A N T I T R U S T
2 / 2 0 1 3
D
I
S
K
U
S
E
„Mock Dawn Raids“ jako metoda a nástroj soutěžní Compliance Pavel Koukal Advokát, advokátní kancelář Rödl & Partner, Praha V souvislosti s rostoucím významem soutěžní Compliance (Antitrust Compliance) i v širším evropském soutěžním prostředí, jak bylo koncem roku 2011 jednoznačně deklarováno a potvrzeno i Evropskou komisí, je zřejmé, že do budoucna bude třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména jejím konkrétním postupům a nástrojům, reálně využitelným v korporátní praxi. Podstatou a smyslem korporátní politiky Antitrust Compliance totiž samozřejmě není jen vymezení a formální vyhlášení programových požadavků na soutěžně konformní chování obchodní korporace, nýbrž především nastavení navazujících souborů jednotlivých opatření k jeho efektivnímu dodržování a naplňování. Úvodem tohoto příspěvku je nutno poukázat na skutečnost, že dílčí koncepty Antitrust Compliance jsou v korporátní praxi zpravidla součástí široké a komplexní politiky Corporate Compliance a v tomto směru proto i jednotlivé nástroje, postupy a metody soutěžní Compliance vycházejí z celkové Compliance struktury a zaměření té které obchodní korporace.1 Společným rysem každého, odpovědně myšleného konceptu soutěžní Compliance, a to jak na úrovni nadnárodních podnikatelských seskupení (koncernů), tak i na lokální, resp. národní úrovni jednotlivých obchodních společností, je vždy skutečnost, že tento směřuje k účinnému naplňování své identifikační (analytické), preventivní a v konečném důsledku pak především ochranné funkce. Rozhodné totiž je, že Antitrust Compliance klade důraz nejen na vlastní pojmenování (identifikaci) konkrétních právních rizik, vyplývajících pro společnost z její účasti na hospodářské soutěži a souvisejících vztazích, ale zejména na následné vytvoření účinných organizačních, právních a dalších opatření pro jejich vyloučení či minimalizaci.2 I. Struktura, jednotlivá opatření a nástroje Antitrust Compliance Pokud jde o strukturu a obsahovou náplň systému Antitrust Compliance v rámci jednotlivých nadnárodních korporacích 1
Pojem Compliance struktura (viz něm. Compliance-Struktur) je používán převážně v korporátní a soutěžně právní literatuře německy hovořících zemí, často je však pro označení celého aplikovaného konceptu Compliance používáno i výrazu Compliance-System. 2 Srov. např. Koukal, P., Ochrana hospodářské soutěže a korporátní programy Compliance, In: ANTITRUST, č. 1/2010, http://www. antitrust.cz/ochrana-hospodarske-souteze-a-korporatni-programycompliance-p-94.html
i „lokálních“ společností v jednotlivých členských státech Evropské unie, tak ta bývá logicky často velmi rozdílná. Různé korporátní subjekty totiž vymezují své Compliance programy různým způsobem, a to jak co do celkového rozsahu oblastí, pro které jsou stanovena vlastní interní pravidla a požadavky „slučitelnosti a souladu“, tak i co do rozsahu jejich úpravy z hlediska povinností a odpovědnosti vrcholového managementu a zaměstnanců. Již řadu let přitom bohužel zůstává neradostným faktem, že programy slučitelnosti u dceřiných společností v České republice i na Slovensku bývají až na čestné výjimky zpravidla pouze nepatrně přepracovanými, častěji však pouze nepřesně přeloženými koncernovými pravidly bez toho, že by byly jakýmkoli relevantním způsobem zohledněny specifické podmínky vyplývající z národní právní úpravy soutěžního práva a soutěžní politiky příslušné národní autority. Převážná část programů Antitrust Compliance tak stále zůstává v rovině obecných proklamací a omezuje se prakticky pouze na rámcová konstatování stávající soutěžně právní úpravy a etických požadavků na soutěžně konformní chování, aniž by však jakkoli dále stanovila konkrétní vnitřní pravidla a postupy, nemluvě již o dalších, navazujících opatření (interní i externí proškolování, kontroly atp.) Aby soutěžní Compliance vůbec měla pro danou obchodní korporaci (soutěžitele) reálný smysl a naplnění, je nezbytné, aby byly průběžně a soustavně naplňovány všechny fáze procesu Antitrust Compliance, tj. nejen výchozí fáze tvorby programu slučitelnosti (identifikace rizik a stanovení pravidel a opatření), ale současně i implementace tohoto programu do každodenního vnitřního života společnosti a v neposlední řadě i zpětné kontroly správnosti nastavení a fungování tohoto interního systému. V současné době není pochyb o tom, že by hodnověrný a skutečně efektivní systém Antitrust Compliance měl zahrnovat následující závaznou strukturu: • analýza a identifikace soutěžních rizik (Risk Identification), • stanovení vhodných Compliance postupů a metod (Compliance Policies and Procedures), • interní pravidla, směrnice a pokyny, zejména vnitřní směrnice o chování v obchodních vztazích, • opatření ke snížení rizik (interní vzdělávání a školení – Training and Education, Contract-management, Risk-management, kvalifikované formy interního informačního systému a interní komunikace, včetně Whistleblowingu, E-learningu atp.), • systém vnitřní kontroly (Monitoring, Auditing and Reporting Mechanisms), • externí kontrola ze strany externích poradenských společností – Antitrust Audits, Due Diligence Defence a „Mock Dawn Raids“,
55
D
I
S
K
U
S
E
A N T I T R U S T
2 / 2 0 1 3
• stanovení jasné odpovědnosti za Antitrust Compliance, sledování změn a prosazování (Responsibility for Antitrust Compliance, Monitoring and Enforcement). Pouze takto chápaný a takto nastavený konkrétní model soutěžní Compliance může mít praktický smysl a význam, a to samozřejmě za podmínky, že budou dostatečně účinně zohledněny i specifické aspekty a souvislosti jak vlastní (národní) úpravy soutěžního práva, tak i širší souvislosti týkající se evropské úpravy soutěžního práva, včetně výkladových a rozhodovacích přístupů příslušného soutěžního úřadu a Evropské komise k aktuálním problémům ochrany hospodářské soutěže. Základním nosným požadavkem tedy zůstává, aby Antitrust Compliance programy nebyly formální a obecnou deklarací, ale aby naopak šlo o zcela konkrétní a adresné systémy, jež by vedle identifikace rizik a požadavků zahrnovaly i konkrétní opatření k zamezení protisoutěžního jednání. V tomto duchu také svůj rámcový postoj ke korporátní koncepci soutěžní Compliance velmi jednoznačně definovala i Evropská komise ve svém výchozím programovém dokumentu „Compliance Matters“, který zveřejnila v listopadu roku 2011.3 Obecně platí, že základem všech dílčích opatření v rámci Antitrust Compliance by měly být různé formy interního vzdělávání a proškolování zaměstnanců ve vztahu k problematice pravidel chování v obchodních vztazích, včetně zavádění kombinovaných forem vzájemné interní komunikace. V tomto směru je přitom vždy zásadní otázkou, zda je hlavním soutěžním rizikem možné protiprávní jednání zaměstnanců na „běžné“ obchodní úrovni anebo zda se hlavní rizika týkají možných jednání nejvyššího managementu a vedení společnosti, včetně členů statutárního orgánu. Na tuto, zdánlivě jednoduchou otázku, si přitom musí individuálně zodpovědět každá podnikatelská entita samostatně, neboť odpověď v praxi může být poměrně složitá. Není však obecně žádným tajemstvím, že i u vrcholového managementu řady obchodních společností často chybí elementární znalosti o soutěžním právu a o možných soutěžních rizicích souvisejících s podnikáním, což je bezesporu samo o sobě alarmující zjištění. V této souvislosti je přitom velmi důležitá zejména taková forma interního vzdělání a informování zaměstnanců, která klade důraz na zcela praktické problémy a možná soutěžní rizika v běžných, standardních situacích, tj. při jednáních se zákazníky a jinými obchodními partnery o podmínkách vzájemných obchodních vztahů, při zastupování společnosti v oborových (odvětvových) sdruženích podnikatelů, při neformálních setkáních s pracovníky konkurenčních společností atp. Nedílnou součástí všech těchto opatření musí být i další související nástroje, a to jak v oblasti motivace dotčených zaměstnanců (negativní i pozitivní), tak i ohledně zajištění požadavků na obchodní dokumentaci, přičemž patřičná pozornost by měla být věnována i externím a interním komunikačním kanálům, včetně zavádění Whistleblowing-Hotlines. Jednou z klíčových otázek každé Compliance struktury je i výslovné stanovení a vymezení konkrétní odpovědnosti za realizaci a kontrolu přijatých opatření. Základní, klíčovou
II. Využívání nástrojů soutěžní Compliance v korporátní praxi v České republice Pokud jde o otázku praktického využívání nástrojů soutěžní Compliance v tuzemské korporátní praxi, je třeba konstatovat, že toto je poměrně omezené a v převážně většině případů spíše stále jen sporadické. Důvodů tohoto stavu je přitom více, přičemž jedním z těch klíčových je i skutečnost, že samotný koncept Compliance je v České republice stále přece jen naplňován především ve specifické oblasti regulatorní Compliance bank a dalších finančních institucí (RFI Compliance), v jejímž rámci logicky nejsou obecná soutěžní rizika zvláště zohledňována. Na druhé straně ale platí, že i u obchodních společností, které nejsou členy nadnárodních podnikatelských seskupení s již zavedeným systémem široké koncernové Compliance,
3
4
Blíže srov. Brochure „Compliance Matters“, http://ec.europa.eu/ competition/antitrust/compliance/index_en.html
56
odpovědnost v tomto směru samozřejmě nesou statutární orgány, resp. členové statutárních orgánů obchodních společností, jejichž odpovědnost vyplývá již z výchozího principu „povinné péče“, která je v právní úpravě České republiky i Slovenska vyjadřována konceptem požadavku péče řádného hospodáře. Širokému rozsahu a záběru Corporate Compliance, a v jejím rámci pak i Antitrust Compliance, je ale nastavena i další odpovědnost za stanovení programů Compliance a jejich naplňování, která se neomezuje pouze na členy statutárních orgánů a vrcholového managementu v rámci správy a řízení společnosti (Corporate Governance), ale i na řadu dalších řídících a exekutivních zaměstnanců. V rámci vnitřního řízení společnosti přitom bývá stanovena i přímá odpovědnost dotčených organizačních úseků a oddělení (Compliance Office, Controlling, Corporate Auditing, Legal Department, Corporate Security atd.) Z hlediska praktického naplňování programů Compliance je však samozřejmě zásadně důležitá i aktivní součinnost a zapojení všech pracovníků z příslušných obchodních úseků, kteří odpovídají za sjednávání konkrétních obchodů s jednotlivými obchodními partnery a zákazníky. Na tomto místě je třeba uvést, že se v oblasti nastavení konkrétních opatření k efektivnímu naplňování Compliance programů jednotlivých soutěžitelů (podniků) aktivně snaží metodicky pomoci i některé národní soutěžní úřady, které dokonce přišly s vlastními výkladovými a v některých případech až s takřka instruktážními návody k tvorbě Antitrust Compliance programů. Nečiní tak samozřejmě z důvodu, aby soutěžitele vedly k formálnímu koncipování proklamativních programů slučitelnosti, ale za tím účelem, aby soutěžitelé ve své každodenní podnikatelské praxi postupovali výhradně soutěžně konformními obchodními postupy a nedopouštěli se přitom zakázaných praktik. Pokud jde však o členské státy Evropské unie, tak v tomto směru skutečně proaktivně vystupuje prakticky jen britský soutěžní úřad Office of Fair Trading (OFT), který v roce 2010 přišel se zásadní programovou iniciativou nazvanou „Drivers of Compliance and Non-Compliance with Competition Law“, a jíž stále intenzivněji rozvíjí.4
Srov. Office for Fair Trading, http://www.oft.gov.uk/OFTwork/ competition-act-and-cartels/competition-law-compliance/.
A N T I T R U S T
2 / 2 0 1 3
postupně roste zájem o některé vybrané nástroje soutěžní Compliance, což se týká zejména nástrojů spojených s analýzou a identifikací soutěžních rizik a dále pak i konkrétních opatření k jejich snížení formou interního a externího školení (vzdělávání) zaměstnanců. V tomto směru přitom u dotčených zaměstnanců problémy nečiní ani tak zajištění potřebné míry informovanosti o základních soutěžních požadavcích a pravidlech, jako spíše jejich praktická schopnost aplikovat tuto svou obecnou znalost na konkrétní vnější obchodní vztahy své společnosti (jakožto soutěžitele), za kterou tito zaměstnanci každodenně jednají. Častým problémem bývá i to, že vedení dané společnosti sice zorganizuje společné „firemní školení“ pro zaměstnance, avšak bez toho, že by přitom náležitě zohlednilo konkrétní pracovní zařazení účastníků v rámci vnitřní struktury společnosti z hlediska možných okruhů konkrétních rizik, spojených s pravidly hospodářské soutěže. To, co ale v korporátní praxi soutěžní Compliance v České republice ve srovnání se zahraničím chybí zejména, je podstatně širší využívání těch nástrojů, které jsou spojeny s externími formami kontroly a s externím poradenstvím. Tyto externí nástroje jsou totiž svým charakterem, náplní a praktickými možnostmi zcela nezastupitelné a nelze je efektivně ničím nahradit. Z těchto možných nástrojů externí povahy jsou tak v současnosti využívány prakticky jen externě zajišťovaná školení zaměstnanců, omezená převážně však jen na seznamování s platnou právní úpravou soutěžního práva, a dále pak zcela formálně pojaté „komplexní“ Compliance audity, jejichž výstupem bývají „osvědčení“ bez praktického významu. K tomu je třeba dodat, že Compliance audit samozřejmě může být sám o sobě velmi významným a efektivním nástrojem soutěžní Compliance, avšak pouze za podmínky, že je od počátku nastaven jako skutečné kvalifikované ověření příslušných interních mechanismů a praktického fungování auditované společnosti v obchodních vztazích, jehož výsledkem je návrh souboru konkrétních opatření k nápravě zjištěného stavu. III. „Mock Dawn Raids“ jako nástroj a metoda Antitrust Compliance Jak již bylo shora konstatováno, mají z hlediska jednotlivých skupin možných opatření, nástrojů a postupů při naplňování Antitrust Compliance své nezastupitelné místo i různé formy externí kontroly a externího vzdělávání, prováděné ze strany poradenských společností, a to ve formě externích auditů pro zvláštní účely, věcně zaměřených Due Diligence atp. Specifické postavení má v tomto směru i jeden z nejvíce sofistikovaných nástrojů soutěžní Compliance, který je označován jako „Mock Dawn Raids“.5 Platí přitom, že význam Mock Dawn Raids pro korporátní systémy Antitrust Compliance je ve svém důsledku velmi široký, neboť již svou obsahovou náplní a rozličnými aplikačními možnostmi nabízí pro jejich naplňování daleko více, než je pouze vlastní externí kontrola připravenosti společnosti na riziko předem neoznámené inspekce ze strany soutěžního úřadu. Tento 5
Pojem „Mock Dawn Raids“, který je v německém jazykovém prostředí nazýván jako „Scheinangriffe im Morgengrauen“, lze do češtiny volně přeložit jako „předstírané nájezdy (přepadení) za úsvitu“.
D
I
S
K
U
S
E
nástroj totiž bezprostředně nabízí a poskytuje i široké možnosti pro komplexní informování a vzdělávání zaměstnanců na úseku soutěžního práva a může tak být v zásadě využit u všech hlavních fází soutěžní Compliance. V tomto směru je dokonce možné Mock Dawn Raids v zásadě považovat za jakousi universální metodu a komplexně využitelný nástroj, který je široce aplikovatelný v rámci celé Corporate Compliance, byť právě v oblasti soutěžní Compliance se jeví jeho případné využití jako zvláště vhodné a efektivní. III.1 Pojem „Mock Dawn Raids“ Podstatou Mock Dawn Raids jakožto specifického nástroje a metody soutěžní Compliance je obecně předstírané (simulované) navození takové situace, která by u příslušné obchodní korporace (soutěžitele) nastala v případě zahájení a provádění neohlášené „inspekce“ (šetření na místě) ze strany soutěžního úřadu, tj. situace, jež bývá v souvislosti s inspekcí soutěžních úřadů běžně označována jako Dawn Raid. Tato metoda, používaná zpravidla v rámci externího prověřování a kontroly účinnosti Compliance programu společnosti, obsahově navazuje na metody krizového managementu. V zásadě tedy jde o věcnou (odbornou) i psychologickou přípravu a prověrku stavu připravenosti zaměstnanců příslušné korporace, jakož i jejích interních systémů, na takové procesní postupy soutěžního úřadu, jejichž předmětem a cílem je zpravidla získání informací a podkladů potřebných pro případné (formální) zahájení správního řízení anebo pro odložení věci. Jeho cílem přitom samozřejmě není zamezit šetření soutěžního úřadu či zmařit jeho účel, nýbrž jde o nástroj, který má jednak umožnit pokud možno hladký průběh šetření, a na druhé straně pak současně zajistit kvalifikovanou a efektivní ochranu práv a oprávněných zájmů soutěžitele jakožto kontrolovaného subjektu a jeho zaměstnanců. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že s problematikou Dawn Raids je spojena řada složitých právních otázek převážně procesního charakteru, které souvisí zejména s formálně procesním neukotvením této specifické procedury v rámci jak širšího správního práva, tak i v rámci úžeji pojatého práva kontrolního. S tím souvisí i nejasná, popř. zcela chybějící právní úprava, a to nejen v České republice a na Slovensku, ale i v jiných zemích Evropské unie.6 Výchozím problémem je přitom skutečnost, že inspekce může být zásadně prováděna jako součást správního řízení anebo může proběhnout ještě před vlastním zahájením správního řízení (o uložení pokuty), tj. mimo jeho rámec. Z hlediska oprávnění evropské Komise při provádění inspekce je přitom vycházeno z čl. 20 a 21 Nařízení č. 1/2003. Obecně platí, že inspekční oprávnění soutěžních úřadů a jimi pověřených pracovníků jsou, ve srovnání s dotčenými ustanoveními obecné právní úpravy správního a „kontrolního“ práva, velmi široká a v některých ohledech se blíží až k oprávněním 6
Právní rámec pro Dawn Raids je např. ve Spolkové republice Německo ve vztahu k Bundeskartelamt tvořen jednak úpravou postupu v řízení o uložení pokuty podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích (OWiG) s využitím §§ 102 a 105 trestního řádu (StPO), popř. úpravou postupu podle § 59 zákona o ochraně soutěže (GWB) v rámci správního řízení.
57
D
I
S
K
U
S
E
orgánů činných v trestním řízení. V rámci vnitrostátních právních řádů se tato zvláštní úprava projevuje i v tom, že je vyloučeno použití ustanovení správního řádu, v důsledku čehož se postup soutěžního úřadu skutečně „stává procesem sui generis.“7 V tomto směru jsou např. velmi jednoznačné závěry příslušné slovenské soudní judikatury v tom směru, že inspekce („dawn raid“) prováděná soutěžním úřadem je procesním postupem správního orgánu, který podléhá přezkumu zákonnosti právním soudem v řízení o ochraně před nezákonným zásahem orgánu veřejné správy.8 Základní otázkou v těchto souvislostech je, zda pracovníci soutěžního úřadu jsou povinni, a pokud ano, do jaké míry, seznámit kontrolovanou osobu s důvodem inspekce, resp. s obsahem podezření, které má být prokázáno. Je to samozřejmě klíčová otázka i pro vlastní provedení inspekce, následné posuzování její zákonnosti, odůvodněnosti a zákonnosti postupu při požadování informací a podkladů, při požadování vysvětlení od zaměstnanců atp. Právě u těchto otázek může být předchozí kvalifikovaný Mock Dawn Raid neobyčejně významným a ve své podstatě nenahraditelným nástrojem soutěžní Compliance. III.2 K obsahové náplni „Mock Dawn Raids“ Jak bylo shora popsáno, představují simulační postupy Mock Dawn Raids z hlediska své obsahové náplně předstíraná (simulovaná) neohlášená místní šetření v sídlech a provozovnách obchodních korporací, prováděná zpravidla prostřednictvím externích poradců, a spočívající v přezkoušení (testování) účinnosti korporátních programů Compliance v návaznosti na krizový management. Ačkoliv nejde z řady důvodů o běžně využívaný postup v rámci Antitrust Compliance, může jít nejen o nástroj externí kontroly, ale současně i o významnou součást vzdělávání a zvyšování právního vědomí zaměstnanců. Z hlediska konkrétního obsahu tohoto soutěžního nástroje jde proto i o jednu z hlavních forem tzv. Compliance tréninku, jehož prostřednictvím získává společnost řadu jinak nezjistitelných nebo obtížně zjistitelných informací, které jsou pak obecně využitelné – ohledně možných rizik ve vazbě na předmět podnikání, postavení na relevantním trhu anebo na okruh zákazníků, a postupů při kontrole. V rámci Mock Dawn Raids je třeba řešit zejména tyto věcné a procedurální otázky: - seznámení zaměstnanců s právní úpravou inspekce soutěžního úřadu, zejména s oprávněními při provádění inspekce, - modelové situace – model zahájení a průběhu simulované inspekce, - prokazování pověření pracovníků soutěžního úřadu a účelu inspekce, - nastavení způsobu jednání s pověřenými pracovníky soutěžního úřadu, - možnost účasti právního zástupce při provádění inspekce, - organizační opatření při provádění inspekce. 7
Viz Šiška, K., Mikulová, Z., Dawn raid/inšpekcia – potreba novej právnej regulácie?, In: Ročenka soutěžního práva ANTITRUST, 2013, s. 38. 8 Srov. tamtéž, s. 39.
58
A N T I T R U S T
2 / 2 0 1 3
Nedílnou součástí simulované modelové situace je i simulace formálního zahájení inspekce a výzva pověřených pracovníků soutěžního úřadu k zajištění součinnosti, doplněné konkrétními dotazy, tj. kde jsou k dispozici potřebné písemné podklady, uložená data a soubory, kdo může za společnost poskytnout vyžádané informace a podklady, kdo je v těchto záležitostech odpovědnou osobou atp. V rámci této simulace je nezbytné i vlastní rozdělení úkolů, a to do důsledků vzato, od asistentky na recepci až po vedoucího oddělení či člena statutárního orgánu. III.3 Nastavení a možný průběh „Mock Dawn Raids“ Je třeba říci, že metoda Mock Dawn Raids, pokud je realizovaná v sofistikované formě prováděné specializovanými poradenskými společnostmi, zahrnuje nejen právní, ale i technickou podporu a služby, jejichž výsledkem je komplexní návrh řešení. Provedení konkrétního Mock Dawn Raid přitom může být v zásadě realizováno i bez vědomí kontrolovaného subjektu, např. na základě pověření ze strany koncernového vedení, anebo s vědomím a na základě zadání vedení společnosti. Compliance matoda Mock Dawn Raids zahrnuje z hlediska svého průběhu tři základní fáze, a to přípravu, vlastní provedení a vyhodnocení výsledků. Přípravná fáze zahrnuje zejména vymezení postavení dané obchodní korporace (z hlediska předmětu podnikání, postavení na relevantním trhu, identifikace problémových obchodních oblastí atp.), určení cíle, stanovení průběhu simulované inspekce a plán jejího provedení (vymezení doby trvání, určení místa a zúčastněných osob atp.). Druhou fází je prováděcí (realizační) fáze, která zahrnuje ohlášení „inspekce“ a informování zaměstnanců, včetně oznámení podmínek inspekce, provedení vlastní inspekce, dotazování zaměstnanců a vyžadování informací a podkladů. Třetí, závěrečnou fázi pak představuje vyhodnocení simulované inspekce, do které spadá projednání výsledků se zaměstnanci, vyhodnocení poskytnutých podkladů, upozornění na možná soutěžní a trestněprávní rizika, hlavní problémové body a prezentace výsledků. Prezentace výsledků přitom zahrnuje jednak prezentace písemné zprávy před vedením společnosti a dále pak i ústní prezentace před zaměstnanci. Cílem je přitom komplexní testování všech interních mechanismů společnosti, a to nejen toho, jak mají příslušní zaměstnanců reagovat na postup úřadu a jeho pracovníků. Jak již bylo zdůrazněno, smyslem samozřejmě není zabránění inspekce nebo její ztěžování, nýbrž nalezení pokud možno nejvhodnějšího způsobu, jak na zahájenou inspekci reagovat – tj. nalezení vhodného modelu chování v této mimořádné situaci. Jde všeobecně o minimalizaci rizik, o nastavení efektivní koordinace se soutěžním úřadem, nikoliv o boj s ním. Nedílnou součástí Mock Dawn Raids jako nástroje a metody soutěžní Compliance je nejen trénování zákonem přípustných vzorů a postupů jednání, ale také pravidelné přezkoumávání výsledků tohoto tréninku a jejich prezentace a diskuse se zaměstnanci dotčené společnosti. V tomto směru je Mock Dawn Raids určitou nadstavbovou částí, která by již měla sloužit ke kvalifikované analýze věcné účinnosti zvolených soutěžních Compliance nástrojů.
A N T I T R U S T
2 / 2 0 1 3
Na tomto místě je třeba zmínit i určité extrémní případy z minulosti, kdy Mock Dawn Raid byl organizován koncernovým vedením, a to dokonce bez vědomí vedení společnosti, která měla být objektem simulované „inspekce.“ Toto vyhraněné pojetí samozřejmě doporučit nelze, neboť nejde o formu vhodnou ani přípustnou, která by se navíc mohla dostat i do poměrně zásadního rozporu jak s etickými zásadami fungování společnosti (etického kodexu), tak i jinými požadavky korporátní Compliance. Při realizaci tohoto pojetí Mock Dawn Raids, kdy zaměstnanci s výjimkou nejvyššího vedení společnosti ani nevědí, že jde pouze o simulovanou a nikoliv o skutečnou inspekci, jsou přitom v odborné literatuře diskutována i možná významná trestněprávní rizika, a to jak pro korporaci, tak i pro její externí poradce, kteří simulovanou „inspekci“ provádějí.9 IV. Závěr Závěrem je možné konstatovat, že metoda Mock Dawn Raids do budoucna nepochybně představuje z hlediska svého praktického zaměření a obsahové náplně velmi zajímavý a perspektivní nástroj soutěžní Compliance, plně využitelný i v podmínkách České republiky. Přestože se jedná o organizačně, technicky i finančně náročnou metodu, její význam je v rámci celkové 9 Srov. Gildhoff, N., Zumdick, J., Strafrechtliche Risiken für Unternehmen und deren Rechtsanwälte bei Mock Dawn Raids, In: Betriebs-Berater, BB 19/2012, s. 1178 a násl.
D
I
S
K
U
S
E
Antitrust Compliance nezastupitelný, neboť unikátním způsobem v sobě spojuje jak výchozí informačně vzdělávací složku, tak i složku praktického korporátního chování a v neposlední řadě i složku externí kontroly, směřující ke zjištění konkrétních nedostatků a ke stanovení opatření k nápravě. Podstatné přitom je, že při výchozím nastavení vlastní konstrukce i organizačního zajištění příslušné Mock Dawn Raid lze vycházet z dlouholetých a již zcela konkrétních zahraničních zkušeností, včetně zkušeností z korporátně i soutěžně právně nám blízkého prostředí německého a rakouského.
Abstract [Pavel Koukal: “Mock Dawn Raids” – An Instrument of Corporate Antitrust Compliance] The article debates the significance of certain Antitrust Compliance measures and instruments used in the day-to-day running of contemporary business corporations, specifically the significance of so-called mock dawn raids, which entail a simulation of an unannounced visit from competition authorities or from the European Commission. The article focuses on the contents and presents recommendations on the progress of such mock inspections, which play an essential role in the corporate Antitrust Compliance systems today.
PRÁVNÍ PORADENSTVÍ DAŇOVÉ PORADENSTVÍ AUDIT MANAGEMENT
Úspěch nezná hranic! Provázíme Vás po celém světě.
/ OUTSOURCING
& BUSINESS CONSULTING
Praha Tel.: +420 236 163 111
[email protected] Brno Tel.: +420 530 300 500
[email protected]
www.roedl.cz
59
