „dodavatel“), podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona při prokazování profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. d) zákona v zadávacím řízení na veřejnou zakázku zadávanou zadavatelem - Karlovarský kraj, IČO 70891168, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, s názvem „Revitalizace nemocnice v Sokolově – stavební úpravy pavilonu G – Ředitelství, Slovenská č. p. 545, Sokolov“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno dne 29. 4. 2013 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 4. 2013 pod ev. č. 349078. Správní řízení bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S477/2014/VZ.
2.
Dne 23. 6. 2014 Úřad zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona dodavatelem při prokazování profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. d) zákona v zadávacím řízení na veřejnou zakázku zadávanou zadavatelem – Bytová organizace Oloví, příspěvková organizace, IČO 49767003, se sídlem ČSA 191, 357 07 Oloví, s názvem „Revitalizace a zateplení sídliště Hory a náměstí Horní v Oloví“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno dne 31. 3. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 4. 2012 pod ev. č. 213926, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 4. 2012 (dále jen „veřejná zakázka“). Správní řízení bylo vedeno pod sp. zn.ÚOHS-S478/2014/VZ.
3.
Úřad získal podezření, že se dodavatel dopustil spáchání správních deliktů podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rámci shora uvedených veřejných zakázek předložil k prokázání splnění své kvalifikace informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti,
1 Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
2
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
když není jisté, zda jsou podepsány osobou na nich uvedenou, a měly nebo mohly mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele v zadávacím řízení. 4.
Usnesením č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ-13188/2014/514/JNv ze dne 23. 6. 2014 Úřad spojil správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S477/2014/VZ a sp. zn. ÚOHS-S478/2014/VZ.
5.
Usnesením č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ-12417/2014/514/JNv ze dne 25. 6. 2014 ustanovil Úřad znalce v oboru písmoznalectví – ruční písmo – JUDr. Mgr. Bc. Kamila Pospíšila, IČO 71165711, místo výkonu činnosti Podhájí 259, 679 06 Jedovnice – k zodpovězení blíže specifikovaných dotazů.
6.
Usnesením č. j. ÚOHS-S478,477/2014/VZ-13191/2014/514/JNv ze dne 23. 6. 2014 (dále jen „Usnesení A)“) Úřad stanovil podle § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dodavateli lhůtu do 7. 7. 2014, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko. Proti Usnesení A) podal dodavatel dne 2. 7. 2014 rozklad, ve kterém namítal, že toto usnesení zkoncentrovalo řízení o správním deliktu tak, že dodavateli bylo přiznáno právo uvádět skutková tvrzení, navrhovat důkazy a vyjadřovat své stanovisko jen po určitou dobu řízení, která má uplynout krátce po zahájení řízení. O tomto rozkladu bylo rozhodnuto tak, že Usnesení A) bylo potvrzeno a rozklad zamítnut rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R238/2014/VZ-13954/2015/323/JHr/MOd ze dne 11. 6. 2015, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí R238/2014“).
7.
Dne 27. 8. 2014 byl znalcem JUDr. Mgr. Bc. Kamilem Pospíšilem předložen znalecký posudek pořad. č. 1428 (dále jen „znalecký posudek“). Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ18128/2014/514/AŠu ze dne 28. 8. 2014 (dále jen „Usnesení B)“) stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu dodavateli lhůtu do 10. 9. 2014, ve které se mohl podle § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit k podkladům rozhodnutí a současně jej seznámil se znaleckým posudkem. Dne 3. 9. 2014 dodavatel nahlédl do správního spisu a pořídil si kopie. Proti Usnesení B) podal dodavatel dne 9. 9. 2014 rozklad, ve kterém nesouhlasil především s délkou lhůty, a dále s tím, že mu bylo odepřeno právo účasti při provádění důkazů, respektive že ve spise chyběly protokoly o provádění důkazů dle § 18 správního řádu. O tomto rozkladu bylo rozhodnuto tak, že Usnesení B) bylo potvrzeno a rozklad zamítnut rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R320/2014/VZ-5489/2015/321/IPs ze dne 26. 2. 2015, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí R320/2014“).
II.
Napadené rozhodnutí
8.
Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 22. 10. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ-22446/2014/512/AŠu (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. rozhodl, že se dodavatel dopustil správního deliktu dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona tím, že předložil k prokázání splnění profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. d) zákona dohodu o autorizačním dozoru, potvrzení o praxi v oboru pozemní stavitelství a čestné prohlášení o beztrestnosti, vše ze dne 16. 5. 2012 s uvedením jména M. G. – str. č. 67, 68, 69 nabídky, které vlastnoručně nepodepsal M. G. (dále jen „M. G.“), což mělo vliv na posouzení kvalifikace jmenovaného dodavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Ve výroku II. Úřad za spáchání tohoto
3
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
správního deliktu uložil dodavateli dle § 120a odst. 2 zákona pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let. 9.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahujícího se k těmto výrokům vyplývá, že Úřad vyšel z následujících skutečností, jež měl za prokázané. Dodavatel v rámci nabídky předložil k prokázání splnění profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. d) zákona čestné prohlášení osoby s odbornou způsobilostí ze dne 14. 5. 5012 s uvedením jména M. G. str. č. 14 nabídky dodavatele, a dále předmětné dokumenty, tj. dohodu o autorizačním dozoru, potvrzení o praxi v oboru pozemní stavitelství a čestné prohlášení o beztrestnosti, vše ze dne 16. 5. 2012, přičemž tyto dokumenty byly předkládány jako originály s podpisem M. G. Úřad v této souvislosti odkázal také na část III. znaleckého posudku, kde znalec uvedl, že listinu na str. č. 14 nabídky dodavatele na veřejnou zakázku jednoznačně podepsal M. G., zatímco listiny na str. č. 67, 68 a 69 nabídky dodavatele M. G. jednoznačně nepodepsal a jedná se jednoznačně o padělky.
10.
Výrokem III. napadeného rozhodnutí pak bylo podle § 117a odst. d) zákona zastaveno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S477/2014/VZ, neboť nebyly zjištěny důvody uložení sankce podle § 120a zákona.
III.
Námitky rozkladu
11.
Dne 24. 10. 2014 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad dodavatele ze stejného dne, doplněný dne 12. 11. 2014 odůvodněním tohoto rozkladu ze stejného dne, jímž brojí proti výroku I. a výroku II. napadeného rozhodnutí. Ty považuje za nezákonné pro vady řízení, které jejich vydání předcházely, k čemuž předkládá zejména námitky související s Usnesením A) a Usnesením B).
12.
Dodavatel dále napadenému rozhodnutí vytýká i nesprávné právní posouzení § 121 odst. 1 zákona, neboť dle jeho názoru v přezkoumávaném případě liberační důvody existují, a Úřad pochybil, když nezohlednil jím uváděné skutkové okolnosti. Úřadu pak v souvislosti s tím dodavatel navíc vytýká i nedostatečné zjištění skutkového stavu.
13.
Závěr rozkladu S ohledem na výše uvedené skutečnosti a argumenty dodavatel navrhuje, aby Úřad podle § 87 správního řádu napadené rozhodnutí zrušil a ve věci znovu jednal a rozhodl, a v případě, že tak Úřad neučiní, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání.
IV. 14.
Řízení o rozkladu Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
15.
Dne 17. 6. 2015 obdržel Úřad podání dodavatele, v němž tento v reakci na rozhodnutí R238/2014 navrhuje výslech svědků, za účelem prokázání existence liberačních důvodů, které uvedl v odůvodnění svého rozkladu, a které dle jeho názoru Úřad vůbec nezjišťoval.
16.
Dne 21. 9. 2015 obdržel Úřad podání dodavatele, v němž tento doplňuje zmíněný návrh na výslech svědků o další osobu. 4
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
Stanovisko předsedy Úřadu 17.
Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad výroků I. a II. napadeného rozhodnutí a řízení, které jejich vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost výroků I. a II. napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
18.
Úřad tím, že výrokem I. a II. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, jak je v nich uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroků I. a II. napadeného rozhodnutí.
19.
Co se týká výroku III. napadeného rozhodnutí, proti tomu rozklad nesměřuje a v rozsahu výroku III. tedy napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 ve spojení s § 73 odst. 1 správního řádu nabylo právní moci dnem následujícím po dni uplynutí lhůty pro podání odvolání, tedy dnem 7. 11. 2014.
V.
K námitkám rozkladu K námitkám týkajícím se procesních vad
20.
Předně je nutno zabývat se námitkami vad řízení, kterými dodavatel napadá zákonnost napadeného rozhodnutí. Dodavatel v zásadě opakuje argumentaci uplatněnou již v dříve podaných rozkladech proti Usnesení A) a Usnesení B), týkajících se koncentrace řízení, délky lhůty k vyjádření se k podkladům, jeho práva účasti při provádění důkazů a toho, že ve spisu chyběly protokoly o provádění důkazů podle § 18 správního řádu. Na tyto rozklady dodavatel také výslovně odkazuje. Námitky rozkladu podaného v šetřené věci tak v uvedeném rozsahu nesměřují proti napadenému rozhodnutí, ale proti jiným rozhodnutím, která nejsou předmětem tohoto řízení o rozkladu.
21.
K namítaným skutečnostem proto uvádím, že otázky průběhu řízení v popsaném rozsahu již byly předmětem řízení o rozkladech proti Usnesení A) a Usnesení B), o kterých jsem rozhodl rozhodnutími R238/2014 a R320/2014. Obě usnesení byla potvrzena a podané rozklady zamítnuty, přičemž rozhodnutí o rozkladech již nabyla právní moci a jedná se tedy o věci rozhodnuté. V rámci řízení o rozkladu podanému proti napadenému rozhodnutí již tato otázka nemůže být znovu přezkoumávána, neboť by šlo o porušení zásady „non bis in idem“, tedy „ne dvakrát v téže věci“ stanovené v ustanovení § 48 odst. 2 správního řádu, podle kterého přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Z těchto důvodů lze na tomto místě na rozhodnutí R238/2014 a R320/2014, ve kterých jsou předmětné námitky dodavatele vypořádány, pouze odkázat.
22.
Kromě výše uvedených námitek spatřuje dodavatel vady řízení i v tom, že v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neměl možnost se seznámit se všemi podklady a procesními úkony, které by měly být obligatorní součástí správního spisu. V průběhu řízení totiž podal celkem tři rozklady, o kterých nebylo rozhodnuto před vydáním napadeného rozhodnutí. Dodavatel tedy namítá, že spis bude kompletní až po doplnění rozhodnutí o těchto rozkladech, jimiž má být určeno, zda předmětné řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nezákonnost
5
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost dle dodavatele dokazuje, že spis, do něhož měl možnost nahlédnout, ještě kompletní nebyl. 23.
Dodavatel v námitce odkazuje na rozklady proti Usnesení A) a proti Usnesení B). Jako na druhý dle posloupnosti podání odkazuje dodavatel na svůj rozklad proti usnesení o zamítnutí návrhu účastníka na přerušení řízení. Ze spisu bylo zjištěno, že se jedná o usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S477,478/2014/VZ-16113/2014/514/AŠu ze dne 4. 8. 2014, a že o rozkladu bylo rozhodnuto, tak že toto usnesení bylo potvrzeno a rozklad zamítnut rozhodnutím předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R291/2014/VZ-18429/2015/322/IJu ze dne 20. 7. 2015, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí R291/2014“).
24.
K otázce možného vlivu doplnění správního spisu o tři rozhodnutí o zmíněných rozkladech až po vydání napadeného rozhodnutí na procesní postavení dodavatele uvádím následující. Z ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vyplývá, že „Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné …napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán…“. Kdyby došlo k vydání rozhodnutí přisvědčujícího jakémukoliv ze tří rozkladů proti výše uvedeným usnesením, bylo by to důvodem pro postup Úřadu dle § 87 správního řádu. Před nabytím právní moci napadeného rozhodnutí by navíc takovou skutečnost mohl dodavatel namítat ještě i v řízení o rozkladu podanému proti napadenému rozhodnutí, resp. by k ní byl odvolací správní orgán povinen přihlédnout z moci úřední. V případě nabytí právní moci napadeného rozhodnutí by to pak mohl být důvod k zahájení přezkumného řízení podle § 94 správního řádu.
25.
Skutečnost, že do doby vydání napadeného rozhodnutí nebyla rozhodnutí o rozkladech dodavatele proti třem zmíněným usnesením vydána a založena do správního spisu, nemohla tedy být ze své podstaty způsobilá zkrátit dodavatele na procesních právech ve smyslu jeho námitky. Z výše uvedeného je zřejmé, že výsledek rozhodnutí o rozkladech podaných dodavatelem proti třem zmíněným usnesením Úřadu, nebyl v dané době pro rozhodování Úřadu ve věci relevantní. Nelze tedy souhlasit s tvrzením dodavatele, že by správní spis, do něhož měl možnost nahlédnout, byl z uvedených důvodů nekompletní.
26.
Dle § 76 odst. 5 správního řádu nemá odvolání proti usnesení odkladný účinek, což znamená, že samotné podání dodavatelových rozkladů nebylo důvodem, pro který by Úřad nemohl vydat napadené rozhodnutí. Dle § 71 správního řádu je pak Úřad povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, jinak ve lhůtách předepsaných tímto ustanovením. Je tedy zřejmé, že Úřad měl povinnost vydat rozhodnutí, co nejdříve to bude možné. Vzhledem k tomu, že podání zmíněných rozkladů nebylo samo o sobě překážkou pro vydání napadeného rozhodnutí, dále neexistovalo rozhodnutí, kterým by byly shledány vady tohoto řízení, a ani sám Úřad, jak vyplývá ze spisu, neměl o svém postupu v řízení pochybnosti, nebylo důvodu, pro který by nebylo možné napadené rozhodnutí vydat. Za dané situace měl tedy Úřad povinnost napadené rozhodnutí vydat, a to bez ohledu na tři dodavatelem podané rozklady. Pouze nad rámec výše uvedeného pak připomínám, že všechny tři dodavatelem podané rozklady byly zamítnuty a jimi napadená usnesení Úřadu potvrzena rozhodnutími R238/2014, R320/2014 a R291/2014. 6
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
27.
Na základě výše uvedených skutečností konstatuji, že jsem neshledal jakékoliv procesní vady řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí Úřadem, které by činily výroky I. a II. napadeného rozhodnutí nezákonnými. K namítané existenci liberačních důvodů
28.
Dodavatel trvá na svém názoru, že v přezkoumávaném případě existují liberační důvody, a Úřad pochybil, když nezohlednil jím uváděné skutkové okolnosti. To podle dodavatele zakládá i nedostatečné zjištění skutkového stavu. Úřad dle jeho názoru nesprávně posoudil existenci liberačních důvodů, když uvedl, že dodavatel mohl spáchání správního deliktu zabránit, kdyby M. G. telefonicky kontaktoval. Dodavatel poukazuje především na skutečnost, že M. G. o veřejné zakázce věděl, když vlastnoručně podepsal čestné prohlášení zřetelně uvádějící název veřejné zakázky, což bylo potvrzeno i znaleckým posudkem.
29.
V souvislosti s tím předkládá dodavatel v rozkladu argumenty, které dle jeho názoru mohou vysvětlovat, proč M. G. svůj souhlas ke spolupráci na veřejné zakázce s dodavatelem popírá. Dle jeho názoru M. G. svůj souhlas popřel až v okamžiku, kdy se účastnil jednání hodnotící komise na veřejnou zakázku s názvem „Revitalizace nemocnice v Sokolově – stavební úpravy pavilonu G – Ředitelství, Slovenská č. p. 545, Sokolov“, s níž souviselo správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S477/2014/VZ, a kdy mu bylo vytknuto, že jako autorizovaná osoba dodavatele a zároveň hodnotitel je v kolizi zájmů. Dodavatel dále poukazuje na obvyklou praxi mezi stranami při zajišťování dokladů od M. G. pro účely podání nabídky dodavatelem. Předávání podepsaných dokladů bylo z důvodů časové úspory zajišťováno prostřednictvím třetí osoby, která byla s M. G. v pravidelném kontaktu. Dodavatel předpokládá, že v časově naléhavé situaci mohlo docházet k podpisu listin třetí osobou po předchozím telefonickém souhlasu M. G., a že totéž bylo učiněno právě i v případě předmětných dokladů. Tato praxe dle jeho názoru vysvětluje i jistotu M. G., když okamžitě popřel pravost svých podpisů na dokladech přiložených k nabídce dodavatele na veřejnou zakázku.
30.
K námitkám dodavatele spočívajícím v jím tvrzené existenci liberačních důvodů uvádím následující. Dodavatel odkazuje na bod 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém Úřad reagoval na tvrzení dodavatele o obvyklém způsobu zajišťování dokladů od M. G. Je zřejmé, že Úřadem navrhovaný způsob zvýšení míry jistoty dodavatele je uveden spíše namátkově, přičemž nosným argumentem, kterým se Úřad vypořádal s tvrzením dodavatele, byla především absence přímého kontaktu dodavatele s M. G. vedoucí k nedostatečnému zajištění předmětných smluvních vztahů a spoléhání se na třetí osobu, obojí svědčící o skutečnosti, že dodavatel nevynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat.
31.
Podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona se dodavatel dopustí správního deliktu tím, že předloží k prokázání splnění kvalifikace informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele v zadávacím řízení. Podle § 121 odst. 1 zákona právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že mezi znaky skutkové podstaty správního deliktu, který je dodavateli přičítán k odpovědnosti, patří pouze (i) skutečnost, že došlo k předložení informace nebo dokladu, který neodpovídá skutečnosti, a (ii) skutečnost nebo i jen možnost vlivu takové informace nebo dokladu na výsledek posouzení kvalifikace tohoto 7
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
dodavatele. Aby takový správní delikt v případě, že došlo k naplnění obou znaků jeho skutkové podstaty, nebyl přičítán k odpovědnosti dodavateli, musí tento prokázat, že na jeho straně existují liberační důvody, spočívající v tom, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. 32.
K tomu odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 71/2009 – 67 ze dne 10. 6. 2010, kde se uvádí, že „V oblasti veřejného práva je, na rozdíl od oblasti práva soukromého, odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob koncipována převážně na principu objektivní odpovědnosti, ve většině případů tedy zákon pro vznik odpovědnosti nevyžaduje zavinění subjektu. Ke vzniku odpovědnosti za správní delikt tedy postačuje, jsou-li naplněny znaky deliktu stanovené zákonem bez ohledu na to, zda lze v daném případě přičíst odpovědnému subjektu jednu z forem zavinění, či nikoliv.“
33.
Mezi znaky skutkové podstaty správních deliktů podle zákona tedy nepatří, a ani pod liberační důvody není možno zahrnout, skutečnosti vypovídající o míře zavinění dodavatele. Vzhledem k tomu, že dodavatelem namítané skutečnosti směřují k prokázání toho, jak mohlo dojít ke vzniku dokladů, které neodpovídají skutečnosti, a k prokázání obchodních zvyklostí mezi stranami, na jejichž základě mohl být dodavatel v dobré víře v pravost podpisů na předmětných dokladech, je možné takové skutečnosti zohlednit pouze při určení míry závažnosti správního deliktu, respektive posouzení správnosti postupu Úřadu při určení výměry pokuty podle § 121 odst. 2 zákona, kdy se kromě způsobu spáchání správního deliktu a jeho následkům přihlíží i k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Z bodu 62. odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že se Úřad zabýval i těmito skutečnostmi namítanými dodavatelem, a že k nim přihlédl jako k okolnostem polehčujícím.
34.
V souvislosti s výše uvedeným pak nelze přisvědčit ani námitce dodavatele, že Úřad nezohlednil jím předkládané skutkové okolnosti, které dle názoru dodavatele dokládají existenci liberačních důvodů. V kontextu všech reálně přípustných, objektivních možností, které měl dodavatel k dispozici, aby předešel či alespoň zabránil předložení dokladů s nepravým podpisem M. G., nelze pod pojem „veškeré úsilí“ podle § 121 odst. 1 zákona podřadit stav, kdy dodavatel předpokládal pravost podpisů na dokladech pouze na základě zavedených obchodních zvyklostí mezi ním a osobami, které mu tyto doklady poskytly či předaly. Skutečnosti uváděné dodavatelem, jakkoliv mohou být doloženy či prokázány, nenasvědčují tomu, že by tento vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby zabránil porušení právní povinnosti podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona.
35.
Návrhy dodavatele na provedení důkazů výslechem svědků v podáních doručených Úřadu dne 17. 6. 2015 a 21. 9. 2015 pak z výše uvedených důvodů taktéž nepovažuji za důvodné, neboť by jimi mohla být prokázána toliko míra zavinění dodavatele, která, jak bylo uvedeno výše, nemůže být liberačním důvodem podle § 121 odst. 1 zákona.
36.
Vzhledem k tomu, že dodavatelem předložené skutečnosti neprokazují existenci liberačních důvodů, nemůže obstát ani jeho námitka, že Úřad v napadeném rozhodnutí nesprávně vyložil institut objektivní odpovědnosti jako odpovědnost absolutní, pouze proto, že považoval dodavatelem uváděné skutečnosti za irelevantní. Stejně tak nelze souhlasit ani s tvrzením dodavatele, že Úřad rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když nezjišťoval výše zmíněné skutkové okolnosti, dle dodavatele svědčící pro zproštění jeho odpovědnosti za předmětný správní delikt, byť na ně upozorňoval. 8
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
37.
Na základě výše uvedených skutečností tedy konstatuji, že Úřad správně posoudil existenci odpovědnosti dodavatele za správní delikt podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona, když neshledal žádné důvody, pro které by bylo možno dodavatele zprostit odpovědnosti podle § 121 odst. 1 zákona. Sankce
38.
Dodavatel v souvislosti s výrokem II. napadeného rozhodnutí, kterým mu byla uložena sankce, neuvedl žádné konkrétní námitky, pročež jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal pouze soulad výroku II. napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Vzhledem k tomu, že Úřad prokázal spáchání správního deliktu dodavatelem podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona, neshledal přitom důvody, pro které by mohl být dodavatel zproštěn odpovědnosti za právní delikt podle § 121 odst. 1 zákona, je nutno potvrdit správnost závěru Úřadu o nutnosti uložit dodavateli sankci podle § 120a odst. 2 zákona.
39.
Podle § 120a odst. 2 zákona se za správní delikt podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona uloží pokuta do 20 000 000 Kč a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že se Úřad dostatečně zabýval závažností správního deliktu dle § 121 odst. 2 zákona, a přihlédl i k polehčujícím okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán, především ke skutečnostem, na které dodavatel poukazoval v souvislosti s existencí liberačního důvodu, jak je již vypořádáno výše v bodě 33. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Výše uložené pokuty, která činí 5 000 Kč, zároveň nemůže být považována za likvidační.
40.
Vzhledem k výše uvedenému tedy konstatuji, že Úřad tím, že uložil pokutu v dané výši a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let, postupoval v souladu s právními předpisy.
VI.
Závěr
41.
Po zvážení všech aspektů dané věci, po zohlednění námitek dodavatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroků I. a II. napadeného rozhodnutí.
42.
Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno výroky I. a II. napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
9
Č.j.: ÚOHS-R374/2014/VZ-34113/2015/323/MOd
POUČENÍ Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat. otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží: 1. doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., advokát, Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1 Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
10
