MĚNOVĚ POLITICKÉ OTÁZKY FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU

Modul: Ekonomika

Předmět: Měnově politické otázky financování vědy a výzkumu

MĚNOVĚ POLITICKÉ OTÁZKY FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU

Richard Pospíšil

Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010


Modul: Ekonomika

Projekt „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“ (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Text neprošel jazykovou úpravou. © Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor:

doc. Ing. Richard POSPÍŠIL, Ph.D.

Recenzovali:

prof. Ing. Jan ŠIROKÝ, CSc. prof. Dr. Zdeněk SOUČEK, DrSc. Ing. Kamila ŠTĚPÁNOVÁ

Olomouc 2010 ISBN 978-80-87240-28-1

Modul: Ekonomika


Obsah Úvod .........................................................................................................................................................5 1

Měnová politika jako jeden ze tří hlavních pilířů hospodářské politiky. Vliv měnové politiky na politiku vědy a výzkumu............................................................................................6 Cíl

............................................................................................................................................6

1.1

Hospodářská politika ..........................................................................................................6

1.2

Nástroje hospodářské politiky.............................................................................................7

1.3

Monetární politika................................................................................................................9

1.4

Měnová politika a výdaje na vědu a výzkum ................................................................... 10

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 11 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 12 2

Česká národní banka, právní úprava, hlavní předmět činnosti a poslání ........................... 13 Cíl

......................................................................................................................................... 13

2.1

Historie centrálního bankovnictví..................................................................................... 13

2.2

Česká národní banka ....................................................................................................... 14

2.3

Hlavní náplň činnosti České národní banky .................................................................... 15

2.4

Hlavní činnost České národní banky v souvislosti s politikou na podporu vědy a výzkumu ........................................................................................................................ 17


Nezávislost České národní banky ............................................................................................ 20 Cíl

......................................................................................................................................... 20

3.1

Důvody nezávislosti České národní banky a nezávislosti měnové politiky..................... 20

3.2

Institucionální nezávislost ................................................................................................ 21

3.3

Finanční nezávislost ........................................................................................................ 21

3.4

Funkční nezávislost ......................................................................................................... 22

3.5

Rozpočtová nezávislost ................................................................................................... 22


Hlavní nástroje České národní banky ...................................................................................... 24 Cíl

......................................................................................................................................... 24

4.1

Členění nástrojů České národní banky ........................................................................... 24

4.2

Dvoutýdenní repo sazba .................................................................................................. 25

4.3

Diskontní sazba ............................................................................................................... 25

4.4

Povinné minimální rezervy............................................................................................... 25

4.5

Operace na volném trhu .................................................................................................. 26

4.6

Kapitálová přiměřenost .................................................................................................... 27

4.7

Devizové intervence ........................................................................................................ 28

4.8

Pravidla likvidity ............................................................................................................... 28

Modul: Ekonomika

4.9


Úvěrové limity .................................................................................................................. 28


Měnová rovnováha a poruchy rovnováhy............................................................................... 31 Cíl

......................................................................................................................................... 31

5.1

Měnová rovnováha .......................................................................................................... 31

5.2

Inflace............................................................................................................................... 33

5.3

Deflace ............................................................................................................................. 34


Evropská centrální banka, měnová politika v eurozóně a investice do výzkumu a vývoje ....................................................................................................................................... 37 Cíl

......................................................................................................................................... 37

6.1

Organizace předcházející Evropské centrální bance ...................................................... 37

6.2

Evropská centrální banka a její struktura ........................................................................ 39

6.3

Měnová politika Evropské centrální banky ...................................................................... 41

6.4

Měnová politika v eurozóně a investice do výzkumu a vývoje ........................................ 41


Nezávislost České národní banky ............................................................................................ 46 Cíl

......................................................................................................................................... 46

7.1

Smlouva o Evropské unii ................................................................................................. 46

7.2

Kritérium cenové stability (cenový vývoj) ........................................................................ 46

7.3

Kritérium fiskálního vývoje ............................................................................................... 47

7.4

Kritérium vývoje směnných kurzů .................................................................................... 48

7.5

Kritérium vývoje dlouhodobých úrokových sazeb ........................................................... 49


Plnění Maastrichtských konvergenčních kriterií Českou republikou v současnosti ......... 51 Cíl

......................................................................................................................................... 51

8.1

Shrnutí a doporučení k připravenosti ČR na vstup do eurozóny .................................... 51

8.2

Vyhodnocení plnění kritéria cenové stability ................................................................... 52

8.3

Vyhodnocení plnění kritéria udržitelnosti veřejných financí ............................................ 53

8.4

Vyhodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu .................................................... 54

8.5

Vyhodnocení plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb ......................................... 55

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 55 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 56 Literatura ................................................................................................................................................. 58 Seznam zkratek....................................................................................................................................... 60 Seznam tabulek ...................................................................................................................................... 61


Modul: Ekonomika

Úvod Měnová politika je součástí široce pojaté koncepce hospodářské politiky státu a jako taková bezprostředně ovlivňuje všechny subjekty ekonomiky – domácnosti, firmy i stát a její vliv v mnoha ohledech přesahuje i národní hranice. Jde o politiku úzce provázanou s politikou rozpočtovou a politikou obchodní a v jejich rámci o kontinuální hledání společných východisek a řešení úkolů i cílů hospodářské politiky. Jakkoliv je měnová politika nedílnou součástí hospodářské politiky státu, svými ekonomickými a především právními aspekty leží částečně mimo ni. Nezávislost centrální banky – jako vrcholného subjektu měnové politiky – na státu je kontinuálně diskutovaným tématem a je tématem i aktuálním, jak dokazují snahy o omezení nezávislosti České národní banky před necelými deseti lety. Přitom právě nezávislost centrální banky je nezbytnou podmínkou řádného provádění měnové politiky a současně i naplnění cíle, které centrální bance ukládá Ústava i zákony České republiky. Řada empirických studií potvrzuje skutečnost, že čím je nezávislost centrální banky větší, tím účinnější a úspěšnější jsou výsledky měnové politiky a její dopad do hospodářského mechanismu národní ekonomiky. Dopady opatření měnové politiky jsou ve většině případů nadnárodní, a proto je tato politika nadnárodní úrovni i koordinována. V rámci šestnácti zemí eurozóny je vrcholným orgánem měnové politiky Evropská centrální banka a měnové politiky ostatních zemí Evropské unie jsou koordinovány na platformě Evropského systému centrálních bank. Slaďování a konvergence národních hospodářských politik v nejširším slova smyslu jsou akcentovány dodržením podmínek Maastrichtských konvergenčních kriterií a rigorózním vyžádáním jejich splnění před vstupem členského státu do eurozóny. Vliv měnové politiky na politiku vědy a výzkumu je zásadní tak, jako je zásadní i v ostatních oblastech národního hospodářství. Měnová politika bezprostředně ovlivňuje výkon národní ekonomiky, a tím i výši reálné části HDP, která je společností vydávána na vědu, výzkum a vysoké školství. Firmy i stát jsou bezprostředně ovlivněny nastavením měnově politických institutů centrální banky – úrokových sazeb, měnového kurzu, bankovního dohledu apod. – což vždy velmi úzce souvisí s jejich výkonem a činností a tedy i s jejich politikou financování vědy a výzkumu. Předložený text si klade za cíl seznámit čtenáře se základními aspekty měnové politiky a ukázat její místo v rámci širší koncepce politiky hospodářské a v její návaznosti na vliv hospodářské politiky na politiku vědy a výzkumu. Seznamuje čtenáře s institutem centrálního bankovnictví, s nezbytností jeho nezávislosti a s hlavními nástroji řízení a provádění měnové politiky v praxi. Součástí výkladu je pojednání o měnové rovnováze a o poruchách této rovnováhy, tedy nerovnovážných stavech inflaci deflaci, a to se všemi jejich důsledky do státní politiky vědy a výzkumu. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii a úzkému napojení České republiky na evropské struktury je součástí výkladu i institut Evropské centrální banky a Maastrichtských konvergenčních kriterií, k jejichž splnění se Česká republika vstupem do EU zavázala a jejichž splnění je nezbytné ke vstupu naší země do eurozóny. S připojením k jednotné evropské měně a měnově-politickým strukturám EU bezprostředně souvisí i širší možnost čerpání finanční prostředků na politiku vědy a výzkumu v České republice.

-5-


Modul: Ekonomika

1 Měnová politika jako jeden ze tří hlavních pilířů hospodářské politiky. Vliv měnové politiky na politiku vědy a výzkumu CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

vymezit pojem hospodářské politiky, definovat měnovou, fiskální a obchodní politiku, hlouběji porozumět základním vztahům mezi těmito politikami, porozumět základním tezím měnové politiky a pracovat s nimi.

KLÍČOVÁ SLOVA Měnová politika (monetární), rozpočtová politika, obchodní politika.

1.1 Hospodářská politika Hospodářská politika je souhrnem cílů, metod a nástrojů sloužících k zajištění a ovlivňování vybraných ekonomických procesů. Jejím základním nositelem je stát, případně další subjekty, kterým tato funkce na základě zákonné delegace náleží. Není politikou neměnnou, nýbrž velmi úzce souvisí s ekonomickou situací v dané zemi, s jejími tradicemi a je značně ovlivňována aktuální politickou situací. Zatímco do 30. let 20. století byla role státu spatřována především v oblasti zahraniční politiky a vojenství, od dob Velké krize se těžiště státních zásahů jednoznačně přesouvá do oblasti sociální a přítomnost státu v ekonomice je trvalá a dominantní. V průběhu druhé poloviny minulého století vlády většiny průmyslově vyspělých zemí zvyšovaly svůj vliv na ekonomické dění ve státě a rozšiřovaly a prohlubovaly nástroje k jeho ovlivňování. Tuto skutečnost dokládá růst vládních výdajů, nárůst výše přímých i nepřímých daní, nárůst podílu státního rozpočtu na HDP (hrubém domácím produktu) a konečně – v posledních desetiletích – i prudký nárůst veřejného zadlužení. Především vyspělé evropské země vytvořily model sociálního státu, pro který jsou charakteristické výplaty nejrůznější sociálně orientovaných dávek a důchodových podpor. Tento model je však podle vzácné shody prakticky všech politických sil dlouhodobě neudržitelný. Poslední vývoj ve světě – především s ohledem na hospodářskou a finanční krizi – však zaznamenal velký odklon od neoliberalistické ekonomické politiky. USA, ale i většina vyspělých zemí EU přistoupily k výrazným regulacím v oblasti volného trhu (a finančního a kapitálového trhu především). Je otázkou, zda tyto sílící -6-

Vývoj hospodářské politiky


Modul: Ekonomika

tendence budou mít trvalejší charakter i po odeznění krize – v této souvislosti je zajímavé, že k důslednějším a trvalejším regulacím přistupují spíše vyspělejší a tradiční průmyslové země než země transformující se a méně vyspělé, včetně České republiky. Za zmínku v této souvislosti stojí i model čínského státního kapitalismu, tedy model direktivně centrálně řízené tržní ekonomiky, který v posledních dvaceti letech zaznamenává obrovské úspěchy a meziroční přírůstky HDP až o 10 %. S výjimkou Velké krize ve 30. letech, dvou světových válek a ropných krizí zaznamenala trajektorie HDP v podstatě všech vyspělých zemí převážně rostoucí vývoj. Ještě rychleji než HDP však rostlo tempo vládních výdajů. Zatímco před 1. světovou válkou se vládní výdaje USA rovnaly přibližně jedné desetině HDP, v osmdesátých letech dosáhly 35 % HDP a nyní, v době krize, již překračují 40 % HDP1 (velká část státních výdajů USA v současnosti jde však na vrub armády, zbrojení a vojenského výzkumu, tedy položek, které se v USA před první světovou válkou vyskytovaly v daleko menším měřítku). A vládní výdaje skandinávských ekonomik, proslulých svojí sociální orientovaností, dosahují v některých případech dokonce i více než 55% HDP. Ingerence státu do ekonomiky se většinou zvyšovala v období hospodářských krizí, aby se po jejich odeznění snižovala, nikdy však na předcházející úroveň. Je zajímavé pozorovat, že země s vysokým HDP na jednoho obyvatele mají tendenci spíše více zdaňovat a následně více přerozdělovat, než země chudé. Tento trend je ve vyspělém světě pozorovatelný v podstatě od konce války a až na výjimky má pouze rostoucí charakter.

1.2 Nástroje hospodářské politiky V oblasti hospodářské politiky mají státy celou řadu nástrojů, kterými mohou ovlivňovat a usměrňovat svoji ekonomickou aktivitu. Tyto nástroje přitom nemusí nutně souviset pouze s vládním obstaráváním příjmů, tedy s výběrem daní, ale zahrnují v sobě celou řadu opatření a jednání měnového, obchodního, legislativního i zahraničně politického charakteru. V prvé řadě je tímto nástrojem politika monetární, která v nejširším slova 1. nástroj smyslu souvisí s emisí peněz a s fungováním bankovního a peněžního systému. Jejím hlavním principem je – mimo vlastní emisi peněz – nastavení a využívání nepřímých a přímých měnově politických nástrojů, jak o tom pojednává dál kapitola 4. Vymezení měnové politiky v souboru nástrojů hospodářské politiky je věcí kontinuální diskuze a souvisí především s pojetím nezávislosti centrální banky, jako vrcholného subjektu měnové politiky. Tato nezávislost je garantována Ústavou ČR i zákonem o České národní bance a je vymezena a garantována vůči všem ostatním subjektům ekonomiky a politiky – prezidentovi republiky, Parlamentu ČR, vládě i jakémukoliv jinému veřejnoprávnímu subjektu, jak je o tom pojednáno v kapitole 3.

1

SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie, s. 756.

-7-


Modul: Ekonomika

Z hlediska výkonu hospodářské politiky státem, resp. státní správou, je stěžejním pilířem hospodářské politiky politika rozpočtová. Rozpočtovou politikou se rozumí stanovení výše veřejných výdajů na straně jedné a výše zdanění na straně druhé, a to prostřednictvím státního rozpočtu a soustavy územních a obecních rozpočtů. Rozpočet pro daný kalendářní rok tak obsahuje plánované výdaje plánované příjmy, kterých stát v obou případech hodlá dosáhnout. Vláda tak v určitém roce může hospodařit buď s rozpočtovým přebytkem (v případě, že příjmy státního rozpočtu převyšují jeho výdaje), nebo s rozpočtovým deficitem (v případě, že výdaje státního rozpočtu převyšují jeho příjmy). Jsou-li příjmy a výdaje státního rozpočtu vyrovnány, hospodaří vláda s vyrovnaným rozpočtem.

2. nástroj

Příliš vysoké zdanění domácností a firem vede k omezení jejich důchodů – tím jsou omezeny jejich výdaje na spotřebu a investice, což v konečném důsledku znamená nižší výdaje na agregátní poptávku a reálný HDP. Daně také ovlivňují konečnou výši ceny (jsou mj. zdrojem inflace), a tím motivují a usměrňují chování jednotlivců i firem. Opatření rozpočtové politiky, která se zabývají veřejnými výdaji a výší a způsobem zdanění, mají v součinnosti s monetární politikou za cíl hospodářský růst při nízké nezaměstnanosti a stabilních cenách. 2 Cíle monetární a rozpočtové politiky však často bývají svojí podstatou a způsobem svého naplnění často protichůdné. Hlavním cílem činnosti České národní banky je péče o cenovou stabilitu. S naplněním tohoto cíle je velmi často spojena politika vyšších úrokových sazeb a měnové restrikce. Právě tato politika však je ve svém důsledku spojena s vyšší cenou peněz a se zdražením úvěrů, tedy s poklesem investic a reálného HDP a s růstem nezaměstnanosti. Jde tedy doslova o delikátní hledání východisek a kompromismů mezi nezávisle prováděnou měnovou politikou centrální banky s nízkou inflací a rozpočtovou politikou vlády směřující spíše než ke stabilitě cen k růstu HDP a k vysoké zaměstnanosti. V tomto hledání je klíčové neustálé vyhodnocování výsledků hospodářské politiky jako celku a průběžné odborné konzultace mezi subjekty – nositeli – měnové a rozpočtové politiky. Třetím pilířem hospodářské politiky státu je obchodní politika, resp. politika státu v nejširším pojetí jeho jednání, které se týká vzájemného obchodu s ostatními státy. Zahraniční ekonomická politika je bezprostředně utvářena jak politikou monetární, tak i politikou rozpočtovou. Z monetárního hlediska jde například o stabilizaci měnového kurzu, který bude dostatečně stimulující pro podporu exportu a současně neúměrně nezdraží import zboží a služeb. K nebezpečí inflačních tlaků by mohlo dojít například v malé a otevřené ekonomice typu České republiky, která je zcela závislá na dovozu energií a surovin (tzv. importovaná inflace). Je však nutno připomenout, že v současné globalizované ekonomice přinášejí izolované a nekoordinované intervence centrálních bank jen krátkodobý a velmi málo účinný efekt, což dokazují i zkušenosti z České republiky. Z hlediska rozpočtového jde především o stanovení výše cel a kvót, a to jak z důvodu rozpočtově příjmového, tak i z důvodu ochranného. Jelikož každá národní vláda má své konkrétní zájmy, účastní

2

SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie, s. 385.

-8-

3. nástroj


Modul: Ekonomika

se vlády stále častěji nejrůznějších jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářsko politických opatření. Vstupem České republiky do Evropské unie však Česká republika musela mimo jiné přijmout jednotný celní sazebník EU vůči třetím zemím a zavázat se k volnému pohybu zboží, služeb a kapitálu, což účinnost zahraniční ekonomické politiky značně snížilo.

1.3 Monetární politika Měnová politika je proces, ve kterém se centrální banka prostřednictvím svých nástrojů snaží o dosažení předem stanovených cílů3. Úloha měnové politiky je právně zakotvena v ustanovení článku 98 Ústavy České republiky a v § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Tyto právní předpisy jí ukládají zabezpečovat cenovou stabilitu a – pokud tím není dotčen tento hlavní cíl – podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.

Cíle monetární politiky

Podobnou úlohu měnové politiky mají i jiné centrální banky zemí s vyspělou tržní ekonomikou. Úloha zajistit stabilitu cen v ekonomice se opírá o tezi, že právě splnění cíle cenové stability vytváří předpoklady pro dosažení dalších dílčích cílů hospodářské politiky, jako jsou hospodářský růst, nízká nezaměstnanost, stabilní měnový kurz, rovnováha platební bilance země a jiné. Nestabilita domácí cenové hladiny tzv. ničí informace, pomocí kterých by domácnosti a firmy mohly měřit efektivnost jednotlivých investičních variant a tím volit optimální alokaci zdrojů. Takto neprůhledné ekonomické prostředí nakonec ve svém důsledku vede k poklesu investic a reálného HDP a k růstu nezaměstnanosti se všemi důsledky v oblasti sociální a rozpočtové. V důsledku vyšší inflace se investoři více orientují na krátkodobé - často až spekulativní - investice a naopak méně na dlouhodobé investiční projekty v reálné ekonomice, což dál snižuje růstový potenciál ekonomiky.

Nestabilita domácí cenové hladiny

Proces případné dezinflace (pokles inflace) vedoucí k cenové stabilitě je často doprovázen krátkodobými náklady v podobě zpomalení ekonomického růstu a zvýšené nezaměstnanosti. Tyto krátkodobé náklady jsou však více než vyváženy dlouhodobými přírůstovými efekty stabilní cenové hladiny. Empirická pozorování jednoznačně ukazují, že země s nízkou inflací dosahují dlouhodobě vyššího tempa ekonomického růstu ve srovnání se zeměmi s vyšší inflací.

Dezinflace

Cenovou stabilitou se však většinou v praxi nerozumí doslovná neměnnost cen, nýbrž jejich mírný a kontrolovaný růst. Na režim tak zvaného cílování inflace přešla Česká národní banka začátkem roku 1998. Od ledna 2010 platí nový inflační cíl ČNB ve výši 2 % s tím, že ČNB bude jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od stanoveného cíle o více než o jedno procento na obě strany. Na cenovou stabilitu – jako na hlavní cíl činnosti České národní banky – je

3

REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 1997, s. 439.

-9-


Modul: Ekonomika

navázána řada činností, které centrální banka v rámci uskutečňování měnové politiky vykonává. Předně jde samozřejmě o emisi peněz a udržování optimální výše peněžní zásoby, dále o volbu konkrétních měnově politických nástrojů, vykonávání bankovního dohledu jako „banky bank“, služby centrální banky jako „banky vlády“, ovlivňování kurzu koruny vůči jiným měnám, tvorba a správa devizových rezerv a konečně – v nejširším slova smyslu – garance plnění vybraných Maastrichtských kriterií Českou republikou a příprava na vstup České republiky do eurozóny.

1.4 Měnová politika a výdaje na vědu a výzkum Výzkum a vývoj a jeho výsledky jsou jedním z nejdůležitějších faktorů pro zajištění konkurenceschopnosti ekonomiky vyspělých států. Z tohoto důvodu se podpoře výzkumu a vývoje přikládá stále větší význam. Vědecké poznání světa se postupem času stalo i nedílnou součástí duchovních potřeb člověka. Dostatečná podpora výzkumu a vývoje je pro všechny rozvinuté země jednou z nejdůležitějších priorit, neboť udržení výzkumu a vývoje na určité úrovni zajišťuje kontinuální rozvoj společnosti, zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a funguje také jako jeden z podstatných faktorů hospodářského růstu. Měnová politika se všech těchto oblastí dotýká zásadním způsobem, neboť Výdaje bezprostředně utváří měnovou stabilitu, a tím vytváří – skrze hospodářskou na vědu rovnováhu – podmínky k rovnovážnému reálnému ekonomickému růstu. Tímto a výzkum způsobem měnová politika ovlivňuje příjmovou stránku státního rozpočtu a v důsledku tedy i velikost vládních výdajů na vědu a výzkum. Přes fungující peněžní trh přímo ovlivňuje i sektor komerčního bankovnictví, a tím možné soukromé investice plynoucí do výzkumu a vývoje. Strukturu výdajů na výzkum a vývoj v České republice ukazuje tabulka č. 1.1.

Struktura výdajů na výzkum a vývoj v ČR v mld. Kč a v % HDP4

Zahraniční investice Veřejné investice Soukromé investice Investice celkem Výdaje celkem v % HDP

2001 1,1 12,4 14,9 28,4 1,20

2002 1,1 12,4 15,9 29,4 1,20

2003 1,3 13,5 16,6 31,4 1,25

2004 1,3 14,7 18,5 34,5 1,25

2005 1,7 17,2 22,8 41,7 1,41

Tabulka 1.1

2006 1,5 19,4 28,4 49,3 1,55

2007 2,2 22,4 29,3 53,98 1,54

2008 2,9 22,3 28,2 53,4 1,46

Největší část celkových výdajů na výzkum a vývoj má tradičně charakter běžných výdajů (48,2 mld. Kč, resp. 90 %, přičemž mzdy se na této částce podílely 21,9 mld. Kč, resp. 45 % běžných výdajů). Nejvíce finančních prostředků z hlediska typu výdajů na výzkum a vývoj bylo vynaloženo na experimentální vývoj (43 %),

4

Zdroj: Výzkum a vývoj [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistika_vyzkumu_a_vyvoje>.

- 10 -

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

a to zejména díky vysokému zastoupení tohoto typu výdajů u podnikatelského sektoru, který je tradičně nejdůležitějším sektorem provádění výzkumu a vývoje v České republice. Na základní výzkum v roce 2008 připadlo 30 % výdajů a na aplikovaný výzkum 27 % výdajů na výzkum a vývoj. Oproti všeobecnému očekávání se zahraniční investice na celkových investicích do výzkumu a vývoje v České republice podílejí pouze přibližně 5 %. Z veřejných investic připadají přibližně dvě třetiny na vysoké školství, zbylá část na Akademii věd ČR a jednotlivé výzkumné ústavy. Z hlediska vědních oblastí bylo v roce 2008 vydáno nejvíce prostředků na výzkum a vývoj v oblasti věd technických (58 %) a přírodních (24 %). S velikým odstupem následovaly vědy lékařské (8 %), sociální a humanitní (7 %) a vědy zemědělské (4 %). Nejvíce prostředků bylo investováno v Praze, ve Středočeském a v Jihomoravském kraji.

SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola seznamuje posluchače s hlavními zásadami a posláním hospodářské politiky státu a v jejím rámci s politikou monetární (měnovou), rozpočtovou a obchodní. Měnová politika je politikou centrální banky, jejíž hlavním cílem je udržení cenové stability. Za tímto účelem centrální banka používá celou řadu nástrojů od emise peněz, přes stanovování klíčových úrokových sazeb až po bankovní dohled nad komerčními bankami. Rozpočtová politika státu je druhem hospodářské politiky, jejíž těžiště leží ve struktuře daní a ve výběru těchto daní na straně jedné a ve výdajových programech na straně druhé. Třetí oblastí hospodářské politiky je politika obchodní, která se týká především vzájemného obchodu s cizími státy a která v sobě mimo jiné zahrnuje i určité prvky a rysy politiky monetární a rozpočtové. Obezřetně prováděná měnová politika pozitivně působí na utváření makroekonomické rovnováhy, a tím stimuluje reálný růst HDP a velikost výdajů plynoucích na výzkum a vývoj. Skrze bankovní sektor má také bezprostřední vliv na velikost soukromých podnikových investic, ať už do experimentálního, základního, nebo aplikovaného výzkumu a vývoje. Výdaje na výzkum a vývoj se v posledních letech v České republice pohybovaly mezi 50 a 55 miliardami Kč a dosahovaly tak 1,40 až 1,50 % HDP.

ÚKOLY 1.

Definujte hlavní pilíře hospodářské politiky státu a jejich nejdůležitější rysy.

2.

Poukažte na shodné prvky jednotlivých politik i na jejich odlišnosti a na jejich základě vymezte možné problémy mezi nimi.

3.

Jaká je přibližná struktura a výše investic do výzkumu a vývoje v ČR?

- 11 -


Modul: Ekonomika

LITERATURA KE KAPITOLE Základní literatura: [1]

REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997. 620 s. ISBN 80-85943-49-2.

[2]

SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

[3]

Výzkum a vývoj [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistika_vyzkumu_a_vyvoje>.

[4]

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

[5]

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

- 12 -


Modul: Ekonomika

2 Česká národní banka, právní úprava, hlavní předmět činnosti a poslání CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

vymezit historické příčiny vzniku centrálních bank, porozumět roli centrální v ekonomice, definovat hlavní předměty činnosti České národní banky, vyjmenovat hlavní úkoly České národní banky do budoucna.

KLÍČOVÁ SLOVA Centrální banka, Česká národní banka, emise peněz, euro, eurozóna, Ústava ČR, zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

2.1 Historie centrálního bankovnictví Vznik centrálních bank je výsledkem dějinných integračních procesů, v nichž se utvářely národní ekonomiky s vlastními národními trhy a tudíž i potřebou jednotné peněžní soustavy. Dalšími historickými důvody byly války a jejich destrukční působení na státní pokladny, sklony panovníků a vlád k rozhazování a rovněž nedostatečné zdroje drahých kovů pro ražbu mincí.

5

Nejstarší centrální bankou na světě je centrální banka ve Švédsku (Sveriges Riksbank), založená již v roce 1656 jako původně soukromá komerční banka a od roku 1697 působící výhradně již jako banka centrální. Ve Velké Británii byla centrální banka (Bank of England) založena roku 1694 za vlády krále Viléma III. Oranžského. V dnešní podobě začaly centrální banky vznikat zhruba v polovině 19. století, například v roce 1874 Banca d´Italia v Itálii.

Nejstarší centrální banka

Na našem území vznikla první centrální banka v roce 1816 (Privilegovaná rakouská banka), přičemž slovo privilegovaná předurčovalo výsadní postavení banky v bankovní soustavě, kterým se tehdy rozumělo především výhradní právo emise peněz. V počátečním období Československé republiky vykonávaly některé funkce centrální banky dočasně ministerstvo financí a poštovní úřad, přičemž Národní banka Československá byla založena až v roce 1926 5. V roce 1950 byla založena Státní banka československá, která v povědomí veřejnosti je dodnes spojena především s peněžní reformou z roku 1953. Od rozdělení České a Slovenské federativní

První centrální banka na našem území

REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví, s. 342.

- 13 -


Modul: Ekonomika

republiky a vzniku samostatné České republiky pak funkci centrální banky u nás plní Česká národní banka.

2.2 Česká národní banka Česká národní banka byla založena k 1. 1. 1993 a ekonomické a právní náležitosti jejího postavení a fungování jsou vymezeny zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Podle tohoto ustanovení je Česká národní banka právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze a která se nezapisuje do obchodního rejstříku. České národní bance jsou svěřeny kompetence správního úřadu, má tedy postavení subjektu veřejné správy, a může tak vydávat v rámci zákonné delegace právní předpisy na základě a v mezích tohoto zákona (například vyhlášky ČNB) a popřípadě vyhlašovat opatření 6. Česká národní banka je tedy právnickou osobou veřejného práva, mající však i rozsáhlou kompetenci soukromoprávní. V majetkoprávních vztazích při nakládáním s vlastním majetkem vystupuje ČNB v roli podnikatele a vztahují se na ni tedy i ustanovení obchodního zákoníku. Při uzavírání pracovních smluv se svými zaměstnanci se na ČNB vztahují ustanovení zákoníku práce, zde má tedy ČNB i subjektivitu občansko-právní. Jak je tedy zřejmé, v institutu úpravy činnosti a fungování České národní banky se střetávají téměř všechna právní odvětví jak z oblastí práva veřejného, tak i soukromého. Mezi hlavní funkce České národní banky – s cílem zajistit cenovou stabilitu dle § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance – je:     

Hlavní funkce ČNB

definovat a provádět měnovou politiku (především režimem řízeného cílování inflace), zajišťovat hladké fungováni platebních systémů, provádět devizové operace, držet a spravovat devizové rezervy země, provádět bankovní operace a bankovní služby pro stát a komerční banky a vydávat bankovní licence.

Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada ČNB 7. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních České národní banky a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Bankovní rada je sedmičlenná, jejími členy jsou guvernér ČNB, dva viceguvernéři a čtyři členové bankovní rady. Všechny členy bankovní rady jmenuje a odvolává prezident republiky, jejich funkční období je šest let a nikdo nesmí

6

§ 1 zákona.

7

§ 4 a násl. zákona.

- 14 -

Nejvyšší řídící orgán


Modul: Ekonomika

zastávat funkci člena bankovní rady více než dvakrát. Relativně dlouhým funkčním obdobím členů bankovní rady a jejich jmenováním prezidentem se sleduje zamezení případné možnosti náhlé změny měnové politiky centrální banky po parlamentních volbách. Představitelé vlády rovněž nesmějí být stálými členy vedení centrální banky, neboť tak by mohli prosazovat zájmy vlády na úkor měnově politických záměrů centrální banky a naopak s členstvím v bankovní radě je neslučitelná funkce člena vlády a poslance a členství ve vrcholných orgánech jiných bank a podnikatelských subjektů.

2.3 Hlavní náplň činnosti České národní banky Česká národní banka je vrcholovou bankovní institucí a v bankovním systému v České republice zaujímá zcela výjimečné místo. Její výjimečnost tkví zejména v šesti funkcích, které plní a v nichž nemůže být nahrazena žádnou jinou bankou 8: 







8

Česká národní banka je jedinou institucí s výhradním právem emise bankovek. Někdy se mimo název „národní“ používá ještě název „centrální“ a do 20. let 20. století ještě i název „cedulová“, neboť banka emitovala bankovky – tzv. cedule. Česká národní banka je vrcholným orgánem monetární politiky. Hlavním cílem centrální banky je cenová stabilita a za tímto účelem má banka celou řadu pravomocí k jejímu dosažení. Banka určuje pravidla pro řízení a intervence k ovlivňování výše cenové hladiny a vývoje měny, určuje výši klíčových úrokových sazeb, povinných minimálních rezerv, ukazatele kapitálové přiměřenosti, určuje pravidla pro hotovostní operace apod. Česká národní banka je bankou bank a zásadním způsobem ovlivňuje národní bankovní soustavu. Česká národní banka uděluje bankovní licence, vykonává bankovní dohled a případně odjímá bankovní licence, pokud je pro to zákonný důvod. Centrální banka vede účty komerčním bankám, přijímá od nich vklady, zajišťuje mezibankovní zúčtování a poskytuje jim úvěry a má možnost zákonodárné iniciativy v oblasti vzniku a fungování bank. Česká národní banka rovněž vystupuje v národní bankovní soustavě jako tzv. věřitel poslední instance – Lender of last resort. Česká národní banka rovněž ovlivňuje kurz české koruny k měnám jiných států a je samostatným subjektem měnových intervencí. Zabezpečuje devizovou likviditu země a určuje strukturu a hodnotu národních devizových rezerv. Strukturu devizových rezerv ČNB k 30. 11. 2009 ukazuje tabulka č. 2.1.

POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví, s. 26.

- 15 -


Modul: Ekonomika

Struktura devizových rezerv ČNB k 30. 11. 2009 (v mil. USD)9

Tabulka 2.1

A. Stav devizových rezerv

41 457,66

(1) Devizové rezervy (v konvertibilních měnách) (a) Cenné papíry Z toho: zahraniční emise emitentů se sídlem v tuzemsku (b) Depozita (i) v jiných centrálních bankách, u BIS a IMF (ii) u bank se sídlem v tuzemsku Z toho: umístěno v zahraničí (iii) u bank se sídlem v zahraničí Z toho: umístěno v tuzemsku (2) Rezervní pozice u IMF (IMF – Mezinárodní měnový fond) (3) SDR (SDR – Zvláštní práva čerpání u IMF) (4) zlato (vč. zlatých depozit, popř. zlata ze swapových operací) - objem v mil. trojských uncí (5) ostatní rezervní aktiva (specifikace) - finanční deriváty - půjčky nebankovním subjektům nerezidentům - ostatní (bankovky a kolaterály v rezervních repo-operacích) B. Ostatní devizová aktiva (specifikace) - cenné papíry nezahrnuté do oficiálních rezervních aktiv - depozita nezahrnutá do oficiálních rezervních aktiv - půjčky nezahrnuté do oficiálních rezervních aktiv - finanční deriváty nezahrnuté do oficiálních rezervních aktiv - zlato nezahrnuté do oficiálních rezervních aktiv - ostatní

39 416,14 38 314,54





1 101,59 25,49 0,00 0,00 1 076,10 0,00 247,93 1 279,19 487,80 0,41 26,62 0,00 26,62 176,67 161,52 9,12 0,00 6,02

Česká národní banka je bankou vlády (státu), vede běžné účty a vykonává bankovní služby ve prospěch vlády, dalších centrálních orgánů a orgánů místní moci a správy. V rámci této činnosti jde také o správu státního dluhu, tj. veškeré činnosti spojené s poskytováním a splácením úvěrů státu, resp. všem soustavám veřejných financí, včetně platby úroků, případně emise státních dluhopisů apod. Česká národní banka zastupuje stát v měnových otázkách vůči zahraničí a zastupuje Českou republiku na jednáních Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Evropské centrální banky, Evropské komise i dalších institucí. To se v současnosti týká i velmi aktuální otázky vstupu České republiky do eurozóny a plnění Maastrichtských konvergenčních kriterií. Jménem České národní banky jedná navenek guvernér ČNB.

Výše zmíněná náplň činnosti České národní banky je kontinuálním úkolem banky, který se týká každodenního naplňování její měnové politiky. Spolu s těmito

9

Devizové rezervy [on line]. [cit. 2010-01-05]. <www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy>.

- 16 -

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

úkoly banka čelí ještě celé řadě dalších úkolů a výzev, které souvisí s bezprostřední hospodářskou situací České republiky v době hospodářské krize a také s relativně blízkou budoucností, kdy Česká republika bude muset plnit Maastrichtská kritéria pro přijetí jednotné evropské měny. Česká národní banka se jako jeden z pilířů hospodářské politiky podílí a bude podílet na řešení dopadů finanční krize u nás a na budoucím hospodářském oživení. Ke splnění těchto cílů může přispět především nízkým nastavením úrokových sazeb a zvýšenou úvěrovou nabídkou komerčním bankám. Tato opatření souhrnně vedou k podpoře poptávky po penězích a ke stimulaci hospodářské činnosti firem. Dalším výše zmíněným posláním České národní banky v blízké budoucnosti je plnění Maastrichtských kritérií, která bezprostředně souvisí s měnovou politikou. Jde o tři kritéria – kritérium cenové stability, kritérium vývoje směnných kurzů a kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Díky obezřetné politice České národní banky jsou tato tři kritéria až na výjimky dlouhodobě České republikou plněna. Naopak kritérium dlouhodobě udržitelných veřejných financí, které s měnovou politikou bezprostředně nesouvisí, plněno není a je dnes jediným kritériem, které brání a dlouhodobě i bude bránit přijetí eura Českou republikou.

2.4 Hlavní činnost České národní banky v souvislosti s politikou na podporu vědy a výzkumu S koncem 20. století vstoupily vyspělé země světa do éry tzv. znalostní společnosti. Ekonomický a společenský rozvoj, který je podmíněn správně a vyváženě prováděnou měnovou a fiskální politikou, začal být intenzivně a velmi úzce svázán se znalostmi, s jejich využíváním, vytvářením a získáváním. Výzkum a technologický rozvoj (angl. Research and Technological Development) je možné označit za důležitý předpoklad efektivního vytváření, získávání i využívání znalostí. Např. je možné uvést, že i takový cíl vlád států, jakým může být zájem o zlepšení individuální a společenské úrovně života obyvatel, závisí na znalostech, které jsou svázány s výsledky výzkumu a technologického rozvoje. Výzkumný a technologický rozvoj je také nezbytný pro podporu dalších politických cílů jako jsou ochrana spotřebitele či ochrana životního prostředí aj. Lze odhadovat, že i takové obecně frekventované ekonomické veličiny, jakými jsou např. hospodářský růst, zaměstnanost, konkurenceschopnost firem a jejich produktů, jsou z 25–50 % závislé na výsledcích výzkumu a vývoje. Nikoliv nadneseně je možné konstatovat, že pokud technologický pokrok vytváří v ekonomice pracovní příležitosti pro zítřek, potom věda a výzkum společně vytvářejí pracovní příležitosti pro pozítří. Z tohoto pohledu budou v 21. století podstatným prvkem strategické investice do vědy a výzkumu, a to více než kdy předtím. Tyto investice se stanou skutečně zásadním příslibem pro udržení a urychlení úspěšného (nejen) ekonomického vývoje kdekoliv na světě. Věda a výzkum na úrovni odpovídající 21. století je možné souhrnně označit za:  

stále více interdisciplinární a komplexní záležitost v součinnosti měnové a fiskální politiky současně), nákladnější a komplikovanější, - 17 -

(například

Poslání ČNB


Modul: Ekonomika



citlivější na vzrůstající „kritickou kapacitu“ (zejména na velikost výzkumných týmů a možnosti výzkumné infrastruktury aj.).

Měnová politika centrální banky vytváří plnou polovinu hospodářsko-politických výstupů a opatření, které směřují národní ekonomiky do oblasti vědy a výzkumu. Zatímco fiskální politika10 vlády stimuluje ekonomiku na straně její nabídky nebo poptávky a především skrze daňový a rozpočtový systém usměrňuje tok finančních prostředků do oblasti vědy a výzkumu, měnová politika centrální banky naproti tomu podporuje vědu a výzkum skrze udržování cenové stability v ekonomice, kurzové a devizové intervence a především skrze úvěrování sektoru komerčních bank. Centrální banka je výhradním pilířem měnové politiky a podstatným subjektem peněžního trhu a trhu kapitálu, tedy trhů, přes které dochází k alokaci podstatného objemu peněžních a finančních prostředků do oblasti vědy a výzkumu.

SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola seznamuje studenty s historií centrálního bankovnictví a s historickými důvody, které vedly ke vzniku centrálních bank. Dále informuje o ekonomických i právních základech fungování České národní banky a zasazuje institut České národní banky do právního rámce ČR. Česká národní banka je subjektem i objektem správního, obchodního, občanského a eventuálně i trestního práva. Vrcholným orgánem České národní banky je bankovní rada ČNB, která je sedmičlenná a v jejím čele stojí guvernér. Funkční období bankovní rady ČNB je šest let a její členové jsou jmenováni prezidentem republiky. Mezi hlavní okruhy činnosti České národní banky patří emise peněz, výkon měnové politiky, vykonávání bankovních služeb pro vládu i komerční banky, tvorba a správa devizových rezerv země a zastupování České republiky v měnově politických otázkách vůči zahraničí.

ÚKOLY

10

1.

Vyjmenujete hlavní důvody, které vedly ke vzniku centrálních bank.

2.

Jaká je hlavní náplň činnosti České národní banky?

3.

Co je nejvyšším orgánem České národní banky? Uveďte alespoň tři podstatné okolnosti a náležitosti týkající se tohoto orgánu.

O fiskální politice podrobněji v textu projektu APSYS: JÍLKOVÁ, E. Ekonomie vědy a výzkumu.

- 18 -


Modul: Ekonomika


Devizové rezervy [on line]. [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy>.

[2]

POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 139 s. ISBN 978-80-244-1712-7.

[3]


[4]


- 19 -


Modul: Ekonomika

3 Nezávislost České národní banky CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:  

zdůvodnit důležitost nezávislosti České národní banky, definovat hlavní typy nezávislosti České národní banky.

KLÍČOVÁ SLOVA Institucionální nezávislost, finanční nezávislost, funkční nezávislost, rozpočtová nezávislost.

3.1 Důvody nezávislosti České národní banky a nezávislosti měnové politiky Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a rovnovážného a neinflačního vývoje celé ekonomiky. Nezávislost centrální banky je důležitá pro plnění jejího hlavního měnově politického cíle, kterým je cenová stabilita. Význam cenové stability je pro ČR dán i taxativně, a sice v podobě kategoricky stanovených Maastrichtských kriterií pro přijetí do eurozóny. Bez nadsázky se dá napsat, že toto téma, jakkoliv ještě v samotných počátcích nemohla být zmínka o měnové politice v dnešním smyslu, je aktuální po staletí. Již Kosmas v Kronice české psal, že „zajisté žádná pohroma, žádný mor a hromadné umírání, ani kdyby nepřátelé celou zemi loupením a pálením pustošili, tolik by neuškodilo lidu božímu jako časté měnění a podvodné lehčení mince“. A o mnoho staletí později Alois Rašín napsal: „Máme-li skutečně cedulové bankovnictví vybudovati řádně, nesmí to být úřad. Cedulová banka musí býti (za přísného dozoru státu) oddělena od správy státní, aby nesnášela s ní všecko kolísání státního úvěru, aby nebyla pokladna prostě za instrument financí státních“ 11. Význam nezávislosti centrální banky vystupuje do popředí především proto, že politická moc se může snažit přimět centrální banku k opatřením, která sice z krátkodobého hlediska mohou vést k podpoře ekonomického růstu, poklesu nezaměstnanosti apod., ale v delším období se projeví v nežádoucím růstu inflace, zatímco ekonomická aktivita se vrátí na původní úroveň, nebo reálně dokonce ještě níže. Vysoká inflace vede k vyšším úrokovým sazbám a ty vedou spíše k přílivu krátkodobého spekulativního (tedy rizikového) kapitálu než kapitálu investičního s růstovým dopadem do reálné ekonomiky. Dlouhodobě vyšší inflace vede rovněž

11

TŮMA, Z. ČNB nemůže suplovat vládu. MF DNES. 1. 9. 2004, s. 7.

- 20 -


Modul: Ekonomika

k zakomponování inflačních očekávání do rozhodování ekonomických subjektů a k přesunu kapitálu a důchodů od věřitelů k dlužníkům. Dostatečná míra nezávislosti centrální banky na politické moci umožňuje těmto tlakům úspěšně odolávat. Vysoká míra nezávislosti ČNB je vyvážena její informační otevřeností. Banka různými prostředky informuje odbornou i laickou veřejnost o podstatě svého měnově politického režimu, o výši inflačního cíle, o prognózách inflace a jejich rizicích i o již provedených měnově politických opatřeních a důvodech, které k nim vedly. Za tímto účelem nejméně jedenkrát ročně podává Poslanecké sněmovně PČR zprávu o finanční stabilitě, nejméně dvakrát ročně zprávu o měnovém vývoji a nejméně jedenkrát za tři měsíce je povinna informovat veřejnost o měnovém vývoji 12. Všechny tyto informace jsou ze zákona povinně zveřejňovány na webových stránkách České národní banky i v odborném tisku. Z hlediska teoreticko-metodologického nezávislosti centrální banky 13:    

lze

rozlišovat

čtyři

hlavní

typy

institucionální nezávislost, finanční nezávislost, funkční nezávislost, rozpočtová nezávislost.

3.2 Institucionální nezávislost Institucionální nezávislost České národní banky spočívá v tom, že bankovní rada ČNB při plnění svých zákonem stanovených cílů nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, Parlamentu ČR, vlády či jakéhokoliv jiného subjektu. Česká národní banka a vláda se pouze vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky. Ministr financí nebo jiný pověřený člen vlády je oprávněn zúčastnit se s hlasem poradním zasedání bankovní rady a může jí předkládat návrhy k projednání. Stejně tak guvernér národní banky nebo jím určený viceguvernér je oprávněn zúčastnit se s hlasem poradním schůze vlády.

3.3 Finanční nezávislost Finanční nezávislost České národní banky je nástroj, který má oddělit státní rozpočet od centrální banky v tom smyslu, aby centrální banka nemohla tento rozpočet úvěrovat či sanovat a aby tak byla zaručena nezávislost rozpočtové politiky státu na měnové politice centrální banky. Sanací se na rozdíl od návratného úvěrování rozumí jednorázová nenávratná platba centrální banky ve prospěch dluhového veřejnoprávního subjektu.

12

§ 3 zákona.

13


- 21 -

4 typy nezávislosti ČNB


Modul: Ekonomika

Česká národní banka nesmí poskytovat návratné finanční prostředky ani jinou finanční podporu České republice či jejím orgánům, územním samosprávným celkům, veřejnoprávním subjektům a právnickým osobám pod kontrolou státu, územního samosprávného celku nebo veřejnoprávního subjektu, a to ani nákupem dluhopisů, jsou-li tyto subjekty jejich emitenty. Výjimku v rámci úvěrovaných subjektů tvoří – logicky pouze komerční banky.

3.4 Funkční nezávislost Funkční (věcnou) nezávislostí České národní banky se rozumí autonomie centrální banky při formulování svého inflačního cíle, a především pak při volbě nástrojů k jeho dosažení. Kursový režim je sice banka povinna konzultovat s vládou, ale nesmí tím být v žádném případě ohrožen její hlavní a ústavou definovaný cíl – cenová stabilita. Cílování inflace a výběr nástrojů pro její dosažení je tedy plně v kompetenci České národní banky.

3.5 Rozpočtová nezávislost Nezávislost České národní banky je definována nejen tím, aby vedení banky nebylo spjato osobními vazbami se státními orgány nebo soukromými firmami, či tím, aby úvěrováním veřejného sektoru nemohla být centrální banka vtažena do hospodářské politiky vlády, ale je podmíněna rovněž požadavkem, aby kdokoliv prostřednictvím rozpočtového financování banky nemohl ovlivňovat její činnost a plnění jejích úkolů. Právě možnost ovlivňovat zvenčí rozpočet banky a její financování by mohlo zavdat podezření z nepřímého ovlivňování centrální banky. Česká národní banka hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou. Rozpočet je členěn tak, aby z něj byly zřejmé výdaje na provoz a výdaje na pořízení majetku ČNB. Banka vede účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví a je povinna po skončení hospodářského roku zpracovat účetní závěrku a nechat ji ověřit externím auditorem. Auditoři jsou oprávněni zkoumat všechny účty a mají právo získávat úplné informace o operacích České národní banky. Z auditorské zprávy potom vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je předkládána Parlamentu ČR.

SHRNUTÍ KAPITOLY Nezávislost centrální banky je jednou z nezbytných podmínek úspěšného naplňování měnové politiky. Proto je v České republice deklarována nezávislost v Ústavě ČR i v zákoně o České národní bance. Institucionální nezávislost znamená, že banka nesmí vyžadovat a ani přijímat pokyny zvenčí, které by ovlivňovaly její činnost. Finanční nezávislostí se rozumí důsledné oddělení státních financí od centrální banky a zákaz úvěrování veřejných rozpočtů centrální bankou. Funkční nezávislost - 22 -


Modul: Ekonomika

představuje autonomii centrální banky při stanovování svého inflačního cíle a především při volbě nástrojů k jeho dosažení. Rozpočtová nezávislost znamená, že bankovní rada ČNB sama sestavuje rozpočet ČNB a že nikdo zvenčí skrze rozpočet nemůže ovlivňovat její činnost.

ÚKOLY 1.

Jaké jsou hlavní důvody, které vedly k ústavou a zákonem danému deklarování nezávislosti České národní banky?

2.

Jaké hlavní formy nezávislosti centrální banky rozlišujeme? Stručně objasněte každý z nich.


POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 139 s. ISBN 978-80-244-1712-7.

[2]


[3]

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

- 23 -


Modul: Ekonomika

4 Hlavní nástroje České národní banky CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

rozlišit nástroje centrální banky na nepřímé a přímé, zdůvodnit toto rozčlenění a akcentovat ty, které jsou v současnosti nejvíce používány, uvést nejdůležitější nepřímé nástroje a základní mechanismus jejich fungování, uvést nejdůležitější přímé nástroje a základní mechanismus jejich fungování, metodicky vysvětlit základní vazby a vztahy mezi jednotlivými nástroji a jejich vzájemnou součinnost a fungování.

KLÍČOVÁ SLOVA Nepřímé nástroje centrální banky, přímé nástroje centrální banky, diskontní sazba, repo sazba, operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, kapitálová přiměřenost.

4.1 Členění nástrojů České národní banky Pro praktické provádění měnové politiky a za účelem sledování svého hlavního cíle – cenové stability – používá Česká národní banka celou řadu nástrojů, které lze členit z různých hledisek. Podle frekvence jejich používání je lze rozdělit na běžné (permanentně používané) a občasné, podle rychlosti jejich implementace na okamžitě použitelné a použitelné s určitým zpožděním apod. Nejčastěji se však lze setkat s členěním nástrojů centrální banky na nástroje:  

nepřímé (tržní, neadministrativní), přímé (netržní, administrativní).

Zařazení konkrétního nástroje do určité skupiny nástrojů může být však někdy relativní a nejednoznačné (například nákup směnek nebo lombardní úvěrování). K zabezpečení svých měnově politických cílů používá v současnosti Česká národní banka výhradně tržní, neadministrativní nástroje. Jinými slovy to znamená, že Česká národní banka nevykonává svoji měnovou politiku prostřednictvím zákazů a nařízení, ale naopak prostřednictvím tržně formulovaného stanovení podmínek sestavených tak, aby byly v danou chvíli pro ČNB měnově žádoucí. Tím se měnově politické záměry banky šíří postupně přes peněžní a kapitálový trh a jejich transakce do celé ekonomiky. Předpokladem tohoto procesu je racionální a očekávatelné jednání ekonomických subjektů a jejich adaptivní chování.

- 24 -


Modul: Ekonomika

Mezi základní nepřímé nástroje používané aktuálně Českou národní bankou patří dvoutýdenní repo sazba (2T Repo sazba), diskontní sazba, povinné minimální rezervy, operace na volném trhu, kapitálová přiměřenost a devizové intervence a mezi přímé nástroje především pravidla likvidity a úvěrové limity.

4.2 Dvoutýdenní repo sazba V rámci dvou týdenní repo sazby nabízí ČNB bankám, že si u ní v rámci dohodnutých dvoutýdenních repo operací mohou na dva týdny uložit své volné peněžní prostředky za úrokovou (repo) sazbu. Po dvou týdnech probíhá reverzní transakce, což znamená, že ČNB vrací bankám jimi vloženou jistinu navýšenou o úrok. Změnou repo sazby ČNB nepřímo ovlivňuje výši krátkodobých tržních úrokových sazeb, což má zásadní význam na ekonomickou aktivitu jednotlivých subjektů tržní ekonomiky (domácností a firem). Současně tím ČNB může velmi účinně ovlivňovat i výši peněžní zásoby, která má – skrze výši agregátní poptávky – bezprostřední dopad do cenové stability v ekonomice.

4.3 Diskontní sazba Diskontní sazba je jednou ze základních úrokových sazeb, kterou centrální banka vyhlašuje a poměrně často se mění. Je to úroková sazba, kterou platí komerční banky za úvěr (diskontní úvěr), který jim ČNB poskytla. Změnou diskontní sazby se mění konečná cena úvěru a tím zájem o jeho získání. Vysoké diskontní sazby zdražují úvěrové peníze a oslabují tudíž poptávku po úvěrech ze strany komerčních bank a jejich klientů. Jejich vysoká výše má restriktivní účinek, tj. snižuje poptávku po úvěrech a působí protiinflačně. Opačné, tedy expanzivní účinky, má snižování diskontní sazby – poptávka po úvěrech vzrůstá, protože jsou v konečné fázi levnější, tím se oživuje ekonomická aktivita, vzrůstá reálná HDP a snižuje nezaměstnanost. Ekonomické subjekty obvykle reagují na pohyb diskontní sazby velmi citlivě, někdy k jejich reakci stačí pouhé zveřejnění záměru centrální banky o eventuální možné úpravě její výše (tzv. efekt oznámení – announcement effect).

4.4 Povinné minimální rezervy Každá komerční banka, stavební spořitelna i pobočka zahraniční banky je povinna držet svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB (tzv. clearingový účet) určitý a přesně stanovený objem likvidity – tzv. povinné minimální rezervy. Příslušná banka musí udržovat na svém clearingovém účtu takový denní zůstatek povinných minimálních rezerv, který odpovídá 2 % průměru primárních vkladů za uplynulý měsíc. Povinné minimální rezervy původně nebyly Českou národní bankou úročeny. - 25 -


Modul: Ekonomika

Povinnost jejich tvorby snášejí komerční banky jen s krajní nelibostí – v jejich existenci vidí jistý druh „daňové“ zátěže, kterou centrální banka získává levná pasiva a která komerčním bankám současně snižuje zisky a ztěžuje konkurenční boj ve srovnání s nebankovními finančními institucemi, které povinné minimální rezervy ze zákona tvořit nemusí. Od roku 2001 jsou tak na nátlak komerčních bank povinné minimální rezervy úročeny. Vybrané hlavní úrokové sazby České národní banky k 1. 1. 2010 ukazuje tabulka 4.1

Výše úrokových sazeb ČNB k 1. 1. 2010 14

Tabulka 4.1

Dvoutýdenní repo sazba

1,00 %

Diskontní sazba Povinné minimální rezervy

0,25 % 2,00 %

4.5 Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou v současnosti nejpoužívanějším nástrojem všech centrálních bank. Jejich hlavním cílem je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Jsou většinou prováděny formou repo operací na základě dohod o zajištění peněžité pohledávky převodem dlužných cenných papírů. Komerční banky si tedy u centrální banky ukládají svoje peněžní prostředky a do zástavy dostávají cenné papíry. Po určité – přesně smluvené době – probíhá zpětná transakce. V ní komerční banky dostávají zpět svoji jistinu navýšenou o úrok a současně vracejí centrální bance cenné papíry. Česká národní banka provádí tzv. repo tendry s variabilní sazbou – to znamená, že vyhlášená úroková sazba slouží jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být komerční banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky komerčních bank jsou pak vypořádávány podle tzv. americké aukční procedury, tj. ČNB přijímá přednostně nabídky bank požadujících nejnižší úrokovou sazbu, a to až do výše predikovaného přebytku na konkrétní den. V případě, že bankami požadovaný objem přesáhne možnosti a záměry ČNB, banka buď zcela odmítne nabídky za nejvyšší sazby nebo je proporcionálně zkrátí. Vzhledem k dlouhodobému strukturálnímu přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží operace na volném trhu, nejen k usměrnění komerčních úrokových sazeb, ale i k odčerpání likvidity. Z tohoto důvodu mají dobu splatnosti i často kratší než 14 dní. Minimální obchodovatelný objem likvidity je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč.

14

Zdroj: Úrokové sazby měnové politiky České národní banky [on line]. 2010 [cit. 2010-01-01]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/index.html>.

- 26 -


Modul: Ekonomika

Variantami operací na volném trhu jsou tzv. automatické facility – především depozitní facilita a marginální zápůjční facilita. Jde o velmi krátkodobé nástroje konstruované pro komerční banky tak, aby si banky mohly u ČNB uložit nebo si od ní půjčit likviditu přes noc (tzv. O/N nástroje – overnight).

Variantní operace na volném trhu

4.6 Kapitálová přiměřenost Ukazatel kapitálové přiměřenosti je měřítkem stanoveným od roku 1988 Bankou pro mezinárodní platby v Basileji a udává, zda má banka dostatečný kapitál k ochraně proti riziku ztráty. Je nejdůležitějším ukazatelem, který ukazuje zdraví bank. Podmínkou je, aby komerční banky udržovaly rezervní kapitál ve výši minimálně 8 % rizikově vážených aktiv (pohledávek). I když patří ukazatel kapitálové přiměřenosti v současnosti mezi základní ukazatele zdraví banky, má se za to, že jeho význam je poněkud přeceňován a že jeho výše (pokud přesahuje nařízených 8 %) je sekundární. Za daleko důležitější se dnes považuje vyrovnaná a likvidní bilance banky15. Podle opatření České národní banky o klasifikaci pohledávek jsou aktiva komerčních bank rozdělena podle výše svojí rizikovosti do pěti tříd:

5 tříd aktiv dle rizikovosti

1) Standardní pohledávky – splátky jistiny, úroků a poplatků aktiv jsou po splatnosti max. 30 dní. Riziková váha těchto aktiv je 0 %. 2) Sledované pohledávky – splátky jistiny, úroků a poplatků aktiv jsou po splatnosti 31 až 90 dní. Riziková váha těchto aktiv je 5 %. 3) Nestandardní pohledávky – splátky jistiny, úroků a poplatků aktiv jsou po splatnosti 91 až 180 dní. Riziková váha těchto aktiv je 20 %. 4) Pochybné pohledávky – splátky jistiny, úroků a poplatků aktiv jsou po splatnosti 181 až 365 dní. Riziková váha těchto aktiv je 50 %. 5) Ztrátové pohledávky – splátky jistiny, úroků a poplatků aktiv jsou po splatnosti více než 365 dní. Riziková váha těchto aktiv je 100 %. Pohledávky zařazené do stupně 2 až 5 se nazývají klasifikované pohledávky a pohledávky zařazené do stupně 3 až 5 se nazývají rizikové pohledávky. Výpočet celkového objemu rizikově vážených aktiv (RVA) je pak dán vztahem: Vzorec 4.1

kde je nominální výše í-tého úvěru (aktiva) a (aktiva) z bankovního portfolia.

je riziková váha í-tého úvěru

Téměř všechny komerční banky podnikající v České republice mají ukazatel kapitálové přiměřenosti vysoce převyšující nařízených 8 % RVA. Proto se v současnosti uvažuje buď o jeho nominálním navýšení, nebo o zpřísnění metodiky

15


- 27 -


Modul: Ekonomika

výpočtu, případně změně jednotlivých vah aktiv.

4.7 Devizové intervence Kurzové intervence jsou jediným nepřímým nástrojem centrální banky, jehož hlavním primárním cílem není změna měnové báze. Centrální banka je provádí za účelem regulace měnového kurzu domácí měny k měnám zahraničním. V zásadě je lze provádět dvěma způsoby: 



Nepřímou intervencí – například změnou úrokových sazeb, která v důsledku způsobí pohyb mezi nabídkou a poptávkou zahraniční měny a měny domácí, a tím i změnou měnového kurzu. Přímou intervencí – centrální banka prodává, resp. kupuje zahraniční měnu za měnu domácí, což má bezprostřední vliv na měnový kurz. Nákup zahraniční měny centrální bankou zvyšuje poptávku po této měně na domácím devizovém trhu a současně zvyšuje nabídku měny domácí. To má za následek znehodnocování domácí měny a pokles jejího devizového kurzu. Prodej zahraniční měny za domácí měnu má opačné účinky – vede k růstu kurzu domácí měny. Nákupy zahraničních měn sekundárně zvyšují měnovou bázi a vedou k poklesu kurzu domácí měny, prodej zahraničních měn naopak sekundárně snižuje měnovou bázi a působí na růst kurzu domácí měny.

4.8 Pravidla likvidity Schopnost kdykoliv dostát svým závazkům (likvidita) je ovlivňována centrální bankou rovněž přímým stanovením závazných pravidel likvidity. Ta spočívají v určení závazné struktury aktiv a pasiv komerčních bank a vzájemných vazeb mezi nimi. Jejich dodržení je nutnou podmínkou udělení a ponechání bankovní licence, tedy tzv. autorizace banky. S určitými výhradami je za jedno z nepřímých pravidel likvidity možno považovat i povinné minimální rezervy nebo stanovení kapitálové přiměřenosti.

4.9 Úvěrové limity Úvěrové limity jsou absolutně nebo relativně stanovené výše úvěrů, které může banka poskytnout svým klientům bez schválení Českou národní bankou. Úvěrové limity přímo zasahují do podnikatelské činnosti komerčních bank a ty je proto přijímají s krajní nevolí. Absolutně lze úvěrové limity stanovit například omezením výše poskytnutých úvěrů, nebo jejich přírůstkem za určité období. Relativně lze úvěrové limity stanovit například poměrem nominální výše poskytnutých úvěrů k výši bankovního kapitálu, nebo omezením diskontních úvěrů od centrální banky. - 28 -


Modul: Ekonomika

Nejpoužívanějším úvěrovým limitem České národní banky je omezení výše úvěrů jednomu klientovi banky na 500 mil. Kč a skupině kapitálově propojených klientů na 1 600 mil. Kč (od této výše jsou komerční banky povinny žádat centrální banku o schválení poskytnutí úvěru). Mezi používaný relativní úvěrový strop ČNB patří například povinnost konzultovat s centrální bankou úvěry, které přesahují 25 % bankovního kapitálu. Mezi další přímé nástroje používané Českou národní bankou patří ještě tzv. doporučení, výzvy a dohody. Doporučení (moral suasions) mají charakter vyjádřených a spíše jen obecně formulovaných záměrů, představ a přání centrální banky na chování komerčních bank v blízkém období. Nebývají většinou ani v písemné formě. Výzvy (persuasions) nebývají většinou rovněž v písemné podobě, ale mají již důraznější a konkrétnější charakter. Dohody (gentlemen´s agreements) mají již většinou písemnou formu a v drtivé většině bývají komerčními bankami dodržovány. Tento typ dohod bývá často uzavírán i mezi komerčními bankami navzájem.

SHRNUTÍ KAPITOLY Česká národní banka vykonává svoji měnovou politiku prostřednictvím nástrojů centrálního bankovnictví, které se v zásadě dělí na nepřímé (tržní) a přímé (administrativní). Mezi nejpoužívanější nástroje patří dvoutýdenní repo sazba (za kterou si komerční banky ukládají u centrální banky přebytečnou likviditu), dále diskontní sazba (slouží k úvěrování komerčních bank), povinné minimální rezervy (jsou části vkladů, které komerční banky povinně ukládají na svůj clearingový účet u ČNB), kapitálová přiměřenost (spočívá v tvorbě minimálně 8% rezerv k rizikově váženým aktivům), devizové intervence (slouží k ovlivnění kurzu domácí měny k měně zahraniční), pravidla likvidity (spočívají v určení závazné struktury aktiv a pasiv komerčních bank), úvěrové limity (představují absolutně nebo relativně stanovené maximální výše úvěrů, které může komerční banka poskytnout bez schválení ČNB) a doporučení, výzvy a dohody.

ÚKOLY 1.

Proč jsou nástroje měnové politiky centrální banky děleny na nepřímé a přímé a jaký je hlavní rozdíl mechanismu jejich působení?

2.

Vyjmenujte nejdůležitější nepřímé nástroje používané Českou národní bankou a stručně popište základní principy jejich fungování.

- 29 -


Modul: Ekonomika



[2]

Úrokové sazby měnové politiky České národní banky [on line]. 2010 [cit. 2010-01-01]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/index.html>.

- 30 -


Modul: Ekonomika

5 Měnová rovnováha a poruchy rovnováhy CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

definovat i prakticky vyjádřit pojem měnová rovnováha, odlišit rovnováhu od různých typů nerovnovážných stavů, uvést základní rysy inflace a opatření proti inflaci, uvést základní rysy deflace a opatření proti deflaci.

KLÍČOVÁ SLOVA Měnová rovnováha, Walrasovská rovnováha, Fisherova rovnice, inflace, deflace.

5.1 Měnová rovnováha Rovnováha je význačnou charakteristikou jakéhokoliv systému. Systémy setrvávající ve stavu rovnováhy a navíc způsobilé rovnováhu obnovit, kdykoliv je porušena, jsou systémy stabilní. Naopak neschopnost dlouhodobě čelit prohlubování nerovnovážných stavů je příznačná pro systémy nestabilní. Takové systémy – a v ekonomice to platí dvojnásob – jsou dlouhodobě neživotaschopné. U velkých a složitých systémů – a do této kategorie patří i makroekonomické systémy – nelze jejich stav vyjádřit jediným a jednoznačně definovaným pojmem rovnováhy. Stav a vývojové trendy těchto systémů jsou popisovány pomocí takových pojmů jako makroekonomická a mikroekonomická rovnováha, globální a strukturální rovnováha, vnitřní a vnější rovnováha, rovnováha trhů apod. Z dalších forem rovnováhy má mimořádný význam rovnováha měnová16. Dříve než bude přistoupeno k vymezení měnové rovnováhy, je potřeba připomenout několik poznatků obecnější povahy: 

16

Pod pojmem rovnováha se v ekonomických teoriích většinou rozumí rovnováha nabídky a poptávky, tedy tzv. walrasovská rovnováha, pojmenovaná po známém švýcarském ekonomovi a matematikovi Léonu Maria Walrasovi (1834 - 1910). V rámci hluboké matematické analýzy Walras objevil, jak analyzovat ekonomiku jako celek – jakožto stav všeobecné konkurenční rovnováhy na všech trzích, tedy trhu práce, trhu půdy i trhu produktů a služeb. Walrasovská rovnováha se vyznačuje tím, že na všech trzích je vyrovnaná nabídka s poptávkou,

BÍLSKÝ, J. Bankovnictví a finance, s. 30.

- 31 -


Modul: Ekonomika





že výroba maximalizuje při daných cenách zisk a ceny se utvářejí tak, aby vyrovnaly nabídku s poptávkou 17. Teorie měnové rovnováhy umožňuje snadné odlišení zdravé a zdravě se vyvíjející ekonomiky od možných nerovnovážných poruch. Identifikace stavu je předpokladem účinné akce k jeho nápravě, je-li změna nutná. Zmíněnými nerovnovážnými stavy se pro účel poruchy měnové rovnováhy míní především inflace a deflace, přičemž za větší nebezpečí se pro současné vyspělé tržní ekonomiky považuje inflace.

Výše zmíněné pojetí měnové rovnováhy může být shrnuto poměrně jednoduchou rovnicí, která byla předpovídána vědci před staletími a která byla pečlivě a přesně pojmenována americkým ekonomem Irvingem Fisherem (1867 – 1947) 18. Tato rovnice – tzv. Fisherova rovnice transakční rovnováhy – má následující tvar: Vzorec 5.1

kde M je nominální množství peněz, které určuje centrální banka, V je rychlost obratu peněz a vyjadřuje, kolikrát je během určité doby v průměru každá koruna určena k nákupu, P je průměrná cena neboli index průměrné ceny nakoupeného zboží a služeb a Q je celkové množství (index) nakoupeného zboží a služeb. Každý nákup tak může být viděn dvěma způsoby – jako množství utracených peněz i jako množství nakoupeného zboží a služeb násobeného jeho cenou. Levá strana je zde nabídkou peněz čili poptávkou po zboží a pravá strana nabídkou zboží. Reprodukuje-li ekonomika rovnováhu, pak to znamená, že majitelé důchodů nacházejí na trhu pro své peníze žádané zboží a služby a producenti zboží a služeb své kupující. Z definice rovnováhy logicky vyplývají v zásadě dva možné nerovnovážné stavy: Vzorec 5.2 Vzorec 5.3

Případ nerovnováhy bude ilustrován na případu inflace, tedy nerovnici . Odezva ekonomiky na zvýšenou nabídku peněz (∆M) může být v tomto případě trojího druhu:   

růstem produkce, neboli růstem produkce i cen, neboli růstem cen, neboli

V případě vyšší nabídky peněz (přírůstku M; ∆M) může ekonomika využívat stimulačního účinku peněz, je však nanejvýše důležité, aby nevyužívala plně své

17


18

FRIEDMAN, M. Za vším hledej peníze, s. 45.

- 32 -


Modul: Ekonomika

výrobní faktory – práci, půdu a kapitál. Hranice využití jsou v zásadě dány stavem plné zaměstnanosti (neokonzervativní teorie jej spojuje s existencí tzv. přirozené nezaměstnanosti a produkce potenciálního HDP). Zvyšování produkce (∆Q) za tuto hranici vede k prudkému růstu cen (∆P), tedy k inflaci.

5.2 Inflace Inflace je komplikovaný stav ekonomické nerovnováhy, jehož základním znakem je růst cen a znehodnocení měnové jednotky. Inflace je vždy a všude peněžním jevem v tom smyslu, že – v duchu zmíněné rovnice transakční rovnováhy - je a může být tvořena pouze rychlejším zvýšením množství peněz než produktu. A nic na této skutečnosti nemění ani příčiny, které k inflaci vedou. V zásadě je lze rozlišit na tři skupiny: 





Poptávková inflace – tzv. inflace tažená poptávkou (demand pull inflation). Je způsobena nadměrným růstem soukromých i veřejných výdajů na zboží a služby a nadměrnou úvěrovou expanzí (poptávkou po úvěrech). V prvním případě je viníkem vysoké inflace stát (u veřejných výdajů), který příliš utrácí v rámci svojí fiskální politiky, ve druhém případě centrální banka, která nedostatečně omezila úvěrovou expanzi komerčních bank. Nákladová inflace – tzv. inflace tlačená náklady (costs push inflation). Je vyvolána vysokým a nadměrným růstem nákladů v podmínkách nízkého zhodnocení zdrojů a nízké produktivity. Může jít například o nadměrný růst mezd (růst mezd předbíhá růst produktivity práce), nebo o růst vyvolaný monopolním postavením výrobce apod. Importovaná inflace – tzv. inflace „dovezená“ ze zahraničí (imported inflation). Je způsobena prudkým vzestupem cen importovaného zboží, nejčastěji surovin a energií mimo domácí ekonomiku. Růst cen způsobený touto příčinou může naopak brzdit posilování směnného kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním.

Mimo zjevný růst cen existují i další projevy, kterými se inflace vyznačuje: 

    

3 skupiny inflace

Pokles rychlosti oběhu (obratu) peněz, tedy agregátu V (Velocity) v nižších fázích inflace a zrychlování obratu ve vyšších fázích inflace. Jde o tzv. „útěk od peněz“ ztrácejících hodnotu. Zakládání a narůstání nucených úspor. Růst úrokových měr v důsledku narůstání poptávky po úvěrech i v důsledku nižší reálné hodnoty peněz. Prodlužování lhůt splatnosti úvěrů v důsledku narůstání zadluženosti a insolventnosti. Přesun bohatství od věřitelů k dlužníkům (neanticipovaná inflace pomáhá těm, kdo si peníze půjčili a škodí těm, kdo je půjčili). Přerozdělení důchodů a bohatství mezi třídami. Nedistribučním dopadům inflace byl v minulosti věnován značně rozsáhlý výzkum. - 33 -

Projevy inflace


Modul: Ekonomika





Souhrnné poznatky z těchto studií ukazují, že celkový dopad inflace je značně nepředvídatelný. Ti, kdo žijí z kapitálových příjmů, spíše při inflaci ztrácejí, zatímco zaměstnanci, vlivem valorizace mezd, mnohdy získávají. V rozporu s předsudky řada studií ukazuje, že chudé domácnosti při inflaci často získávají na úkor těch bohatých. Inflace ničí informace. Při rychlé inflaci se ceny mění tak často, že kupující není schopen efektivně porovnávat ceny mezi různými prodejci a může v tomto důsledku zaplatit za statek více, než by bylo třeba. Existence vysoké inflace také ztěžuje její předvídání, a tím vnáší do ekonomiky různá pokřivení – mění skutečnou hodnotu závazků a pohledávek, diskontuje úroky, deformuje daňový systém, brání přílivu zahraničního kapitálu a v mnoha ohledech komplikuje provádění hospodářské politiky.

S výjimkou krátké deflační periody v roce 2009 je většina vyspělých ekonomik světa kontinuálně konfrontována s inflací. Ve vyspělých ekonomikách převládá tendence k mírné kontrolované inflaci. Vyspělé státy jsou schopny přinutit inflaci, aby se pohybovala na přijatelné úrovni (v řádech jen jednotek procent) kombinací moderních nástrojů monetární a fiskální politiky. Nejdůležitějším krokem pro zmírnění inflace je snižovat ji postupně a stabilně předem vyhlášenou monetární a fiskální politikou a poté na ní lpět, takže se stane důvěryhodnou. Důvodem pro ohlášení takovéto politiky předem (z pohledu centrální banky jde o režim tzv. cílování inflace, jak o tom pojednává kapitola 1 a 2) je dát domácnostem a firmám čas na přizpůsobení se situaci a tomuto přizpůsobení poskytnout motivaci. Domácnosti i firmy uzavírají dlouhodobé smlouvy – v zaměstnání, úvěrové smlouvy, hypotéky – z určitých podmínek a na základě očekávání týkajících se pravděpodobné velikosti míry inflace.

5.3 Deflace Deflace je rovněž stavem ekonomické nerovnováhy, který se však, na rozdíl od inflace, projevuje cenovým poklesem a ve většině případů i poklesem reálného HDP a růstem nezaměstnanosti. Deflace je definována jako stav, kdy dojde k poklesu cenové hladiny v ekonomice minimálně ve dvou po sobě následujících čtvrtletích. Deflace je jevem méně častým než inflace a je rovněž považována poněkud za méně nebezpečnou. Dlouhodobá deflace však může – v důsledku nižší poptávky po zboží a službách – vézt k poklesu průmyslové produkce a k růstu nezaměstnanosti se všemi důsledky v oblasti sociální i s důsledky do příjmových a výdajových stránek veřejných rozpočtů. Zatímco byla inflace v různé míře v Československu a v České republice v podstatě kontinuálním jevem, deflace byla a je jevem vzácným a byla spojována především s osobností Aloise Rašína, ministra financí v letech 1922 až 1923. Rašín velmi silně prosazoval stabilní cenovou hladinu a silnou měnu, čímž však na druhé straně podvazoval ekonomický růst a také za to byl svými současníky hojně kritizován. Zcela aktuálně byla inflace zaznamenána v České republice v druhém - 34 -


Modul: Ekonomika

a třetím čtvrtletí roku 2009, kdy došlo k meziročnímu poklesu cenové hladiny o 0,4 %. Deflace je jevem poměrně výjimečným i v ostatních vyspělých ekonomikách. K dlouhodobému statisticky prokázanému deflačnímu vývoji došlo v USA mezi léty 1955 až 1963, kdy za uvedených osm let došlo k růstu cen o pouhých 0,5 %, přičemž toto období bylo provázeno mnohými opakujícími se déle trvajícími deflacemi. Deflace se vyskytovala často v 90. letech i v Japonsku, kde centrální banka s cílem podpořit poptávku a ekonomický růst opakovaně snižovala diskontní sazbu až na úroveň 0 %. S nerovnovážnými pojmy inflace a deflace jsou často spojeny ještě pojmy desinflace a stagflace. Desinflace označuje pokles (přetrvávající) míry inflace a stagflace je složený pojem zavedený na počátku 70. let k označení současné existence vysoké nezaměstnanosti (resp. stagnace) a přetrvávající inflace.

SHRNUTÍ KAPITOLY Měnová rovnováha je jednou z kategorií všeobecné ekonomické rovnováhy a spočívá v rovnováze mezi agregátní nabídkou zboží a služeb a koupěschopnou poptávkou. Analyticky se dá vyjádřit tzv. Fisherovou rovnicí transakční rovnováhy , kde M je množství emitovaných peněz, V je rychlost obratu peněz, P je průměrná cena zboží a služeb a Q je jejich množství. Z této rovnice plynou dva možné nerovnovážné stavy, a sice a . Inflace je stav měnové a ekonomické nerovnováhy, jehož hlavním projevem je růst cen. Naopak deflace je provázena poklesem cen a také poklesem reálného HDP. Zatímco deflace je jevem poměrně zřídkavým, inflace je dlouhodobým průvodním jevem ekonomické reality téměř všech vyspělých ekonomik světa.

ÚKOLY 1.

Definujte za pomocí Fisherovy rovnice pojem měnové rovnováhy a současně i možné poruchy tohoto stavu – inflaci a deflaci.

2.

Jaké jsou hlavní průvodní jevy inflace a jaké jsou její příčiny a druhy?

3.

Kdy se v Československu a v České republice spíše projevovala inflace a kdy deflace. Jaký byl výskyt těchto jevů ve světě?


BÍLSKÝ, J. Finance a bankovnictví. Brno: VŠZ, 1991. 113 s. ISBN 55-923-91.

[2]

FRIEDMAN, M. Za vším hledej peníze. Praha: Grada Publishing, 1997. 263 - 35 -


Modul: Ekonomika

s. ISBN 80-7169-480-0. [3]


- 36 -


Modul: Ekonomika

6 Evropská centrální banka, měnová politika v eurozóně a investice do výzkumu a vývoje CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

nastínit stručnou integrační historii evropského centrálního bankovnictví včetně organizací předcházejících Evropské centrální bance, znát základní instituty Evropské centrální banky a základní právní a ekonomické aspekty jejího fungování, vyjmenovat hlavní druhy orgánů Evropské centrální banky a jejich kompetence, definovat hlavní předmět činnosti a hlavní oblasti působení Evropské centrální banky.

KLÍČOVÁ SLOVA Evropská centrální banka, Výbor guvernérů centrálních bank, Evropský fond měnové spolupráce, Evropský měnový institut, Eurozóna, Eurosystém, Evropský systém centrálních bank.

Evropská centrální banka (European Central Bank – ECB) plnila a plní jednu ze zásadních rolí v procesu evropské integrace. Její význam pochopitelně vzrůstá teprve v posledních letech historického vývoje evropských společenství, kdy dospívá měnová integrace v Evropské unii do své vrcholné fáze. Zvláště významnou úlohu zastává v současném období celosvětové finanční krize, kdy je jedním z pilířů řešení situace v sektoru komerčního bankovnictví, a tím pádem, s ohledem na prioritní roli bank, v oblasti hospodářství vůbec. ECB je vrcholným orgánem měnové politiky členských států eurozóny a nejdůležitějším článkem Evropského systému centrálních bank (European System of Central Banks – ESCB).

6.1 Organizace předcházející Evropské centrální bance Vzniku ECB předcházela existence několika jiných organizací, které na nižším stupni evropské integrace plnily roli koordinátora měnové politiky a které měly podle hloubky integrace do jisté míry i výkonnou pravomoc. Již v květnu 1964 byl založen Výbor guvernérů centrálních bank, který plnil roli konzultačního a koordinačního orgánu mezi centrálními bankami členských států Evropského Společenství. Guvernéři se scházeli jedenkrát za měsíc v Basileji, kde projednávali společné problémy centrálních bank a v základních bodech konzultovali svoji měnovou politiku. - 37 -


Modul: Ekonomika

V té době byly členem Společenství Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Německo. V dubnu 1973 byl založen Evropský fond měnové spolupráce (angl. European Monetary Cooperation Fund – EMCF), který byl veden guvernéry centrálních bank členských států Společenství. Mezi jeho hlavní úkoly patřilo snižování odchylek měnových kursů cestou koordinovaných devizových intervencí mezi členskými státy a uskutečňování společné měnové politiky v oblasti devizových rezerv v centrálních bankách. V témže roce se Společenství rozrostlo o Dánsko, Irsko a Velká Británie, což bylo první rozšíření Společenství po téměř dvaceti letech. V roce 1981 se Společenství dále rozrůstá o Řecko a v roce 1986 o Španělsko a Portugalsko.

EMCF

Prvním skutečným předchůdcem ECB byl Evropský měnový institut (European EMI Monetary Institute – EMI) založený 1. ledna 1994 ve Frankfurtu nad Mohanem. EMI ještě nezodpovídal za provádění jednotné měnové politiky, ale pouze posiloval spolupráci mezi jednotlivými členskými zeměmi a vytvářel prostor pro konzultace a výměnu názorů a informací a definoval regulatorní, organizační a logistický rámec tvořící se společné měnové politiky. EMI tak plnil nezastupitelnou roli v přípravě a v provádění jednotlivých stádií hospodářské a měnové unie (HMU) v 90. letech. Dne 25. května 1998 jmenovaly vlády budoucích členských zemí eurozóny prezidenta, viceprezidenta a čtyři další členy Výkonné rady ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. července 1998 a znamenalo ustavení ECB. Jejím ustavením současně EMI završil své poslání a vstoupil do likvidace. Veškeré přípravné práce na zavedení jednotné měny, jimiž byl EMI pověřen, byly dokončeny včas a po zbývající část roku 1998 se ECB věnovala závěrečným zkouškám technických systémů a také přípravám na blížící se jednotné řízení měnové politiky v eurozóně: 

 

19

Eurozóna se skládá ze zemí, které již zavedly euro. K dnešnímu dni 19 je to šestnáct zemí Evropské unie: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Z původních starých členských zemí EU euro dobrovolně nepřijaly Velká Británie, Švédsko a Dánsko, ačkoliv kriteria pro přijetí eura splňují. Ve všech případech k přijetí eura chybí politická vůle. Eurosystém se skládá z ECB a národních bank zemí, které zavedly euro (Eurozóny). Evropský systém centrálních bank se skládá z ECB a národních centrálních bank všech 27 zemí Evropské unie. Eurosystém a ESCB budou souběžně fungovat, dokud se všechny členské státy EU nestanou členy eurozóny.

Tj. k 30. 4. 2010.

- 38 -

Eurozóna


Modul: Ekonomika

6.2 Evropská centrální banka a její struktura Evropská centrální banka byla oficiálně ustanovena k 1. červenci 1998. Její základní kapitál činil 5 miliard EUR (k dnešnímu datu 20 činí přesně 5 760 652 402,58 EUR). Sídlem ECB byl určen Frankfurt nad Mohanem, stejně jako v případě původního EMI. Tento aspekt mimo jiné také napomohl plynulému přechodu činnosti EMI na ECB 21. Nejvyšším orgánem ECB je Výkonná rada. Je složena z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a čtyř dalších členů rady. Všichni členové Výkonné rady jsou jmenováni na základě vzájemné dohody hlav států nebo vlád zemí eurozóny. Veškerá ustanovení týkající se Výkonné rady jsou obsažena v článku 11 Statutu ECB/ESCB (Statut Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank). Mezi hlavní úkoly Výkonné rady ECB patří 22:  

 

příprava zasedání Rady guvernérů, provádění měnové politiky v eurozóně na základě rozhodnutí a obecných zásad přijatých Radou guvernérů; při této činnosti dává Výkonná rada nezbytné pokyny národním centrálním bankám států eurozóny, řízení běžné činnosti ECB, vykonávání pravomocí, které výkonné radě svěří Rada guvernérů; mezi tyto pravomoci částečně spadá regulatorní činnost.

Mezi další vrcholné orgány ECB patří Rada guvernérů a Generální rada. Rada guvernérů je hlavním rozhodovacím orgánem ECB. Zasedá v ní šest členů Výkonné rady ECB a guvernéři národních centrálních bank šestnácti států eurozóny. Rada guvernérů zasedá zpravidla dvakrát za měsíc v budově Eurotower ve Frankfurtu nad Mohanem. Na prvním zasedání v měsíci vyhodnocuje vývoj hospodářské a měnové situace a přijímá pravidelná měsíční měnověpolitická rozhodnutí. Na druhém zasedání v měsíci se Rada guvernérů zabývá ostatními otázkami spojenými s úkoly a činností ECB a Eurosystému. Zápisy z jednání nejsou zveřejňovány, ale rozhodnutí o měnové politice je vždy podrobně zdůvodněno na tiskové konferenci, která navazuje na každé první zasedání v měsíci. Mezi hlavní úkoly Rady guvernérů ECB patří:  

20 21

22

Výkonná rada

přijímání obecných zásad a rozhodnutí nezbytných pro provádění činnosti, kterou byl pověřen Eurosystém, určování měnové politiky eurozóny – tato činnost zahrnuje rozhodování o zaměření měnové politiky, klíčových úrokových sazbách a vytváření měnových rezerv Eurosystému.

Tj. k 30. 4. 2010. Zdroj: Economic and Monetary Union (EMU) [on line]. [cit. 2009-12-28]. Dostupný z WWW: <www.ecb.eu/ecb/history/emu/html/index.en.html>. POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví, s. 44.

- 39 -

Rada Guvernérů


Modul: Ekonomika

Třetím vrcholným orgánem ECB je Generální rada. Je složena z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank 27 členských států EU. V Generální radě je tedy zastoupeno 16 států eurozóny a 11 států, které se v současnosti nacházejí mimo eurozónu. Generální radu lze považovat za rozhodovací orgán vytvořený na přechodnou dobu. Plní úkoly převzaté ještě od EMI vzhledem k tomu, že zatím existují členské státy EU, které nezavedly euro. Generální rada ECB bude v souladu se Statutem ECB/ESCB rozpuštěna, jakmile všechny členské státy EU zavedou euro. Mezi vybrané úkoly Generální rady patří:     

shromažďování statistických informací, sestavování výročních zpráv ECB, stanovování pravidel potřebných pro standardizaci účtování a vykazování operací národních centrálních bank, přijímání opatření týkajících se klíče pro upisování základního kapitálu ECB, která nejsou stanovena ve Smlouvě o založení ES (SES), přípravy nezbytné pro neodvolatelné stanovení směnných kurzů měn členských států, na které se vztahuje výjimka pro zavedení eura.

Podíly národních centrálních bank zemí eurozóny na základním kapitálu ECB

23

Banque Nationale de Belgique Deutsche Bundesbank Central Bank and Financial Services of Ireland Bank of Greece Banco de Espaňa Banque de France Banca d´Italia Central Bank of Cypru Banque centrale du Luxembourg Bank centrali ta´Malta De Nederlandsche Bank Oesterreichische Nationalbank Banco de Portugal Banka Slovenije Národná banka Slovenska Suomen Pankki – Finlands Bank

2,4256 18,9373

Splacený kapitál v EUR 139 730 384,68 1 090 912 027,43

1,1107

63 983 566,24

1,9649 8,3040 14,2212 12,4966 0,1369 0,1747 0,0632 3,9882 1,9417 1,7504 0,3288 0,6934 1,2539

113 191 059,06 478 364 575,51 819 233 899,48 719 885 688,14 7 886 333,14 10 063 859,75 3 640 732,32 229 746 339,12 111 854 587,70 100 834 459,65 18 941 025,10 39 944 363,76 72 232 820,48

Celkem

69,7915

4 020 445 721,56

Národní centrální banka

23

Generální rada

Podíl v %

Upisování základního kapitálu [on line]. 2009 <www.ecb.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.html>.

[cit.

- 40 -

2009-12-28].

Dostupný

z WWW:

Tabulka 6.1


Modul: Ekonomika

Plně splacené podíly národních centrálních bank zemí eurozóny na základním kapitálu ECB činí 4 020 445 721,56 EUR (zbylá částka základního kapitálu ECB činí 121 814 467,67 EUR, tj. 30,2085 % a připadá na 11 národních centrálních bank EU, které nejsou členy eurozóny) a k 1. lednu 2009 mají strukturu, jak ukazuje tabulka 6.1.

6.3 Měnová politika Evropské centrální banky ECB je odpovědná za jednotnou měnovou politiku zemí eurozóny a jejím základním úkolem je, jako u všech národních bank členských států, péče o cenovou stabilitu (článek 105, odst. 1 a 2 Smlouvy o založení evropského společenství – SES). Podle tohoto znění ECB dále: 

     

podporuje obecnou hospodářskou politiku ve Společenství – banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů, vymezuje a provádí měnovou politiku Společenství, provádí devizové operace, drží a spravuje oficiální devizové rezervy členských států, podporuje plynulé fungování platebních systémů, sjednocuje podmínky bankovního dohledu v členských zemích Společenství, povoluje vydávání bankovek a mincí euro.

Přesto, že v SES je jasně stanoveno, že prvořadým cílem ECB je udržování cenové stability, není zde definováno, co pojem „cenová stabilita“ přesně znamená. S ohledem na tuto skutečnost vyhlásila Rada guvernérů ECB v říjnu 1998 kvantitativní definici cenové stability, jejíž platnost byla v květnu 2003 potvrzena. Rada guvernérů definovala cenovou stabilitu jako „meziroční růst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) pro eurozónu o méně než 2 %“, přičemž takto definovaná cenová stabilita má „být zachována ve střednědobém horizontu“. HICP je index, který nejpřesněji vyjadřuje změny, k nimž v průběhu času dochází v ceně reprezentativního koše spotřebního zboží a služeb nakupovaných domácnostmi v eurozóně.

6.4 Měnová politika v eurozóně a investice do výzkumu a vývoje Měnová politika zemí eurozóny řízená Evropskou centrální bankou je politikou zaměřenou na cenovou stabilitu a dosažení měnové a v jejím důsledku i makroekonomické stability. Tím vzniká příznivé prostředí pro podnikatelskou aktivitu a reálný hospodářský růst s nízkou nezaměstnaností. Tato skutečnost se následně pozitivně projevuje na příjmové i výdajové stránce státního rozpočtu s tím, že do výzkumu a vývoje je možné investovat větší finanční prostředky. Hospodářský růst také stimuluje podniky k soukromým investicím, což se v bankovním sektoru - 41 -


Modul: Ekonomika

pozitivně projevuje nárůstem počtu poskytnutých investičních úvěrů. Investice do výzkumu a vývoje mají zásadní význam pro udržení konkurenceschopnosti v globální ekonomice. Navzdory hospodářské krizi vydaly evropské podniky v roce 2008 na výzkum a vývoj průměrně o 8,1 % více než v roce 2007. Jedná se zhruba o stejný nárůst již dva roky za sebou. Americké a japonské firmy, které ve výdajích na výzkum a vývoj představují největší konkurenci, své investice do vývoje nových produktů rovněž posílily. V jejich případě je však nárůst nižší (5,7 %, resp. 4,4 %). Růst výdajů na výzkum a vývoj tak byl u evropských podniků již druhým rokem vyšší než u amerických a čtvrtým rokem vyšší než u japonských24. V první desítce největších investorů do výzkumu a vývoje jsou dvě firmy z EU (německý Volkswagen a finská Nokia) a pět firem z USA (například Microsoft, General Motors a Pfizer). Na prvním místě na světě je japonská Toyota, která v roce 2008 proinvestovala 7,61 mld. Euro. Tabulka 6.2 ukazuje pořadí deseti evropských firem, které nejvíce investovaly do výzkumu a vývoje.

Největší podnikové investice do výzkumu a vývoje v mil. Euro25

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Firma Volkswagen Nokia Sanofi-Aventis Daimler Robert Bosch Siemens Glazé Smith Kline Astra Zeneca Alcatel-Lucent Ericsson

Tabulka 6.2

Stát

Částka

Německo Finsko Francie Německo Německo Německo Spojené království Spojené Království Francie Švédsko

5 926 5 321 4 608 4 442 3 916 3 836 3 835 3 622 3 167 2 975

Třebaže evropské podniky své investice do výzkumu a vývoje zvyšují rychleji než jejich američtí a japonští konkurenti, v reálných číslech stále vydávají méně. Evropské investice vyjádřené jako procentní podíl tržeb činily v roce 2008 jen 2,7 %, zatímco v Japonku to bylo 3,4 % a v USA dokonce 4,5 %. A v odvětvích, v nichž je výzkum a vývoj nejdůležitější (farmaceutické výrobky, biotechnologie, informační komunikační technologie), americké podniky svůj náskok dokonce zvýšily. Evropské firmy dominují například v oblasti alternativních zdrojů energie, kde dochází k růstu

24

Research and development expenditure [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00001&plugi n=0>.

25

The 2009 EU Industrial R&D Investment Scoreaboard [on line]. [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: .

- 42 -


Modul: Ekonomika

investic. Ve všech státech EU-27 bylo v roce 2007 ze soukromých podnikatelských zdrojů do výzkumu a vývoje investováno 118 mld. Euro, přičemž ve stejném roce činila tato částka v USA 180 mld. euro. Státy EU-27 však tradičně předstihují USA ve výdajích na výzkum a vývoj z veřejných zdrojů. Veřejné výdaje na výzkum a vývoj dosáhly ve stejném roce v EU-27 částky 78,5 mld. euro a v USA 53,3 mld. euro, i tak však, jak je zřejmé, státy Evropské unie zaostávají za USA jak v relativním, tak i v absolutním vyjádření. Pro mezinárodní srovnání investic na výzkum a vývoj se často užívá ukazatel výdajů na výzkum a vývoj jako podílu na HDP. V EU-27 činil v roce 2007 tento ukazatel 1,8 %. Více než 3 % HDP tvořily v roce 2007 výdaje na výzkum a vývoj pouze ve Švédsku (3,6 %) a ve Finsku (3,5 %). Nejnižší hodnota tohoto ukazatele byla naopak zaznamenána na Slovensku, v Bulharsku a v Rumunsku (shodně přibližně 0,5 %). Česká republika se v roce 2007 svým podílem výdajů na výzkum a vývoj ve výši 1,5 % HDP blížila průměru EU-27. Z mimoevropských států vydávají na výzkum a vývoj nejvíce Jižní Korea (3,5 %), Japonsko (3,4 %) a USA (2,7 %). Celosvětově vzrostly investice podniků do výzkumu a vývoje o 6,9 %, což je však méně než v letech 2007 a 2006 (9 %, resp. 10 %). Firmy rozvíjejících se ekonomik mají na celkových investicích zatím jen malý podíl, situace se však postupně mění. Čínské výdaje oproti roku 2007 vzrostly o 40 %, indické o 27 % a tchajwanské o 25 % 26.

SHRNUTÍ KAPITOLY Historie evropské měnové integrace sahá až na počátek 60. let 20. století, kdy byl ustanoven Výbor guvernérů centrálních bank. V roce 1973 následoval Evropský fond měnové spolupráce a v roce 1994 Evropský měnový institut, předchůdce Evropské centrální banky. Ta byla ustanovena k 1. červenci 1998 a má kapitál přes 5 mld. EUR. Nejvyšším orgánem ECB je Výkonná rada ECB. Je složena z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a čtyř dalších členů rady a jako jediná určuje a provádí nezávislou měnovou politiku v eurozóně. Mezi další vrcholné orgány ECB patří Rada guvernérů a Generální rada. Ty přijímají obecné zásady a rozhodnutí nezbytné pro provádění činnosti eurosystému, vytvářejí devizové rezervy eurosystému, vytvářejí pravidla pro standardizaci účetních a bankovních operací členských států eurosystému, podílejí se na sestavování statistických výkazů, vydávají výroční zprávy aj. Hlavní cílem ECB – jak je jí stanoveno ve Smlouvě o založení evropských společenství – je udržování cenové stability s aktuálním meziročním růstem

26

Celosvětový nárůst investic podniků v oblasti výzkumu a vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-0105]. Dostupný z WWW: <europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1716&format=HTML&aged=0&langu age=CS&guiLanguage=en>.

- 43 -


Modul: Ekonomika

spotřebitelských cen o max. 2 %. Měnová politika směřující k udržení cenové stability a měnové a makroekonomické rovnováhy působí pozitivně na hospodářský růst, a tím i na velikost disponibilních veřejných a soukromých podnikatelských výdajů na výzkum a vývoj. Státy EU-27 vydávají průměrně 1,8 % HDP na výzkum a vývoj, přičemž největší výdaje jsou investovány ve Švédsku a ve Finsku a nejmenší v Bulharsku a v Rumunsku. Česká republika s výdaji ve výši 1,5 % HDP patří ke slabšímu průměru EU-27. V absolutním vyjádření jsou největší finanční prostředky do výzkumu a vývoje investovány v USA, a sice 180 mld. euro ze soukromých podnikatelských zdrojů a 53 mld. euro z veřejných prostředků. Největší relativní nárůst výdajů je však zaznamenáván v rozvíjejících se ekonomikách – v Číně, v Indii a na Tchaj-wanu, i když v absolutním vyjádření jde stále o menší objem.

ÚKOLY 1.

Jaká je stručná historie evropské měnové integrace a jaké organizace předcházely vznik Evropské centrální banky?

2.

Definujte pojmy eurozóna, eurosystém a Evropský systém centrálních bank.

3.

Charakterizujte základní rysy Evropské centrální banky a její orgány.

4.

Jaké jsou hlavní cíle měnové politiky Evropské centrální banky?

5.

Jak veliké jsou relativní a absolutní investice do výzkumu a vývoje ve světě a v zemích EU?


Celosvětový nárůst investic podniků v oblasti výzkumu a vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1716&format=HT ML&aged=0&language=CS&guiLanguage=en>.

[2]

Economic and Monetary Union (EMU) [on line]. [cit. 2009-12-28]. Dostupný z WWW: <www.ecb.eu/ecb/history/emu/html/index.en.html>.

[3]

POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 139 s. ISBN 978-80-244-1712-7.

[4]

Research and development expenditure [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pc ode=tsc00001&plugin=0>.

[5]

The 2009 EU Industrial R&D Investment Scoreaboard [on line]. [cit. 2010-0105]. Dostupný z WWW: - 44 -


Modul: Ekonomika

. [6]

Upisování základního kapitálu [on line]. 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupný z WWW: <www.ecb.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.html>.

- 45 -


Modul: Ekonomika

7 Nezávislost České národní banky CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:  

definovat hlavní teze Smlouvy o Evropské unii, vymezit čtyři hlavní Maastrichtská konvergenční kritéria.

KLÍČOVÁ SLOVA Smlouva o Evropské unii, Maastrichtská konvergenční kritéria.

7.1 Smlouva o Evropské unii Dne 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost 1. ledna následujícího roku a která byla modifikována až nyní, k 1. 12. 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Přínos Maastrichtské smlouvy – ve věci společné evropské měny a měnové politiky – spočíval především ve stanovení explicitních kriterií, tj. podmínek, které musely jednotlivé státy splnit pro vstup do třetí etapy měnové unie, kdy bude existovat společná evropská měna a kdy měnovou politiku bude řídit společná centrální banka. Podle Maastrichtské smlouvy vstoupila tato kriteria ve známost jako Maastrichtská konvergenční kriteria 27. Jde v zásadě o čtyři kriteria:  Kritérium cenové stability  Kritérium fiskálního vývoje  Kritérium vývoje směnných kurzů  Kritérium vývoje dlouhodobých úrokových sazeb.

7.2 Kritérium cenové stability (cenový vývoj) Pro splnění kritéria cenové stability Smlouva o založení Evropských společenství vyžaduje: „dosažení vysokého stupně cenové stability patrné z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše třech členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“ 28.

27 28

POSPÍŠIL, R. Finance a bankovnictví, s. 40. Konvergenční zpráva [on line]. 2007 [cit. <www.ecb.de/pub/pdf/conrep/cr200705cs.pdf>, s. 10.

- 46 -

2009-12-18].

Dostupný

z WWW:

Konvergenční kritéria


Modul: Ekonomika

Protokol o konvergenčních kriteriích stanovuje, že kritérium cenové stability, jak je uvedeno výše, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu průměrnou míru inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Pro posouzení předpokladů o budoucím vývoji je uveden pohled na vývoj inflace v následujících letech, včetně prognóz významných mezinárodních organizací a účastníků trhu. Zkoumají se také strukturální faktory, které jsou relevantní pro udržení prostředí napomáhajícího cenové stabilitě po zavedení eura. Plnění kritéria cenové stability je členskými státy eurozóny vyžadováno vždy velmi rigorózně, neboť v inflaci spatřuje EU hlavní nebezpečí stability jednotné měny. Proto bývá toto kriterium označováno jako tzv. hard law 29.

7.3 Kritérium fiskálního vývoje Kriterium fiskálního vývoje v sobě zahrnuje dvě dílčí kritéria, z nichž je patrný dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí. Podle Smlouvy o založení evropských společenství těmito kritérii jsou: a) poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu (HDP) nepřekročí 3 % HDP (tj. na členský stát se nevztahuje rozhodnutí Rady existenci nadměrného schodku). Výjimkami z tohoto ustanovení jsou konkrétní situace, kdy by: o buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, o nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr by zůstával blízko k referenční hodnotě. b) poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu (HDP) nepřekročí 60 % HDP (tj. na členský stát se nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku). Výjimkou z tohoto ustanovení je konkrétní situace, kdy by: o sice schodek překračoval referenční hodnotu, ale zároveň by se dostatečně snižoval a blížil by se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Zpráva, kterou zpracovává Komise, musí navíc přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, i ke všem dalším rozhodujícím faktorům včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové pozice členského státu. Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho

29

Podmínky přijetí eura [on line]. [cit. 2009-12-18]. Dostupný <www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_podminky_prijeti.html>.

- 47 -

z WWW:


Modul: Ekonomika

názoru, že v některém členském státě existuje riziko nadměrného schodku. Zprávu Komise zhodnotí ve svém stanovisku Hospodářský a finanční výbor. Nakonec Rada na doporučení Komise a po zvážení připomínek, které dotyčný členský stát případně učiní, kvalifikovanou většinou po celkovém zhodnocení rozhodne, zda existuje nadměrný schodek. Při posuzování eventuálního nadměrného schodku je zvažována rovněž struktura veřejného dluhu s krátkou dobou splatnosti a dluhu v cizí měně a jejich vývoj. Porovnáním těchto podílů se současnou mírou zadlužení se zdůrazní citlivost fiskální bilance na změny v devizových kursech a úrokových sazbách. Dále se zjišťuje vývoj poměru schodku k HDP. V souvislosti s tím je třeba mít na zřeteli, že změna tohoto poměru za rok je v případě každé země typicky ovlivňována nejrůznějšími faktory. Tyto faktory se často dělí na „cyklické vlivy“, které odráží reakci výše schodků na změny v hospodářském cyklu a na „necyklické vlivy“, které se často považují za odraz strukturálních nebo trvalých změn ve fiskální politice.

7.4 Kritérium vývoje směnných kurzů Pro splnění kritéria vývoje směnných kurzů Smlouva o založení Evropského společenství vyžaduje: „dodržování normálního rozpětí stanoveného kursovým mechanismem Evropského měnového systému po dobu nejméně dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“ 30. Protokol o konvergenčních kriteriích stanovuje, že kritérium účasti v mechanismu směnných kursů Evropského měnového systému znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kursů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurs vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurs své měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu. Pokud jde o stabilitu směnného kursu, ECB zjišťuje, zda byl daný stát členem mechanismu směnných kursů ERM II (který od ledna 1999 nahradil mechanismus ERM) po dobu alespoň dvou let před hodnocením konvergence a zda během této doby nebyl kurs vystaven silným tlakům, zejména zda nedošlo k devalvaci vůči euru. Splnění kritéria vyžaduje udržení devizového kursu v intervalu ± 15 % okolo centrální parity k euru bez „výrazného napětí“ (jinými slovy, udržení kursu v úzkém rozmezí ± 15 % „za každou cenu“ za pomocí nadměrných intervencí či netržních opatření nemusí být hodnoceno jako splnění tohoto kritéria). Pokud dojde k pohybu devizového kursu mimo toto pásmo, je nutné rozlišovat mezi porušením apreciační

30

Konvergenční zpráva [on line]. 2007 [cit. <www.ecb.de/pub/pdf/conrep/cr200705cs.pdf>, s. 13.

- 48 -

2009-12-18].

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

a depreciační hranice. Porušení apreciační hranice, kdy kurz domácí měny vůči euru posiluje je přípustné, jak se například stalo dvakrát Slovensku v průběhu jeho členství v ERM II. Naopak porušení depreciační hranice, kdy kurz domácí měny vůči euru oslabuje, možné není. V tomto případě ECB zkoumá délku odchylky, její důvody a nastavení úrokových sazeb a intervenční politiky v době vybočení z intervalu. Tato skutečnost většinou vede ke stanovení nové střední hodnoty domácí měny vůči euru a k novému vstupu daného státu do ERM II na celou dobu dvou let 31.

7.5 Kritérium vývoje dlouhodobých úrokových sazeb Pro splnění kritéria vývoje dlouhodobých úrokových sazeb Smlouva o založení Evropského společenství vyžaduje: „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kursů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“32. Protokol o konvergenčních kriteriích stanovuje, že kritérium konvergence úrokových sazeb znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením nepřekračovala průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové stability se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů platných v jednotlivých členských státech.

SHRNUTÍ KAPITOLY Přínos Smlouvy o Evropské unii z roku 1992, která byla k 1. 12. 2009 modifikována Lisabonskou smlouvou, spočívá – v oblasti měnové politiky – v mimořádně závažných rozhodnutích ve věci společné měnové politiky Unie a společné evropské měny. Jde o institucionální zakotvení tzv. Maastrichtských konvergenčních kriterií, tedy podmínek, jejichž splnění je Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou rigorózně vyžadováno pro vstup členského státu EU do eurozóny. Prvním kritériem a také tím nejdůsledněji vyžadovaným je kritérium cenové stability. V rámci toho kritéria se po kandidátské zemi vyžaduje, aby její míra inflace nepřekračovala o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.

31 32

TOMÁŠEK, M. Evropské měnové právo, s. 39. Konvergenční zpráva [on line]. 2007 [cit. <www.ecb.de/pub/pdf/conrep/cr200705cs.pdf>, s. 15.

- 49 -

2009-12-18].

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

Druhým kritériem je kritérium fiskálního vývoje. V jeho rámci se zkoumá dlouhodobá udržitelnost veřejných financí kandidátské země. Pro splnění tohoto kritéria se po kandidátské zemi vyžaduje, aby poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu (HDP) nepřekročil 3 % HDP a aby poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu (HDP) nepřekročil 60 % HDP. Třetím kritériem je kritérium vývoje směnných kurzů. Jeho splněním se rozumí dodržování normálního rozpětí stanoveného kursovým mechanismem Evropského měnového systému po dobu nejméně dvou let, aniž by došlo k devalvaci o více než o 15 % vůči měně jiného členského státu. Posledním kritériem je kritérium vývoje dlouhodobých úrokových sazeb. Toto kritérium je splněno, pokud průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračuje o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků.

ÚKOLY 6.

Kde a kdy byla podepsána Smlouva o Evropské unii a co bylo jejím hlavním přínosem?

7.

Jaká jsou čtyři hlavní Maastrichtská konvergenční kritéria a co je jejich podstatou?


Konvergenční zpráva [on line]. 2007 [cit. 2009-12-18]. Dostupný z WWW: <www.ecb.de/pub/pdf/conrep/cr200705cs.pdf>.

[2]


[3]

TOMÁŠEK, M. Evropské měnové právo. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2004. 145 s. ISBN 80-7179-860-6.

- 50 -


Modul: Ekonomika

8 Plnění Maastrichtských konvergenčních kriterií Českou republikou v současnosti CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:   

prakticky aplikovat Maastrichtská konvergenční kritéria na konkrétní národohospodářskou situaci České republiky, vyhodnotit aktuální plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií v České republice, znát doporučení a návrhy změn s cílem tato kritéria v budoucnosti splnit.

KLÍČOVÁ SLOVA Maastrichtská konvergenční kritéria, ekonomická sladěnost, eurozóna.

8.1 Shrnutí a doporučení do eurozóny

k připravenosti

ČR

na

vstup

Podmínkou pro vstup členské země EU do eurozóny je vedle slučitelnosti právních předpisů s ustanoveními Smlouvy o zaležení ES (SES) a Statutem Evropského systému centrálních bank také dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence. Jejím měřítkem je z pohledu oficiálních evropských struktur plnění výše zmíněných čtyř konvergenčních kriterií: vysokého stupně cenové stability patrného z vývoje inflace, dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí hodnocené na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu, stability měnového kurzu hodnocené pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II po období dvou let bez devalvace a stálosti nominální konvergence odrážející se v úrovni dlouhodobých úrokových měr. Česká republika je zavázána podnikat kroky k tomu, aby byla na přistoupení k eurozóně co nejdříve připravena, případné neplnění kritérií konvergence nemá pro ČR žádné přímé důsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veřejných financí (jako jediné kritérium leží mimo vlastní měnovou politiku), kdy při jeho neplnění je země podrobena proceduře při nadměrném schodku. V té se ČR nacházela od jara

- 51 -

Závazky ČR vůči EU


Modul: Ekonomika

2004 do června 2008 a znovu nyní, konkrétně od září 2009

33

.

Česká republika v minulých letech v důsledku rychlého hospodářského růstu postupně snižovala svůj odstup od průměrné ekonomické úrovně eurozóny a vykazovala rovněž prvky narůstající sladěnosti. Vývoj v posledním roce však byl výrazně ovlivněn dopady světové finanční a hospodářské krize, která vedla k prudkému ekonomickému útlumu. V důsledku krize dochází především k výraznému zhoršení výhledu veřejných financí. Oproti roku 2008 se v důsledku hospodářské krize ekonomická připravenost na přijetí jednotné měny euro v České republice znatelně zhoršila. Hospodaření veřejných financí se v letech 2004 až 2008 zlepšilo, v souvislosti s ekonomickým zpomalením však v roce 2009 došlo a v roce 2010 dojde k opětovnému výraznému zhoršení fiskálního vývoje, které bude vedle cyklických faktorů způsobeno i očekávaným růstem schodku veřejných financí. Od roku 2003 nedochází ani k výrazným strukturálním zlepšením na trhu práce. S výjimkou dílčích pozitivních změn u podnikatelského prostředí nedošlo ani ke zvýšení pružnosti české ekonomiky.

8.2 Vyhodnocení plnění kritéria cenové stability Kritérium cenové stability ČR ke konci roku 2009 splní vlivem výrazné dezinflace, zapříčiněné jednak odezněním převážně jednorázových nákladových faktorů z minulého období a jednak vlivem ekonomické recese. Cenový vývoj ČR v letech 2010 až 2012 by měl být ve znamení relativně pomalého růstu spotřebitelských cen. Ve střednědobém výhledu jsou navíc očekávány spíše tlaky na zvyšování referenční hodnoty cenového kritéria v souvislosti s celosvětovým ekonomickým oživením. Plnění kritéria cenové stability by tak pro ČR nemělo představovat výraznější problém, pokud v rozhodném období nedojde k výrazným nepředvídatelným šokům. Snížení inflačního cíle ČNB pro národní index spotřebitelských cen od 1. ledna 2010 na 2,0 % s tolerančním rozmezím ± 1,0 % vytváří zároveň lepší podmínky pro plnění tohoto kritéria. Je však žádoucí, aby v období rozhodném pro vyhodnocení tohoto kritéria nedocházelo k významným proinflačním úpravám nepřímých daní či jiným administrativním opatřením v oblasti spotřebitelských cen, které by znesnadňovaly splnění kritéria. Index spotřebitelských cen průměru tří zemí EU s nejnižší inflací a České republiky ukazuje tabulka 8.1.

33

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou [on line]. 2009 [cit. 2009-12-18]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/maastricht_vyhodnoceni_200 9.pdf>.

- 52 -


Modul: Ekonomika

Index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru 34 předchozích 12 měsíců ke konci období, růst v %)

Průměr tří zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2006

2007

2008

2009

1,4 2,9 2,1

1,3 2,8 3,0

2,6 4,1 6,3

0,1 1,6 0,6

Tabulka 8.1

8.3 Vyhodnocení plnění kritéria udržitelnosti veřejných financí Kritérium udržitelnosti veřejných financí ČR v současnosti neplní a při současném nastavení fiskální politiky a očekávaném makroekonomickém vývoji ani ve střednědobém horizontu pravděpodobně plnit nebude. Deficit veřejných rozpočtů je pro rok 2009 notifikován ve výši 6,6 % HDP. Platná fiskální strategie vlády směřuje ke snížení tohoto deficitu v roce 2010 na úroveň 5,3 % HDP. Bez přijetí dalších opatření se však deficit sektoru vlády dle prognózy MF ČR zvýší v roce 2011 na 5,6 % HDP, resp. 5,5 % HDP v roce 2012, což je vysoko nad 3% referenční hodnotu. Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je ČR dlouhodobě plněno. Vzhledem k relativně nízké výchozí úrovni vládního dluhu nemá ČR zatím s plněním tohoto kritéria problémy, ačkoliv dynamika růstu zadlužení se počínaje rokem 2009 výrazně zvyšuje. Pro rok 2009 je očekáván dluh ve výši 35,6 % HDP, tj. o přibližně 5 % vyšší než v předchozích šesti letech, kdy se podíl dluhu k HDP pohyboval okolo 30 %. Ve střednědobém horizontu úroveň vládního dluhu z důvodu očekávaných každoročních deficitů sektoru vlády výrazně naroste, a to až na úroveň 45 % HDP v roce 2012. Riziko pro budoucí vývoj také představují očekávané negativní dopady stárnutí obyvatelstva. Pokud nebudou provedeny nezbytné reformy důchodového a zdravotního systému, bude v dlouhodobém výhledu nutné počítat s dalším zvyšováním podílu dluhu na HDP. Saldo deficitu veřejných rozpočtů a saldo deficitu vládního dluhu ukazují následující tabulky 8.2 a 8.3.

Saldo deficitu veřejných rozpočtů (metodika ESA, v % HDP)

Hodnota kritéria Česká republika

34

35

2006 -3,0 -2,6

2007 -3,0 -0,7

35

Tabulka 8.2

2008 -3,0 -2,0

2009 -3,0 -6,6

HICP - all items - annual average inflation rate [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb 060>. Makroekonomické údaje [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls>.

- 53 -

z WWW:


Modul: Ekonomika

Saldo deficitu vládního dluhu (metodika ESA, v % HDP)36

2006 -60,0 -29,6

Hodnota kritéria Česká republika

2007 -60,0 -29,0

Tabulka 8.3

2008 -60,0 -30,0

2009 -60,0 -35,6

8.4 Vyhodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu Vyhodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu je možné až poté, co česká měna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II a bude stanovena centrální parita české koruny k euru. Měnový kurz koruny k euru vykazuje v čase dlouhodobě apreciační trend s pozvolným pohybem. Výjimkou byly globální finanční a ekonomickou krizí poznamenané rok 2008 a 2009, během nichž kurz české koruny zaznamenal kumulativní zhodnocení, resp. znehodnocení vyšší než 15 %. Druhá polovina roku 2008 byla navíc výjimkou z dosavadního trendu posilování, když se v souvislosti s globální krizí změnila nálada investorů na finančních trzích, což se projevilo korekcí vývoje kurzu české koruny. Rozsah depreciace mezi červencem 2008 a únorem 2009 naznačuje možná rizika v plnění kurzového kritéria. Pozorované výrazné výkyvy kurzu v poslední době tedy ukazují, že v turbulentních dobách může být plnění kritéria stability měnového kurzu obtížné. Pro úspěšné splnění kritéria stability měnového kurzu tak bude do budoucnosti klíčové vhodné načasování vstupu do kurzového mechanismu ERM II, kterému by mělo předcházet zklidnění situace na světových finančních trzích a investičních nálad vůči středoevropskému regionu, stejně jako konsolidace domácích veřejných financí. Velmi důležité bude rovněž správné nastavení centrální parity kurzu české koruny k euru. Pohyb kurzu české koruny k euru ukazuje tabulka 8.4.

37

Průměrná střední hodnota kurzu CZK/EUR

Průměrná hodnota kurzu za 12 měsíců

Tabulka 8.4

2006

2007

2008

2009

28,05

27,84

25,56

26,12

Plnění kritéria kurzové stability nelze v současné době seriózně vyhodnotit, neboť dosud nebyla stanovena centrální parita české koruny k euru. Pokud by byla hypotetická centrální parita simulována průměrnou hodnotou kurzu CZK/EUR v letech 2006 až 2008, a sice na hodnotu 27 CZK/EUR, pak by kritérium kurzové stability nebylo v roce 2008 splněno, neboť v polovině roku 2008 česká koruna

36 37

Výkyvy kurzu

Tamtéž. Měnová statistika [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/menova_sta t_publ/2010/menstat_0410_CS.pdf>.

- 54 -


Modul: Ekonomika

krátkodobě posílila pod hranici 23 CZK/EUR, a tím překročila dané fluktuační pásmo ± 15 %.

8.5 Vyhodnocení plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb v současnosti ČR plní a taktéž prognóza úrokových výnosů 10-ti letých státních dluhopisů nenaznačuje problémy s plněním tohoto kritéria. Česká republika plní toto kritérium od okamžiku jeho zavedení. Pro nadcházející období je očekáváno snižování rizikových prémií a uzavírání rozpětí mezi českými a evropskými státními dluhopisy. Vzhledem k dlouhodobému nízkoinflačnímu charakteru české ekonomiky nejsou ve střednědobém horizontu očekávány výraznější problémy, které by se mohly při plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb vyskytnout. Výnosy 10-ti letých dluhopisů a plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb ukazuje tabulka č. 8.5.

Výnosy 10ti letých dluhopisů na sekundárním trhu (v %)

Průměr tří zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2006 4,2 6,2 3,8

38

2007 4,4 6,4 4,3

Tabulka 8.5

2008 4,2 6,2 4,6

2009 4,1 6,1 4,9

SHRNUTÍ KAPITOLY Jednou z hlavních podmínek vstupu České republiky do eurozóny je současné splnění čtyř kritérií konvergence, a sice vysokého stupně cenové stability patrného z vývoje inflace, dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí hodnocené na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu, stability měnového kurzu hodnocené pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II po období dvou let bez devalvace a stálosti nominální konvergence odrážející se v úrovni dlouhodobých úrokových měr. Přes řadu strukturálních změn a reálného sblížení výkonu české ekonomiky s průměrem v eurozóně Česká ekonomika kumulativně tato kritéria neplní. Tato skutečnost je dána jednak realitou politické situace a v ní se odrážející liknavostí k reformě veřejných financí (především důchodové a zdravotnické reformy) a jednak realitou světové finanční a hospodářské krize. Kritérium cenové stability v posledních čtyřech letech Česká republika střídavě plnila

38

Měnová statistika [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/menova_sta t_publ/2010/menstat_0410_CS.pdf>.

- 55 -


Modul: Ekonomika

i neplnila. V blízké budoucnosti se s ohledem na bezinflační vývoj a poměrně nízké tuzemské i zahraniční inflační tlaky dá očekávat spíše splnění tohoto kritéria. Plnění kritéria udržitelnosti veřejných financí Českou republikou je poměrně komplikované. Dílčí kritérium deficitu veřejných rozpočtů bylo do konce roku 2008 plněno, od roku 2009 plněno není a ani ve střednědobém výhledu jeho plnění není reálné. Dílčí kritérium deficitu vládního dluhu plněno je a bylo plněno vždy, je však třeba poukázat na rostoucí dynamiku veřejného zadlužení, a to i pro následující období. Plnění kritéria stability měnového kurzu nelze v současné době vyhodnotit, neboť Česká republika dosud nevstoupila do mechanismu ERM II a nebyla ani stanovena střední hodnota české koruny k euru. Z dlouhodobého vývoje kurzu české koruny však lze odhadovat, že toto kritérium spíše bude Českou republikou plněno. Kritérium konvergence dlouhodobých úrokových sazeb Česká republika plnila vždy a plní jej i v současnosti. Ani v budoucnosti nejsou očekávány tlaky na neplnění tohoto kritéria.

ÚKOLY 1.

Jaká Maastrichtská konvergenční kritéria Česká republika v současnosti plní?

2.

Jaká Maastrichtská konvergenční kritéria Česká republika v současnosti neplní a proč?

3.

Jaké jsou časové vyhlídky přijetí eura Českou republikou a vstupu České republiky do eurozóny?


HICP - all items - annual average inflation rate [on line]. 2010 [cit. 2010-0105]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&langua ge=en&pcode=tsieb060>.

[2]

Makroekonomické údaje [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKR O.xls>.

[3]

Měnová statistika [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankov ni_stat/menova_stat_publ/2010/menstat_0410_CS.pdf>.

[4]

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou [on line]. 2009 [cit. 2009-12-18]. Dostupný z WWW:

- 56 -


Modul: Ekonomika

<www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/maastrich t_vyhodnoceni_2009.pdf>.

- 57 -


Modul: Ekonomika

Literatura Základní literatura: [5]

BÍLSKÝ, J. Finance a bankovnictví. Brno: VŠZ, 1991. 113 s. ISBN 55-923-91.

[6]

FRIEDMAN, M. Za vším hledej peníze. Praha: Grada Publishing, 1997. 263 s. ISBN 80-7169480-0.

[7]


[8]


[9]

SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Ekonomie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

[10]

TOMÁŠEK, M. Evropské měnové právo. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2004. 145 s. ISBN 807179-860-6.

[11]


Elektronické zdroje: [12]

Celosvětový nárůst investic podniků v oblasti výzkumu a vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-0105]. Dostupný z WWW: <europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1716&format=HTML&aged=0&lan guage=CS&guiLanguage=en>.

[13]

Devizové rezervy [on line]. [cit. 2010-01-05]. <www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy>.

[14]

Economic and Monetary Union (EMU) [on line]. [cit. 2009-12-28]. Dostupný z WWW: <www.ecb.eu/ecb/history/emu/html/index.en.html>.

[15]

HICP - all items - annual average inflation rate [on line]. 2010 [cit. 2010-0105]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsi eb060>.

[16]

Konvergenční zpráva [on line]. 2007 [cit. <www.ecb.de/pub/pdf/conrep/cr200705cs.pdf>.

[17]

Makroekonomické údaje [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls>.

[18]

Měnová statistika [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/menova_ stat_publ/2010/menstat_0410_CS.pdf>.

[19]

Research and development expenditure [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00001&pl - 58 -

2009-12-18].

Dostupný

Dostupný

z WWW:

z WWW:


Modul: Ekonomika

ugin=0>. [20]

The 2009 EU Industrial R&D Investment Scoreaboard [on line]. [cit. 05]. Dostupný z WWW: .

[21]

Upisování základního kapitálu [on line]. 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupný z WWW: <www.ecb.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.html>.

[22]

Úrokové sazby měnové politiky České národní banky [on line]. 2010 [cit. 2010-01-01]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/index.html>.

[23]

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou [on line]. 2009 [cit. 2009-12-18]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/maastricht_vyhodnoceni_ 2009.pdf>.

[24]

Výzkum a vývoj [on line]. 2010 [cit. 2010-01-05]. <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistika_vyzkumu_a_vyvoje>.

Dostupný

Zákony: [25]

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

[26]


[27]

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

[28]


- 59 -

2010-01-

z WWW:


Modul: Ekonomika

Seznam zkratek %

Procento

Δ

Změna

2T

Dvoutýdenní

angl.

Anglicky

CZK

Česká koruna

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ECB

Evropská centrální banka

EMCF

Evropský fond měnové spolupráce

EMI

Evropský měnový institut

ERM

Evropský mechanismus směnných kurzů

ESCB

Evropský systém centrálních bank

EU

Evropská unie

EU-27

Evropská unie s 27 členskými státy

EUR

Euro

HDP

Hrubý domácí produkt

HICP

Harmonizovaný index spotřebitelských cen

HMU

Hospodářská a měnová unie

MF ČR

Ministerstvo financí České republiky

mil. Kč

Milion Korun českých

mld. Kč

Miliarda Korun českých

O/N

Overnight

PČR

Parlament České republiky

resp.

Respektive

RVA

Rizikově vázaná aktiva

Sb.

Sbírka

SES

Smlouvy o založení Evropského společenství

tzv.

Tak zvaný

USA

Spojené státy americké

USD

Americký dolar

- 60 -


Modul: Ekonomika

Seznam tabulek Tabulka 1.1: Struktura výdajů na výzkum a vývoj v ČR v mld. Kč a v % HDP)....................................... 10 Tabulka 2.1: Sturktura devizových rezerv ČNB k 30. 11. 2009 (v mld. USD) ......................................... 16 Tabulka 4.1: Výše úrokových sazeb ČNB k 1. 1. 2010............................................................................ 26 Tabulka 6.1: Podíly národních centrálních bank zemí eurozóny na základním kapitálu ECD ................ 40 Tabulka 6.2: Největší podnikové investice do výzkumu a vývoje v mil. EURO ....................................... 42 Tabulka 8.1: Index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců ke konci období, růst v %) ................................................................................ 53 Tabulka 8.2: Saldo deficitu veřejných rozpočtů (metodika ESA, v % HDP) ............................................ 53 Tabulka 8.3: Saldo deficitu vládního dluhu (metodika ESA, v % HDP) ................................................... 54 Tabulka 8.4: Průměrná střední hodnota kurzu CZK / EUR...................................................................... 54 Tabulka 8.5: Výnosy 10ti letých dluhopisů na sekundárním trhu (v %) ................................................... 55

- 61 -

MĚNOVĚ POLITICKÉ OTÁZKY FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU

Recommend Documents